autor: Dark Princess
Zdravím, zdravím, ale ste ma nečakali, čo?! 😀 Popravde, ani ja som nečakala, že by som sa tu v blízkej dobe znovu objavila 🙂 Rátala som s tým, že s Gun, gun, gun to bola jednorazová záležitosť (no v podstate bola, keďže to je jednodielka, ale veď chápeme sa 😀 ), ale stala sa taká vec, že som zrazu mala rozpísaných 5 poviedok – dve české a tri anglické 😀 V Darkside of Suburbia sa znovu pozrieme do zákulisia nahrávania albumu, ale prosím, berte to s rezervou, začala som ju písať s tým, že sa mi album absolútne nepáčil a takýto scenár bol pre mňa jediný prijateľný. Teraz mám na celú vec o dosť iný pohľad, ale už som nechcela odbiehať od premyslenej zápletky ani nechať ďalšiu nedopísanú poviedku. Tak dúfam, že sa vám bude páčiť, poslala som ju celú naraz, takže ďalšími obkecmi vás už otravovať nebudem 😀
-vaša Dark Princess
PS: poviedku venujem Hanke, ktorá ma počas celého písania poháňala a nazývala zlým sadistickým netvorom z najhlbších sutín pekla, keď som jej nechcela poslať ďalší diel :* 😀 dúfam že sa dočkám tých sľúbených 25 riadkových komentárov, budem počítať! 😀 a ešte Katke, ktorá mi pomohla so začiatkom a vďaka našim spoločným konšpiračným debatám vlastne celá poviedka vznikla 🙂 dúfam, že sa ti bude páčiť, aj keď je to twincest 🙂
Bille, tak tady jsi!“ řekl Tom tlumeným hlasem, když bratra konečně našel a položil Pumbu na zem. Pejsek šel rovnou k němu a tiše zakňučel. Vycítil, že s jeho páníčkem něco není v pořádku. Bill jej zvedl do náruče a pevně ho obejmul.
„Bille, no tak,“ povzdechl si Tom, posadil se vedle něj na podlahu a přehodil mu ruku kolem ramen. Cítil, jak se Bill zachvěl ve snaze nedat znát, jak moc rozhozený je, ale jeho skloněná hlava a pohled zabodnutý do neurčitého bodu na podlaze mluvily za vše.
„Bille, podívej se na mně,“ řekl tichým naléhavým hlasem Tom. Byli asi pět minut od průseru. Jestli se Bill nesebere a nebude dělat to, co má, budou problémy a oba dva to dobře věděli.
„Já to nezvládnu, tohle nejde,“ řekl Bill a hlas mu několikrát přeskočil.
flashback
„…a takhle bude vypadat klip k Love who loves you back,“ ukončil několikaminutový proslov muž sedící v koženém křesle. Dvojčata na něj několik vteřin ohromeně zírala, pak se začala překřikovat:
„Cože?!“
„To si děláš prdel!“
„Na to zapomeň!“
„Co je to za blbost?!“
„K tomu mě nepřinutíš!“ zařval nakonec Bill nebezpečně stoupajícím hlasem. Bylo to zvrácené a absolutně nemyslitelné. Přesto jak Bill teď vypadal, byl uvnitř pořád ten plachý klučina s velkými kukadly, ve kterých se pořád dokázala zrcadlit naivita a nevinnost dítěte. Muž mu na to nic neřekl, věděl, že stejně bude po jeho. Jen se pobaveně pousmál.
Přes všechny námitky se klip začal dnes natáčet. Už několik dní kvůli tomu Bill špatně spal a teď musel mít na obličeji spoustu make-upu, aby to nebylo vidět. Nakonec byl celkem rád, že upustil od černého líčení, protože to by měl teď pravděpodobně rozmazané.
„Bille, prosím,“ zašeptal Tom a jemně mu zvedl hlavu.
