autor: Saline A.
Nějak… Tomu nemůžu uvěřit, že už je zase konec. Přijde mi, že čas letí mnohem rychleji než dřív, a jsem si jistá, že chudáci Bill s Bushidem by určitě horlivě přitakali, kdyby mohli. Bylo jim určeno tak málo času… Ale já věřím, že až se jednou ohlédnou, uznají, že si ten vyměřený čas dobře užili a prožili ho láskyplně, každým coulem. Možná je bude mrzet, že ho neměli víc, ale… Kdo ví? Třeba jejich čas ještě přijde 😉
Ať tak či onak, já bych vám chtěla z celého srdce poděkovat. Odezva, kterou jste mi v této povídce věnovali, mě hřála na srdci, dělala lepší dny i noci, kdy jsem se skláněla k sešitu, a i přes kruté bolesti hlavy psala a psala, protože jsem byla po příběhu hladová stejně jako vy. Nechala jsem jim kus svojí duše výměnou za jejich bolestivé vyprávění. Ale stálo to za to.
Ještě jednou vám tedy velice děkuji a doufám, že se budeme setkávat i u ostatních příběhů. 🙂
Mějte se krásně,
Saline A. alias Žabka
Bylo to jiné. Realita se od jeho představ lišila tak moc, až si přál, aby to byl jen sen. Tomova otázka, co si vlastně představoval, ho ale vrátila na zem. Seděl ve starém houpacím křesle, které tu zůstalo po majitelích, a s hrnkem kávy z terasy sledoval jejich psy, jak si hrají na nové zahradě. A přemýšlel nad Tomovou poznámkou.
Měl pravdu, samozřejmě. Co si vlastně představoval, co od přestěhování očekával? Že jakmile vystoupí z letadla, náhle dojde k osvícení, Bůh, na kterého nevěřil, mu odpustí všechny hříchy a on díky tomu najde klid na duši? Že zapomene na to, že vůbec kdy měl zlomené srdce? Že si bude pamatovat jen tu překrásnou lásku a stěhování si vysvětlí vzájemnou dohodou? Bože, byl tak naivní.
Skutečnost byla taková, že jakmile vystoupil z letadla, cítil se mrtvě. Prázdně. V jeho srdci zela obrovská prázdnota, která se ještě prohlubovala s vědomím, že v ruce svíral fotografii s tím jediným, kdo ji mohl zaplnit. S tím jediným, který už ji nikdy zaplnit nemohl. Naštěstí pro něj už ani neměl slzy, které by pro něj mohl prolít. Cítil se prostě vyčerpaný. Byl unavený ze všech svých pocitů a jediné, co chtěl, bylo spát a vzbudit se s vědomím, že to všechno byl jen výplod jeho příliš bujné fantazie, stejně jako v to doufala Carrie s Božským. Jenže ani Carrie ani Billovi se to bohužel nezdálo. Byla to příliš krutá realita, s jediným rozdílem. Carrie a Božský svůj happyend našli.
Bill nad tím svým odmítal prozatím i jen přemýšlet. Normálně by se z podobné deprese pokusil alespoň vypsat, ale stokrát byla i hudba krátká. Lhal by, kdyby tvrdil, že z toho není vyděšený nebo nervózní. Znamenalo to snad, že už nikdy nebude normální? Že už se nikdy znovu nezamiluje? Že bude do konce života truchlit nad ztrátou svého pana Božského?
Byl na tom dokonce tak špatně, že mu Tom koupil nový telefon a z toho starého mu dovolil vzít si jen tři čísla, která nepatřila nikomu z rodiny. Vybral si Kaye, Nyzeho a Jessieho, vděčný za svou mizernou paměť na čísla. Takhle měl v telefonu všechno potřebné: Nic. Prázdno. Nový začátek. A všechno mu to bylo k ničemu, protože mozek si nový koupit nemohl.
Tom z toho byl stejně zoufalý jako Bill, samozřejmě. Nepomáhalo nic. Vůbec nic. Přestože nikdo neznal jeho bratra lépe než on, v tu chvíli byl stejně bezradný jako všichni ostatní. Bill upadl do těžké letargie, ze které se ani nechtěl dostat, jak to tak vypadalo. Zatímco Tom se totiž během prvních pár dní stihl seznámit s novými lidmi, Bill o tom nechtěl ani slyšet. Raději seděl doma a pozoroval jejich bezstarostné psy.
