autor: Saline A.
Bill seděl před zrcadlem a mlčky se prohlížel. Natálie odvedla fantastickou práci, ostatně jako vždy. Krátké vlasy mu překvapivě slušely, ale hlavně se zbavil dredů, které na něm měl Bushido tak rád. První věc k odpoutání se od něj tak byla splněna. Zbývá další asi tak milion…
S povzdechem si elegantní vlnu prohrábnul a zamířil do kuchyně, kde zaslechl tichou výměnu názorů mezi Tomem a Jostem. Ačkoliv to nevypadalo na nějakou prkotinu, Tom vehementně tvrdil, že o nic nejde, a že se tím vůbec nemusí zatěžovat. Že ale půjde o něco většího, co se navíc týká jeho, pochopil, když do kuchyně vešel a Tom i David oba naráz zmlkli.
„Co se děje?“ zamračil se.
„Vůbec nic, nemusíš si dělat starosti.“
„Tome,“ Bill protočil očima. „Prostě mi řekni, o co jde. Nebo mi to řekneš ty, Davide?“ s pozvednutým obočím pohlédl na jejich manažera.
David zamračeně pohlédl na Toma, než se znovu otočil k Billovi. „Tom žádá, nebo spíš vynucuje povolení, abyste se mohli odstěhovat do L.A..“
Bill překvapeně koukl na Toma, který to pokorně odkýval. „Potřebuješ začít znovu.“
„A tohle je přesně ten důvod, proč jsem nechtěl, aby ses stýkal s Bushidem!“ zavrčel David. Bill sebou bolestně cuknul. „Věděl jsem, že vám to nevyjde, nemělo to budoucnost. Ale ty ses s ním stejně musel tahat. Teď je kvůli tomu v ohrožení celá kapela. Máte nějaké povinnosti, Bille. Rozhovory, focení, vystoupení. Ty termíny jsou důležité.“
„To stačí, Davide,“ zamračil se Tom a přivinul si Billa k sobě, když viděl, že se tváří jako nakopnuté štěně.
„Ne, to teda nestačí. Sami jste chtěli prorazit do světa, takže jsme vám zařídili vystoupení i v Tokiu. Jen kvůli tomu, že tady princezna nemá všechno, co chtěla, se nic rušit nebude.“
A to Billovi stačilo. „Víš ty co, Davide? Kašlu na tebe. Nechápu, proč bychom se tě vůbec měli dovolovat, nejsi náš otec. Do L.A. se odstěhujeme, ať už se ti to líbí nebo ne. Splníme všechny termíny, akorát budeme lítat z L.A.. Od teď máš ale absolutní zákaz přidávání jakékoliv akce. Jakmile si všechno odbudeme, chci pro všechny pauzu, kterou si zasloužíme, a ty to víš. Je ti to jasné?“
„Proč bych měl já poslouchat tebe? Já jsem manažer!“
„Protože pokud neuděláš, co jsem řekl, můžeš hledat nového zpěváka,“ odsekl a zamířil do své ložnice. Nikdo se ani neopovážil pochybovat o tom, že ty výhružka je myšlená vážně.
„Věděl jsi to, viď?“ Bill vrhl krátký pohled na Kaye, než se znovu otočil a věnoval pozornost zahradě, na níž se proháněli psi. Zhluboka natáhl z cigarety, ačkoliv si tentokrát vážně slíbil, že přestane. Bushidovi se to nelíbilo…
Kay si povzdechl. Bill mu samozřejmě vyčetl, že neřekne ani slovo, ale na Kayovu obranu, vypadal stejně zkroušeně, jako kdyby se to stalo jemu, a navíc kvůli nesouhlasu přišel i o nejlepšího přítele. Bill věděl, že ani on neodešel z boje bez vlastního válečného zranění. „Doufám, že víš, že kdyby to bylo na mně, tak bych ti to řekl hned. Ale chtě nechtě jsem musel respektovat, že ti to nechtěl říct. Navíc myslím, že by ti to asi ublížilo o to víc, kdybych ti to řekl já a ne Bushido.“
„Jo, to máš asi pravdu,“ připustil Bill. Roztržitě si prohrábl vlasy, byl nervózní.
„Jak to zvládáš?“ Kay ho starostlivě pohladil po paži.
