autor: B-kay
Musel to být sen. Něco takového nemohlo být skutečné. Bill cítil, jak mu po tváři stéká slza. Cítil, jak mu v hrudi mocně bije srdce. Cítil, že se každou chvilku rozpadne na malé kousky. Proměnil se v panenku, v bezduchý kus porcelánu a veškerou svou existenci odevzdal do Tomových rukou.
Ten se třesoucími prsty opatrně dotýkal jeho tváře; hladil jej po bradě, zkřehlá bříška nesměle otíral o rty, do nichž pomalu a soustředěně pronikal těmi svými. Nedokázal se uvolnit. Ještě pořád se nemohl přenést přes to, co dělal. Bál se uvěřit. Bál se, že pokud by to udělal, už by nebylo cesty zpět. Vybouchl by jako sopka a pohltil Billa svou měsíce nastřádanou lávou. Každý polibek, který mu věnoval, byl promyšlený. Se zavřenýma očima si vychutnával Billovy plaché polibky a už po prvních vteřinách věděl, že ještě nikdy nebyl líbán takovým způsobem. Po celém těle cítil husí kůži. Cítil na svém těle chvění toho Billova a to bylo na jeho ustaranou duši až příliš. Chtělo se mu smát a chtělo se mu brečet. Chtělo se mu všechno a zároveň nic. Ještě nikdy předtím nic podobného necítil, ale věděl, že na
tenhle druh pocitů, si zvykne hodně rychle. A rád.
Z úst mu unikl tichý sten, jak popadl Billovy boky a přitáhl si je ke svému tělu. Bill přestal být nečinným. Omotal mu nohy kolem boků a uvěznil tím Toma v pevném objetí. Na chvíli se od sebe odsunuli; potřebovali nabrat dech. Jejich nádechy byly silné a rychlé, výdechy roztřesené. Byli tak blízko, že si dýchali na rty a zoufale toužili zbořit poslední cihly zdi, kterou si mezi sebou vystavěli. Tu, jež je jako jediná dělila od naprosté euforie. Dlouho byli každý na opačné straně barikády, ukrývali se před sebou, vyhýbali se jeden druhému, což nikdy předtím nedělali. Nyní stáli uprostřed a zoufale natahovali ruce po tom druhém. Hladověli po bližším kontaktu a věděli, že je pouze otázkou času, kdy jeden z nich přestoupí na druhou stranu. Věděli, že pokud se tak stane, bude to opravdové. Věčné, a že nenechají nic a nikoho, aby je o jejich štěstí ještě někdy připravil.
Bill pomalu zamrkal, nosem láskyplně pohladil ten Tomův. Tomův zrychlený dech a občasné steny mu zněly v uších jako rajská hudba. Jak dlouho po tomhle toužil? Je možné, že někdy vůbec toužil po něčem jiném?
Prsty jej pohladil po líci, Tom je vzápětí zachytil těmi svými a jeden po druhém pokrýval jemnými polibky. Díval se na něj. Výraz jeho tváře, pohled, který mu věnoval; to vše jej dostávalo do viru jakýchsi pochybností. Tomovy oči byly plné lásky a radosti. Plné oddanosti, něhy a důvěry. Bill doslova cítil, jak moc mu na tom okamžiku záleželo. Nikdy předtím si nevšiml, že by se díval stejným pohledem i na Riu.
Když to pro něj nic neznamenalo, tak proč to udělal? Proč mu tolik ublížil? Proč to celé zkazil? Všechno mohlo být úplně jiné. Byla to všechno Tomova vina, nebo se ten nápad zrodil v hlavě někoho jiného?
Byl tak zmatený a Tom mu vůbec nepomáhal. Právě naopak. Připravoval jej i o poslední zbytky rozumu. Pokrýval jeho tvář měkkými polibky a i přesto, že mu z úst nevycházela slova, Bill je slyšel. Jako by za každým polibkem následovalo tiché odpusť mi, prosím.
A Bill mu odpustil. Možná byl hloupý a naivní, ale Tom měl nad ním až příliš velkou moc. Byl by schopen dát mu nejenom druhou, ale i třetí, čtvrtou šanci. I přesto, jak moc mu ublížil a jak slabým se cítil být, chtěl mu věřit. Chtěl uvěřit všemu, co řekl, protože zoufale potřeboval být konečně šťastný. Chtěl být s osobou, kterou miloval a která ho možná milovala.
