autor: BrokenMirror
Záblesky před tvýma očima 2/2
Probouzel se, Tom to poznal podle toho, jak se mu hýbaly oči pod víčky. Brzy zamrká a otevře oči a bude se vzpamatovávat z toho, co se stalo a bude buď tím člověkem, kterým byl poslední dobou, nebo se vrátí zpátky ke svému starému já. Tom nevěděl, co očekávat, ale věděl, v co doufal.
Nechal Billa vrátit se k vědomí svým vlastním tempem a on nakonec otevřel oči a unaveně se díval na strop. Zdál se zmatený z toho, proč je zpátky ve své cele a Tom cítil bolest, když se Bill pokusil zvednout ruce, ale zjistil, že je má připoutané k rámu postele, stejně tak jako nohy.
Bill roztřeseně vydechl a otevřel pusu. „Mám nějaké dost vážné déjà vu,“ řekl trochu chraplavým hlasem. Pak byl chvíli zase zticha, než znovu promluvil, očima přejížděl po pokoji. „Co je to s tebou, proč tady musíš vždycky chtít být?“
Tom tu otázku ignoroval. „Co si pamatuješ?“
Bill se zamračil a na chvíli se zamyslel, pak zbledl. „Kurva,“ zamumlal. „Já… nejsem si moc jistý.“
„Co to znamená?“
„Já nevím…“ došla mu slova a pak se podíval na Toma, jeho oči se mu ale nedívaly do obličeje. „Udělal jsem to, že ano?“
Tom pohnul rukou, stáhnul si rukáv od košile dolů, aby skryl červenou značku. Předtím si je vyhrnul, protože v cele bylo horko, ale přál si, aby to neudělal… „Um…“
Bill nepotřeboval slyšet, jak říká ano, aby znal pravdu. Odvrátil hlavu; z toho, jak bolestivý výraz měl v obličeji, se Tomovi sevřel žaludek.
„Hej, Bille, to není-„
„Ne,“ zašeptal Bill, nebezpečně se mu třásla čelist.
Tom mu položil ruku na ruku. „Hele, ty-„
Bill při tom doteku ztuhl a pomalu k němu otočil hlavu. V obličeji měl nevěřícnost a vypadal, jako by se snažil napojit na vzpomínky. „Ty…“ hledal slova. „Tys mi dal drogy.“
Tom polkl a přikývl. „Omlouvám se.“
Bill odvrátil hlavu a přál si, aby se mohl posadit. Bolela ho hlava a přišlo mu, že mu je na zvracení. Vzpomínky na to, co se stalo, byly po většinou rozmazané, ale dost jasně si pamatoval pocit, když mu Tom zapíchnul ostrou jehlu do krku. Chtěl se zlobit, chtěl se naštvat a cítit se zrazený, ale věděl, že si o to říkal. Co měl Tom dělat?
Jen si nechtěl myslet, že to bylo nevyhnutelné. Nechtěl vidět červené značky na Tomově předloktí nebo si pamatovat jeho pevné sevření na zápěstích. Nebyl si jistý, ale přemýšlel, jestli Toma kopnul do rozkroku. Bože, byl vážně magor. Myslet si, že se zlepšil, bylo až moc optimistické. Skončil přesně tam, kde vždycky, připoutaný k posteli a neschopný pohybu.
Pamatoval si jednu ze svých včerejších myšlenek, nebo kdy to vlastně bylo; jeho časová orientace nebyla v tuhle chvíli zrovna nejlepší. Některé myšlenky, které si pamatoval, byly černé, opravdu temné a v tu chvíli je všechny myslel naprosto vážně. Udělal by to, byl si tím jistý. Kdyby měl víc času, tak by mohl…
„Neměl bys tu být,“ zamumlal, obličejem stále k šedé kamenné zdi. „Neměl by ses ke mně přibližovat.“
„Já se tě nebojím.“
Bill sebou při těch slovech trhnul. Slyšel je tolikrát, ale tentokrát ho opravdu rozčílila. „Jak to můžeš říct, jsem tikající bomba!“ rozkřikl se a podíval se na něj. „Předtím jsem tě nevaroval, ale teď tě varuju. Prosím.“
„Stejně se ne-„
„Přestaň, prostě přestaň. Přestaň říkat, že se mě nebojíš! Fajn, okay? Fajn, možná se nebojíš, ale já ano.“
Tom se na něj jen díval a Billovi se stahovaly vnitřnosti. Trochu se mračil a díval se na Billa tím otravným chápavým pohledem, který byl jen na hranici lítosti. Bill nikdy neměl rád lítost ani sympatie, a tak sklopil pohled, trochu litoval toho, co řekl, ale nebral to zpátky. Nechtěl mu ublížit a to bylo vše.
