autor: Allka
Avril Lavigne – When You´re Gone
When you’re gone
the pieces of my heart are missing you
When you’re gone
the face I came to know is missing too
Když jsi pryč
Kousky mého srdce tě postrádají
Když jsi pryč
Ta tvář, kterou znám, mi taky chybí
KDYŽ TU NEJSI
Billa probudil budík do sychravého dopoledne. Černovlásek se protáhl a chvíli si ještě užíval pohodlí velké postele. Teplá peřina ho od sebe nechtěla pustit, ale chlapec se nakonec přemohl, odhrnul přikrývku a posadil se. Poškrábal se v rozcuchaných vlasech a hlasitě zívnul. Poté zavolal hotelovou službu, aby mu přinesla snídani. Bill nesnášel vstávání, někdy by nejraději prospal celý den. Ale nedalo se nic dělat, hodina angličtiny nepočká. Navíc když se jednalo o hodinu angličtiny v podle něj nejlepším městě na světě – v New Yorku – kvůli tomu byl v podstatě ochotný vylézt z postele.
Nasnídal se a oblékl se do modrých džín a bílé košile a se zalíbením se podíval na tenisky, které měl připravené u dveří. Ještě pořád ho neopouštělo nadšení z ležérního oblékání. Podíval se na hodinky a zjistil, že má ještě trochu času. Proto vyšel na terasu, zhluboka se nadechl a pokochal se úžasným výhledem. Bylo mu… fajn.
První dny tady Bill proplakal. Když opouštěl doma v Německu Toma, působil možná na chvíli jako vyrovnaný člověk. Ale tahle maska mu spadla už v letadle do USA. Bill se cítil tak neskutečně prázdný. Kdykoliv zavřel oči, viděl Tomovu tvář. Nemohl usnout, a když už se mu to podařilo, ve snu ho opět strašil jeho bratr. Někdy ve snu prožíval znovu ten hrozný večer, kdy mu Tom řekl svou pravdu o jejich vztahu… To bylo peklo. Jindy ale byly sny odlišného charakteru. Umožňovaly mu zase bratra líbat, dotýkat se ho, milovat se s ním. Což bylo ještě stokrát horší, než se s ním ve snu podesáté rozcházet. Bill se budil celý zpocený, rozesmutněný a bolestně neuspokojený. Pokoušel se nahradit Tomovy doteky vlastní rukou, ale to byla jen chabá náhražka.
Nicméně postupem času se Bill… lepšil. Přestal pořád jen sedět v hotelovém pokoji a přihlásil se na intenzivní jazykový kurz. Takže většinu dne začal trávit šprtáním nových slovíček a procvičováním výslovnosti. Když měl volno, objevoval krásy metropole, která nikdy nespí. Jeho večery byly stále těžké a osamělé… Ale dalo by se říct, že se vracel do normálu. Pomalu, ale jistě. Po měsíci zpozoroval, že knedlík v jeho krku je pryč a tlak z hrudníku také mizí. Stále se mu neskutečně stýskalo a láska k Tomovi nikam nezmizela… ale teď už Bill věděl, že ať se stalo nebo stane cokoliv, on to přežije.
O návratu domů ovšem zatím nemohla být řeč. Což Bill neustále vysvětloval i Davidovi, jenž ho po čtrnácti dnech od odjezdu začal bombardovat telefonáty. A po dalších dvou týdnech začal naléhat, aby zpěvák přiletěl zpět. Bill ho pokaždé odmítl. A až když mu pohrozil, že si změní telefonní číslo, dal manažer na chvíli pokoj.
Bill na jednu stranu chápal, že chce mít David jasno. Nedokázal mu ale dát odpovědi. Ještě ne.
Tom nevytáhl paty z domova celý poslední měsíc. Byl zalezlý ve svém pokoji a nebyl schopný cokoliv dělat. Jídlo si objednával, telefony nezvedal. Z domu vystrčil nos jenom několikrát večer, aby si zašel do baru. Párkrát se opil, někdy se mu to nepovedlo. Hrozně mu každopádně bylo tak jako tak.