„Moc dobře ne,“ zamumlal upřímně Bill. „Je těžké smířit se s tím, že první muž, do kterého jsem se zamiloval celým svým srdcem, mi ho rozdrtil na kousky. Víš, nejvíc mě na tom mrzí asi to, že ve chvíli, kdy už to věděl, mi zrovna dával ty největší naděje, že budeme spolu. Já nevím, jestli to dělal vědomě nebo ne, ale tohle mi ublížilo mnohem víc než samotné… těhotenství. Kdyby mi totiž nedával naděje, pořád bych počítal s tím, že může zůstat s Annou,“ zamyslel se, než tiše dodal: „Nikdy mi neměl říkat, že mě miluje.“
„Na druhou stranu ale víš, že by zůstal s tebou, kdyby mohl.“
„Ale nemůže,“ pokrčil rameny a znovu si zapálil cigaretu. „Takže mi jsou jeho slova k ničemu.“
„Co teď budeš dělat?“ Kay na něj sklesle pohlédl.
„No, to je vlastně důvod, proč jsem sem přišel,“ Bill mu oplatil pohled. „Přišel jsem se rozloučit.“
„Někam jedeš? Relax na Maledivách?“ pousmál se.
Bill s povzdechem odložil cigaretu, než omotal ruku kolem Kayovy paže a opřel si hlavu o jeho rameno. „S Tomem letíme do L.A.…“
„Na jak dlouho?“ Kay nakrčil obočí. Začínalo mu to docházet.
„Stěhujeme se tam,“ zamumlal černovlásek tiše.
Kay zavřel oči. „Kdy?“
„Zítra… Bylo to hodně impulzivní rozhodnutí. Navrhl to Tom,“ mumlal dál tiše, do očí se mu nahrnuly slzy. „Omlouvám se, Kayi, ale já nemůžu. Já to nezvládnu, jestli zůstanu. Potřebuju být co nejdál, zapomenout. Zabilo by mě, kdybych tu měl zůstat.“
„Bille,“ Kay laskavě zašeptal. Přitulil si chlapce do konejšivého objetí. „Mně se vůbec omlouvat nemusíš, já to přeci chápu. Udělej cokoliv, díky čemu se budeš cítit líp. Máš mojí naprostou podporu,“ pousmál se, pevně držíc Billovo tělo otřásající se vzlyky, které už nedokázal udržet. „Budeš mi hrozně chybět, ale pokud je to to, co tě postupem času udělá znovu šťastným, tak mi to nevadí.“
„Mám tě rád,“ škytnul Bill mezi vzlyky a pevněji se ke svému příteli přitisknul. Přestože v danou chvíli netoužil po ničem jiném než zapomnění a útěku co nejdál, Kay patřil k lidem, které opustit nechtěl. Přirostl mu k srdci.
„Poslyš, běž domů, dej se dohromady a přijď do klubu, dobře? Užijeme si tvojí poslední noc tady i s ostatníma. Ať se loučíš se šťastnýma vzpomínkama,“ Kay mu jemně otřel slzy a usmál se. „Vezmu foťák a pořádně to zdokumentujeme.“
„Rozlučková párty? To zní fajn,“ Bill se pousmál skrze slzy. „Měl bych sice balit, ale to nevadí.“
„Výborně. Takže teď běž domů a v devět se sejdeme v klubu,“ Kay nadšeně Billa vystrkal ven, hned vytáčejíc číslo na prvního kolegu.
Bill neměl slov. Rozhodně byl vděčný, že ho napadlo nalíčit se voděodolnou řasenkou, protože sotva vstoupil do klubu a Kay ho odvedl do salónku speciálně zamluveného pro ně, okamžitě se rozbrečel při pohledu na všechny ty lidi. Všichni byli neuvěřitelně milí, přičemž nikdo se ani slůvkem nezmínil o Bushidovi, za což jim byl vděčný. O co úžasnější večer to byl, tím rychleji ale utíkal a bylo na čase, aby se Bill odebral domů.
Všechny na rozloučenou políbil na tvář, Kaye pevně objal s příslibem, že se ozve, načež s Nyzem, který se ochotně nabídl k doprovodu, zamířil k taxíku, který na něj čekal u zadního vchodu.
„Bille, chtěl bych se omluvit za to, co se tenkrát stalo… Mrzí mě to,“ jemně ho chytil za bedra po cestě.