„Co ti řekla?“
„Co?“
„Její matka,“ řekl Tom a jeho pohled stále neopouštěl Billův obličej. „Potkal jsem ji na cestě dovnitř. Co ti řekla?“
„Nic co by nebyla pravda.“
„Bille-„
„Ne opravdu. Všechno, co řekla… je to pravda. Nevím, proč předstírám. Já… co to děláš?“
Tom se posunul dolů a tahal za pouta na kotnících, odemykal je.
„Myslím, že bys je tam měl nechat,“ řekl Bill tiše, ale Tom zavrtěl hlavou.
„Ne,“ řekl a přesunul se k těm na zápěstích. Z nějakého důvodu vypadal provinile. „Nejsi jediný, kdo dokáže způsobit zranění,“ zamumlal, když osvobodil Billovu pravou ruku. „Vyhrň si rukávy.“
Bill se zamračil, ale použil svou už teď volnou ruku k tomu, aby si vyhrnul rukáv na levé ruce. „Ježiši,“ řekl, než se dokázal zastavit, pak se očima přesunul na druhou, vyhrnul si rukáv až nad rameno. Vykulil oči, tohle bylo ještě horší. „Kurva, fakt jsme se prali, co?“
„Tak nějak jsem tě strčil do zdi,“ zamumlal Tom, nedíval se na ty modřiny. „A možná tě až moc pevně držel. Promiň.“
Bill pustil košili a zavrtěl hlavou, pobaveně se zasmál. „Dobře, teď tu druhou,“ řekl a trochu zamával stále upoutanou rukou. Bylo mu z nějakého důvodu mnohem lépe.
Tom mu ji také odepnul a Bill se pomalu posadil, zaúpěl a na chvíli si opřel ruku o čelo, protože se s ním celá místnost zatočila.
„V pohodě?“
„Mm, jo,“ řekl Bill a narovnal se. „Víš, jsem rád, že ses bránil,“ řekl a podíval se Tomovi do očí.
„Neměl jsem… ne takhle.“
Bill s malým úsměvem zavrtěl hlavou. Protáhl si ramena a snažil se přenést přes bolest, kterou cítil v rukou z toho, jak mu je kroutili do nepřirozené pozice. Nejspíš má mnohem víc modřin, o kterých Tom ani neví.
„Bille, já …“
Bill zvedl pohled a Tom měl stále ten výraz ztraceného štěněte.
„Omlouvám se,“ dokončil. „Že jsem tě tam nechal, bylo to hloupé.“
„Nevěděls to.“
„Ale neměl jsem odcházet, bylo to neprofesionální a-„
Bill si odfrkl. „Neprofesionální. Nepracovals.“
„Možná to je ten problém,“ řekl Tom a Bill se zamračil. „Chci říct… ty… s tebou se nesoustředím na práci. Už sem nechodím kvůli práci; chodím sem kvůli tobě. Chci říct, to je… To, co jsem udělal, bylo špatné. Neměl jsem právo tě odtamtud jen tak odvést, ne sám. Jestli teď budeš mít problémy, tak to bude na mě a já prostě…“
Bill polkl a sklopil zrak. „Co chceš, abych s tím udělal?“ zeptal se tiše, skoro temně, ochranářsky založil ruce.
Tom se zarazil. „Co jsem řekl?“
„Co?“
„Znám tě, něco jsem řekl, protože se na mě nedíváš.“
„Možná mě nebaví tvůj obličej.“
„Fajn, tak mi to neříkej.“
Bill na něj chtěl křičet, ale zadržel to a pevně se objal, aby Tom neviděl, jak se mu chvějí ruce. Neopouštěj mě, říkal patetický tichý hlas v jeho hlavě, Bill ho odmítal. Odmítal tu bezmocnost, závislost a strach. Bylo to až moc reálné, až moc a on celý svůj život strávil tím, že od toho utíkal.
„Přestaň tak moc přemýšlet, slyším, jak ti to v hlavě šrotuje.“
„Nemůžu tomu pomoct.“
Najednou byla jeho ruka v sevření Tomovy ruky. Asi si přeci jen všiml toho, jak se chvěl.
