autor: mohanrocks
Bill se na Bushida vrhnul se zaťatými pěstmi. Přitlačil ho proti cihlové zdi a několikrát mu do ní udeřil hlavou. Bushido byl dost silný, aby si Billa udržel na vzdálenost paží, ale Bill byl pružný a hubený na to, aby jej ke zdi přitlačil zbytkem těla. Bushido ho otočil kolem sebe a přitlačil ke zdi namísto sebe Billa, zadní část jeho lebky se setkala s hrubou stavbou a on protočil oči bolestí.
Tohle nefungovalo, prohrával. Právě mu nakopával zadek chlap, který jej nazval Priss. A tak udělal přesně to, co původně udělat nechtěl, kopl Bushida do rozkroku.
Muž zasténal a nahrbil se dopředu, takže Bill dostal příležitost změnit svůj postoj. Nevěděl, kde se v něm tohle násilné nutkání vzalo, ale přirazil Bushida ke zdi, tvrdě. Pokračoval v tom i ve chvíli, kdy si uvědomil, že se druhý muž už tolik nebrání.
„Bille, přestaň,“ Tomův hlas jej přerušil z jeho řetězového útoku. „Je po všem.“
Bill se zhluboka a roztřeseně nadechl a ustoupil, ruce stále připravené na obranu.
Bushidovy oči byly přivřené a všichni muži mlčeli. Bill nemohl uvěřit tomu, co udělal. Netušil, že má tohle v sobě. Nejenže bojoval s mužem, ale také s naprostým cizincem.
Bill poodstoupil k protější zdi a opřel se o ni. Bylo mu špatně.
„Kde ses, kurva, naučil takhle bojovat, Prissi?“ Promluvil konečně Bushido chraplavým hlasem.
Bill se pokusil pokrčit rameny, ale celé tělo ho bolelo, tak jen lehce zavrtěl hlavou, sám neznal odpověď. Jistě, bral hodiny, ale právě vyhrál proti muži, který měl asi dvojnásobné množství svalové hmoty než on, ne-li víc a čtyřikrát více zkušeností. Nechápal to o nic více, než ostatní.
Bill nechal svou hlavu klesnout dozadu a poté ji naklonil ke straně, hledal ty hluboké teplé oči. Našel je, přesně jak očekával.
Tom pohnul ústy a němě se jej zeptal, jestli je v pořádku. Bill sotva znatelným pohybem přikývnul a začalo mu být neuvěřitelně špatně od žaludku, hlava se mu točila, jako by byl hodinu na horské dráze.
„Už jsme skončili?“ Zasípal a ucítil okamžitou potřebu zvracet, ale několikrát polknul, aby se udržel.
Bushido na něj jen zíral, pohledem, který by se dal interpretovat jako úžas, nebo spíše jen obyčejný šok. Bill se rozhlédl do očí všech ostatních mužů, kteří ho obklopili, a nevěděl, co bude dál.
Bushido promluvil. „Možná, že ty a já bychom si měli promluvit.“ Otřel si koutek úst lemem svého trička.
„O čem?“ Zadrhnul se Bill hloupě.
Bushidovi se i přes jeho zranění podařilo usmát. „O tobě, aby ses připojil k nám, jako jeden z nás. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo vypadá jako ty, aby takhle bojoval. A jsem si jistý, že ani moc ostatních lidí ne. Ačkoliv by ses z toho neměl dostávat tím, že někoho nakopneš do rozkroku, to byl úder pod pás, Prissi,“ ušklíbl se.
Bill se pousmál. „Pravděpodobně jsem vypadal směšně a naprosto mimo.“
„Byl jsi dobrý, Bille,“ Tomův tichý hlas se rozlehl prázdnou uličkou.
Bill prudce otočil hlavou, aby se na něj podíval a zasténal, když se kolem něj svět opět zatočil. Palcem a ukazováčkem si stiskl kořen nosu a zhluboka dýchal. „Nemyslím si, že bych tohle někdy chtěl dělat,“ zašeptal přes bolest.