Když naposledy takhle stáli naproti sobě, stejně blízko, ani netušili, jak dlouho si budou muset počkat, než se ten okamžik zopakuje. Tak moc si přáli zapomenout. Vymazat ty dva šílené roky a žít, jako by se nikdy nic nestalo. Bylo to možné. Měli v rukou takovou moc. Stačilo udělat jeden jediný krok. Vrhnout se do prázdna. Vsadit úplně všechno na jedinou kartu.
Tom si položil Billovu rozevřenou dlaň na tvář a pousmál se, když ucítil, jak Bill jemně zapohyboval palcem a pohladil ho. Chtěl ho znovu políbit, ale nevěděl, jak by měl o to požádat. Vpíjel se mu do očí. Jeho žaludek se bláznivě chvěl při pohledu na nádhernou hru světel, slunce a hnědého odstínu bratrových očí. Zesílil stisk rukou kolem jeho boků a přitáhl jej k sobě. Bill sklouzl ze stolu, přistál na nohou, které se mu okamžitě podlomily. Tentokrát to však nebylo způsobeno nevolností. Plaše odvracel pohled, očima těkal po kuchyni a úspěšně se vyhýbal bratrovým očím do chvíle, než Tom vzal jeho obličej do dlaní a měkce jej políbil na rty. Odtáhl se od něj a opět mu pohlédl do očí.
Hoď všechno za hlavu. Důvěřuj mi.
Všechno se s ním točilo. Nedokázal dělat víc než stát na místě, nehybný jako socha a hladově se vpíjet do Tomových očí. Viděl všechno, co se mu snažily říct. Naslouchal jim. Náhle to bylo tak lehké.
Pojď ke mně. Žij tím, co miluješ. Prosím.
Lapaje po dechu, omotal jednu ruku kolem Tomova krku. Na rty mu vystoupil úsměv.
Prosím.
Poslední cihla odletěla stranou. Zeď byla zbořena. Bill se k Tomovi přitiskl ve stejnou chvíli a se stejnou razancí, jakou si jej Tom přitáhl k sobě. Naráželi do zdí, nemotorně klopýtali kolem kusů nábytku, bezmocně tisknouc tělo toho druhého. Tom ve stavu největšího zoufalství přitiskl Billa proti lednici, ruce mu vpletl do vlasů, zuřivě pleníce bratrova chvějící se ústa. Bill měl tendenci olíznout si je, proto vystrčil špičku jazyka a málem omdlel, když jej Tom pohladil tím svým a vzápětí jej nasál do úst. Pro oba to bylo něco nového. Neočekávaného. Stáli naproti sobě bez pohnutí, s jazykem v ústech toho druhého si vyděšeně hleděli do očí. Jako by najednou zaváhali.
Tom zavřel oči jako první. Zapletl ruce do Billových odrůstajících vlasů a zlehka zakmital jazykem. Bill omámeně přivřel víčka a zafuněl. Ještě více pootevřel ústa a nejistý na vlastních nohou zopakoval váhavý pohyb Tomova jazyka. Prsty sklouzl níž, sevřel lem Tomova trička a naléhavě jej přitáhl k sobě. Bylo to, jako by chtěl, aby jej Tom vstřebal do sebe. Aby se sloučili jako dva chemické atomy a vytvořili tím větší a silnější molekulu. Jednoho člověka.
Jejich polibky se měnily z váhavých v procítěné. A z těch v hladové. Tom v dlaních svíral Billovu hlavu, zuřivě plenil bratrova ústa a prostřednictvím divokých polibků řekl víc, než kdy mohl za pomoci slov. Bill byl rád, že se opíral o ledničku, jinak by jistě skončil na podlaze. Zmítal sebou v Tomově silném sevření, tiskl se na něj jako hladové klíště. Každý další polibek byl lepší než ten předešlý. Bojovali o dominanci, nechtěli se toho pocitu vzdát. Bill vnímal, jak mu Tom střapatí vlasy a jak se do polibků usmívá a v těch chvílích se musel usmívat i on.
„Panebože,“ zasténal Tom mezi polibky a bezmyšlenkovitě Billa líbal všude, kam dosáhl. Na bradu, na nos, na čelo. Drobnými pusinkami mu pokrýval přivřená víčka, bral do úst jeho chvějící se řasy a svými vousy jej lechtal po celé tváři. Chtěl ochutnat každý milimetr jeho kůže. Chtěl si už navždy pamatovat výraz jeho tváře, jeho vůni. „Čekal jsem na tebe tak dlouho,“ něžně jej kousl do špičky nosu. „Tak dlouho,“ vydechl nešťastně.
