autor: mohanrocks
„Bille? Mohl by sis laskavě sundat sluneční brýle, prosím?“ Řekl Dr. Critelli během přednášky.
Bill klesl hlouběji na své židli. „Z toho světla mě bolí oči,“ snažil se odolávat tomu požadavku.
„Dávám přednost tomu vidět oči svých studentů, abych věděl, že mi věnují pozornost,“ odpověděl stroze profesor.
Bill se zhluboka nadechl a pomalu si stáhl sluneční brýle z nosu. Věděl, že na něj všichni zírají a nikdo se to nesnažil skrýt. Několik vzdechů bylo následováno naprostým tichem, když odhalil modřiny kolem očí a na spánku.
Rychle si přetáhl kapuci své mikiny přes hlavu a podíval se na učitele se zdviženým obočím, jako by se ptal, jestli je spokojený. Naštěstí Dr. Critelli pokračoval v přednášce a trvalo to až do konce, než na něj promluvil znovu. Se svým batohem visícím přes rameno se Bill pokusil vyplížit ven ze dveří, když byl zastaven rukou na své paži. Trhnul sebou, ale klidně otočil hlavu směrem ke druhému muži.
„Bille,“ řekl Dr. Critelli tichým hlasem. „Mám obavy.“
„Proč?“ Bill okamžitě přešel do obranného módu. „Udělal jsem veškerou svou práci včas a nevynechal jsem jedinou hodinu…“
Profesor si jej prohlédl zpod svého hustého obočí. „Jsem zvyklý na tvůj obvyklý make-up, ale nemyslím si, že ti ta fialová opravdu sluší.“
Bill rozpačitě sklopil pohled k zemi. „Hm, no, já taky nejsem její velký fanoušek. Ale jsem v pořádku.“
„Jsi si jistý?“
„Ne, že by do toho někomu něco bylo, ale minulý víkend jsem zakopl a spadl dolů ze schodů,“ řekl Bill upjatým tónem. „Musím jít na další hodinu, děkuju za vaši starost.“ Odešel bez dalšího slova. Dr. Critelli se jen snažil být milý, ale Bill nechtěl, aby někdo věděl, co se stalo. Vůbec.
—
„Chceš jít dnes večer ven?“ Ozval se Gustav a padl na pohovku vedle studujícího Billa, čímž způsobil, že celá Billova osoba se odrazila několik centimetrů do vzduchu.
„Ne, mám toho ještě hodně na čtení,“ odpověděl Bill, aniž by vzhlédl od své knihy.
„Vole. Tohle je všechno, co děláš už celé poslední dva týdny. Přísahám, že už nechodíš nikam jinam kromě školy a práce,“ postěžoval si Gustav.
Bill si odkašlal a poposedl si na sedačce. „Je to prostě opravdu rušné období v roce a já nechci být pozadu.“
„Co je s tebou?“ Zeptal se tiše Gustav a Bill se mu konečně podíval do očí. „Od té doby, co jsi údajně spadl ze schodů,“ Gustav ve vzduchu naznačil uvozovky, „jsi najednou takový samotář.“
„Možná jsem si při tom poškodil mozek,“ pokrčil Bill rameny a lehce se zasmál.
Gustav nebyl pobavený. „Co se vlastně tu noc stalo? A nesnaž se mi namluvit nějaké nesmysly.“
Bill zalapal po dechu. „Řekl jsem ti, co se stalo. Byla to nehoda, nic víc,“ řekl Bill vágně a věděl, že to byla částečně pravda.
Gustav přimhouřil oči. „Nelžeš mi, takže se chystám ti věřit a nechám tě být o sobotní noci divným exotem.“
Bill se usmál. „Díky. Já jen, uh, mám těch sraček nějak moc.“ Bill ukázal na různé učebnice a články, které ho obklopovaly, ale na mysli měl jiné věci. Mnohem temnější věci.
