autor: B-kay
Andreas nasadil vážný výraz tváře a položil misku máslových keksů hned vedle lahve kvalitního tvrdého alkoholu, po kterém se vzápětí natáhl.
„Dáš si ještě?“ zeptal se uplakaného chlapce vedle sebe, a i když ten v odpověď zavrtěl hlavou, natáhl se po jeho skleničce a nalil mu dvojnásobek toho, co plánoval nalít sobě.
„Proč to udělal?“
Andreas v duchu protočil očima. V ten večer musel slyšet tu otázku snad stokrát. Začínal mít na ni alergii. Už když jej spatřil ve dveřích – třesoucího se po celém těle a se slzami v očích – tak nějak doufal, že když se mu podaří opít ho, vše bude mít hladký průběh. Plán byl jasný. Možná krutý, ale on už neměl na výběr. Čekal až příliš dlouho. Když už bude tak mimo, že bude sotva vědět o světě, svlékne ho a pomiluje přímo uprostřed obývacího pokoje. Musel si dávat opravdu pozor, aby se nezačal spokojeně usmívat. Měl ho přesně tam, kde ho vždy chtěl mít. Stačilo tak maličko… Už jenom pomyšlení na to, že mu bude patřit, že bude mít to, po čem Tom zoufale toužil už celá léta, ho neuvěřitelně vzrušovalo a připravovalo o poslední zbytky zdrženlivosti.
Černovlásek mu to ale nemínil ulehčit. I přesto, že začínal mít menší potíže s artikulací, a začínal se jemně pohupovat za strany na stranu, byl Tom pořád tím jediným, na co dokázal myslet. Čekal by, že mu to bude chtít oplatit. Že jej také zradí. Mýlil se. Bill jej ani po tom všem nechtěl zradit. Chtěl jenom jediné. Být s ním.
„Bille,“ podal mu skleničku a zadíval se na něj rozhodným pohledem. „Kašli na něj. Musí být hloupý, když vyměnil někoho, jako jsi ty, za obyčejnou tuctovou holku.“
„Není tuctová,“ píplo zničené klubíčko a znechuceně od sebe odtáhlo Andreasovu ruku s nabízeným pitím. „Je pěkná, má hezkou postavu… kdybys viděl, jak se tvářila. Jako by jí patřil celý svět-“ hlas se mu zlomil. Tvář ukryl do dlaní a opět se naplno rozvzlykal. Jakmile kolem ramen ucítil Andreasovu paži, v první chvíli měl chuť se odtáhnout; vyhnout se tomu doteku. Nakonec ale podlehl své bolesti a vnitřní potřebě být s někým. Jeho podnapilá mysl okamžitě začala fantazírovat o tom, že není objímán nejlepším přítelem, ale bratrem. Člověkem, který během jediného večera zničil vše, na čem si Bill zakládal. Jeho sny, iluze, naděje. Lásku, kterou vůči němu přechovával, však zničit nedokázal, a právě proto to tak šíleně bolelo.
Pootočil hlavu, nosem nevědomky pohladil Andreasovu tepnu a zhluboka se nadechl. Nasál ostrou kořeněnou vůni a znechuceně odvrátil hlavu. To nebyl jeho Tomi. To nebyla vůně, kterou miloval.
„Napij se, uvolníš se a bude ti lépe.“
Bill se zahleděl na jantarovou tekutinu a opět zavrtěl hlavou, i když nyní méně přesvědčivě. „Nemůžu přijít domů opilý. Máma se bude zlobit.“
Andreasův žaludek udělal hned několik kotrmelců. Začínalo to být až příliš lehké.
„Tak můžeš zůstat tady. Mí rodiče přijedou až pozítří. Prosím zůstaň, Bille. Jinak mi bude smutno.“ Natáhl ruku a konečky prstů pohladil havraní pramen jemných vlasů.
