autor: Catherine
Přesně ve tři hodiny odpoledne zazvonil zvonek. Byla neděle, den návštěv známých a přátel. A také den, kdy šel Bill na návštěvu k budoucím adoptivním rodičům. Z celé návštěvy byl šíleně nervózní. Bál se toho, co bude, že mu budou klást otázky, na které nebude umět odpovědět. Ano, Lauru znal, byl seznámen s jejím osudem. To ale neznamenalo, že bude umět odpovědět na všechno, co budou chtít vědět. Navíc si pořád nebyl jistý, že se smí s Trümperovými sejít, aniž by to věděl někdo další. Uklidňoval se tím, že si říkal, že je to jen přátelská návštěva. Ale nebyla! Oni nebyli přátelé!
Bill si dal záležet na tom, co si obleče, aby udělal dobrý dojem. Už od oběda přemýšlel, v čem půjde. Namaloval se jen trochu, nechtěl působit nijak vulgárně. Ale kdyby se nenamaloval vůbec, přišel by si nahý a to by bylo rozhodně mnohem horší, alespoň pro něj. Mumlal by a mluvil by z cesty – znal to ze školy. Jednou přišel nenalíčený a měl prezentaci. Styděl se před třídou promluvit a to takové problémy normálně neměl. Zařekl se, že nic takového už nikdy nemůže dopustit a maloval se za všech okolností. Nakonec se rozhodl pro šedé kalhoty, které byly o trochu volnější, než obvykle nosil. K nim si oblékl bílou košili a vyhrnul si rukávy. Styl jeho oblečení byl čistý, elegantní. Doufal, že se jim zalíbí.
„Půjdu otevřít,“ zavolal Tom. Byl si jistý, že je to Bill. Byly přesně tři hodiny, a kdo jiný by to byl? Šel rychle ke dveřím, ještě se prohlédl v zrcadle. Ashley mu řekla, ať si oblékne košili a k ní černé kalhoty. Poslechl ji, koneckonců byl rád, že se na něj přestala zlobit za to, že Billa pozval. Musel uznat, že mu to sluší. Na takové oblečení byl zvyklý z práce, ale v neděli to pro něj bylo více než neobvyklé. Normálně nosil kalhoty a volnější tričko, ale když si to přála jeho žena…
Tom otevřel dveře a zamrkal, nasucho polknul. Před ním stál Bill. Černé vlasy měl dokonale vyžehlené, spadaly mu podél jemně nalíčeného obličeje. Byl oblečen podobně jako on, pousmál se. Opravdu mu to slušelo. Poznal už jeho třetí tvář – první v dětském domově, to byla ta dobrosrdečná, druhou Billovu tvář poznal v klubu, ta byla sexy a vyzývavá, a teď před ním stál v elegantním oblečení. Skousnul si ret a pobídl ho rukou dovnitř. Nebyl schopen žádného slova.
„Dobrý den, děkuji za pozvání,“ vydechl černovlásek a vešel do domu. Vyzul si boty, usmíval se u toho. Kdyby to nebylo neslušné, řekl by Tomovi, jak mu to sluší.
„Dobrý den, to my děkujeme, že jste ho vůbec přijal. Pojďte dál, manželka se už těší,“ pokýval hlavou a šel do obýváku. Houby manželka, Tom se těšil. Zatraceně moc se těšil!
Bill se rozhlížel kolem sebe. Musel uznat, že to tady mají opravdu vkusně zařízené a pokud Lauru nakonec dostanou, bude se u těchto dvou mladých lidí mít jako v bavlnce. Všude na zdech byly pověšené fotky, ze kterých byla láska manželského páru přímo cítit. Proto ale nechápal, proč se na něj Tom tak dívá. Díval se na něj zvláštně… Už si toho všiml poprvé. Podruhé v klubu to bylo úplně stejné a co teprve teď. Tom na něj přímo nestydatě zíral! Nechápal proč. Má snad někde něco? Ale to bylo už poprvé. Upravoval si vlasy, všechno, ale stejně se Tomova pohledu nemohl zbavit. Ne že by se mu to nelíbilo. Líbilo se mu to a moc, ale věděl, že to takhle není správné. Na druhou stranu, Tom se Billovi taky líbil. Jen si to snažil moc nepřipouštět, protože to nemohlo znamenat nic dobrého. Nemohl si dovolit mít poměr s klientem. A co hůř, se ženatým klientem! Zakroutil hlavou a skousnul si ret. Nesmí na Toma vůbec myslet, protože on to tak rozhodně nemá. To jenom on je tak moc hloupý.
„Dobrý den,“ vyrušila Billa ze zamyšlení Ashley, která k němu natahovala ruku k pozdravu. On jí ruku stisknul a usmál se.
