Just admit it 6.

autor: Gabby

Tak, mé drahé čtenářky, minule vás Tom naštval, dnes vás přímo nase*e! 😀 Ale tak nebuďte naštvané, třeba i on má své vlastní důvody k tomuto chování. 🙂 Ráda bych ještě podotkla, že jste si v minulém díle mysleli, že je tom pořád s nějakou holkou. Asi jsem vás zmátla, ale zatím to byla jen jedna. 😉 Tentokrát si k povídce nalaďte We found us a už vám přeji jen příjemné čtení.

Dny se rychle přehouply v týdny, které se ještě větší rychlostí měnily na měsíce. Čas najednou plynul nevídaně rychle a Bill na svém stole již měl nejméně deset papírů s texty. Nedbaje na to, že již byly přepsané do jiné formy, si je stále schovával a dával do složky, ve které měl snad veškeré texty, které kdy napsal. Některé z nich byly velice staré a právě to měl na tom Bill tak rád. Vždy, když si je pročítal v jejich otřepané, nedokonalé formě, která se pak měnila na tu, která byla vypuštěna do světa, se vrátil třeba i o deset let zpátky a občas i více. Snad u každého z nich si dokázal vybavit situaci, při které text vymýšlel. Byly to takové jeho tajné, kouzelné chvilky.
Hlavní však bylo, že se konečně dali do pořádného nahrávání se vším všudy. Přípravy na velký comeback tudíž byly v plném proudu. Den co den teď celá kapela s celým teamem trávili zavření od rána do večera ve studiu a snažili se ze sebe dostat to nejlepší.

„Mělo by to být spíš takhle. Chci tam víc energie!“ Vysvětloval Bill svému teamu, když ve studiu nahrávali nové album Kings of Suburbia. „Jo, jasně, to zní lépe.“ Přitakal, když mu Tom znovu pouštěl jednu z písní.
„Nebo tam chceš ještě něco přidat? Můžeme to klidně ještě upravit, ale vokály jsou podle mě v pohodě.“ Prohodil Tom, přičemž přes své sluneční brýle koukal do monitoru počítače. Poslední dobou je sundával snad jen na noc.
…We found us, us in this club, club, We found us, us…
Tom nahrávku stopnul a zadíval se na bratra. „To zní dobře, ne? Mně se to líbí. Co myslíte, kluci?“ Zadíval se na Géčka, která souhlasně přikyvovala. Měli toho dnes už plné zuby a popravdě se těšili, až po několika hodinách ze studia vypadnou pryč. Navíc nadcházející den měli mít volno, tudíž vidina nicnedělání byla až příliš lákavá.
„Jo, mně se to taky líbí. Myslím, že by to mohla být konečná verze.“ Bill si sám pro sebe pokyvoval, když nad Tomem stál s rukama složenýma na prsou. „Co myslíš, Davide?“ S nadšením se zahleděl na svého producenta a dlouholetého přítele.
„Lepší to už být nemůže.“ Odpověděl producent kapely a zhluboka si zívnul. I on se těšil na den volna.

„Můžeš to pustit ještě? Ale od začátku.“ Bill se sklonil k bratrovi a opřel se o jeho ramena. „Hraje mi teď v hlavě, tak si ji chci ještě poslechnout.“ Dodal omluvně. Věděl, že jsou tu už přes čas a všichni se šíleně těší domů, kde si odpočinou.
Tom se pousmál. „Jasně, proč ne.“ Poté zmáčknul tlačítko ‚play‘ a studiem se již po několikáté rozezněla skladba We found us.
„Fire in the sky, shadows unite, the world is outside, we hide, beats fight a war,“ (Oheň na nebi, stíny jsou spojeny, svět je tam venku a my se skrýváme. Rány vedou válku.)

Bill si sám pro sebe, možná i nevědomky, text zpíval za doprovodu skladby, přičemž se usmíval od ucha k uchu, „close the door, close the door. Searching for the cure on the floor.“ (Zavři dveře, zavři dveře, na zemi marně hledáme lék.)

Proplouvala jím vlna nadšení z nadcházejícího alba. Opět se cítil být ve svém živlu. Jemu a Tomovi vůbec nevadilo být zavřený celý den ve studiu a tvořit hudbu. To bylo to, co milovali, proto si to také naplno užívali.

