autor: mohanrocks
Noc byla temná a chladná, a přesto zlověstná, když se Tom s Billem blížili k masivnímu skladišti, kde jistě sídlila mrtvá těla a kriminální tajemství. Bill zalapal po dechu a podíval se na okamžik na Toma, který se zdál být úplně jako doma. V tom Bill nenalezl žádnou útěchu, a tak se jednoduše obrnil a vlekl se za ním.
„Mimochodem, kam jsi řekl svému spolubydlícímu, že jdeš?“ Zeptal se Tom se zvednutým obočím.
„Studovat do knihovny,“ pokrčil rameny Bill. „Tomu lehce věří. Jsem dobrý student.“
Tom se kousl do rtu. „Být chytrý jako kniha ti těžko pomůže vyhrát boj, Prissi.“
Bill přivřel oči. „To ještě uvidíme.“ Vlastně počítal s notnou dávkou svých psychologických poznatků, které by mohl využít. Dostat se do hlavy soupeře mohlo být stejně nebezpečné jako rána pěstí.
Tom odsunul zrezivělé kovové dveře stranou se zavrzáním, které se rozlehlo Billovým tělem jako ozvěna. Tisknul k sobě ruce v rukavicích a šel napřed, když mu Tom pokynul rukou.
Nejdříve byla všude tma, než Tom zavřel dveře a stropní zářivky osvítily vnitřní masivní prostor. Bushido vykročil zpoza hromady beden a odhalil tak svůj stále kamenný exteriér s permanentně zlým úšklebkem na tváři.
„Prissi, vítej v mé pevnosti,“ oslovil je Bushido s široce roztaženýma rukama.
„Pěkně zasraná pevnost,“ odpověděl Bill sarkasticky a Bushido zavrčel.
„Kde jsou kluci?“ Zeptal se Tom s hlasem plným zmatku.
„Dnes večer nepřijdou. Nechtěl jsem zcela zahltit naše zbrusu nové zboží,“ Bushido se zlověstně usmál.
Bill protočil oči a rozhlédl se po místě k sezení, chystal se otevřít pusu a postěžovat si na nedostatek židlí, když náhle dostal ránu.
Bill zavrávoral, rukou si přikryl ústa a ucítil příchuť krve. „Co to kurva?“ Zíral na Bushida, který si třel klouby.
„Musíš očekávat, že ti někdo nakope zadek, dokonce i když nejsi v boji. Být si vědom svého okolí za všech okolností a vždy předpokládat, že se tě někdo chystá praštit,“ opověděl Bushido konverzačním tónem.
Tom se na Bill podíval s téměř omluvným pokrčením ramen. „Má pravdu, musíš být vždy na pozoru.“
Bill si odfrkl a hřbetem ruky si otřel ret. „To neznamená, že mě můžeš jen tak praštit, kdykoliv se ti, sakra, zachce.“
„Fajn. Nepraštím tě znova bez toho, aby sis toho byl dopředu vědom. Pokud mě nenasereš. Co ty na to?“ Nabídl Bushido a Bill pomalu přikývl, stále poněkud rozrušený, ale vzhledem k okolnostem to viděl jako fér nabídku.
Bushido zapraskal klouby. „Máš nějaký přirozený talent, kluku, ale chybí ti určité doladění. V první řadě jsi mě srazil k zemi a prakticky přišpendlil.“
Bill skryl úsměv a poslušně přikývl. „Bral jsem pouze hodiny sebeobrany, nejsem moc dobrý v útoku.“
„Obrana je polovina boje, je to začátek. Ale budeš potřebovat s někým úzce spolupracovat a vybudovat svou sílu…“ Bushido k Billovi přistoupil a stiskl jeho paži i přes Billovy pokusy se odtáhnout. „Tohle je zatraceně slabé,“ zdůraznil každé slovo zmáčknutím Billova bicepsu.
„Je to silnější, než to bývalo,“ zamumlal Bill nazpět.
