Just admit it 7.

Asi o dvě hodiny později seděl Bill v taxíku, značně opilý, unavený a rozmrzelý. Jel domů. Tedy jeli domů. Bill na předním sedadle, namáčknutý na okénku, aby tak nemusel pořádně vnímat, co se dělo na zadních sedadlech. Tam seděl Tom… a ona. Vetřelec, jak jí Bill říkal ve svých myšlenkách.

„Drobný si nechte.“ Zamumlal Bill taxikářovým směrem, když je vysazoval před jejich domem. „Nashle.“ Prudce bouchnul s dveřmi od auta a už nasupeně pochodoval ke vchodu. Tom s dívkou se v objetí potáceli za ním. „Šukej potichu.“ Zavrčel ještě na Toma, než posléze zmizel ve svém pokoji. Bill sebou hned plácnul do své oblíbené židle. Sundal si mikinu a zlostně s ní hodil do kouta. „Pitomec jeden!“ Zaklel sám pro sebe a začal ve své tašce rozčíleně hledat sluchátka. Tohle vážně slyšet nechtěl. Strčil si sluchátka do uší a rychle zapnul náhodně nějakou píseň a poté si dlaní protřel obličej. Zmítala jím neskutečná žárlivost a vztek. Tohle měl být jejich večer, ale ne, Tom si sobecky šel jen najít nějakou náhodnou husičku, kterou by mohl osouložit a ráno ji poslat pryč a už se jí nikdy neozvat.
Bill sebou cuknul, když začala hrát jemu tak známá píseň. In die nacht. „Do prdele!“ Už, už chtěl píseň přepnout, když ho ovanula něžná vzpomínka z minulosti.

Osmnáctiletá dvojčata ležela na zádech rozvalená na prostorné posteli. Každý měl jedno sluchátko, ze kterého hrála jejich píseň In die nacht.
„Pamatuješ, když jsme ji hráli poprvé?“ Zeptal se tichým hlasem Bill.
„Jo, to už je tak dávno.“ Usmál se Tom a přisunul se blíže ke svému bratrovi.
„Jo…“ I Bill se usmál a položil si hlavu na Tomovo rameno.
„A budeme ji hrát vždycky, Billi. Tahle je prostě naše.“ Tom se nahnul k bratrovi a nasál vůni jeho vlasů. „Zbožňuji tě, Bille.“ Zavrněl rozněžněle.
„Přespíš dnes tady? Nechci být sám. Chci být stále u tebe, Tomi.“ Bill na bratra ukázal posmutnělé velké oči a nevinně zamrkal dlouhými řasami.
„To víš, že jo. Už tě nikdy nenechám samotného. Nikdy.“ A svůj příslib zpečetil polibkem.

„Ten parchant!“ Vyšlo Billovi skrze zaťaté zuby. „Nechal mě samotného…“ Dodal již o něco klidněji, zato s větší dávkou smutku. Bill přemýšlel. Copak to takhle mohl nechat? To on tam měl být s Tomem, ne nějaká pitomá holka. Uvědomoval si, že tenhle druh lásky je nepřijatelný, ale copak tomu mohl poručit? Tom byl speciální. Nezajímalo ho, že byl muž, což by ani nebyl takový problém. Bylo mu však jedno i to, že je jeho vlastní bratr. Věděl o tady té věci, o té zvláštní blízkosti, která mezi dvojčaty může být, avšak tušil, že tohle je ještě o něco silnější. Nedokázal si představit, že by byl s jiným člověkem než s Tomem. Prostě se to nezdálo být správné. A myšlenky na jiného člověka se u něj vlastně ani nikdy neobjevily.
Téměř až automaticky se natáhnul pro pero, které leželo na stole, přičemž se také k němu přitáhl blíž. Vyndal ze šuplíku čistý papír a okamžitě se dal do psaní. Poslední dobou byl jako továrna na texty písní. Už si téměř ani nevzpomínal na to, jaké to bylo ještě před nějakou dobou, kdy byl obklopen prázdnotou. Jeho inspirace nyní byla překypující, proto ji všechnu musel okamžitě předávat na čisté papíry, aby ji posléze mohl skrze své hrdlo vykřičet do světa.