„Na bolest si zvykneš,“ přizvukoval jiný muž, který do této chvíle nepromluvil. Bill si ho prohlédl. Měl opálenou tvář, světlé oči a tmavé vlasy, které mu spadaly do obličeje. I v matném světle mohl spatřit zjevné jizvy na jeho bradě a tvářích.
Vzduch byl tak těžký jako momentální situace a Bill ucítil okamžitou potřebu vše zlehčit. „Myslím, že si nechci posrat svou hezkou tvář,“ zažertoval trochu.
„Nerad ti to říkám, Prissi, ale právě teď ji máš docela v prdeli,“ odpověděl Bushido.
Bill se zamračil. „Díky tobě, kreténe.“
Všichni zmlkli.
„Lidé se mnou takhle obvykle nemluví, víš,“ Bushido zavrtěl hlavou a těžce se zamračil.
„Jo, no, nevím. A prosím, nenuť mě za to zaplatit, protože myslím, že už jsem dokázal, že ti můžu nakopat zadek,“ Bill se začínal cítit stále více naštvaný, jak se bolest v jeho hlavě násobila. Všechny jeho instinkty sebezáchovy mizely tím neustálým pulzováním.
Předtím, než mohl kdokoliv odpovědět, zasáhl policista. „Hej!“ Baterka zazářila uličkou. „Co se to tam dole děje?“
„Do prdele,“ zašeptal Knox a podíval se na Bushida, který přikývl.
„Prissi, popřemýšlej o tom, co jsem ti navrhnul. Pokud to nechceš, možná by sis měl začít krýt záda,“ řekl Bushido varovným hlasem a Bill bojoval proti nutkání protočit oči. Neznamenalo to, že by si myslel, že si druhý muž dělal legraci, ale měl pocit, jako by mu hlava měla každou chvíli explodovat jako časovaná bomba, a to mu nedovolovalo přijímat v tuto chvíli nějaké výhružky.
Bill jen neurčitě pokrčil rameny a Bushido se svou skupinkou se začal vzdalovat. Bill začal dělat to samé, když si všiml, že Tom neodešel.
„Proč nejdeš s nimi?“ Zeptal se Bill ochraptělým hlasem a trhl sebou, když policista opět vykřikl.
„Musíme se odsud dostat.“ Tom jej lehce popadl za paži a táhl jej za sebou, dokud nebyli v bezpečné vzdálenosti.
Když se zastavili, Bill se vykroutil z jeho sevření. „Myslím, že bych se měl dostat pryč od tebe. Vážně, byl jsem poblíž tebe dvakrát a pokaždé jsem se ocitl v dost složité situaci. Pokud je to náznak toho, že to kolem tebe takhle bude nevyhnutelně pořád, tak se tomu raději vyhnu.“
„Není to zatraceně moje chyba, že jsi na mě narazil! Neznamená to, že bych tě nějak vyhledával.“
„Já jsem tě taky nevyhledával! Zatracené posrané štěstí, to je to,“ odplivl si Bill.
„Nevzpomínám si, že bys byl tak velký kretén,“ zavrčel Tom prostě.
Bill neodpověděl a jen se opět chytil za hlavu.
„Kurva, jsi v pořádku?“ Promluvil Tom tentokrát tiše.
„Já nevím,“ Bill se hořce zasmál a pohlédl na Toma, dech se mu trochu zadrhnul, když spatřil opravdový zájem v jeho očích. „Omlouvám se za to, že jsem takový blbec,“ vydechl.
Tom se lehce ušklíbl. „Já to zvládnu. Omlouvám se, že tě dostávám do takových situací, kde můžeš skončit s nakopaným zadkem. I když, tentokrát se ti podařilo postarat se o sebe celkem dobře.“
Bill protočil oči a koutek úst se mu zkroutil vzhůru. Chystal se promluvit, když v tom mu začal bzučet telefon. „Ach, sakra,“ řekl v panice, protože si uvědomil, že ho hledají přátelé.
Jistě, ten viník byl Georg. Dal Tomovi rukou znamení ´jen vteřinku´ a přiložil si telefon k uchu.
