autor: mohanrocks
To čučíte, co? :o) Protože jak jistě víte, Zuzu překládá rychlostí tryskomyši ;-D, navrhla dávat povídku na blog dvakrát týdně, takže tady ji máte. Prozatím čtvrtky a neděle, později se uvidí. Doufám, že to náležitě oceníte. Pusťte se do dalšího dílu a komentujte! J. :o)
Bylo nepříjemně chladno, když se Bill probudil a ostré slunce za oknem neudělalo nic proto, aby jej zahřálo. Věděl, že není ve své posteli, ale chvíli mu trvalo, než se mu vzpomínky z předešlé noci vrátily zpět.
V tu chvíli se okamžitě posadil a rozhlédl se. K jeho velké úlevě se obchod zdál prázdný. Měl iracionální strach spát v místnosti, kde by jej přitom mohl někdo sledovat bez jeho vědomí. To byl důvod, proč by si nikdy nemohl zdřímnout na veřejnosti nebo například v obývacím pokoji. Nedokázal snést pomyšlení, že by po probuzení našel někoho, kdo by seděl vedle něj a zíral na něj, zatímco spal. Obvykle spal nebo dřímal pouze v ložnici se zavřenými dveřmi. Z tohoto důvodu se také nerad s někým dělil o postel. Ironií bylo, že nedokázal najít zdroj tohoto problému. Kdyby to byl problém někoho jiného, už by měl v hlavě vysvětlení. Prostě si myslel, že je to jen zvláštnost a nechal to tak.
Bill široce zívl a olízl si rty, několikrát polknul, aby se zbavil suchosti v krku. Když se mu to nepodařilo, rychle popadl balíček žvýkaček z kapsy a vychutnával si mátovou příchuť. Začal se rozhlížet po koupelně, potřeboval si ulevit a chtěl se podívat do zrcadla, byl si jistý, že jeho make-up a vlasy vypadají hrozně.
Spatřil dveře a tiše k nim zamířil, nechtěl ještě vzbudit tu osobu nahoře. Ani nevěděl, jestli Toma ještě uvidí, možná to prostě prospí. Upřímně, Bill ho opravdu nechtěl vidět. Daleko raději by použil telefon v obchodě, který viděl na přední přepážce, a zavolal odtahovku. Předešlou noc se kolem Toma necítil tak nepříjemně. Ale jasné pohodové denní světlo může udělat s lidskou myslí zázraky a odhalit váhavost, která byla dříve zcela zakrytá temnotou noci. Tom byl zajímavý případ ke studii, to jistě. Ale něco Billovi říkalo, že Tom by opravdu nechtěl být zkoumán.
Bill použil koupelnu a umyl si ruce, podíval se do zrcadla, snažil se vrátit vlasy do původního tvaru. Použil svůj ukazováček, aby si upravil rozmazané oční linky, a popleskal se po tvářích, aby do nich navrátil nějakou barvu. Poté, co se považoval za docela přijatelného pro případné diváky, opustil koupelnu.
„Kdo, kurva, seš?“
Bill vyskočil a v obraně se zády přitlačil zpátky ke dveřím.
Byl tady starší muž oblečený v olejem potřísněných kalhotách a vytahaném tričku. Vypadal, že už několik dní postrádal holení a váčky pod jeho očima napovídaly, že se jen zřídkakdy pořádně vyspí. Stál ve velmi dravé pozici se zaťatými pěstmi u boků a jeho horní část těla byla nakloněná mírně dopředu.
Bill se zhluboka nadechl. „Omlouvám se, pane. Moje jméno je Bill a uh…“ Bill rychle přemýšlel nad tím, jak vysvětlit svou situaci v co nejmenším počtu slov. „Mám venku porouchané auto a neměl jsem kam jít na noc. Potkal jsem Toma, předpokládám, vašeho syna? A on mě tady nechal přespat. Omlouvám se za potíže.“ Bill v duchu Toma proklínal, že jej nechal věřit, že jeho otec je mimo město a že v obchodě v neděli nikdo nebude.
