autor: mohanrocks
Bill s hlubokým povzdechem vypnul svůj počítač, opřel se o židli a bubnoval si prsty o paži, zatímco se díval z okna před sebou. Právě dokončil dávání dohromady všech svých myšlenek z předešlé noci, aby z nich vytvořil nějaké poznámky pro svůj výzkum. Odmítal, aby to, o co šlo s Tomem, a jeho vnitřní reakce na boj, jej nějak rozptylovaly od toho, co bylo důležité. Jestliže mohl zůstat na vrcholu ve své školní práci, tak alespoň by mohl mít jednu věc ve svém životě, která by byla trošku předvídatelná a kontrolovatelná.
Pravdou bylo, že Bill byl vděčný za způsob, jak udržet svou mysl od hlubších myšlenek o tom, jak by mohl Tom jednat ten večer, nebo jak se zachová Bill. A ten polibek… Ten zatracený polibek, který Bill mohl stále cítit, kdyby o tom přemýšlel. Zavrtěl hlavou a zavřel pevně oči, aby tu myšlenku odtlačil pryč.
Nejlepší bylo ten večer jít a neočekávat nic jiného než trénink, protože to je to, co by měli dělat a nic víc. Bill se trochu ironicky usmál, obrátil oči v sloup a ve stoje se protáhl. Nikdy nebyl ten, kdo dělal přesně to, co se mu řekne.
„Hej! Jaké bylo to žhavé rande minulou noc? Hádám, že ne tak dobré, když bylo spáno jen na jedné straně tvé postele a vypadáš děsně,“ promluvil Gustav, jehož hlava náhle vyskočila ve dveřích.
Billovy oči cestovaly k posteli a poté ke Gustavovi. Pokrčil rameny. „Říkal jsem ti, že jsem neměl v úmyslu od toho něco očekávat, nebo ano?“ Odkašlal si a prošel kolem Gustava, aby složil nějaké oblečení, které bylo rozházené na druhé straně jeho postele, což bylo něco, co nedělal velmi často. Gustav byl až moc vnímavý na to, aby to nechal být.
„Uh… Co se děje? Někdo ti vyměnil tělo?“ Gustav k němu přistoupil, šťouchl jej do paže a skepticky si prohlížel jeho tvář.
Bill jej lehce odstrčil. „Ne, možná se jen měním a snažím se získat lepší návyky.“ V duchu musel protočit oči, protože věděl, že návyky, které si právě formuje, nejsou dobré ani v nejmenším.
„Ty vole… Ty se opravdu potřebuješ dostávat víc ven,“ vyprskl Gustav. „Pojď do baru se mnou, Georgem a Natálií dnes večer. Slibuju, že žádné ještěrky nejsou pozvané. Chybí nám tvoje společnost, kámo.“
„Aww, jak kýčovitý jsi?“ Dobíral si ho Bill, ale uvnitř ucítil záchvěv smutku. Taky se mu stýskalo po přátelích. „Rád bych, ale… Vlastně už mám dnes večer taky plány, takže,“ Bill mluvil opatrně a připravoval se na vyšetřování, které definitivně přijde.
„Se stejným člověkem?“ Gustavovi se rozšířily oči. „Zatraceně pěkné, kámo. Jsem na tebe pyšný! Chybíš nám a tak podobně, ale jsem si plně vědom, jak moc potřebuješ sex.“ Poplácal Billa po zádech a se širokým úsměvem jej zanechal příjemně překvapeného. „Můžeš ho přivést do baru, jestli chceš.“
„Eh… Myslím, že ještě chvíli počkám, než vás, kluci, přivedu do jeho života. Myslím, že pořád má naději žít život bez Georga a Gustava,“ zavtipkoval Bill a poplácal svého spolubydlícího po paži. „Ale vážně, budu o tom přemýšlet… Uvidíme, jak půjde dnešní večer,“ řekl Bill ve snaze uklidnit Gustava, ačkoliv věděl, že pouze jeho slova nebudou fungovat věčně.
Bill pohlédl na hodinky a spatřil, že je už 20:30. „Musím se připravit. Uvidíme se zítra, ano?“ Bill se upřímně usmál na svého dotěrného, ale milujícího spolubydlícího.
