autor: Muckátko :o*
Se začátkem nového týdne nastaly pro Simone i Gordona povinnosti. Na dopoledne měli domluvenou schůzku s Alfredem Müllerem ve Freiburgu, tudíž je opět neminulo poměrně brzké vstávání. Tedy alespoň podle Billa bylo vstávání o půl osmé brzké. Pravděpodobně by to řekl i v deset hodin, kdyby jej matka bezdůvodně tahala z postele, když nikam nemusí.
K večeři toho Bill moc nepojedl, a proto jej ráno z postele vyhnal především pocit hladu.
V kuchyni to žilo, když vstoupil dovnitř. Gordon dopíjel kávu a Simone lítala jako hadr na holi. Chvilku byla u sporáku, chvilku u stolu, v mžiku u lednice. Příliš mnoho energie hned takhle po ránu.
„Ahoj,“ pozdravil Bill a posadil se ke stolu ještě v pyžamu. Dnes dostal žaludek přednost před oblékáním.
„Dobré ráno.“
„Ahoj, Bille, snídani máš na stole, na svačinu si vezmi cokoli z lednice a k obědu si pak ohřej rajskou. Buď s knedlíkem, nebo jsou tam v dóze i nějaké těstoviny.“
„Bez obav,“ zamručel Bill a ohrnul nos. Přemýšlel, jestli to byl trest, že nechce jet, že se matka rozhodla dělat zrovna tohle jídlo.
„Určitě nechceš jet s námi? Ještě máme chvilku,“ podívala se na náramkové hodinky na levém zápěstí.
„Ne nechci. Radši zůstanu. Budu chránit náš majetek,“ uchechtl se Bill.
„Určitě to tu zvládneš sám? Tedy, bude tady Set, ale řekla bych, že zrovna on ti moc společnosti dělat nebude.“
„To bych mu taky radil a neboj se. Ve dne se žádné divné věci nedějí a vy budete nejpozději večer zpátky, správně?“ ujišťoval se. Simone přikývla.
„Hned jak skončíme u právníka, zajedeme na nějaký větší nákup a vrátíme se zpět,“ zopakovala jejich plán.
„Tak bude všechno v pohodě. Heslo k internetu mám, takže se zabavím.“ Gordon zakroutil očima, protože věděl, jak tohle většinou dopadá. Jakmile si k tomu Bill sedne, sotva si všimne, že jsou pryč, nebo že se odněkud vrátili.
„Nepřeháněj to s tím počítačem, Bille,“ varovala jej matka. „Víš, že máš pak večer oči jako angorský králík,“ připomněla mu.
„Takže si mám hrát venku? S šíleným Setem, mrtvou tetou, nebo duchy? Díky nechci,“ odfrkl si.
„Však tebe ty srandičky přejdou,“ narovnala se Simone a šla si připravit věci. Pověsila svůj béžový podzimní kabát na věšák společně se svojí hnědou kabelkou, ve které už měla veškeré potřebné věci.
„Můžeš umýt nádobí, aby ses nenudil,“ šťouchl do Billa Gordon. Bill zavrčel a zkřivil ústa. Možná podplatí Seta.
„Tak my jedeme, Bille, kdyby něco, máme mobily u sebe. Chceš koupit něco speciálního?“
„Ho,“ zamumlal Bill s plnou pusou. „Jo,“ řekl znovu, „ty smetanový křupky a nějaký gumáče,“ nadiktoval si Bill.
„Dobře, tak ahoj večer!“ rozloučila se Simone, když slyšela, že Gordon už startuje auto.
„Jeďte opatrně a pamatujte na slušné chování. Žádný divočárny,“ zachechtal se Bill, když citoval přesná Simonina slova, když pro něj občas přijelo jeho rande autem, aby jej vyzvedlo doma.
„Nebuď drzý!“ houkla Simone a třískla dveřmi, aby si Bill byl jistý, že už je pryč a není zvědavá na nějaké Billovy další průpovídky.
Domem se rozprostřelo ticho a Bill se trochu zamračil. Možná měl jet s nimi. Pro jistotu.
V hrobovém tichu dosnídával, když se v místnosti objevila další osoba. Panty v určitém úhlu otevřených dveří trochu vrzaly. Bill se otráveně zašklebil, protože mu bylo jasné, kdo jej poctil svou návštěvu.