„Tom tě tady nechal přespat? Opravdu?“ Prorostlé obočí se svraštilo na vrásčitém čele.
„Ehm… jo. Myslím, že neměl moc na výběr. Každopádně, pokud bych mohl jen použít telefon a zavolat si odtahovku, hned vám zmizím z cesty,“ požádal jej Bill.
„Ten hajzl! Nechat cizince zůstat v mém obchodě. Nejmenuje se to tady zatraceně ´Mechanik Tom´ ale jmenuje se to tu ´Mechanik Gordon´,“ vztekal se viditelně ten člověk.
„Gordon?“ Odvážil se Bill opatrně a muž na něj zíral nazpět, ale Bill to vzal tak, že je to ve skutečnosti jeho jméno, navzdory všemu tomu vzteku. „To… to nebyla Tomova chyba.“ Bill ani nevěděl, proč se ho zastává. „Doslova neměl žádnou jinou možnost.“
„Aha, takže ty ses mému synovi vnutil? Je to tak? Ty zasraná pochybná existence…“ Gordon k němu přišel blíž.
Bill zvedl ruce a pohyboval se podél zdi, aby se od něj dostal co nejdál. „Ne! Myslím tím, samozřejmě, že ne. Chtěl jsem spát ve svém autě!“
„Tak proč jsi to neudělal? Chtěl jsi něco ukrást, co?“ Gordon zapraskal klouby.
Ten muž byl neuvěřitelný. Tak velmi nedůvěřivý a naštvaný. Bill viděl, odkud to Tom měl, i když Gordon byl mnohem, mnohem horší typ. Bill po setkání s tímhle monstrem nepochyboval o tom, že Tom měl nějaké ty otcovy problémy, i když bylo jasné, že odsud nepocházely jeho problémy se jménem. Jméno jeho otce bylo totiž Gordon.
Bill se mentálně plácl za analýzu v tomto nejistém okamžiku.
„Nechtěl jsem nic ukrást, pane. Přísahám. Já prostě odejdu. Prosím, jen mě nechte jít…“ Bill mířil směrem ke dveřím a byl připravený jít domů zatraceně pěšky, pokud by to byla jeho jediná možnost.
„A prostě tě nechat zmizet, aniž bys dostal lekci? Život je tvrdý, chlapče. Nemůžeš jen tak zdarma spát na něčím majetku.“ Gordon se zle zašklebil a odhalil tak řadu flekatých a polámaných zubů.
„Ach, bože,“ zašeptal Bill. „Zaplatím vám. Dám vám peníze. Jen, prosím, necháte mě jít?“ Bill mohl slyšet zoufalou prosbu ve svém hlase a doufal, že by to mohlo pomoct.
„Nechci dostat zaplaceno penězi…“ Gordon zlověstně zvedl obočí a nechal Billa zacouvat do kouta.
„Kurva. Ne! Jděte ode mě pryč!“ Bill vykřikl a chtěl utéct. Ale Gordon jej popadl za předloktí a praštil s ním o zeď.
Bill se snažil nakopnout jej kolenem do rozkroku, ale Gordon na něj natlačil své tělo dříve, než dostal šanci. Bill ucítil v očích slzy, když na krku ucítil jeho dech se silným zápachem alkoholu. Mohl tušit, že tak bude smrdět i bez toho, aby to pocítil na vlastní kůži.
„Prosím…“ zašeptal, když mu slza stékala po tváři, a použil všechnu svou sílu proti útočníkovi. Nevedlo to k ničemu – Bill věděl, že je slaboch.
Gordon se jen znovu zašklebil a natáhl ruku, aby rozepnul svůj mohutný opasek. V beznadějném pokusu Bill zavolal jedinou věc, která mu mohla pomoct: „TOME!“
Gordon sebou cuknul a tvrdě na Billa pohlédl. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ Popadl Billa za ramena a zády jej přirazil ke zdi, čímž způsobil, že i jeho hlava drsně narazila do zdi.
