autor: Catherine
Světlo prostupovalo skrz zatažené žaluzie, snažilo se probudit všechny, kteří ještě spali. Bill pootevřel oči a podíval se kolem sebe. Jakmile to udělal, poznal, že to byla obrovská chyba. Neuvěřitelně ho bolela hlava. Kocovina ale byla to nejmenší. Oh… Otevřel oči znova a zamrkal. Byl si jistý, že rozhodně není ve své posteli a člověk vedle něj… Vytáhl obočí. Neznal ho.
„Sakra!“ zanadával si pro sebe, snažil se odtáhnout. Jenže to byla další chyba, kterou udělal.
Jakoby jich už tak nebylo víc než dost za jedno ráno. Ten kluk měl přes něj přehozenou paži. A bohužel, i sebemenší pohyb, který Bill udělal, ho probudil.
„Dobré ráno, kotě,“ řekl mladík vedle černovláska a políbil ho na tvář. Bill vytáhl obočí a otřel si oslintanou tvář. Nechutné, pomyslel si. Je jako pes, kterej přeje dobré ráno páníčkovi.
„Neříkej mi tak, je to hnusný.“
„Včera večer se ti to líbilo,“ muž se zasmál a poplácal Billa po zadku. Ten vytáhl obočí, měl ho skoro až u vlasů. Rekapituloval si včerejší večer. S povzdechem zjistil, že si toho dost nepamatuje, že má výpadky paměti. Kluka vedle sebe si rozhodně nepamatoval. Nepamatoval si, že by s ním odcházel.
„To bylo včera večer, dneska je už jiná situace,“ černovlásek se posadil a podíval se z postele. Kde je, sakra, jeho oblečení?!
„Jestli hledáš hadry… Jsou všude po pokoji,“ zasmál se Billův noční partner.
„Všude po pokoji? Jak to… A jak se vůbec jmenuješ?“ Bill zaúpěl a lehnul si. Zjišťoval, že si nepamatuje opravdu nic. Takové zjištění pro něj moc příjemné nebylo, protože tohle se obyčejně nedělo. Navíc ho pořád bolela neuvěřitelně hlava. Chtěl co nejrychleji vypadnout, jít domů, lehnout si a dostávat se z kocoviny v klidu a hlavně sám. Doufal, že je pořád v Berlíně a nebude se muset dostávat domů z nějakého zapadákova.
„Jsem Marty. No a… Chceš teda vědět, co se večer dělo?“ vytáhl pobaveně obočí. Opravdu si Bill nic nepamatoval? Věděl, že je dost opilý, ale nemyslel si, že to může mít až takové následky. Bylo to zvláštní.
„Dobře, Marty. Nechci vědět nějaké podrobnosti, tak nějak mi došlo, že jsme spolu spali a…“
„Přesně tak, spali jsme spolu. Tady všude, byl jsi hrozně nadržený.“
„Do prdele,“ zamumlal černovlásek a chytl se za bolavou hlavu. V duchu si přísahal, že se už nikdy alkoholu ani nedotkne, protože nevědomost, kterou měl právě teď, byla snad horší než bolest hlavy.
„Jo, tam jsi ho chtěl pořád strkat,“ zasmál se Marty. „Skoro jsem ti nestačil, protože… Skončili jsme a ty jsi chtěl znovu. Ani nevíš, jak jsem byl rád, když jsi usnul.“
Bill se rozhodl tohle všechno přejít. Opravdu neměl náladu na to, aby poslouchal, jaký to s ním v posteli bylo a další tyhle věci. Ne. Jediný, co ho právě teď zajímalo, bylo to, kde je a jestli měli aspoň bezpečný sex. Nechtěl se modlit dalších pár měsíců, než bude mít smysl chodit na testy, aby zjistil, jak na tom je.
„Nespali jsme spolu jen tak, viď?“
„Jsi blázen? Mám se rád, jasně, že jsem měl kondom,“ zasmál se Marty a zakroutil hlavou. Na Billovi bylo vidět, jak se mu viditelně ulevilo.
„Super. A jsme pořád v Berlíně?“
„Samozřejmě, kde jinde bychom byli?“ zakroutil hlavou Marty. Jak tak vedle sebe Billa viděl a ten se ho pořád na něco ptal… Neříkal, že neměl chuť zopakovat si aspoň část toho, co s ním zažil v noci.
Bill byl spokojený, alespoň trochu. Teď se chtěl ale obléknout a vypadnout domů. Zvedl se z postele, trochu zavrávoral, chytil se stolu, který byl hned vedle.
„Jsi v pohodě?“ ozvalo se za ním.