„Jo, jistě. Hele, nechám ti dnes večer byt, okay? Jen pro případ, že tvé rande půjde opravdu dobře,“ Gustav zavrtěl obočím.
„To nemusíš, to nebude-“ Gustav jej zarazil se zvednutou rukou.
„Jen říkám, zůstanu u Georga. Nebo kdo ví? Možná budu mít štěstí taky,“ řekl Gustav hrdě, než si hlasitě říhnul a pohladil se po břiše. „Jejda, neměl jsem si dávat ten druhý burger.“
„Ty jsi opravdu nechutný. Uvidíme se později,“ rozesmál se Bill a odháněl ho.
„Taky tě miluju, brácho,“ mávl Gustav a opustil místnost, ze které si to namířil přímo do koupelny.
Bill nakrčil nos, zavřel dveře a zklidnil svůj dech, než se začal oblékat, aby mohl odejít. V jeho dnešním oděvu bylo zahrnuto i bezcitné srdce a kamenně chladná tvář. Měl podezření, že by je mohl potřebovat, ale nevěděl, jak odolné a trvanlivé byly.
—
Tom se podíval na hodinky, když Bill prošel kovovými dveřmi skladiště, jako by doufal, že by mohlo být i jen o minutu později, aby se do něj mohl pustit. Za normálních okolností by Bill pronesl nějakou nevrlou poznámku, ale protože nevěděl, jakou náladu mu Tom nabídne, raději mlčel.
„Díky, žes jednou přišel včas,“ řekl Tom suše a jeho pohled se obrátil k boxovacímu pytli visícímu ze spodní části stropu.
Bill odolal nutkání být drzý a místo toho poukázal na pytel. „Nikdy předtím jsme je nepoužívali…“
„Ne, ale je jasné, že způsob, jakým jsme trénovali, nefunguje. Myslel jsem, že bys mohl zkusit něco víc… nezávislého,“ zamumlal Tom.
Bill sklopil oči dolů. „Myslíš tím, že… bych měl zkusit něco, kde se tě nemusím vůbec dotknout.“ Jeho symbolická výzbroj rychle mizela pryč.
Tom zašoupal botou proti cementu, než se rozešel směrem k pytli a vytáhl z kapsy své mikiny nějaký obvaz. „Budeš si muset obalit ruce a zápěstí, jinak si je můžeš dost brutálně poškodit. Ale nechystám se ti dávat boxerské rukavice. Nebudeš je potřebovat, pokud budeš rány dávat správně.“
„Já už mám nějaké rukavice, díky,“ odsekl Bill, nemínil odpovědět tak krátce, ale nedokázal setřást ten divný pocit ve vzduchu. Přistoupil k pytli a protahoval si svá zápěstí v rukavicích.
Tom pohlédl na Billovy rukavice bez prstů a poté se odvážil zvednout obličej k jeho tváři. „Tyhle rukavice tě neochrání tak, jak bys potřeboval. Věř mi, prosím. Měl jsem už spoustu zranění a vím, jak se jim vyhnout.“
Z nějakého důvody byl Bill najednou neuvěřitelně naštvaný. Tom chtěl v téhle věci jeho důvěru, ale Bill mu nemohl věřit ani v tom, že to opět nehodí na něj, pokud se věci mezi nimi znovu zintenzivní. Nemohl mu věřit pouze v jedněch věcech a v jiných ne, to bylo alespoň jeho myšlení a zdůvodnění, když mluvil dál. „Já to risknu.“
„Opravdu se chystáš mě zpochybňovat zrovna v tomhle?“ Tomovo obočí se spojilo dohromady, když se díval na Billa mírně zděšeně a frustrovaně.
