A máme tu poslední díl mého prvního dítěte 🙂 Že právě takhle bude vypadat poslední epizoda, jsem se rozhodla na poslední chvíli… Měla jsem vymyšlený trochu jiný závěr, ale nakonec jsem cítila, že takhle je to správný 🙂 Chtěla bych strašně moc poděkovat těm, kteří mou povídku četli, především pak těm, kteří komentovali. Vážím si každého slova, které jste mi zanechali. Užijte si poslední díl, snad se vám bude líbit. Allka :-*
NAD NĚMECKEM TÉMĚŘ JASNO
Lifehouse – Everything
You calm the storms,
and you give me rest.
You hold me in your hands,
You won’t let me fall.
You steal my heart,
and you take my breath away.
Would you take me in?
Take me deeper now?
And how can I stand here with you and not be moved by you?
Would you tell me how could it be any better than this?
Cause you’re all I want,
You’re all I need
You’re everything,
everything
Uklidňuješ bouře
A jak tady s tebou můžu stát a nebýt tebou ovlivněn?
Protože jsi všechno, co chci,
Od Georgovy návštěvy u Toma uběhly dva týdny. Tom o přítelových slovech přemýšlel od chvíle, kdy Georg toho večera opustil jeho dům… Málem už mu z toho všeho praskla hlava. Nemohl jíst, nemohl spát, v hlavě měl jenom jednu věc. Jednoho člověka.
Být s tím, kdo tě má rád. I když je to vlastní bratr? Mám prostě jen tak, jednoduše, bez pochyb, přijmout takovou lásku? Miluju svoje dvojče? Jestli jo, nejsem náhodou úchyl, co patří někam do ústavu? A co, když spolu budeme? Co s tím budeme dělat? Budeme to prostě tajit? Nepřijde na to nikdo? A když jo? Tyhle otázky Toma sžíraly.
Dnes ráno ale bylo vše trochu jinak. Tom měl zvláštní tušení. Jako by se něco mělo změnit. Nebo možná už se něco změnilo. V něm… Dredáč vstal z postele, zastavil se v koupelně a pak šel do kuchyně, aby se lehce nasnídal.
Jejich první polibek na Maledivách. Billovy měkké rty, tak perfektně zapadající do těch jeho. Bratrovy havraní vlasy šimrající Toma ve tváři to ráno poté… Vzrušení, které cítil večer ve studiu, když Billa svlékal… To, jak byli od začátku sehraní v dotecích a každou další noc se blížili k dokonalosti… Ten pocit, když chytil své dvojče za ruku, položil mu hlavu do klína, pohladil ho po vlasech nebo udělal podobnou drobnost… Hejno motýlků rozechvívající jeho vnitřnosti, kdykoliv se bratr usmál…
***
„Další je… Bill Kaulitz. Gratulujeme, Bille.“
***
Letadlo na berlínském letišti přistálo v půl druhé odpoledne čtyři dny poté, v pátek. Zamaskovaný Bill se slunečními brýlemi na hlavě, obřími tepláky, kšiltovkou a vlasy svázanými v culíku vstoupil do haly a zhluboka se nadechl. Německý vzduch se mu zdál být jiný než ten americký. Samozřejmě to byla jenom iluze… ale Bill zkrátka okamžitě poznal, že je doma. Měl z toho dobrý pocit.
Tom… Pořád to tolik bolí… Tom se za celou dobu ani jednou neozval. Nezavolal, nenapsal smsku ani email. Tohle mlčení podle Billa mohlo znamenat jenom dvě věci – buď je bratr stále stejně rozpolcený jako v den, kdy ho opouštěl, nebo… ho nemiloval. A neměl sílu mu to říct. Nebo tu slušnost… Bill se ale rozhodl, jak s tím naložit. Možná ho to pořád bolelo, snad ho to po uvědomění si všech skutečností bolelo ještě víc… Ale měl dost síly na to nějak to vyřešit. Bill věděl, že by s Tomem dál nemohl zůstat pod jednou střechou. Pomalu by ho to zabíjelo. Proto se rozhodl, že pokud se ukáže, že má se svými domněnkami ohledně bratrova postoje pravdu… a jakože ji mám, co jiného by to celé mohlo znamenat?… najde si vlastní byt. Zvládl to sám v Americe, zvládne to sám i v Německu. Mohl s Tomem dál fungovat v kapele, ačkoliv už odmítal plácat na veřejnosti ty vymyšlené historky o jejich bezchybném vztahu. Ale nemohl s ním trávit dvacet čtyři hodin denně. Sice už dřív, když ještě nefungovali ani jako bratři, se úspěšně zvládli v jednom bytě ignorovat… Ale teď už to nebylo reálné. Možná, že jednou se dokážou vrátit k normálnímu dvojčecímu vztahu… Ale do té doby to Bill musí zvládnout sám.