„Nemysli,“ zamumlal Tom, nepřítomně hladil Billa palcem po ruce, dělal to, jako by si toho ani nevšiml.
Ale Bill si toho všiml. Uvnitř něj hořel oheň, když se nosem otřel o Tomův, nebyl schopný přemýšlet, ani kdyby chtěl. Jejich dechy se proplétaly a Tom sotva stihl zašeptat další promiň, než to Bill už nezvládl a spojil jejich rty.
Dal ruku Tomovi za krk, aby ho přitáhl blíž k sobě a prohloubil polibek, oddechoval nosem, když mu Tom položil dlaň na bok a druhou vysoko na stehno.
Polibek se rychle stal agresivnějším, horko se zvětšovalo. Takhle se nelíbali opravdu dlouho a Bill ani nevěděl, že to potřeboval, až do teď. Potřeboval to moc, tak moc, že si toho až Tom všiml, protože se mu tiše zasmál do rtů.
Bill ho umlčel tím, že nasál jeho spodní ret do pusy; nebyl v náladě na povídání, když uvnitř něj hořel tak žhavý oheň. Vtiskl poslední polibek na Tomovy rty a pak se zvedl, rychle přešel ke dveřím.
„Co to děláš?“ zeptal se Tom, když Bill otevřel dveře a natáhl se ven po malém okénku, jen aby ho zadělal. „Oh.“
Bill dveře zase zavřel, otočil se k Tomovi a založil ruce. „Co sis myslel, že udělám? Nevěříš mi?“
Tomovi zbledl obličej a Bill chvíli držel svůj stoický výraz, pak se ale usmál.
„Ty bastarde,“ zasmál se Tom, zavrtěl hlavou a uvítal Billa na svém klíně, když se na něj usadil, oči temné vášní.
Tom položil ruce Billovi na boky, zrovna když ho Bill silně položil na postel a vpil se mu do rtů hlubokým polibkem, tiše vrčel.
Billovy dlouhé vlasy, které mu teď už sahaly nejspíš až do půlky zad, padaly dolů kolem Tomovy hlavy, vytvářely tak temnou záclonu. Tom ho po nich hladil, dokud ho nechytil na temeni hlavy a nepřitáhl si ho blíž pro hlubší polibek.
Jedna z Billových rukou se dostala mezi ně, chytil Toma za lem kalhot. První věc, kterou udělal, bylo, že mu vytáhl zpoza kalhot bílou košili a pak až otevřel knoflík a rozepl zip o vteřinu později.
„Ježíši,“ zamumlal mu Tom proti rtům, cítil, jak se mu zvedly do letmého úsměvu. To stačilo. Pevně vzal Billa za boky a otočil ho. Zasedl ho a na chvíli přemýšlel, jestli se s ním nebude Bill prát jako předtím, ale pak Bill zvedl jednu nohu a dal mu ji kolem pasu, přitáhl si ho dolů pro další polibek.
Jeho urgentnost Toma pobavila a tak nemohl zadržet další tichý smích, Bill odfrkl nosem a pořádně ho kousnul do spodního rtu.
„Ty víš,“ zamručel Tom a začal pokládat polibky na Billovu čelist, byl spokojený s tím, jak dobře odpovídal na to, co mu dělal. Bylo hezké nemuset se s ním dál prát a mít ho jen tak pod sebou. „Tohle jsem neměl v plánu dělat, až dokud nevyhrajeme ten případ.“
Teď se musel zasmát Bill. „Nezakřikněme to,“ řekl a začal pracovat na knoflících na Tomově košili. Trochu se s nimi pral a vrčel frustrací, když se zdálo, že je těžší je otevřít, než si nejdříve myslel, Tom poslední tři otevřel sám.
„Máš pravdu,“ řekl, když Bill začal skoro okamžitě přejíždět dlaněmi po jeho hrudníku a vzal ho za ramena, znovu ho políbil. Zvedl i svou druhou nohu a snažil se Tomovi ukázat, že věci musejí jít rychleji, nebo to nevydrží.
„Kdo vůbec plánuje sex?“ odfrkl si Bill, když se odtáhl od polibku, aby Tomovi pomohl sundat košili dolů úplně. „To nemůžeš.“
„Ty chceš něco spontánně? Ty?“
„Zmlkni.“
Tom se zazubil a pohladil Billa po hrudníku, zastavil se s nimi na bocích. „Co chceš?“ zamručel, sklopil hlavu a přejel mu rty po čelisti.
