Pretty Little Secrets 17.

autor: Saline A.

Bill se nadšeně usmál a upravil růže ve váze. Bylo to už podruhé za velmi krátkou dobu, co se s ním chtěl Anis sejít, přičemž tentokrát poprosil o schůzku u Billa doma. Ačkoliv ho to překvapilo, nic nenamítal, Toma vystrnadil a důkladně připravil sebe i byt. Nemohl se Anise dočkat, od jejich vyznání by s ním nejraději trávil úplně všechen čas, dokonce by pro něj omezil i hudbu.

Div nenaskočil, když se ozval zvonek, ale chvatně zamířil otevřít. Nikdo Anise ve dveřích vidět nemusel. Zazubil se a svému milenci skočil kolem krku, jen co se dveře zavřely, ale jakmile ho políbil, došlo mu, že je něco špatně, a že Anis se neusmívá. „Co se stalo?“

„Bille, můžeme si promluvit?“ zamumlal Anis nezvykle tiše a pokorně.

„No… samozřejmě!“ Bill s kývnutím zamířil do obýváku, kde se posadil na gauč. Anis si hned sedl k němu a objal ho kolem boků, líbajíc ho na spánek. To trochu uklidnilo Billovy nervy, vděčně se o něj opřel. „Jsi v pořádku? Stalo se něco mamince?“

„Ne, já i mamka jsme zdravotně oba v pořádku,“ pohladil chlapce po vlasech vděčně, jen si na okamžik užívajíc jeho těla. Natočil mu hlavu, chtěl si vychutnat dlouhý polibek. Věděl, že bude poslední.

„Co se děje, Anisi?“ zašeptal Bill. Zůstali opření čely, objímajíc se kolem boků.

„Miluju tě. Chci, abys věděl, že za celý svůj život jsem miloval jen dva lidi. Selinu, mojí první lásku, a tebe, přičemž tebe miluju mnohem víc, Bille. Nelžu, když říkám, že sis mě podmanil a chtěl bych ti dát všechno, co by sis přál,“ šeptal. Cítil, jak se Bill usmívá. Chtělo se mu brečet. Neměl odvahu, sílu. Nechtěl to udělat. Chtěl Billa chytit do náruče, držet a líbat ho, nikdy ho neopustit. „Ale Anna je těhotná. Musím se o ni postarat,“ vydechl zlomeně. Bill ztuhl.

*

Nejdříve pocítil prudkou bolest, jako kdyby do něj někdo střelil brokovnicí. Desítky míst, z nichž vystřelovala pronikavá bolest. Odtáhl se a vstal, couvajíc do rohu. Ve snaze bolest zmírnit, se pevně objal kolem trupu. Nic. Nepomohlo to. Z hrdla se mu vydral pronikavý výkřik jako raněné laně. Do očí mu vhrkly slzy. Sesunul se na zem, když ho bolest zasáhla znovu, silněji. Tak takhle to bolí, když se vám zhroutí svět?

„Bille,“ ze rtů staršího muže uniklo zlomené zašeptání. Vstal a natáhl k němu ruku. Chtěl ho obejmout, pohladit. Utěšit… Oslovený sebou cuknul, další příval bolesti. Slzy mu začaly z očí téct tak silně, že se jimi zalykal. Téměř nemohl popadnout dech. Nechtěl ho popadnout. Chtěl umřít. Udělal by cokoliv, jen aby to přestalo. Aby uhasil oheň, který se mu šířil hrudníkem. „Bille, prosím,“ znovu se k němu natáhl, tentokrát už však chlapcovo rameno sevřel.

Mladý muž sebou cuknul, jako kdyby ho uštkla zmije. Prudce se odtáhl a přitiskl se ke zdi, toužil splynout s ní. Bylo to jako facka, když k němu vzhlédl. Pohlédl na něj očima, v nichž se mísila zrada, zlomenost a absolutní prázdnota. Zavrávoral a couvnul. Vyděšeně sledoval, jak v očích chlapce vyhasínalo všechno, co tak miloval. Sledoval poslední záchvěvy lásky, kterou k němu chlapec choval.