Přinutil se, aby jeho hlas zněl co nejvíce neutrálně. „Georgu, hej.“
„Bille? Kde k čertu jsi?“
„Já jsem…“ Bill ve svém mozku rychle pátral po nějaké lži. Mohl říct, že se vrátil domů, ale co když tam Gustav právě mířil a přistihl by jej tím při lži?
„Gustav zamířil domů k zrzce a Natálie a já už chceme jít. Jsi v pořádku?“ Přerušil Georg jeho myšlenky.
Bill nikdy nebyl Gustavovi vděčnější za jeho tendence k náhodným známostem. „Gus odešel se zrzkou? Jsem potěšen tím vítězstvím nad jeho předsudky,“ zasmál se Bill.
„Jo, no, pořád mu kupovala panáky a strkala mu prsa až do obličeje, takže,“ uchechtl se Georg. „Jsi pořád tady?“
„Ne,“ Bill pohlédl na Toma. „Šel jsem domů, byl jsem unavený a mimo, tak jsem si vzal taxi. Ale díky za kontrolu, chlape. Promluvíme si později?“
„Jo, jasně! Přijď někdy navštívit mě a Larryho!“ Dodal šťastně Georg.
Bill schválně nereagoval na zmínku o návštěvě ještěrky Larryho. „Ahoj, Georgu,“ řekl vesele, ukončil hovor a zhluboka se nadechl.
„Asi bys neměl lhát svým přátelům o tom, kde jsi. Mohlo by to být nebezpečné,“ řekl Tom vážným hlasem.
„Já jsem tak trochu doufal, že vesmír už vyčerpal mou noční- k čertu, týdenní dávku nebezpečí,“ odpověděl Bill. „Jdu domů a spát. Moje hlava mě kurva zabíjí.
„Neměl bys spát. Můžeš mít otřes mozku,“ řekl Tom a svraštil obočí.
Bill se snažil, jak mohl, aby nezakňučel. „Zatraceně. Bolí to a já se chci jen stočit do postele.“ Bylo zřejmé, že ve svém pokusu selhal.
„Potřebuješ led, léky proti bolesti a vodu,“ přikývl Tom.
„To všechno mám doma,“ zívl Bill a začal se pomalu šourat pryč.
„Chytáš se jít domů a tam, kurva, omdlít, je to tak?“ Protočil Tom oči.
Bill se otočil a nadzvedl obočí. „Jo.“
„Vážně, musíš zůstat nějakou chvíli vzhůru. Je tam někdo, kdo na tebe může dát pozor?“ Trval Tom na svém.
Bill našpulil rty a obočí ještě zvýšil. „Můj spolubydlící je na jednonoční záležitosti a kdokoliv jiný, koho bych mohl zavolat, by požadoval vysvětlení, proč vypadám, jako bych se právě dostal do pouličního boje.“
Tom si povzdechl a rozhlédl se kolem sebe. „Já tě opravdu nemůžu nechat jít samotného, Bille.“
„Proč ne? Jsem dospělý! Všichni na to neustále, zdá se, zapomínají. Zvládnu to sám,“ Bill se otočil a odcházel.
Tom jej rychle dohonil. „Hele, nech mě se ujistit, že ses dostal domů v pořádku.“
Bill se zadíval do tmavých očí muže vedle sebe. „Proč se staráš?“ Zamumlal.
„Proč ty ses staral po mém nočním boji? Nemusel jsi jít za mnou,“ vyzval jej Tom.
Bill na to upřímně neměl odpověď. Alespoň ne žádnou, kterou by měl předem promyšlenou. „Já sakra nevím.“
Tom sklopil pohled a trochu se usmál. „No, jelikož se zdá, že jsme na stejné stránce zmatenosti, prostě na ní na chvíli zůstaneme. Jen dokud se neujistím, že jsi v pořádku.“
„Jak myslíš,“ zahučel Bill, mírně pobavený tím, že si s Tomem, zdálo se, vyměnili role, ale hlavně rozčilený kombinací Tomova tlachání a jeho vlastní pulzující hlavy.