„Podívej, já vím, že jsi můj trenér, ale jsme různí lidé a budeme bojovat odlišně bez ohledu na to, jak se mě pokusíš formovat,“ pokrčil Bill rameny, sundal si bundu a zvedl ruce. „Tyhle rukavice jsou zatraceně pevné a ještě jsem si v nich neublížil. Nikdy jsi je nezkusil, tak nemůžeš vědět, jak fungují.“
„Bille… tohle je ten nejhloupější způsob, jak se k boji postavit. Vážně. Jen se snažím dávat pozor na tvoje kosti, však víš, pro případ, že si je nechceš zlomit,“ Tom posměšně zavrtěl hlavou. „Přestaň se chovat hloupě, sundej si ty ozdobné rukavice a nech mě, abych ti obalil ty zatracené ruce. Potom si můžeš ty rukavice nasadit zpátky.“
Bill se rozmáchl a praštil do pytle silnou přesnou ránou, až se rozhoupal. Trochu to bolelo, ale ne do té míry, aby to potřeboval přiznat. Tom sledoval ránu s lehce pootevřenou pusou, než pohlédl zpět na Billa a jeho ruku. „Myslím, že dělají svou práci, ty ne?“ Řekl Bill bez přerušení a zvedl vysoko obočí, tentokrát udeřil levou rukou.
Tom s hlubokým povzdechem zkřížil ruce na prsou a sledoval Billovy údery. „Ty jsi ten nejhorší zasraný student a posluchač na světě.“
„No tak, Tome… ty víš, že máš rád výzvu,“ řekl Bill slabě koketním tónem a udeřil do pytle extra silou, aby se od toho rozptýlil.
„Hej, hej, ne tak silně. Zázračné rukavice nebo ne, tenhle pytel ti může zlomit ruku, pokud ho zasáhneš příliš silně špatným způsobem,“ řekl varovně Tom a evidentně ignoroval Billův komentář.
„Já.Se.Nechystám.Zlomit,“ Bill každé slovo doprovodil úderem a snažil se Toma ze své hlavy úplně vypnout a namísto toho se zaměřit na svou formu a tempo, na kterém s Tomem pracovali.
„Dokonce i ti nejsilnější si můžou něco zlomit, Bille… Nemusíš mi nic dokazovat…“ Zamumlal Tom, zavrtěl hlavou a naklonil se dopředu.
„Zřejmě musím,“ zalapal Bill po dechu, ustálil pytel oběma rukama a pohlédl na Toma.
„Myslíš si, že tohle neberu vážně, že se jen snažím najít způsob, jak tě dostat, nebo tak něco.“
„Cože?“ Tom se na něj zamračil. „To je kurva směšné, co říkáš. To, co se stalo včera v noci, nemá s tímhle vším nic společného. Nepochybuju o tom, že to myslíš vážně, jen si myslím, že jsme oba dost odbočili a potřebujeme se opět soustředit.“
„Potom si potřebuješ přiznat, že způsob, jakým jsme trénovali, byl pro mě nejlepší. Že jsem se zlepšoval. Pracuju lépe s žijící a dýchající bytostí, než s neživým objektem, který nereaguje,“ zavrčel Bill.
„Bille, každý bojovník začne používat v určité chvíli boxovací pytel. Můžeš do něj udeřit daleko tvrději než do člověka, aniž bys způsobil bolest. Nechápu, v čem je tady tak velký zkurvený problém,“ Tom od Billa poodstoupil a zatínal pěsti.
„Velký zkurvený problém je, že oba dva víme, že dokážu dát tvrdý a silný úder. To není to, s čím potřebuju pomoct. Potřebuju pomoct s technikou a s prací nohou a s rychlostí a se všemi těmihle věcmi, se kterými mi můžeš pomoct ty, Tome. Ne tenhle ohavný pytel,“ pronesl Bill s opovržením v hlase.
Věděl, že se chová iracionálně a dětinsky. Roky v oboru psychologie ho naučily analyzovat sám sebe ve vypjatých situacích, ať se mu to líbilo, nebo ne. Choval se tak, protože byl stále rozrušený a zmatený z předchozího večera a nedokázal se ovládnout.
„Přál bych si, abys pro jednou udělal to, co se ti řekne, bez toho, abys proti tomu bojoval!“ Zvolal Tom naštvaně a otočil se k němu čelem.
Bill trochu poskočil nad způsobem, jakým to Tom pronesl, zamrkal a zhluboka se nadechl, než pevně sevřel čelist. „Fajn, ty chceš, abych mlátil do pytle? Budu mlátit do pytle, Tome.“ Bill začal dávat rány do pytle rychle po sobě jdoucími údery a srdce mu prudce bušilo.