„Tom ti pomůže trénovat,“ ušklíbl se Bushido na muže s cornrows.
„Počkej, cože? Knox by v tom byl určitě lepší. Má víc…“ Tom pohlédl na Billa nečitelným pohledem. „Trpělivosti.“
„Přesně tak, pitomče. Ty se potřebuješ naučit trpělivosti a tady Priss se potřebuje naučit, jak bojovat, aniž by ohrozil něčí koule.“
Bill se zamračil, nepomyslel na to, že by ho mohl trénovat právě Tom, nedokázal si představit proti němu bojovat, i kdyby to nebylo skutečné. „Proč mě nemůžeš trénovat ty?“ Obrátil se s otázkou na Bushida.
„Protože na takové sračky nemám čas,“ vyprskl Bushido nazpět. „Tom tady ho má tuny, když je teď pryč od svého tatíka.“ Tom sevřel pevně čelist a Bushido se uchechtl. „Tenhle chlapík má nějaké zásadní otcovské problémy.“
„Drž hubu,“ vyhrkl Tom. „Budu ho trénovat.“
„Skvělé, ne že bys snad měl na výběr,“ ušklíbl se Bushido.
„Kreténe,“ Tom se zašklebil nazpět a Bill celou tu výměnu zmateně sledoval.
„Haló? Co když nechci, aby mě trénoval?“ Bill zvedl ruku s výrazem vzdoru ve tváři.
Bushido se na něj podíval, jako by zapomněl, že tam byl, s téměř znuděným výrazem ve tváři. „To není můj problém, kluku. On je teď tvůj opatrovník.“ Bushido Toma strčil do ramene a postrčil jej směrem k Billovi. „Zítra budu o všem očekávat úplnou zprávu, Strikere. Pro tuto chvíli mám takovou krásnou malou věcičku se žhavými rty, čekající na mě dole na ulici.“ Zahýbal obočím a rukama naznačil obscénní gesto, zatímco mířil ke dveřím.
Tom protočil oči s čelistí stále pevně sevřenou, když si Billa prohlédl odshora až dolů v mlčenlivém hodnocení. Bill se pod tím pohledem začal kroutit.
„Ehm… je tohle část tvé techniky? Zírat, abych se cítil naprosto nepříjemně?“ Bill si překřížil ruce na hrudi a prsty v rukavicích sevřel kolem svých bicepsů. Tom líně pokrčil rameny a olízl si koutek úst.
„Jen se snažím přijít na to, jak k tomuhle co nejlépe přistoupit. Myslím tím, že nemáš prakticky žádné zkušenosti, jsi slabý a nejhorší ze všeho je, že nevíš, kdy držet hubu.“ Vyprskl Tom poslední část a Bill bojoval proti tomu, aby podpořil Tomův argument a otevřel pusu, když věděl, že by neměl. Místo toho nabídl jen slabé přikývnutí.
Tom Billa obešel dokola a stále sledoval svůj nový projekt. Bill stál nehnutě s rameny stáhnutými dozadu a jen sebou trhnul, když se k němu zezadu přitiskl Tomův hrudník. Zhluboka se nadechl a sledoval, jak Tomovy prsty sklouzly z jeho ramen a narovnal mu ruce z jejich překřížené pozice. „C-co to děláš?“ Bill těžce polkl a snažil se, aby jeho hlas zůstal ve stejné výšce.
„Snažím se tě zrelaxovat,“ zamumlal Tom nazpět a rukama přejížděl nahoru a dolů přes Billova předloktí, zatímco jeho dech Billa hřál na krku.