Bill se od něj odsunul, otřel si mokré tváře a zadíval se na něj. „Víš, že jsi jediný, komu na mně doopravdy záleží?“
Andreas nedokázal odpovědět. Billova krása mu již opět vyrážela dech. I přesto, že nebyl nalíčený a měl na sobě starou teplákovou soupravu, vypadal překrásně. Když se mu Tom přiznal se svými city, i přesto, že to neřekl nahlas, okamžitě ho pochopil. Neznal totiž nikoho, koho by Bill hned na první pohled neuchvátil. Měl v sobě něco magického. Něco, co patřilo pouze jemu.
„Takhle nemluv,“ řekl, když konečně dokázal promluvit, aniž by se mu vzrušením třásl hlas. „Tom je idiot. Neměl ti takhle lhát.“ V té chvíli ho opustilo svědomí. Přestal být přítelem.
„Tys… tys o tom věděl? Říkal ti něco?“ Z Billových očí vytryskl další proud slz. Stékaly mu po tváři, třpytily se v matném světle stolní lampy a přistávaly na rtech, které Andreas tolik toužil ochutnat.
„Neříkal, ale…-„
„Ale co?“
„Nevím, z jeho slov jsem vycítil, že to nikdy nebral příliš vážně. Byla to pro něj jen hra. Nic to pro něj neznamenalo, a když ho to přestalo bavit, našel si holku. To je můj názor.“
Bill zalapal po dechu. Andreasova slova se mu jedno po druhém zarývaly do kůže a způsobovaly ještě větší utrpení. Zavzlykal a sám se natáhl po skleničce, kterou do sebe hodil způsobem zkušeného alkoholika. Nepotřeboval to zapít něčím nealkoholickým. Nechtěl se zbavovat nepříjemné pachuti na jazyku. Byla součástí jeho bolesti a dokonale se hodila ke všemu, čím procházel. Jeho alkoholem omámená mysl si vytvářela vlastní slovní hříčky.
Hra. Nic to neznamenalo. TY nic neznamenáš.
Obraz před očima začínal vidět nejasně, místy až rozmazaně. Silně stiskl víčka, doufaje, že to přejde, ale všechno tím jenom zhoršil. Opřel se o veliký polštář, který měl za zády, a zavřel oči. Vnímal, jak ho Andreas hladí po boku a říká něco o tom, jaký je Tom lhář, ale přestával mu věnovat pozornost.
Tom nikdy nebyl dobrým lhářem. Bill ho už jako dítě uměl prokouknout za každé situace. Proto nedokázal uvěřit tomu, jak moc se v něm tentokrát zmýlil.
„Uložím tě do postele, ano?“ zaslechl Andreasův hlas. Zakroutil hlavou. Nechtěl spát.
„Nemáš hlad?“ Opět zakroutil hlavou.
„Nebo by ses mohl ještě něčeho napít, hm?“ Andreas už nemluvil, šeptal a jeho hlas slyšel až příliš blízko. Nebylo mu dobře. Začínal se cítit nepříjemně a nebylo to způsobeno alkoholem.
„Zavolej… zavolej Tomimu,“ jazyk se mu nepříjemně lepil na patro. Nedokázal si utřídit myšlenky a říct to, co měl na srdci. „Chci, aby přišel a… a vzal mě domů.“ Změnil polohu. Lehl si na bok, hlavu si opřel o opěradlo gauče a klidně vydechl.
„Tomi tady není, Bille. Je s ní a oba jsou hodně daleko.“ Bill nereagoval. Začínal usínat.
Andreas opatrně odsunul malý stůl a vklínil se do těsného prostoru mezi jím a gaučem, který tím vytvořil. Po čtyřech se doplazil až k Billově tváři, která díky jemnému světlu zlatě zářila. Spokojeně se pousmál a konečky prstů položil na holou kůži jeho smetanových boků. Nyní si už byl jistý tím, že pod svetrem nemá žádné tričko. Zasténal. V kalhotách ho až bolestivě tlačila silná erekce. Nemohl se dočkat chvíle, až pronikne do Billova těla a uleví svému vzrušení. Poháněn alkoholem a léty nastřádanou touhou přiložil prsty k zipu Billova svetru a pomalounku ho stahoval dolů, dokud se mu před očima nezjevila Billova holá hruď. Zavřel oči, naklonil tvář a hladově vsál do úst drobnou bradavku. Bill se zachvěl.
