„Ještě bych si něco dal,“ zamyslel se a vzal si do ruky menu.
„Něco červenýho,“ pokračoval klidně a mně pomalu mizelo obočí ve vlasech. Absolutně jsem nechápal, kam tím míří.
Náhle se jeho doposud zamyšlený obličej rozjasnil. Vstal od stolku.
„Hned jsem zpátky, chceš něco?“ zeptal se mě.
„Možná ledovej čaj, je tu horko. Díky.“ Řekl jsem a pozoroval jsem Tomovy pohupující se boky, jak mizí mezi ostatními lidmi. Zasněně jsem se začal šťourat v poháru, kde na dně leželo pár oříšků a jedna borůvka. Začal jsem ji lžičkou vybírat ven, ale než se mi to podařilo, Tom byl zpátky. Postavil přede mě skleněnou láhev s citronovým čajem a sedl si.
„Ty sis nic nekoupil?“ zeptal jsem se ho a znovu jsem se začínal divit.
„Ale jistěže ano.“ Odpověděl mi a z kapsy vytáhl lízátko.
Rozesmál jsem se.
„Lízátko? Copak jsi dítě?!“ zeptal jsem se ho, když jsem se přestal chechtat.
„To si ještě povíme.“ Zamumlal potichu sám pro sebe a začal rozbalovat plastový obal. Konečně se mi podařilo vylovit borůvku z poháru, stejnak jako se Tomovi povedlo roztrhat nedobytný obal lízátka. Držel bílou tyčku v ruce s očima upřenýma na červenou kuličku na jejím konci. To mě málem rozesmálo znovu. Vážně vypadal jako dítě, které se nemůže dočkat, až ochutná, ale zároveň si chce něco nechat na pak.
Orosenou láhev s čajem jsem si položil na čelo a tiše jsem vzdychl. Bylo tu horko k padnutí, ale venku to bylo ještě horší. Začal jsem přemýšlet o Magdeburku a jeho příjemné teplotě kolem 20°C, zatímco tady na Sicílii jsme se pařili při 35°C. Podržel jsem si chladivou láhev za krkem a znovu jsem se podíval na Toma. Rozhlížel se kolem a přitom olizoval lízátko. Když jsem ho pozoroval trošku dýl, všiml jsem si, že dělá cokoliv, aby se na mě nemusel podívat. Dalších pár minut trvalo, než jsem si uvědomil, že Tomův jazyk kolem lízátka kmitá v jakémsi podivně vášnivém tanci. Co mi netrvalo dlouho, bylo zjištění faktu, že mi naskakuje husí kůže a přitom se mi po zádech valily přímo proudy horkého potu. A díkybohu taky rozpoznání celkem milé věci, pokud kolem vás není přinejmenším čtyřicet lidí. Kalhoty mi v rozkroku začínaly být těsný!
Zprudka jsem vydechl a z úst se mi vydral jasně vzrušený sten. Tom se ďábelsky usmál, ale pořád se na mě ani nepodíval. V klidu si olizoval lízátko a dělal, že netuší, jak mě tím mučí.
„Tome…“ podařilo se mi zašeptat, aniž by se mi zlomil hlas.
„Ano, Bille? Děje se něco?“ zeptal se, a konečně se mi podíval do očí.
„Nedělej, že nevíš! Okamžitě… okamžitě toho nech!“ zašeptal jsem znovu, tentokrát se mi hlas potácel mezi hlubokými tóny při slovu prvním, až k nevídaným výškám u slov dalších.
„Čeho mám nechat, bráško?!“ Naklonil se ke mně a lízátko doslova vcucl do pusy. Další nával horka mě polil od hlavy až k patám a já jsem konečně odvrátil pohled od Tomova obličeje.
Když jsem se na něj znovu podíval, usmíval se škodolibým úsměvem. Něco mi ale říkalo, že tady není něco v pořádku a pak jsem na to přišel! Tom měl přehozenou nohu přes nohu, jako to dělají holky, což mi dalo jasně vědět, že ani jeho to nenechává chladným. Najednou mu jedna ruka zmizela pod stolem a já cítil, jak mi stiskl stehno těsně nad kolenem.