*
Mezitím na druhém konci zeměkoule, v jejich rodném Německu, byl ještě někdo, kdo truchlil. Bushido ale truchlil svým vlastním způsobem. Ztrátu Billa si vynahrazoval jediným způsobem, který znal: uzavřel se do sebe. Stal se z něj znovu hrubý a arogantní rapper. Kayovi neodpustil, že při něm nestál a veškeré pokusy o usmíření pohřbil hodně hluboko pod zem, přičemž ani s ostatními z Ersguterjunge neměl chuť přicházet do kontaktu.
Téměř nezdravě se upnul na holčičku, která se jim měla brzy narodit. Skupoval jí nejrůznější vymoženosti, přičemž dostatek pozornosti musel věnovat i Annině synovi z předchozího manželství, aby se náhodou necítil ukřivděný. To jeho mysl naštěstí zaměstnávalo natolik, že když už měl trochu volného času, všechny svoje myšlenky sepsal na papír. Během pár dní a týdnů tak vzniklo nejspíš jeho nejcitlivější a nejemotivnější album.
Ani jemu to ale samozřejmě nepomáhalo zbavit se prázdnoty, kterou po Billově odchodu pociťoval. Pořád ho viděl, když večer usínal, i když se ráno budil. Stále cítil jeho jemnou kokosovou vůni, když vylezl ze sprchy. Cítil sotva znatelný polibek na spánek, když se každé ráno loučili. A bohužel stále cítil i pocit, který měl pokaždé, když ho sevřel do náruče: úplnost.
Nic z toho mu Anna nemohla poskytnout. Samozřejmě, byla to milá, krásná žena, která se snažila dát mu všechno. Byla matkou jeho budoucího dítěte, prvorozené dcery, pro kterou snese i modré z nebe, a on ji měl rád. Ale to, co chtěl nejvíc, mu nikdy dát nemohla. Billa. Jeho maličkého.
*
Uběhl zhruba měsíc od chvíle, kdy se dvojčata přestěhovala do L.A. Pomalu si na svůj nový život začali zvykat, přičemž i na Billovi byly znát pokroky. Minimální, ale pořád tam byly. Dokázal se už i lehce upravit a sám si dojít i na nákup, dokonce si vyšel i ven s Natálií na obnovu jeho šatníku, který už zoufale volal po záchraně.
Tom akorát dokončoval přípravu snídaně, jejíž vůně Billa vylákala z postele. „Dobré ráno,“ usmál se na něj Tom. „Tak kolikátka dneska?“ optal se na stupnici deprese od jedné do desítky, kterou si vytvořili. Každý den to byla devítka. V dobré i špatné dny. Pořád to samé. Už si zvykl.
„Sedm,“ zahučel Bill s hlavou sklopenou k novinám.
Tom šokovaně vzhlédl a nenápadně se štípl do ruky, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Nezdálo. „Oh, wow. No, paráda!“ nemohl skrýt své nadšení. „Tak, co máš dnes v plánu?“
„Nevím,“ Bill bez zájmu pokrčil rameny, ukusujíc ze svého toustu. „Jdeš večer někam ven?“
„Ano!“ Tom div nezařval.
Bill k němu vzhlédl s pozvednutým obočím. „Můžu se přidat?“
„Panebože, musíš!“ starší z dvojčat vzrušeně přešláplo, široký úsměv rozprostřený od ucha k uchu, jako by ho tam někdo přibil kladivem.
„Hm, tak asi jdu ven,“ znovu se bez sebemenšího zájmu Bill vrátil ke své snídani a novinám, v hlavě uvažujíc nad tím, co by si asi mohl obléct, zatímco jeho bratr nadšeně žvatlal o tom, s kým vším ho musí bezpodmínečně seznámit, ale Billovi to bylo fuk. Bral to jako odrazový můstek, přípravu.
První termíny dávno domluvených akcí se pomalu blížily a jemu, dokonce i přes jeho apatii, docházelo, že kdyby se na nich objevilo zombie, proklínal by ho nejen David, ale v budoucnu i on sám. A to dopustit nemohl, proto mu přišlo ideální začít od začátku s Tomovými přáteli, na kterých mu nezáleželo, ani co by se za nehet vešlo.
