Just admit it 8.

autor: Gabby

Ahoj! Mám pro vás další díl a tentokrát jsem se zaměřila na písničku Dancing in the dark, která je také jedna z mých nejoblíbenějších. U minulého dílu jsem si všimla, že někteří z vás možná máte problém s vloženými texty. Nějak mě to dřív nenapadlo, tak jen teď zdůrazňuji, že texty písní jsou v této povídce více než důležité! Takže si je určitě čtěte, případně překládejte. V podstatě na nich stojí děj Just admit it. 🙂 Ještě dodám, že mockrát děkuji za vaši podporu a komentáře, které zanecháváte, a dále mi nezbývá nic jiného, než popřát příjemné čtení. 🙂
Vaše Gabby

PS: Domluvily jsme se s Gabby, že vám bude ty texty překládat, ale ještě jsme to nestihly, tak postupně doplníme. J. :o)

Když se Bill druhý den ráno vzbudil, byl velice potěšen tím, že nemá vůbec žádnou kocovinu. Menší cigaretový zápach vyhnal dlouhou sprchou a vyčištěním zubů. Takhle svěže se již dlouho necítil. Oblékl se do svých nejupnutějších džínů, červeného trička a dokonce si upravil vzhled i nějakým tím makeupem. Kratší, blonďaté vlasy si nechal lehce rozčepýřené a hozené na stranu. Byl se svým dnešním vzhledem velice spokojen.
Zatímco jeho bratr Tom již nějakou dobu ležel vzhůru ve své posteli a svíjel se křečemi, které měl v žaludku. Včera to s alkoholem pořádně přehnal, ale byl rád, že je dnes víkend a nemusí do studia.

„Bré ráno!!!“ Ozvalo se najednou šíleně nahlas, až sebou kytarista cuknul a schoval si hlavu pod polštář.
„Bože, Bille, buď ticho!“ Tom zaúpěl a mačkal si polštář na hlavu ještě o něco silněji. „Jsi tak hlasitý!“ Ještě si ani neuvědomoval, co se včera stalo. Chtěl prostě ještě spát a zapomenout na tolik alkoholu, který včera požil.
„Tomi, vstávej! Koukni, jak je venku nádherně!“ Bill otevřel dokořán bratrovo okno a nechal dovnitř proudit čerstvý vzduch.
„Eh, Bille, ty ses zbláznil. Vždyť mi to vypálí oči!“ Tom se okamžitě snažil schovat před svitem sluncem pod svou deku.
„Ale nedělej.“ Zasmál se Bill a přešel k Tomově posteli. Lehce zatahal za jeho peřinu, kterou si však pevně držel. „Vstávej, za chvíli chci jet do studia a pokračovat v nahrávání.“ Tomův stisk okamžitě povolil, takže mu Bill strhnul celou peřinu z těla.
„To si děláš prdel, Bille!“ Tom se vymrštil do sedu, z čehož se mu udělalo špatně. Chtěl okamžitě začít namítat, že má kocovinu, že dnes nikam nejede, avšak když si všimnul vzhledu svého bratra, oněměl. Billovi to slušelo vždycky, ale dneska byl neuvěřitelně sexy… a právě v tu chvíli si Tom vzpomněl na všechno z minulého večera. „Oh, do prdele, do prdele!“ Bill se sám pro sebe ušklíbnul a hodil po Tomovi nějaké čisté oblečení.
„Dej si sprchu a pojedeme.“ Bez dalších slov opustil bratrův pokoj. Nezapomněl u toho však pořádně kroutit boky, které byly uvězněné v obepnutých džínách.

*

Bill zrovna parkoval před studiem, sundal si sluneční brýle a podíval se na svého zezelenalého bratra. Chtěl Toma trošku potrápit, ale přeci jen ho nemohl nechat řídit. Stoprocentně by ještě nadýchal.
„Bille… ohledně toho včerejšku…“ Bylo to poprvé, co za dnešní den Tom promluvil, nepočítaje jeho ranní lamentování. „Já-„
„Neřešme to.“ Přerušil ho Bill. „Je to tvoje rozhodnutí a sám víš, o co přicházíš.“ Bill bratra pozoroval, jak na sedadle spolujezdce zkroušeně sedí a v hlavě mu to muselo pořádně šrotovat. „Jen chci, abys věděl, že žádná další šance nebude. Nebudu se ponižovat… a to ani kvůli tobě.“ Poté si Bill otevřel dveře od auta a vystoupil z něj, snažíce si udržet vážnou tvář. Znal Toma. Věděl, jak přemýšlí a uvažuje… a stejně tak dobře věděl, jak hrát tuhle nebezpečnou hru. Byť že on byl ten žárlivější, věděl, jak vyvolat žárlivost i v tom druhém.
Sebevědomými kroky se Bill přibližoval ke studiu. Hlavu vztyčenou, sluneční brýle opět posazené na nose.