Tom lehce natočil hlavu doleva, aby tak lépe viděl na svého rozzářeného bratra, který si zpíval puštěnou píseň a pokyvoval hlavou do rytmu. Na chvíli úplně vypnul a vnímal jen Billa. Neviděl unavený team, Davida, který říkal něco o tom, že už půjde, a ani ne Géčka, která usínala rozvalená na sedačce. Najednou viděl jen Billa a naprosto cítil, jak je jeho bratr v tuto chvíli šťastný. Takové chvíle Tom zbožňoval, jelikož i jej automaticky tvořily spokojeným.
„We found us, us, in this club, club,“ (V tomto klubu jsme se našli.)

ozvaly se poslední tóny a teprve poté se Tom probral, když si všimnul, že se na něj Bill otočil a rozesmátě ho dloubnul do ramene, do kterého byl ještě před chvílí opřený. „Paráda, kluci, paráda!“ Bill si sám pro sebe tlesknul a otočil se na zbytek osazenstva. „Moc vám děkuju za dnešek. Všichni jste tvrdě pracovali!“ Každého v místnosti obdaroval úsměvem a poté se sklonil k Pumbovi a začal si s ním na zemi hrát. Ostatní tedy pochopili, že můžou odejít a jeden po druhém se pomalu měli k odchodu.

„Co kdybychom si večer někam zašli?“ Tom se sklonil k Billovi, který seděl na zemi a ledabyle nadhodil plán na dnešní večer. „Mám toho už dneska docela dost, tak by to chtělo nějaké odreagování.“ Dodal a zadíval se na svého bratra, kterému se na obličeji okamžitě rozlil nadšený úsměv.
„Jenom my dva?“ Zeptal se hloupě. Jeho oči zářily jako dvě hvězdičky.
Tom se zasmál. „Jo,“ byl pobavený bratrovou reakcí. „Už jsme dlouho nikde nebyli a já bych se docela i rád pobavil. Navíc potřebuju babu, tomu rozumíš, ne?“ Billovi okamžitě ztuhnul úsměv.
„Aha…“ Cítil se jaksi zklamaně. Takže ne společný večer, ale honba za sexem na jednu noc? „No jasně, tomu já úplně rozumím.“ Bill doufal, že ironie v jeho hlase nebyla tolik patrná. Snažil se co nejdříve tuhle hru otočit, aby snad Tom nepoznal, že je tím Bill raněný. „Taky bych potřeboval nějakou kočku.“ V tu chvíli se ozvala dutá rána a přiškrcené zajíknutí.

„Co?“ Vypísknul Gustav a pomáhal dostat se Georgovi zpátky na nohy.
„Co co?“ Bill svraštil obočí a zaraženě pozoroval své kamarády.
„Bille – ty a holku?“ Mladší z dvojčat mělo sto chutí ty dva nakopat do zadku. Už tak se cítil divně a ti dva mu nijak nepomáhali.
„A čemu se jako divíte?“ Štěknul jejich směrem. „Jsem normální mladý muž, který má své potřeby!“ Bill nervózně loupnul očima po zbytku teamu, doufaje tak, že to těm dvěma zabedněncům dojde.
„Oh…“ Vypadlo z Gustava, který okamžitě dloubal loktem do Georga.
„Oh… Jo jasně, to teda jsi!“ Snažil se danou věc nenápadně zamluvit. Naštěstí netrvalo dlouho a kapela Tokio Hotel zůstala v místnosti sama. „Hej, sorry, Bille, nám to nedošlo.“ Omlouval se Georg. Gustav rychle přikyvoval. „Takže co jsi říkal? Potřebuješ nějakou kočku… nebo kocoura?“ Bill protočil oči, dal si do uší sluchátka a dál si svých povedených kamarádů nevšímal. Jeho pohled však utkvěl na Tomovi a na představě dnešní noci. Už teď mu bylo zle.

We don’t care, we don’t care
We don’t care, we don’t care
We don’t care, don’t care
It hurts but it feels right

*

Bill stál u baru, napůl o něj opřený a sledoval chumel lidí před sebou. Všichni se dobře bavili, tancovali a užívali se načatého večera. Pravda byla taková, že se vlastně bavil i Bill. V levé ruce držel drink, ze kterého co chvíli upíjel a neustále se zarytě o něčem bavil se svým bratrem. Ano, se svým bratrem, který se od něho celý večer ani nehnul a Bill znovu pociťoval jakési uspokojení svých tajných tužeb. Tom se věnoval jen jemu, i přesto, že s nimi nakonec do klubu šli i Géčka a několik členů teamu. Ti seděli opodál v boxu a věnovali se vlastním záležitostem. Dvojčata zůstala sama, ale nic jiného nepotřebovala.