„Vy jste nejeli všichni?“ vyhrkl udiveně a mírně naštvaně.
„Dobré ráno i vám. A ne. Nejeli jsme všichni. Překazil jsem vám snad nějaké plány?“ zeptal se Bill.
„Mhmhm,“ zamumlal Set něco velmi neurčitého.
„Nerozumím jazyku vašeho kmene,“ podotkl Bill. Byl drzý, protože neměl za zády matku, která by krotila jeho chování.
„To mě nezajímá,“ zafrflal Set.
„Okey, co je váš problém? Jak jistě víte ze svého špehování, tak jsem četl tu kroniku a jestli jste proti mně zaujatý, protože jsem kluk, tak mi dovolte, abych vám připomněl, že jsme dávno vstoupili do 21. století, ať si to chcete připustit nebo ne. Takže pokud nejde o nějakou pochybnou teorii z minulého století, které se bojíte jako čert kříže, pak by mě zajímalo, co je váš problém,“ zahltil Bill Seta svým naléhavým monologem.
„Nic,“ řekl Set a z kuchyně zmizel.
„Když nic, tak nic,“ zamumlal Bill a připravil se na to, že válka beze zbraní a vzájemná nevraživost stále nekončí.
Dokončil svoji snídani a podíval se po kuchyni. Nádobí bylo roztahané všude možně, ale když ho úhledně poskládá do jednoho dřezu, bude to vypadat, že toho není tolik, takže bude moct nechat mytí až na dobu po obědě, až se ušpiní další talíře a příbory.
Po sesbírání všeho, co v kuchyni našel, se usmál na malou kupku nádobí v dřezu. Když to bylo všechno pěkně na jednom místě, mohl by se dokonce vymluvit i na to, že to nemělo cenu, když toho bylo tak málo.
Při východu z kuchyně si uvědomil, že měl v plánu poznávací výlet po domě. Venku bylo šedo stejně jako předešlý den a občas drobně sprchlo.
Stranu domu, ve které bydleli, už znal, protože tudy už celý víkend chodil a moc k vidění tam toho nebylo, protože většina pokojů byla úplně prázdná, neobývaná.
Bill zaslechl dveře vedoucí ven, jak bouchly. Skrz okno viděl, jak se Set pomalým krokem blížil k hrobu, který tak opečovával. Nesl s sebou dokonce i lopatu, takže Bill předpokládal, že hodlá pracovat na dalších úpravách.
Jednu místnost ale z východního křídla ještě nenavštívil.
Setův pokoj.
Tohle byla báječná příležitost, jak prokoumat půdu a něco o něm zjistit. Ujistil se, že je muž zabrán do své práce, která se prozatím skládala z obcházení hrobu kolem dokola. Rychlými kroky se dostal k jeho ložnici a vzal za kliku. Byl si téměř jistý, že bude zamknuto, ale k jeho překvapení nebylo. Klika povolila a dveře se otevřely. Bill, nejdřív schovaný za dveřmi, nakoukl dovnitř. Nic na něj nevyskočilo, takže se odvážil polovinou těla překročit práh.
Pokoj byl na rozdíl od ostatních v domě poněkud chudý, vybavený pouze nezbytnými věcmi, jako byla obyčejná postel, skříň, stůl s židlemi a noční stolek s lampičkou. Skoro to vypadalo, jako by měl tento pokoj už od začátku sloužit jako ložnice pro služebnictvo, protože těm tolik luxusu většinou věnováno nebylo. Zdi byly holé, žádné květiny, obrazy nebo dekorace. S trochou nadsázky to Billovi připomínalo celu, když to srovnal s pokojem, ve kterém spal on nebo jeho rodiče.
Chlad a nepřátelská atmosféra, která z místnosti dýchala, jen podtrhovala povahu jejího nájemníka.
Ložnice se k Setovi naprosto hodila.
