autor: Mykerina
Tom
Absolutně jsem se nemohl dočkat výplaty, šílel jsem. Čtrnáct dní. Maximálně dlouhých čtrnáct dní! Ale konečně. Pípla mi smska, že mi na účet přišly peníze. Popadnu peněženku, klíče od auta a jedu do toho klubu. Řídím jako prase. Potřebuju ho vidět. Potřebuju se ho dotknout, obejmout. Zaparkuju a jdu ke vchodu. Trochu se mi třesou kolena, nikdy jsem v bordelu nebyl. Kouknu na tu obří gorilu a polknu.
„Co chceš?“ zahřímá. Sakra… Tome, seber se!
„Co asi?! Jdu si užít!“ seberu odvahu. Gorila se ušklíbne a otevře mi dveře. Srdce mi bije jako o život. Dojdu k recepci. Je tam opravdu pěkná slečna. Upravená, nádherný prsa. Usměje se na mě.
„Přejete si?“ ukáže mi bíle rovné zuby.
„Ano, k narozeninám jsem dostal… emh… “ podrbu se na krku. Slečna se opět usměje.
„Dostal jste slečnu od nás?“ pomůže mi.
„Emh… slečnu ne. Mladíka.“ Kouknu na ni.
„Oh, vy myslíte Erebiu?“ nakloní hlavu. Uleví se mi. Nejsem tady špatně, a nejsem ani idiot.
„Ano. Myslím jeho. Chtěl bych… má čas?“ dostanu ze sebe. Tak. Je to venku. Právě jsem si objednal… společníka.
„Vydržte minutku,“ usměje se a cosi datluje v laptopu. Nervózně si koušu tvář.
„Bude volný za deset minut,“ koukne na mě. Deset minut? Ok. To nějak přežiju. Kývnu.
„Dobře, rezervuji ho na jméno?“ zvedne obočí. Sakra, mám říct pravé?
„Jost…“ dostanu ze sebe první, co mě napadne. Slečna se vševědoucně usměje. Asi mě prokoukla.
„Dobře, pane Joste, kolik chcete času?“ to je těžký. Kolik chci? Co když nebude rád, že mě vidí?
„Umh… já… já nevím.“ Vydechnu.
„Dalšího klienta má až za tři hodiny.“ Trochu mi pomůže. Kývnu.
„Dobře, platí se předem, bude to 450€,“ zase mi ukáže zuby. Bez váhání vyndám peněženku a podám jí kartu. Koukne na ni. Pak na mě. Vole, debile, vždyť tam máš svoje pravé příjmení! Podrbu se na krku, ale ona nakonec uskuteční platbu a mně se uleví. Vrátí mi ji.
Sednu si na rudý gauč. Rozhlédnu se. Vypadá to tady lehce eroticky, ale nic přehnaného. Kouknu na hodinky. Sedm minut! Klepu si prsty o koleno. Pět minut. Do prdele. Ten čas se táhne!
„Pane Joste? Smím nabídnout občerstvení?“ usměje se na mě. Kývnu. Donese mi naštěstí nealko. I když teď by mi bodnul hodně silný panák. Napiju se, když na mě kývne, že můžu jít. Zvednu se. Třesou se mi nohy. Do prkna. Dojdu k jeho pokoji a zaklepu. Nic. Ticho. Zvědavě nakouknu. Rudý pokoj, velká postel se saténovým povlečením. Na stole různé velikosti robertků, pouta, biče. Otřesu se. Zavřu za sebou.
„Jsi tady, motýlku?“ zkusím jemně. Otevřou se dveře, asi koupelna, a vyjde ten můj anděl. Utírá si oči. Zamrkám. Ublížili mu?
„Motýlku?“ zkusím znovu. Zvedne ke mně oči stále schované pod škraboškou. Lesknou se. Nejsem slepý. Jdu k němu a bez optání ho obejmu.
„Ššššš…“ zavřu oči. Hladím tě po zádech.
„T… Tome… co tady… co…“ slyším ho koktat. Trochu se odtáhnu a pohladím ho po tváři.
„Musel jsem tě vidět,“ přiznám.
„Neměl jsi sem chodit,“ vydechne a mě to zasáhne.
„A… ale proč?“ nechápu. Myslel jsem, že mu se mnou bylo krásně. Že se mu líbilo, jak jsem se k němu choval.
„Tome, já sem patřím. Ty ne. Jsem děvka, víš? Možná ti to ještě nedošlo.“ Kouká na mě jako na idiota.
„Já… já vím, co… teda… nemyslím si, že jsi.“
„Ale já jsem,“ skočí mi do řeči. „Jsem děvka, ty sis mě zaplatil, nevyčítám ti to, ale takhle to je, a je tu kamera…“ upozorní mě a já ztuhnu.