*
K Billovu překvapení nebylo ani zas tak těžké dostat se do stavu, kdy si na sobě dal záležet. Během hodiny a půl se postaral o tak perfektní look, až se sám musel pochválit. Očividně ještě nevyšel ze cviku. Pochválil ho i Tom, ale to Bill přisuzoval prostě tomu, že byl vděčný, že konečně sundal umolousané tepláky, gigantickou mikinu a nalíčil se. Přestal vypadat jako troska, to jeho bratrovi očividně stačilo ke štěstí.
Dorazili do nějakého poměrně průměrného klubu akorát ve chvíli, kdy se zábava pozvolna začínala rozjíždět. Byly tam nejrůznější věkové kategorie od sedmnáctek po čtyřicátníky. Navzdory tomu se zdálo, že spolu všichni dobře vycházejí. V Německu už by na sebe plivali.
Tom ho seznámil s pár lidmi. Rusovlasá Ria, o níž už několikrát slyšel, a která to očividně přehnala s botoxem, chudinka. Josh, modrooký blonďák, který mu neuvěřitelně připomínal Andrease. Mindy, kamarádka od Riy tak hloupá už od pohledu, že si ji ani nesnažil vrýt do paměti. George, Markus a David, nerozlučná trojka.
Všichni se zdáli být fajn, ale Bill si i přesto udržoval odstup, nechtěl si je k tělu pustit příliš brzy. Konverzace plynule postupovala dopředu, všichni se dobře bavili, ačkoliv Billova tvář zůstávala stále vážná, i přes zvyšující se hladinu alkoholu, která mu kolovala v krvi.
Byli zrovna uprostřed diskuze o výhodách a nevýhodách obnášejících vegetariánství, když zaslechl, že se Tom ještě nadšeně vítá s někým. Původně by tomu ani nevěnoval pozornost, kdyby mu však Tom důrazně nepoklepal na rameno a nedonutil ho tak otočit se.
„Bille, rád bych ti představil muže, díky kterému jsem poznal celou skvělou partu. V podstatě byl vstupenkou do tohoto skvělého světa. Seznam se s Alexem. Alexi, to je můj malý bráška Bill.“
„Moc rád tě poznávám, Bille,“ starší muž, ale ne o moc než dvojčata, se na něj usmíval vlídnýma očima. „Slyšel jsem, že máš zlomené srdce.“
„Ano, to mám,“ zamrkal Bill, přijímajíc Alexovu nabízenou dlaň.
„No, tak to máš štěstí, že já jsem na zlomená srdce expert,“ Alex se usmál. A Bill mu to poprvé po celém měsíci oplatil nejistým úsměvem. Byl čas jít dál.
Tuhle povídku jsem měla moc ráda, a to, že končí, mi vlastně vůbec nevadí. Podařilo se ti totiž vystihnout ten pravý moment pro konec – začátek něčeho nového. Krásné, moc krásné. Díky! 🙂
Chm, je skoda konce… mela jsem povidku rada. Je mi trochu smutno, ze Anis i Bill byli smutni. Ale tohle byl prilis realisticky lribeh na to, aby Anis opustil rodinu a zil s Billem. Mno jo. Jsem rada, ze jsi pro nas napsala tak hezky.pribeh a moc dekuji 🙂
Jakmile jsem na blogu uvidela konec PLS rekla jsem si, vlastne to bylo docela neumyslne..proste jsem tenhle posledni dil chtela precist az za hodne dlouho 😀 vzdyt jsem zacala cist PLS tak nedavno a uz je konec! :O 🙁 jeste ze mame prevychovu 😀 😛 Ale rekla jsem si, ze odkladanim precteni si pokracovani neprivolam, ze je to posledni dil a pres to az do druhe serie vlak nejede, a jestli 2 nebude, tak uz vubec zadnej vlak nejede… :'( Slo videt a stale jde, ze do psani davas ♥ a jsem moc vdecna, ze jsi pracovala i pres tu bolest hlavy, to je mrcha, takze mas muj obdiv :3 ♥ Zaslouzila by sis mnohem vetsi odezvu! 