Bill byl pořád s ním. Ve sprše, v posteli, u jídelního stolu. Mával na něj z lednice, objevil se v každém filmu, na nějž se chtěl Tom podívat. Každá maličkost ho připomínala. Tomovi se stýskalo od první minuty, co za sebou bratr zavřel dveře. Už stokrát bral do ruky mobil, aby vytočil jeho číslo. Ale nikdy to nakonec neudělal. Měl strach – z toho, že by ho Bill odmítl. A zároveň z toho, že by ho přijal. Pochybnosti tu totiž pořád byly. Bez ohledu na to, jak moc bratr Tomovi chyběl, kytarista nevěděl, jestli s ním dokáže mít milostný vztah.
Dnes – stejně jako obvykle v jiné dny – Tom seděl na gauči a zíral z okna. A přemýšlel. S Billovým odjezdem se zbytku kapely sneslo do klína nečekané volno. Tom teď přemítal o tom, jak to asi zbytek týmu vzal. Co jim vlastně David řekl? A co ostatní dělají? Tom o tom neměl tušení, od Davidova telefonátu, jímž vyhlašoval pauzu, s nikým nemluvil, nikoho neviděl. Co dělají třeba Géčka?
Géčka! Ve víru sebelítosti a rozpolcenosti bych na ně úplně zapomněl! Na celý měsíc! Je to vůbec možný? To už je to tak dlouho? Tom by klidně zapomněl na své dva kamarády, kteří spolu – podle toho, co viděl – spí. Nebo spolu chodí? Nebo to byl jenom úlet?
Tom se zastyděl. V posledních měsících měli všichni členové kapely mezi sebou skvělé vztahy. Přátelské vztahy. Nicméně Tom se teď zachoval ne jako přítel, ale jako blbec, když milostné záležitosti svých kamarádů – zvlášť záležitosti takového kalibru – zazdil.
Co si asi kluci musí myslet, když jsem je načapal, beze slova jsem vystřelil ze studia a od té doby s nimi nepromluvil?
Dredáč se podrbal za uchem a povzdechl si.Po chvíli váhání vzal do ruky mobil a vytočil Georgovo číslo.
Alespoň se budu chvíli zabývat něčím jiným než svými problémy.„Haló?“ ozval se Geův hlas.
„Ahoj, tady Tom. Ehm… Co děláš?“
„Jsem zrovna doma. Koukám na televizi. Co ty?“ opáčil klidně Georg.
„Taky jsem doma… Nedělám nic.“
„Už jsem myslel, že jsi snad umřel, když o tobě nikdo celej měsíc ani neslyšel.“
„No jo, já jsem… ehm… potřeboval nějakej čas pro sebe. Omlouvám se, že jsem se neozval dřív.“
„Jo…“ reagoval neurčitě baskytarista.
„Já… nechceš se u mě stavit? Chtěl bych si promluvit… Chceš si taky promluvit?“
„Přijdu,“ odpověděl jednoduše Georg. „Hned?“
„Jo, hned,“ souhlasil Tom a zavěsil.
„Ahoj, Geo,“ přivítal Tom svého kamaráda, když mu otevřel dveře. Georg přijel opravdu hned, Tom na něj musel čekat jenom slabou půlhodinu.
„Ahoj,“ usmál se takovým zvláštním způsobem baskytarista. „Přinesl jsem něco k jídlu,“ zamával taškou.
„Ty jo, díky… Vlastně mám docela hlad,“ uvědomil si Tom. „Ehm… Tak pojď tady do obýváku.“
Oba kluci se uvelebili na gauči a Tom vyndal z papírové tašky dva boxy s – jak se dovtípil podle obrázků – čínským jídlem. Pak mezi kluky zavládlo na chvíli rozpačité ticho. Ani jeden z nich nevěděl, jak začít rozhovor. Tom se nervózně ošíval a Georg si hrál s plastovou vidličkou.
„Takže…“ začal nakonec Tom. „Ehm… chtěl bych se… ti omluvit. Za to, že jsem se měsíc neozval.“
„Myslel jsem, že s námi už nechceš mít nic společnýho,“ přiznal Geo a nabral si první sousto masa s nudlemi.
„Ne, tak to není… Já jen… Měl jsem… nějaký osobní starosti. To s vámi vůbec nesouvisí.“
„Protože Bill odjel?“ zeptal se Georg.
Tom zamrkal. „No… vlastně… jo, možná tak nějak,“ přiznal nakonec neurčitě. „Co vám vlastně řekl David?“
„No, že Bill odjel do Států a že vyhlašuje krátkou pauzu. Toť vše.“
Tom přikývl.
