autor: Sapere Aude
Bosý
Tom vystoupil z auta a přimhouřil oči proti slunci. Povzdechl si s pohledem upřeným na obrovskou budovu před ním, na budovu, kde se ještě nedávno konala svatba – dům jeho rodičů.
„Chovej se k němu mile, mámě trvalo hodně dlouho, než ho přesvědčila, aby ti dal tu práci,“ řekl mu David, když taky vystoupil z auta.
Tom si povzdechl a přikývl. Gordon a jeho matka chtěli, aby se u nich zastavil na pracovní oběd. Od chvíle, co byl Gordon ochoten zaměstnat jej ve svém podniku, chtěli, aby se co nejdříve dozvěděl, co bude náplní práce. David se k nim nechystal připojit; byl na cestě na letiště, kde jej už netrpělivě očekávala Rachel připravená na jejich líbánky.
„Budu se snažit,“ řekl mu Tom. Otočil se, aby se na něj podíval právě ve chvíli, kdy se David chystal nasednout zpět do auta. „Užijte si to,“ Tom se upřímně usmál.
David se na chvíli zasekl, ale rychle se vzpamatoval. Povzdechl si předtím, než se na Toma podíval. „Hodně štěstí,“ podařilo se mu vykouzlit malý, ale upřímný úsměv a Tom za ním zavřel dveře.
„Dík,“ zamumlal, když se díval, jak auto pomalu odjíždí.
*
„Tome!“ usmála se na něj Simone, jakmile vešel do domu.
„Ahoj, mami,“ rozpačitě jí zamával a kývl na Gordona postávajícího vedle ní.
Gordon taky jen kývl hlavou předtím, než se vydal směrem k jídelně. „Už můžeme začít, je tady,“ zavolal.
Tom u dlouhého jídelního stolu spatřil shromáždění zhruba pěti mužů – pět mužů a jedna žena.
„Tome,“ Sarah se ušklíbla a okamžitě k němu přistoupila.
Tom potlačil nutkání obrátit oči v sloup a pozdravil ji kývnutím. „Sarah.“
Blondýna mlaskla a zavrtěla hlavou, uličnicky jej pozorujíc. „Víš, jsi opravdu zlý kluk,“ uculila se při vzpomínce na jejich poslední setkání. „Ale jsem ochotna ti odpustit a zapomenout.“
Tom nevěřícně pozdvihl obočí.
„Na tak dlouho, dokud budeš pracovat v mém oddělení, po mém boku,“ dodala a mrkla na něj.
Tom si povzdechl a odvrátil se, hledajíc místo u stolu. V tu chvíli se jí odmítal zabývat, vlastně se nechtěl zabývat nikým. Ale potřeboval práci.
Jakmile se všichni usadili, bylo jim servírováno jídlo a Gordon se ujal slova. Tom byl myslí okamžitě mimo. Měl menší než nulový zájem o danou práci, ale na druhou stranu, měl menší než nulový zájem o většinu z jeho předešlých zaměstnání. Sem tam kývl hlavou, když se Gordon zadíval jeho směrem, nebo pokrčil čelo, jako by byl něčím opravdu zaujat; ale ve skutečnosti neměl ani ponětí, o čem ten člověk mluvil.
„Tome,“ matka mu položila dlaň na rameno a vytrhla jej tím ze zamyšlení.
„Hm?“
„Jak se ti daří?“ zeptala se s milým úsměvem.
Tom pokrčil rameny, ani se neobtěžoval zvednout pohled od svého talíře. „Fajn… myslím,“ zamumlal.
Simone si povzdechla, pokládaje vidličku na talíř. „Jak se má Bill?“ zeptala se.
Tom se viditelně napjal, ale rychle se vzpamatoval a pokračoval v pohrávání si s jídlem na talíři. „Jak to mám vědět?“ řekl, ale nevyslovil to nevlídně.
Simone svraštila obočí. „Myslela jsem, žes ho navštívil?“
Tom stiskl rty do úzké štěrbiny a odložil vidličku vedle svého talíře. „Nedovolili mi vidět ho,“ odpověděl tiše.