🙁 s tim uz krome kopancu do zadecku nekomentatoru nic neudelame 😀 a i ty kopance si muzu jen predstavovat v hlave 😀 Krasna predstava 😀 Vazne, Saline, ty jsi Andilek, asi bys nikoho nekopla, ale me uz to stve 🙁 tak uzasna prace a 5 komentu 🙁 kde je tech 35 dalsich, co cetli?:O :\ Ach jo, kloucci 🙁 takhle se trapit :\ ten ma stupnici deprese a ten dalsi je arogantni, hruby super budouci tatka 🙁 🙁 je pekne, ze se chce Bu starat o deti, bude otec a chapu, ze Annu nechce nechat jako svobodnou matku, ale rikam to porad, manzelstvi ala 'mam rad ale nemiluju' nemuze mit dobry konec 🙁 Tome, ty ses trdlo 😀 jak je cely vycvrkany, ze je to sedmicka 😀 To me rozesmalo 😀 Bill cely lhostejny jakoze co jako? A Tom tam div nedela diru do stropu, jak skace radosti 😀 Ale chapu ho 😀 Divat se na zlomene dvojcatko musi byt neco strasneho 🙁 Takze jsem rada s tebou, Tome 😀 Tak se Bill i upravil 😀 a jde se so ulic 😀 jeej, a hned ze zacatku mejdanu na nas vyskoci Ria 😀 to to zacina 😀 Tak tady mi nevadi 😀 ale to uz je zvykem 😀 Jeste stale ma dusiska verila v happyend aneb krasne Billshido a tak jsem si krasne cetla o parbe mezi 17-40 a jak ma Sayurii ve zvyku koukne na posledni vetu – nedockavec a co nevidi? :O No je cas jit dal :O a uz mi to bylo jasne 🙁 ach jo 🙁 vzdyt ja Bua chapu! :O ale… Ach jo. Kdyby to alespon Billovi rekl nez si udelal nadeje 🙁 Ale koho to tu mame? 😀 Mr. Bolitko 😀 expert na uzdravovani zlamanych srdci Alexander Veliky 😀 No tak i Billova budoucnost smrdi po nejake te dalsi lasce :3 Tak treba jim svitne 😀 treba se Bu do Anny zamiluje a budou krasna rodinka a Bill vytvori gay couple s Alexem 😀 Kdovi 🙂 Moc dekuju za krasnou povidku.Vcucla me do deje jako vysavac :O a pak to ze me vytahalo vsechny mozne emoce na povrch 😀 kolikrat se mi chtelo brecet radosti 😀 Nebo jsem byla prudce zamilovana do Billshida, coz diky tobe Saline porad jsem 😀 Dekuju :D:3 Dozvedela jsem se diky PLS co vsichni s tim snedym chlapkem maji, ze ho k Billovi strkaj 😀 A kdo je Bushido 😀 Takze opet dekuju :3 Prvni Billshido povidka, kterou jsem cetla a tak krasna :3 smutna a laskyplna 😀 okey, i sexuplna 😀 Nadherne pises, takze doufam, ze od tebe budu moct precist jeste kupu povidek! ♥ hromady a kopce 😀 Obri horizonty Billshida :O :3 Zkratka uzasna prace a tak vubec. ..NEMA TO CHYBU ♥ I knizku bych si od tebe koupila 😀 :3 Hanbu na kazde vydavatelstvi, co by te odmitlo! :O Ale kdo by byl tak blbej a odmitl by, ze? :3 Mela bys to zkusit :O ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Naprosto jsem se zamilovala do toho to pribehu. Precetla jsem ho behem hodiny v kuse a s neustale uslzenyma ocima..! Zadna povidka u me tohle jeste nedokazala… Popravde jsem rada ze to neni dalsi z mnoha happy endu, ale na druhou stranu, kdyby bylo nejake hezke pokracovanicko urcite bych se nebranila, protoze tohle je naprosto uzasna prace! <333333
Tuhle povídku jsem měla moc ráda, a to, že končí, mi vlastně vůbec nevadí. Podařilo se ti totiž vystihnout ten pravý moment pro konec – začátek něčeho nového. Krásné, moc krásné. Díky! 🙂
konec se mi nelíbí, jinak super povídka 🙂 díky
Souhlasím z B. Bill musí jít dal a opět začít žít.
Chm, je skoda konce… mela jsem povidku rada. Je mi trochu smutno, ze Anis i Bill byli smutni. Ale tohle byl prilis realisticky lribeh na to, aby Anis opustil rodinu a zil s Billem. Mno jo.