„Tomi,“ zavrněl, položil se na záda a na rty mu vystoupil sladký úsměv.
Andreas věděl, že pokud ho chce mít, bude se muset smířit s tím, že bude po celou dobu oslovován jménem, které mu nepatří. Nevadilo mu to.
„Tady jsem,“ zašeptal, vyhledal Billovu ruku a propletl s ním prsty.
Bill se mírně zamračil. Ještě pořád byl schopen vnímat zjevná fakta. Tomovy prsty nikdy nebyly tak jemné a široké. Bříška prstů měl drsná a ztvrdlá nekonečným hraním na kytaru. Když však na krku ucítil hladový polibek, zapomněl na prsty i na kytaru.
„Řekni, že nejsem jenom hra… řekni, že se Andy mýlí. Pověz, že mě miluješ jako já tebe. Tomi… prosím, pověz to.“
Andreas tehdy poprvé od chvíle, co se u něj Bill objevil, pocítil náznak výčitek. Nebýt jeho, všechno by bylo jinak. Bill by byl v náručí svého bratra, který se jej snažil tak zoufale chránit a tak moc se bál jeho ztráty, až udělal tu největší hloupost svého života. Poslechl jej. Člověka, kterému bezmezně důvěřoval. Člověka, který byl vinen v plném rozsahu. Rozdělil je. Zničil jejich pouto. Dostal se do myslí obou, nahlodal důvěru a způsobil hotovou katastrofu. Zdevastoval možná ten nejupřímnější a nejhlubší cit na světě.
Zavrtěl hlavou a prohlédl si Billovo tělo od hlavy k patě. Zatlačil veškeré výčitky do hloubky své sobecké mysli a hladově se vrhl na Billův sněhový hrudník. Hladil jeho jemnou kůži, ochutnával ji a pomalu mířil svými rty dolů. Byl až příliš blízko na to, aby se vzdal. Konečky prstů vklouzl pod lem kalhot, stahujíc je jemnými pohyby dolů. Trhnul sebou, když se celým dolním patrem rozneslo zvonění ode dveří.
„Andreasi!“ zaslechl hlas jejich popletené sousedky, který byl doplněn hlasitým klepáním.“Andyy!“
Protočil očima, prohrábl si vlasy a předtím, než vyběhl z pokoje, se sklonil k Billově tváři. „Hned jsem tady. Nikam mi neutíkej, Billy.“ Nosem se otřel o jeho líce. „Hned jsem tam,“ zakřičel, míříc ke dveřím.
Bill se zavrtěl. Zdálo se mu o Tomovi. Držel jej v náručí, díval se mu do očí a usmíval se. Krásný jako vždy. Říkal mu samé hezké věci, líbal jej do vlasů a Bill se cítil jako ten nejšťastnější člověk na světě. Tom vzal jeho tvář do dlaní a zadíval se na něj. Už se neusmíval.
Co se stalo? Chtěl se ho zeptat, ale zůstal tiše.
„Otevři oči!“ Tomova slova zněla naléhavě.
Poslechl. Pomalu zamrkal, zesláblou dlaní si protřel obličej a snažil se rozeznat obrysy věcí, které ho obklopovaly. Zdálky zaslechl rozhovor, ale nerozuměl ani jedinému slovu. Místo toho si vzpomněl na poslední slova svého snu. Tom jej silně políbil na rty a ty své vzápětí přitiskl k jeho uchu – Uteč pryč!
Bill se nemotorně svalil na podlahu, dal se na čtyři a chvíli se nehýbal, aby se mu podařilo naleznout sílu. Poté vstal a nemotorně zamířil do kuchyně. Všechno kolem jako by bylo zpomalené, netušil, kudy kráčí. Veden srdcem a Tomovou prosbou tiše došel k dalším dveřím vedoucím na zadní dvorek. Otevřel je a nenápadně proklouzl ven. Nezastavoval se. I přesto, že se vše kolem něj točilo, a když se zadíval na jakýkoliv bod, zdálo se, že vibruje, kráčel dál. S vypětím všech sil se mu podařilo přelézt nízký plot, a když se ocitnul na liduprázdné ulici, na první pohled se mu zdálo, že tam nikdy předtím nebyl. Chladný vzduch však působil na jeho opilou mysl přímo blahodárně. Netrvalo dlouho a dokázal se zorientovat. Zapnul si svetr, zhluboka nasál ostrý podzimní vzduch a rozběhl se domů.