Hlava se mu točila a slzy mu stékaly po tvářích. „TOME, PROSÍM!“ Zkusil to znovu.
Gordon mu na tvář vrazil facku. „Drž hubu, kluku. Budeš toho kurva litovat, jestli ještě jednou cekneš.“
Bill se tvrdě kousnul do rtu a zavřel oči, tiše se srdceryvně modlil. A ve chvíli bezútěšného zoufalství byly jeho motlitby vyslyšeny.
„Tati! Co to, kurva, děláš?“ Ozval se Tomův rozespalý hlas.
Gordon i Bill prudce trhli hlavou a podívali se směrem ke schodišti. Tom se z nich řítil dolů, oblečený jen v boxerkách. Bill nedokázal zabránit úlevnému vzdychnutí, které vyšlo z jeho úst.
Gordon s ním opět narazil do zdi, když to uslyšel.
„Nech ho, sakra, jít. Hned teď!“ Tom k nim přišel, chytil svého otce za paži a hrubě jej odtáhl.
„Ty to nech být, synu. Tys sem toho kluka přitáhl a nechal jsi ho somrovat, stejně jako to děláš ty,“ zavrčel Gordon.
„Tak to řeš se mnou! Nech ho na pokoji. Neudělal zatraceně nic špatného!“ Tomovy oči se rozšířily vztekem a jeho čelist byla napjatá. Bill jen zamrzle stál, čekal a doufal v okamžik, kdy bude propuštěn a bude moct prchnout ze dveří.
„Vypadá to, že někdo už to s tebou vyřešil,“ pokynul Gordon k Tomovu pohmožděnému oku, které ve skutečnosti vypadalo mnohem hůř než předešlou noc. „Zasraná padavko. Ani se nedokážeš bránit. Ani nevím, proč tě pořád chtějí.“
Tom se napjal a místo odpovědi se jen roztřeseně nadechl. Pevně Gordona za paži zatáhl a účinně jej tím dostal od Billa pryč.
„Raději bys měl jít, teď!“ Varoval ho Gordon a jeho pravá ruka se sevřela v pěst. Bill se okamžitě rozběhl ke dveřím, ale z nějakého důvodu nevyšel ven. Zdůvodňoval to tím, že neměl kam utíkat. A byl tady taky nebývalý strach v jeho mysli, strach o Toma. Koneckonců Billa zachránil.
„Raději ať už tě nikdy znovu nevidím dotknout se někoho nebo něčeho, co ti nepatří. Jsi opilý, zanedbaný a ubohý,“ vyprskl Tom.
Gordon okamžitě máchl pěstí a Tom jej zablokoval svou levou rukou a poté se pravým hákem trefil do Gordonovy tváře a následně kolenem do břicha, když se mu to Gordon snažil oplatit. Starý muž se svíjel a upadl na zem.
„Říkal jsem ti, že už mě nikdy znovu neuhodíš,“ řekl Tom hlasem bohatým na posranou historii a zíral dolů na svého otce. Poté se podíval na Billa s výrazem směsi vzteku a výčitek svědomí.
Bill se roztřeseně nadechl a lehce děkovně kývnul. Tom se podíval zpět na svého otce, který zřejmě omdlel. Nejen z Tomova úderu, ale pravděpodobně i z účinků jeho nadměrné spotřeby alkoholu.
Tom pomalu couvnul a protáhl si pravou ruku a vydal se k Billovi, zatímco si druhou rukou protřel nezraněné oko.
Když k němu přišel, pohlédl na zem a tělo se mu lehce třáslo. „Já… já nevím, co na to říct.“
Upřímně, ani Bill nevěděl, co na to říct. Stále se snažil vstřebat obludnost toho, co se málem stalo. „Ty žiješ s touhle zrůdou?“ bylo to, co z něj nakonec vylezlo.
Tom se ještě více napjal a vzhlédl. „Bohužel…“
„Jsem tak rád, že jsi mě slyšel volat,“ vydechl Bill a cítil velké množství vděčnosti k silně znepokojenému muži před sebou.