Bill zavrčel a zaťal zuby, pevně svíral Tomovo holé rameno. „Nech toho, ty víš, co chci.“
Tom, ten bastard, se mu usmál proti krku.
„Neřeknu to.“
„Proč ne?“
„Protože ne,“ řekl, trochu ho iritovalo Tomovo hrozné načasování toho, že se choval otravně. „Ty víš, že to neřeknu.“
Tom si povzdychl, ale stejně přikývl, konečně jeho horká dlaň našla cestu pod Billovu košili a dotkla se jeho holé kůže. Tom přejel prsty přes Billovo ploché břicho, dokud si nemyslel, že Billova hlava neexploduje, pokud s nimi nepojede níž, konečně našel cestu až ke gumičce jeho kalhot. Billovi se zrychlil dech a všechna jeho krev se hromadila dolů, jemu se z toho až zamotala hlava.
Semknul nohy kolem Tomova těla pevněji, když mu Tom přejel rukou níž mezi nohy, konečně se ho dotkl tam, kde si to Bill tak přál. Byl až moc hrdý na to, aby ho o to poprosil, ale Tom to věděl.
Bill usykl a zaklonil hlavu. Tohle by mohlo skončit až trapně brzy, pomyslel si, když ho Tom sevřel do prstů. Bylo to až moc moc dlouho. Přemýšlel, jestli Tom s někým byl, zatímco byl pryč.
Zavrčel při té myšlence a stáhl si Toma pro polibek. Ne, pomyslel si, agresivně Toma líbal se vším, co měl. Tom nikoho neměl. Nemohl by.
Ne že by byli spolu nějak exklusivně nebo tak, ale… Bill pevně sevřel oči a snažil se už nepřemýšlet. Proč musel všechno analyzovat a proč teď? Jen si tohle užívej, ty idiote.
Sevřel nohy kolem Toma víc a nechal svou mysl jít.
Cítil, jak se mu o vnitřní stranu stehna otírá Tomova erekce, cítil, jak uvnitř něj plameny hoří víc, tak intenzivně, že skoro křičel frustrací, když se najednou Tom přestal hýbat. Podíval se Billovi do tváře s divným výrazem v obličeji.
„Co?“ Bill skoro odsekl, ale zarazil se právě včas. „Ježiši co zase?“
Tom zaváhal a pak položil dlaně na Billův úzký pas, dal je pryč od místa, kde měly být. „Víš, nemusíme to dělat takhle, ano?“ řekl a trochu koktal. Jako teenager, pomyslel si Tom, který tím vůbec nebyl pobavený. „Chci říct… není žádné pravidlo, které by říkalo, že musíš… um. Tak… jestli chceš, můžeš… um. Víš… Prohodit se… erm…“
Bill si přál, aby nepochopil, co Tom chtěl říct a řekl mu, ať mlčí a pokračuje, ale on pochopil, co tím myslel. Na chvíli ztuhl a pak se přes něj přelil kbelík studené vody. Před očima mu běhaly obrazy. A pak vůně. Zvuky. Pocity.
Tom si všiml toho vzdáleného pohledu v jeho očích. „Hej, co?“
Bill se začínal cítit klaustrofobicky. Nemohl pořádně dýchat a v panice se zapřel Tomovi o hrudník a odstrčil ho, lapal po dechu.
„Co je ti?“ zeptal se Tom, ale bylo to, jako by na něj mluvil skrz vodu; Bill se nemohl soustředit a věděl, že má záchvat paniky, protože se mu svíralo hrdlo a bolelo ho u srdce.
„Nemůžu,“ vydechl Bill, mrkal a snažil se zastavit ty obrazy. „Udělat to. Nemůžu.“
„Udělat co? Oh.“ Přikývl Tom, trochu se zamračil. „Myslím, že chápu.“
Bill se zapřel pěstí o hrudník a snažil se skrz ni dýchat, věděl, že to zmizí, když přestane myslet na co, co to způsobilo.
To se ale lehčeji řeklo, než udělalo, roztřeseně vydechl, když ho Tom objal kolem zad a hladil ho mezi lopatkami.
Nakonec se Billovi začalo dýchat lépe a byl už jen trochu roztřesený. Předchozí nálada byla definitivně pryč a jediné, co teď Bill cítil, byl těžký pocit na hrudníku, i když už mu dál nebránil v dýchání.