Jsem rada, ze jsi pro nas napsala tak hezky.pribeh a moc dekuji 🙂
Jakmile jsem na blogu uvidela konec PLS rekla jsem si, vlastne to bylo docela neumyslne..proste jsem tenhle posledni dil chtela precist az za hodne dlouho 😀 vzdyt jsem zacala cist PLS tak nedavno a uz je konec! :O 🙁 jeste ze mame prevychovu 😀 😛
Ale rekla jsem si, ze odkladanim precteni si pokracovani neprivolam, ze je to posledni dil a pres to az do druhe serie vlak nejede, a jestli 2 nebude, tak uz vubec zadnej vlak nejede… :'(
Slo videt a stale jde, ze do psani davas ♥ a jsem moc vdecna, ze jsi pracovala i pres tu bolest hlavy, to je mrcha, takze mas muj obdiv :3 ♥ Zaslouzila by sis mnohem vetsi odezvu! 🙁 s tim uz krome kopancu do zadecku nekomentatoru nic neudelame 😀 a i ty kopance si muzu jen predstavovat v hlave 😀 Krasna predstava 😀 Vazne, Saline, ty jsi Andilek, asi bys nikoho nekopla, ale me uz to stve 🙁 tak uzasna prace a 5 komentu 🙁 kde je tech 35 dalsich, co cetli?:O :\
Ach jo, kloucci 🙁 takhle se trapit :\ ten ma stupnici deprese a ten dalsi je arogantni, hruby super budouci tatka 🙁 🙁 je pekne, ze se chce Bu starat o deti, bude otec a chapu, ze Annu nechce nechat jako svobodnou matku, ale rikam to porad, manzelstvi ala 'mam rad ale nemiluju' nemuze mit dobry konec 🙁
Tome, ty ses trdlo 😀 jak je cely vycvrkany, ze je to sedmicka 😀 To me rozesmalo 😀 Bill cely lhostejny jakoze co jako? A Tom tam div nedela diru do stropu, jak skace radosti 😀 Ale chapu ho 😀 Divat se na zlomene dvojcatko musi byt neco strasneho 🙁 Takze jsem rada s tebou, Tome 😀
Tak se Bill i upravil 😀 a jde se so ulic 😀 jeej, a hned ze zacatku mejdanu na nas vyskoci Ria 😀 to to zacina 😀 Tak tady mi nevadi 😀 ale to uz je zvykem 😀
Jeste stale ma dusiska verila v happyend aneb krasne Billshido a tak jsem si krasne cetla o parbe mezi 17-40 a jak ma Sayurii ve zvyku koukne na posledni vetu – nedockavec a co nevidi? :O No je cas jit dal :O a uz mi to bylo jasne 🙁 ach jo 🙁 vzdyt ja Bua chapu! :O ale… Ach jo. Kdyby to alespon Billovi rekl nez si udelal nadeje 🙁
Ale koho to tu mame? 😀 Mr. Bolitko 😀 expert na uzdravovani zlamanych srdci Alexander Veliky 😀 No tak i Billova budoucnost smrdi po nejake te dalsi lasce :3 Tak treba jim svitne 😀 treba se Bu do Anny zamiluje a budou krasna rodinka a Bill vytvori gay couple s Alexem 😀 Kdovi 🙂
Moc dekuju za krasnou povidku.Vcucla me do deje jako vysavac :O a pak to ze me vytahalo vsechny mozne emoce na povrch 😀 kolikrat se mi chtelo brecet radosti 😀 Nebo jsem byla prudce zamilovana do Billshida, coz diky tobe Saline porad jsem 😀 Dekuju :D:3 Dozvedela jsem se diky PLS co vsichni s tim snedym chlapkem maji, ze ho k Billovi strkaj 😀 A kdo je Bushido 😀 Takze opet dekuju :3 Prvni Billshido povidka, kterou jsem cetla a tak krasna :3 smutna a laskyplna 😀 okey, i sexuplna 😀 Nadherne pises, takze doufam, ze od tebe budu moct precist jeste kupu povidek! ♥ hromady a kopce 😀 Obri horizonty Billshida :O :3 Zkratka uzasna prace a tak vubec. ..NEMA TO CHYBU ♥ I knizku bych si od tebe koupila 😀 :3 Hanbu na kazde vydavatelstvi, co by te odmitlo! :O Ale kdo by byl tak blbej a odmitl by, ze? :3 Mela bys to zkusit :O
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Naprosto jsem se zamilovala do toho to pribehu. Precetla jsem ho behem hodiny v kuse a s neustale uslzenyma ocima..! Zadna povidka u me tohle jeste nedokazala… Popravde jsem rada ze to neni dalsi z mnoha happy endu, ale na druhou stranu, kdyby bylo nejake hezke pokracovanicko urcite bych se nebranila, protoze tohle je naprosto uzasna prace! <333333