Bill se přikrčil, když mu Gustav rozcuchal vlasy. „Okay, uvidíme se později. Nebo zítra, jestli půjdou věci dneska večer dobře,“ zavrtěl Gustav obočím a ušklíbl se.
„Vypadni už odsud, pitomče.“ Bill po něm hodil polštář z gauče.
Zůstat sám o sobotní noci stálo opravdu za hovno, ale zůstat sám se svými myšlenkami bylo daleko horší. Věděl, že se nemůže schovávat věčně, ale prostě to potřeboval, než si ujasní, co k čertu bude dělat.
—
Neuvědomil si, že na gauči usnul, než jej probudilo zaklepání na dveře. Podíval se na hodinky a viděl, že je kolem jedné hodiny v noci. Došlo mu, že je to nejspíše opilý Gustav a klepání ignoroval, protože ten pták měl klíče.
Ale klepání pokračovalo dál. Bill vstal a protáhl se, v hlavě mu jednotvárně pulzovalo z té nepohodlné spací polohy na gauči. Doklopýtal ke dveřím a bez přemýšlení je otevřel.
„Proč jsi nepoužil svůj klíč? Já jsem, kurva, spal,“ zakňučel Bill se stále napůl zavřenýma očima.
„Sorry, Prissi. Nejsem ten, koho jsi očekával.“
Bill prudce otevřel oči a zbledl, když se setkal tváří v tvář s Bushidem před svými dveřmi. „Jak jsi, kurva, zjistil mou adresu?“ zamračil se Bill.
„Za to musíme poděkovat tady tvému kamarádovi,“ Bushido se usmál, natáhl ruku do prostoru zakrytého zdí a přitáhl provinile a rozzlobeně vypadajícího Toma.
„Bille, takhle to nebylo,“ snažil se Tom a odstrčil od sebe Bushida pryč.
„Není čas na klábosení,“ přerušil jej Bushido. „Musíme probrat velké věci,“ odstrčil šokovaného Billa, prošel kolem něj dál do jeho bytu a zanechal za sebou Billa s Tomem, kteří na sebe zírali.
„Proč jsi mu, sakra, řekl, kde bydlím?“ vyprskl Bill.
„Přísahám, že jsem to neudělal. Já – kurva,“ Tom si přejel rukou přes své cornrows. „Měl jsem tvou adresu v telefonu, abych tě mohl zkontrolovat, kdyby to někdy bylo potřeba. A Bu mi telefon ukradl a prohlídl si ho. Pronásledoval mě celé dva týdny a snažil se ze mě dostat, kde jsi. Hádám, že si myslel, že by tam mohl najít telefonní číslo. Ale-„
„Naše něco mnohem lepšího, mou adresu,“ Bill zavrtěl hlavou.
„Já se tak zatraceně omlouvám,“ zašeptal Tom. „Ale bude lepši, když to prostě budeš mít za sebou.“
„Lepší pro tebe nebo pro mě?“ Odpověděl Bill, ale odstrčil dveře stranou. „Pojď dál. Jestli se o něco pokusí, nákopu vám oběma zadky.“
Tom se lehce ušklíbl. „Rád bych viděl, jak to zkoušíš.“
„Vážně, nepokoušej mě. Zuřím, když mě někdo vzbudí. Už teď kráčíš po tenkém ledě,“ Bill za sebou zavřel dveře.
Zachvěl se, když ucítil Toma vedle svého ramene. „Opravdu bych rád viděl, jak to zkoušíš,“ připustil tiše Tom a jeho dech jemně zasáhl Billův krk.
Bill tu poznámku ignoroval a přešel k místu, kde se Bushido uvelebil na gauči s nataženýma nohama a rukama za hlavou.
„Máš to tady pěkné, Prissi,“ přikývl Bushido a zkoumal okolí.
„Jmenuju se Bill a jsem rád, že se ti líbí, co vidíš, protože už tady nikdy znovu nebudeš.“ Bill se posadil do křesla naproti a zamračil se.