„Ty malej hajzlíku!“ zavrčel jsem. Překvapeně se mu rozšířily zorničky, ale jinak se ani nehnul. „Možná by sis měl jít omýt obličej na záchod! Vypadáš, jako bys měl opravdu vysoký krevní tlak.“ Řekl po chvíli a párkrát nevinně zamrkal.
Konečně jsem odložil lahev s čajem. Teď už mi byla na nic, protože byla teplejší, než kdybych jí nechal dlouho na slunci. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale touha nakonec zvítězila. Nenápadně jsem se zvedl a odešel jsem na záchodky. Děkoval jsem Bohu za to, že byla cukrárna tak přecpaná, zatím.
Záchodky byly kupodivu prázdné, a navíc tu byl příjemný chládek. Stoupnul jsem si k umyvadlu a podíval jsem se do zrcadla. Tom měl na jednu stranu pravdu. Byl jsem červenej jako rajče. Opláchl jsem si obličej studenou vodou a snažíc se uklidnit, jsem se opřel zády o studenou zeď. Po chvíli jsem slyšel kroky a hned na to se otevřely dveře od záchodků. Vešel Tom, v puse pořád to lízátko. Beze slov ke mně přišel a oběma rukama se zapřel o zeď vedle mojí hlavy, jako by mi snad chtěl zabránit v útěku. Přiblížil se mi tak blízko k obličeji, že jsem slyšel, jak mu zuby tříští zbytek lízátka. Usmál se a vyplivnul tyčku z pusy. Pomalu se přibližoval blíž a blíž a nakonec mě letmo políbil. Bodlo mě ve slabinách. Tom se znovu odtáhl a já se cítil trošku ošizený. Skrčil jsem se a podlezl pod Tomovými pažemi. Zamířil jsem k jedné kabince, nespouštěje z něj oči. Následoval mě – možná až příliš rychle. Zavřel dveře a zamkl je.
Chytil mě u krku za tričko, otočil se a smýkl se mnou na dveře, můžu jenom znovu děkovat osudu, že neměly háček na saka. Tvrdě mě políbil na rty a rukama mi zajel pod tričko. Chvíli mu prsty bez cíle jezdily po mém břiše a hrudníku, ale po chvíli mi téměř bolestivě zmáčkl obě bradavky najednou.
„Ach bože!“ zalapal jsem po dechu a chytil jsem Toma za boky. Přisál se mi pusou ke krku, začal mi tam sát kůži a jemně mě kousal. Když stiskl víc, strhnul jsem jeho boky na své a jasně jsem cítil, co se v Tomovi děje.
„Tak co, jak to chceš?“ zašeptal mi smyslně do ucha.
„Jako to lízátko, ale bez toho konce…“ Usmál jsem se na něj a cítil jsem jeho ruce, jak mi sjíždějí k poklopci. Po chvíli jsem byl bez kalhot a seděl jsem na přiklopeným záchodě. Tom klečel proti mně a rukama mi přejížděl po vnitřní straně stehna, zatímco rychlými polibky pokrýval můj pravý bok. Přestal jsem se ovládat a rukama jsem mu zajel do dredů, tlačíc jeho hlavu k mému klínu.
Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Na čele mu taky perlil pot a do pravého lýtka mě tlačilo jeho vzrušení.
„Tome, prosím, tohle mi nedělej,“ podařilo se mi ze sebe vyrazit. Zaklonil jsem hlavu, zavřel oči a cítil jsem, jak se Tom pusou přesunul na moje stehna a začal tam sát kůži. Rukama jsem mu sjel z hlavy na krk a pak na ramena. Slyšel jsem, jak sykl, když jsem mu do jemné kůže zaryl černě nalakované nehty, jako znamení, že má pokračovat.
Prudce jsem vydechl, když se rty letmo otřel o špičku mého penisu. Chvíli se nic nedělo a já slyšel, jak ticho v místnosti ruší jen můj přerývavý dech a zastřený hluk z cukrárny. Když mě vzal do úst celého a začal sát, cítil jsem, jak se ve mně začíná rozlévat povědomé teplo.