Andreas svraštil obličej, zavrtěl hlavou a nakopnul malý kamínek, jenž mu ležel v cestě. Po příjemně strávené chvíli v cukrárně se nyní opět cítil mizerně. Další hloupé rande naslepo, další ztráta času. Zvedl hlavu a naštvaným pohledem pozoroval ulici, po které kráčel. Bylo krátce po desáté večer a i přesto, že slunce zapadlo teprve před hodinou, ulice byla liduprázdná. Jak jinak, pomyslel si a opět naštvaně kopnul do kamínku. Ani netušil, proč jej zničehonic popadla taková zuřivost. Cítil, že něco není v pořádku. Že se mu něco vymyká zpod kontroly a ten pocit se mu opravdu nelíbil. Snažil se přijít na to, co by to mohlo být, ale nic jej nenapadalo.
Zabočil doleva a pozoroval zástup honosnějších domů, chráněných vysokými ploty, který upoutal jeho pozornost jako první. Pomalu kráčel alejí vysokých stromů a pošlapával první spadlé lístky. Oči upíral k jedinému domu. Krčil se na konci ulice. Nejméně honosný. Nejvíce chráněný. Dům, v němž strávil většinu svého dětství. Zrychlil krok a poslední metry doslova přeběhl. Zastavil před vysokým dřevěným plotem a ze zvyku očima zabloudil k Billovu oknu. Srdce mu tlouklo jako o závod i přesto, že se v něm nesvítilo. Věděl, že Simone do pokojů svých synů během jejich nepřítomnosti chodí jen zřídka, většinou když ji přepadne jakási nostalgie, nebo se pouští do velkého uklízení.
Pousmál se a vykročil domů, zahloubán do vlastních myšlenek. Za dva dny má narozeniny. Kdyby mu večer napsal email a pozval by jej na oslavu, možná by ještě stihnul přiletět. Jen doufal, že přiletí sám. Tomovi se od té osudné noci zpřed dvou let, kdy se s Billem málem vyspal, nedokázal podívat do očí. Věděl, jak by to dopadlo, kdyby se mu přiznal. Od té doby se sice viděli jenom párkrát, ale bylo to mezi nimi zvláštní. Bál se, že Tom nakonec odhalí jeho úmysl. Věděl, že pokud by se tak opravdu stalo, dopadlo by to velice špatně. Ztratil by toho daleko víc, než získal, a když se nad tím lépe zamyslel, nezískal tím vůbec nic.
Ve chvíli, kdy zmizel ve stínu dlouhých větví, Bill vešel do svého pokoje a ještě pořád omámen Tomovou změnou chování zapnul světlo a zalezl k Pumbovi do postele.
Tom pohladil svého psího přítele po hlavě předtím, než se natáhl po veliké krabici, kterou si vzápětí položil do klína. Pousmál se a pomalu ji otevřel. Očima okamžitě utkvěl na hromadě různě velkých fotografií, chaoticky naházených jedna na druhou. Simone byla hodně pořádkumilovná, ale ukládání fotek do alb nepatřilo mezi její priority. Na druhou stranu fotila hrozně ráda. Tom si byl jistý, že pokud by fotky uspořádal ve správném chronologickém pořadí, mohl by si prohlédnout obrázkový film svého života.
Zavřel oči, ponořil ruku do hromady a chvíli se v ní přehrabával. Náhodně si vybral jeden z obrázků, vytáhl jej a podíval se na něj. Muselo to být znamení. Fotku, kterou tiskl mezi prsty, udělal před lety on sám. Byli na oslavě u přátel a Tom si tehdy poprvé uvědomil, že s ním není něco v pořádku. Začínal k Billovi cítit něco, co by žádný bratr cítit neměl. Začínal se bát svých pocitů a kvůli tomu měl po celou dobu zkaženou náladu. Bill se ho pokoušel rozveselit, a tak mu vtiskl do rukou starý foťák, chytil se za nos, ze kterého jediným pohybem vykouzlil prasečí rypák a vyplázl na Toma jazyk. Fotka nebyla ostrá, protože Tom se po celou dobu třásl smíchem. Ale znamenala pro něj hodně.