Bill se chvěl po celém těle. Ještě pořád nedokázal popadnout dech. Na rtech cítil Toma a nechtěl, aby ten pocit někdy zmizel. Bolest v pozadí jeho slov mu doslova vyrážela dech. Už ničemu nerozuměl. Zdálo se, že i Tom po celou dobu trpěl. Možná dokonce stejnou měrou jako on.
Co se jim to stalo?
Andreas si otráveně odfrkl, vypnul televizi a ovladač od Playstationu nevědomky odhodil takovou silou, že přeletěl přes půlku pokoje a jen tak tak minul máminu milovanou vázu, kterou si přivezla z dovolené ve Francii. Kdyby to bylo na něm, rozbil by ji už dávno. Byla příšerná. Tuctová s podivnými květinami. Jistě nebyla vůbec tak drahá, s jakou láskou se o ni jeho máma starala. Povzdechl si a zadíval se na kytici seschlých růží, kterým měl vyměnit vodu už před pár dny. Dvojčatům se vždy líbila. Jak váza, tak i jeho máma. To on s ní měl pořád nějaký problém, a když se nad tím zamyslel, ani netušil proč.
Zapátral v kapsách a po chvilce vytáhl pokřivenou cigaretu a starý zapalovač. Věděl, že nemá ráda, když kouří vevnitř, ale jemu bylo v tu chvíli všechno jedno. Silně si potáhl, hlavou se opřel o jeden z načechraných polštářů a se zavřenýma očima pomalu vyfoukl cigaretový kouř. Zadíval se na šedý mrak, vznášející se kousek nad jeho hlavou a přál si, aby se i veškeré vzpomínky slily v nesourodou masu. Aby všechno viděl skrz nejasný oblak. Aby nic nebylo ostré.
Věděl to! Věděl to mnohem dřív než oni dva, ale nikdy si to nechtěl připustit.
Jeho nálada právě klesla pod bod mrazu. Otráveně zatahal Scottyho za ucho, aby se alespoň nějak zabavil, zatímco Tom strkal pod polštář svého mladšího bratra malý balíček.
„Jak dlouho tě bude bavit hrát si na zoubkovou vílu?“ zeptal se znuděně a tentokrát zatahal jejich mazlíčka za ocas. Scotty nebyl na takové jednání zvyklý. Zakňučel, přiběhl k Tomovi a přitulil se k jeho bokům, vrhajíc na Andrease nedůvěřivé pohledy.
„Tak dlouho, dokud z toho bude mít radost,“ odpověděl Tom s úsměvem. Jednou rukou zahlazoval stopy a druhou hladil Scottyho za uchem.
„Stejně je to pitomost,“ zamumlal Andreas a posměvačně ukázal na Billův polštář. „Jste jako malí.“
„Je nám teprve deset. My jsme malí,“ reagoval Tom trošku zaskočen chováním svého nejlepšího přítele.
„Na zoubkovou vílu jsem přestal věřit, když mi bylo pět,“ zachechtal se. To protože mu nikdy nic nepřinesla. Protože neměl člověka, pro kterého by znamenal tolik jako Bill pro Toma.
„To je tvůj problém,“ odpověděl Tom skrz zaťaté zuby. Začínal cítit pochybnost. „Jde mi jen o to, aby se usmíval. Miluje překvapení a já miluju, když ho můžu překvapovat.“
„Bille, pojď,“ šeptl Andreas a zatahal drobného černovláska za kapuci tenkého tílka. „Schováme se Tomovi a on nás bude hledat.“
Právě stáli na louce pouze pár metrů vzdálené od domu dědečka dvojčat. V ten den bylo extrémně horko, do očí jim svítilo ostré slunce, ale zdálo se, že jediný, komu to překáží, byl pouze on. Tom se nabídl, že přinese něco sladkého a Bill jej s nadšeným výrazem ve tváři vyhlížel. Nemohl se dočkat svých oblíbených ovocných bonbónů. Nad Andreasovým plánem vůbec nepřemýšlel. Okamžitě zavrtěl hlavou, sedl si na hromadu suché trávy, do které vzápětí ponořil prsty a začal se jí přehrabávat.
„No tak, Bille.“ Andreas dopadl na kolena vedle něj. „Bude sranda. Schováme se za těmi stromy. Je to jako schovávaná.“
Bill si sladce skousl rty, ohlédl se za sebe a opět zavrtěl hlavou.