„Ah, Tome, nepřestávej,“ zachraptěl jsem a začal jsem se mírně třást, když do jedné volné ruky vzal moje varlata a začal je jemně masírovat.
Věděl jsem, že už to dlouho nevydržím.
„To… Tome… už to…“ ani jsem nestihl doříct větu. Podíval jsem se na něj a viděl jsem, jak tiše polyká. Vytáhl jsem ho za ramena na svůj klín a nechal jsem ho si sednout. Naklonil se ke mně a vášnivě mě políbil. Jahody už přebíjela slaná příchuť mého spermatu. Položil jsem mu ruku na nohy a s úsměvem jsem zaznamenal vybouleninu v jeho kalhotách.
„Ale, ale, copak to tu máme?“ zašeptal jsem a setrval jsem rukou v jeho klíně. Se zakňučením zabořil obličej do mého krku. Jednou rukou jsem ho objal kolem pasu, aby nespadl, a druhou rukou jsem mu rozepnul pásek. Provlíkl jsem ruku pod jeho kalhoty a trenýrky a volně jsem jí přejel přes jeho vzrušení. Zalapal po dechu a tiše zasténal. Obtočil jsem kolem něj prsty a začal jsem rukou pohybovat nahoru a dolů.
„Bille, rychleji prosím,“ slyšel jsem ho zavzdychat a zrychlil jsem tempo. Netrvalo dlouho a mojí ruku zaplavila teplá tekutina.
Když jsme chvíli potom setrvávali v absolutním tichu, abychom se uklidnili, slyšel jsem kroky, zvuk puštěné vody a klapnutí dveří, jak někdo odešel ze záchodků. Tom se zatvářil trošku překvapeně a zčervenal.
„Někdo nás slyšel,“ zakňučel.
„No a co? Přece jsi to chtěl tady, ne?“ odvětil jsem mu s klidem, ale i mně to trošku zneklidňovalo.
„Radši odejdeme zadním vchodem…“ doplnil jsem pochvíli…
jéééé tuhle zanm a miluju jí xDvšude sem jí hledala xD
Toto som už čítala, je to úžasná poviedka a v tomto prevedení ešte úžasnejšia.
Oh, zachvátila mne nostalgie! ^^ Zrovna nedávno jsem tuhle povídku hledala na celém internetu, abych si ji mohla přečíst znovu ! xD Úplně si vzpomínám, jak mi kdysi taky přišla odporná, ale zároveň jsem si ji musela z nějaké zvědavosti nebo fascinace číst znovu a znovu a pořád dokola, až jsem začala hledat jí podobné a našla jsem twincest ^^ A na to, že je psaná někdy v roce 2005/06, tak to není nic primitivního, ale celkem dobrá práce xD Prostě stará láska nikdy nerezaví <3
Jojo, tuhle povídku jsem taky četla jako první…škoda, že není známej autor, bych mu/jí ráda poděkovala, jinak bych tu ted nebyla 🙂 je to skvělá povídka.
perfektní..:-)
Já jsem tuhle povídku četla až po rozhovoru s LadyKay a taky jsem se o ní v komentáři pod rozhovorem vyjádřila. Po pravdě, myslela jsem si, jak nebude úžasná a byla jsem dost zklamaná. Jak jsem zjistila, pro hodně lidí byla Cukrárna prvním setkáním s twincestem, tak já jsem ráda, že k nim nepatřím, protože takhle by mě twincest nejspíše minul =)
Ou, vzpomínky…:D 😀 Ale vážně, na to, že je psaná ještě když byl twc v plenkách, tak je skvělá. 😀 😀
Moje první seznámení s twincestem (tehdy jsem o něm neměla ani páru) 😀
Pamatuju si, když jsem ji četla poprvý a vážně bych chtěla vidět svůj tehdejší výraz 😀
[6]: Me treba byla v te dobe jedenact, takze pro me to bylo neco uzasneho, protoze jsem nic takoveho nikdy necetla a z tohohle mi uplne zarily ocicka :DDD
ááh, cukrárna! ♥
Taky byla moje první 🙂 A co si vybavuju, ani jsem při jejím čtení nebyla nějak šokovaná či dokonce pohoršená 😀
Zajímalo by mě, jestli byl její autor vážně antifanoušek, jak se povídá, protože na to se mi to zdá napsaný až nějak podezřele dobře 😀
Každopádně úžasnej "historickej" kousek, vlastně se divím, že tady až doteď chyběla 🙂
moje prvnííí :D:D♥
Zajímavá povídka 😀 Pro hodně lidí je to první seznmení s Twincestem a já bych ráda patřila mezi ně, jelikož moje první twincest povídka byla doopravdy psaná antifanoušky a můj žaludek se po ní zklidňoval ještě dlouho. Každopádně tato povídka se mi líbila a nepřipadá mi, že by jí napsal někdo z "anti".