„Dobrý den. Moc vám to sluší.“
Ashley to opravdu slušelo. Měla černé upnuté šaty ke kolenům, které měly dlouhý rukáv. Na nohou měla vysoké černé lodičky a vlasy měla trochu navlněné. Tom si stoupnul k ní a dal jí ruku kolem pasu. Takhle si Bill představoval dokonalý pár.
„Děkuju. Dáte si kafe?“
„Moc rád,“ kývl hlavou černovlásek a přešlápnul. Cítil se trapně.
„Posaďte se u nás, nestyďte se,“ Ashley se trochu zasmála a ukázala na krémovou pohovku. Bill se posadil a Tom hned vedle něj. Nechtěl nechat hosta samotného, nebylo by to přeci slušné.
„Bille?“
„Ano?“ podíval se černovlásek na Toma a vstřícně se pousmál, trochu naklonil hlavu. Co mohl chtít?
„Myslíte, že bychom si mohli tykat? Já jsem Tom,“ natáhl k němu ruku. Bill ji přijal a stiskl mu ji. Rozhodně to nebylo profesionální, ale… Proč ne? Mohou být tak ve stejném věku, bude se jim rozhodně lépe komunikovat.
„Bill, těší mě,“ podíval se Tomovi zpříma do očí. Nasucho polknul. V těch očích bylo něco hlubokého. Nepopsatelného. Něco tak stejného jako v těch jeho.
„Také mě těší,“ Tom nepouštěl Billovu ruku, stále ji držel. Kousal se do rtu, nechtěl pohledem ucuknout, ne, když se na něj Bill díval úplně stejně jako on na něj. Atmosféra by se dala krájet, jak byla hustá.
Do obýváku vešla Ashley, nesla tác s hrnky a zákusky. Postavila ho na stůl a podívala se na mladé muže. Odkašlala si, nechápala, co se to mezi nimi děje. Bezúspěšně, oba dělali, že ji neslyší. Nebo ji snad doopravdy neslyšeli?
„Tome?“ oslovila svého manžela a ten sebou konečně cuknul. Podíval se na ni a pustil Billovu ruku.
„Promiň, my jenom… Navrhl jsem Billovi tykání, myslím si, že komunikace bude lepší,“ zamrkal a polknul. Tohle bylo přes čáru. Jak dlouho takhle s Billem mohli sedět? Netušil a svým způsobem mu to bylo i jedno, protože to bylo tak pěkné, tak tajemné.
„Skvělý nápad,“ kývla Ashley a stiskla Billovi ruku tak jako Tom. „Já jsem Ashley.“
„Bill, těší mě,“ potřásl ženě rukou černovlásek a krátce se jí podíval do očí. Rozhodně to nebylo takové, jako když se seznámil s Tomem. Tohle bylo přátelské.
„Vypijeme si nejdříve kávu? Jaký zákusek chcete?“ usmála se brunetka ochotně na Billa a ukázala na talířek, aby si vybral. Přeci jen, ať to bylo zvláštní jakkoliv, byl jejich host. Tím pádem bylo slušné, aby si vybral první.
„Ten čokoládový, děkuju,“ usmál se.
Ashley dala zákusek na talířek a i s vidličkou ho Billovi podala. Ten poděkoval a pomalu ujídal. Mlčel, stejně jako manželský pár. Bylo mezi nimi takové to trapné ticho, ale ani jeden netušil, co by měl říkat, když se neznali. Bill tady byl pracovně a domluvili se, že začne, až si vypijí kávu.
„Sakra!“ zanadával Bill, když mu kousek dortu upadl na košili. Tak tohle je opravdu trapné, pomyslel si. Byl takové nemehlo, v duchu si nadával. Jak teď asi tak může vypadat, když má velký hnědý flek uprostřed bílé košile. Nebylo to něco, co by nebylo vidět.
„Stalo se něco?“ Ashley se podívala na Billa, snažila se začít nesmát. Zakroutila hlavou a jen se pousmála. „Taková nehoda se může stát. Jdi s Tomem nahoru, on ti půjčí čistou košili, hm? Já tuhle tady přeperu, aby tam ta skvrna nezůstala. Byla by to škoda, je moc pěkná.“
„Ne, to je… To je v pořádku,“ přikývl Bill. Ne, že by ho nelákalo být s Tomem ještě chvíli sám. Zeptal by se ho, proč na něj pořád tak kouká, jestli někde něco má nebo tak. Zároveň se ale bál být s ním sám, netušil, co od něj může čekat.
„Ženy máš jako chlap poslouchat, jdeme,“ zasmál se Tom a zvednul se.
„Jo, tak dobře,“ pousmál se černovlásek. Přeci jen nechtěl být nezdvořilý, když už byl host.