Tomovi se na tváři objevil zmatený výraz. „Neslyšel… Jen jsem měl špatný pocit, tak jsem přišel dolů. Neměl být zpátky až do dnešního večera, ale někdy, když se opije, se ukáže nečekaně. Chtěl jsem se ujistit, že jsi… v pořádku.“ V Tomově hlase bylo velmi patrné zaváhání.
„Máš zatraceně dokonalé načasování,“ podařilo se Billovi říct, překvapivě bezstarostně.
Tomovy rty se lehce pohnuly směrem vzhůru, těsně předtím, než se sevřely do úzké linky. „Jo, no, pravděpodobně bys měl jít. Kdo ví, kdy se ten hajzl probudí,“ pokynul hlavou ke svému otci v bezvědomí.
Sdíleli chvíli tichého přemýšlení. Bill se kousl do rtu a prohlédl si všechny rysy Tomova obličeje, na které se nepodíval předešlou noc. Znaménka na jeho krku, rozpraskané rty, jasná a lehce zářící kůže, unavené oči, které byly jen stěží zamaskované hustými řasami. Krátce nechal svůj pohled zabloudit na Tomovu nahou, pevnou hruď, na které ležérně visely copánky. Tom si Billa prohlížel v podstatě stejným způsobem a Bill sledoval jeho pohled, který mířil z jeho vlastních očí na nos, lícní kosti a na piercingy v uších. Bill se mírně zachvěl, když Tomův pohled přistál na jeho rtech a poté opatrně klesl na celou délku Billova těla.
Nakonec se oba jejich pohledy setkaly uprostřed a napětí bylo téměř hmatatelné.
„Děkuju ti za… to, žes mě udržel v bezpečí,“ promluvil Bill nakonec a snažil se tím o nejpřesnější popis toho, co Tom udělal.
„Já tě zatraceně strčil do mnohem většího nebezpečí, než ve kterém jsi byl dřív,“ ušklíbl se Tom a olízl si spodní ret.
„Potom díky, žes mě udržel v bezpečí před nebezpečím, do kterého jsi mě strčil,“ usmál se Bill.
Tom opět vypadl zaraženě. Bill měl pocit, že tento člověk nedostával mnoho skutečných úsměvů. „Nech mě vzít si nějaké oblečení a boty a já se opravdu rychle podívám na to tvé auto,“ přikývl Tom.
„Oh, ne, to nemusíš. Pokud bych mohl prostě použít váš telefon pro zavolání odtahovky, za chvíli budu na cestě,“ trval na svém Bill už asi po desáté tohle ráno.
„To je to nejmenší, co můžu udělat… Bille,“ odpověděl Tom pomalu.
Bylo to poprvé, co Tom skutečně použil jeho jméno a Bill se snažil pochopit motivaci za tímto respektem, který mu Tom prokazoval. Vina, jak předpokládal. Možná rozpaky.
„Okay, tak já jdu jen ven čekat u svého auta,“ Bill vděčně sklonil hlavu a vydal se k autu. Slunce venku docela hřálo, ale jeho tělo bylo studené jako led. Potřeboval se trochu vzdálit, aby ze sebe mohl setřást vše, co se uvnitř stalo. Posadil se na kapotu auta a čekal, jeho mysl byla otupělá, ale také zmatená.
O několik minut později vyšel Tom zcela oblečený a vázal si šátek kolem čela. Bill seskočil z kapoty a poodešel stranou, aby Tom mohl dělat svou práci.
Tom zvedl kapotu a pohrával si s několika věcmi, a poté se zeptal na klíče, aby se mohl dostat na sedadlo řidiče a zkontrolovat přístrojovou desku. Bill byl kompletně mimo a sledoval Tomovy ruce, jak kontrolují vše na autě. Byl vyrušen ze svého zadumání, když se Tom začal smát, vlastně se stále smál.
„Co by tady mohlo být vtipného?“ Bill se zamračil, ale musel zastavit své rty před úsměvem, jak automaticky reagovaly na zvuk Tomova smíchu.