Taxík už na něj čekal před letištní halou. Bill muži za volantem nadiktoval adresu Davidovy kanceláře a v duchu se začal připravovat na nepříjemné jednání. Pak vylovil z kapsy telefon a zavolal manažerovi.
***
„Ty jdeš za mnou i s kuframa?“ podivil se David, když zpěvákovi přišel otevřít dveře.
Bill vyvalil oči. „Cože? To jako že… Nezuříš?“
***
Tom chodil po bytě jako lev v kleci. Už čtyři dny pomalu v kuse. Od chvíle, co mu David zavolal, že se Bill vrátí. Musel mi to zavolat manažer. Bill se neobtěžoval mi to oznámit. Za celou dobu se neozval. Ani slovem… Jako bych neexistoval. A teď mi ani neřekne o svém návratu… Tohle se Tomovi neustále honilo hlavou. Na druhou stranu si uvědomoval, že ani on se bratrovi neozval. A že on byl na řadě, protože on byl ten, kdo všechno podělal. Je to všechno tak strašně těžký! Teď netuším, co si Bill myslí. Hodil mě už přes palubu? Co když on přišel na to, že už mě nemiluje? Nebo že mě nikdy nemiloval?
Raději se nehnul z bytu, aby něco nepromeškal. Natahoval uši, aby nepřeslechl klapnutí domovních dveří. David mu totiž neprozradil, kdy přesně bratr přiletí, sdělil mu jen, že během několika dní proběhne první zkouška. Tom toužil po tom okamžiku, kdy Bill vstoupí do dveří. Steskem i nedočkavostí se mu stahovalo hrdlo. Zároveň chtěl tu chvíli co nejvíc oddálit, protože se tolik bál toho, co se stane…
Tom se posadil na gauč a mrknul na nástěnné hodiny. Byly tři hodiny odpoledne. Pátek. Přiletí dnes? Najednou na sebe dostal Tom vztek. Vzpamatuj se už, sakra. Nebo ti hrábne, kreténe! Řekneš mu to. Řekneš mu, co cítíš. Musí to vědět. A jestli on necítí to samý… Aspoň bude jednou provždy jasno u vás obou.
***
Bill nahlásil taxikáři adresu jejich bytu. Muž kývl a auto se rozjelo. Zřejmě už to bude za chvíli jenom Tomův byt… Mám vůbec tolik kufrů, aby se do nich vešly všechny moje věci? No, možná budu moct něco vyhodit nebo někomu dát… Třeba ty hnusný upnutý trička.
„Jsme tady, pane,“ ohlásil taxikář, čímž vytrhl chlapce z přemýšlení.
Černovlásek se zhluboka nadechl. Cítil zase ten tlak v břiše. Stejný jako když Toma opouštěl. Dokážu zůstat silný? Zvládnu to?
Billovo srdce se v ten okamžik rozpadlo na tisíc malých kousků. Otevřel ústa, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Byl v naprostém šoku. Zvládl jenom natáhnout ruku. Tom několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi a klekl si k Billovým nohám.
Bill ho chytil za ruce a vytáhl ho k sobě nahoru. Zadíval se mu do očí. Po tváři mu stekla jedna osamělá slza. Chvíli mlčel. Tom zmateně a bojácně těkal pohledem z jeho obličeje na špičky svých nohou. Bill měl na jazyku tisíc a jednu větu a nevěděl, kterou z nich vyslovit jako první. Pak si ale uvědomil, že všechny může říct kdykoliv později. Jen jedna nepočká.
„Taky tě miluju, Tome.“
KONEC
autor: Allka
Ach, miluju happyendy 🙂 Moc krásná povídka, díky za ni! Už se těším, co dalšího si pro nás vymyslíš 🙂 jen tak dál! 🙂
Allko, Něco cítit jsem ještě nečetla, jen chci vzkázat, jak jsem nadšená z tvého překladu Without your knowledge! Opravdu paráda a další, co budu číst, je určitě tato povídka, takže za nějakou dobu se tu určitě objeví i můj názor na tuhle povídku! Paráda! :))
[1]: Děkuju moc za milý komentář :)Jestli ještě něco někdy vymyslím, to nevím, ke mně přicházejí nápady tak jednou za pět let 😀
[2]: Jé, Gabby, děkuju moc 🙂 No, když má člověk v ruce krásnou povídku, tak se to pak překládá samo :)) No, a jestli tě překlad nalákal na mou vlastní povídku, tak co víc si přát? 🙂 Jsem fakt moc potěšená, děkuju 🙂
Miluju krásné konce!!!