I like you simple, I like the way you walk
You liked me simple
you fell for the way I talk
You’re making me high
I didn’t know it wasn’t meant to last
I turn the lights down, hearts can fall out of love

Prostě ses mi líbil,
líbil se mi způsob, jakým chodíš.
Prostě jsem se ti líbil.
Zamiloval ses do toho, jak mluvím.
Jsem z tebe mimo,
ale netušil jsem, že tohle nemá trvat navěky.
Zhasínám světla, aby na sebe naše srdce mohla zapomenout.

Ve slovech písně byly ukryty Billovy pocity, vzpomínky a dokonce tajné tužby. Najednou téměř nepociťoval žádný alkohol. Někdy mu přišlo, jako by mu tato téměř bezpečná droga dodávala více kreativity. S ní se texty psaly tak lépe. Cítil, jak opadají veškeré zábrany, čímž se na povrch také mohly vyplavit všechny možné skutečnosti, které v sobě tak dlouho držel. Vše najednou bylo tak jednoduché. Proč by nemohl vyjádřit, jak strašně moc je zamilovaný? Je snad někde zakázáno dávat najevo to, co je uvnitř? Bill nenáviděl pravidla. Vždy tu pro něj byla jen proto, aby je nakonec porušil, což vždy dělával s neskrývanou potěchou.

But i can’t let you go, put your heart on repeat
remember love, remember me
Falling in and out of love is a part of us
I keep hanging on to secret promises
You broke me apart like shattered glass
Our love is gross
But I’m covered in gold

Ale já tě nemůžu nechat jít, přinuť své srdce vzpomenout si.
Vzpomeň si na lásku, vzpomeň si na mě.
Být zamilovaný a naopak je naší součástí.
Stále se držím našich tajných příslibů.
Rozbil jsi mě na kousky jako roztříštěné sklo.
Naše láska je nepřípustná,
ale já jsem pokrytý zlatem.

Na malý moment zpěvák odložil propisku stranou a zadíval se na napsaná slova. Po jejich přečtení napsal nadpis ‚Covered in gold‘. Nevěděl přesně, proč by se píseň měla jmenovat zrovna takhle, ale jaksi tušil, že přesně to je ten správný název. Přesto všechno, čím si kvůli své pravděpodobně slepé zamilovanosti prošel, musel být silný a mít stále bradu vysoko nahoru. Přesně tak, jak to pro Billa Kaulitze bylo typické.
Myšlenky mu po chvíli opět zabloudily do dávných časů. S těžkým srdcem se nechával odnášet na vlnách do minulosti.

Mladá dvojčata seděla na verandě, která patřila k domu jejich matky. Posedávali na pohodlných křeslech, mezi nimiž byl menší stolek s popelníkem a dvěma hrnky s kávou. Slunce jim lehce tančilo na tvářích svými paprsky a první barevné listy opadávaly ze stromů. Dnes byl opravdu krásný, podzimní den.

„Víš, Bille…“ mladík s černými, kratšími vlasy vzhlédl ke svému dvojčeti. Poslední dobou mezi nimi cítil jakési zvláštní napětí. Už to nebylo jako tenkrát, když jim bylo šestnáct a jejich láska byla v rozkvětu. Oba cítili, jak se věci mění. Ne snad, že by jejich láska ochabovala, jen byla omráčena strachem, který vládl v obou dvojčatech. Letmé doteky se vypařily, svůdné pohledy pohasínaly a byly vyměněny pohledy plných obav. „Já…“ Tom nahlas vydechnul. „Jen chci, abys věděl, že ať už se stane cokoliv, vždycky tě budu milovat.“ Bill překvapeně nadzvedl obočí. Jeho obličej byl zkroucený do smutné grimasy. Automaticky sáhl po krabičce cigaret a jednu si vytáhl. Věděl, že Simone nemá ráda, když její synové kouří, ale teď byla cigareta opravdu nutná. „Víc jako bratra…“ Dodal ještě šeptem Tom, téměř sekundu před tím, než na verandu došla i jejich matka.

Bill semknul oči k sobě. To bylo asi týden před tím, než ukončili jejich vztah. Cítil, jak se bolest v jeho hrudi rozmáhá a dosahuje do každičkého koutku jeho těla. Opět vzal pero do ruky a začal znovu psát.

It should be easy
Guess I never figured you out
It’s not easy finding love in the applause
Am I gonna be healed, when I rip about the history
When you forgot us
you destroyed the rest of love in me

Mělo by to být jednoduché.
Asi jsem tě nikdy celého neprokouknul.
Není jednoduché najít lásku v publiku.
Zotavím se někdy, když se odtrhnu od minulosti?
Když jsi na nás zapomněl,
zničil jsi tu poslední špetku lásky ve mně.