„Ty…“ Tom vylezl z vozu a mluvil přes svůj smích. „Prostě ti došel benzín, Bille.“
Bill zrudl. „V žádném případě, dávám si na to pozor.“
Tom se široce usmál a Bill obdivoval jeho perfektně bílé zuby, naprostý opak od Gordona. „Prostě ti došel benzín. Tvoje auto je možná starší, ale je v dobrém stavu. Jen potřebuje benzín. Však víš, tu věc, na kterou auta jezdí?“ Škádlil ho Tom, když viděl Billův vyjevený výraz.
„Já vím, co to je benzín! Jen mě překvapuje, že jsem dopustil, aby se to stalo,“ řekl Bill rozpačitě.
„To je v pořádku. Naštěstí pro tebe, tohle je čerpací stanice. Dovol mi, abych ho pro tebe doplnil,“ Tom zavrtěl hlavou a jeho úšklebek se změnil na malý úsměv.
Bill si nemohl pomoct, ale také se usmál. Stále se cítil poníženě, ale Tomův úsměv byl nakažlivý. Sáhl do auta pro svou peněženku, aby za benzín zaplatil.
Tom jej uviděl a zvedl ruku. „To je na mě.“
„Cože? Ne. Já za to zaplatím,“ argumentoval Bill.
„Prosím. Jen z toho nedělej vědu. Vezmu to,“ Tomův úsměv zmizel a jeho tvář opět ztvrdla.
„Ale já mám peníze! Nepotřebuju tvou charitu.“ Bill měl problém s přijetím pomoci od lidí, i když to nebylo ze soucitu. Bohužel, způsobilo to jeho chudé dětství.
„Ty si myslíš, že nemám peníze?“ Tomův hlas byl opět ostrý. „Jen proto, že pracuju jako mechanik, neznamená, že jsem nikdo.“
„Já jsem ne… sakra, takhle jsem to nemyslel,“ opáčil Bill. „Jen jsem nechtěl, abys za mě utrácel své peníze.“
„To je jedno, už je hotovo,“ řekl Tom, když přiložil svou kreditní kartu na čtečku a začal nabírat benzín.
„Děkuju ti, Tome,“ zašeptal Bill.
Tom jen odfrkl a přikývl. Stáli mlčky, zatímco Tom do nádrže auta napouštěl benzín. Bill se snažil určit okamžik, kdy se Tomova nálada obrátila a proč se tak stalo.
Tom odtáhl čerpadlo pryč a nádrž uzavřel. Zastrčil si ruce do kapes a opatrně na Billa pohlédl. „Pokud si ceníš sám sebe, navracej se sem.“
„Ty mi vyhrožuješ?“ Zeptal se Bill zděšeně.
„Snažím se tě zatraceně chránit,“ zavrčel Tom. „Podívej, pokud se dáš doleva a potom na druhé odbočce doprava, tak po nějaké době narazíš na dálnici.“ Byl zřejmě připravený nechat Billa odjet.
Ale Bill byl Bill a pokoušel své štěstí. „O čem… o čem tvůj otec mluvil, když řekl, že neví, proč tě vůbec stále chtějí?“
Tom se tvrdě zamračil. „Možná jsi ze mě dostal mé jméno a spal jsi na mém gauči, ale tohle není kurva tvoje věc.“
Bill udělal několik kroků zpět. „Omlouvám se, že jsem se zeptal,“ zašeptal.
Tom protočil oči a zasténal. „Hele, je lepší, že o tom nic nevíš. Takhle se do toho nemůžeš namočit. Věř mi. Prostě… nech to být, Bille.“ V Tomových očích se objevil prosebný výraz, jako by to neříkal jen proto, aby jej naštval, ale spíše pro Billovu ochranu.
Bill poslech a přikývnul, naprosto překvapen, že se Tom tak trochu, maličko, možná staral. „Hm, díky. Hádám, že… hodně štěstí se vším?“
Tom se hořce ušklíbl, když se podíval zpět na obchod svého otce. „Jo, tobě taky.“
„Ahoj, Tome.“ Bill polkl a nasedl do auta. Vycouval a všiml si, že Tom stojí na místě a sleduje jej zvědavým a intenzivním pohledem, s rukama stále v kapsách, dokud mu nezmizel z dohledu.
