Autumn Leaves 2.

„Tak jaký to je mezi sirotkama?“ zasmál se Gustav a plácl sebou na Billovu postel, sundal si brýle. Vysloužil si ránu do boku od svého kamaráda.

„Au, to bolelo, idiote,“ zasyčel.

„To taky mělo,“ Bill si sedl pohodlněji. „Nejsou to sirotci, ale děti, které prostě neměly tolik štěstí mít milující rodiče. Vlastní rodiče,“ poučil svého kamaráda. Opravdu neměl rád, když někdo o těch dětech mluvil jako o sirotkách. Už jen z toho důvodu, že on taky takový byl. Když slyšel slovo ‚sirotek‘, okamžitě si představil děti, které mají otrhané šaty, mají vši a nemají co jíst. A děti v dětském domově takové nebyly. Ano, Bill byl adoptovaný. Jeho biologická matka ho dala pryč hned po porodu. Netoužil po tom poznat ji, nepátral po ní. Nechtěl znát člověka, který se ho dokázal tak snadno vzdát jako nějaké nepotřebné věci. Byl to také jeden z důvodů, proč chtěl studovat školu, kterou studoval. Chtěl pomáhat osamělým dětem a být pro ně oporou. Bill měl ale štěstí. Když mu bylo pět let, osvojili si ho náhradní rodiče a dali mu tolik lásky, jako by byl opravdu jejich vlastní. Právě proto je také oslovoval ‚mami‘ a ‚tati‘.

„Dobře, omlouvám se ti, hm?“
„To bys měl, archeologu.“

„Já vím, pane učiteli,“ zasmál se Gustav. Takhle se s Billem škádlili už od doby, kdy nastoupili do prváku. Byli nejlepšími kamarády od gymnázia a zůstalo jim to i na vysoké, přestože každý studoval něco naprosto jiného.

„Nepustíme si nějakej film? Stejně mi je jasné, že neodejdeš a budeš tu chtít přespat. Ovšem počítej s tím, že ráno vstávám brzo, takže ty se mnou,“ pohlédl Bill na krátkovlasého kluka vedle sebe, který si hrál s mobilním telefonem. Ten se ale rychle zvednul a zakroutil hlavou.

„Hey, sorry, kámo, ale mám schůzku,“ Gustav si olízl rty. Schůzka znamenala sex. Moc dobrý sex.

„Ta zrzka z minulýho týdne?“

„Jo, přesně tak. Ta kočka z klubu.“
„Jsi fakt hroznej, Gustave,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Nikdy tohle nepochopil. Nechápal, co Gustava baví na tom spát každý týden s jinou holkou. Neříkal, že jemu svítila nad hlavou svatozář, ale aspoň to nestřídal tolik jako on.

„To mi připomíná… Co v pátek? Jdeme? Taky by sis měl konečně užít, jak dlouho to je, co jsi někoho měl? Rok?“ Gustav dost dobře věděl, že to není tak dlouho, co se jeho kamarád s někým seznámil, ale rád si z něj utahoval. Už jen kvůli tomu, jak se Bill vždycky čertil, když si z něj někdo dělal legraci. Ani teď tomu nebylo jinak – černovlásek založil ruce na svém hrudníku, nakrčil obočí a zlostně k sobě stisknul rty. Chvíli se takhle na Gustava díval, než promluvil.

„Gustave, je to měsíc.“
„Oh, sorry, já zapomněl. Ty si tyhle věci píšeš do deníčku, viď?“

„Idiote, nepíšu si žádnej pitomej deník!“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou, ruce nechal klesnout podél těla. Nemohl se na přítele zlobit, prostě to nešlo. Obzvlášť, když se ho snažil takhle pobavit.

„To nezakecáš, takže v pátek v klubu?“ Gustav se postavil a vzal bundu ze židle, kterou si oblékl.

„Přesně tak, sejdem se tam. A uvidíš, že budu mít víc úspěchů než ty.“

„To zní jako sázka,“ zamrkal krátkovlasý kluk. Miloval sázky s Billem. Už jen proto, že je většinou vyhrál. A to znamenalo, že s ním kamarád musí absolvovat nějakou extra nudnou výpravu za vykopávkama.

„Žádná sázka, ještě bys brečel, hm? A teď bys už měl jít, ať ta tvoje krasavice dlouho nečeká,“ Bill vybídl Gustava k odchodu. Ne, že by si s Gustavem neměl co říct, to vůbec ne, ale chtěl si udělat přípravu na zítřek s dětma. Potřeboval se ukázat Amy v dobrém světle. Už od prvního momentu měl pocit, že se jí moc nelíbí a chtěl to změnit.