—
Tomovi se nějak podařilo dostat Billa do taxíku a do jeho bytu, i když mu celou cestu vzdoroval. Bill ani nevěděl, proč to Tomovi dělá tak obtížné. Možná z principu, Tom byl jedním z lidí, kteří mu nedlouho předtím chtěli nakopat zadek. Ale byl ukňouraný pitomec hlavně proto, že ho tak moc bolela hlava.
„Do prdele,“ zasténal Bill, když klopýtl po cestě po schodech nahoru.
„Whoa,“ Tom jej zachytil a Bill zčervenal.
„Díky,“ zamumlal a nedbale strčil klíč do dveří. „Nemusíš jít dovnitř,“ podíval se přes rameno. „Už bych měl být v pořádku.“
Tom se na něj vteřinku díval ustaraně. „Podívej, tohle může být opravdu zatraceně trapné a nepřirozené, anebo mě prostě můžeš nechat ti pomoct. Pro tvou bezpečnost a pro můj vlastní klid, jen – prosím?“
Bill byl zaskočený. Věděl, že Tom má někde v sobě tuhle svou stránku, zachránil ho přece před svým kreténským otcem. Ale byl oprávněně překvapený, že je Tom teď tak vstřícný. Zejména po potížích, které Bill způsobil dříve s jeho lidmi.
„Jo, okay,“ souhlasil a otevřel dveře. „A co ty? Jak jsou na tom tvoje žebra?“
„Nic, co bych nezvládl,“ pokrčil rameny Tom lehce a bojoval s úšklebkem.
Bill svraštil obočí. „Myslím, že potřebuješ léky proti bolesti stejně tak moc jako já,“ řekl a trochu se zasmál.
„Jsem na to zvyklý,“ odpověděl Tom a nepřipojil se ke smíchu.
Bill zavrtěl hlavou a hned toho zalitoval. „Hele, chci se osprchovat. Pomůže mě to vzbudit a chci umýt všechno… tohle,“ Bill mávl rukama na své tělo, „ze sebe.“
Tom si olízl rty, opřel se o opěradlo pohovky a rozhlížel se kolem sebe. „Neuklouzneš a nespadneš?“
„Neříkej mi, že mě chceš sledovat i ve sprše?“ Poškádlil ho Bill a Tom ztuhnul. „Klid, dělal jsem si srandu. Budu v pořádku. Udělej si pohodlí. Jestli chceš vodu nebo jídlo nebo tak něco, jdi na to.“ Bill se předklonil, aby si rozepnul boty a zavrávoral. Musel se zachytit o opěradlo pohovky vedle Toma.
Byli u sebe tak blízko a napětí, které se zdálo být stále přítomné, bylo stejně hmatatelné jako vždy. Bill pomalu zvedl hlavu a Tom se díval přímo na něj.
„Myslím, že mám pro tebe pár otázek, až se vrátím,“ zašeptal Bill a přemýšlivě se kousal do rtu.
Tom odvrátil pohled. „Opravdu nerad odpovídám na otázky.“
„Jo, ale ty víš, že jsem vytrvalý. Musím to vyzkoušet,“ Bill naklonil hlavu lehce na stranu a Tom mu věnoval pobavený nevěřícný pohled. Znovu na sebe zírali a Bill si všiml, že v Tomových očích byly zlaté záblesky. Světlo ve tmě.
„Jdi se osprchovat. Budu tady,“ Tom si odkašlal a přerušil tím jejich moment.
Bill se rychle nadechl, vrátil se prudce zpět do reality a vydal se rozpačitě do koupelny.
—
Až ve chvíli, kdy byl Bill venku ze sprchy a stál před zrcadlem, kde si prohlížel své modřiny v zamlženém zrcadle, si uvědomil, že bylo asi opravdu stupidní nechat někoho, koho sotva znal, samotného ve svém bytě. Bylo taky opravdu zatraceně hloupé být s ním sám v bytě. Ale opět, Bill mě výrazný pocit, že Tom nebyl hrozba. Alespoň ne pro něj.