Vrátil ji zpět a opět zalovil v hromadě fotek. Tentokrát vybral jednu starší. On a Bill a jejich zřejmě první koupání v bazénu. Bill Toma tahal za nos a Tom mu zakrýval oči; zřejmě už tehdy věděl, že bude mít z vody strach. Na další fotce byli zase spolu. Záběr zachytil jeden z nejkrásnějších okamžiků u jejich dědečka. Přinesl si domů několik malých kuřátek a oni z nich nedokázali spustit oči. Jedno z kuřátek, zřejmě to nejodvážnější, jim posloužilo jako model a nechalo se hladit a přenášet z jedné ruky na druhou.
Na další byli zase spolu. Jiné prostředí, jiná vzpomínka, stejný smysl. On a Bill. Patřili k sobě.
Hlasitě si povzdechl, odložil krabici stranou a zadíval se na hodinky. Ukazovaly něco málo po půlnoci. Dřív, než si to stačil rozmyslet, vzal do ruky mobil a vytáčel známé číslo. Byl si jistý, že už bude vzhůru. Každé ráno vstávala až příliš brzy, aby si stihla udělat dokonalý make up a vlasy.
S divoce bušícím srdcem poslouchal vyzváněcí tón a třásl se nedočkavostí. Už to chtěl mít za sebou. Možná se trochu obával její reakce, ale už by to déle nevydržel. Svým chováním způsobil až příliš mnoho bolesti a on už nechtěl ubližovat. Právě naopak. Chtěl konečně všechno napravit. Zapomenout na Andreasova slova, zapomenout na vše, o čem se jej snažil přesvědčit.
Chtěl být stínem obíhajícím kolem jasného světla. Cítil, že k němu patří.
Byli jako dvě děti. Jejich nesmělé polibky netrvaly déle než dvě vteřiny, doteky byly jemné, téměř neznatelné. Ale on věděl, že oba touží po něčem víc. Že si oba po těch letech zaslouží víc. Chtěl být s ním. Byl ochoten se mu naprosto odevzdat a přijmout vše, co by mu Bill nabídl. Miloval ho. Nedokázal popsat slovy, jak šíleně svého bratra miloval.
Když po chvíli přijala hovor, nepustil ji k slovu. Pokud to měl ze sebe dostat, musel to udělat rychle a nesměl být přerušován. Jinak by se zasekl a neřekl vůbec nic.
„Ahoj,“ dostal ze sebe třesoucím se hlasem. „Musíme si promluvit.“
Nic.
„Haló, Bille.“
Žádná reakce.
„No tak, prosím. Vstávej.“ Tom se naklonil nad spokojeně spící klubíčko a zlehka jím zatřásl. „Prosím, prosím, vstávej,“ jemně jej pošimral na břiše.
Bill konečně začínal vnímat. Zamlel se a natáhl se po přikrývce, kterou mu Tom vzal. „Je mi zima,“ pípl ospalým hlasem, aniž by otevíral oči.
„Já vím, hned tě přikryju, ale musíš mě vnímat. Prosím, nespi.“
„Jsem unavený,“ zasténal nešťastně a opět se pokusil poslepu nahmatat cíp přikrývky. Marně.
„To já taky, ale musíš mě vyslechnout. Je to hodně důležité, prosím.“ Tom se svalil na matraci vedle něj a opětovně ho pošimral na břiše.
Bill se ospale zachichotal, chytil jej za ruku a přitulil se k jeho paži. „Řekni to Pumbovi, on mi to ráno poví,“ zamumlal, vdechujíc Tomovu příjemnou vůni.
„Chci to říct tobě, trdlo,“ řekl Tom se smíchem. „Ne, ne, ne, nesmíš znovu usnout,“ šeptl, posadil se a Billa usadil naproti sobě. Chytil jej za tvář a snažil se zachytit jeho ospalý pohled.