„Stalo se mezi vámi něco?“ zeptal se Georg.
„Geo, já…Víš co, nechci o tom mluvit,“ mávl rukou dredáč.
„Tak o čem chceš mluvit?“ pobídl ho hnědovlasý.
„Chci se zeptat na… vás…“
„Na mě a Gustava?“ ujistil se Georg. Tom kývl. „A co bys chtěl vědět?“
„Jak to spolu vlastně máte,“ opáčil Tom.
„No… Chodíme spolu,“ řekl Geo a pousmál se. Byl v naprostém klidu, jako by to, co řekl, vůbec nic neznamenalo.
„Říkáš to, jako by to nebyla velká věc,“ ušklíbl se ohromeně dredáč a nabral si sousto zeleninové směsi.
„Je to velká věc?“ pokrčil rameny Georg. „Já nevím… Jsme spolu už docela dlouho, asi mi to ani tak nepřijde.“
„Jste spolu dlouho?“ vyvalil oči Tom.
„No jo… Už několik měsíců. Dali jsme se dohromady už během turné.“
„Cože? Jak to, že si nikdo ničeho nevšim?“ vyjevil se dredáč, ale pak se zamyslel. Ty jejich pohledy, gesta… Tajnůstkářství… Rozjásanej Gustav… Aha.
„To nevím,“ rozesmál se Georg.
„Tedy… Všimli jsme si s Billem, že jste nějaký jiný. Hlavně Gustav. Však víš, jak byl podmračenej a nevrlej, odtažitej… A najednou z něho bylo sluníčko, co má dobrý nálady na rozdávání. Ale mysleli jsme si, že má holku a ty o tom víš, a proto se chováte jak dva spiklenci. Dokonce jsme se hádali, kdo z týmu by mohl ta holka bejt.“
„No vidíš,“ chechtal se Georg. „Nakonec jste nebyli tak daleko od pravdy.“
„No jo… Až na to, že ty jsi kluk,“ zvedl prst Tom.
„Jo…“
„Jak jste se vlastně dali dohromady?“ zajímal se Tom.
„No, to bylo… docela náhodou. Jednou večer měl Gustav depresi a já… jsem ho šel utěšit. No, a nějak se to zvrtlo a Gustav mě políbil. Já jsem zdrhnul, totálně jsem z toho vyšiloval. Ale zároveň jsem to nemohl vyhnat z hlavy. Další den za mnou Gustav přišel, aby mi to vysvětlil. No, a skončili jsme spolu znovu,“ zasmál se Georg. „A od tý doby spolu… jsme. Dlouho jsme nevěděli, co mezi námi vlastně je, proto jsme to taky nikomu neříkali. Ale nakonec jsme si uvědomili, že to není jen tak nějakej úlet. Víš, co je srandovní? Ten večer, kdy jsi nás přistih… O další zkoušce jsme to chtěli všem říct. Už jsme to nechtěli tajit.“
Tom se zachichotal a na chvíli se odmlčel. Představoval si, jak se asi všechno mohlo odehrávat.
„Můžu se na něco zeptat?“ ozval se potom.
„Jasně,“ kývl baskytarista.
„Jak dlouho víš, že jsi gay?“
„Já si nemyslím, že jsem gay,“ zavrtěl hlavou Geo.
„Chodíš s klukem,“ namítl vyjeveně Tom.
„Chodím s člověkem, kterýho mám rád. Holt se stalo to, že je to kluk. Ale to ze mě, aspoň myslím, nedělá gaye. Pořád se mi líběj holky a kluci mě absolutně nezajímají. To jen Gustav… Probudil ve mně opravdový city. Bůh ví, proč zrovna on,“ pokrčil rameny Georg.
„Bereš to tak jednoduše,“ konstatoval ohromeně Tom.
„Nebral jsem to tak vždycky. Musel jsem k tomu dospět časem. Docela dlouho se ve mně všechno pralo, pokládal jsem si různý otázky… Měl jsem pochybnosti. Ale pak jsem se rozhodl hodit to za hlavu… A prostě být s tím, koho mám rád. A kdo má rád mě. Vlastně je to úplně jednoduchý,“ odpověděl Georg.