Tom v ložnici otevřel velkou skříň. Na ramínkách visela spousta košil, které byly bílé jako čerstvý sníh. Bill nebyl schopen slov. K čemu jich může mít… tolik? On sám měl tři a myslel si, že je to dostatek. Podle Toma očividně ne.
„Tady ta by ti mohla být, je menší,“ Tom jednu vyndal a podal ji Billovi. Olízl si rty a celého si ho prohlédl. Jestli se tady teď svlékne, tak… Zakroutil hlavou. Ne, nebylo slušné zůstávat tu s ním. Otočil se, že půjde ke dveřím, ale Bill ho zastavil.
„Tome, můžu mít otázku?“
„Jasný, ptej se,“ pokrčil zmíněný rameny. Bylo mu jasné, na co se chce zeptat. Jen musel vymyslet nějakou výmluvu. Nemohl mu říct, že v něm něco vidí, něco hlubokého, něco blízkého… Vysmál by se mu a měl by ho za blázna.
„Proč na mě pořád tak zíráš? Teda… Promiň za to slovo, ale jinak to říct ani nejde. Poprvý, teď… Mám snad někde něco nebo tak?“
„Ne, já jenom… Máš strašně hluboké oči, vážně. Připomínají mi oči mého mrtvého táty,“ dostal ze sebe Tom. To bylo ono! Bill měl stejné oči jako jeho otec, stejně tmavé. Takže mu ve skutečnosti nelhal, řekl mu pravdu. Poplácal se po rameni, byl se sebou spokojený.
„Vážně?“ vytáhnul Bill obočí. To bylo celé?
„Jo, omlouvám se, už to dělat nebudu,“ zakroutil Tom hlavou a omluvně se na Billa usmál.
„Jasný, v pohodě. Můžeš tedy prosím jít? Já se převlíknu, děkuju.“
*
„Než jsem do domova přišel, absolvoval jsem klasické rozhovory, jako proč bych chtěl takovou práci jednou dělat, co mě k tomu táhne a tak…“
„A proč bys to chtěl dělat?“ usmála se Ashley a skočila Billovi do řeči. Nebylo to sice slušné, ale nemohla si pomoct. Zajímalo ji to.
„Zlato… Nech mluvit Billa,“ zašeptal Tom a líbnul svou ženu na spánek. Podíval se na něj a trochu se usmál. Bylo v tom rozhodně víc než jen oči.
„To je v pořádku,“ zakroutil hlavou Bill. „Jsem adoptovaný, takže… Vím, jaké to tam je. Chci těm dětem pomáhat.“
„Omlouvám se, to jsem… nevěděla.“ Ashley bylo trapně.
„Nemohla jste, je to v pořádku. Ale abych pokračoval… Paní ředitelka mi říkala o Lauře. Řekla mi, že lidem moc nevěří, moc se s nikým nebaví, protože…“ Bill polknul. Bylo opravdu těžké mluvit o takové věci. Nadechl se a pokračoval. „Narodila se v zimě. Ten rok byla obzvlášť krutá. Když byla miminko a plakala, rodiče ji zavírali na balkon, aby se uklidnila. Matka ji nekojila, fyzicky ji trestali. Prý když jim přišlo ohlášení, byla v takovém stavu, že nikdo ani nedoufal, že se z toho někdy dostane. Tak moc špatně na tom byla. Proto všechny překvapuje, jak blízko ke mně má. Měla už tolik možností mít novou rodinu, ale… rodiče si vybrali vždy někoho sdílnějšího. Někoho, kdo si s nima ochotně hrál a tak. Strašně vás prosím… Mějte trpělivost. Laura je strašně milá holčička a věřte mi, že si vás časem oblíbí. Jen ji nechte, aby si k vám našla cestu,“ Bill se na oba zpříma podíval, když skončil svůj monolog. Tom i Ashley mlčeli, přemýšleli nad Billovými slovy.
„Dobře, to jsme vážně nevěděli. Děkujeme moc,“ prolomila Ashley po chvíli hrobové ticho a vydechla. Zdálo se jí neuvěřitelné, že tak krásná holčička musela tohle zažít.
„Za málo, já budu jenom rád, pokud vám to pomůže,“ usmál se černovlásek. A říkal pravdu. Přál malému andílkovi jen to nejlepší.
Tom se na Billa celou dobu díval, nemohl z něj spustit oči. Jak mluvil, gestikuloval, jeho hlas se mu tak líbil! Něčí mu připomínal, ale nemohl si vzpomenout čí, ať přemýšlel, jak přemýšlel. Měl v tom jasno. Vážně to nebylo jen o očích, bylo v tom něco mnohem víc. A doufal, že zjistí co.