„Myslel jsem, že…“ Bill si odkašlal. „Myslel jsem, že Bushido říkal, že musím být neustále ve střehu.“
„Je rozdíl mezi tím, být neustále ve střehu a být, kurva, nervózní,“ dokončil Tom a přesunul se opět před Billa, aby se mu do očí zadíval hlubokým pohledem. „Nechceš být ztuhlý a vypadat, jako by sis o ten boj přímo říkal, nebo jako by ses bál, že budeš zmlácený. Jedním z hlavních útočných pohybů je chovat se, jako by ti to bylo jedno,“ olízl si rty a oči se mu lehce rozšířily. „Jako, hej, chystáš se mi jednu vrazit do žaludku? Pche, je mi to u prdele,“ zdůraznil Tom svou nonšalantní řeč bezvládným pokrčením ramen a sebevědomým pohledem.
„To je…“ Bill se zamračil a několikrát zamrkal. „Docela hloupé,“ vyhrkl.
Tomův obličej se vrátil ke svému typickému zlostnému pohledu. „Možná, ale věř mi, funguje to. Nech mě se tě na něco zeptat. Když půjdeš proti chlápkovi, který vypadá, že se chystá načůrat si do kalhot, na rozdíl od člověka, který vypadá, jako že ti nakope zadek a potom si otevře pivo o tvůj opasek, zatímco ty budeš stále mimo – z kterého budeš mít větší strach?“
Bill musel s hlubokým povzdechem souhlasit. „Okay, fajn, máš pravdu.“ Pokrčil rameny s vědomým úsilím uvolnit se. „Vždycky jsem byl trochu víc… upjatější, myslím.“
„Ne, ty?“ Tom pohlédl na Billovy dokonale načesané vlasy a nanesený make-up a promyšleně vybrané oblečení s ironickým úsměvem na tváři.
„Jdi do prdele.“ Bill mu ukázal svůj prostředníček, než si svlékl bundu a hodil ji na jednu z vratkých beden. „Zkus mě praštit nebo tak něco. Začínám být naštvaný.“
Tom se ušklíbl. „Ty budeš ten, kdo bude dávat rány, Prissi. Tady,“ zvedl pravou ruku a mírně sevřel své rozpraskané rty. „Zasáhni ji tak tvrdě, jak jen můžeš.“
Bill zvedl své propíchnuté obočí a jeho pěst na tu žádost okamžitě vystřelila dopředu, dokud nenarazila do Tomova zápěstí.
„Kurva,“ Tom si promnul zápěstí a zavrtěl hlavou. „Tentokrát se dívej, kam míříš, pojď.“ Znovu zvedl ruku, tentokrát se zábleskem zlosti na tváři.
„Bushido řekl, že potřebuješ být trpělivý,“ zamumlal Bill a udeřil do Tomovy ruky tentokrát s větším odhodláním a cítil se hrdý, když se mu podařilo zasáhnout dlaň, jeho cíl.
„Lepší, ale stále slabé,“ zamumlal Tom spíše pro sebe a rukou si podepřel bradu v tichém zamyšlení. „Myslím, že budeme muset nejdříve vybudovat tvou sílu, než z tebe dostaneme lepší údery,“ povzdechl si s náznakem rezignace.
„Hej, já umím praštit, jen ti nechci zlomit ruku,“ odsekl Bill a cítil se lehce zahanbeně nad nedostatečnou silou v horní části svého těla.
„Opravdu?“ Tom vypadla téměř potěšeně, zapraskal svými klouby a opět zvedl ruku. „Ukaž mi to,“ zašeptal a podíval se Billovi přímo do očí.
Bill se kousl do spodního rtu a rychle sklopil pohled od Tomových rozptylujících očí. Několikrát si protáhl prsty, než byl připravený. Zhluboka se nadechl, máchl paží pomalu zpátky, sklonil ji v lokti a rychle udeřil do Tomovy ruky s pevným a hlasitým plesknutím.
Tom lehce zasténal, sevřel ruku a rychle se na ni podíval, než se tázavě podíval zpět na Billa. „Tys věděl, že můžeš udělat tohle?“
„Upřímně řečeno, opravdu ne, ale jsem zasraně odhodlaný, když mě někdo podceňuje.“ Bill si zastrčil volný pramen vlasů za ucho s netečným výrazem ve tváři a chladným sebevědomím definujícím jeho exteriér.