Tom se k němu obezřetně vrátil. „Zpomal, pamatuješ? Není to o rychlosti úderů, je to o výkonu… A ne tak tvrdě, posereš si zápěstí. Zejména když je nemáš obalená.“
„Já to chápu, Tome,“ odpověděl Bill skrz zaťaté zuby a celé jeho tělo se napjalo, když se jeho zápěstí zkroutilo špatně v mimořádně tvrdém úderu. „Kurva, kurva, kurva…!“ Bill klopýtnul zpět, zašklebil se bolestí a chytil se za zápěstí druhou rukou.
„Sakra… Bille! Ty jsi tak hloupý, kurva…“ Tomův hlas byl plný obav a frustrace a Bill zadržoval slzy a udržoval svou tvář tak stálou, jak jen mohl.
„Je mi f-fajn… jen to musím setřást,“ Bill chabě přikývl a pokusil se zatřást zápěstím, než vykřikl bolestí. „Okay, tak ne moc fajn. Do prdele.“ Bill zavřel oči, hlava se mu bolestí lehce točila.
Ani si nevšiml, že se mu roztřásly nohy, dokud jej zezadu nepřidržely Tomovy silné paže. „Dobře, vezmu tě domů. Teď jsi mi k ničemu,“ Tomova slova byla tvrdá, ale jeho hlas byl jemný a Bill se o něj vděčně opřel, přičemž zachytil lehký závan jeho kolínské.
„Budeš na mě křičet, že…“ Zeptal se Bill nejistě a trhl sebou, jak mu zápěstím projela nová vlna bolesti.
„Definitivně, ale ne teď. Jen… uvolni se, dostanu tě domů,“ povzdechl si Tom hlasitě a vedl Billa opatrně ze dveří.
—
Bill byl v rozpacích. Jeho chování Tomovi nejenom ukázalo úroveň jeho nezralosti, ale také ho dovedlo ke zkurvenému zápěstí. Přitáhl si kolena k hrudi na své posteli, kde mu Tom přikázal, aby si odpočinul.
„Mám aspirin, vodu a led. Oh, a hádej co? Teď budeš muset nosit na zápěstí stejný zábal, který jsi předtím tak kreténsky odmítal,“ řekl Tom, když vešel do místnosti a postavil věci na noční stolek. Začal odvíjet obvaz a držení jeho těla bylo napjaté a jeho tvář unavená.
Bill si vzal prášky a polkl je s douškem vody. Navlhčil si rty a opatrně se na Toma podíval, než promluvil. „Omlouvám se…“
„Ty se omlouváš? Vážně?“ Tom se posadil na okraj Billovy postele a nevěřícně se na něj podíval. „To bylo zatraceně lehkomyslné. Já chápu, že jsi na mě naštvaný, ale k čertu, křič na mě, řvi na mě, ale už znovu neriskuj sám sebe takhle. Máš štěstí, že je to jen výron, který se za několik dní vyléčí, když se o to budeš starat. Mohlo to být mnohem horší,“ Tom se zhluboka nadechl, když domluvil a Bill tiše přikývl.
„Já jen… Já vím, že jsem se choval hloupě a slibuju, že budu kontrolovat své emoce. Ještě jsem se nedostal do bodu, kdy je dokážu vypnout jako ty…“ odpověděl Bill pokorně a s mírným cuknutím natáhl zápěstí směrem k Tomovi, aby mu jej mohl ovázat.
„Naučíš se soustředit pouze na boj. Chce to čas a… Samozřejmě, já taky nejsem dokonalý,“ Tom si odkašlal a krátce pohlédl Billovi do tváře. „Nezajímá mě, jak jsi na mě naštvaný, nebo jak se se mnou cítíš frustrovaně, musíš poslouchat mé rady. Dělám tohle roky a můžu ti pomoct vyhnout se zraněním a chybám, které jsem dělal já. Já jsem neměl nikoho, kdo by mi pomáhal, Bille.“
„Já vím… Budu poslouchat, slibuju,“ Bill se tvrdě kousnul do spodního rtu a trhl sebou, když se obvaz kolem jeho zápěstí začal utahovat.