„Do prdele, Bille, copak ty ale nechápeš, že to není možný?“ Ozvalo se najednou za zpěvákem. Pobledlý Tom se snažil dostat z auta. Když se mu to povedlo, prudce za sebou zavřel dveře Billova drahého auta. Bill na něj koukal skrze své sluneční brýle. Zaraženě. Beze slov. Naprosto zmateně. „Nerozumíš tomu nebo co? Už tenkrát jsem to ukončil pro naše dobro, jelikož to, co jsme dělali…“ Tom zmlknul. Uvědomil si, že tohle křičet uprostřed rušné ulice asi není ten nejlepší nápad. Několika kroky přešel ke svému bratrovi a zpříma na něj pohleděl. „Nezáleží na tom, co mezi námi je, co cítíme, ale tenhle druh vztahu prostě není možnej, chápeš to? Dochází ti vůbec, co by se stalo, kdyby se to někdo dozvěděl?“ Vychrlil ze sebe Tom na jedno nadechnutí.
„Mně je to jedno!“
Tom na bratra vykulil oči. „Posloucháš se vůbec?“ Procedil skrz zaťaté zuby.
Avšak Bill se jen samolibě pousmál. „A ty sebe?“ Na moment nastalo ticho a bylo zjevné, že to Tomovi šrotuje v hlavě, avšak stále nedochází. „Podívej se chvíli na sebe, na tvé reakce.“ Vysvětlil po chvíli Bill. „Už tenkrát, když ses rozešel s Riou, to nebylo jen tak, Tome! Podvědomě jsi už tehdy cítil, že je pro nás ještě nějaká šance a neříkej, že ne!“ Tom naprázdno otevřel pusu a poté ji zase znovu zavřel. „Nemáš na to co říct, že? A proč? Protože mám pravdu! Protože ty sám tohle celou dobu chceš, jen si hraješ na toho, který je rozumnější.“ Vychrlil ze sebe tentokrát Bill téměř na jeden nádech.

„O čem to, proboha, mluvíš.“ Tom si nervózně přitlačil sluneční brýle více k očím. Začínal se ošívat a rozhlížet kolem sebe, jestli je někdo náhodou nepozoruje.
„O tom, že mám pravdu!“ Prskl na něho Bill a poté se otočil a pokračoval dál ke studiu.
„Proč zrovna já musím mít tak paličatýho bratra?!“ Tom zakroutil hlavou a poté i on malátně došel ke studiu.
Ani jeden z bratrů si nevšiml jejich dlouholetého kamaráda, který opodál seděl ve svém autě. Gustav měl jako obvykle na nose posazené své dioptrické brýle s tlustými černými obroučkami. Na tváři svůj typický výraz neznačící žádnou emoci.
„Hm.“ Zabručel si Gustav. Dvojčata se zase chovala divně; pomyslel si. Ne, že by to snad byla nějaká novinka. Ti dva byli divní pořád, ale ne takhle. Bubeník měl takový zvláštní pocit, který zažil jen dvakrát v životě. Kdysi před třemi lety a teď. Bylo to tu zas a tentokrát si nechtěl nechat ujít tu příležitost, že zjistí, o co vlastně jde.

*

„Kterou chceš teda zkusit teď, Bille?“ Nějaký člen teamu, který jako jeden z mála dnes přišel do studia, a jehož jméno si Bill nedokázal zapamatovat, ho celý den obskakoval a zbytečně se jej na vše moc ptal, ale zase musel zpěvák ocenit jeho snahu. Pořád lepší než dnešní Tom, který jen ležel na sedačce a umíral na kocovinu.
„Dancing in the dark,“ zamumlal Bill jednoduše do mikrofonu a napil se vody. Mladík beze jména se zatvářil zmateně a hledal píseň v seznamu, avšak nemohl ji najít.
Dokonce i Tom se probral, sundal si své sluneční brýle a zadíval se na Billa. Nepamatoval si přesný text písně, ale něco mu našeptávalo, že je to jedna s Billovým tajným poselstvím. „Ježiši, Bille.“ Tom se s námahou zvedl ze sedačky a sám šel píseň najít. Nechtěl nijak bratrovi oponovat, obzvláště ne v hudbě. O to více, když věděl, v jaké je bratr náladě. Něco namačkal v počítači a poté na veliké ploše, která byla pokryta stovkami různých tlačítek. Bill tohle nikdy nepochopil, avšak jeho bratr Tom se v tom vyznal skvěle.
Za několik sekund se již studiem rozezněly tóny přesně té písně, kterou Bill vyžadoval. Tom sebou plácnul zpátky na sedačku a sledoval svého bratra, jak čeká na správnou chvíli, kdy začít zpívat.