Simone si soucitně povzdechla a stiskla jeho rameno. „Víš,“ začala rozpačitě radostným tónem. „Myslím, že by byl z tebe a Sarah opravdu hezký pár!“ usmála se a naklonila se blíž. „Viděla jsem vás dva si něco šeptat, když jste si mysleli, že se nikdo nedívá,“ šťouchla do něj loktem.
„Mami, přestaň,“ povzdechl si Tom. „Víš, že tu ženskou nedokážu vystát a…,“ zasekl se.
„To kvůli Billovi?“ zeptala se Simone tiše.
Tom uchopil vidličku a pustil se do svého jídla, které mezitím vychladlo. Neodpověděl.
*
„V tomhle byznysu,“ začala Sarah hlasitě. „Musíte být sami sebou.“
Tom zkoumal malbu za jejími zády, jen matně registrujíc, co říkala.
„Musíte vykonávat svá vlastní rozhodnutí a vždy dělat jen to, o čem si vy myslíte, že je správné, nehledě na to, jak absurdním se to na první pohled může zdát.“
Tom pokrčil obočí, pozorněji poslouchajíc to, o čem blondýna mluvila.
„Musíte jednat spontánně, musíte se řídit vlastním instinktem, musíte být jiní. Musíte-„
Byla přerušena pronikavým výkřikem, který se roznesl halou. Všechny hlavy se obrátily k Tomovi s vytřeštěnýma očima a nechápavými výrazy ve tvářích.
Tom křičel, křičel, až dokud jeho plíce nebyly prázdné, jeho obličej rudý a hrdlo nezačalo bolet.
„Zlato? Zlato, jsi v pořádku?“ zeptala se ho ustaraně Simone, pokoušejíc se překřičet jeho vlastní křik.
Křik přestal tak náhle, jak začal a dredáč najednou sklouzl ze své židle a spadl na podlahu s tupým bouchnutím.
*
„Jak už jsem řekla, nic vám není, pane Kaulitzi.“ Primářka zaťala zuby s přísným pohledem upřeným na muže před sebou. Na muže, o němž doufala, že ho už nikdy neuvidí.
Tom se chystal protestovat, když lékařka opět promluvila. „Může to být tím, že jste se u oběda něčím posilnil?“
Tom zavřel ústa.
„Mám pravdu, nebo ne?“ ušklíbla se. „Tome, nemůžu tě přijmout, jsi v naprostém pořádku, není nic, co bych pro tebe mohla udělat,“ opět se posadila a zkřížila ruce na klíně.
„Nejsem v pořádku,“ odpověděl Tom, začínal se cítit poněkud ztraceně v tak velké kanceláři. Seděl na malé židli u jejího stolu; ona seděla ve velkém křesle naproti němu. „Slyším hlasy,“ řekl jí.
Lékařka si těžce povzdechla, naklánějíc se dopředu. „A co ti říkají?“ zeptala se nezaujatě.
„Říkají mi, že potřebuju Billa.“
Tom viděl, jak stiskla rty do úzké štěrbiny a opravdu doufal, že se jej nechystá vyrazit.
„Nuže,“ začala stroze. „Ale Bill tě nepotřebuje.“
Tom těžce polkl, jeho čelist se při těch slovech viditelně zatnula.
„Uvědomuješ si vůbec, co jsi tomu chlapci udělal?“ pokračovala, jemně kroutíc hlavou. „Jak jsi mohl předstírat, že k němu něco cítíš a dovolit mu, aby se do tebe zamiloval? Jak jsi ho mohl políbit! Jak jsi mohl, Tome?“
Tom v té chvíli ucítil v krku známou bouli, snažil se ji spolknout, ale bolelo to.
„Nepředstíral jsem,“ řekl jí tiše nejistým hlasem.
Lékařka si tiše povzdechla a otevřela ústa, připravena opět promluvit, ale Tom ji přerušil. „Ne, poslouchejte mě!“
Zavřela ústa a pohodlně se usadila; opět si povzdechla a mávla rukou, aby pokračoval v mluvení.