Bill jel směrem k dálnici se staženými okénky a tiše hrajícím rádiem a snažil se pročistit svou mysl.
Ale nefungovalo to. Cítil se naprosto vystrašený představou Toma stojícího samotného, když Bill odjížděl, jak na něj zírá těma pronikavýma očima. Bill nevysvětlitelně chtěl vědět, co se skrývá za tím pohledem a pod tím drsným zevnějšek a modřinami.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Dokonalý další dílek 🙂
Tak táto druhá kapitola zo mňa urobila niečo strašne zvedavé a veľmi netrpezlivo čakajúce na pokračovanie. Strašne ma zaujíma čo je ten Gordon naozaj za debila, čo znamenala poznámka "nechal jsi ho somrovat, stejně jako to děláš ty" a aj to, že čo je s Tomom, kto a na čo ho chce… A ešte aj to, prečo Tom cítil, že sa Billovi niečo stalo…
Billova porucha na aute ma poriadne rozosmiala:D chudák, mohol si ušetriť všetky tie starosti:D ale potom by ho nezachránil Tom a neboli by sa zoznámili. Som zvedavá ako sa stretnú znovu:)
Ďakujem veľmi pekne za preklad:)
Tryskomys? 😀 nejaky novy odborny nazev pro rychle prekladatelske dovednosti? 😀 Samozdrejme, ze jsem nesmirne rada, ze povidka bude vychazet ve Ctvrtek i v Nedeli! Alespon neumru zvedavosti tak brzo, pac se mi zahady tohoto pribehu prozradi o to driv! Takze moc dekuju Zuzu za tvou no… akcnost? 😀 Vypadlo mi to slovo, ktere jsem mela v planu pouzit. :/
Takze Bill doopravdy studuje psychologii. Ja chtela byt taky psycholoska, ale myslim, ze by to neklaplo 😀 Billovy teorie taky nejsou vzdy presne! 😀 :O Kazdopadne jeho jakasi fobie z cumeni se na nej zatimco spi je opravdu zajimava! :O Nikdy jsem.o nicem takovem neslysela. Jasne komu by se to libilo, ale kdyz ten nekdo neni cizi, tak co? At kouka,je to uchylny, ale sumak… a zajimavejsi je, ze pro tohle vysvetleni nema. Mozna trauma z detstvi? Kazdopadne takovemu Edwardu Cullenovi by u Billa jeho zirani po vecerech nevyslo 😀 "Rad se divam, kdyz spis, tak nejak me to fascinuje. Delam to poslednich par mesicu…." jezismarija 😀
Gordon je poradny uchyl! Uz je mi trosicku jasne, o co tady jde! Tom byl urcite tyrane a podcenovane dite. Ted ma jakysi komplex menecennosti a je stale paranoidni 🙁 Opilci jsou hrozni! Jeste ze ja mam rodice nealkoholiky! :O chudacek Tomi! 🙁 Ale jeste ze prisel vcas! Kdovi co by Billovi ten hajzl udelal! :O zpraskal by ho opaskem! :O 🙁 tam je neco moc spatne! Proc jsou vsichni tak paranoidni? Co se to tam deje? :O vzdyt je to obchod! :O stava se, ze tam nekdo cizi zavita nebo ne? :O v 1. Dilu se Tom ptal, jak Bill nasel tohle misto, to.mi chcete rict, ze ten obchod neni k obchodovani? A jak chtit? Tom je jakysi zapasnik? Provadeji s nim kohouti zapasy v lidske podobe? :O To sna ne! Proc?! Proc by Tom neco takoveho delal?! :O aby si dokazal, ze je nekdo, protoze jeho otec ho cely zivot schazoval? :O To je zase moje teorie 😀 Ja bych ksakru mohla studovat psychologii! 😀 🙁 ale nelibi se mi to. Nelibi se mi Gordon ani Tomovy modriny, nelibi se mi Tomovy 'kamosi', jestli je tak lze nazyvat a nelibi se mi to, ze tady neco smrdi a olej ani benzin to neni! Mimochodem :DDDDDD alespon, ze tu mame i nejake svetle stranky pribehu! Bille! Ty jsi ale osel! 