Just admit it 11.

Tak už nám těch písniček moc nezbývá a pomalu se blížíme ke konci, až je mi vždycky smutno, když na to pomyslím. 🙂 Dneska si k dílu pusťte Never let you down a snad na konci dílu nebudete moc down z toho, co se stane. 😉 😀
Vaše Gabby

„Co to píšeš?“ Tom si zvědavě přisednul vedle svého bratra, který zrovna něco sepisoval u jejich stolku, který měli v obývacím pokoji. „Nový text?“ Nadšeně Billovi nakukoval přes rameno, aby zahlédl alespoň něco z toho, co napsal na čistý list papíru.
Bill na moment zaváhal a snažil se papír skrýt, ale poté si uvědomil, že již Tom četl pár předešlých textům, tak proč skrývat tento? „Jo, jen mě tohle tak napadlo, tak jsem to sepsal. Možná z toho ani nic nebude.“ A poté papír odkryl, aby si jej Tom mohl přečíst.
„A máš už název?“ Zeptal se Tom, když kmital očima po slovech, které před chvílí jeho bratr napsal.
„Ještě ne.“ Odpověděl Bill. „Co na to říkáš?“ Zajímal se dál. Strašně se mu začínal líbit tenhle zvláštní druh adrenalinu, kdy dával Tomovi přečíst své texty, které jeden po druhém byly o jejich nenaplněné lásce.
„Líbí se mi to. Co to nazvat třeba Never let you down?“

Tom si povzdechnul, když si vybavil text právě této písně. Sama o sobě se nezdála být smutnou, ani pomalou písničkou, ale pro něj postupem času nabrala úplně jiný význam.

Bylo to jasné, i když se tomu Tom tak urputně bránil. Nyní však vše viděl křišťálově čistě. Viděl to, jak vlastně promrhal skoro čtyři roky s bezvýznamnými lidmi, kteří se ani z poloviny nemohli vyrovnat tomu, co měl před tím. Zpětně si uvědomoval veškeré Billovy náznaky a ty pohledy, které mu přímo říkaly, kde je vlastně pravda. Ale hlavně, a to bylo nejdůležitější, si uvědomil, jak moc stále Billa miluje. Bylo jisté, že tomu by se nikdy nikdo vyrovnat nemohl. Bill byl jedinečný a to ve všech směrech. Jenže co měl teď Tom dělat? Přesně si vzpomínal na bratrova slova, která na něj vychrlil před nějakou dobou u studia.

„Je to tvoje rozhodnutí a sám víš, o co přicházíš. Jen chci, abys věděl, že žádná další šance nebude. Nebudu se ponižovat… a to ani kvůli tobě.“

Tom prudce zvednul skleničku s alkoholem a půlku jejího obsahu do sebe na jeden lok vyklopil. Poté s ní s pořádným zaduněním praštil zpátky o stůl, nevěnujíce žádný pohled teamu a zbytku kapely, který u stolu seděl. Jen dál civěl před sebe na tančící mladé lidi před sebou. Většina z nich byl komparz, který ještě před pár hodinami tvrdě dřel na natáčení klipu k písni Love who loves you back. Ale to nebylo tak podstatné. Tom se přes všechny vyzývavé pohledy slečen stále díval jen na jedno místo. Respektive na dvě osoby, které se z tanečního parketu nehnuly již dobrou hodinu.

Blackout, blackout, I’m on my way downtown
(zatemnění, zatemnění, jsem na své cestě do centra města,)
They shout, they shout, accelerating sounds (Oni křičí, křičí a zvuky se zrychlují,)
Sold out, sold out, I cut across the crowd (vyprodáno, vyprodáno, procházím davem)
The club is fading and I’m staring at the dancefloor (klub utichá a já se dívám na parket.)

Zatracenej Ital; Pomyslel si Tom, když slepě šmátral rukou po stole, aby tak nahmatal krabičku svých drahých cigaret. Svůj zrak měl stále přišpendlený na dvojici, která před ním tančila, a jak se zdálo, situace začínala být pěkně nažhavená. Co chvíli se Gianlucovy ruce snažily alespoň letmo dotýkat Billa, který se zdál být lehce opilý a až přespříliš nadšený z toho, s kým zrovna tráví dnešní večer.