áááááááááááááááááá!!!!…. první twincestní povídka co spatřilo mé oko :D… ja jen čumím že tady fakt je:D.. ah, je to hezké si osvěžit vzpomínku xDDD 😀
…mno jo…taky byla jedna z mých prvních i když ne úplně…vzpomínám si, jak jsem se pořád přiblble usmívala a byla jsem červená jak rajče…xD mno jo…ty vzpomínky…xD
Moje první povídka, kterou jsem četla. 😀
Přesně to je taky moje první twc povídka, co jsem četla, je prostě skvělá……tenkrát jsem si říkala, že to asi taky napsal nejaký antifanoušek, ale nějak jsem si nechtěl přiznat, že se mi prostě líbila 😀 a líbí se mi pořád 😀
Tohle čtu poprvé, ale přijde mi to na dost dobré úrovni na to, že je to psané (asi) na začátku ledna 2007…
Našla jsem jí na jednom blogu, kde se píše, že autorem je nějaká Heidi.
[17]: Heidi ne, určitě, to by se vědělo, Heidi má úplně jinej styl psaní, podívej se do jednodílek, je jich tam spousta, jedna lepší než druhá, a vždycky končí nějakou vtipnou hláškou. 🙂
Tohle psal nejspíš někdo pro úplně jinej fandom, podle mě do toho jen pak dosadil Billa a Toma, na začátku twincestu se to asi občas dělalo. 🙂 J. :o)
Tak tuhle povídku vidím a čtu poprvé×D Ten popisek před povídkou mě pobavil×D prý pro silné povahy×D to bych chtěla vidět, co by říkali na některé ještě zvrhlejší dílka. Jinak se mi docela líbila:) takže jsem ráda, že jsi ji tu Janule zveřejnila a já si ji konečně přečetla, páč většina s ní začínala a já doteď vůbec nevěděla, že nějaká jednodílka jménem cukrárna vůbec existuje×D
uuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuh na téhle povídce jsem začínala,a měla jsem za to, že ji napsala Heidy, ale asi ne 😀
Asi nikoho nepřekvapím, když napíšu, že je to taky jedna z mých prvních čtených twc, že? 🙂
Aaaah, cukrárna ♥ tahle byla jedna z prvních, pořád se o ní mluvilo, nedalo mi to a musela jsem si ji najít a přečíst.. vážně úžasná. Ale nebyla první 😀
Aaaaaah, stará dobrá Cukrárna… tiež bola moja prvá a pamätám si, že keď som ju objavila, čítala som ju ešte aj mame a bráškovi a spolu sme sa nad tým pohoršovali :-DDDD Kto by bol vtedy povedal, kam až sa to so mnou dostane :-DDD
Tak jsem uronila slzu a šla se podívat do svých složek. 🙂 A zjistila jsem, že jsem tuhle povídku, ovšem pod názvem V cukrárně, našla kdysi dávno na blogu, který už neexistuje, povídka tam byla přidána v červnu 2007, autor neuveden. Ale zároveň jsem tuhle povídku četla i na jiném, též již neexistujícím blogu a mám pocit, že jako autor tam tenkrát byla uvedena Heidi.