„Bille, pracuješ na svém PTSD?“ zeptal se Tom, nejdřív jen aby zničil to ticho. „Je to závažný…“
„No, Řím taky nepostavili za den,“ odsekl Bill, jeho obrana se okamžitě zapnula při útoku na jeho psyché. „Myslíš, že se mi tohle líbí?“ zeptal se, mračil se. „Jdi do prdele.“
„Nemyslel jsem, já… vydrž.“ Tom se mu na vteřinu podíval do očí, než Bill odvrátil pohled. „Tohle děláš pořád. Chci říct… děláš věci, který tě přinutí si vzpomenout. Že?“
Bill si přejel prsty po čele, snažil se odehnat bolest za očima. Přál si, aby si Tom nandal košili zpátky. „Tohle je jiné,“ zamumlal.
Tom ani nepředstíral, že rozumí tomu rozdílu. „Když říkáš.“
„Říkám. Hele, taky to nedokážu vysvětlit, tak do toho nešťourej.“
„Okay, fajn, nechám toho,“ řekl Tom a trochu si povzdychl. „Změníme téma?“
„Prosím.“
Padlo na ně další ticho, kdy se Tom snažil vymyslet, co by řekl, aby dostal mysl jich obou z toho, co se právě stalo. Přišel si jako naprostý kretén za to, že na to vůbec pomyslel, ale někde uvnitř hlavy bylo malé zelené zvířátko, které mu říkalo, že vždycky bude pro Billa jen ten druhý. Věděl, že by takhle neměl přemýšlet a snažil se to odstrčit, ale bylo to těžké, když časem se k Billovi víc a víc připoutával. Ale nebylo spravedlivé takhle přemýšlet, takže se snažil to nedělat. Co ho děsilo nejvíc, bylo, že na něj chtěl zakřičet, ať už se přes to přenese. Co to bylo za věc, dovolit si něco takového? Přišel si jako monstrum jen proto, že na to myslel. Tak špatný.
„Mohl bys mi sehnat nůžky?“
Tom zamrkal a podíval se na Billa. Jeho mysl byla stále daleko, stále se cítil provinile z toho, na co myslel. „Na co?“
„Abych si podřezal žíly,“ řekl suše Bill. „Chci si ostříhat vlasy.“
„Oh.“ Tom byl překvapený. „Oh, um. Jo, jasně, samozřejmě.“
Z nějakého důvodu pomyšlení na Billa, jak dělá normální věci jako stříhat si vlasy, bylo těžké si představit. Stříhání vlasů bylo nabízeno všem vězňům jednou za měsíc u vězeňského holiče, ale soudě podle toho, jak měl teď Bill dlouhé vlasy, odmítal jít k holiči už pěkně dlouho. Tom si byl vědom toho, že by do cely neměl pašovat ostré předměty, ale rychle se učil, že neví, jak Billovi říct ne.
Jestli to je dobrá nebo špatná věc, to se měl teprve naučit.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Práve včera som premýšľala, že by som si už rada prečítala pokračovanie 815-ky a ona je zrazu tu:) Veľmi pekne ďakujem za kapitolu. Dosť som ju prežívala, horela som netrpezlivosťou, že sa niečo dozviem, ale žiaľ o súde nič neprezradili, ale keď je Bill zase v cele tak bude zrejme pojednávanie odročené. Dúfam, že rozsudok nepadol, na základe toho čo sa stalo.
Tiie nožnice??? to mu ich Tom vážne prinesie? Som zvedavá čo s nimi Bill urobí, tá posledná veta znie tak dvojzmyselne temno:)
Strašně moc obdivuju Toma, že se z toho všeho sám ještě psychicky nezhroutil a stále se pro Billa drží.
Jo, láska dělá divy 🙂
Moc díky za překlad.
Dík za další díl.
Tom je neuveriteľne silný človek, že to s Billom stále zvláda. Niekto iný by sa už dávno zrútil a bolo by po všetkom, ale on nie! On je tu stále preňho a podporuje ho. No proste ho miluje! 😀
Ďakujem za preklad.
Čo sa Billovi vybavilo , keď Tom vyslovil svoj návrh… asi Karina. Tom je tak silný, je to aj môj oporný bod aby som sa nezrútila z tejto poviedky 😀 Ďakujem za krásny príbeh ♥