Bushido vytřeštil oči. „Zatraceně, kluku. Ty máš ale zasraně velké koule.“
Bill pokrčil rameny. „Pasují k mému velkému ptákovi.“
Tom si odfrkl a Bushido se široce usmál. „Musíš bojovat, Prissi.“
„Nemusím dělat nic, chlape. Mám svůj život. Bez jakékoliv kriminality, děkuju.“ Bill zkřížil nohy a oprášil si imaginární prach z kolena. Ohlédl se a spatřil, že Tom zůstal stát napůl cesty mezi ním a Bushidem, a zjevně ve slepé uličce.
„Řeknu to takhle, mohl bys dostat deset tisíc za jednu noc. Sakra, dokonce více než to, díky tvému vzhledu.“
„Odkud ty peníze pocházejí?“ Zeptal se Bill a Tom i Bushido pomalu sklonili hlavu. „Z něčeho nezákonného, vsadím se. Hm, ne.“
„To tě neláká? Tolik peněz?“ Tomův hlas zněl jasně a Bill byl trochu znepokojený, jak potěšený tou informací vypadal.
„Ne. Vůbec ne. Kromě toho, nebylo by to špatné pro tebe? Myslím tím, že bych ti přebíral tvé boje,“ Bill střelil pohledem po Tomovi.
„Ehm…“ Tom strčil ruce do kapes a podíval se na Bushida.
„Všichni se dělíme o výhru. Pokud vyhraješ, všichni vyhrajeme,“ řekl diplomaticky Bushido. „Nebojujeme jako tým, ale vyhráváme jako tým.“
„Takže já jsem ten jediný, kdo se nechá zmlátit a zbytek bude těžit z výhod?“ Ušklíbl se Bill. „To je stěží fér.“ Bill nemohl uvěřit, že se aktuálně snažil vyjednávat. To nebylo v pořádku, nebylo tady vůbec nic k diskuzi. Nebo by tady alespoň nemělo být nic k diskuzi.
„Všichni se vystřídáme,“ ozval se Tom. „Děláme to dokonce fér.“
„Každý člen našeho týmu přináší něco zvláštního a Prissi, my nemáme nic takového, jako jsi ty,“ Bushido si olízl rty.
„Nebudu vyplňovat vaše prázdné místo zženštilého chlapa, který může někoho zmlátit. Budete muset hledat dál.“ Bill se podíval dolů na své nehty a předstíral nezájem. Ale po pravdě to uvnitř něj bublalo. Byl polichocen a nadšený, že ho chtějí.
„Dost! Já tady nevyjednávám. Budu tě mít. Pokud tě nedostanu, tvůj život bude peklo. Vím, kde bydlíš, vím, že máš spolubydlícího, který před několika hodinami odešel a můžu se rychle dozvědět daleko víc,“ zavrčel Bushido a Bill konečně sám v sobě objevil, že je vyděšený.
„Bu, řekl ne. Prostě ho nechme na pokoji,“ snažil se Tom zasáhnout.
„Drž hubu!“ Vyštěkl Bushido. „Ty už jsi zaseknutý kvůli tomuhle chlapovi dost. Sám ze sebe jsi udělal číču, když jsi s ním nebojoval. Tvůj názor pro mě teď znamená hovno.“
Tom se na Billa podíval s výrazem lítosti v očích. „Můžu mít alespoň zbytek víkendu na rozmyšlenou?“ Nabídl Bill ne proto, že by se vzdával, pouze chtěl toho naštvaného chlapa dostat pryč ze svého bytu.
Bushido se zhluboka nadechl a jeho chování opět vklouzlo zpět do toho charismatického. „Jistě, Prissi. Striker ti tu nechá mé číslo. Pokud o tobě neuslyším, přijdu se na tebe podívat znovu,“ řekl a opřel se dopředu o svá kolena.
„Fajn. Jen teď odejdi, prosím,“ odpověděl Bill napjatým hlasem.