😀 ale to mi jen potvrzuje, ze tohle byl osud! Bill mel Toma poznat!!! A uz me dost zajima, jak se setkaji znovu! Myslim, ze Bill Toma nenecha jen tak zit nekde s Gordonem na benzince! Navic, jak rikal, Tom je proste pro psychologii material jako prase! (Ano, divala jsem se na prasatko Babe) a Bill se proste ve vsem chce stourat! Ale sam v sobe moc ne 😀 On prozil chude detstvi? 🙁 to me mrzi :/
Mezi nimi neco zajiskrilo! To jak se na sebe divali, jak se Bill zachvel, kdyz Tom prejel ocima i jeho rty, jak se mu dival na hrud! :O To je proste … znameni dobreho twc! 😀 Velmi "dobry" zacatek hosi! 😀 Kdyby nebylo Gordona -_- a tak ruzne, ale nebyt jich, tak povidka by asi ztratila pointu… zapletku teda…
Tom se zkratka o Billa bal! Nechtel ho dostat do nebezpeci… teda chtel jej udrzet v bezpeci pred nebezpecim, do ktereho ho dostal! 😀 :/ Proste mu Bill neni lhostejny. Tom je pres vsechno hidnej kluk. Muz.
Rozhodne neni nikdo! Gordon je zruda a nemel by ho poslouchat! Nikoho, kdo mu neco takoveho rekl/rika!
Tahle povidka bude jeste adrnalin! Citim to v kridylkach! ♥ moc se tesim na dalsi dil! A moc dekuju za preklad zuzu! ♥ jsi proste tryskomys! 😀 (nevim, kam na to Janule chodi :D?) Vybrala sis vazne dobrou povidku! Mohanrocks nikdy nezklame, ze? 😀 DOKONALOST! ja vim… pisu to o kazde povidce, kterou prekladas, ale kdyz je to pravda, co mam delat? o.O ♥
[3]: 😀 No jo, ty nemůžeš znát tryskomyš, páč to byla taková rychlá myš ze Studia Kamarád… 😀 pro mě naprosto vžitej termín, stejně jako Muf nebo Jů a Hele… a to mi nebylo tehdy 10, když se to začalo vysílat, byla jsem tak zhruba ve tvým věku 😀 Taková byla bída v televizním vysílání, že i na Studio Kámoš jsem se v neděli před Majorem Zemanem dívala. 😀
[4]: Tak na studio Kamarád jsem se dívala i já, Mufa a Jůheláky znám taky, ale Tryskomyš tam odsud teda neznám :DD Znám to jako zažitej termín, ale nevěděla jsem, odkud to je :DD Díky za rozšíření obzorů 😀
Taky bych chtěla vědět co je z Tomem doufám že se brzo setkají.
Stejně si myslím, že to Billovi nedá a vrátí se 😀
Teda… tp byl masakr. Trochu jiny kalibr nez WO. To se vazne to perverzni ozraly prase pokusilo Billa znasilnit? No fuj! Jesteze Tom ma sesty smysl a pomohl mu. Ale dobre ho skolil k zemi. Jen do nej. Chudak vystraseny Bill se zachoval opet tezce proti prirozenym lidskym reakcim. Misto zbesileho uprku cekal co bude s Tomem. Respekt 🙂 a stale vic me zajima, coze to ten Tom dela a v cem je namoceny, ze je to tak nebezpecne. Drogy? Ehhh, ne, nebudu hadat 😀 proste si pockam, protoze s rychlosti, jakou zuzu preklada, to nebude trvat dlouho a dovim se to. Opravdu velky obdiv a klobouk dolu 🙂 plus jedno veeeelike dekuji ^^
Jůů, další díl povídky? Nemůžu být nadšenější!! 🙂
Teda, tohle je teprve druhý díl a já mám pocit, že jsem se do téhle povídky zamilovala! 😀 Má v sobě něco, co mě nutí se usmívat, smát se a cítit se tak nějak dobře, i přes to, že některé části v tomhle díle nebyly zrovna dvakrát veselé.