„Tome, je…,“ Bill pomalu zamrkal a otočil hlavu, aby se mohl podívat na hodinky. „Jedna hodina. Opravdu to nemůže počkat do rána? Já chci spát,“ postěžoval si, hlavou sklouzl pod Tomův krk a opět zavřel oči.
Tom mu zapletl ruku do vlasů a políbil jej na čelo. „Udělal jsem to,“ zašeptal mu do ucha a viditelně se roztřásl.
Bill se donutil otevřít oči. Zvedl hlavu a podíval se na něj. „Cos udělal?“ zeptal se jemně.
„Rozešel jsem se s Riou.“
Svět se zastavil. Bill přestal dýchat. „C-cože?“ Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy.
„Já a Ria… je konec.“
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Andreas je zmetek jsem zvědava jak to bude dál.Moc pěkná povídka.
Když mě je toho Andrease vlastně líto.. pro lásku je člověk schopen obětovat hodně, a zničit hodně. A co teprve ta neopětovaná láska, která ho léta ničila zevnitř? Krásná povídka, vážně. Těším se na další díl! 🙂
Andreas mě naštval, ještě že Bill utekl! "Řekni to Pumbovi, on mi to ráno poví." To mě rozesmálo 😀 Skvělá povídka 🙂 Už se nemůžu dočkat dalšího dílu!
B-kay, doufam, ze si tuhle malou zpravu prectes. Jen chci abys vedela, ze na tebe myslim a rozhodne hodlam dohnat vsechny dily, jen posledni dobou nejak neni cas 🙁 sotva prelitnu tenhle blog jednou za dva dny. Takze slibuji, ze to napravim a dopisu vsechny komentare, ktere ti u Ptacete dluzim 🙂
Ten Andreas! 🙁 To to jako vážně chtěl udělat? Ještě že přišla sousedka a Tom Billa ve snu varoval a ten tak utekl. Já chápu, že je Andreas nešťastně zamilovaný, ale i tak. Něco takového by si prostě neměl dovolit. Navícmám opravdu problém mu odpustit to, jak klukům celou tu dobu hlal. Byl to vlastně on, kdo je rozdělil a kdo je donutil trpět. Nemám tušení, co se stane, až se kluci jednou dozví, že Andreas celou dobu věděl pravdu, ale dělal všechno proto, aby to mezi nimi zničil. 🙁
A Tom se rozešel s Riou? Mám snad větší radost než kluci! 😀 Jsem tak strašně ráda! Ria si Toma rozhodně nezasloužila a já pevně doufám, že teď už budou kluci spolu jenom šťastní a že je už nečeká nic nehezkého.
Moc děkuji za další báječný díl! ♥♥
Andreas ma strašne naštval ale mi je ho aj príšerne ľúto:( som strašne rada, že Bill utiekol. Bolo by mu strašne, keby ho Andy dostal.
Tom mi urobil obrovskú radosť, aj s tou svojou neústupnosťou, povedať to Billovi okamžite hneď nech sa deje čo sa deje:)
Je to tak krásna poviedka…♥♥
Ten Andreas je desnej previt! Vzdyt on by Billa znasilnil?! :O jeste ze utekl. Co se vlastne stalo? Tom tam byl? :O
Ty fotky bych chtela moc videt 😀 :3 :3 to muselo byt nadherne detstvi :3 ♥
Tahle povidka je tak sladka! :3 Jde videt, ze do ni vkladas hodne emoci :3 a jestli ne, tak se ti vzdy povede ve mne vyvolat hodne emoci :DD
Tady me Andy ale desne zklamal! :/
TOME, JA TE MILUJU! KONECNE! Konecne ses s Riou rozesel! :3 Ria mi vadi vsude, nekdy min, nekdy vic, tady se dala do urcite.miry snest, za nic nemohla, nejspis, ale proste Tom patri k Billovi a naopak a zadna Ria mezi tim byt nema. Proste nein! TAkze jsem strasne rada, ze to Tom udelal, ted uz musi byt vse jen dobre! :3 jestli Andreas nebude delat sra***! :O 🙁 Nebo Ria…
Moc dekuju za dil! :3