Bill měl v plánu z ložnice raději vycouvat a dál nepokoušet své štěstí, když si všiml svazku klíčů, který visel na věšáku pod těžkým starým kabátem. Sáhl po něm a pootočil se na chodbu, když se o sebe klíče otřely a zacinkaly. Měl pocit, jako by i tento zvuk byl slyšet ven a mohl jej prozradit. Na kovovém kroužku viselo asi deset různých klíčů, z čehož většina z nich byla naprosto stejné velikosti i tvaru, proto se Bill nedivil, že měl na sobě každý z nich nalepenou malou nálepku s označením, ke kterým dveřím jednotlivé klíče patří. V dlani mu zůstal ležet jeden z větších klíčů, který na sobě nesl nápis ‚Záp. křídlo – Hl. dveře‘
Bill několikrát pohladil jeho povrch a nechal svou myšlenku týkající se menší rebelie naplnit svou hlavu. Byl zvědavý, jak to vypadá v západním křídle už jen proto, jak se Set první den v domě dušoval, že tam nikdo nechodí.
Zamyslel se. Když vezme celý svazek a nestihne ho včas vrátit, bude prozrazen. Kdyby ale z kroužku sundal jen ten jeden inkriminovaný klíč, Set by si nemusel všimnout, že tam chybí a Bill by měl dost času jej vrátit zpět, aniž by se na to přišlo.
Rychle po klíčích sáhl a začal s obtížemi klíček sundávat. Palec už měl otlačený a bolavý, jak jej rval do mezery mezi dvěma kovovými kolečky, aby klíč vykroutil ven.
Vítězoslavně se usmál, když držel svoji výhru v dlani, ačkoli v jeho levém palci nepříjemně pulsoval tep, jak jej měl delší dobu přiškrcený a skřípnutý.
V okamžiku, kdy vracel zbytek klíčů zpět na své místo pod kabát, na chodbě práskly dveře. Bill sebou trhl a rychle dveře neslyšně zavřel.
„Kurva, do prdele, kurva, do prdele!“ nadával a těkal očima po celém pokoji. Jeho srdce bilo jako o závod, když slyšel přibližující se kroky. Potřeboval okamžitě rychlou schovku, jinak je po něm. V chudém pokoji toho ale moc nebylo, takže nakonec přiskočil k vysoké hnědé skříni, otevřel dvířka a vyskočil nahoru, protože pod skříní byla ještě jedna menší skříň, ve které byly zabudované dva velké šuplíky. Hned na to, co se Billovi podařilo zevnitř dvířka zavřít, se pohnula klika ode dveří Setova pokoje.
Bill polkl a přitiskl si obě dlaně na ústa. Měl strach, že je v tichu slyšet i jeho rychlý dech a především zběsilý tlukot srdce, které se z jeho hrudníku v mžiku přemístilo do jeho krku. Klepal se po celém těle a modlil se, aby si Set nepřišel pro nic, co by mohlo být schované ve skříni.
I přes svůj strach však Bill zaregistroval jen zavrzání pantů, když se dveře otevřely. Kroky, které by vešly dovnitř, ale neslyšel, tudíž Set musel zůstat stát u prahu a jen se dívat dovnitř, což Bill nechápal, i když měl momentálně mysl zamlženou obavami, že bude přistižen.
Dveře se po chvíli, která byla pro Billa jako věčnost, znovu zavřely a Bill se bál ještě víc. Co když Set vešel dovnitř a dveře zavřel, aby to vypadalo, že odešel? Bill teď vyleze ze skříně a bude s ním ámen. Rozhodl se ve své skrýši ještě chvíli zůstat, a pak to bude muset risknout, protože pokud Set opravdu odešel a Bill se bude klepat strachy v jeho skříni, může se stát, že se Set opravdu vrátí a v pokoji už zůstane, čímž by byl Bill ztracen.
Po zhruba deset minutách Bill pootevřel dvířka na malou škvírku a podíval se do pokoje. Zatím nic neviděl, takže otevíral dveře víc a víc, dokud je nerozevřel úplně. Pokoj byl k jeho štěstí prázdný. Vyskočil ven, vrátil skříň do původního stavu a bez dalších zastávek z pokoje zmizel. Dokonce pospíchal i z chodby, která k Setově ložnici vedla, protože kromě jeho pokoje se na té straně nenacházelo už nic. Žádný další východ, který by Billovi poskytnul dobrou výmluvu, proč se na té chodbě nacházel.
Když se dostal na bezpečné místo, rozevřel pravou dlaň, kterou měl načervenalou. Klíček, který v ní celou dobu úzkostlivě svíral, se mu vlisoval do měkké tkáně a zanechal za sebou poměrně dobře viditelný otisk.
