autor: Muckátko :o*
Nedělní den byl pro Billa poněkud rozmrzelý. Venku bylo zamračeno, což se zdálo být typické počasí pro tenhle konec světa přinejmenším zrovna teď, když tu byla Billova rodina. Jeho rodiče se zavřeli v pracovně, kde doháněli resty ze čtvrtka a pátku přes své laptopy. Seděli naproti sobě u jednoho stolu a vypadali skoro jako počítačoví maniaci, kteří proti sobě po internetu paří online hry. Chyběla jim už jen velká sluchátka na uších a zapálený výraz v obličeji jen pár centimetrů od obrazovky.
Knihovna Billa zabavila jen dopoledne. Nic zajímavého jako kroniku nenašel a ani se mu číst nechtělo.
Krátce po obědě vzal svůj laptop, oblékl si jednu z teplejších mikin a chodbou se vydal k dvorku, který objevil při sekání trávy. Posadil se na kovovou židli, na které byla přivázána pěnová podložka obšitá látkou, aby toho, kdo na židli bude sedět, nestudilo kovové sedátko. Při pohledu na oblohu ale bylo Billovi jasné, že příliš dlouho mu počasí nedovolí sedět venku. Položil laptop na stůl a otevřel jej. Čekal, dokud se nezapne, a mezitím se rozhlížel kolem. Přemýšlel, co bude dělat. Hrát hry? To ho přestane za chvilku bavit. Brouzdat po internetu? Připojení ještě nezkoušel. Zbývaly stažené filmy, které měl uložené v paměti. Jeden film by jej mohl zabavit alespoň na 3 hodiny.
Film nakonec zvítězil. Bill seděl na židli mírně sjetý pod stolem a se zaujetím a napětím sledoval akční drama, které se odehrávalo na obrazovce.
Ve chvíli, kdy ve filmu všechno ztichlo a hlavní hrdina se skrýval před nepřáteli, majíc dokonce strach se hlasitěji nadechnout, vedle Billa na stůl dopadl tác s jídlem asi z pěti centimetrové výšky. Talíř zacinkal o sklenici a Bill leknutím málem vyletěl do vzduchu. Shodil z uší sluchátka.
„Co to do prdele…?“ podíval se na Seta, který se na něj mračil možná ještě více než obvykle.
„Rád bych se naobědval. Sám,“ řekl. Bill se na židli narovnal.
„Tak za prvé. To nádobí vám nepatří, a jestli něco rozbijete, zaplatíte to, což budu zvědavý z čeho, když nemáte peníze, za druhé, co to máte, kruci, za způsoby a hloupé nápady pouštět tác s jídlem z takové výšky, a za třetí si nemyslete, že odsud odejdu. Leda ve snu,“ zamítl a přitáhl si laptop k sobě. Sluchátka už si raději nedával na uši, kdyby toho chlapa napadlo mu přivodit infarkt číslo dvě.
„Brzy bude pršet!“ podotkl Set. Myslel, že to toho kluka popožene. Že bude mít strach o tu věc na stole, která se s vodou jistě nepřátelí. Bill se na něj podíval.
„To byste si měl s tím obědem asi pospíšit, abyste to neměl s příchutí deště,“ vrátil mu a začal zkoušet internetové připojení.
Set si sedl na židli a mrzutě si něco mumlal pod nos, čehož si Bill všiml, ale nehodlal na to reagovat. Spíše se věnoval všemožným instalacím a nastavením, aby se vůbec mohl dostat k přístupu k wifi.
„Jaké jsou tu přihlašovací údaje k wifi?“ zeptal se Seta, který jen seděl a zíral.
„Co je wifi?“ odpověděl na otázku otázkou. Bill si povzdychl a odolal pokušení protočit oči.
„Připojení k internetu vzduchem,“ vysvětlil trpělivě.
„Nic takového tu nelítá,“ odsekl. Bill pozvedl jedno obočí a zavrtěl hlavou. Tohle nemělo cenu.
„Vystydne vám oběd,“ pronesl pobízivě a zaměřil se na Seta stejně upřeným pohledem. Založil si ruce na hrudi a skoro to vypadalo, jako by na Seta dohlížel, aby svůj oběd snědl do posledního sousta.
„Je to horké,“ oponoval mu Set.
„Brzo nebude, protože já neodejdu, a pokud ani vy neslevíte ze svých návyků, pak hádám, že tuhle situaci vyřeší až déšť, který nás nakonec zažene dovnitř oba,“ pokrčil Bill ledabyle ramenem. Set zafuněl a zapřel se naštvaně do opěradla židle. Ten kluk mu pil krev den ode dne víc. Kdyby raději zalezl do pokoje a nevylézal, udělal by líp.