„Dýchej… Budu tak jemný, jak jen to bude možné.“ Tomův výraz byl soustředěný, zatímco odborně zavazoval Billovo zápěstí.
Bill si nemohl pomoct, ale studoval během toho okamžiku Toma zblízka. Způsob, jakým se jeho jazyk dotýkal koutku rtů a jak jeho oči byly pečlivě soustředěné. Napětí mezi nimi bylo stále přítomné. A být tak blízko Tomovi na posteli a v noci to jen zesilovalo. A nejen to, Tom byl tak laskavý a pozorný. Byla to strana, kterou Bill na něm příliš často neviděl, ale věděl, že pod povrchem je tato jeho stránka velmi silná.
Když Tom skončil, Bill nechal svou ruku odpočívat na posteli, ale srdce mu v hrudi prudce pumpovalo. „Děkuju ti… Za všechno. Už tě takhle znovu nezklamu, přísahám,“ řekl Bill upřímně.
„Nezklamal jsi mě, Bille. Byla to hloupá chyba a bolestná, myslím, že už to znovu neuděláš… nebo ano?“ Tomův hlas byl tichý a Bill věděl, že jeho slova byla adresována také k předešlé noci.
Bill si olízl suché rty a prsty nezraněné končetiny si pomalu prohrábl vlasy, když pohlédl Tomovi do tváře. „Já… nemůžu ti slíbit, že neudělám znovu něco hloupého. Ale slibuju, že se budu snažit co nejvíce.“ Z Tomova výrazu Bill poznal, že také pochopil jeho dvojitý význam.
Tom polkl, propletl své prsty a pomalu vydechl. „Já se… já se snažím opravdu hodně, Bille.“
„Já vím, a děláš skvělou práci při mém tréninku. I když se chovám nevděčně a dětinsky, vím, že se opravdu hodně snažíš a jsem rád, že jsi to ty, kdo mi pomáhá v téhle nešťastné situaci…“ Bill blábolil nesouvisle a umlčela ho až Tomova další slova.
„To není to, co jsem měl na mysli…“ Tom slabě zavrtěl hlavou, jeho oči se pomalu setkaly s Billovými, který v tu chvíli zadržel dech.
Bill natáhl nohy a opatrně zkřížil ruce na hrudi, než zamumlal. „Co jsi měl na mysli?“
Tom si olízl svůj piercing a jeho oči pomalu cestovaly přes Billovo tělo až k jeho nohám.
„Snažím se opravdu hodně ne…“ Tom opět vzhlédl a tvářil se trochu provinile, „nechtít tě.“
„Oh…“ Bill překvapeně zamrkal a snažil se zpomalit svůj zběsilý puls. „Nesnažím se ti to dělat těžší, omlouvám se…“
„Přestaň se omlouvat,“ Tomovy rty se zkroutily do lehkého úsměvu. „Jsi prostě sám sebou. Nepříjemný a tvrdohlavý.“ Tom si promnul spánky a najednou se napřímil a pohlédl ke dveřím. „Kde je vlastně tvůj spolubydlící?“
„Je na noc pryč v naději, že uspěje a bude mít sex, ale pravděpodobně skončí tak, že omdlí na gauči našeho přítele,“ Bill se lehce zasmál a obrátil oči v sloup, než hluboce vydechl.
Tom se pousmál. „Měl bych jít a nechat tě vyspat. Ujisti se, že to budeš ledovat, co nejvíc budeš moct. Až to bude bolet trochu méně, musíš s tím hýbat, co nejvíc to půjde. Bude to potom méně ztuhlé.“ Postavil se a narovnal si mikinu.
„Hej, Tome?“ Bill se na něj podíval a kousal si spodní ret.
Tom se trochu napjal a opatrně pohlédl na Billovu tvář. „Jo?“
„Pro mě je to taky těžké.“
„Já vím…“ Zamumlal Tom.
„Zvláště po včerejší noci…“
„Ale neměli bychom o tom mluvit… Nejlepší je předstírat, že se to nestalo,“ povzdechl si Tom a rozešel se směrem ke dveřím, kde se opřel o zeď a pohlédl na Billa z bezpečné vzdálenosti.