„Tomi neví, že si hrajeme na schovávanou. Nepůjde nás hledat. Bude si myslet, že jsme se ztratili a já nechci, aby měl strach.“
„Určitě mu to dojde,“ řekl a vytáhl černovláska na nohy. Chtěl ho mít chvilku jen pro sebe.
„Já nevím, Andy.“
„Bude legrace. Poběž,“ vydechl, popadl Billovu malou dlaň a rozběhl se s ním k hustému porostu jehličnanů.
Věděl, že Bill ještě pořád váhá. Cítil to. Neutíkal; neochotně kráčel za Andreasem, který si chtěl ze svého kamaráda vystřelit. Stihli to jen tak tak. Právě když zmizeli za velkým kmenem jednoho ze stromů, se Tom vrátil na louku s náručí plnou různých dobrot. Překvapeně zamrkal a zmateně se rozhlédl kolem sebe.
„Bille?“ zavolal, vyděšeně hledící do všech koutů divé přírody. „Bille!“
Andreas se tlumeně zachichotal a chystal se říct Billovi, aby nereagoval, ale když se otočil, Bill už u něj nebyl. Zvedl hlavu zrovna ve chvíli, kdy Tom upustil vše, co držel a rychle k sobě přitiskl Billa, který k němu utíkal tak rychle, až se zadýchal. Tom mu něco zašeptal do vlasů, Bill přikývl a nechal se obejmout ještě pevněji.
Andreasovo jméno nezakřičel ani jednou.
„Naposled jsem ho viděl na klučičích záchodech.“
„Proč si tam s ním nezůstal?“
„Nechtěl mě k sobě pustit. Zamknul se v jedné z kabinek a nechce vyjít.“
Urychleně běželi školní chodbou, která byla pár minut po zvonění liduprázdná. Andreas zaslechl naštvaný hlas jedné z učitelek, která na ně volala, aby se laskavě vrátili do tříd, ale věděl, že Tom nic z toho nevnímal.
„Co se vlastně stalo? Šel jsem jen pro něco do bufetu. Byla to chvilka,“ řekl Tom a Andreas si nemohl nevšimnout jeho provinilého výrazu. Z pravé kapsy kalhot mu trčely dvě čokoládové tyčinky a několik lízátek.
„Nebyl jsem u toho, ale holky ze třídy říkaly, že se mu Schummer zase posmíval,“ odpověděl u dveří do záchodů.
Tom si smutně povzdechl, vletěl dovnitř a očima prolétl řadu zavřených kabinek.
„Bille?“ Andreas nerozuměl tomu, jak mohl i v takové chvíli vyslovit bratrovo jméno s takovou dávkou něhy. Pochyboval, že jej Bill k sobě pustí. S ním odmítal jakkoliv komunikovat.
Sledoval, jak Tom pomalu prochází mezi kabinkami, konečky prstů klepal na jednotlivé dveře, jako by vyťukával nějakou melodii. Překvapeně zamrkal, jakmile se dveře jedné z kabinek pomalu otevřely a Tom byl váhavě vtažen dovnitř.
Po špičkách došel k otevřeným dveřím a nahlédl dovnitř. Bill seděl na záchodovém prkýnku, Tom klečel naproti němu a něco mu vysvětloval. Bříšky prstů mu stíral slzy a hladil jej po tváři. Andy nevnímal nic z toho, co mu řekl. Hypnotizoval Billův krásný obličej.
Pohled, který Tomovi věnoval, mu způsoboval husí kůži. Byl to přesně ten, po kterém on prahnul celou svou bytostí.
Naštvaně stiskl víčka a snažil se nevšímat si soustavného chichotání. Chtěl spát. Chtěl usnout, vzbudit se nejlépe až kolem oběda a vrátit se domů. Kempování v přírodě rozhodně nepatřilo mezi jeho oblíbené činnosti; jako menší byl kempovat s prarodiči asi jednou nebo dva krát, ale pokaždé to dopadlo katastrofálně. Nechtěl být vůči přírodě nespravedlivý, a proto se rozhodl dát tomu ještě šanci. Věděl, že když půjde s dvojčaty, zažijí spoustu legrace.
Ano, hledání správného místa byla legrace. Hodně se nasmáli i při stavění stanu, který se jim nakonec zřítil na hlavy. I večerní opékání a vymyšlené hry celkem ušly, ale nocování už tak dobré nebylo.