Tomovy rty se zkroutily do úšklebku. „Tady to je. Tohle sebevědomí, to je to, co budeš potřebovat, abys vyhrál boj a Prissi, dovol mi, abych ti teď něco řekl, všichni tě budou podceňovat.“
Bill si promnul rty a oči se mu rozsvítily, k jeho vlastnímu údivu. „Potom je čeká k čertu velké překvapení.“
—
Alarm se rozezvučel pronikavým zvukovým signálem, který se Bill naučil nevnímat. Kvůli tomu si nastavil druhý budík, který měl doslova nejnepříjemnější zvuk na celém světě. Nejen to, ale umístil ho přes celou místnost, takže musel alespoň vstát z postele, aby jej vypnul, a tím zvýšil své šance, jak zůstat mimo postel.
Vláčel se z pohodlí své postele a doplahočil se ke svému druhému a zatraceně nepříjemnému budíku, s hlasitým povzdechem ho vypnul a vrátil se zpátky do postele. Věděl, že je pondělí a že má hodinu, ale tak ho bolelo celé tělo z tréninku s Tomem. Poté, co ukázal svou schopnost praštit, jej Tom nutil to dělat znovu a znovu, i levou rukou. Bill si neuvědomoval, jaké množství svalové hmoty tato akce využívala. Možná, že by měl opravdu začít zvedat závaží.
Zrovna se nechával opět unášet spánkem, když se těžká váha, kterou znal příliš dobře, usadila na jeho zadku.
„Gustave, slez z mého zadku,“ zamumlal Bill do polštáře.
„Ne, to je v pohodě. Je to kostnaté a nepříjemné, což znamená, že tady nezůstanu a nevynechám hodinu, jako bych to možná udělal, kdybych jedl své cereálie na pohodlném gauči, například.“
Bill zvedl hlavu a podíval se na svého spolubydlícího. „Ty vážně jíš misku cereálií, zatímco sedíš na mém zadku?“
„Jo,“ pokrčil rameny Gustav a vložil si další plnou lžičku do úst.
„Vypadni, musím čůrat,“ Bill opatrně nadzvedl boky, aby ze sebe Gustava setřásl, ale ne příliš, aby si studené mléko nevylil na sebe a na svou postel.
„Fajn,“ Gustav ze sebe vydal hluboký falešný povzdech. „Proč jsi vlastně tak mrzutý?“ Gustav se postavil a pozorně Billa sledoval, zatímco chroupal své cereálie.
Bill se podruhé unaveně zvedl z postele a narovnal ramena. „Nemám tušení, hádám proto, že je pondělí a mám mít na zítra seminární práci, s kterou jsem ještě ani nezačal.“ Bill se vydal na cestu do koupelny, aby si ulevil.
„No, budeš mít celý byt jen pro sebe, abys mohl vědátorovat,“ zvolal Gustav s plnou pusou. „Jdu znovu na rande se Sabrinou.“
„Sabrina?“ Zeptal se Bill, zatímco si do pusy strčil kartáček se zubní pastou.
„Však víš, tak holka z klubu.“
Bill dokončil čištění zubů, vypláchl si pusu a opřel se o rám dveří s úšklebkem na rtech. „Zrzka?“
„Zmlkni,“ zamračil se Gustav a s dramatickým vzdorem dojedl poslední sousto, než vykráčel ze dveří.
Bill nemohl najít energii ani na to, aby se rozesmál. Místo toho jen obrátil oči v sloup a neobratně se oblékl, zatímco jeho svaly bolestně protestovaly. Už chtěl popadnout svou školní tašku, když jeho dočasný telefon zabzučel. Půjčil si jeden starý od Gustava, když měl ten svůj rozbitý. Zamžoural na něj a dlouze si povzdechl.
Tom: Trénink dnes 21:30.