„Ze začátku- ze začátku jsem netušil, co si mám o Billovi myslet, co s ním mám dělat nebo… nebo jak s ním vycházet,“ přiznal. „Dokonce jsem… litoval jsem ho, bylo mi líto jeho bezmocnosti a jeho… já nevím, jen… bylo mi ho líto.“ Sklonil pohled a upřel jej na své ruce. „Ale pak jsem si začal užívat jeho společnosti,“ pokračoval tiše. „Byl jsem dokonce- rád, že bylo tak těžké zbavit se ho,“ jemně se zasmál. „Naučil mě dívat se na věci jinak, dokázal z těch nejobyčejnějších věcí udělat věci zábavné a… úžasné,“ povzdechl si a zvedl pohled zpět k očím lékařky. „Bill mi věřil,“ řekl jí. „Každým dnem pořád víc, a čím víc mi věřil, tím silnější byly mé city k němu.“
Lékařka si povzdechla a Tom ztichl, ale ona jej opět pobídla, aby pokračoval.
„Vypěstoval jsem si k němu city, skutečné city, ale… uvědomil jsem si to až příliš pozdě.“
„Tome,“ přerušila ho, vrtíc hlavou. „Tome, ty-„
„Miluju ho!“ přerušil ji nahlas. Těžce vydechl nosem a cítil, jako by se celé jeho tělo chvělo i přesto, že to nebyla pravda. Nebo ano?
Lékařka zavřela pusu a naklonila si dopředu po stole, rukama si mnula obličej.
„Miluju ho,“ zopakoval Tom tiše, jako by si to právě skutečně uvědomil. Jeho hlas byl zlomený a lehce ochraptělý, on sám byl na pokraji slz, ale bylo mu to jedno.
„A ode mě žádáš, abych ti pomohla?“ zeptala se lékařka, mírně nedůvěřivě.
Tom přikývl. „Prosím.“
Povzdechla si. „Opravdu mě žádáš o pomoc?“ zeptala se jej ještě jednou a Tom horlivě přikývl.
„Tome, jsi si tím absolutně jistý? Přemýšlej o tom.“
„Ano, jsem,“ řekl Tom bez váhání. „Ano, nemám co ztratit.“
*
Chodbou se rozléhaly tiché kroky, jak bosé nohy spěchaly ke svému cíli. Vstoupily do místnosti a zastavily se u dveří, sledujíc schoulenou postavu ležící v posteli.
„Jděte pryč,“ zamumlal Bill do svého polštáře poté, co uslyšel někoho vstoupit. Zrovna neměl vůbec náladu na sestry nebo jiné pacienty.
„Po tom všem, co jsem musel udělat, abych se sem dostal? Pf, ani náhodou!“
Billovy oči se při zaslechnutí známého hlasu prudce otevřely. Skopl ze sebe přikrývku a posadil se. „Tome!“ zalapal po dechu, jakmile u dveří spatřil dredáče.
Tom se na něj usmál a to Billa donutilo vyskočit z postele a sevřít jej v objetí.
„Tome,“ opakoval tiše, omotávaje paže kolem Toma tak silně, až téměř nemohl dýchat.
„Bille,“ Tom se usmíval, opětujíc Billovo objetí se stejným množstvím nadšení.
„Tolik jsi mi chyběl!“ Bill se trošku odtáhl a začal pokrývat jeho obličej jemnými motýlími polibky. Jeho čelo, jeho nos, líce, oči, jeho rty.
Tom si po Billově útoku otřel nos a vyzvedl si jej do náruče jako nevěstu. Bez problémů Billa přenesl zpět do pokoje, položil jej na postel a usadil se vedle něj.
„Proč máš na sobě naše šaty?“ Bill se k němu přitulil a zatahal za Tomův rukáv.
„Přestěhoval jsem se sem.“
Bill si odfrkl a z boku omotal paže kolem Tomova trupu. „Nebude se ti tady líbit, pravděpodobně brzy odejdeš,“ zamumlal do Tomova ramene.
Tom kolem něj omotal paži a přitáhl si ho ještě blíž. „Chci být pouze tam, kde jsi ty,“ zašeptal, věnujíc Billovi polibek na čelo.
Bill se rozzářil a naklonil bradu, aby se jeho ústa mohla setkat s Tomovými plnými rty. „Mám rád líbání,“ zamumlal proti Tomovým rtům.
Tom se usmál a vtiskl další polibek na Billovy pootevřené rty. „Opravdu?“
Bill přikývl. „Nikdy předtím jsem to nedělal, s nikým jiným,“ odtáhl se.