Bill trval na tom, že musí spát na kraji. Neměl rád malé prostory a pomáhalo mu, když měl na dosah rukou alespoň provizorní okýnko. Tom musel spát samozřejmě uprostřed, protože Bill by bez Toma vedle sebe neusnul. A tím se Andreas dostal do stavu své pochmurní nálady.
Těšil se, že bude po celou noc ležet vedle Billa. Že bude potají vdechovat jeho vůni, a když bude mít to štěstí a měsíc si prorazí cestu skrz malý otvor ve střeše stanu, bude se moct dívat na jeho tvář, možná se jí i dotýkat. Místo Billovy vůně cítil akorát to, jak se ve vedlejším spacáku Tom neustále převaluje; pokud to vůbec byl jenom Tom, protože slyšel Billův šepot a tlumený smích až příliš blízko své hlavy.
„Teď ty,“ zaslechl Billův tichý hlas.
Chvíli bylo ticho, než Bill hravě pleskl Toma po zádech. Veselý smích tlumil v bratrově veliké mikině.
„No co, zkoušel jsem, jestli mě vnímáš.“
Chichotali se, šeptali, šimrali jeden druhého, a když si konečně popřáli ´dobrou noc´, téměř vycházelo slunce.
20. narozeniny. Poslední oslava předtím, než se dvojčata odstěhovala do L. A. Období, kdy veškerá tajemství pomalu vyplouvala na povrch. Bylo něco po půl druhé ráno, když se Andreas rozhodl zkontrolovat, v jakém stavu se nacházeli všichni hosté. Většina z jeho namol opilých přátel ležela v obýváku na podlaze a ostatní byli rozházení po celém domě jako nepotřebné kusy nábytku. Když se vrátil ze své krátké obhlídky, zamířil rovnou do kuchyně, kde si nalil plnou skleničku tvrdého alkoholu. Očima zabloudil k obýváku a bezmyšlenkovitě ji do sebe hodil.
„Pamatuješ na náš žabí taneček?“
„Na to se nedá zapomenout… bohužel.“
„No ták.“ K uším mu dolehl Billův opilý hlásek. „Stejně nás nikdo nevnímá.“
„Naposledy jsme to dělali ve školce.“
Andreas viděl, jak Tom lehce zavrávoral, ale rozhodně na tom nebyl tak jako Bill, který kolem něj poskakoval s roztomilým úsměvem a snažil se ho dotlačit k nějaké dětské taneční kreaci, o které neměl ani Andreas žádné tušení.
„Prosím,“ našpulil rty a Andy viděl, jak Tomův pohled nesměle skenuje ty plné polštářky.
„No tak dobře,“ řekl Tom, zhluboka se nadechl a postavil se naproti Billovi, který doslova zářil. Andreas ho ještě nikdy předtím neviděl tak spokojeného.
To, co vzápětí následovalo, se nedalo nazvat tancem, ale dvojčata si to užívala, jako by se jednalo o profesionální taneční vystoupení. Smáli se, točili dokola, poskakovali a nafukovali tváře jako opravdové žáby. Bylo jim jedno, že jsou úplně mimo rytmus romantické balady, která hrála v pozadí. Při poslední otočce ztratili rovnováhu, přistáli na podlaze hned vedle opilé slečny s pomalovanou tváří a rozesmáli se na celé kolo.
„Nebylo to špatné,“ řekl Tom se smíchem a pomohl Billovi kleknout si.
„Bylo to příšerné,“ opravil jej Bill a Tom pobaveným přikyvováním souhlasil.
Andreas z nich nemohl spustit pohled. Jejich tváře dělilo méně než deset centimetrů. Viděl to přicházet. Nevědomé naklánění hlavy, přivírání víček, pomalé přibližování se. Doslova na sobě cítil ten elektrický výboj. Točila se mu z toho hlava.
Hlasitě si odkašlal, a když vstoupil do místnosti, byla dvojčata zase daleko od sebe. Stín místnosti pohltil vše, co nemělo být vidět. Ruměnce v jejich tvářích, spící opilce i Andreasův škodolibý úsměv.
„Hm, možná nějakou pěknou knihu.“
„Knihu?“ Tom nevěřícně pozvedl obočí a vzápětí pobaveně zavrtěl hlavou. „Má to být dárek k narozeninám.“
Bill se zasmál. „Věř nebo ne, někteří lidé považují knížky za hezký dárek.“
Zpozorněl, protože právě procházeli kolem jednoho z mnoha knihkupectví ve velikém nákupním centru, ignorujíc všudypřítomné pohledy. Šli tam s jediným cílem – koupit dárek a to chtěli také splnit. Nemínili se zabývat ničím jiným.