Tom znovu přikývl. Dnes večer měl rozhodně o čem přemýšlet.
autor: Allka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Ja myslim, ze pauza klukum prospeje. Teda Billovi. Nauci se anglicky, Toma milovat neprestal, nikoho si nenasel, libi se mu NY… no proste … fajn 🙂
Tom se ale musi trapit, nerikam tim, ze Bill ne, ale nejak nevim proc si myslim, ze Tom je na tom o kapanek hur. Musi porad premyslet o jejich vztahu, a zije s pocitem, ze Billa vyhnal. Nebo taky ne 😀 Proste je to pro oba urcite tezke, ale myslim, ze ta pauza jim prospeje! 🙂
Az se Bill vrati vse bude o necem jienm! :3 To nebude na pochybach!
Uz vidum, jak Tom vidi Billovu strapatou hlavicku misto obliceje Juleit Roberts v Pretty Woman 😀 😀 Pardon, not funny.
No jo, Gecka to vlastne jeste nerekli, ze? :O no tak to by teda meli! :O Hned! 😀 Ale jsem rada, ze si s Tomem promluvili, 1. Prave proto, ze si mohli Gecka myslet, ze Tom s nimi uz nechce ani mluvit, 2. Proto ze tak uzrcite nasadil Tomovi brouka do hlavy! :3 Geo to rekl moc pekne. Proste je s osobou, kterou ma rad, ktera ma rada jeho a nejak se stalo, ze je to kluk, jinak neni gay, libi se mu holky a o kluky nejevi nejmenci zajem! 😀 Takze vlastne je hetero… o.O 😀 No zkratka to Tomovi krasne, jednoduse a uprimne vysvetlil a Tom si z toho urcite neco vezme, Billovi zavola a snad se brzo ten nas cernovlasek vrati! :3 ♥ Moc dekuju za dil, Alli! :3 Navic s songem od Avril, no jedna basen! 😀 :3
Ha! Já Tomovi minule radila, že by si měl promluvit s Gěčkama! To jsem ráda, že mě poslechl, alespoň občas mám docela dobré nápady! 😀
Georg byl skvělý. Ani netuší, jak moc Tomovi zřejmě pomohl. Tenhle Georg tady vypadá hodně rozumně, tak myslím, že Tom by se mu mohl taky svěřit.
A Billovi ten NY přeju. Tom mu sice chybí, ale jde vidět, že si to tam užívá a tu pauzu opravdu potřeboval.
Těším se na další dílek 🙂
Geo možná dal Tomovi pomocnou ruku aniž o tom ví.
Som strašne rada, že je Billovi lepšie. A škodoradostne ma teší aj to, že sa Tom trápi, ale štve mma, že ho stále držia tie jeho pochybnosti:/ snáď mu Geova spoveď pomohla uvedomiť si, že je to všetko celkom jednoduché, milovať niekoho kto ho miluje a viac neriešiť:)
Toto bola krásna kapitola. Ďakujem.
Ten měsíc odloučení dvojčat nesu teda těžce! Celý měsíc! To je tak moc! Achjo 🙁 Ale tak pokud jim to pomůže si něco uvědomit a pak bude všechno zase krásné, tak se s tím teda smířím, no! 🙂
Jinak doufám, že promluva s Georgem Tomovi moc pomohla. Prosím, prosím, prosím! Já nechci, aby se kluci dál trápili!
Moc děkuji za další díl, Allko! 🙂
Hurááá! Velký brácha Geo promluvil Tomíkovi do duše a ten se konečně probere! A uvedomí si, že v jeho vztahu s Billem nejsou žádný coby, kdyby, ale že jsou to prostě dva lidé, které spojuje něco opravdového a že na ničem jiném nezáleží! 🙂 Aspoň.. doufám, že si to uvědomí.
Ať tak nebo tak, jsem ráda, že si vzpomněl na chudáky kluky. A že si s nimi promluvil, zatím tedy jen s jedním, ale že si alespoň v tomhle udělal jasno. Bylo mi Géček dost líto, po tom, jak se k nim zachoval, tak teď jsou už naštěstí zase přátelé 🙂
Moc díky za díl. Jsem zvědavá, ajk to bude pokračovat, vážně si dělám naděje na Tomův rozbřesk a usmiřování s Billem.