Jedno ale nechápal. Proč Set přišel do svého pokoje, aniž by do něj něco přinesl, nebo si naopak něco vyzvedl? Měl snad nějaký šestý smysl, který jej vyhnal ze zahrady, protože měl neblahé tušení, že Bill provádí něco, co by se Setovi ani trochu nelíbilo? Delší dobu jej neměl pod kontrolou, tak se možná šel podívat, kde je, aby mohl zase v klidu odejít ke své práci.
Tohle divné chování už bylo na Billa moc. Nevěděl, jestli má dnes ještě dostatek síly na nějaké dobrodružství po tom, co zažil před chvílí, ale když už si to vytrpěl, byla by hloupost tuhle příležitost jen tak zahodit.
Došel do vstupní haly a pomalu se blížil k hlavním dveřím, které vedly do západního sídla. Vydechl a sáhl na kliku, v pravé ruce chystajíc klíč, kterými dveře odemkne, pokud budou stále zamknuté.
„Do západního křídla nikdo nechodí!“ ozvalo se za Billovými zády zahřmění. Bill úlekem zařval z plných plic a klíč z dlaně mu málem spadl na podlahu. Otočil se na naštvaného Seta, který stál sotva metr od něj. Bill se chytil za zvedající se hrudník, ze kterého mu málem vyskočilo srdce. Už ani nepočítal, kolikrát se o něj na tomhle místě pokusil infarkt. Když rozdýchal leknutí, ošklivě se na Seta podíval.
„Vážně?! Děláte si ze mě srandu, nebo si v tom nějak zvráceně libujete špehovat mě na každém kroku?!“ obořil se na něj Bill a nenápadně si klíč strčil do kapsy, aby měl volné ruce.
„Když něco řeknu, ujistím se, že to všichni vzali na vědomí,“ vysvětlil Billovi.
„Nápodobně! Když jsem řekl, že vám tady nic nepatří, předpokládal jsem, že to taky vezmete na vědomí. Kde se po domě pohybuju, je jen moje věc, a jak jsem právě zjistil, tak ty dveře jsou stále zamčené,“ kopl do nich Bill mírně, aby svému rozčílení dodal na opravdovosti.
„A také zamčené zůstanou,“ ujistil jej Set.
„Tohle bylo naposled, co jste mi byl v patách,“ upozornil Seta a rádoby naštvaně odešel.
Bill byl koumák, protože mu bylo jasné, že Set nebude očekávat, že se o něco pokusí hned na to, co byl přistižen, takže vyběhl ke svému pokoji, zamknul dveře a klíč si vzal k sobě. Kdyby se jej Set přece jen vydal hledat po domě a nemohl jej nikde najít, možná by šel vzít za kliku od jeho pokoje, a když uvidí, že je zamknuto, třeba si bude myslet, že je Bill uvnitř a ignoruje ho.
Jako myška se vrátil k zapovězeným dveřím a bez zaváhání do zámku strčil klíč. Proklouznul škvírou dovnitř a rychle je za sebou zase zamknul. Vytáhl klíček a schoval jej. Hlavou se mu mihl nápad, jestli by raději neměl nechat odemknuto pro případ, že by byl z nějakého důvodu nucen západní křídlo ve velkém spěchu opustit. Kdyby mu snad byl někdo v patách, nebo jej odsud hnala čirá panika, mohlo by se stát, že svojí zbrklostí a snahou se odtamtud dostat rychle pryč, se mu podaří klíč nakonec v zámku zalomit. Přitiskl ucho k vnitřní desce dveří a zaposlouchal se do zvuků za nimi. Zdálo se, že jeho vpád na zakázané území zůstal utajen.
Otočil se čelem směrem do chodby a rozhlédl se. Právník měl pravdu. Byla naprosto stejná jako ta ve východním křídle, jen položená zrcadlově. Okna se nacházela na západní straně – tedy po Billově levici. Na zemi se válelo spadané listí, drobné větvičky a igelitové sáčky. Billa napadlo, že to sem musela zanést nějaká opravdu silná vichřice, která se opřela do větví stromů, jež narážely do oken tak silně, dokud sklo neprorazily. To bylo i rozumné vysvětlení, proč bylo téměř každé třetí okno zatlučené malými prkénky ze dřeva.
Bill se vydal na svůj průzkum, dávajíc pozor, kam šlape.