„Už jsem pryč,“ Bushido se zle zasmál. „Strikere, nebuď moc daleko za mnou. Pokud s námi bude bojovat, nechci, abyste se moc kamarádíčkovali,“ varoval ho, než odešel, odkud přišel.
Bill se nad těmi slovy zašklebil a Tom pouze sklopil hlavu k zemi. „Já se tak oml-„
„Já vím,“ přerušil jej Bill a zvedl ruku. „Já jen… prostě o tom potřebuju popřemýšlet.“
„Ty možná řekneš ano?“ Zeptal se Tom překvapeným hlasem.
Bill se na něj podíval a olízl si rty. „Nezdá se, že bych měl moc na výběr.“
„Můžu ho od tebe držet dál, mohl bych se pokusit-„
„Já to zvládnu sám,“ rozzlobil se Bill a znovu tím Toma přerušil.
„Kdy jsi začal být tak zatraceně drsný?“ Zeptal se Tom, když se opřel o zeď.
Bill se podíval na své nehty. „Myslím, že to ve mně bylo vždycky. Jen to dřímalo a čekalo na něco, co to vypustí ven.“
„Nebudu lhát, je to docela cool,“ Tom se kousl do rtu a ušklíbl se.
„Myslíš si, že je to sexy,“ poškádlil jej Bill a Tom ztuhnul. „Okay, vážně, jsi homofobní nebo tak něco? Proč vždycky tak znervózníš, když takhle vtipkuju?“
Tom zavrtěl hlavou. „Nejsem. Podívej, je mi jedno, kdo se ti líbí.“ Tom trval na svém, ale jeho tón byl velmi napjatý.
Bill se hořce zasmál. „Pokud budeme nakonec bojovat společně, budeš se muset vypořádat s faktem, že jsem gay. Mám rád muže. Hodně. A nebudu to skrývat jen proto, aby ses cítil pohodlněji.“
„Neměl bys předpokládat věci, o kterých nic nevíš,“ řekl Tom polohlasně se zaťatou čelistí, kterou měl i při jejich poslední hádce.
„Neznám tě, ale dokážu číst z řeči tvého těla docela dobře. Je ti to nepříjemné a hádám, že je to proto, že se bojíš, že na tebe každou chvíli skočím. A nemyslím tím jako v boji,“ dokončil Bill svou řeč a opřel se v křesle.
Tom sepjal ruce. „Musíš se přestat chovat jako blbec po celou dobu, nebo ti opravdu nakopu zadek. Ať už jsme na stejné straně, nebo ne. Padám odsud.“
„Poslouchej, ty musíš přestat být tak napjatý a tajemný a podobné sračky, s potřebou pokaždé okamžitě odejít. Je mi špatně z toho, že nevím, co si myslíš,“ zvedl Bill hlas.
„Nebyl jsi kolem mě dost dlouho na to, abys měl ponětí o tom, kdo jsem a co si myslím! Proč se vůbec staráš?“ Tom podrážděně zvedl ruce.
„Obvykle dokážu číst lidi opravdu snadno! A u tebe nemám ponětí. Je to kurva frustrující, okay,“ přiznal se konečně Bill.
Tom chvíli mlčel. „Takže ty jsi naštvaný, protože nevíš, co si myslím?“
„Částečně, ano,“ okamžitě odpověděl Bill.
„Chystáš se dál chovat jako blbec, dokud mě nebudeš mít přečteného?“ Zeptal se Tom.
Bill si povzdechl. „Pravděpodobně.“ Znal své vlastní chyby a dokázal snadno předvídat své chování.
Tom se zhluboka nadechl a na okamžik zavřel oči, než- „Myslím si, že jsi opravdu kurva sexy. Poté, co jsi bojoval s Bushidem a já jsem přišel s tebou sem, tak všechno, co jsem chtěl udělat, bylo ukázat ti, jak moc mě ten boj vzrušil. Ale jak řekl Bushido, nemůžeme se moc přátelit, v žádném smyslu toho slova. Takže ať už budeme bojovat spolu na jedné straně, nebo ne, nic se nestane. Tady je Bushidovo číslo,“ Tom položil kousek papíru na konferenční stolek. „Pokud nezavoláš, splní svůj slib a najde si tě znovu,“ řekl Tom rychle a pak zamířil ke dveřím.