Po dlouhé chvíli ticha Billa trklo, že když máma s Gordonem řeší věci do práce, pravděpodobně tráví čas převážně e-mailováním a k tomu potřebují přístup k internetu. Bill si odkašlal, a přestože měl v plánu být během 2 minut zpět, stejně laptop zavřel a uvedl do klidového režimu. Ne že by měl uvnitř něco, co žádné jiné oči kromě těch jeho neměly vidět, ale rozhodně neprahl po tom, aby mu v něm brouzdal Set. Systém měl zaheslovaný, takže i kdyby Set laptop otevřel, dál než k oknu, do kterého se vkládalo heslo, by jej to stejně nepustilo.
„Jsem hned zpátky,“ řekl důležitě, aby si Set nemyslel, že vyhrál, a vstal od stolu. „Mimochodem, ten laptop stál dvacet tisíc, takže bych si být vámi rozmyslel, jestli na něj vůbec sahat nebo ne,“ upozornil jej a zmizel v domě. Set se napřímil a začal jednat. Lepší příležitost zřejmě nenastane. Musí to udělat rychle.
Bill se chodbou dostal až k pracovně.
„Hey, jak to jde?“
„Pomalu,“ odpověděla Simone, aniž by se na syna podívala.
„Můžete mi prosím napsat na papír přihlašovací jméno a heslo na wifi?“
„Vydrž moment,“ zdvihl Gordon prst a jednoručně něco dopisoval. Bill se zapřel o stůl a vydechl. „Hotovo,“ usmál se Gordon a natáhl se pro svoji tužku a kousek papíru. Rozklikl jedno okýnko na liště a začal údaje vypisovat.
„Jak ses nakonec zabavil?“ zajímala se Simone.
„Oh no bavím se náramně. Sedím za domem se Setem u stolu a lezu mu pěkně na nervy,“ zachechtal se Bill.
„Proč?“
„Protože trvá na tom, že chce jíst o samotě a já mu tam vadím.“
„A nemůžeš dělat to, co děláš venku, i uvnitř?“ snažila se Simone předejít zbytečným konfliktům a naschválům.
„To bych mohl, ale tu radost mu neudělám,“ roztáhl Bill ústa do škodolibého úsměvu a s poděkováním vzal lísteček, který mu Gordon přisunul po stole k rukám.
„Kde jste na ty údaje vůbec přišli?“
„Byly v papírech od právníka.“ Bill přikývl a místnost opustil.
Na uživatelské jméno by po chvíli nejspíš přišel. SchallbachBW. Název vesnice a 2 písmena jako zkratka spolkové země. S heslem už to bylo horší. Byla to kombinace čísel a písmen, kterou by Bill dohromady v životě nedal. Slíbené dvě minuty zřejmě nedodržel, protože když vyšel ven, Set seděl u stolu před prázdným tácem. A tím prázdným bylo myšleno úplně prázdným. I nádobí chybělo.
Bill se posadil na své místo a nedůvěřivě si muže prohlížel. Vypadal trochu rozrušeně možná až roztěkaně. Chladná maska jako by na chvíli povolila a propustila na světlo boží strach. Možná strach z přistižení.
„To jste měl asi velký hlad, když jste ten oběd slupnul i s nádobím za necelých 5 minut,“ prohodil rádoby nadlehčeně, ale ve skutečnosti mu to vrtalo hlavou.
„Měl jsem hlad a nádobí jsem odnesl do kuchyně,“ odvětil.
„Proč ne i s tím tácem?“ postřehl Bill.
„Na… natrhám si na něj bylinky na čaj,“ vyhrkl Set a mohl si být na sto procent jistý, že to jeho zaváhání Billovi neunikne.
„Tak doufám, že se v těch bylinkách vyznáte,“ utrousil Bill, zatímco zadával heslo do bílého políčka. Set se naštvaně zvedl. „A lhát se nemá,“ houkl za ním Bill, což muže ještě víc vytočilo. Zmizel v domě s tácem a s pořádně naštvaným třísknutím dveří.
„Já ti dám bylinky,“ zašeptal Bill sám pro sebe a díval se, jak se systém připravuje na připojení k internetu.
Od středy, kdy byl naposled součástí tohoto světa, se toho ale moc nestalo. Nudné zprávy z domova i ze zahraničí, nezajímavé události v showbyznysu, typické podzimní počasí. E-mailová schránka zela prázdnotou jako téměř pokaždé a na webových stránkách Billovy školy bylo mrtvo. Bill měl za to, jak se severní část Německa za ty 4 dny radikálně nezmění, a zatím to vypadalo, že jeho přítomnost doma nic nezměnila.
Z legrace do vyhledávače zadal jméno Set, které mělo vyhledat jeho význam. Z velkého množství odkazů vybral asi třetí a rozklikl jej. Nabídnuta mu byla varianta jména Set – a to Seth s písmenem H na konci.