A pro Toma to bylo najednou hrozně těžké. Hněv nebyla emoce, která u něj zrovna převládala. Ano, samozřejmě, že byl trochu naštvaný, ale více u něj převládalo zklamání ze sebe sama. Proč se musel chovat tak nepřístupně? Copak opravdu až teď viděl, o co přicházel?
Na druhou stranu u něj vytanula myšlenka na to, že takhle je to možná správně. Ne ideální, ale správné určitě ano. Třeba se Gianluca v životě dvojčat znovu objevil přesně v tu pravou chvíli.
Tom si najednou uvědomil, že snad nikdy nepřemýšlel nad tím, jaké by to pro něj bylo, kdyby byl Bill s někým jiným. Asi pro něj byla jakási samozřejmost, že je jeho bratr vždy single. Byl před tím, než se do sebe zamilovali, byl i po té, co byli znovu jen bratry. Ale teď se představa toho, že by snad bylo jeho dvojče s někým jiným, nezdála být tak příjemnou. Vlastně byla přímo nesnesitelná, ale na druhou stranu by to určitě zahrnovalo to, že by byl Bill šťastný. A nebylo to snad přesně to, co Tom chtěl ze všeho nejvíce?
Bylo to komplikované, ale Tom věděl, že kdyby dostal jednu jedinou poslední šanci, už by nezkazil ani tu nejmenší věc, o kterou by si Bill řekl. Vše by dělal pro to, aby z bratra opět udělal toho nejšťastnějšího člověka na zemi.

Now I see your face again (Znovu vidím tvoji tvář,)
This time it’s love, we’re more than friends (a tentokrát je to láska, jsme více než přátelé)
No, I’ll never let you down, you down (Ne, už tě nikdy nezklamu, nezklamu,)
No, I’ll never let you down again (ne, už tě znovu nezklamu, nezklamu.)

Tom zbystřil, když viděl, jak se podezřele sexy Ital vzdaluje k baru a nechává na moment zpěváka se samotného omámeně houpat do rytmu písně. Pravděpodobně aby sobě a Billovi koupil další drink. Bez jakéhokoliv přemýšlení se zvednul, odhodil ještě stále zapálenou cigaretu do popelníku a vyšel k tančícímu davu, ale už s tím prvním krokem litoval. Během sekundy jej popadla hrozná panika. Co to dělá? A proč to dělá?
Během té malé chvíle Tomovi proběhlo hlavou tisíce myšlenek, které jej o to víc zmátly, ale jisté bylo jedno – sednout zpátky si rozhodně nemohl. Doufal tedy, že si jeho zaváhání a strachu nikdo nevšimnul a suverénně se přimotal k tančícím lidem. Okamžitě se k němu začaly přibližovat slečny ze všech stran, ale on je nevnímal a prodral se až k bratrovi, který ho doposud nezaznamenal. Tom nejprve nehybně civěl na Billova záda, ale když jej přepadala lehká melancholie, okamžitě se pustil do tancování. Pořád nějak netušil, co je jeho záměr, možná byl už jen moc opilý a potřeboval si něco dokázat. To netušil.

Když Tom zpozoroval, že se Bill pomalu otáčí, rychle se přilepil k nejbližší tancující dívce a dělal, že vůbec ani trochu netuší, že je vlastně jeho bratr tak blízko, ale přesto se po očku díval. Netušil, jestli mu dělá radost, že se na něj Bill dívá nebo ne, ale přesto cítil zvláštní energii, která prostupovala jeho tělem. Proto po chvíli nevydržel a plně bratrův pohled spojil s tím svým.
Zdálo se, že oba bratři v tu chvíli zalapali po dechu. Tyhle náhodné pohledy plné nevyřčených proseb začínaly být ubíjející. Byly naplněny jakousi zvláštní potřebou se k tomu druhému rozeběhnout a už nikdy nepustit. A i Tom to dokonce začínal cítit. Ještě před pár dny byl z těchto pohledů zmatený, nyní však pochopil.
Tohle zvláštní pochopení mu z čista jasna dalo sílu k tomu, aby se k bratrovi přiblížil. Beze slova opustil slečnu, čímž jí vzal její minutovou chvilku slávy a jeho pozornost, a okamžitě se dvěma kroky přesunul k Billovi, který se na něj nepřestával dívat rozněžnělým pohledem. Oba cítili, jak se okolní svět pozastavil. Lidé sebou už šíleně necloumali do rytmu hudby, otravné barevné reflektory svítily jen na některá místa a všechno najednou utichlo. Existovali jen oni dva.