„K-kamera?“ polknu. To mi kazí plány. Chtěl jsem tu být s ním. Jen se mazlit. Povídat si.
„Pojď,“ vezme mě za ruku, dovede k posteli. Mrkám. Rozepne mi pásek, knoflík a stáhne kalhoty a hned na to trenky. Pak do mě jemně strčí, až si sednu na postel.
„To… nemusíš… já…“ zalknu se, když ucítím jeho rty. Zrychlí se mi dech, žaludek mi ztěžkne. Vnímám jeho jemné rty, jeho polibky, kterými mi pokrývá podbřišek. Roztřesenou rukou ho pohladím po vlasech.
„Eri,“ zamumlám, srdce mi bije jako o život. Musím zavřít oči, abych nepropadnul orgasmu hned. „Broučku,“ šeptnu a tiše vykřiknu, když se mi jazykem dotkne špičky penisu. Kmitá po něm velmi zkušeně, až se mi do hlavy derou myšlenky, kolikrát denně to musí asi dělat. Ne. Teď na to nechci myslet. Teď je jenom můj. Tiše sténám, užívám si jeho zkušené rty, a když mě vezme do pusy, zadrhne se mi dech. Tohle jsem nikdy nezažil. Nikdy. Hladím mu vlasy, nechávám si ten tekutý samet prolévat mezi prsty. Kňučím tiše, vzdychám rychleji, pomalu zvedám boky.
„J… já… já už… Eri,“ zasténám a vyvrcholím. Udýchaně skrz přivřená víčka sleduju, jak si olizuje rty.
Asi jsem se do něj zamiloval.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Ohh, prvni zazitek v Bordelu 😀 A uz tak divne 😀 Jost 😀 prej Jost 😀 Chudak David :D:( No, to ze je ta slecna recepcni v birdelu neznamena, ze je blbka 😀 A necuc ji na prsa, jdes za Erebiou, to je chlap 😀 mel bys byt vic homosexual…. pac zenske v twc rada nemam :D… kdyz se pletou, kam nemaji… co to zase placam? 😀
Je zvlastni, ze jedna noc s Erebiou stoji 800€ zatimco 3 hodiny stoji 450€ … asi meli slevu 😀 stejne je to za 3 hodiny dost. Tss, 11000 bych nevyplajzla… 😀 ale tak… je to.motylek a toho Tom nesmel nechat jen tak uletnout. 🙂
Dekuju za dilek.
Jsem ráda, že šel Tom za Motýlkem, těšila jsem se, až se znovu setkají. I když si to Tom asi představoval trochu jinak. Doufám, že se chudák Eri z toho pajzlu co nejdřív dostane.
Díky moc 🙂
Ani moc nemám radost z toho, že si tam Tom takhle užil. Zvlášť, když tam kvůli toho ani nešel… Opravdu netuším, jak tam odsud může Motýlka dostat 🙁
Ale rozhovor s recepční byl perfektní 😀
Na jednej strane som rada, že Tom na Motýlikom prišiel, ale na druhej strane.. aj keď si užil, tak to bolo také nútené, keďže sú tam tie kamery. Preto sa možno aj trochu bojím, čo bude ďalej – teda cez ten zvyšný čas, na ktorý si ho Tom objednal, keď ich takto sledujú.
Ale inak ten rozhovor s recepčnou 😀 Bože, Tom, ty si prípad 😀 😀
Ďakujem za časť.
Deset minut s motylkem b
Deset minut s motylkem by staly neco kolem 900-, … jsem.pocitala 😀
Ja som pochopila, že tri hodiny nie? A dúfala som, že ešte bude nejaká činnosť, veď tá ženská povedala, že Bill má ďalšieho klienta až za tri hodiny. Toto bola smutná kratučká kapitola. Ďakujem za ňu.
Souhlasím z Zuzanou smutná a kratka moc se těším na další díl.
Nebyla jsem si úplně jistá, jestli tuhle povídku budu chtít číst, ale nakonec mě zaujala. Jen si tak říkám, jestli vážně by bylo reálné mít v bordelu kamery. Být klient, pěkně jim od plic povím, co si myslím… to pak jako můžou záznamy používat na nějaký jejich další produkce? A teda, Motýlek je zatraceně drahé zboží 😀 ale asi vážně zkušené, protože to, jak si Toma odvedl do postele.. hmmm…
Díky za díl 🙂
Pěkný díl, i když dost krátký a smutný. Jsem zvědavá, jestli se Tomovi podaří Erebiu nějak z toho bordelu dostat.