Tom mě po tomhle díle zajímá dvakrát víc! Jsem šíleně zvědavá, co je zač, a s čím se sakra zapletl, když Billa chrání tím, že mu nic neřekne. Opravdu se bojím toho, do čeho je Tom namočený a mám strach, že odtamtud nebude moc odejít. Maličkou představu už o něm mám, hlavně když jsem měla tu ´čest´ poznat i jeho děsného otce, ale nebudu zatím analyzovat a počkám si na další díly. Ale Tom mistrašně mi sedl! Když pominu fakt, jak moc je tajemný, tak musím říct, že má v sobě něco, čím přítahuje mou pozornost. Já být na Billově místě, určitě bych se do tohoto obchodu ještě vrátila, protože bych chtěla Toma znova vidět! K Billovi se choval opravdu krásně, konečně s ním nějak pořádně komunikoval, ne jak noc předtím a prostě se mi tenhle díl hrozně moc líbil! ♥
Jsem z téhle povídky našená a strašně moc se těším na další díly a na to, jak se budu postupně dozvídat víc a víc!
Moc Ti děkuji, Zuzu! ♥♥♥
Tak ďalšiu časť som tak skoro nečakala, ale o to viac ma potešila! 😀
Fuu, ten Gordon bol hrozný!!! Až som amla zimomriavky, ako som sa bála, čo Billovi urobí!! Ešteže tam Tom prišiel včas – a že teda poslúchol svoj inštinkt s tým zlým pocitom! Inak si ani nedokážem predstaviť, čo by sa mohlo stať!
Tomovi nezávidím život s takým otcom a už aspoň chápem, prečo je taký odťažitý.
Billov problém s autom!! 😀 No tak to ma poriadne pobavilo. V prvej časti to vyzeralo na neviem aký problém a on len zabudol natankovať!!! a aký bol z toho ešte vyhúkaný! 😀 😀 úžasné rozptýlenie a zdvihnutie nálady pred zajtrajším hrozným dňom! 😀
Som zvedavá, ako sa Tom s Billom znova stretnú.
Ďakujem za preklad, si proste úžasná, Zuzu! 🙂
Ahoj! Nerada pisem komentáre k rozpisanym dielkam, lebo nikdy neviem, čo napísať. Ale dnes som sa rozhodla prekonať samu seba a poďakovať ti, Zuzu, za tvoju úžasnú prácu. A za dobrý vkus pri výbere prekladanych poviedok. Len tak ďalej, už sa teším na pokračovanie, :-p
[11]: A i takové komentáře strašně potěší! Děkuju 🙂
Super začátek, pekne se nám to rozjizdi:) na tuhle povídku jsem se moc tesila od ty doby, co jsem se dozvěděla, ze ji budeš překládat, zuzu:) jsem rada, ze ses do ni pustila a ze můžeme poznat mohanrocks i z jiny stranky:) tesim se moc na další díly, dekuju moc za preklad:) a slibuju, ze budu pilne komentovat:)
[4]: Jůheláky znám taky 😀 I Mufa apod. Ale o tryskomysi jsemv zivote neslysela 😀
[14]: jak můžete zapomenout na tryskomyš? 😀 Tady máte důkaz:
https://www.youtube.com/watch?v=76-f1vtZ5vg
[15]: ahaa 😀 Tak tehdy jsem jeste ani v brisku nebyla 😀 Ale je to teda kruty 😀 A umi i plachtit 😀 A dokonce carodejnice nejaka tam strasi 😀 To je vec, to je vec 😀 Tak dobre no, uz vim, co je tryskomys zac a jsem happy 😀 'because i'm happyyy'