Bill se postavil a zapřel se dlaněmi o stůl. Hlavu měl sklopenou. Kolovala mu v ní jen jediná myšlenka, a sice, co měl dělat?
Po chvíli opět přejel očima napsaná slova, když utkvěl na jedné malé pasáži. ‚Our love is gross but I’m covered in gold‘.
„Ksakru s tebou, Tome!“ Zamumlal, strhnul si sluchátka z uší a rozhodnými kroky vyšel ze svého pokoje. Zastavil se až před dveřmi bratrova pokoje. Na jednu jedinou sekundu zaváhal, ale nakonec bez klepání dveře prudce otevřel.
„Do prdele, Bille! Co tady děláš?“ Zařval Tom, když si všimnul svého bratra narušitele. Tom stál uprostřed svého pokoje, kalhoty u kotníků a vetřelec před ním klečel. Bylo zřejmé, v jaké části noci ti dva zrovna byli. „Bille!“ Křiknul Tom znovu, když se snažil zakrýt si své přirození a probrat Billa z šoku. Nehybně stál mezi dveřmi, ústa lehce dokořán. „Vypadni, brácha!“ Bill překvapeně zamrkal.

„Brácha?“ Bill nesnášel, když ho takhle Tom oslovoval. „Hm.“ Naštvaně nakrčil bradu a sám pro sebe si přikývnul. „Jasně.“ Bez dalšího slova vyšel z pokoje ven. Byl tak vytočený a zabraný do vlastních myšlenek, že ho ani na chvíli nenapadlo, že by Toma mohl načapat v nějaké nepříjemné pozici. Teď mu to však docházelo a s tím i všechno ostatní. „Ne, víš co, já nikam nejdu!“ Opět dveře otevřel, absolutně se nezajímaje o to, jak trapné to pro Toma teď musí být. „To ona ať vypadne! Nechci ji tady!“ Bill přemístil svůj nenávistný pohled na hnědovlasou slečnu, která stále ještě klečela na zemi. „Já to myslím vážně!“ Byl jenom malý kousíček od toho, aby si dupnul.
„No děláš si snad prdel, že jo?“ Tom na svého bratra šokovaně civěl.
„Ehm, ne?“
Tom si povzdechnul a protřel si obličej dlaněmi. „Proboha Bille, teď ne! Teď fakt nemám náladu na nějakou z tvých scén. Jestli tě něco štve, tak to vyřešíme ráno, okay?“ Začínal si připadat jako idiot. Stál ve svém pokoji s kalhotami u kotníků a musel se dohadovat se svým bratrem, zrovna když mu totálně stál!
Bill prudce zakroutil hlavou. „Ne! Budeme to řešit hned!“ Dramaticky si dal ruce v bok. „Ale až ona vypadne!“ Dívka na zemi se zmateně dívala na hádající se bratry a začínala si připadat docela navíc. „Slyšelas? Běž pryč!“ Nyní Bill obrátil svoji pozornost opět k ní. Zmatená slečna se dobrovolně zvedala ze země a hledala v prostoru svoji bundu.

„Kam jdeš?“ Tom na ni zoufale kouknul. Vidina tvrdého sexu se pomalu vypařovala do neznáma. „Do prdele!“ Rychle si natáhnul své velké džíny, když si uvědomil, že je ještě stále odhalen.
„Jen ať jde! Nikdo jí tady nechce!“ Bill si všimnul její bundy, tak ji rychle vzal a hodil ji po ní. „Vypadni!“ Křikl na ni, až se dívka lekla. „Okamžitě!“ Přešel ke dveřím a otevřel je dokořán.
„Ne, ona nikam nepůjde!“ Protestoval Tom.
„To teda půjde!“
„Bille!“
„Tome!“
„Uhm, já raději půjdu…“ Pípla zmatená slečna a rychle odešla z pokoje.
„No to je výborný tohle, fakt!“ Zanaříkal Tom a posadil se na svoji postel. Byl rozčílený. „Můžeš mi říct, co to jako mělo být, Bille?“ Střelil nabroušeným pohledem po bratrovi, který se mezitím posadil vedle něj.
„Aby ses neposral z toho, že nezasuneš.“ Procedil Bill stejně jedovatým hlasem, jako měl Tom.
„Můžeš mi to jako vysvětlit?“ Ptal se Tom znovu.
„Jo, to teda můžu!“ Bill cítil, že začíná lehce panikařit. Co chtěl Tomovi říct? Jak tohle mohl vysvětlit? Začínalo mu docházet, že svůj plán jaksi nedomyslel.