„Na to zapomeň,“ Bill se pousmál. „Byla to moje hloupost, ty za to nemůžeš.“
„Kdybych ti to neposkytl, mohlo všechno dopadnout jinak.“
„To máš pravdu, to mohlo,“ uznal Bill a zastavil u auta, pokládajíc Nyzemu dlaň na hrudník. „Ale nestalo, a nemá cenu se tím trápit. Byl to prostě osud.“
„Budeš nám tu chybět,“ Nyze ho s povzdechem pohladil po krku, než si ho k sobě přitáhl do objetí. „Škoda, že jsem byl takový pitomec a neviděl, co v tobě je.“
„Škoda, že si to všichni uvědomujete až příliš pozdě,“ vydechl Bill. Lehce mezi prsty sevřel Nyzeho tričko, než k němu vzhlédl. „Kdybys někdy byl v L.A., rozhodně mi zavolej a sejdeme se.“
„O tom nepochybuj. Dávej na sebe pozor,“ palcem přejel po hraně Billovy čelisti, než se naklonil a jemně chlapce políbil na rty. Bill se pousmál, omluvně odvracejíc hlavu.
„Promiň,“ zašeptal a namísto polibku se rty otřel o jeho tvář. „Budeš mi chybět,“ věnoval mu poslední úsměv, než nasedl do taxíku a spěšně nadiktoval adresu. Potřeboval co nejdřív odjet, jinak by toho nebyl schopný.
Prsty přejel po úzké krabičce, kterou mu kluci věnovali jako upomínku. Když ji zvědavě otevřel, překvapeně zamrkal. Byl to řetízek s přívěskem, malým stříbrným křížkem, na kterém byly vyryta tři písmena. EGJ. Ersguterjunge. Nic by toho neřeklo víc.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Kdo by to byl rekl, ze drsni rapperi budou takove citlivky 😀 Nyze Nyze, ty si taky nedas pokoj 😀 ale opravdu jsem rada, ze se Kay projevil jako dobry kamarad. Usporadal peknou rozlucku. A David by zaslouzil trochu proplesknout. Ten pristup 'ja jsem tu sef' me hodne nastval. On by mel byt rad, ze mu nekdo vydelava prachy a ne po nich jeste stekat. Kazdopadne dvojcata odchazi do LA. Anise uz asi neuvidi, co… a pokud tak za par let a se spoustou deti 🙁 tak snad budou kluci stastni. Vsichni tri 🙂
Dekuji za dil 😉
Nerada to říkám, ale Bushido si za to opravdu může sám.. Jak řekl Bill, když věděl, že s Billem stejně nebude moct zůstat, neměl mu dávat naděje.. takhle mu ublížil daleko víc.. Doufám, že Bill se pokusí být v LA aspoň trochu šťastný.. 🙂 Jsem zvědavá na další díl.. 🙂
Bill ted musi strasne trpet 🙁 ale jsem si jista, ze Bushidovi to vubec nedochazelo, kdyz mu daval nadeji. Je 2. osoba, kterou Bu miluje a tak mu to proste asi nemyslelo, hlavne uz mu to chtel rict, a kdyz uz oba vedeli, ze se miluji, nedokazali se od sebe odtrhnout. Tom je uzasnej braska, jsem rada, ze je ta ňuňu 😀 pac jinak by Bill byl uplne zniceny a ztraceny a David je idiot -_- TH nejsou jeho loutky! Po pauze uz nastava jedine, zmena zivotniho stylu, zmena hudebniho stylu a zvousateni :DDDD Ale taky Pumba:3 Ktereho se asi nedozijeme v tehle.povidce a ja nevim, o cem to zvanim :DDDD Tak zpatky k PLS, doufam, ze kones bude dobry, at uz to dopadne jakkoliv. Bu nemuze nechat Annu samotnou s ditetem a nemuze se dal setkavat s Billem, pokud si ho nebude chtit vzit nebo tak neco 😀 Chci tim rict, ze bud si vybere Annu nebo Billa a nic mezi tim neni. Nechtej me nastvat Bu! 😀
Moc dekuju za dil! :3 Noc me tesi, ze Bill zmenil uces. Miluju jeho dredy, to jo, o tom zadna, ale zmena je super 😀 A uz zase nevim, co to placam 😀 Dekuju! ♥
Kay je fajn kamarád a doufám že se Bill z toho vzpamatuje.