„Kurva. Počkej!“ Zavolal Bill po chvíli, co nechal Tomova slova zapadnout na své místo.
Tom se zastavil s rukou na klice. „Co je,“ zašeptal.
„Ty jsi byl… vzrušený ze mě?“ Billovi se zatřásl hlas. „Nemyslel jsem si, nevěděl jsem… že se ti líbí kluci.“
Tom se pomalu otočil. „Nelíbí, opravdu. A skončil bych s nakopaným zadkem, pokud by si někdo myslel, že ano. Bushido možná mě a kluky popichuje kvůli podobným sračkám, ale pokud by tomu někdy opravdu uvěřil, tak by zatraceně vylítnul. Vždycky se bál té vyhlídky, že by spolu nějací dva kluci tajně šukali a potom by si zkazili koncentraci při boji.“
„Já to neřeknu,“ rychle přikývl Bill. „Ale, myslím, že se nechystám schovávat před Bushidem, že jsem gay. Bude se mě za to snažit zmlátit?“
Tom zavrtěl hlavou. „To je součástí tvé intriky. Ale nemůžu ti slíbit, že každý, na koho narazíš, se na to bude dívat stejně. Je to prostě jednodušší udržet věci takhle neurčité, pokud jde o sexualitu. Navzájem se na to neptáme. Prostě předpokládáme, že všichni jsou hetero a pak tam nejsou žádné komplikace.“
„Jak velmi tolerantní a pokrokové myšlení,“ řekl Bill sarkasticky.
„Prostě je to o jednu věc méně, kterou je potřeba řešit, ano?“
„Bushido nemá strach, že se tě budu snažit dostat?“ Zeptal se Bill s upřímností.
„Plánuješ to?“ Tom pohlédl k zemi a poté lehce zpět na Billa.
Bill neodpověděl, spíše se snažil zpracovat všechny nové informace. „Tvoje tvář se uzdravila dobře,“ řekl Tom tiše a přerušil tak Billovy myšlenky.
„Musel jsem říct, že jsem zatraceně spadl ze schodů. Jako neohrabaný idiot,“ Bill se ironicky usmál.
„Kéž bys mohl říct pravdu. Myslím, že lidi by byli docela ohromeni,“ Tom se usmál a Bill zíral na jeho ústa v mírném úžasu, než se navrátil zpět do reality.
„Ne ti, se kterými běžně bývám. Jak jsou na tom tvoje žebra?“ zeptal se Bill se zájmem.
„Uzdravují se. Několik prvních dní bolely jako čert. Ale dnes už je to dobré,“ usmál se Tom a rukou si promnul postiženou oblast.
„Kurva, tvůj úsměv je vážně úžasný,“ vyhrkl Bill.
Tom stáhl rty přes své zuby. „Myslím, že je přihlouplý.“
„Je milý,“ opáčil Bill a jazykem si lehce přejel přes spodní ret, stále se díval na Tomova ústa.
„Měl bys přestat,“ řekl Tom napjatým hlasem.
„Proč?“ Bill mu pohlédl do očí, které nebyly o nic bezpečnější.
„Nutíš mě chtít…“ Tom si skousl piercing.
„Myslím, že bys měl,“ řekl Bill se zachvěním a naklonil se blíž.
Tom zavřel oči a opřel si hlavu o dveře. „Nemůžeme. Ty tomu nerozumíš. Pokud by někdo zjistil, že tady o něco jde, byli bychom v prdeli.“
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Bill, ale jeho mysl byla stále u myšlenky na spojení jejich rtů.