Seth je mužské biblické rodné jméno (hebrejsky שֵׁת, Šet) a vykládá se jako „jmenovaný, umístěný“. Ve Stárem zákoně Šét byl třetí syn Adama a Evy – předek celého národa. Seth je také řecká forma egyptského boha Sutecha, znamená „sloup“, popřípadě lesk. Seth byl zlý bůh chaosu a pouště, otrok Usirův. (wikipedia)
„Zlý bůh. Tak to by odpovídalo,“ ušklíbl se Bill. Chaotický on rozhodně byl, ale s tou pouští už si nebyl tak úplně jistý, protože nevěděl, co by ta poušť měla znamenat v přeneseném slova smyslu. Doslovná poušť to asi nebyla.
Billa přinejmenším zajímalo, která matka dala malému dítěti tak negativní jméno. Nemusela vědět, co to znamená, ale i tak to jméno v Billovi vzbuzovalo nějaké zlo.
Močový měchýř Billovi nedovoloval dál fantazírovat. Zvedl se od stolu a zamířil zpět do domu. Nadával, proč si jeho tělo nevzpomnělo, když si šel pro lísteček. Mohl to vzít cestou a ne se vracet nadvakrát.
Slyšel nějaký šramot z kuchyně. Protočil očima, protože mu bylo jasné, že tam nejspíš zase šňupe Set.
Mohlo to být sotva pár minut, co byl pryč. Vrátil se na dvorek s úmyslem, že si vezme laptop a vrátí se do domu, protože bez Seta to nebyla až taková legrace, a navíc čím rychleji se večer blížil, tím bylo chladněji.
Bill došel ke stolu a na místě se zastavil. Jeho čelo se nakrčilo a pohledem sjel okolí, jestli nezahlédne něco divného. Byl si naprosto jistý, že na stole ještě před pár minutami ležel jen jeho laptop, takže co mělo znamenat zase tohle? Ztěžka dosedl na židli a zůstal zírat na hluboký prázdný talíř, příbor, který ležel v něm, a prázdnou vysokou sklenici, která stála vedle talíře.
Tohle místo mu nemohlo vlézt na mozek tak, že by měl halucinace nebo výpadky paměti.
Prohrábl si vlasy a hodlal zavřít všechna otevřená okna ve svém laptopu, když si všiml, že v prvním dolním rohu je zobrazená tabulka s hodinami, kalendářem a aktuálním datem.
Set sahal na jeho laptop!
Bill naštvaně zaklapl horní díl laptopu, hodil si jej pod pravou paži a do volných rukou sebral nádobí. Chodbou kráčel jako bůh pomsty.
„Takže od začátku. Za prvé, proč přenášíte to nádobí sem a tam?“
„Huh?“ otočil se Set a zbledl, když uviděl špinavé nádobí od oběda v Billových rukách.
„Proč jste to nádobí odnesl zpátky ven?“
„Já… odnesl?“ zeptal se nejistě.
„Očividně! Jinak bych ho asi neměl,“ postavil talíř a sklenici na stůl. Příbor jen zacinkal.
„Já nevím, asi jsem… zapomněl,“ sklonil Set hlavu a vypadal, že opravdu přemýšlí.
„Zapomněl jste, že jste to nádobí odnesl do kuchyně a pak znovu vynesl zpátky ven?“ podivil se Bill.
„Nádobí?“
„Jo! Tohle nádobí,“ ukázal na stůl. Začínal mít pocit, že si z něj muž utahuje.
„Možná jsem… nevím,“ zamumlal Set a zadíval se do zdi.
„Okey, na tohle fakt nemám,“ pípl Bill a z kuchyně odešel. Buď Setovi během dneška hráblo, nebo se u něj začíná projevovat nějaká senilita, stařecká demence a podobné věci, o kterých se mluví v televizi ve spojitosti se staršími lidmi, kterým Bill absolutně nerozuměl. V tom překvapení dokonce i vypustil z hlavy, že chtěl Setovi vynadat, že sahá na cizí věci.
Jestli se Set zbláznil, to si s ním ještě užijí.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Lost to be found oficiálně pasuji na svoji aktuálně nejoblíbenější povídku! Už jedenáctý díl, kdy se vlastně "nic neděje", ale napětí by se dalo krájet. Vážně miluju, miluju takhle plynulé postupné vyprávění.. Máš veškerý můj obdiv, Muckátko, strašně se těším na další díly! 🙂
Mě to napětí naopak strašně týrá! Nejradši bych se nějak vpašovala do povídky a trošku Billa nakopla a popohnala ho, aby nebyl slepý a viděl to, co se mu děje přímo pod nosem!