Bill vklouzl do své ložnice a oblékl se do pohodlného oblečení. Málokdy nosil podobné oblečení v přítomnosti kohokoliv kromě nejbližších přátel, ale Tom viděl jeho stránku, kterou ještě nikdo jiný nespatřil, takže si Bill myslel, že není zase tak velký problém vypadat před ním takhle. Když opouštěl známé pohodlí své ložnice a mířil do kdovíčeho, zhluboka se nadechl. Opravdu se cítil mnohem lépe, více vzhůru, s hlavou, která jej stále bolela, ale už se netočila. Pokud by byl upřímný, vlastně se cítil skvěle, silně a opravdu zatraceně živý. Jako by mu ten boj připomněl jeho vitalitu. Ne, že by si ho užíval nebo tak něco… Zavrtěl hlavou a kráčel chodbou, než našel Toma sedět na gauči s telefonem v ruce. Před ním byla sklenice vody, dvě tabletky a sáček s ledem.
„Ahoj,“ řekl Bill ne moc cool způsobem.
Tom se otočil za hlasem a vrátil telefon do kapsy. „Ahoj. Já, ehm, nachystal jsem ti tady ty věci. Doufám, že ti to nevadí.“
Billovi trvalo jen vteřinu rozhodnout se, jestli bude dál pokračovat s tou trapnou atmosférou, nebo ji bude úplně ignorovat. „Ne, opravdu si toho zatraceně vážím. Díky za to, že ses ujistil, abych neskončil spící někde na ulici. Upřímně, měl jsem k tomu docela blízko,“ Bill se usmál a vzal si léky ze stolu.
„Znám ten pocit,“ ušklíbl se Tom a viditelně se uvolnil.
„Jak dlouho musím zůstat vzhůru?“ zeptal se Bill poté, co spolkl prášky a zkroutil nohy pod sebe na druhé straně pohovky.
„Není žádný předem určený čas,“ Tom se zapřel lokty o kolena a poslal mu omluvný pohled. „Prostě dost dlouho na to, aby ses ujistil, že neusneš a už se nikdy neprobudíš.“
„Krásné,“ řekl Bill suše. „Ale opravdu mě nemusíš hlídat jako malé dítě. Prostě zůstanu vzhůru a budu dělat domácí úkol nebo něco.“
„Co studuješ?“ Bill zamrkal nad Tomovou otázkou, překvapen, že se zeptal na něco, co s nimi vůbec nesouviselo.
„Psychologii,“ přikývl, „jsem postgraduální student.“
Tom lehce ztuhnul. „To je opravdu cool.“
Bill se uchechtl. „Klid, nebudu se ti šťourat v hlavě.“ Bill se trochu pousmál, když pomyslel na to, kolikrát už za tu krátkou dobu, kdy Toma znal, nad tímto přemýšlel.
„Nemyslím si, že by to bylo příjemné ani pro jednoho z nás,“ odpověděl Tom tiše.
Bill naklonil hlavu na stranu, aby si mohl vložit pytlík s ledem mezi hlavu a gauč a začal se cítit ještě lépe. „Co děláš ve městě? Chci říct, co se stalo s tvým…“ Bill se odmlčel.
„Otcem?“ Tom zvedl obočí. „Já nevím a opravdu mě to nezajímá. Teď jsem od něj pryč. To je vše, na čem záleží,“ Tomova odpověď byla nevrlá.
„Teď žiješ tady?“ Zeptal se Bill.
„Jo, mám své vlastní místo. Stejně jsem potřeboval být blíž akci.“
„Když už mluvíme o akci, do čeho ses to, kurva, zapletl?“ Zeptal se Bill bez obalu.
„Myslím, že by ti to mělo být teď už naprosto jasné,“ ušklíbl se Tom. „Nebo sis to neuvědomil, když jsi ležel na zemi a bojoval s Bushidem?“
„Kdo je vůbec ten kretén?“ Zeptal se Bill ospale přes zívnutí.
Tom zavrtěl hlavou. „Vážně bys měl dávat pozor na to, jak o něm mluvíš. Dneska byl s tebou v pohodě, protože jsi mu skoro nakopal zadek. Ale nechceš ho mít proti sobě.“
„Jak skončil ve tvém životě?“ Zamrkal Bill.