„Mohlo by to být pěkně komplikované. Ale nemám potřebu ti říkat detaily, protože je to nepodstatné. My nebudeme nic, Bille.“
Bill se zamračil. „Jako bych snad něco chtěl.“
Tom se lehce ušklíbl. „Chtěl jsi to. Chtěl jsi mě. Ty víš, že tady mezi námi něco je.“
„Drž hubu. Pokud s tím nic nemůžeme dělat, tak o tom nemůžeš ani mluvit. Ani jeden z nás nemůže. Ano?“ Přikázal Bill.
„Fajn. Nebudeme o tom mluvit.“
„Ale pořád to tady bude,“ Bill si žvýkal spodní ret.
„Ale budeme to ignorovat,“ nabídl Tom.
„Ano, budeme,“ řekl Bill rozhodně. „Řekni Bushidovi, že o mně brzy uslyší.“
Tom přimhouřil oči. „Chystáš se mu říct ano?“
„Já ještě nevím,“ přiznal Bill.
„Nedovolím, aby ti ublížil,“ zašeptal Tom. „Bez ohledu na to, jak se rozhodneš.“
„Proč by ses obtěžoval, abys mě chránil?“ zeptal se Bill pokorně.
„Kvůli té věci, o které nemůžeme mluvit,“ Tom mu věnoval malý úsměv. „Takže, uvidíme se?“ Zeptal se a sklonil hlavu v gestu na rozloučenou.
„Jo, uvidíme,“ vydechl Bill.
Poté, co se dveře za Tomem zavřely, Bill se zamkl, opřel se o dřevo zády a sklouzl k zemi. Položil si hlavu na kolena, pocit, že byl Tomovi tak blízko, v něm stále bzučel.
Když se dal dohromady, vstal a sebral kousek papíru, který byl položen na konferenčním stolku. Bylo na něm napsáno Bushidovo číslo, ale stejně tak Tomovo.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Ano ano ano, Tom je Billem uzasne zaujaty. Natolik, ze by ho nejradsi schoval dp naruce libal a libal… 😀 mam z toho hroznou radost, Tom se zdal trochu jako mrzout, ale toto je dobre. Opravdu skvele. Navic ma Bill i jeho cislo, hihi 🙂 a Bushidovi se snad ani ne nerika, ne? Charismatickym hajzlikum se proste clovek musi podvolit 😀 jsem tak hrozne zvedava, jestli Bill bude bitkar a jak mu to pujde. Opravdu cool, miluju tuhle povidku 🙂
Dekuji za skvostny preklad!
Fajn, tak po tomhle díle je mi jasné, že Billo se do jejich party doopravdy přidá a bude také bojovat. No, budu se muset s touhle myšlenkou asi nějak sžít, nic jiného mi vlastně ani nezbyde. 🙂 Ale stejně mě to pekelně štve! 😀
Bushido je celkem tvrdý člověk a jak tak vidím, tak i pěkně neoblomný. Když už teď na Billa tak doráží, takje mi jasné, že až se k nim Bill přidá, bude sakra těžké se z tama dostat pryč. Možná vidím Bushida až moc ošklivě a třeba není tak špatný, jak si myslím, ale po pravdě řečeno o něm nemám žádné valné mínění a za jeho úmysly a slovy vidím jen to nejhorší. Trochu se bojím, jaktohle všechno dopadne. Taky strašně moc doufám, že se někdy v průběhu dozvím proč se k nim Tom přidal a jestli to dělá kvůli sobě a nebo je tohle nucen dělat. Já si prostě neumím představit, že tohle může dělat někdo proto, že jej to baví. Nemám ponětí, jak to v tomhle bojovém světě chodí, ale hádám, že to nebude žádný med. No, přiznám se, že se bojím jak o Billa, tak i o Toma.