„Jo… dobře, dobře, jen… dej mi chviličku,“ povzdechl si Bill a chtě-nechtě se musel pousmát, když mu Pumba olízl nos. Najednou mu zazvonil telefon.
„Ano?“ řekl, když ho zvedl.
„Bille, do tří minut tě chci ve studiu, nezkoušej mě naštvat, čekáme jen na tebe,“ ozval se výhrůžný hlas a pak bylo ticho. Blonďák polkl nadávku, jemně postrčil pejska dolů ze svých nohou a pomalu vstal.
„Tak jdeme na to. Showtime,“ řekl ne moc přesvědčivě, nasadil nejumělejší sebevědomý výraz a vydal se směrem ke studiu, Pumba se hnal na krátkých nožkách za ním. Bill měl nohy jako z gumy, ale nutil se jít dál. Byl odhodlán nedat najevo slabost. Alespoň před ním. Alespoň se chtěl o to pokusit.
„Bille? Jsi v pohodě?“ zeptal se Tom, když zaparkoval auto v garáži. Celou cestou domů nepadlo jediné slovo, Bill zíral ven z okna ponořen v myšlenkách.
„Ne,“ řekl jen a vystoupil. Natáčení klipu ho vyčerpalo jak fyzicky, tak i psychicky. Tom ho následoval do domu a málem dostal do nosu koupelnovými dveřmi. Jen malou chvilku na to mohl slyšet puštěnou vodu ve sprše. Tohle Bill někdy dělal, když byli mladší a on nechtěl, aby ho někdo slyšel brečet.
„Bille?“ zaťukal na dveře.
„Potřebuju ze sebe smýt všechnu tu špínu z dneška,“ řekl Bill. Jeho hlas byl sice unavený, ale klidný, nebrečel. Tom si vydechl. Alespoň něco.
„Dobře, udělám večeři, máš na něco chuť?“ zeptal se Tom a zul si boty.
„Nevím, nechám to na tobě,“ odpověděl Bill bez zájmu. Tom tedy odešel do kuchyně, aby zjistil, jaké mají možnosti. Nebylo to bůhvíco, tak se rozhodl pro jednoduché zeleninové rizoto, bylo rychlé a Bill ho zbožňoval.
Bill přišel do kuchyně, právě když Tom položil na stůl dva talíře. Vypadal hrozně.
„Děkuju, jsi hodný,“ usmál se na bratra a sedl si na židli. Nesnědl ale ani polovinu toho, co mu Tom naložil, a to toho ani nebylo moc, jelikož už bylo kolem jedenácté. Zato Tom se pořádné nacpal, byl unavený a frustrovaný, ale taky neskutečně hladový, protože za celý den oba měli kromě snídaně jen kafe.
„Já už půjdu spát,“ řekl Bill tiše a bez dalšího otálení vstal a dal se na odchod. Tom uklidil a šel rychle za ním. Bill ležel v posteli se zapnutou lampičkou na nočním stolku a ťukal do mobilu. Tom se beze slova převlékl a lehnul si k němu.
„Jak se cítíš?“ zeptal se tiše a chytnul ho kolem pasu. Bill odložil mobil a otočil se k němu.
„Jako děvka. Vždyť jsi viděl, co jsem musel dělat. Ten chlap je šílený. Jsem rád, že to už mám za sebou,“ zamumlal a zhasnul.
„Nechceš… nechceš si o tom promluvit?“ zeptal se Tom, když se k němu Bill přitiskl.
„Ne… chci se z toho vyspat. Nejradši bych se opil do bezvědomí, ale jsem příliš unavený.“ A to bylo poslední, co řekl před tím, než o pár minut později tvrdě usnul.
„Tak kluci, sem s tím. Ukažte mi, co zatím máte, abych věděl, kolik práce s tím albem ještě bude,“ řekl muž pohodlně sedící v koženém křesle a vzal si papíry, co mu podával Bill.