Tom přimhouřil oči. „Myslel jsem, že jsem se zmínil, že nemám rád otázky.“
„Myslel jsem, že jsem odpověděl, že je mi to jedno,“ ušklíbl se Bill.
Tom se zasmál, opřel se o gauč a otočil se čelem k Billovi. „Do prdele, odkud jsi přišel?“
Bill zvedl obočí. „To je to, na co se snažím zeptat já tebe,“ odvětil drze.
„Upřímně, naposledy když jsem tě viděl, tak ses nedokázal ubránit ani mému fotrovi. A dnes v noci, ty… sakra,“ vydechl Tom.
Billovi zavířilo v žaludku, když Tom zaklel. „Nebylo to tak cool. Jen jsem se bránil. Chodím na kurz od té noci,“ Bill si odkašlal. „Nenáviděl jsem ten pocit být bezmocný.“
Tom se na něj pozorně zadíval. „Pořád mě to mrzí.“
„Není to tvoje chyba,“ pokrčil rameny Bill.
„Jak je na tom tvoje hlava?“ Zeptal se Tom.
„Opravdu si myslím, že je to v pořádku. A co tvoje žebra?“
„Zasraně bolí,“ přiznal Tom a Bill nedokázal zabránit nevěřícnému smíchu.
„Snažil ses chovat tak drsně a odmítl jsi prášky. Vezmi si nějaké,“ naléhal Bill s úsměvem.
Tom zaťal zuby. „Já je nepotřebuju.“
„Vážně? Bolí tě to, vezmi si je.“
„Možná je pro tebe těžké to pochopit, protože sis jen tak nakráčel přímo do boje, ale tohle je můj život. Musím si zvyknout na bolest. Pokud to pořádně cítím, budu si to pamatovat a příště si dám větší pozor,“ řekl Tom polohlasně.
Billovy oči se rozšířily. „Ty jsi masochista? Proč bys tohle měl chtít?“
Tom se na něj podíval s tím známým zábleskem hněvu v očích. „Ty mě, kurva, neznáš. Tak se nesnaž předstírat, že ano.“
„Dokážu předpokládat víc, než si myslíš, Tome. A nevím, proč jsi sakra zapletený do takové sračky,“ odsekl Bill.
„Takhle já žiju, Bille! Je to moje práce. Nejsem jako ty, nemůžu v průběhu týdne chodit do školy a v sobotu večer se jít bavit do klubu. Namísto toho bojuju za svůj život za klubem a nechávám se mlátit, abych mohl zaplatit své účty!“ vyprskl Tom a přesunul se na okraj pohovky.
„Proč si prostě nenajdeš pravidelnou práci?“ přistihl se Bill, jak odpovídá, protože prostě nedokázal mít zavřenou pusu.
„Jo, protože to je tak zatraceně snadné pro někoho v mé situaci, být kdekoliv zaměstnaný. Ty to nechápeš. Kromě toho, tímhle za jednu noc vydělám víc, než bych v průměrné práci vydělal za měsíc.“
„Takže mlátíš lidi za peníze a jsi s tím naprosto v pohodě. Já vážně nechápu, co tě na tom tak přitahuje! Možná bys ve skutečné práci nevydělal tak moc, ale aspoň bys měl nějakou zasranou důstojnost.“ Bill neměl žádné právo Toma soudit, věděl to. Ale nedokázal se zastavit. Tom v něm vyvolal jeho hádavou stránku.
„Seru na to,“ Tom vstal. „Jsi opravdu pěkně omezený, pokud myslíš vážně to, co jsi právě řekl. Viděl jsem ten pohled ve tvých očích dnes v noci, když jsi bojoval. Líbilo se ti to.“
„To je absurdní. Je to bezohledná a dětinská činnost,“ Bill frustrovaně zavřel oči.
„Já znám ten pohled, protože je to ten samý, který mám já. Ten samý, který má i Bushido a ostatní chlapi. Přestaň tvrdit, že nevidíš na tom tu přitažlivost, cítil ses plný síly a naživu,“ naléhal Tom, ale jeho hlas byl o něco klidnější.