Pozitivní na tomhle dílu ale bylo to, jak božsky to mezi klukama jiskřilo! ♥ Musela jsem se pořád přiblble usmívat a čekala jsem na chvíli, kdy se políbí, protože to ktomu úplně směřovalo, ale ono nakonec nic. 😀 Nevadí, já si počkám a věřím, že zas až tak dlouho nebudumuset čekat, protože to jiskření je obrovské a nedá se mu jen tak odolat. 🙂 Ovšem nechci vidět, jak to budou mít kluci složité. Jestli se do sebe kdy zamilují (a já doufám, že ano!), nebudou to mít lehké. Bushido jim už tak zakázal jakékoli batříčkování (což trochu nechápu 😀 Myslela jsem, že když jsou ve stejném gangu, nebo jak to nazvat, tak že se tam všichni členové dobře znají, když tedy nebojují proti sobě a že drží pěkně pospolu a mají pevné pouto. No, asi jsem se šeredně pletla.)
Rozhodně se už teď nemůžu dočkat další dílů! ♥ Moc děkuji za úžasný překlad! ♥
Ja som vedela, že Bushido nedá Billovi pokoj! A teraz je už v podstate jasné, že Bill sa k nim pridá. No som vážne zvedavá na jeho prvý zápas :
A ten záver.. fuu, ako bol Bill zase frustrovaný, že nedokáže v Tomovi čítať a ten, keď to istil, tak mu povedal, že ho priťahuje! A to iskrenie! Z toho by aj požiar vznikol 😀 A tiež som dúfala v bozk, ale ako vidím, ešte si naň budeme musieť chvíľu počkať, keďže v gangu majú zásadu, aby sa spolu príliš nebratríčkovali 😀
Ďakujem za preklad.
Ja som na tom presne ako Mischulka:(
Ale to iskrenie medzi Billom a Tomom je úžasné. Kvôli tomu zvládnem aj Billov nakopaný zadok a rozbitú pusinu:) Škoda, že sa rozhodli hrať sa na takých silákov, ktorý odolajú tej príťažlivosti… dúfam, že nebudú odolávať veľmi dlho:) Ďakujem za kapitolu:)
Nepaci sa mi predstava, že by sa z Billa mal stat bitkár. Nepaci sa mi ani predstava byť vydierana nejakým hajzlom. A už tobôž nie, aby sa stál bitkarom, lebo ho niekto vydiera. A úprimne, Bushido mi nieje sympatický ani v reali, nieto este v tejto poviedke. Možno som čudná, ale sa mi to prestava páčiť. Jediným svetlým bodom na konci tunela je začínajúci romantický vzťah medzi Tomom a Billom. Dufam, že to nakoniec dobre dopadne a Bushido zle dopadne.
Tak mezi Billem a Tomem to pěkně jiskři.
Jee ♥ zakazana laska:D :3 ♥ nakopou jim prdelky, kdyz se dozvedej, ze si to … ehm do prdelky 😀 Tak to je vazne kruta diskriminace gayu! :O A vubec… kdyz je Bill gay a vypada tak, tak proc ho tak chteji? Neni to jen tak nahodou dost… ironie? 😀 A Bushido me sere. Nemuze lidem.narizovat, co maji delat. Maji vlastni zivit,nemuze je nutit! :O To je nefer, je to hnusny a akorat tak k nakopani zadku hodny!
Ale Tom 😀 <3 dneska byl tak miloucky :'3 tak roztomily a taaak ♥ proste ♥
Dekuju za preklad Zuzu! :3
Ach bože, mezi těmi kluky to tak jiskří! To napětí přešlo i na mě… Je to skvěle napsaný… 🙂 Miluju každej jejich rozhovor 🙂
No, a z Bushida mam pěknej strach :/ Když se objeví na scéně, rozbuší se mi srdce, mám z něho strašně nepříjemnej pocit…
Bill se možná chystá říct ano??? To jsem teda fakt překvapená! Vůbec jsem něco takovýho nečekala, i když… je pravda, že se mu ten boj fakt líbil…
No, jsem zvědavá na další díl a děkuju za překlad 🙂
Zbožňuju dialogy s Billem, je to fakt lidský rentgen 😀 Dokážu si ho živě představit, jak sebevědomě Bushida odpálkovává 😀 Skvělá povídka a ještě lepší překlad!