Bill se zamračil. „Ale stalo se to, a jak jsem řekl, nejsem tak dobrý ve vypínání svých emocí jako ty.“
„Vzpomínáš si, jak jsem právě řekl, že bys měl poslouchat mé rady?“
„Ano, ale jen v případě, že bych si mohl ublížit,“ odpověděl Bill rychle.
„Přesně tak,“ odpověděl Tom a zavřel oči.
Bill vstřebal Tomova slova s jemným povzdechem. „Tak fajn, nestalo se to.“
„Bille…“
„Ne, to je v pořádku,“ zamumlal Bill, postavil se a zabručel, když se Tom více napjal. „Uklidni se, jen se musím jít připravit na spaní.“ Bill mávl rukou ke dveřím koupelny, vedle kterých Tom stál. „Hádám, že se brzy uvidíme.“ Bill se na Toma krátce podíval, než se rozešel směrem ke dveřím a zastavil se. „Děkuju, že ses o mě postaral…“
„To nebyl problém,“ zamumlal Tom nazpět a podíval se na Billovu tvář s rozporuplnými pocity v očích, jeho hluboké hnědé oči znázorňovaly nepatrný smutek.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Bill proti své vůli.
„Tak v pořádku jako nikdy,“ odpověděl Tom s pevným kývnutím. „Dobrou noc, Bille. Ujisti se, že jsi za mnou zamknul.“
Trvalo dvě vteřiny, než se Bill natáhl k zadní straně Tomovy mikiny a zatahal za ni, aby mu zabránil vyjít ven ze dveří. Tom se k němu otočil a zmateně zamrkal. „Co…?“
Bill se zhluboka nadechl, postavil se před něj a pomalu s ním zacouval ke zdi. Napadlo ho, jak se stále potkávali u zdí, ale tentokrát byla nálada úplně jiná, než tomu bylo noc předtím.
Jejich pohledy zůstávaly spojené, když se Bill naklonil a vtiskl nejjemnější polibek na Tomovy nereagující rty se zvednutým obočím, jako by se ptal, jestli je to v pořádku. Tomova ruka se přitiskla na zadní stranu Billova krku a jejich rty se opět setkaly, ale záměrně.
Bill zavřel oči a více se k Tomovi naklonil, lehce rozevřel rty a povzdechl si nosem, když ucítil Tomův jazyk zvědavě hladící jeho spodní ret. Billův jazyk vyklouzl ven a škádlivě zavadil o ten Tomův mezi jejich rty, než jej zatáhl zpět a vložil na Tomovy rty ještě jednu pusu, protože věděl, že by neměl dál tlačit.
Tom pomalu otevřel oči, oba dva dýchali namáhavěji než předtím. Bill jen čekal, až Tom začne vyšilovat, bouřit se, řvát na něj a řekne, že jej nemůže dál trénovat. Ale to se nestalo. Místo toho Tom pečlivě studoval jeho tvář, jeho oči se zastavily na Billových plných rtech a jazykem si navlhčil své vlastní.
„Ty mě nikdy neposloucháš…“ Promluvil Tom konečně a Bill věděl, že bude lepší neodpovídat. „Ty mě tak strašně moc sereš a nezdá se, že by ses staral o to, že se dostaneš do nebezpečí. Většinu času nemám, kurva, tušení, co si myslíš a proč si to myslíš,“ Tomův hlas byl tichý a měl blízko k vrčení.
Opět, Bill věděl, že Tom nechtěl žádnou jeho reakci a cítil se menší a menší. Polkl a pohlédl mu do tváře. „Já…“
„Ne, zmlkni,“ Tom ho přerušil, palcem a ukazováčkem sevřel Billovi bradu a zadíval se mu do očí. „Bille, nikdo to nesmí vědět… Když jsme na veřejnosti, musíme se chovat, jako by mezi námi nic nebylo. Rozumíš mi?“
Bill přikývl, jak nejlépe mohl v Tomově sevření. „Ale počkej, říkáš, že ty…“
„Říkám, že můj celý život je založený na boji, od kterého si nikdy neodpočinu. Nechci bojovat i proti tomuhle,“ Tom pokynul mezi nimi a uvolnil Billovo sevření.