„Dancing in the dark to cure my heart,“ (Tančím v temnotě, abych uzdravil své srdce,) začal Bill se zavřenýma očima. Tuhle píseň Bill napsal teprve před několika týdny, ale měl ji rád, měl ji velice rád a tiše doufal, že přes jeho texty třeba jeho bratrovi něco dojde.
Tom byl zase jednou hypnotizován svým vlastním bratrem. Byl dokonalý a Tom si toho byl vědom. Někdy až přemýšlel, jak je možné, že může být někdo až tak skvostný. Když pomyslel na sebe, samozřejmě, byl kus chlapa, ale Bill byl něco víc. Člověk s andělskou tváří.
„With every breath I take, I lose my intuition, drowin‘ in teardrops, fight against the love, pictures of the past, the pain comes crashing down on me, I remember us, but those feelings are wrong…“ (S každým nádechem ztrácím svoji intuici, topím se v slzách a bojuji proti lásce. Bolest z obrázků minulosti přichází a padá na mě. Vzpomínám na nás, jenže ty pocity jsou špatné…)

Tom lehce svraštil obočí, když si začal uvědomovat význam textu téhle písně. S těžkým, přerývavým dechem dále pozoroval bratra, který se plně věnoval zpěvu, oči stále zavřené. Byl jím naprosto fascinován. „Why can’t you fight about us?“ (Proč za nás nemůžeš bojovat?)

Bill najednou prudce otevřel oči a zadíval se na Toma, ale ne takovým obyčejným pohledem. Tenhle byl silný, jako by se mu díval až přímo do duše. „Why can’t we fight about us?“ Jeho útroby se okamžitě začaly scvrkávat, jako by se vše zaplňovalo prázdnotou, která tam však byla už dávno, ale až teď si ji Tom uvědomoval. Se ztuhlým pohledem dále pozoroval bratra, který zpíval k němu. Jen k němu. Ne pro nahrávání, ne na zkoušku, jen pro Toma. „Dancing in the dark…“ Poslední kapka Tomova poháru přetekla. Na nic nečekal, ani na to, než Bill dozpívá, a odešel ze studia pryč. Spíše utíkal, než šel. Potřeboval se na chvíli dostat z bratrovy blízkosti. Alespoň na chvíli jej dostat z očí a třeba i z mysli.

Tom běžel neznámým parkem, ve kterém ještě nikdy nebyl. Vždy kolem něj jen jezdil ve svém luxusním autě nebo na své motorce. Jako by se snad snažil utéct před tím nově objeveným pocitem. Pocitem toho, že měl Bill možná pravdu, že možná i on nezapomněl na to, jaké to kdysi bylo.
Zastavil se až u volné lavičky s pocitem, že je dostatečně daleko od nahrávacího studia. Zadýchaně se na ni svalil a snažil se znovu chytit dech. Ne, že by měl špatnou kondičku, to vůbec ne. Vždy se snažil udržovat se v dobrém stavu, ale zrovna dnes tomu tak nebylo. Příšerná kocovina jej přemohla a překouřené plíce zrovna také nebyly výhrou.
Panicky před sebe civěl na udržovaný chodník a snažil se vyznat v chaosu, který teď měl v hlavě. Co se to proboha zase dělo? Proč tohle Bill udělal? Proč něco takového musel říkat? Proč ho nemohl dál nechat žít v jeho perfektním světě, kde byl slavným, úspěšným, sexy kytaristou, který mohl mít každý večer jinou slečnu v posteli? Proč to musel zničit a narušit jeho přiznáním? Proč si musel Bill uvědomit, že svého bratra stále miluje? Proč…

Tom si skryl obličej v dlaních a prudce vydechoval. Bylo to těžké. Vždy měl jednu jedinou prioritu a to byl Bill. Jeho úkolem bylo ho chránit. Přede vším. Naprosto přede vším, tudíž i před jeho vlastním dvojčetem. Již dávno se rozhodnul, že to takhle dál nejde. Prostě to nešlo. Představa toho, že jejich tajná láska vyjde najevo, byla příšerná. Věděl, co všechno si Bill musel protrpět, aby se dostal tam, kde je teď. Když byl malý, tak ho šikanovali a většinou musel čelit jen výsměchu. Tom byl jediný, kdo Billovi věřil a podporoval ho v jeho snu. A jak by to asi Bill zvládal, kdyby se svět dozvěděl o tom, jaký spolu mají vztah? Potopili by je, to je jasné. Tokio hotel by zanikli a zůstali by jen jako vzpomínkou na kapelu, kterou vedli dva pošahaní bratři s jejich přicmrndávači Gustavem a Georgem. Pravděpodobně by je zavřeli do nějaké psychiatrické léčebny.