Dovolil mu ještě pár vteřin, kdy se na něj mohl dívat. Chtěl, aby si do konce života nosil v hlavě výčitky kvůli hroznému činu, kterého se na něm dopustil. Chtěl, aby nikdy nezapomněl na to, jak vypadal, když mu zničil svět, zlomil srdce. Chtěl, aby do konce života při vzpomínce na něj trpěl stejně, jako bude trpět on. Pak ale odvrátil hlavu a znovu trhaně zavzlykal. Jedno tiché zavytí za druhým, ani slova nedokázala vyjádřit jeho bolest.

Pokoj byl téměř prázdný a zároveň přeplněný. Byli tam jen oni dva. Dva muži, bývalí milenci. Spolu s nimi tam byla důvěra, láska, sny, které byly zničeny na padrť a místo nich nastoupily smutek, beznaděj a zoufalství.

Byli tam spolu a zároveň sami. Dva muži, kteří chtěli jeden druhému darovat svůj svět. Dva muži. Jednomu se svět rozpadl. Druhému měl začít.

Bushido sledoval Billa schouleného do klubíčka, které se otřásalo pod silou jeho vzlyků. Bolel ho pohled na něj, svíralo mu srdce vidět, že Bill kvůli němu trpí, znovu. Tolik si přál schovat ho u sebe… Namísto toho ale sebral veškerou sílu, kterou v sobě měl a políbil Billa do vlasů. „Dávej na sebe pozor, maličký,“ zašeptal.

Věděl to. Věděl, že kdyby setrval jen o pár vteřin déle, už by nedokázal odejít. Zůstal by a nechal Annu Annou. A právě z toho důvodu Billa naposledy pohladil po vlasech, a poté bez dalších slov nebo ohlédnutí spěšně zamířil pryč. Nechal tam Billa samotného, zničeného. Zbyly mu jen slzy a zlomené srdce.

*

„Bille?“ rozezněl se domem Tomův hlas. „Bille, jsi v pořádku? Udělalo se mi najednou špatně, tak jsem tě chtěl zkontro- Bille!“ v šoku vyhrkl, když malý uzlíček slz konečně našel. Okamžitě se k němu vrhl. „Co se stalo?“

„Tomi,“ Bill zhrouceně zavzlykal a přitiskl se k němu, pevně svírajíc jeho tričko. Měl pocit, jako kdyby brečel celé týdny. „Je… těhotná,“ vykoktal mezi vzlyky, aby Tom věděl.

A Tom pochopil. Bylo mu jasné, že žena, o které jeho malá bráška mluví, je Bushidova přítelkyně. S lítostivým povzdychem ho přitiskl co nejpevněji k sobě. „Mrzí mě to,“ zašeptal, ačkoliv jeho jazyk chtěl říct spíš: „Zabiju toho hajzla.“ Bez zbytečného otálení Tom bratra vyzvedl do náruče a přenesl ho do postele, kde si k němu klekl a znovu ho objal, nechávajíc ho vyplakat se. Podvědomě tušil, že to je jediné, co mu může alespoň trochu ulevit.

*

Plakal celé hodiny. Dlouhé hodiny, během nichž Tom bezmocně sledoval, jak Billovy slzy tiše kanou na jeho tričko, než chlapec konečně usnul vyčerpáním. Tom věděl, že jde o mizerný spánek – stoprocentně se mu zdálo o tom bastardovi, o tom neměl pochyb. Vzbudí se ještě víc zničený, než už byl. Přemýšlel, jestli může riskovat odejít rozbít Bushidovi hubu, nebo by u něj po probuzení raději měl být.