Okna, která ještě měla výplně, byla špinavá, plná čmouh, některá dokonce naprasklá. Opadané větve stromů, které rostly kolem západního křídla, se zapíraly jak o okenní výplně, tak o celou fasádu. Bylo jasné, že to tu nikdo neobývá a ani neudržuje. Bill hádal, že profesionální úklidové firmě by trvalo několik dní, než by dala celé křídlo kompletně do pořádku.
Nábytek, který byl rozestavěný u zdi – nízké komody, polstrovaná kanape, nízké stolky – byl skrytý pod silným nánosem prachu. Svícny, které měly sloužit jako dekorace, byly omotané pavučinami, nad čímž se Bill jen otřepal.
Na zašedlých zdech sem tam viselo několik obrazů, které pozbyly svůj lesk, a hřebíky, na kterých visely, se časem vyviklaly a na jedné straně povolily, tudíž jedna strana obrazu klesla a malba visela nakřivo.
Podle Billa nevkusné a nesmyslné sochy, které stály na podstavcích v místech mezi okny u zdi, byly přikryty všemožnými plachtami nebo prostěradly, takže se nedal na první pohled uhodnout ani jejich zevrubný tvar natož detaily.
Po několika krocích Bill stanul u prvních dveří, které vedly do nějaké místnosti. Vešel dovnitř a podíval se pod své nohy, když parkety pod jeho kroky zavrzaly. Pokoj vypadal v podstatě úplně obyčejně. Podobal se těm, které se nacházely ve východním křídle, ale ztuchlý vzduch, všudypřítomný povlak prachu a pavučin a zlověstné ticho Billa ujišťovaly, že je pokoj už dlouhou dobu opuštěný.
Každá další místnost byla téměř stejná. Jen jiné umístění nábytku. V jednom pokoji dokonce Bill našel antickou sochu, která byla podobná té, kterou mu pomohl Gordon stěhovat z jeho pokoje.
„Asi bratr toho krasavce, kterého jsem hned po příjezdu vyhostil ze svého pokoje,“ pronesl tiše a uchechtl se. Přejel soše po tváři a zamračil se, když na špičkách jeho prstů utkvěla špína, jak z ní setřel prach. Socha měla nyní dvě bílé šmouhy na pravé tváři, které prozrazovaly její původní barvu. „Až sem ti ale brášku stěhovat nebudu, protože je zatraceně těžkej,“ ušklíbl se Bill a odolal nutkání na sochu vypláznout jazyk, aby si trhla nohou, což ale udělat nemohla, protože nohy neměla.
Vycouval z pokoje a zamířil do dalšího, předpokládajíc, že nic závratného neobjeví. Pořád čekal, že omylem otevře nějakou tajnou schránku, ze které se vysypou třeba peníze nebo šperky, ale nic podobného se nedělo.
Když vešel do útrob nápadně malého pokoje, okamžitě na něj dýchla podivná atmosféra. Všechny ostatní místnosti byly na první pohled… mrtvé, ale tady cítil život. Jako když za vašimi zády něco spadne, vy se otočíte, a i když se už nic dávno nehýbe, stejně poznáte, která věc byla právě v pohybu, ačkoli na zemi leží haraburdí hromada. Přesně takový pocit Billa přepadl.
Přehoz na posteli byl však nedotčený a všechny věci vypadaly, že se s nimi nehýbalo už léta. Něco ale přece Billovu oku neuniklo.
Na prádelníku bylo jasně viditelné kolo, které vyniklo díky prachu, kterým byl pokryt zbytek povrchu. Díky němu pravidelné kolo vystoupilo a téměř svítilo. Protože zatímco lak všude v okolí byl zašlý, v místě, kde stál nějaký předmět, byl prádelník jako právě vyleštěný.
Mohl tam původně stát svícen, váza nebo nějaká z těch starých bytových dekorací.
V rohu pokoje něco zašramotilo.
Bill sebou cukl a podíval se po tom zvuku. Zpoza skříně vyběhla výstavní myš, která si to podél zdi namířila na chodbu a dál pryč.
„Tak teď už vím, kdo tu bydlí,“ otřepal se a všiml si, že vedle prádelníku na zemi leží převrácená měděná váza. Bill ji zvedl a prohlédl si ji. „Vrátíme tě tam, kam patříš,“ řekl a postavil vázu na čisté místo. Už nezkontroloval, jestli tam váza zapadla, protože jinak by si všiml, že kulatý podstavec má o mnoho větší průměr než původní kolečko.