Mezitím Bill stále zůstával ve studiu, nyní už úplně sám, jelikož ostatní poslal domů. Nebyl tu dnes kvůli tomu, aby se někam posunul s nahráváním. Jen chtěl udělat to, co udělal, a že byl se svým výstupem spokojený.
Rozvalil se do pohodlné sedačky a nohy si hodil na menší stolek, který před ní byl. Vytáhnul krabičku cigaret a jednu si zapálil. Bylo mu jedno, že by se tu kouřit nemělo. Byl tu teď sám, tak o co šlo? A Pumba Davidovi určitě žalovat nebude.

„Čauvec.“ Bill sebou škubnul a málem se zadusil kouřem z cigarety, když jej znenadání překvapil jeho kamarád Gustav.
„Ehm, čau, co ty tady dneska?“ Překvapeně na něj koukal a snažil se prodýchat své zakuckání kouřem.
„No, měl jsem chuť si trochu zahrát.“ Zalhal Gustav. Popravdě byl jen vyzvednout jídlo ve vedlejším podniku po cestě ke Georgovi.
„Hm, tak to pak jo. To ti schvaluju.“ Usmál se na něj Bill a potáhnul si z cigarety. Gustav se ihned posadil na sedačku vedle něj a se zájmem si ho prohlížel. Snažil se vypozorovat něco zvláštního, něco, čeho by si někdo jiný nevšimnul. „A jdeš teda hrát?“ Bill se na něj zaraženě podíval s nakrčeným obočím.
„Tak můžeme pokecat, ne?“ Gustav se snažil o nenápadný tón. Byl zvědavý. Už několik týdnů se něco mezi dvojčaty dělo a od včerejšího večera to teprve nabralo pořádné obrátky. Potřeboval zjistit, o co jde.
„No, jasně, proč ne.“ Přitakal nakonec Bill. „Jak jste včera dopadli?“ Zajímal se.
„Docela dobrý, mám dojem, že Geo i skóroval.“ Nadhodil a doufal, že se Bill tématu chytne.
„Hmm.“ Bylo však jediné, co ze zpěváka vyšlo a Gustav ho v mysli kopnul do zadnice. Někdy ho opravdu rozčilovalo, jaký Bill byl i přesto, že byl vlastně skvělý.

„Tom taky s někým odcházel ne?“ Přilil tedy ještě trochu oleje do ohně a čekal, co se stane. Kupodivu přesně to, co očekával. Bill vsál svůj spodní ret do úst a prudce nasál nosem vzduch.
„Uhm, jo.“ Procedil skrz zuby nakonec.
„No jo, celej Tom.“ Zasmál se bubeník, nespouštěje z Billa svůj zrak.
„Ona nakonec odešla.“ Dodal však Bill a rozklepanou rukou si do úst strčil cigaretu.
„Aha, jak to?“ Zajímal se dál Gustav.
„No tak to nevím…“

Tom se po nějaké době rozhodnul vrátit zpátky do studia. Jednak měl šílenou žízeň a vzhledem k tomu, že byl hrozně dehydratovaný, teď vodu opravdu potřeboval. A za druhé, i přesto, že ho stále pronásledovaly představy o tom, co by se stalo, kdyby se jeho a Billovo tajemství dostalo napovrch, se nemohl před bratrem schovávat věčně.
Cestou ho pronásledoval bratrův téměř až vyčítavý hlas, který ještě před chvílí slyšel zpívat. Stále dokola a dokola slyšel ta slova, která vycházela z jeho úst a ten pronikavý pohled, který jej málem skolil na kolena. Proto si raději Tom připomněl ty představy, které se mu tak nelíbily. Proto sám sobě slíbil, že se tohle nesmí stát. Nemůže dopustit, aby se věci mezi ním a Billem znovu změnily. Nešlo to. Uvědomoval si to, možná až moc dobře. Byl pevně rozhodnut, že vše musí zůstat jen na sourozenecké úrovni. I přesto, že by sebevíc chtěl přesný opak…

We’re innocent creatures
That’s what they wanna teach us
forget to tell you what to do when
all your feelings are gone

autor: Gabby