„Podívej, například tahle encyklopedie-„
„A dost,“ řekl Tom se smíchem, popadl Billa za ruku a táhl jej co nejdál od výlohy nabízející různé žánry knih. „Teď je řada na mě,“ řekl natěšeným hlasem a očima rychle skenoval názvy jednotlivých oddělení. Stisk jeho prstů byl náhle jemnější; něžně pohladil Billovu ruku předtím, než ji pustil. Bill zíral na špičky svých bot a stydlivě se kousal do rtu. Připadal si jako dítě. Ale byl to nádherný pocit.
Pomalu kráčel za Tomem a málem do něj narazil, když nečekaně zastavil a ukazoval do výlohy velkého hračkářství.
„Podívej na toho zajíce,“ řekl pobaveným hlasem a posunul se, aby Bill dobře viděl na modrého plyšáka. Bill se musel opravdu přemáhat, aby se nezasmál. Plyšák byl modrý, měl dlouhé povislé uši a s vyplazeným jazykem působil opravdu směšně. Nerozuměl tomu, jak mohli něco takového prodávat pro děti.
„V životě jsem neviděl tak hnusnou hračku,“ zašklebil se.
„Mně se líbí,“ Tom roztomile nakláněl hlavu na jednu, pak na druhou stranu a prohlížel si zajíce ze všech stran. „Je legrační,“ dodal, ale nakonec uznal, že by možná nebyl nejšťastnější volbou. Zvedl ruce do vzduchu na znak, že se vzdává a pospíchal za usmívajícím se Billem.
Po celou dobu přemýšlel nad tím, jestli mu někdy řekl, jak moc mu úsměv sluší.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Opět nádherné… Tolik emocí a tak skvěle popsaných, že mám skoro pocit, jako bych to všechno prožívala s nimi…Dokonce i toho zmetka Andrease už začínám litovat. Celý život po něčem toužit a nemít ani tu nejmenší šanci… Je dobře, že jsou dvojčata zase spolu a snad už teď konečně šťastní a nebudou se zbytečně trápit…
Děkuji moc za epizodu
Nemohla som pri tom ich bozku dýchať. To bola neskutočná sila a bolo to prekrásne.
V tých flasbackoch sú tak roztomilí obaja, ale Andyho mi je tam ľúto. Musel sa cítiť príšerne odstrčený a žiarlivý a nešťastný.
Ale aj tak im to nemal právo urobiť. Nemal ich rozdeliť.
Ten modrý zajac ma zase rozosmial:D lebo si predstavujem toho z klipu gungun:D Ale tento asi nemá prišitú ten obrovský penis, že? 😀
Krásna kapitolka ale pořád mám divný pocit z Andrease.
Nádherně napsáno,byly v tom silné emoce,doufám že budou spolu a štastní
Jsem neuvěřitelně šťastná z toho, jak jsou kluci nadšení z jejich znovuobnoveného vztahu! Především Bill je neuvěřitelně roztomilý! ♥
Ty flashbacky mě zas a znova úplně dostaly. Nejen,že tyhle chvilky mezi dvojčaty prostě miluju – ta Tomova neutuchající láska už v tak malém věku je kouzelná, ale strašně moc mě fascinuje jejich nádherný vztah už od mala. Jak se o sebe starali a měli se vždycky rádi. O to víc mě mrzí, že to na chvíli mezi nimi skončilo a kluci se od sebe tak odcizili. Snad to bude teď už ale lepší! 🙂 A je to s podivem, ale i přes to, jak moc Andrease nemám ráda, tak mi jej bylo líto. Na jeho místě bych vážně být nechtěla, protože cítit k někomu tak šílenou lásku a vidět, že mi to ta osoba neopětuje a cítit, že stejné pocity má někomu jinému, musí být ubíjející. Samozřejmě ani tohle jej neospravedlňuje, protože to, co udělal, je v mých očích téměř neodpustitelné. Prostě jej nemám ráda a myslím, že už ani nikdy mít nebudu.
Tom s Billem jsou spolu neuvěřitelně rozkošní! ♥ Miluju části s nimi a neuvěřitelně moc se už těším na další díly!
Děkuji, B-Kay! ♥