Bill si odfrkl, zavrtěl hlavou a rychle odepsal, že musí napsat práci do školy. Souhlasil s tím, že se připojí do jejich malé bojové hry a bude trénovat, ale nemohli od něj očekávat, že tomu obětuje každý večer. Zvlášť ne pondělní večer, když měl na práci důležitější věci jako třeba práci do školy.
Podíval se do zrcadla a popadl klíče od hlavního vchodu, když se na obrazovce telefonu opět objevilo Tomovo jméno. S tichou kletbou telefon vypnul a dal do batohu, po zbytek dne se na něj ani jednou nepodíval.
—
Bylo přibližně 22:30, když se ozvalo zabušení na dveře jeho ložnice. Bill byl zcela ponořen do psaní své práce a prázdné plechovky Red Bullů a sáčky od chipsů toho byly jasným důkazem. Vlasy měl rozcuchané a v hlavě mu začínalo pulzovat ze zírání na obrazovku počítače. Poslední věc, kterou potřeboval, byl otravný Gustav.
„Jdi do prdele! Myslel jsem, že budeš pryč celou noc!“ vykřikl Bill podrážděně přes rameno. Byl ještě více namíchnutý, když uslyšel, jak se dveře otevřely. Než se stačil otočit a říct Gustavovi, aby vypadnul, ztuhnul nad známým hlubokým hlasem někoho, o kom vůbec neočekával, že se octne v jeho ložnici – tento hlas nezněl vesele.
„Kdes, kurva, byl?“ vyštěkl Tom tvrdě.
Bill se rychle přetočil ve své kancelářské židli s brýlemi stále na místě, což způsobovalo, že jeho rozzlobený výraz působil spíše komicky. „Dřu na práci do školy, která dělá 40% mé známky. Řekl jsem ti, co budu dělat. Ale… jak ses sem k čertu dostal?“
Tom ochable pokrčil ramenem stále s napjatým výrazem ve tváři. „Když děláš podobná svinstva jako já, tak víš, jak dělat i jiné ilegální věci, hádám.“
„Jako třeba vloupání? Mohl bych zavolat policii, víš!“ Bill vstal a uhladil si pokrčenou košili.
„A co? Řekneš jim, že chlápek, který tě trénuje na pouliční boj, se vloupal do tvého bytu?“ Ušklíbl se Tom, opřel se o zeď a zavrtěl hlavou. „Čekal jsem na tebe čtyřicet pět minut, kurva, Bille. To není vtip. Tohle je vážná věc.“ Tom postoupil dopředu do Billova prostoru a donutil jej tak ustoupit. „Za pár týdnů budeš bojovat, ať už budeš připravený, nebo ne. Mohl bys v tom boji zemřít, nebo být vážně zraněný. Ale ne, psaní tvého oblíbeného papíru do školy je ti cennější než tvůj zasranej život!“ Tomův pohled a hlas byl intenzivní a Bill nebyl schopen slova.
„Já… ehm…“ Podíval se dolů a všiml si, že má každou ponožku jinou a cítil se ještě zranitelnější než obvykle v Tomově přítomnosti. „Omlouvám se,“ skoro zašeptal.
„Cože to bylo?“ Tom si přiložil ruku k uchu proti svému fialovému šátku, uvázanému pevně okolo copánků.