„Vlastně toho máme dost, napsali jsme s pomocí Georga a Gustava třináct písniček i s hudbou a máme vymyšlené klipy k polovině z nich, myslím, že natočit bychom jich mohli tak pět, a taky-“ muž ho mávnutím ruky umlčel. Bill na něj tázavě koukal, než konečně promluvil.
Druhý den ráno vstal Tom první. Bylo kolem deváté a jemu se už nechtělo spát, tak se vší opatrností vyklouzl z postele. Jelikož si Bill v noci odkopal svou část peřiny, jemně jej přikryl a odešel s laptopem do kuchyně. Postavil vodu na kafe, a zatímco čekal, přihlásil se na mail. Čekala ho tam jedna nová zpráva odeslaná jen před několika minutami.
Dobré ráno, Tome, tady je nová písnička, ať se ji Bill naučí. A jestli bude dělat ještě někdy takové scény jako včera, tak uvidí
Pod touhle zprávou byl soubor ke stažení. Tom si povzdechl, tohle bude určitě něco, co se Billovi nebude líbit. Když se začetl, po několika slovech mu bylo jasné, že tohle mu nesmí ukázat jen tak. Byla to jeho původní písnička Let me go, akorát teď se jmenovala Away from you a její text byl… zohaven. Všem se původní verze moc líbila, mělo to hloubku, příběh, duši. Měla to být hezká pomalá písnička s energickým rockovým refrénem. Ale tohle… se nedalo pojmenovat. Z textu byly odebrány všechny hloubky, zůstalo jen několik frází a prázdných vět, které se beze smyslu opakovaly. To se vlastně stalo více nebo méně s většinou písniček, které spolu vymysleli. Některé se nepoužily vůbec a některé dostali do rukou jako hotové.
„Tohle by nešlo, kluci,“ řekl. Bill na něj vykulil oči. Co tím chce jako říct?! Jak že nešlo?! Pracoval na těch písničkách několik let, dal do nich srdce i duši!
„Co tím chceš říct?“ zeptal se opatrně.
„Chci tím říct to, že tohle se v Americe neprodá. Písničky jsou příliš složité, je třeba přemýšlet nad textem a to už není IN. Teď letí elektronická hudba, která může být pořád nahrazovaná novou, nic, na co by si někdo měl pamatovat. Už nejsou osmdesátá léta, kluci, legendární hity už nevznikají. Ty nanejvýš recyklujeme,“ řekl na vysvětlenou. „Slyšeli jste třeba remix Nirvany?“
„Jo, Kurt Cobain má štěstí, že je mrtvý,“ procedil Bill mezi zuby.
Bill byl z toho zničený, tenhle hňup pošlapal jejich práci a Tom si byl jistý, že je vede k jistému konci. Komu sakra záleží na tom, jestli album prodají v Americe?! Kromě toho i tady byli fanoušci, kteří měli rádi jejich dřívější hudbu. Ani jednomu z dvojčat se nechtělo věřit, že by úplně všichni přešli na tu otřesnou elektronickou hudbu. A pak tady byla Evropa, kde statisíce fanoušků pořád čekalo na album, které bude říkat – Tokio Hotel je zpátky!
Kolem poledne se Bill konečně vzbudil a šel hned najít bratra. Tom seděl v obýváku a něco pomalu hrál na akustickou kytaru, nic konkrétního, jen co mu přišlo na mysl.
„Je to hezké,“ řekl Bill unaveným hlasem a sednul si vedle něj. „Jak dlouho jsi už vzhůru?“ zeptal se a protřel si oči.
„Ani nevím, dlouho, nechtěl jsem tě budit,“ usmál se Tom a pohladil Billa po tváři. V tom se zarazil.
„Bille, vždyť ty úplně hoříš,“ řekl a pro jistotu mu ještě sáhl na čelo. „Zpátky do postele!“ zavelel, odložil kytaru a vstal.
„Nic mi není, Tome, jen jsem děsně unavený,“ zamumlal Bill a lehl si na místo, kde před chvílí seděl Tom.