„Bi-“ Tom ani nedořekl bratrovo jméno, když se hned za ním objevil Gianluca s dvěma drinky.
„Tady máš.“ Okamžitě Billovi strčil nápoj pod nos, čímž si také vyžádal veškerou jeho pozornost.
A Tom znovu osaměl mezi tančícími těly a nespočtem pohledů, které mířily na jeho osobu. Avšak ten jeden jediný, o který opravdu stál, se díval na někoho jiného…

*

„V pohodě, Tome?“ Gustav se přisunul po sedačce blíž k Tomovi, přičemž si do pusy strkal cigaretu. Už ho nebavilo jen tak pozorovat, jak ztrápeně sedí na konci boxu a jen kouká do stolu.
„Jo, dobrý.“ Odpověděl jakoby nic Tom.
Gustav si povzdechnul. Proč tahle dvojčata musela být tak komplikovaná? Nebylo to zase tak dlouho, co na stejném místě seděl s Billem a jeho nálada byla podobně na nic. „Seš si jistej?“ Naléhal bubeník.
„Hmm, asi ne.“ Řekl nakonec popravdě Tom a zadíval se na Gustava. Že by to s ním bylo přece jen jednodušší než s Billem?
„A co je? Pohádali jste se s Billem?“ Nadhodil nenápadně Gustav a pozoroval snad každičký sval v Tomově obličeji. Přemýšlel, že by si měl pořídit nějaký notýsek, kam by si psal veškeré svoje poznatky.
Tom si povzdechnul. „Já ani nevím, ale asi jo, asi něco takového.“ Sáhnul po svém drinku a celý jeho obsah do sebe vyklopil.
„A chceš si o tom popovídat?“ Gustav si snad ani neuvědomoval naléhavost ve svém hlase a toho, že zněl jako patnáctiletá kamarádka.
„Spíš jsem přemýšlel, že už pojedu domů.“ Jak se zdálo, tak si toho naštěstí nevšimnul ani Tom sám. „Jo, pojedu domů.“ Bylo jediné, co řekl, když se opět podíval na taneční parket, kde to přímo jiskřilo mezi režisérem a Billem.
„Jako vážně?“ Podivil se Gustav, když viděl, jak se Tom souká do bundy a má se k odchodu.
„Jo.“ Přitakal. „Mějte se, čau.“ Pozdravil všechny a Gustav si znovu povzdech. Zase se nic nedozvěděl.

Tom vyšel z klubu a okamžitě jej ošlehal ledový noční vítr. Zapnul si bundu tedy až ke krku a vytáhnul svůj mobilní telefon, aby si mohl zavolat taxi.
O pár minut později už nasedal do žlutého automobilu a diktoval řidiči svou adresu. A právě v tu chvíli, kdy za sebou zavíral dveře a radoval se, že se konečně alespoň trochu zahřeje, si všimnul dvojice, která zrovna vycházela z klubu. Ano, jistě, byli to Gianluca a Bill, ale tentokrát vedle sebe jen tak nepostávali. Byli si až moc blízko a zdálo se, že se Ital rozhlíží, jestli okolo nikdo není, a když se zdálo, že ne, přimáčknul mladičkého zpěváka k nejbližší zdi a poté jej prudce políbil na zrůžovělé rty.
Tomovi v tu chvíli ztuhly všechny svaly v obličeji a nakonec byl rád, že se taxi konečně rozjelo a on se dál nemusel dívat na to, jak si bratr užívá s někým jiným.

I got, you got the ticket to the stars and I promise everything (máme lístek ke hvězdám a slibuji ti vše,)
to you I cannot keep right now (co právě nemohu dodržet,)
Now I see you dance again (A vidím, že opět tančíš,)
This time – for real we’re more than friends (a tentokrát jsme skutečně více než přátelé.)

Za necelých dvacet minut už Tom ležel v posteli, přikrývku přitaženou až ke krku. Připadal si znovu jako malý kluk, když takto zachumlaný lehával ve své dětské posteli a čekal, až za ním tajně dojde bratr. Vždy za sebou takto tajně chodívali s výmluvou, že se jim spolu usíná lépe. Už tenkrát bez sebe nemohli být. Vždy byli nerozluční, ale teď Bill jaksi nepřicházel.
Tom si starostlivě zkousnul spodní ret. Gianluca znal, byl to správný chlápek, určitě by Billovi nijak neublížil. Kdyby Tom nebyl v takto ošemetné situaci, vlastně by byl i rád, že by si Bill někoho našel, ale nyní se v něm začaly probouzet vlezlé myšlenky. Bylo zvláštní vidět ho, jak se líbá s někým jiným. Ale bylo to zase jen líbání, nic závazného, že? Tom už nevěděl, co vymyslet, aby se nějak uklidnil. On sám se přeci líbal se spoustou dívek a Billovi to nevadilo. Nebo vadilo?