„Nenáviděl jsem to,“ odpověděl Bill, ale věděl, že lže, jako když tiskne. Nemohl říct, že to nenáviděl. Místo toho tak trochu nenáviděl sám sebe za to, že to nedokázal nenávidět.
„Buď opatrný. Bushido má na tebe spadeno a dokáže být velmi přesvědčivý. Je jednodušší se do toho zaplést, než si myslíš, Bille. Teď, pokud ti to nevadí, mám lepší věci na práci, než trávit noc tím být souzen zatraceným cizincem,“ řekl Tom hrubě.
Bill prudce otevřel oči. Pořád byl naštvaný, ale cítil se jako idiot za to, jak se choval. Tom se snažil mu pomoct. „Omlouvám se, že jsem tak vylítnul… prostě to byla divná noc, víš?“ Řekl Bill tiše.
Tom přikývl. „Jo, já vím. Snaž se zůstat vzhůru,“ odpověděl, když kráčel ke dveřím.
„Díky, žes na mě dal pozor,“ Bill k němu otočil hlavu.
„Nemůžu slíbit, že tam budu i příště,“ řekl Tom vážně a podíval se mu přímo do očí.
„Myslíš, že bude nějaké příště?“ Zvedl Bill obočí.
„Prostě si hlídej záda,“ Tom si olízl piercing a nechal větu na moment viset ve vzduchu. „Věci nefungujou vždy tak jako dnes v noci.“
Bill jen zíral, jak Tom opustil jeho byt a nechal jej o samotě s jeho vlastními překvapivými myšlenkami. Bushido chtěl, aby se k nim připojil a zřejmě nehodlal ustoupit bez doslovného nebo obrazného boje. Ale to bylo jen stěží tak alarmující jako reakce, kterou v něm vyvolal Tom. Směs hněvu, zmatku a možná nemístné vášně. Bill to nedokázal přesně pojmenovat.
Nicméně, nejvíce šokující myšlenka ze všech byla skutečnost, že Tom měl pravdu. Bill se cítil posilněně a vzrušeně. Užil si ten boj. Vychutnával si ten pocit mít navrch.
Když přitlačil pytlík s rozpouštějícím se ledem prosti svému již otupělému spánku, uvažoval, že možná není úplně takový člověk, jaký si myslel, že je.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak Bill z toho vyvazl, diky bohu:) ten rozhovor Toma s Billem se mi moc líbil, uz jsem čekala, jestli z toho nebude něco vic:):) ale je mi jasny, ze na tohle si jeste budu muset chvíli pockat:) a je zajímavý, jak Bill objevuje dalši stránku své osobnosti:)
Diky moc za překlad a moc se tesim na další dil:)
Bill měl kliku že se z toho dostal a jsem zvědava jak to bude mezi Billem a Tomem.
To napětí, to drama, ta atmosféra.. naprosto dechberoucí! Díky moc za překlad 🙂
Síce som rada, že Bill Bushida porazil (aj keď úderom pod pás :D), ale mám pocit, že mu to bude len na škodu, teda, že Bushido si ho vyhliadol a len tak mu pokoj nedá.
Inak sa mi ale páčilo, ako Tom odmietal pustiť Billa domov samého 😀 až nakoniec odišiel po Billovej prílišnej zvedavosti 😀 a ten moment, keď Bill odchádzal do sprchy a ako si boli blízko, keď na moment stratil rovnováhu – tam to parádne iskrilo 😀
Vďaka za preklad.
Vlastne jsem cekala, ze Bill ten souboj vyhraje. Ovsem to, ze ho bude chtit Bushido do party, to je sila… ale zase by se vidal s Tomem 😀 a navic, rvaci jsou desne sexy xD ovsem Billovu obavu o krasny oblicej plne chapu, jedna rana do nosu a ma ho krivy 😀 stejne si toho hubenyho pavouka nedokazu predstavit, jak mlati do muzneho Bushida 😀 a bacha Bille, otres mozku umi byt pekny svinstvo! Treba se mu Gustav vrati vcas od te sve zrzky. Cool povidka 😀
Moc dekuji za preklad!