Přiznávám, žes mě tím svým úvodem maličko vyděsila, jak jsi tam napsala, žes trošku pozměnila konec. Do tě chvíle jsem si byla jistá, že to dopadne dobře, ale po tom úvodu už jsem si tak jistá nebyla…
Tohle je jedna z mála povídek, u které bych si opravdu moc ráda přečetla druhou řadu, i když je obecně moc nemusím. Chtěla bych vědět, jak pokračuje jejich vztah, jak pokračuje vztah géček, jak se všichni budou vyrovnávnat se změnou Billovy image… Je tam toho ještě spousta o čem bych si ráda přečetla 🙂
Ale každopádně moc moc díky za krásnou povídku, určitě se k ní ještě někdy vrátím a budu se těšit na cokoliv nového od tebe, pokud něco bude 🙂
Krásně to skončilo děkují.
Tak ten koniec (teda pri čísle kapitoly) ma pekne prekvapil. Nečakala, že to už ukončíš a tiež som sa trochu zľakla, keď si napísala, že si koniec príbehu pozmenila.
Ale nakoniec všetko dobre dopadlo, za čo som nesmierne rada. Tí dvaja proste musia byť spolu 😀 a ako napísala Zuzu, tak tu by sa veru hodila druhá séria 🙂
Ale či už bude alebo nie, aj tak ďakujem za peknú poviedku a teším sa na ďalšie tvoje diela, ak ťa niečo napadne 😀
Ten nápis "konec" v nadpisu mě upřímně šokoval, vůbec jsem to nečekala. Ale po tom, co jsem kapitolu dočetla, jsem musela sama uznat, že to víc protahovat nemělo smysl, dvojičky už zvládly všechno 🙂 Ten happyend byl krásný. Tohle mě prostě nikdy neomrzí… a nejdojemnější byla ta část, kde Tom stál proti zrcadlu a konečně řekl nahlas pravdu 🙂
Děkuju za tuhle krásnou povídku 🙂
[4]: Děkuju mockrát za milá slova a hlavně za pravidelné komentáře 🙂 Druhou řadu neplánuju, nechám prostor čtenářově fantazii 🙂 Konec měl být původně spíš otevřený, mimochodem – poslední díl byl vůbec to první, co jsem z povídky napsala 😀 Ale jak už to tak bejvá, nakonec se mi to vyvinulo jinak a já dopřála dvojčatům happy end 🙂 Jinak něco asi ještě napíšu, ale spíš to budou jednodílky 🙂
[5]: Děkuju moc za pravidelné komentáře 🙂
[6]: Moc moc děkuju za komentáře pod každou epizodou – jak už jsem psala, druhou řadu neplánuju, ale těší mě, že byste ji uvítaly 🙂
[7]: Děkuju moc za všechny komentáře 🙂 Taky si myslím, že to nemělo cenu dál protahovat, už takhle byla povídka mnohem delší, než jsem původně plánovala, nejdřív jsem měla představu tak o deseti dílech 😀
Ještě jednou díky, holky, jste všechny strašně milý :-*
Tak to bylo teda překvapení. Dojdu sem, že si dočtu díly, které mi utekly a teď koukám, že nejen, že čtením dneska zase na nějakou dobu skončím, ale u téhle povídky skončím už úplně. Allko, děkuji, že ses do psaní pustila, protože vím, že to občas není jednoduché. Nápad se mi, jak jsem se do něj začala ponořovat, moc líbil. Cítila jsem z povídky něco nového svěžího, ačkoli to bylo možná tím, že to byl zase jiný styl psaní, než na který jsme zvyklí. Především jsem ráda, že to dobře skončilo a Georg pomohl Tomovi si uvědomit, že by se neměl vzdávat věcí, lidí a pocitů, které dělají ten šílený svět krásným a snadněji zvladatelným. Děkuji moc za povídku a omlouvám se, že jsem nezanechala komentář u každého dílu, protože jsem opravdu vždycky dočítala třeba i 3 díly najednou, tak doufám, že se mi to podaří alespoň tímto komentářem trochu odčinit. Doufám, že se od tebe dočkáme brzy něčeho dalšího, aby to tu trochu ožilo. 🙂
[9]: Děkuju moc, i nepravidelné komentáře od tebe mě těšily a těší 🙂 Jsem ráda, že jsi měla z mojí povídky pocit něčeho nového, po takových letech, co twincest existuje, jsem nečekala, že ještě dokážu být něčím svěží – byť by to měl být jenom styl psaní 🙂