„Řekl jsem, že se omlouvám, okay.“ Paže měl zkřížené na prsou a jeho pohled se setkal s Tomovým. „Myslím, že se stále snažím si na to všechno zvyknout. Celá léta jsem byl jen čistě vysokoškolský student a ne moc drsný typ.“
Na Tomových propíchnutých rtech se objevil malý úsměv. „Někdy mluvíš jako starý muž, víš?“
Bill protočil oči, ale byl rád, že už na něj nikdo nekřičí. „Poslouchej… zítra, můžeme to napravit za ten dnešek? Já tu práci opravdu potřebuju dokončit.“
„Ne. Říkal jsem ti, že budeme trénovat dnes a to se taky stane. Není to moje chyba, že budeš venku později, než jsi měl být,“ Tom mu věnoval nesoucitný pohled a jeho oči klesly na Billovo oblečení, ještě nikdy ho neviděl tak neupraveného. „Jsi taky oblečený jako starý muž… Možná bychom měli změnit tvé jméno z Prisse.“ Z Tomova krku vyšlo slabé uchechtnutí, následováno malým úsměvem. „Převleč se a sejdeme se za pět minut.“
Bill zabručel, ale udělal to, co mu bylo řečeno. Po prozkoumání sebe samého v zrcadle usoudil, že opravdu vypadá jako starý muž. Tom posunul jeho sebevědomí na hranu, ale věděl, že se přes to musí přenést, aby se mohl vrátit ke své práci.
Když opustil svou ložnici a našel Toma, jak si prohlíží jeho fotky na poličce, cítil se ještě víc vystavený. Vzal si tichou chvilku na to, aby mohl obdivovat zadní část Toma v jeho černém tílku a širokých teplácích, jeho opálené svalnaté paže bylo nemožné ignorovat.
„Možná bych měl sám sebe vyfotit a položit ti to sem, abys na mě nemusel tolik zírat,“ vytrhl ho Tomův hlas z jeho snění.
„Ehm… co?“ Bill se podíval na své boty, zatímco Tom se pomalu otočil, aby na něj pohlédl s pobaveným úšklebkem.
„Neboj se, já tě naučím mít oči i vzadu, Prissi. Tak jdeme. Mimochodem, pořád jsem na tebe naštvaný,“ řekl Tom lhostejně, když vyšel ze dveří a předpokládal, že jej Bill bude následovat.
Což taky udělal. Nevěděl proč. Před Tomem by jeho školní práce měla přednost před čímkoliv jiným. Ale teď bylo všechno jinak a on nebyl tou myšlenkou tak znepokojený, jak by měl být.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Myslím, že Billovi se jeho nový životní styl bude hodně líbit. Možná, že pan psycholog nakonec bude moct popsat sám sebe ve své práci 😀 a Gustav s tím sezením na Billově zadku byl úžasný, úplně si to umím představit 😀 😀 😀 Bill zabořený několik cm do matrace, protože na něm sedí objemný Gustav a chroupe cereálie 😀
Jsem ráda, že Bill dal Tomovi jasně najevo, že pokud ho bude podceňovat, dočká se zajímavých výsledků. To, jak použil veškerou svou sílu do úderu bylo super. Ovšem jsem trochu zvědavá na to, jak zvládne dodělat školu pokud bude každý den trénovat s Tomem. Což mi taky připomíná, jak dlouho dokáží ti dva neskočit po sobě navzájem? 😀
Moc děkuji za překlad!
Ďakujem za kapitolu.
Sice se mi nelíbí, že se Bill musel přidat k té Bushidově bandě ale potěšilo mě, že ho bude trénovat Tom. Tak budou mít na sebe hodně času a to by bylo aby něco nebylo 🙂 A jak se Tom vloupal k Billovi a seřval ho… Prý by mohl i zemřít…To si snad dělá srandu,ne ?! Neříkalo se, že až k smrti se nebojuje ?! Doufám, že to Tom jen hrotí protože mu na Billovi záleží. A myslím, že teď bude mít Bill velké potíže se zvládaním školním povinností… Ale Bushido by Billovi asi nesežral podmínku aby mu nechali čas na studium, že ?
Moc díky za skvělou kapitolu
Bill má teď dvojí život jsem zvědava který upřednostní.