Tak, aby pohyby neprobudil Billa, opatrně vytáhl z kapsy telefon a začal horlivě komunikovat s Natálií… jak znal Billa, bude chtít nějakou změnu, aby se odpoutal od minulosti a většinou to odnesly vlasy. Bylo mu jasné, že to za žádnou cenu nebude stačit, ale copak měl nějakou škálu možností?

Starostlivě pohlédl na chlapce, který sebou začal mlít. Sledoval, tak otevřel oči a uvažoval, jestli se mu to jen zdálo nebo ne. A jak oči zavřel, když si uvědomil, že nezdálo. „Nebyl to sen, viď?“

„Mrzí mě to,“ Tom ho jemně pohladil po zádech. Bill se k němu beze slova otočil zády a zabalil se do peřiny. Nemusel nic říkat, Tom pochopil, že chce být sám. Naprosto mlčky mu zatáhnul žaluzie, aby měl soukromí, a hned po té rozzuřeně vyrazil k domu toho hajzla, co zlomil jeho bráškovi srdce.

Ani pořádně neotevřel dveře a Tom už se mu nacpal dovnitř, začínajíc na něj zběsile vztekle syčet: „Ty jeden zasranej bastarde. Celý roky jsem tě nechtěl ve společnosti Billa a přesně jsem věděl proč. Věděl jsem, že mu dřív nebo později ublížíš, ale doufal jsem, že když jsi mu ublížil jednou, podruhé už nebudeš mít potřebu. Jenže tys ho prostě nemohl nechat být, viď? Budoval sis rodinu a stejně jsi chodil za ním, dával mu falešné naděje, že byste spolu mohli být. Ale byl tak šťastný, že jsem tě toleroval, doufal jsem, že nebudeš tak stupidní, abys mu ublížil znovu. Nechápu, jak jsem mohl být tak naivní. Bože, byl jsi první, do koho se Bill tak moc zamiloval a ty ho takhle zničíš! Jsi bastard, zatracený bastard, Bushido a pokud ti Bill někdy odpustí, tak věř, že já ne, protože způsob, jakým jsi Billovi ublížil, se odpustit nedá.“

Bushido se zhluboka nadechl a přikývl.

„Nic neřekneš?“

„Ne. Neřeknu, protože se vším naprosto souhlasím, Tome.,“ hlesl. Tom si konečně všiml, že vypadá podobně bídně jako Bill. „Já si to nikdy nepřestanu vyčítat. Kdybych mohl vrátit čas… Tak už jsem to udělal.“

„Takže…“

„Takže pokud mě chceš zbít, klidně můžeš. Zasloužím si to,“ Bushido pokrčil rameny. „Nikdy jsem Billovi nechtěl ublížit. Vím, že to možná zní jako klišé, ale i když jsme spolu začali sexem, opravdu… jsem se do něj zamiloval. Je nemožné ho nemilovat, víš? I když se často choval jako povýšenecká mrcha, pořád v sobě měl něco, díky čemu ses do něj zamilovat musel,“ s povzdechem sklopil hlavu. „Ale Anna čeká moje dítě. Nemůžu ho nechat vyrůstat bez otce. Chci, aby mělo úplnou rodinu.“

„Víš, že takhle zničíš tři životy? Svůj, Anny i Billův. A později i to dítě pozná, že je něco špatně,“ Tom na něj nejistě pohlédl. Možná ho vážně odsoudil moc brzy.

„Anna nic nepozná. Budu dokonalý manžel.“

„Manžel?!“ Tom vyděšeně vyjekl.

Bushido přikývl. „Požádal jsem jí o ruku.“

„Do prdele. Tohle Bill nesmí zjistit, jinak ho to zabije. Bushido, já… vím, co musím udělat, aby se z toho Bill vzpamatoval, jen… Se svatbou prosím pár měsíců počkej.“

„To není problém. Stačí mi jen říct ideální čas, aby to Billovi neublížilo.“

„Zničí ho to tak jako tak,“ Tom si povzdychl. „Ale zkusím to minimalizovat.“

autor: Saline A.