A ja krava pisu tak.pozde :'( 😀 No to bych nebyla bez spozdeni ja 😀 Na zapadni fronte klid, ale v Nemecku je jasno 😀
No Tome, vzdyt ja te chapu, ty hlupacku, ALE tak dlouho ti muselo trvat, aby sis uvedomil, ze Billa milujes 😀 Ach jo. 🙂 No a pak Bill musel hledat byt V NY sam, musel odletet sam, musel zvladnout lekci angliny sam … to mi pripomina pisnicku ALL BY MYSELF ♥ 😀 skvele, ted mi bude hrat v hlave 😀
Ale stejne si myslum, ze ty dva mesice jim jen prospeli 🙂 Bill se postavil na vlastni nohy, David se zmenil a uvolni Billovi obojek, ted se beztak obarvi (Bill, ne David :D) na blond 😀 a zvousati:( 😀 ale to je jedno. Mooc krasny zpusob, jak Billovi rict, ze ho milujes 😀 Tak hlavne, ze uz sis to uvedomil a ne ze jsi jen rval, ale taky si mel pekny prosliv :3 ♥ pac kricet umi kazdej 😀 Schrei! Co to zase melu?! :O
No to je tak, jeden si mysli, ze volat bude nevhodny, druhyho to zklame, ale sam to taky neudela 😀 Jak typicke 😀 Asi stejne logicke jako zavri pusu a jez 😀 Jak? :O 😀
Allko, tvoje prvni povidka se mi moc libila a doufam, ze nebyla posledni, protoze pises krasne:3 ♥ Neco citit byla takova osvezujici povidka :3 A moc ti za ni dekuju :3
Tak som sa klepala celý čas, už keď si Bill preberal ten certifikát, myslela som si, že chce robiť svoju vlastnú kariéru, potom som si mylslela, že Tom to vzdá a nedokáže Billa dostať späť, a najviac som sa bála toho, že je Bill pevne rozhodnutý, prestať sa s láskou trápiť. Ten koniec je prekrásny. Som rada, že si to povedali… Ďakujem za poviedku a hlavne za to ako pekne skončila. Teším sa na ďalšiu.
Vážně se mi strašně moc ulevilo, že všechno dobře dopadlo. Po Tvém proslovu jsem se maličko obávala, že konec povídky bude smutný, takže jsem se raději začala připravovat a ve všem jsem hledala nějaké nástrahy a nakonec úplně zbytečně! 😀 opravdu jsi mi udělala obrovskou radost, protože happy endy, to je moje! 🙂
Už jsem pomalu ani nevěřila tomu, že by se mohl Tom umoudřit a pořádně se probrat svými pocity a zjistit, že Bill je opravdu jediný člověk, kterého potřebuje k životu. Mám strašně moc ráda dvojčecí povídky, především proto, že je jich tak málo, proto mě i potěšilo,že i tahle povídka byla dvojčecí. Miluju úvahy kluků nad tím, zda to co dělají, je správné a zda jim za to ten druhý stojí. I když nad jejich rozpolcenými pocity vždycky smutním, miluju ty momenty, kdy si uvědomí, že jejich láska je to jediné správné a že je to to nejlepší, co je mohlo potkat.
Allko, moc děkuji za krásnou povídku a především za tenhle krásný konec! 🙂 Snad se ještěz Tvé tvorby něčeho dočkáme a nejlépe opět pořádně dvojčecího! 🙂
Holky, já už se bála, že jste na mě s komentářem zapomněly 🙂 :-*
[11]: Sayurii, tvoje komentáře mě vždycky dojímaly i rozesmívaly, moc ti za ně děkuju 🙂
[12]: Děkuju moc moc mockrát za všechny komentáře, které jsi mi věnovala 🙂
[13]: Mischulko, díky moc za komentáře pod každou epizodou 🙂 Dvojčata si prostě happy end zasloužila, nakonec jsem jim ho zkrátka musela dopřát 🙂 Taky nejradši čtu dvojčecí příběhy, ať už jsou not-related povídky jakkoliv dobrý, ty dvojčecí budou mít vždycky svoje speciální kouzlo 🙂
Tak tahle povídka byla perfektní. Na začátku jsem se sice trochu lekla, že se opravdu budou nenávidět, ale nakonec to dobře dopadlo. 😀
Zvláštní, ale moc krásná, zajímavá a procítěná povídka ❤️