„Samozřejmě, že jsem. Jen jsem se rychle zvedl, nic víc,“ odpověděl. Nechtěl s tím klukem už zbytečně mluvit.
„Můžeš se tu ještě prospat… Než ti bude líp. Asi jsi to opravdu přehnal.“
„Ne, díky. To vážně nebude potřeba,“ zakroutil Bil hlavou a od stolu se odpíchl. Díval se kolem sebe a sbíral svoje svršky. Oblékl se, podíval se do zrcadla, které viselo vedle skříně. Byl odlíčený. Nechápavě vytáhl obočí a otočil se na Martyho.
„Já se myl?“
„Ne… Toho jsi nebyl schopný,“ zasmál se tázaný. „Ale nechtěl jsem, abys mi těma svýma šminkama umazal postel, tak jsem si vzal v koupelně mámy odličovací mlíko a odlíčil jsem tě.“
„Umh… Děkuju,“ usmál se černovlásek a prohrábnul si vlasy. Tohle bylo vážně hezký, pomyslel si. Hlavně byl rád, že nespal nalíčený, protože to opravdu nesnášel. Nerad si tím ničil pleť. Teď už ale nebyl čas na nějaké zdvořilosti. Byl oblečený, tím pádem připravený k odchodu. Chtěl co nejrychleji vypadnout.
„Za málo,“ mávnul rukou Marty a Billa si prohlédnul. Líbil se mu, proto s ním také večer šel. Nebránil by se, kdyby se mu ještě někdy ozval, ale s tím nepočítal.
To se prostě nedělalo. Nikdo se neozýval tomu, s kým si jenom užil jednu noc. To bylo nepsané pravidlo, které všichni moc dobře znali.
Černovlásek se rozloučil s Martym, poděkoval mu za určitě příjemně strávenou noc a opustil dům. Rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil, že na konci ulice je zastávka MHD. Vyndal mobil a pomalu k zastávce šel. Našel číslo na Gustava a vytočil ho. Chtěl zjistit, jestli i on dopadl stejně. Bohužel, kamarád mu telefon nebral. Bill si z toho odtušil, že Gustav odešel s nějakou dívkou a teď buď nechce být rušen, nebo ještě dospává noc. Mobil tedy uklidil zpátky do kabelky a zívnul si. Stoupnul si před tabuli, kde byly rozepsané spoje, a přemýšlel, co bude pro něj nejlepší, aby se dostal domů.
Ashley už byla dávno vzhůru. Stála u kuchyňské linky a připravovala maso na oběd. Do polévky dala nastrouhanou zeleninu a pousmála se. Potichu jí hrálo rádio, se kterým si zpívala. Ale ne moc nahlas, aby nevzbudila svého manžela. Dveře sice byly zavřené, ale… Co kdyby. Tom nepřišel nijak pozdě, ale Ashley byla ráda, že si konečně odpočine po náročném pracovním týdnu. Ona také pracovala, ale na zkrácený pracovní úvazek. Navíc v redakci módního časopisu, tím pádem neměla tolik starostí jako její manžel, který byl ředitelem pojišťovny. Ráda mu dopřávala zasloužený sobotní relax, stejně jako jí nevadilo, když šel v pátek s kamarádem na pivo. Nic mu neodpírala, stejně jako on neodpíral nic jí. Jakmile chtěla jít s kamarádkou do kina, na kafe, kamkoliv, nevadilo mu to. Ba naopak – byl rád, že jen neotročí doma a v práci. Kolikrát jí také donesl poukázku ke kadeřníkovi nebo na kosmetiku. Tom prostě chtěl, aby se jeho manželka měla báječně a nejlíp, jak jen to šlo. A byl ochoten pro to udělat cokoliv.
„Lásko, dobré ráno,“ Tom si stoupl zezadu k Ashley a pohladil ji po boku. Jemně ji políbil na krk a podíval se na prkýnko, kde bylo nakrájené maso na nudličky.
„Dobré,“ pousmála se brunetka a políbila Toma na tvář. Tom šel tak potichu, že ho ani nezaznamenala. „Probudila jsem tě?“
„Blázníš? Jsi tady tak moc potichu. Navíc víš, že když spím, tak opravdu spím a neprobudí mě nic.“
„To máš pravdu,“ zasmála se Ashley. „Kdyby vedle tebe stříleli, ty se jen otočíš a spíš dál. Máš hlad? Udělám ti snídani,“ nabídla se. Tom jen zakroutil hlavou. Nechtěl svou ženu zatěžovat ještě přípravou jeho snídaně, když vařila oběd.