„No, tak já poslouchám. Zajímalo by mě, co do tebe vjelo. Co je ti vůbec po tom, že jsem tu někoho měl? A proč jsi ji vyhodil? Co já teď mám s tímhle dělat?“ Tom poukázal na bouli v jeho kalhotách, která ne a ne zmizet.
„Jsi jak malej, Tome. Nevíš snad, jak si s tím poradit?“ Tom spolykal všechny nadávky, které se mu hrnuly na jazyk.
„Bille, říkám ti, neser mě a konečně mi tohle vysvětli.“ Nakvašeně si plácnul polštář do rozkroku. Začínal se cítit nepříjemně před vlastním bratrem.
„Já-“ Billovi v tu chvíli proběhly hlavou všechny možné věty, které by Tomovi mohl říct. Dokonce nějaké lži či přetvářky nebo i hry, které by s ním mohl hrát. Mohl se vymluvit na opilost, vymyslet si nějaký příběh. Dokonce mohl zahrát to, že je mu zle, ba přijít i s tím, že si nemyslel, že pro něj byla ta holka dost dobrá. V podstatě mohl říct cokoliv, ale nakonec z něj vypadla jen čisto čistá pravda a on ucítil, jako by mu ze srdce spadnul neskutečný kámen. „Já tě pořád miluju.“

V místnosti se rozhostilo ticho, které přerušil až starší z bratrů.

„Cože?“ Tom byl v šoku. Bohužel se naplnily jeho nejhorší obavy, které v sobě skrýval již nějakou dobu. „To nemůžeš myslet vážně, Bille.“ Vydechl zaraženě. Celé jeho tělo jako by zkoprnělo a on se na chvíli nemohl hnout. Dýchal přerývaně a jemně se mu točila hlava. „Proboha, bráško… vždyť… vždyť to nejde. Takhle to prostě nejde.“ Cítil se zmateně. Proč mu to nedošlo dřív? To Billovo divné chování, ty pohledy, ty texty! „Bille, vždyť já myslel, že je tohle za námi.“ Tom pozoroval bratrovu posmutnělou tvář a oči, které se pomalu, ale jistě plnily slzami. „Ty sám jsi říkal, že je to za námi!“ Lehce zvýšil hlas, až sebou blonďatý mladík cuknul. Avšak Tom věděl, že z něj okamžitě vyprchala jakákoliv zloba, kterou ještě před chvílí k bratrovi cítil. Nikdy se na něj nedokázal zlobit, ne skutečně. A v situaci, jako byla tahle, jednoduše nemohl být naštvaný. Bylo to až moc citlivé téma.

„Ne, Tomi, nikdy to za námi nebylo. Ne opravdu.“ Bill mluvil tím tichounkým hlasem, který Tom zbožňoval, avšak slova, která z jeho úst vycházela, jej moc netěšila. „Dlouho jsem si nalhával, že ano, ale nebyla to pravda. Víš, před několika měsíci jsem si přiznal pravdu a je to tak lepší.“ Mluvil dál Bill. „Cítím se líp, chápeš? Lepší, než sám sobě lhát.“ Tom netušil, jak reagovat. Stále se nějak snažil pojmout slova, která vycházela z jeho bratra.
„Ale já myslel, že jsi byl i s jinými lidmi, Bille. Že ses přes to třeba dostal. Vždyť jsem tě několikrát i viděl s někým jiným, tak mi to teď vysvětli, já to totiž nechápu, víš?“ Tom kmital očima po bratrově obličeji, doufaje, že tak snad odhalí, co si myslí. Ve skrytu duše ještě stále čekal, že se najednou Bill začne smát a vychrlí na něj, že to byl jen vtip.
Bill se ušklíbnul. „Jasně, že viděl! Vždycky jsem se snažil, někoho poznat, ale vždycky to bylo jen proto, abych tě třeba donutil žárlit. Vlastně jsem od té doby s nikým jiným nespal, Tome. Nemohl jsem. Prostě by to nešlo.“ Vysvětlil mladší z dvojčat. „Ale i přes to všechno, Tome, přes náš vztah, přes ty čtyři roky, co jsme spolu nebyli… já vždy miloval jen tebe.“ První slzy překročily hráz Billových dlouhých řas a stékaly po jeho sametových tvářích. V tu chvíli Tom cítil, jako by se mu srdce roztříštilo na nespočet malých kousíčků. Vidět takhle Billa bylo hrozné.