„Neboj, já už jdu,“ zakroutil Gustav hlavou. „Čau v pátek.“
„Jasný, čau,“ pousmál se Bill a posadil se na postel. Ze stolu si vzal velký sešit, ve kterém měl poznámky ze školy a začal v něm listovat.

*

Tom si nalil do skleničky drahý koňak a vypnul televizi, když slyšel jít Ashley ze schodů. Dost dobře věděl, že nemá ráda, když se dívá v televizi na box. Absolutně neuznávala všechny sporty, kde tekla krev a lidé se mlátili jen kvůli slávě a penězům. Ze sklenky upil a ke své manželce natáhl ruku, aby si přisedla k němu. Jakmile tak udělala, přitáhl si ji do náruče a vtiskl jí do vlasů malý polibek.

„Strašně jsem se na tebe těšil,“ zašeptal a pohladil ji po boku. Říkal jí pravdu. Ačkoliv sem tam myšlenkami zabloudil k černovlasému vychovateli, pořád myslel na svou krásnou manželku. Nepřičítal tomu žádnou důležitost, i když ani jemu samotnému nebyla příjemná skutečnost, že myslí na nějakého muže. Navíc, když ho viděl už předevčírem. O to bylo divnější, že ho má pořád v paměti.

„Já na tebe taky. Dneska jsem holkám v práci říkala o Lauře. Škoda, že jsme si ji nemohli vyfotit, chtěly po mně fotku,“ Ashley se zvonivě zasmála a pohladila Toma po paži.
„Opravdu? No… Laura byla moc pěkná, takovej andílek,“ přitakal Tom a usmál se. Ashley byla šťastná a tak to taky mělo být. Když byla šťastná Ashley, bylo všechno správně a na ničem dalším mu nezáleželo. Měl svou ženu opravdu moc rád.

„Viď? Akorát mě celkem mrzelo, že se tak styděla a schovávala se za toho kluka,“ nakrčila nos. „Přišlo mi to celkem líto, víš… Kdybychom se rozhodli, že si osvojíme ji… Aby k nám vůbec chtěla. Má ho asi opravdu moc ráda,“ podívala se Tomovi do očí. Ten jen zakroutil hlavou a políbil ji na rty.

„Neboj se. Byl to jen její vychovatel, my bychom byli náhradní rodiče. Měla by tě mnohem radši než jeho, protože bys byla její maminka.“

„Já vím, ale… I tak mám strach.“

„Zlato, neboj se. Až tam půjdeme znovu, určitě to bude lepší. Třeba se jen styděla, hm? Nic víc. Některé děti takové jsou, však jak máš tu kamarádku Kamilu… Její děti se při té zahradní oslavě taky styděly. A když jsme odcházeli domů, tak si z nás už dělaly srandu, jako kdybychom byli jejich,“ zasmál se Tom a poupravil si své corncrows.

„Jo, to máš pravdu. Asi se jen zbytečně bojím. Kdy tam znovu půjdem? Můžu tam zítra zavolat a domluvit se. Jak budeš mít v práci volno? Abych hned zajistila termín.“

„Miláčku, moc dobře víš, že volno budu mít tak, jak si ho já sám udělám. A zvlášť, když jde možná o naše budoucí dítě. To si ho udělám moc rád.“

„Jsi vážně skvělý, miluju tě,“ Ashley se oddaně zadívala do Tomových nádherných očí. Vážně si nemohla přát lepšího partnera. Tom na ni byl hodný, byl milý, dal jí vše, co jí na očích viděl. Nebylo divu, že jí skoro všechny kamarádky záviděly.

„A já tebe,“ Tom polibek své manželce ochotně oplatil a pohladil ji po hebkých vlasech. Propletl s ní prsty a ruku jí stiskl.

Tom byl do Ashley tak moc zamilovaný, jako nikdy do nikoho. Taky proto si ji vzal. Nikdy se ženit nechtěl, ale když poznal Ashley… Všechno se pro něj změnilo. Celý jeho život se obrátil vzhůru nohama. Jeho uvažování se změnilo, už si dokázal představit, že s někým stráví celý život, ožení se, bude mít společnou domácnost a dítě. Vše se povedlo, kromě dítěte. Tedy… Zatím. Byl tak nešťastný, když se jim nedařilo mít vlastní miminko. Oba obešli všechny možné doktory, aby zjistili, že Tom nikdy vlastní dítě mít nebude, bohužel. Když Ashley přišla s návrhem adopce, okamžitě souhlasil. Nevadilo mu, že dítě bude vlastně úplně cizí. Byl rád, že bude mít někoho, komu bude moct dát svou otcovskou lásku.