„Něco jsem snad řekl, padej,“ prudce ukázal rukou směrem ke schodům. Nechtěl být na něj hrubý, ale s Billem to bylo těžké, když byl nemocný. Tom jej přinutil vstát a postrčil ho směrem ke schodům.
„Jdi si lehnout, hned přijdu,“ řekl a šel mu do kuchyně udělat čaj a najít nějaké léky. Mezitím z mobilu odpověděl na ranní mail.
Bill je nemocný, nemůžeme nic nahrávat.
Bylo mu docela jedno, jestli na něj bude řvát, hlavní v tu chvíli bylo, aby se Bill rychle uzdravil. Když byl čaj hotový a nalitý ve velké termosce, vzal ještě teploměr a šel za Billem. Ten ležel v posteli zachumlaný v celé jejich společné peřině a vypadal ještě hůř, než když byl dole. Byl hrozně bledý a měl kruhy pod očima, jako kdyby v noci vůbec nespal. Tom položil tácek se všemi věcmi na noční stolek a nalil čaj do hrnečku.
„Tohle vpiješ, tady máš prášky a budeš se celý den hezky potit, zítra ti bude mnohem líp,“ řekl a sednul si na postel vedle něj.
„Děkuju,“ špitl Bill a zvedl hrneček, dával pozor, aby se nepopálil. Začal do něj opatrně foukat a po několika minutách se napil a spolkl malou bílou tabletu, co mu přinesl Tom.
„Dobře, ještě si změříš teplotu a už tě nechám spát,“ řekl, když mu podával teploměr.
„A nezůstal bys chvilku se mnou?“ zeptal se tiše Bill. Nerad byl sám, když byl nemocný a Tomova přítomnost byla příjemná. Chtěl ho tady mít, alespoň dokud neusne. Než ale Tom stihl odpovědět, zazvonil zvonek.
„Kdo otravuje,“ zamumlal Tom, „změř si tu teplotu, hned se vrátím,“ dodal a vyšel z pokoje. Nemusel ale dojít ani ke dveřím, nezvaný host zvonkem jen dal najevo svou přítomnost. Už dlouho vlastnil náhradní klíč od domu dvojčat.
autor: Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Zaujimavy napad… Mam pocit, ze sa mi bude tato poviedka tazko citat. Uz teraz mi z ich situacie bolo doplacu 😥
Ještě, že k tomu byl napsaný ten úvod, proč je to napsané zrovna takhle. Vůbec jim tady tu jejich situaci nezávidím a bzt na jejich místě, tak se na celé album asi vykváknu.
Opravdu doufám, že má tahle povídka k realitě hodně daleo!
Ale jinak je to super a těším se na další díl!
Když jsem KOS slyšela poprvé, tak jsem byla úplně mimo z toho, jak moc se tahle hudby liší od té původní, kterou jsem milovala. Ale myslím, že to bylo hlavně proto, že je to tak absolutně odlišné od všeho co kdy dělali a kdybych to slyšela a nevěděla, že jsou to TH ani by mě to nenapadlo. Ale postupně jsem i já změnila názor, staří Tokio Hotel jsou pořád top ale stejně klukům fandím a už jsem si na KOS našla pár svých p
Pardon technická chybka 🙂 takže:
Už tam mám pár svých oblíbených songů a zvlášť teď, po přečtení téhle kapitoly doufám, že jen tak blbnou a časem je to přejde. Protože představa, že by něčim takovým měli procházet proti své vůli, (co je to vůbec za chlapa a proč mu dovolí aby s nimi takhle zacházel ?!) je příšerná.
Díky moc a těším se na pokračování
[3]:
Doufám že realita je trochu jiná
Ako napísala Zuzu, ešteže si v úvode napísala, prečo táto poviedka vyzerá tak, ako vyzerá. Ale inak mi je chalanov veľmi ľúto, že sa musia takto podriaďovať. Som zvedavá, čo je to za chlapa, čo ich takto riadi a snaží sa ich úplne zmeniť.