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Pořád jsem si nebyla jistá ale po téhle kapitole je myslím jasné, že jsou Tom s Billem dvojčata. Jenom by mě zajímalo, co to může být za lidi, kteří se vzdají jednoho ze svých dětí ? Jak si asi vybírají které zůstane a které odejde ? Tohle prostè nikdy nepochopím. A je fajn, že zjevně i Tom zaujal Billa, nejen obráceně, jak se dneska ukázalo. Nakonec to byl dobrý nápad, aby Bill přišel k Trümperovým. Když teď Tom a Ashley ví, co má Laura za sebou, možná jim to pomůže se s ní sblížit. Jen doufám, že byl nebude mít potíže, že s nimi takhle neoficiálně sešel.
Díky moc za kapitolu
No a je to jasné. Teď mě opravdu zajímá, po které stránce se začnou dřív sbližovat. Jestli po té bratrské, nebo jiné… Doufám, že po té druhé… 😀
Ashley má u mě opravdu smůlu, je ve špatné povídce a až přehnaně dokonalá. Pořád čekám, kdy se u ní projeví nějaká ta špatná vlastnost, abych měla reálný důvod ji nemít ráda 😀
A moc se mi líbí, jak Tom z Billa nemohl spustit oči 🙂
Doteraz som si tým istá nebola, no táto kapitola mi to úplne potvrdila 😀 Ako napísala Ireth, tiež by ma zaujímalo, čo sú to za ľudia, ktorí sa vzdajú jedného zo svojich detí – áno, môžu mať k tomu dôvodu, ale podľa čoho sa rozhodujú, ktoré si nechajú a ktoré dajú preč?
Páčilo sa mi však, ako Tom Billa neustále pozoroval a že aj Billa zaujal Tom. Len som zvedavá, ktorý vzťah u nich začne skôr. Či budú skôr bratia alebo niečo viac? A hlavne kedy a ako zistia, že sú súrodenci.
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie.
Dúfam, že sa malá Laura s Ashley a Tomom nezblíži, lebo keby áno, tak to by potom znamenalo, že sa Tom s tou ženskou nerozíde a bude mať Billa iba ako brata??? Pre malú by to bolo super, mala by milujúcich rodičov, super dokonalú matku a roztomilého strýka… Ale ja dúfam, že to bude inak:) Ďakujem za kapitolu.
Také si myslím že jsou bratři ale doufám že budou i něco víc.
I když to tu už holky psaly při minulých dílech, tak mě nikdy nenapadlo, že by mohli být kluci v téhle povídce dvojčata. 😀 Nejspíš jsem někde něco omylem přehlídla, takže sebudu musetještě vrátit. Každopádně myslím, že je po tomhle díle jasné, že kluci ztracená dvojčata nejspíš opravdu budou.
Trochu se začínám bát dalšího vývoje povídky. 😀 Mám trochu strach,že Tom svoji dokonalou ženu nikdy neopustí. Navíc jestli si malou Lauru adoptují, tak se mu bude ukončovat manželství daleko hůře. Obyčejně by mi byla Ashley asi dost sympatická, ale v twincestních povídkách nemůžu vystát jakékoli holky, takže má Ashley smůlu. 😀 Doufám, že se s ní Tom brzy rozvede, nejradši bych se jí zbavila hnedka. 😀
Ale líbí se mi, jak to mezi klukama začíná jiskřit, tak uvidíme, co přinesou další díly! 🙂
Ako… To s tymi dvojcatami ma napadlo už skôr, ale nešlo mi do hlavy, ako to vlastne bude, keďže Bill je student a vlastne pôsobí ako s Tom seriózny pán manzel s mnohými skúsenosťami a este aj riaditeľ banky. A oni sú pritom rovnako stary? Kde bol Bill doteraz? Čo sa s ním dialo?
Pardon, vypadol mi kus textu – Bill pôsobí ako mladicek a Tom ako seriózny, od Billa o dost starsi pán.
Děkuji všem za nádherné komentáře!! ♥ Jsem opravdu moc ráda, že se vám povídka tak moc líbí, taková podpora je úplně skvělá! Vždycky, když si je čtu, tak si říkám, že něco je napsané úplně jinak, než si myslíte nebo chcete, aby tak bylo. A s tím, že mám teď rozepsanej 17. díl, tak vždycky doufám, že se vám bude vývoj líbit, přesto, že není úplně podle vašich představ! 😀
Jinak nevraživost k Ashley… V každé povídce musí být nějaká postava, kterou nemají všichni tak úplně rádi, ne? 😀 Tak se na ní na chudinku nezlobte, ona má Toma moc ráda a nechce se dělit s nikým, kromě dítěte. 🙂
Doufám, že i dál budete povídku číst s nadšením, budu se co nejvíc snažit, aby se vám pořád líbila. ♥
Děkuju! 🙂