Billovi bušilo srdce tak hlasitě, že to bylo slyšet v tiché místnosti. „Já proti tomu taky nechci bojovat…“
Tomův výraz vykazoval úlevu, ale stále by vážný. „Ale jsou tady pravidla.“
„Samozřejmě, nic jiného bych od tebe neočekával,“ poškádlil ho Bill ironicky a Tom obrátil oči v sloup.
„Například, nebude tě to rozptylovat od tréninku, nestane se z toho zlozvyk, a jak jsem řekl, nikdo to nezjistí.“
„S tím vším si dokážu poradit, na to bych přišel sám,“ přikývl rychle Bill a podvědomě svraštil rty, když se podíval na Toma. Bohužel, Tom se odtáhl, když Bill sebral odvahu pro další polibek.
„Potřebuješ se vyspat a nechat odpočívat své zápěstí. Sladké sny, Bille,“ Tom se zarazil, než přitiskl pusu na Billovo čelo a vyšel ze dveří s hlavou skloněnou dolů.
Zatímco Bill se opřel o stěnu svého pokoje, uvědomil si, že to nebude typické a nebude to jednoduché. Možná, že Tom kapituloval před tímto bojem, ale strávil roky budováním ochranné zdi kolem sebe a svých pocitů. Jednoho, který Bill nebyl schopný snadno prorazit a ani se nechystal to pokoušet.
Když mířil do koupelny, aby si vyčistil zuby, připustil, že stále nebyl ten, kdo tady vydával rozkazy, byl to Tom. Ale nemohl pomoct malému úsměvu na svých rtech, který s ním zůstal až do chvíle, než usnul, a to i s bolestí v zápěstí. Tom ho chtěl a nehodlal už proti tomu bojovat.
Bylo to už hodinu poté, co Bill usnul, když mu zazvonil telefon na nočním stolku. Bill se nad tím zvukem jednoduše zavrtal hlouběji do polštáře a dál spal, aniž by věděl o textové zprávě, která mu blikala na obrazovce…
Bushido: Zorganizoval jsem ti boj, Prissi. Jeden týden. Raději buď kurva připravený.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Ten závěr povídky se mi nechce líbit! 🙁 Úplně se mi sevřelo srdce při pomyšlení, že bude mít Bill brzy první boj! Tak brzy? Jako fakt? :-O Vždyť se ještě ani pořádně nic nenaučil a ještě teď s tou rukou. Já to fakt nechci číst, až to nastane. 🙁
A stejně pořád nechápu, proč jako musí kluci tajit svůj vztah? Co je komu po tom, kdyby spolu něco měli? Stejně by proti sobě neměli bojovat, když patří oba k Bushidovi, ne? A i kdyby, tak je to jejich problém, ne? Ty jo, tady v těch pravidlech se pořád trochu ztrácím, protože je nedokážu pochopit. 😀 Já na tom nevidím nic hrozného, když by spolu kluci něco měli, tak proč v tom hledají problém jiní? Hloupá pravidla!!!!
Od začátku dílu jsem ale divně trnula, a když potom šel Bill na trénink, tak mi bylo dost špatně. Bylo mi strašně líto, jak se k sobě kluci chovají, protože mi přijde hloupé takhle pohřbívat své city. Navíc ta jejich komunikace…ono by to bylo i směšné, ale mně se z toho chtělo spíš smutkem brečet. 😀 Prostě tyhle situace moc dobře nezvládám, no. Moc se mi ale líbilo, jak se Tom i přes to staral o Billovo zdraví a jak jej nutil si dát ty spešl rukavice, či obvazy nebo co to bylo. I když na Billově místě bych byla taky tvrdohlavá a naštvaná, takže by mě těmi svými řečmi jen štval a taky bych si nechala ty svoje a na Toma bych kašlala. Ovšem když si Bill zranil ruku, tak jsem se musela začít smát. Už jsem jen čekala takovou tu typickou větu: ´Já ti to říkal!´ 😀 Štěstí, že je Tom formát a nic takového neřekl, protože já osobně takové řeči nesnáším a akorát mě to více dopálí! 😀
A pak se mi konečně ulevilo! Jsem tak ráda, že už proti tomu nemíní Tom bojovat a prostě nechá plynout věci tak, jak budou. I když mě štve, že se na veřejnosti nemůžou projevovat, tak alespoň něco! Já měla strach, že polovinu povídky budeme chodit okolo horké kaše a kluci se budou pořád odmítat. Fakt mám radost z Tomova rozhodnutí, i když vím, že to i tak budou mít kluci pořád dost těžké.