Je pravda, že Cukrárna nebyla moje úplně první twincestní povídka, ale byla první, kterou jsem si zapamatovala, a také je pravda, že jsem po přečtení nezvracela, ale byla pouze udivena a lehce pohoršena. 🙂 Opravdu by mě zajímalo, jak to vlastně celé se vznikem téměř již kultovní povídky bylo, ale i kdybych se to nikdy neměla dozvědět, těší mě, že zrovna Cukrárna, ke které mám lehce sentimentální vztah a rozhodně ji nenechám hanět :-), se přičinila o to, že jsem zůstala twincestu věrná. 🙂
[24]: 😀 I ty, Brute? 😀 To snad není možný, že tohle mohlo někoho přitáhnout k twincestu 😀 Ale je fakt, že na tu dobu, je to psaný dobře, ani tam nebylo moc gramtickejch chyb.
Heidi tenkrát aktivně psala, byla jedna z prvních autorek, a já bych strašně ráda věděla, co s ní dneska je, a je docela dobře možný, že to byla jedna z jejích prvotin, ale nějak mi to k ní nesedí, myslím, že jí to někdo přisoudil, protože psala hodně jednodílky. 🙂
Každopádně, jsem ráda, že jsem to našla a mohla vám tak udělat radost, sentimentální twincesťačky 😀
Četla jsem to před skoro třemi lety, byla to jedna z prvních a zároveň si ji pamatuju dodnes xD Kdyby ten "někdo" kdo to stvořil tenkrát jenom tušil, co z toho vznikne xD
[25]: Ano i já, vážně vůbec nevím proč, ale prostě si tuhle povídku pamatuju jako první. Snad i proto, že tam nikdo nikomu neodřezává končetiny, nejhrubší použitý výraz je.. ehm…slovo záchod, nikdo nenutí Billa, aby šlapal chodník a ještě z toho byl nadšen, Tom se pravděpodobně neživí krádežemi, pasáctvím či prodejem drog, je docela pravděpodobné, že po opuštění cukrárny se obou hlavních aktérů nezmocní smrtelná nemoc a tudíž možná ani nebudou odnikud skákat. No neboj, nemusíš mít obavy o můj literární vkus, mohu veřejně prohlásit, že u twincestu mě držel, drží a bohdá i držet bude Časoprostor, povídka, kterou jsem jako první začala komentovat. 🙂
*dojatě se usmívá na monitor a zamačkává další slzu* 😉
ach dokonala ff-ka to je..:) citala som ju prvy krat asi pred 2 rokmy a bola to prva TWC ff-ka aku som citala.:D je zaujimave ze kolko ludi na nej zacinalo..:)))si doteraz pametam jaka som bola vyhukana ked som si ju precitala.. no slabo som nechapala… musela som to aj jednej kamoske dat precitat..:DD LOL.:D a este ktomu NeTokiačke..:D a bohovo sme sa na tom smiali.:))) tuto ff-ku si vzdy rada precitam.:))) vzdy si tak spomenem ze vlastne vadak nej teraz zavislacim na twc..:)
Tak já teda Cukrárnu čtu dneska poprvé, ale moc se mi líbí 🙂
Jop tak tohle byla taky moje první povídka 🙂 jestli mě ona přitáhla k twincestu, to už si nepamatuju, ale vím, že prostě byla první 🙂
začiatky… 🙂 a potom som v Taliansku pisala svoju prvu FF pred 4 rokmi… 4EVER!