Ďakujem za prvú časť a teším sa na pokračovanie.
Som rada, že si sa tu znovu objavila:)
Ten Banner je úžasný. Hneď ma zaujal.
Mne sa ten ich album na začiatku tiež nepáčil, ale potom som ho napočúvala a s každým počutím sa mi páčil viac a viac. Mám z neho 4 songy, ktoré som si u seba zaradila do TOP a to je už čo povedať. Máloktorý album od kohokoľvek má toľko piesní, ktoré sú pre mňa medzi najlepšími. Vlastne sa to zatiaľ podarilo iba u Placeba a MCR:) inak to bývajú 1 až 2.
Som vďačná za každú poviedku ktorá sa týka vzniku toho albumu. Aj keď milujem staré obdobie, toto nové v poviedkach dáva taký pocit reality, viac to prežívam.
„Přesto jak Bill teď vypadal, byl uvnitř pořád ten plachý klučina s velkými kukadly, ve kterých se pořád dokázala zrcadlit naivita a nevinnost dítěte“ toto som si pomyslela po prvom videní, ale potom… no ten klip v sebe niečo má. Je poriadne žeravý a Bill je tam tak (ne)vinne sexi ako som ho nikdy nevnímala. Dospel chlapček:D
Tak veľmi by som chcela veriť tomu, že mali pôvodné texty, ktoré sa pre Ameriku zdali zložité, tak ich niekto upravil:D zo začiatku som len čumela, aké veci to popísali, v kuse sa opakujú slová…. ale zvykla som si a sú fakt chytľavé, tá odporná gun gun (stále ju nemám rada) mi v hlave ide zakaždým keď ju počujem ešte pár hodín po tom a nechce sa vypnúť.
Radšej byť mŕtvy než byť komerčný alebo ako to bolo… je to naozaj Kurtov výrok 🙁 myslím… škoda ho…
Tom je úžasný ako sa o Billa stará. Je to tak krásne, ale tá návšteva s kľúčmi je Ria, že? Škoda, neznášam ju. Oni majú byť spolu a žiadna otravná ženská tam nemá zacláňať. Ak to nebude ona budem strašne šťastná. Mohla by to byť upratovačka:D
Veľmi pekne ďakujem za novú poviedku. Prvá kapitola sa mi veľmi páči:)
moc ďakujem baby 🙂 samozrejme neprajem chalanom nič zlé, tiež dúfam že táto poviedka má ďaleko k pravde a aj ja už mám z albumu pár obľúbených pesničiek 🙂 k otázkam o človeku čo to tam riadi – postupne bude vo flashbackoch všetko vysvetlené 😉
[7]: wow tak na tvoj komentár musím reagovať osobitne, mám hrozne rada také dlhé komentáre 😀 hneď ma zaujala zmienka o Placebo, tých milujem úplne najviac, nie je veľa pesničiek čo by sa mi od nich nepáčili 😀 v albume KOS ich fakt nemám veľa, asi 3-4 čo je u mňa podpriemer 😀
tomu s tými pôvodnými textami by som rada verila aj ja 😀 proste… tie pesničky niektoré fakt nemajú hĺbku.. a pritom by mohli byť úžasné 🙂 a tá zmienka o Rii ma fakt dostala 😀 😀 😀 ja som si myslela, že bude jasné kto to je, ale teraz, keď to čítam odtrhnuté od pokračovania, tak ani moc nie 😀 to by ma fakt v živote nenapadlo poslať im tam Riu nope, nope 😀 aaa ešte toto som chcela, staré obdobie – píšem momentálne aj jednu takú, takže ak sa na to nevybodnem, tak by sa tu mohla niekedy v budúcnosti objaviť 😀
[9]:Takže to nebude ona? oh to ma potešilo. Ale jasnejšie mi to nie je, že kto sa tam dotrepal:D
Fakt píšeš aj takú zo starého obdobia, tak to budem dúfať, že ju aj dopíšeš:)
Placebo je úplne super:) a nezmenili štýl, stále sú to oni:)
Ten banner je naprosto povedený! Hned, jak jsem jej uviděla, jsem věděla, že si povídku přečíst musím! 🙂
A rozhodně jsem strašně ráda, že se tu od Tebe objevila nová práce! 🙂 Tvoje nedávná jednodílka byla úžasná, takže očekávám, že o tahle bude super, už první díl mě moc zaujal! 🙂
I přes to, že smutné povídky moc v lásce nemám, protože se nerada trápím s klukama, mě tenhle první díl i přes svůj smutek a tajemno strašně pohltil. 🙂 Rozhodně doufám, že se něco podobného ve skutečnosti nedělo, protože tohle bych klukům nikdy nepřála, ale jsem ráda, že se tu něco takového objevilo. Už jen proto, jak originální tím povídka je. 🙂 Měla jsem s Billem sevřené srdce, když měl jít natáčet videoklip a přitom to nechtěl dělat. Já bych tohle dělat prostě nemohla, proto za to Billa celkem obdivuju.