Tak už nám to pomalu začíná! 😀 Upřímně jsem ráda, že ten, kdo bude Billa učit bojovat, je Tom. Myslím si, že si na tom Tom dá záležet ,protože nebude chtít, aby se Billovi stalo spoustu zbytečných věcí, takže si dá podle mě na trénincích pořádně záležet a ještě se přiučí i nějaké té trpělivosti. 🙂 Ne že bych už byla smířená s tím, že budou oba kluci bojovat, protože to fakt nejsem, ale snažím se. Nejhorší to bude asi v době, kdy bude mít Bill první boj, to bude u mě asi na infarkt! 😀
Ovšem co se mi nelíbí je to, jak říká Tom Billovi jeho přezdívkou. Z Tomových úst se mi to nelíbí ani trochu, trochu mi to přijde, jako by si Billa nevážil, i když zase chápu, že hold přezdívky v tomhle světě jsou přezdívky, no. Ale i tak. U Toma jsem byla zvyklá, že mu říkal hezky jménem a je divné teď vidět, jak jej oslovuje jinak, není to vůbec tak důvěrné, jako to bylo. 😀 Navíc teda koukám, že Tom svou roli vzalpěkně zodpovědně, když si tak pro Billa došel. 😀 Na jednu stranu jsem ráda, že to Tom tak bere a chce Billa řádně připravit, ale zase já bych byla na Billově místě naštvaná, že mě tahá od seminární práce! 😀 Ne že bych byla školou posedlá, ale ráda mívám věci v pořádku a v termínu. 😀 No, trochu se začínám obávat o Billovo studium, protože s těmi Tomovými tréninky to bude asi pěkná makačka.
Moc děkuji za překlad a už se těším na další díl! 🙂
Potešilo ma, že Billa bude trénovať práve Tom a nie niekto iný. takto budú spolu častejšie a rýchlejšie po sebe skočia 😀
Gustav sediaci na Billovom zadku a tie jeho poznámky k tomu.. proste opäť raz bodoval!
A záver – chápem Tomov postoj, že bol naštvaný, keď Bill na tréning neprišiel a aj prečo je to nutné, ale asi by ma pekne štvalo, keby ma hentak vytiahol od seminárky, ktorú musím na druhý deň odovzdať! Myslím, že ja by som na Billovom mieste nešla a bola by z toho poriadna hádka 😀 😀 Ako, niežeby som školu až tak milovala, ale proste rada všetko robím na čas (hlavne také práce :D), takže som fakt zvedavá, ako bude Bill popri všetkom tom tréningu stíhať školu.
Ďakujem za preklad.
Jsem moc rada, ze Tom bude Billovym trenerem:) tooolik příležitosti ke sblizovani:)
Z toho, ze Bill kvůli bojovani musí kaslat na školu, uz takovou radost nnemam… Ale co se dá dělat… Snad bude všechno nějak zvládat a nebude mít moc velký problémy
Moc dekuju za překlad a jsem zvědavá na další díl a tesim se na další rozhovory kluků, každej z nich je totiž jedinecnej:)
Bushido me stve vic a vic,nemuze nekoho jen tak prastit :O porad je to ten, co vyzval do boje na pohled slabeho a zzenstileho kluka bez svalove hmoty, takze je to velkej srab a Priss by se mel jmenovat on! Nebo chtel, aby bojoval s Tomem? Uz nevim,jsem rozespala 😀 nicmene verim, ze v boji bude Bill jedncka. Ale urcit Pikachua jako trenera sexy Billovi je … Nebezpecne 😀 vazne. To Tomovo zrelaxovani :3 3:D taky potrebuju uvolnit :O
Nerikali nahodou, ze to nejsou boje na zivot na smrt? Kdo co? Bill a umrit? :O to se nesmi* musi dbat n svou skolu,Tome!
Gustav :DDDDD :3 ♥ Sabrin je divne jmeno pro zrzku….
Moc dekuju za preklad! :3
Jsou povídky, které mě pohltí hned od prvního dílu. Tahle mezi ně nepatří, přesto jsem si ale jistá, že to bude pecka. V průběhu tohohle dílu se to stalo. Nadchla jsem se pro Billův trénink a boj a už se nemůžu dočkat, až někomu vytře zrak. Mezi kluky lítají jiskry velikosti meteoritu, takže to bude velká zábava 👏👌💪