„Já si něco udělám, nedělej si starosti,“ vtiskl jí malou pusu na spánek a poplácal po zadku. Miloval tahle společná rána, kdy nic nemuseli dělat. Odtáhl se, otevřel lednici a vyndal marmeládu. Na lince si ji namazal na toust a nalil si čerstvou pomerančovou šťávu. Posadil se ke stolu a začal pomalu jíst.
Tom převaloval v ústech kousek toustu a díval se na Ashley. Opět myslel na Billa, na jejich večerní setkání. Viděl ho sice jen jednou na toaletách, kde získal jeho telefonní číslo, to ale nevadilo tomu, že na něj nemohl přestat myslet. Jak se na něj díval a jak… Uh, mluvil! Nejhorší na tom byl fakt, že se s tím nemohl nikomu svěřit. A co hůř, před Ashley si musel dávat pořádný pozor na jazyk, aby z něj něco nevylítlo. Potřeboval od někoho slyšet, že je idiot a že toho musí okamžitě nechat. Když si to říkal sám, rozhodně to nepomáhalo. Utápěl se v myšlenkách víc a víc.
Uvažoval, jestli má manželce říct, že má číslo na toho vychovatele, a že by byl ochotný k nim přijít a něco málo jim o Lauře povědět. Skousnul si ret. Proč by jí to nemohl říct? Ona nevěděla o jeho tajných myšlenkách, bude určitě ráda!
„Lásko?“ zvedl k Ashley pohled, ta se k němu hned otočila.
„Ano? Děje se něco?“ odložila nůž.
„No… Nic moc se neděje, jenom ti chci něco říct. Něco celkem dost… skvělýho,“ usmál se Tom tajemně a olíznul si rty. Položil na stůl svůj telefon. V očích Ashley mohl vidět otazníky, a tak se nadechl, aby pokračoval. „Včera večer jsem potkal toho vychovatele z dětského domova. Billa… Pamatuješ? Ten černovlasý kluk, ke kterému se schovávala Laura.“
„Ach, ano. Pamatuju si ho. Jak bych mohla zapomenout?“ Ashley nechápala. Proč jí o něm Tom říká? Nechtěla o něm nic slyšet. Byla ráda, že ho tam teď neviděli a doufala, že to tak půjde zařídit i příště.
„To je fajn. Jak jsem ho tam potkal, tak mě napadlo… Vzal jsem si od něj číslo. Mohli bychom ho pozvat třeba odpoledne na kafe nebo tak nějak a on by nám o té Lauře pověděl. My bychom věděli jaká je, jak se k ní máme chovat a tak. Myslím si, že by to pomohlo nám všem, ne? Je to rozhodně lepší, než zařizovat, aby tam nebyl. Víš… Já si nemyslím, že on má nějakej podíl na tom, jak se k nám prvně chovala. Prostě si ho oblíbila a on za to nemůže…“
„Já nevím,“ vydechla brunetka a podívala se svému manželovi do očí „Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„Proč ne?“ Tak s tímhle Tom nepočítal. Doufal, že se Ashley chytne a bude ho prosit, aby mu zavolal a pozval ho nejlépe ještě na dnešek. Nepoznával ji.
„Protože mu třeba nebudeme sympatičtí a on si o nás něco navymýšlí. Nebudeme mít pak už žádnou šanci.“
„To já si nemyslím,“ nakrčil Tom nos. Bill nevypadal jako někdo, kdo by chtěl zkazit adopci. Ale Ashley měla pravdu. Kdo ví. Neznají ho a může se stát cokoliv.
„Tome, vůbec toho kluka neznáme. Já s tím nesouhlasím, ale… Dělej si, co chceš. Pokud si myslíš, že nám to pomůže, tak ho pozvi. Ale můj názor znáš, ano?“
Na to už Tom neměl co říct. Spíš… nevěděl, co by říkal. Doufal, že mu Ashley padne kolem krku a bude s jeho nápadem souhlasit. Přepočítal se. Ale… Co má dělat teď? On potřeboval zjistit, co je Bill zač a co ho na něm tak moc přitahuje. Přitahovalo ho to jako magnet, bylo to naprosto šílené! Podíval se na telefon. Měl mu napsat… Nebo bylo lepší nechat to být. Ashley mohla mít pravdu, ale také nemusela. Otřel si orosené čelo. Bylo to tak neuvěřitelně těžké!
Tom mobil odemknul a našel si Billovo číslo. Rozhodl se, že mu napíše. Možná mu nadiktoval špatné číslo, nebo si ho špatně napsal. Tím pádem by mu neměl jak odepsat a vše by bylo v pořádku, Ashley by se nenaštvala.