Co Billa ještě upoutalo, bylo několik svíček, které se povalovaly na stole. Každá byla jinak ohořelá, jinak vysoká a široká. Barvu měly však naprosto stejnou a Bill by dal ruku do ohně za to, že svíčka, kterou našel v zahradě při sečení trávy, by se těmhle podobala jako vejce vejci, ale ve východním křídle byly svíčky nejspíš naprosto stejné, takže mohly být i odtamtud.
Položil jednu ze svíček k ostatním a otočil se na patě. Udělal krok směrem k východu, ale bohužel si nevšiml, že kobereček byl v tom místě nadzvednutý, takže vsunul špičku boty pod nadzvednutý okraj, levou nohou koberec přišpendlil k zemi, a když se pokusil udělat pravou další krok, zakopl o okraj koberce, ve kterém mu noha uvízla, a spadl na zem. Ozvala se rána a Billovo bolestné zasténání, když si narazil zápěstí.
„Jau! Kterej debil to tu na mě nachystal?! Sakra!“ zanadával a posadil se do tureckého sedu, aby nejdříve zjistil, jak moc špatně na tom jeho zápěstí je. Prohmatal jej, zahýbal s ním a i přes ostrou bolest byl rád, že to nemá zlomené. „Pitomej smradlavej koberec,“ zafuněl a zapřením se zdravou rukou o podlahu se zvedl. Držel si pohmožděné zápěstí s úmyslem odejít, když se odněkud ozvala tlumená rána. Bill se otočil a snažil se přijít na původ toho zvuku. Lekl se, že je to Set, který si sem pro něco přišel, ale pokud neměl náhradní klíče, nemohl se sem dostat, když klíček ležel v Billově kapse. Vykoukl z místnosti na chodbu. Nikde nikdo. Zvuk, který přicházel jako by zprava, Billa mátl, protože za tímto pokojem chodba končila. Žádná další místnost tam nebyla.
Billův tep se mírně zrychlil.
„Dobře. Konec prohlídky. Pokračování příště,“ svolil a svižnými kroky zamířil dlouhou chodbou ke dveřím, za nimiž bylo pro Billa větší bezpečí.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Vzhledem k tomu, že jsem díl posílala dnes, jsem netušila, že se tu ještě dnes objeví, tak vám tímto přeji krásného Mikuláše 🙂
[1]: A dnešní díl bych ráda věnovala Mischulce, která nevynechala jediný komentář u jediného dílu všech mých povídek 🙂
Bill musí být tak, TAK blízko! Bože, jsem napnutější než kdy předtím! Miluju tuhle povídku, Muckátko, vážně. Kdy napíšeš regulérní detektivní román? 😀
[3]: Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, ale děkuji za pochvalu 🙂
Taky přeju krásného Mikuláše 🙂
Dneska jsem byla po celý díl tak napjatá, že se něco stane a pořád jsem čekala, co nebo kdo na Billa vyskočí. Až na konci jsem konečné úlevou vydechla, že se nic špatného nestalo, ale zároveň jsme se opět ani nic nového nedozvěděli. To je tak nervydrásající!!! 😀
Hádám, že v tom západním křídle budou nějaké tajné místnosti, za tajnými dveŕmi, že?
A ten Set mi příšerně leze na nervy. Nechápu, jaj si může myslet, že dokáže to západní křídlo navźdy ochránit, aby tam nikdo nevstoupil…
Doufám, že tady bude další díl co nejdřív! 🙂
Bola som si istá, že dnes tam už Bill Toma objaví. A ono zase nič:) Keď bol Bill schovaný u Seta v skrini skoro ma rachlo:D som rada, že ho tam ten divný chlap neobjavil.
Veľmi pekne Ďakujem za kapitolu a tiež prajem pekného a bohatého Mikuláša:)
Ha! Ze on tam bude nejaky tajny vchod do tajne casti domu? A tam bude schovany pan tajemny neznamy Tom. Bill je liska podsita, ale dneska mel vazne na male. Jen by me zajimalo, jestli by byl Set odhodlany mu nejak ublizit kdyby ho nasel ve svem pokoji… trochu nevim co od nej vse cekat. Ze by v pradelniku cekal ztraceny denik? Eh, asi si budu muset pockat. V lusteni zahad jsem vzdy spatna 😀
Dekuji za dalsi skvelou kapitolu 😉
Tak tohle bylo napínavé kdy už zjistí že tam je někdo moc pěkně píšeš.