já ji čtu ted také poprvé byla dobrá,ale zas nějak šíleně mě neokouzlila pode toho jak tu o ni všichni píšou,ale tak to bude asi spíš taky hodně hodně o nostalgii když byla jedna z prvních 🙂
Tahle povídka je legenda. Úplně první, kterou jsem kdy četla. Vzpomínám si, jak mi prvních pár minut ani nedocházelo, že tam sedí oni dva. A pak přišly povídky od Heidi/y (?) a twc mánie byla tu. :-)))
v červnu 2007 už jsem byla v twc přímo utopená, tehdá se psala historie.. 😀 a klasika! každopádně jsem takovou povídku nikdy nenašla, jak říkám, topila jsem se v povídkách od Danii, Lyry, Gii, Heidy, Syhrael.. ale mohla bych taky zapátrat, jaká první povídka mě dostala k twc… hm.. 😀
Tééda tak toto je tá všetkými ospevovaná "Cukrárna" 🙂 . Na dobu , kedy bola písaná je neskutočne úžasná , si myslím 😀 . Ajááj , pamätám si , aké poviedky som čítavala v začiatkoch … to boli slušne povedané poviedky nižšej úrovne 😀 . A kam sa nám to až dostalo .. paráda 🙂 . A toto nebola moja prvá twincest poviedka . Netuším , ktorá bola prvá … trochu ma to mrzí 🙂 škodaa, mohla som spomínať
Jedna z mých nejoblíbenějších… má v sobě kouzlo 🙂
Bože. Tohle je moje srdcová záležitost! Zrovna před chvílí jsem se chystala dopsat jednu povídku, ve které se bezděky zmiňuji o cukrárně. A najednou mi na mysli vyvstanula tahle twc povídka. Byl moje úplně první. A už po jejím prvním přečtení jsem věděla, že na povídkách tohoto stylu budu závislá. A vůbec jsem se nemýlila. Abych pravdu řekla, mám také dojem, stejně jak je uvedeno v nějákém komentáři nade mnou, že tehdy když jsou tu povídku četla, byla jako autorka uvedená právě Heidi. Ano, znám její práci moc dobře. A tak se ztotožňuji s názorem, že to opravdu mohlo patřit k jejím raným začátkům.
Ale každopádně ať to napsal kdokoliv, jsem mu nesmírně vděčná! A přála bych mu, aby věděl, jakou senzaci u mnohých rozpoutal 🙂
Stejně jako všechny tady i mně svýrá melancholie 🙂 úplně se mi zastesklo po starých dobrých časech 🙂
Cítím se lehce nostalgicky, protože to už může být cca 7 let, co jsem tuhle ff četla úplně poprvé a naposledy asi tak v roce 2010 a snad jako jediná mi doopravdy utkvěla v hlavě. Nemusím ji ani pořádně znovu číst, protože si ji prostě pamatuju. Nemám tušení, kdo ji mohl napsat, ale ten člověk byl pro mě tehdy naprostý bůh a i teď, když už si dovolím říct, že jsem lehce sečtělá se mi líbí i po slohové stránce a pořád z ní mám husí kůži. Je celkem vtipný, kolik vzpomínek může jedna fanfiction vyvolat vzpomínek…
To bylo krásny.
OK, není TOP z TOP, ale taky patřila mezi mé první přečtené, vážně už nevím, jestli byla nebo ne:) Takže jí patří můj vděk, protože i ona patřila mezi ty spouštěče mé záliby ve čtení a psaní twc:D Přečetla jsem si ji jen pro připomenutí.
Opomenu fakt, že se mi tam celou tu dobu dral Tom – jako by to vyprávěl on, nemůžu si pomoct! xD A samozřejmě rychlost toho, jak šli na věc… ehm ano, poněkud svižně:DDD A chybělo mi tam trochu takové to škádlení, bylo to na mě fakt moc rychlé:D Tady vidím přesně ten rozdíl mezi fakt dobrými a těmi průměrnými, ale co, dneska ta slečna (byla to vůbec slečna, kdo to napsal?:))) určitě píše taky jinak, pokud u toho zůstal/a:)
EDIT: po přečtení komentáře Dzesi3 beru zpátky!!! Ano, NA TU DOBU to byla dobrá povídka:D 🙂 Dneska už máme všichni větší smysl pro kritiku (víme, jak vypadají ty nejlepší povídky a to jsou potom opravdové skvosty (viz Časoprostor nebo Weihnachten:) ) a tenkrát jsme hltali skoro všechno 😀 Díky, že jsi sem povídku dala, takové věci je fajn si připomenout…awww….úplně jsem se vrátila v čase někam do druháku…:)))
Tak jsem tady zase… uz nevim, o cem Cukrarna byla, takze si ji rada pripomenu xD Ahhh nostalgie jak svina 🤣