„DOBRY DEN. MANZELKA SOUHLASI S MYM NAPADEM, TIM PADEM BYCH VAS CHTEL POZVAT K NAM DOMU. HODI SE VAM TO ZITRA VE TRI? TOM TRUMPER“
Teď už to nešlo vzít zpět, zpráva byla odeslaná. Tom sebou cuknul, když mu vzápětí pípnula smska s odpovědí.
„DOBRY DEN, ZITRA MAM CAS. KAM MAM PRIJIT?“
Tom se spokojeně usmál. Napsal adresu a odeslal ji. Podíval se na Ashley a vydechl. Pomyslel si, že se jí to určitě líbit nebude, ale co tak mohl dělat? Přesvědčoval se, že je to ve společném zájmu, přestože moc dobře věděl, že je to jen v jeho zájmu.
„Zítra přijde ten vychovatel. Odpoledne ve tři.“
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Nejdřív jsem se lekla, že se Bill probudil vedle Toma.. a takhle nás ošidit o celé předchozí dění, to bych asi nerozdýchala! 😀 😀 Skvěle se rozvíjející děj, těším se na další díly 🙂
Čím dál víc zjišťuju, jak mám naprosto překroucené myšlení, jelikož Marty mi byl celkem sympatický, až jsem se Billovi musela smát, ale Toma mi bylo líto při těch jeho myšlenkových pochodech a Ashley bych nejraději zakroutila krkem… 😀 Jsem divná, já vím. Kdybych byla na jejím místě, tak bych na to měla určitě jiný názor…no, tak ještě že na jejím místě nejsem 😀
To dokonalé manželství Toma a Ashley….je trošku moc dokonalé, ne? Ale už se začínají rýsovat důvody proč se mi Ashley přestává líbít. Já vím, že Tom nepozval Billa kvůli Lauře ale to její "nebudeme mu sympatičtí, něco navymýšlý" snad nemyslí vážně, ne ? Je snad v jejím zájmu se o své budoucí dceři něco dozvědět a mít dobré vztahy s člověkem, kterého má ráda a se kterým se určitě bude chtít setkávat i po odchodu z domova. Jeví se mi jako dost sobecká, jakkoliv mile se snaží působit. Ale možná v něm spíš už podvědomě cítí konkurenci a proto je z něj tak nervozní ? No uvidíme, jak se ta Billova návšteva u Trümperových bude vyvíjet. To bude asi atmosféra… Děkuji moc za kapitolu
*navymýšlí, samozřejmě 🙂
Tomík je pekný alibista:D ale milovaná manželka má ako všetky múdre ženské správny šiesty zmysel a vie prečo Billa neznáša:) A ja zase neznášam ju, je taká dokonalá až mi je z nej špatne.
Billovo prebudenie ma pobavilo:DDD musel byť poriadne na šrot. Mňa by štvalo keby som si takú zrejme skvelú noc nepamätala:D
Ďakujem za kapitolu a teším sa na ďalšiu. Keď Bill príde na návštevu a (dúfam) keď sa Tom s tou jeho dokonalkou pohádajú:)
No tak Billove ráno ma celkom prekvapilo. V prvej sekunde ma napadlo, či je ten neznámy Tom, ale bolo to len na sekundu, potom som si uvedomila, že tak skoro to nie je reálne 😀 Ale inak musel byť Bill pekne rozbitý, keď si z tej noci nič nepamätal.
A k Ashley – no vyzerá to, že sa pomaly v dokonalom manželstve začínajú objavovať nezhody 😀 A ja sa fakt teším na to, keď sa s Tomom pohádajú 😀 Viem, že je to divné, ale nemôžem si pomôcť, proste sa mi Ashley nepáči – je až príliš dokonalá.
Ďakujem za časť a som zvedavá na Billovu návštevu.
Jsem zvědava jak to dopadne na té návštěvě.
Musím se též přiznat, že jsem byla z Billova ranního probuzení trošku v šoku, protože jsem to nečekala. Navíc jsem si v první chvíli taky myslela, že to bude možná Tom! 😀 Trochu se mi ulevilo, že to Tom nebyl, protože by se mi asi dvakrát nelíbilo, že Tom tahá za nos jak Billa, tak svou manželku.
Každopádně jsem strašně zvědavá na tu Billovu návštěvu! 😀 Je vidno, že Ashley Billa moc nemá ráda, takže to bude asi velice zajímavé! 😀 Navíc se strašně těším na celkový rozvoje mezi Billem a Tomem! 🙂
Moc děkuji za díl! 🙂