Strašně moc děkuji za překlad! ♥♥♥
No to je teda dobrý…teď, zrovna když má Bill zraněnou ruku, mu zbývá týden do prvního zápasu ? To bude špatný… Proč se musím u téhle povídky o Billa pořád tak bát ? Alespoň, že se to mezi klukama začalo vyvíjet lepším směrem. Doufám, že Tom Billa co nejlíp připraví a Bill neskončí sešrotovaný na sekanou…
PS: Gustav je nejlepší spolubydlící v téhle galaxii 🙂
Díky moc za další skvèlou kapitolu
Teší ma porušovanie tých divných pravidiel. Krásne to medzi tými dvomi iskrý, bola by škoda hasiť ten ohňostroj. Som rada, že to Tom vzdal, len ma mrzí, že s Billom nezostal a že to musia tajiť:( a tá sms-ka od toho debila ma naštvala. Nechcem aby Bill bojoval:( neznášam keď mu niekto ubližuje…
Ďakujem za kapitolu:)
Bill bol naštvaný, tak nepočúval Tomove rady (i keď ja by som ho v takej situácii asi tiež nepočúvala :D)a zranil sa. Som teraz fakt zvedavá, ako to zranenie vysvetlia Bushidovi, pretože je jasné, že s tou rukou o týždeň zápasiť nemôže!
Ale inak ma potešilo, že sa už nakoniec chalani rozhodli nebojovať proti vzájomnej príťažlivosti – hlavne teda Tom a teším sa na ich ďalšie tréningy, lebo aj keď si povedali, že sa budú tváriť akože nič, tak som si istá, že tie tréningy budú zaujímavé 😀
Ďakujem za preklad.
Víš Tome, Bill je taky chlap a musí si všechno vyzkoušet 😀 SÁM 😀 jde tady pouze o mužské ego 😀 a to se nikdy nevyplatí jak se Bill přesvědčil sám 😀 chudák. nevím jakou sílu může mít takový boxovací pytel a proto si ani nedokážu představit tu bolest…
Tom nemůže odolat… :3 kdo by odolal 😀
zatím je Tom trpělivý i když Billa už tolikrát varoval :\ uleví se mi po každém jejich polibku když zjistím že Tom Billovi jednu nevrazil :\ a bojím se že to jednou přijde… 😀
já jsem tak neuvěřitelně šťastná že zrovna Rough je tu tak často :3
Moc děkuji Zuzu za překlad 🙂
Chudák Bill ale pěkně paličaty jsem zvědava na ten boj.
Anoooo, Tom už proti tomu nebude dál bojovat… <3 To je nejlepší zpráva za celej muj dnešní den 🙂 Opět nádhera mezi nimi, strašně si ten jejich vztah užívám.
Gustav byl zase peckovej… Několikrát mě napadlo, že i já bych chtěla mít takovýho kamaráda 🙂
A Bill už bude za týden bojovat?? To jako vážně už tak brzy??? Mam strach… Ještě to jeho zápěstí teď :/ :/ Snad všechno zvládne!
Děkuju za překlad a nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Anoooo, Tom už proti tomu nebude dál bojovat… <3 To je nejlepší zpráva za celej muj dnešní den 🙂 Opět nádhera mezi nimi, strašně si ten jejich vztah užívám.
Gustav byl zase peckovej… Několikrát mě napadlo, že i já bych chtěla mít takovýho kamaráda 🙂
A Bill už bude za týden bojovat?? To jako vážně už tak brzy??? Mam strach… Ještě to jeho zápěstí teď :/ :/ Snad všechno zvládne!
Děkuju za překlad a nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Ooooch, je naprosto perfektni, ze se Tom rozhodl kapitulovat a dat se s Billem dohromady. Ackoliv tajne. A na ten boj se zatracene tesim 🙂 Bill bude ale ve velke nevyhode se svym zranenim… moc dekuji za preklad!