„Billi…“ Tom si mladšího bratra přitáhl do náruče a něžně hladil po krátkých, blonďatých vlasech. „Vždyť víš, že jsme byli tenkrát mladí. Pořádně jsme nevěděli, co děláme a možná jsme to celý ani nechápali.“ Tom dál Billa konejšil, zatímco on se uvelebil v jeho blízkosti. Slzy nepřestávaly stékat po jeho tvářích. „Vždycky to mezi námi bylo jiné než mezi jinými sourozenci. To si uvědomuju, ale ty si taky musíš uvědomit, že už jsme starší a nic takového mezi námi být nemůže.“ Bill labilně žmoulal cíp Tomova stanového trička a hleděl někam nepřítomně před sebe. „Není to správné-„
„Ale mně je jedno, jestli je to správné, nebo ne. Pro mě to správný prostě je.“ Zaštkal Bill a posadil se zpátky tak, aby Tomovi viděl do tváře.
„Bille, nebuď tak paličatý.“
„Tohle není paličatost, já jen neumím žít s tím, že bych tě neměl.“ Zpěvák se zamyslel a lehce se ušklíbnul. „Okay, asi je to trošku paličaté, ale co mám dělat, Tomi? Vždycky jsi to byl ty, jenom ty.“ Tom se zaseknul v Billově pohledu. Jako by se z něj nemohl dostat. Byl až moc spalující, ale Tomovi se to líbilo, jenže bylo to nebezpečné, to si uvědomoval.

„Neplač…“ Zašeptal nakonec a utřel Billovi mokré tváře. „Všechno se dá nějak vyřešit, jen musíš chtít.“ Billova tvář se okamžitě opět zamračila pod náporem nové vlny slz.
„Ale já nechci, chápeš to? Já chci svého bratra! Nezajímají mě holky, nezajímají mě jiní kluci, mě zajímáš ty!“ Tom pomalu přestával slyšet, co vůbec Bill žvaní. Jediné, co dokázal, bylo to, že se utápěl v jeho pohledu. Cítil jak jeho tělo pookřává z předešlého šoku a v jeho mysli vytanuly vzpomínky. Naprosto přesné vzpomínky na bratrovu jemnou kůži, jeho přirozenou vůni a jeho osobitou dokonalost. Dokonce se objevil i ten zvláštní, příjemný pocit z toho potěšení, které tu bylo vždy, když se Billa tajně dotýkal a věnoval mu pohledy s příslibem vášnivé noci. Ten bezchybný pohled na jeho dvojče ho nakonec dohnal k tomu, aby Billa umlčel. Nečekaně, bez jakéhokoliv rozhodování se přisál na bratrovy brebentící rty…

„Oh ne, sakra, co to-“ Tom se po několika sekundách od Billa odtáhnul. „To jsem neměl. Nechápu, co to do mě vjelo.“ Hystericky se chytil za hlavu a zavřel oči. „Bille, to jsem dělat neměl.“ Avšak mladší z bratrů byl ještě lehce v šoku.
„Jen jsi udělal to, co jsi fakt chtěl…“ Zamumlal po chvíli.
„Ne… já… do hajzlu. Tohle už se nikdy nebude opakovat.“ Tom konečně pustil své černé vlasy a podíval se na svého bratra, jehož líce plály červenou barvou. „Bille, jdeme spát. Jsme opilí, zmatení a tohle se prostě už nestane! Konec! Jsem unavený! Jsi můj bratr, tohle nejde!“ Tom plácal páté přes deváté a Billa už unavovalo, jak se Tom snažil být ten rozumný. „Pojď spát.“ Tom ze sebe rychle sundal své velké oblečení a lehnul si pod peřinu, kterou nechal lehce nadzvednutou.
Bill nakrčil levé obočí. „Aha. Takže nic nebude, ale chceš, abych vedle tebe spal? Ses asi pomátl, bratříčku.“ Elegantně se otočil na své dlouhé noze a už mířil zpátky do svého pokoje. Uvědomoval si, že jeho mise nebyla nejúspěšnější, ale něco pozitivního tu rozhodně bylo. Teď si byl Bill jistý, že i jeho bratr má stále nějaké city… a teď je jen probudit.

autor: Gabby