Ne, ne, ne, ne, ne! Billovi se ten zápas prostě líbit nemohl! 😀 Achjooo.. 😀 přesně tohle jsem nechtěla! 😀
Myslím, že Bushido bude pěkně neodbytný a bude chtít Billa opravdu ve svém týmu. Bojím se, že Bill nakonec podlehne – buď pro to vzrušení, které cítil a nebo proto, že sezačne Bushida bát a tak pro něj bude jednodušší, když mu nanabídku kývne, než aby sineustále kryl záda. Tahle povídka bude rozhodně pořádně nebezpečná a napínavá, to je mi jasné už teď. Jen si opravdu nejsem jistá, jak budu ty jejich bitky zvládat.
Ty jo, neuvěřitelně moc se těším na další díl, protože mě strašně zajímá, jak bude tohle pokračovat dál. Kdy se Tom s Billem zase uvidí a jak to s Billem nakonec dopadne. Trochu doufám, že tohohle nakonec i Tom nechá a začne se živit něčím normálnějším, i když chápu, že tady si vydělá vícpeněž než v nějaké slušné práci. A rozhodně jsem velice zvědavá nacelý Tomův příběh. Škoda, že jetak uzavřený a nerad odpovídá na otázky, i když kdybych zase věděla hned všechno, nebyla by ta povídka zak perfektně napínavá a zajímavá. 🙂
Strašně moc děkuji za překlad! ♥♥♥
Och, ja som dúfala, že Bill bude ten komu sa podarí z toho svinstva Toma dostať a nie, že sa tam nechá stiahnuť aj on:( nechcem aby z neho bol bitkár, ale som rada, že Bushida nakopal, len za akú cenu:(
Ďakujem za preklad.
Ja vedela, ze Bill vyhraje! Ale stejne, nemyslim si, ze to Bushido necha takhle. Zmlatila ho spejlicka, kluk, co tohle nikdy nedelal. Uz ma dokonce sve jmenno 😀 Moc drsne neni, ale stejne… libilo se mu to. Takze Bill bude rvac? Stejne jako Tom? Bude brat penize za to, ze mlati lidi? Koneckoncu nemlati jen tak nejake.lidi. taky to jsou rvaci, nedelaji to nejaci kolemjdouci… asi 😀 Proste chci rict, ze oba maji sanci ziskat penize, oba bojovat chcou, takze to vubec neni zadna lumparna, nemelo by to uzirat svedomi, pac stejne tak jako nakopal Bill zadek Buovi, nakopal Bu zadek Billovi a dokonce zadarmo. A masozrout je bojovnik stejne jako Tom, oba meli sanci ziskat penize, oba dostali natluceno, oba to chteli. Tom mozna nemel odjakziva v planu zivit se timhle. Mozna chtel byt doktor, nebo.kouzelnik 😀 Ale musi delat tohle. A vubec, zdalo se mi, ze Tom naznacil, ze ho nikdo nezamnestna. Stejne… i kdyz uz vime, ze je rvac, porad je jedna velka zahada! Takze se tesim na dalsi dil! ♥ zitrejsi mimochodem 😀 a moc dekuju za preklad!
Ale stejne, kterej nornalni clovek by radsi delal dobrovolne tohle, nez chodil normalne do prace? Masochista mozna, sadista taky, ale Tom snad neni ani jedno z toho. Ze by vazne musel bojovat z donuceni? Jak se zapletl s Bushidem? Ten asi nerozdava svou vizitku na ulicich 😀
"AHOJ, JSEM BUSHIDO, MISTNI RVAC A MIMO TO I MUSLIM. PRIJDTE A NAKOPEME VAM PRDEL. "
[10]: nemyslim si, ze v tehle povidce bude zrovna Anisova vira nejak dulezita… 😀 ackoliv, posledni dobou jsou muslimove znami jako rezaci hlav, tak kdovi ceho se jeste dockame…