„Jsem strašně rád, že jsme šli.“ Prohodil z ničeho nic Tom, když si zapaloval cigaretu. Potáhnul a otočil se na Billa. „Popravdě už mi docela hrabalo z toho, jak jsem jen seděl u počítače nebo hrál na kytaru.“ Uchechtnul se a mávnul na barmana, aby mu podal další drink.
„Jo?“ Bill se otočil k baru a opřel se o něj lokty. „Já z toho mám právě hroznou radost.“ Zasněně se zahleděl před sebe a poté zpátky na své dvojče. „Už je to tak dlouho, co jsme vystupovali a moc mi to chybí.“ Dopil zbytek tekutiny ve své sklence a poté napodobil Toma a taktéž si objednal další skleničku.
„Ale však to mně taky, Billi. Jen jsem unavený, moc teď nespím, takže jsem fakt šíleně rád, že jsme teďka tady a netrčíme ještě ve studiu.“ Upřesnil svůj názor Tom, když přijímal nápoj od mladého barmana.
„To asi chápu.“ Přitakal Bill. „Pojď tančit!“ Navrhnul najednou s novým nadšením ve tváři.
„Co, proč?“ Tom překvapeně vykulil oči.
„A proč ne?“ Zasmál se Bill a už za sebou táhnul bratra doprostřed parketu, kde se okamžitě začal pohupovat do rytmu písně. Byla to pro něj neznámá skladba, ale opravdu se mu líbila. Z podobných skladeb brali s Tomem inspiraci pro nové album, proto si nynější moment naprosto užíval. Hudba byla sice bez textu, ale zvuky naprosto postačily. Samozřejmě na něj také již působil alkohol, ale to neřešil. Prostě si chtěl dnešní večer užít.

Tom se k bratrovi hned přidal. Oba se smáli a tancovali neurčitými pohyby, ale to i všichni okolo. A v záři těch barevných reflektorů, které blikaly sem a tam, za svým šíleným úsměvem si Bill uvnitř uvědomoval, jak je jeho bratr nádherný. Na malý moment se opět ztratil ve své zamilovanosti a zbožnosti, kterou k Tomovi choval, ale nakonec si uvědomil, že by si neměl kazit tuto chvíli svými melancholickými myšlenkami a raději vnímat to, co je teď.

Tears falling down underground, underground
Following the sound of the crowd
Reflection of the light in your eyes, in your eyes
We are rising high, tonight

„Hele, jen si odskočím. Počkáš tady?“ Po delší chvíli se Bill přiblížil k bratrovi a nahlas mu u ucha křiknul, že by si potřeboval odskočit. Snažil se tuto chvíli oddálit co nejvíce, ale už to začínalo být velice akutní.
„Jasně, počkám na baru.“ Tom na bratra mrknul a poté jej nechal odejít. Bill se pousmál a poté se vydal k toaletám. Stále mu na tváři pohrával spokojený úsměv a byl si stoprocentně jist, že má tváře celé zrůžovělé. Nemohl si pomoci, ale jakýsi pocit vítězství z toho, že má Toma jen pro sebe, mu vháněl do mysli zvláštní myšlenky. Například kdyby se s Tomem hodně opili, možná by ani nijak neprotestoval a mohl by spát v jeho posteli. Což by také znamenalo, že by si mohl dovolit několik doteků a silné natisknutí k jeho tělu. Bill okamžitě cítil lehké zaškubnutí v podbřišku jen z té představy Tomova těla. Měl božské tělo, to musel Bill uznat a jen se hloupě usmívat, když mu před očima začaly skákat obrázky Tomova vypracovaného břicha, svalů na rukách a vlastně i ten perfektní zbytek.

Bill se na sebe povzbudivě pousmál do zrcadla na pánských toaletách a udělal na sebe i několik obličejů. Nedbaje na to, že se viděl jaksi rozmazaně. Bylo mu to jedno, i kdyby se dnes hodně opil, čemu by to vadilo? Dokud je s Tomem a užívá si, nepotřebuje žádné zábrany. Tedy až na tu jednu jedinou, kterou se dnes snažil narvat až někam dozadu do hlavy, kde by ji tolik nevnímal.

Když posléze vyšel zpátky do klubu, nenápadně prošel koleb boxu, kde seděli jeho přátelé a hned mířil zpátky k baru, kde na něj měl čekat Tom… jenže tam nebyl. Bill se lehce podezřívavě podíval kolem sebe, prošel celý bar, ale bratra nikde neviděl.
Kde jen může být; pomyslel si, když se nepřestával dívat kolem sebe. Možná šel za Géčkama? Napadlo ho a už se chtěl vracet k boxu, kde byl zbytek teamu, když Toma konečně uviděl…
„Das kleine Arschloch…“ Procedil přidušeně skrz zuby, když bratra spatřil tančit s neznámou dívkou. Avšak jejich tanec byl dost jiný, než ten jejich. Byli u sebe až moc blízko a Tomovy ruce byly až moc blízko u jejího pozadí. Ne, počkat, byly přímo na něm!
Zpěvák si po několika sekundách dotčeně odfrknul a raději se vydal za svými přáteli. Na tohle se dívat rozhodně nechtěl.