Tom byl strašně úžasný, jak se o brášku staral a jak je na něj hodný a hlavně na něj netlačí, když si nechtěl povídat. Miluju, když Tom zastává tu roli ochránce! 🙂
Rozhodně se těším na další pokračování, protože první díl mě řádně vtáhl do děje a já se už teď těším, jak bude tohle pokračovat. Hlavně mě také zajímá, kdo je ten člověk? David? Nebo někdo úplně jiný? Kdo kluky nutí dělat to, co nechtějí? To vypadá, jako by je ten člověk měl úplně pod palcem, protože na ně něco má a oni teď musí cposlouchat na slovo. 🙁 Je to smutné. 🙁
Moc děkuji za novou povídku! 🙂
Btw. miluju zeleninové rizoto! 🙂 😀 Při zmínce o něm jsem začala děsně slintat a teď přemýšlím, zda si rychle nějaké splácat k večeři nebo ne. 😀
No, můžeme jenom doufat, že takhle se to doopravdy neděje, že? Dobře, TH neposlouchám už pár let, nové album se mi až na jednu písničku moc nelíbilo, ale takovéhle povídky si ráda občas přečtu, zvláště od mé milované DarkPrincess – mistryně v týrání všeho druhu 🙂 😀 Dál se to může vyvíjet docela zajímavě, přece jen ani dojčata neví, co je ten chlap schopný udělat… každopádně, komu by jich nebylo líto? Hlavně chudáčka Billa, který si to odskáče nejvíc v úplně každé povídce… 🙁 🙂 Je to rozhodně hrozně hezký, i když smutný příběh, těším se na pokračování 🙂
[12]: A moc, moc, moc děkuji za věnování, sadistický netvore ♥ 😀 🙂
wow, nápad zajímavý! 🙂 určitě budu číst dál ačkoliv nevím jestli to pude tak snadno oO už teďka ve mě začala vřít krev, ale sem moc zvědavá, co bude dál <3
[11]: ďakujem za pochvalu banneru, dala som si na ňom záležať :3
čo sa týka Toma – ochrancu, to mám aj ja rada :3 vždy keď mi to dej dovolí tak ho dávam do tej role 🙂
hehe dobre na to ideš, ale neprezradím o ňom nič, všetko bude vysvetlené 🙂
btw tiež milujem rizoto 😀 v deň keď som toto písala, som skúšala nový recept z japonskej kuchárky a bolo to geniálne 😀
[13]: je ťažké tváriť sa, že nevieš ako to bude pokračovať?? 😀 a nemáš za čo, bez teba by som to písala ešte mesiac :3 😀
hah uz trz toho cloveka neznasam aj ked viem o co ide 😀 ale to nic na tom nemeni ze to je hajzel. mas dar ze aj ked nemam rada twc tak sa mi to paci. je to pisane velmi pekne 🙂