***

Bill zaplétal blonďaté holčičce francouzské copy, o které ho požádala. Ochotně jí vyhověl, dělal tyhle věci moc rád. Na praxi byl pátý den a všechny děti ho už považovaly za vlastního. Hrály si s ním, lezly po něm jako po prolézačce, dělaly si z něj srandu a on z nich. Vzájemně se na sebe těšili a Bill ani nechtěl pomýšlet na den, kdy přijde naposled a už ho bude čekat zase jen škola. Předsevzal si, že bude chodit alespoň na návštěvy. Nemohl přeci těm drobečkům udělat něco tak zlého, jako je opustit navždy, když si ho tak oblíbili.

Neměl problém ani s ostatními vychovatelkami, tedy kromě Amy. Ta ho opravdu ráda neměla a dávala mu to jasně najevo. Bohužel pro Billa, většinou měl službu s ní.

„Bille?“ vyrušila Amy Billa a ten sebou trochu cukl. Naštěstí už byla Laura dočesaná, tak ji nezatahal. Teď ji pro změnu měl pověšenou kolem krku. Vypadal trochu jako opičí matka.

„Ano?“

„Dneska přijdou Trümperovi. Víš… Ti mladí rodiče, jak se jim moc líbila naše Laura,“ posadila se proti němu a nadechla se, aby pokračovala. „Chtěla bych, jestli bys nešel domů. Posledně si s nimi moc nechtěla hrát, protože tady měla tebe. A ty bys jí určitě nerad bránil ve štěstí, viď?“ naklonila trochu hlavu. Takhle to muselo zapůsobit, myslela si.

„Jasně, já… Samozřejmě. Mám jít hned?“

„Přesně tak, věděla jsem, že jsi chytrý chlapec, pochopíš to a půjdeš.“

„Super,“ Bill se zvedl a pohladil nechápající Lauru po učesaných vlasech. „Zlatíčko, strejda přijde v pondělí a budeme si spolu zase hrát, ano?“

Dívence se do očí nahrnuly malé slzičky. Nechtěla pustit svého kamaráda, kterého měla tak moc ráda. Měli si přeci ještě kreslit!

„Bille, opravdu už musíš?“ řekla potichu.

„Jo, bohužel ano,“ Bill se podíval na Amy, rád by ještě zůstal. Ta ale nesouhlasně zakroutila hlavou.

„Tak dobře. Ahoj, děti,“ zamával všem černovlásek.

„Ahoj!“ zakřičeli všichni současně. Jen Laura si zalezla za veliké křeslo a schovala se. Všechno jí přišlo opravdu nespravedlivé!

Bill si v chodbě oblékal bundu, ještě kontroloval svůj vzhled v zrcadle. Byl trochu rozcuchaný, od toho, jak si s dětmi hrál. Ale to mu vůbec nevadilo. Momentálně se těšil na večer strávený s nejlepším kamarádem v klubu. Chtěl se dostat trochu do nálady, ale nechtěl se opít. Možná chtěl někoho sbalit a užít si noc, to ale nechával okolnostem a jak se všechno vyvine.
Halou se rozezněl zvonek. Černovlásek zamrkal – museli to být určitě ti Trümperovi. Otevřel dveře a ano. Stál tam dokonalý pár.

„Dobrý den,“ usmál se na ně, „paní Müllerová vás už čeká. Pěkně se bavte,“ popřál jim, než vyklouzl ze dveří. Tušil, že kolegyně je již na cestě a nechtěl se s ní potkat. Ne po tom, co ho tak hnusně poslala domů.

Ashley si viditelně oddechla. Po telefonu požádala, jestli by se jejich dnešní návštěva mohla obejít bez toho černovlasého chlapce – chtěla Lauru poznat víc a to v jeho přítomnosti nešlo, jak poznali již poprvé. Toma to ale zaskočilo. Nejenže se těšil, až uvidí svou možná budoucí dceru, ale také, že uvidí záhadného černovláska. Otočil se, aby ho spatřil, než vylezl z branky. Bylo v něm něco tajemného, něco, co ho přitahovalo, ale absolutně nedokázal rozluštit co. Zakroutil hlavou, nechtěl takhle přemýšlet. Nechtěl nad ním vůbec přemýšlet!

„Dobrý den, pojďte dál. Děti se už těší,“ Amy přivítala mladý pár a pobídla je dovnitř.

„Opravdu? Já doufám, že se víc poznáme s tou Laurou, vypadala jako hodně milá holčička,“ usmála se Ashley a vyzula si lodičky. Vděčně stiskla Tomovi ruku. Byla napjatá více než posledně.

„Laura je úžasná, máte pravdu. Akorát je nedůvěřivá a strašně stydlivá, to jste ale poznali sami, že? Snad to dneska bude lepší,“ vychovatelka se povzbudivě usmála a vedla oba dovnitř. Živě konverzovala s Ashley, Tom se ale do rozhovoru příliš nezapojoval. Pořád v mysli bloudil k Billovi.

autor: Catherine