Zaujalo mě, že měl na laptopu otevřenou ikonku s datumem a časem. Takže ten záhadný 'Tom' ani nemá ponětí o čase? Ale jak to, že umí zacházet s laptopem???
Já chci odpovědi!!!!!
Teraz som si bola istá, že Bill príde na to divné Sethove správanie a domyslí si, že by to jedlo nestihol zjesť ani keby týždeň hladoval a keď sa tam objavil špinavý riad… no čakám či o tom bude ešte Bill premýšľať. Podľa mňa už na to príde:)
Ďakujem za kapitolu:)
No páči sa mi, ako Bill provokuje Seta, ale Set to zatiaľ kryje celkom dobre a Billa mätie. Avšak verím, že ho Bill už čoskoro úplne prekukne! 😀
A ako spomínala Zuzu, aj mňa zaujala otvorená ikonka s dátumom a časom a tiež ma napadlo, že či ten záhadný obyvateľ v tom nemá pojem o čase, lebo prečo by to inak pozeral, že? 😀
Ďakujem za časť a dúfam, že sa čoskoro dozvieme aspoň nejaké odpovede.
Já chci vědět proč Toma schovává Set jinak perfektní povídka.
Pan vezneny neznamy ma rad pocitacovou techniku, ale zjevne se k ni bezne nedostane. Ackoliv, proc by, k sakru, mela stara baba internet a jeste s wifinou? Myslim, ze nekdo ten net pouzivat musel… to s tim nadobim bylo uzasny, Set chudak ma co delat aby vsechno zakryl a zustal nenapadny. Bill mu zdarne slape na paty. Doufam, ze uz konecne neco malo taky odkryje. Jsem hrozne zvedava, kdy konecne uvitame Toma a jaky bude.
Moc dekuji za dalsi supertajnou kapitolu 🙂
Set je teda nenápadnej jak sáňky v létě.. 😀 Bože, jsem napnutá jako kšandy, nemůžu se dočkat, až Bill něco vykoumá a až se objeví Tom, doufám, že to bude co nejdřív, protože takový napínání už dlouho nedám teda a prasknu od nedočkavosti a zvědavosti.. 😀 Moc děkuju za skvělý díl, nemůžu se dočkat dalšího.. 🙂
Set mě v tomhle díle vážně bavil! 😀 Chudák, už mu to schovávání toho obyvatele asi taky pěkně leze na mozek, když si nedává pozor a dělá takovéhle chyby a ani neví, co Billovi odpovídat na jeho otázky. Já jej upřímně chápu, protože něco takového tajit a lhát o tom, bych já nedovedla, jsem děsně průhledná a navíc mě při takových věcech děsně žere svědomí, takže věřím, že už i pro Seta musí být tohle všechno okolo strašně únavné. Navíc už není nejmladší, tak se není čemu divit.
Stejně jsem pořád zvědavá, proč toho člověka stále schovávají, pokud to je i Tom a pokud je on tím ztraceným dítětem, proč jej už dávno třeba neodvezli jinam? To jej jako vážně chtěli schovávat celý život? Co by ten člověk dělal, když by všichni z domu zmizeli?Navíc mě děsně zajímá, jestli je ten člověk třeba nějaký zaostalý, má nějaké postižení a nebo je naprosto normální? Protože si fakt neumím představit, že by někdo normální hodlal žít celý život tak, že by se schovával. Já bych na jeho místě nejspíš utekla, i když bych o skutečném světě nic nevěděla, nedovedu si představit žít takhle. Já mám tolik otázek!!!! A stále nic nevím! 🙁 To je fakt strašné, jak moc nás držíš v napětí! Já už to dlouho fakt nevydržím! 😀 Já, zvědavec největší a po tak dlouhou dobu nic nevím. 😀 Fakt to nesu dost těžce! 😀
Jinak moc doufám, že se Bill brzy vypraví na cestu do ´zakázaného´ křídla. Moc se těším na chvíli, kdy tohohle tajného obyvatele objeví a hlavně se těším na chvíli, kdy se mi celá ta záhada s ním osvětlí! 🙂
Moc děkuji za další báječný díl, Muckátko! ♥
Jóoój, ten Bill je inak zabednený! Set predvádza také veci a Bill si nič nevšimne??? No ták, chlapče, otvor oči, lebo nakoniec to bude Tom ( predpokladám ) kto nájde teba a nie ty jeho!!! Aj tak sa čudujem, že ten tajomný obyvateľ ešte nevyliezol a nesnaží sa nenápadne zistiť, kto a čo je vlastne Bill zač. Zvlášť keď predpokladáme, že je to prvý človek v jeho veku, ktorý sa k nemu dostal tak blízko. No, teším sa a som fakt zvedavá, ako to nakoniec celé dopadne, :-p