„Ale jsi v tom dobrý,“ Tom se usmál a zastrčil mu za ucho pramen vlasů. „No ták,“ pokračoval Tom, usmívaje se při pohledu na Billovu rozzářenou tvář. „Už je pozdě.“
Bill přikývl a lehl si na svou jednolůžkovou postel, přesouvajíc se na jednu stranu tak, že se zády dotýkal zdi. Tom se položil vedle něj a přitáhl si jej blíž, pryč od zdi a blíž ke své hrudi. Zanedlouho poté přišla sestra vypnout světlo a popřát všem dobrou noc.
„Podívej,“ zašeptal Tom, když se zavřely dveře. „Měsíc rozsvítil lampičku,“ vzpomněl si na Billova slova.
Bill naklonil hlavu, aby se podíval do malého okna. „Ano,“ zašeptal jemně, otírajíc své nahé nohy o ty Tomovy. Zabořil obličej do Tomova krku a usmál se.
překlad: B-kay
betaread: J. :o)
original
Díky, byla jsem moc ráda, že je tu další část Barefoot, asi poslední, že ? Je to ale krásný happyend – pár zavřený v blázinci 🙂
Ten konec, jak Tom přišel do toho pokoje za Billem, je tak krásný, že jsem se u něj opět usmívala jak magor… Jsou spolu úžasní. Jsem moc ráda, že to Tom nevzdal a taky jsem moc vděčná té doktorce, protože bez její pomoci by se mu tohle asi nepovedlo.
Moc děkuju za překlad téhle nádherné povídky!
Tom je inak super! 😀 Takto sa dostať k Billovi 😀 Ale inak sa mi páčilo to jeho odhodlanie stoj čo stoj sa k nemu dostať, aj keď primárka vedela, že je zdravý 🙂 A to ich privítanie bolo krásne 🙂
Ďakujem veľmi pekne za preklad a teším sa na poslednú časť 🙂
Tohle je tak strasne madherny konec, ze lepsi byt ani nemuze. Tom se obetoval pro svou lasku, obetoval naprosto vsechno – svou praci, svuj zivot, svou svobodu. Naprosto neuveritelne a prekrasne 🙂 tohle byla roztomila povidka, ackoliv mam pocit, ze nas ceka jeste epilog. Nicmene je mi lito, ze dalsi skvost konci. Cely tyden jsem se ke cteni prakticky nedostala a ted si muzu vychutnat vsechno 😀 takze jdu dal a…
B-kay, opravdu moc dekuji za preklad 🙂
Když Tom začal doktorce říkat, že Billa miluje, vážně mi vyhrkly slzy do očí. Už jsem naprosto tušila, o co Tomovi jde a byla jsem strašně překvapená. Vůbec mě tahle možnost nenapadla, ale dokud budou kluci spolu, všechno bude tak, jak má být!
Tom se díky lásce vzdal opravdu spousty věcí. Ikdyž měl vždycky smůlu, ale končně přijal místo u Gordona a tak mohl být jeho život daleko lepší než byl, ale on si stejně raději vybral Billa, než perfektní život. Bez Billa by totiž perfektní ani nebyl. Je mi do breku z toho, jak moc musí Tom Billa milovat, když byl ochotný kvůli němu tohle udělat. A doktorkasi rozhodně získala mé sympatie! jsem jí vděčná za to, že tohle Tomovi umožnila!
Moc se těším na závěrečný díl! A moc děkuji za překlad, B-Kay! ♥♥
To bolo úžasné:D ja som si myslela, že ho tam zamestnajú, nie že sa nechá zavrieť ako pacient. Ale som rada, že sa mu to podarilo:) Strašne moc ďakujem za kapitolu:)
od toho 13. dílu jsem nepřestala řvát. 🙂 vážně srdcervoucí. nečekala bych, že to dopadne tak, že se nechá Tom přijmout, místo aby usiloval o Billovo propuštění.
tak, počkám si na epilog, abych se tu mohla pro B-Kay vypsat, i když už jsem nevydržela a přečetla ho v originále. ale stejně, byla to skvělá neděle v podání kurva dobré povídky a parádního překladu. 🙂
Jsem ráda že Tomovi primářka uvěřila a dovolila mu byt z Billem.