*

Bill seděl znuděně u stolu, v ruce panák čisté vodky a přemýšlel nad tím, jestli se z něj nestal náhodou alkoholik. Za posledních pár měsíců pil až moc často. Sice se mu díky tomu dařilo psát skvělé texty pro nové album, ale jeho ranní kocoviny ho už začínaly zabíjet. Jenže co měl dnes jiného dělat, než se opít? Slibovaný společný večer se stal noční můrou. Tom zmizel i se svým příslibem za prsaticí na parket, kde spolu tancovali a líbali se a Bill je již dobrou hodinu pozoroval z boxu, kde seděl mezi svými kolegy a přáteli, ale nedalo se říct, že by tam vlastně úplně byl. Fyzicky ano, ale jeho mysl se toulala všude možně, jen ne v přítomnosti.

„Tome, kam mě to zase táhneš?“ Smál se čerstvě osmnáctiletý Bill na své dvojče, které jej za ruku odtáhlo přímo doprostřed tanečního parketu. „Motá se mi hlava.“ Zpěvákův smích neutichal ani poté, co se k němu jeho dvojče nebezpečně blízko přiblížilo a dokonce položilo i své chtivé ruce na bratrovy boky.
„Ale no tak!“ Zasmál se i Tom a nenápadně se rty přisál na bratrův krk. Vypadalo to, jako by mu šeptal do ucha. „Pojď si to pořádně užít.“ Řekl nakonec Tom a opět se od bratra odtáhnul. Nemohli moc riskovat a už to, co si dnes v noci dovolovali, bylo příliš.
„Tak to bychom měli jít zpátky na hotel, Tomi!“ Zachichotal se Bill a položil bratrovi dlaň na pravé rameno.
„To přijde.“ Ušklíbnul se Tom a sevřel ve své dlani tu Billovu. Stačil jeden jediný pohled, aby pochopili, co si ten druhý myslí a po čem touží.
„Ale já chci hned, Tomi.“ Snažil se prosadit si své Bill. „Ich will mit keiner außer dir reden!“ Tom se v tu chvíli znovu zaseknul v bratrově pohledu a vnímal, jak se mu okamžitě zpotily dlaně a napětí v jeho hrudi stoupá. Takové známé očekávání, které přinášelo brnění do konečků prstů a vyschlá ústa. Moc dobře věděl, co touhle větou Bill myslí a o povídání určitě nešlo…

We found love in this club tonight
Girls and girls and boys and boys

Bill si projel prsty své nakrátko ostříhané, blonďaté vlasy a povzdechnul si. Připadalo mu teď až šílené, když pomyslel na to, jak dřív byli neopatrní. Dotýkali se pořád a všude. Měli narážky před Géčky, teamem a dokonce i kamerami. A co teprve ty koncerty?!
Mladík lehce zakroutil hlavou a poté se znovu zahleděl do chumlu tančících lidí, mezi nimiž byl i jeho bratr a již zmiňovaná dívka. Nakrknutě je pozoroval a nervózně si poklepával prsty o stůl. Začínal litovat toho, že si přiznal to, co si přiznal. Jeho žárlivost a majetnictví se ztrojnásobilo. Vždy takový byl, ale teď to bylo neúnosné i pro něj samotného. Nikdy moc neřešil Tomovy groupies, ale teď ho to sžíralo. A jediné co pomáhalo, byl alkohol.

„Bille? V pohodě?“ Gustav položil dlaň na zpěvákovo rameno, dožadujíce se tak jeho pozornosti.
„Co?“ Bill odtrhnul pohled od svého bratra, který se zrovna líbal s onou slečnou, která měla být jeho dnešní obětí. „Jasně, proč?“ Nepřítomně šmátral po stole. Hledal své cigarety.
„No, vypadáš nějak divně. Tak napjatě.“ Vysvětlil bubeník.
„Jo, jsem trochu naštvanej na Toma.“ Přiznal Bill nakonec a už si strkal cigaretu do úst rozklepanou rukou. „Nemáš zapalovač?“ Gustav si sáhnul do kapsy a podal Billovi, o co žádal.
„Proč?“ Dožadoval se více informací Gustav.
„Protože se mi nevěnuje.“ Odpověděl jednoduše, jako by to snad bylo úplně jasné.
„Ale Bille-“ Gustav už měl připravenou řeč o tom, jak je s ním Bill pořád, a že by mu možná měl dát trochu prostoru také pro sebe, avšak zpěvák ho okamžitě zpražil pohledem. „Okay, nic neříkám.“ Bill se poté opět otočil směrem k tanečnímu parketu, tudíž už si ani nemohl všimnout Gustavova podezřívavého pohledu.

autor: Gabby