Tom sebou cuknul, když uslyšel bouchnout vchodové dveře, ale hned na to se jím prohnala vlna radosti. Bill se vrátil. Spokojeně se tedy otočil na druhý bok a očekával cvaknutí dveří od koupelny. Bylo jasné, že první, co Bill udělá, bude návštěva právě této místnosti. Avšak to se nestalo. Bill hned zašel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Což bylo také zvláštní. Nikdy je nedovíral úplně kvůli psům, kteří by možná během noci zavítali do jeho postele.
Tom se lehce zamračil a posadil se na své posteli. Možná se ani Bill necítí dobře; pomyslel si a vylezl ze své postele úplně. Měl v plánu jít za Billem a promluvit si s ním. Zrovna netušil, co přesně chce říct, jen ze sebe potřeboval dostat tu tíhu viny a možná i posunout jejich vztah na něco lepšího, než bylo tohle. Potřeboval zpátky svého brášku, který mu tak chyběl.

A přesně v tu chvíli, když pokládal ruku na kliku dveří, se z druhého pokoje ozvala zvláštní rána a za ní hned další a další. Tom se zastavil a podíval se na zeď, u které měl postel, a za kterou byl také Billův pokoj. Rány neustávaly, právě se zdálo, že přibývají, až se téměř ustálily do stejného tempa.
„Co tam dělá?“ Podivil se Tom a přešel zpátky ke své posteli, na kterou se posadil a přimáčknul ucho ke stěně.
„Oh yeah!“ Ozvalo se najednou tak nahlas, že by to Tom slyšel i z kuchyně, která byla na druhém konci bytu. „Jo! Jo!“ Tom prudce odskočil od zdi, až se svalil z postele a bolestivě spadl na záda. Avšak nepříjemnou bolest nevnímal. Jen zaraženě koukal na bílou zeď, za kterou se právě asi odehrávala jeho noční můra. Bill nebyl sám, to bylo jasné. „Jo, víc! To je úžasný!“ To už však bylo pro Toma příliš. Rychle na sebe natáhnul první oblečení, které mu přišlo pod ruku a skoro až utekl z bytu ven za dům na menší zahrádku. Byl naprosto v šoku. Nedokázal pojmout to, že si jeho Billa zrovna bere někdo jiný. Cítil, jak mu srdce splašeně tlouklo a jeho oči byly stále nepřirozeně vykulené. Bylo to tak nečekané. Myslel, že všechny bratrovy narážky jsou jen hrou, ale tohle? Bill to s tou jedinou šancí musel myslet opravdu vážně…

Tom si nakonec kleknul a zády se opřel o studenou zeď jejich domu. Vytáhnul krabičku cigaret a zapálil si. Pomalu kouř vypouštěl z úst a pozoroval, jak stoupá k noční obloze.
Přemýšlel nad tím, jak jednoduché to vlastně je, něco ztratit. V jeden moment něco ztratíte a v ten druhý to najde někdo jiný. Tak příliš jednoduché…
Tom si povzdechnul a zavřel oči. V tu chvíli se mu vybavila Billova překrásná, mladičká tvář, když mu bylo pouhých šestnáct let. Jeho rozjasněný úsměv a oči, které byly plné poskakujících, nezbedných hvězdiček. Takové kouzlo měl jen on. Jedině on.
Když posléze oči otevřel, byly již plné slz a Tom si plně uvědomoval, že skutečně ztratil něco, co člověk může najít jen jednou za život. On to nechal být jen kvůli hloupému strachu a teď to všechno má někdo jiný…
„Vergib mir…“ (Odpusť mi) Zašeptal Tom do ticha noci a poté svůj obličej, po kterém stékaly proudy slz, ukryl v rozechvělých dlaních.

I wanna fly with you above the end (Chci s tebou letět až za konec všeho,)
I’ll promise you I’ll be a better man again (a slíbím ti, že budu znovu lepším člověkem,)
No, I’ll never let you down again (Ne, už tě nikdy znovu nezklamu)

autor: Gabby