Jelikož se už pomalu a jistě blížíme v téhle povídce k číslu 15, tak očekávám, že by se brzy na scéně mohl objevit Tom! 🙂 Hrozně moc se na ten moment totiž těším! 😀 A především na to, jestli je to on, kdo se v domě schovává. Pořád mi nejdou na mysl některé věci, ale ono je to jen proto, že ještě pořád nic nevím. 😀
Tahle povídka je snad nejnapínavější ze všech povídek, co jsem kdy četla! Nepamatuju se, že by mě někdy nějaká povídka držela tak dlouho v nevědomí a mě to nepřestalo bavit, ba naopak mě to s každým dílem víc a víc zajímalo a povídka lehce ubíhala, ačkoli jsem nic nevěděla. Máš prostě zázračnou schopnost psát věci zajímavě. Strašně moc mě sice štve, že pořád nic nevím a s každým novým dílem vždycky doufám, že se něco dozvím, ale ve finále mi to zas až tak nevadí, protože i tak mě povídka ohromně baví! 🙂
Moc jsem se těšila na moment, kdy se Bill vydá na průzkumnou misi. Musím se tedy přiznat, že jsem se celou dobu strachovala, co se stane, a také jsem asi čekala, že Bill konečně něco málo objeví a ono ZASE nic. 😀 Nevadí, budu prostě doufat, že Billa jeho zvědavost nepřejde a na další misi se vydá velmi brzy a objeví tak něco, co jej přiměje pořádně zapátrat! Trošku se bojím momentu, kdy Bill objeví tajného člena domu. Nemám totiž tušení, jaký ten člověk je, co je zač, jakou má povahu, prostě nevím nic. Ani jak je starý, zda je to muž či žena (ačkoli teorii mám a to tu, že to je Tom!). Mám trochu strach, že jestli jej Bill najde jen náhodou, dotyčný člověk se může leknout, že mu chce tenhle cizí člověk něco udělat a třeba jej napadne! Nebo se jej bude bát, začne se celý klepat. Nebo bude zlostný a bude chtít Billa vystrnadit a nebo když to vezmu z optimistické stránky, tak může být rád, že konečně poznal někoho jiného, než jen Seta a zbytek a bude si chtít povídat. Sakra, já už vážně chci vědět, kdo to je a co je zač! 😀 A hlavně jak bude reagovat na to, že jej objevil někdo jiný. Jak vystrašený bude Bill, a co bude dělat Set až mu na jeho tajemství přijdou? A co teprve Simone s Gordonem? Uffff, snad se tu další díl objeví brzy, protože fakt nevím, jak dlouho tohle napínání vydržím! 😀
Každopádně Billa a jeho odvahu obdivuju! Mě kdyby málem Set nachytal u něj v pokoji, byla bych tak vylekaná, že bych se pár dnů raději o nic nepokoušela. Navíc by celé to místo a Setovo chování na mě působilo tak strašidelně, že bych se fakt začala bát, co se v tom zakázaném křídle děje, když se tam nesmí a Set mu to pořád klade na srdce a ještě jej šmíruje. Jsem tak zvědavá, co z tohohle nakonec vzejde! Hlavně moc doufám, že se Billovi nic nestane! 🙂
Mooooc děkuji za další báječně napínavý díl! ♥ A také děkuji za věnování! ♥ Takové věci vždycky moc potěší! 🙂
Páči sa mi, ako je Bill k Setovi drzý! Ja by som bola rovnaká, ak nie aj horšia 😀 Ale v tej skrini v jeho izbe mal veru na mále. Ešteže ho tam Set neobjavil, aj keď je čudné, že len stál vo dverách (teda, že nešiel do vnútra izby – žeby to nebol Set? 😀 asi ma už napadá až príliš veľa scenárov, ale nevadí :D)
No a ten jeho prieskum – som strašne rada, že sa do toho pustil a teším sa na to, ako bude postupne odhaľovať nové veci a tajné miestnosti, pretože rátam, že tam určite nejaká bude 😀 A najviac sa teším samozrejme na to, až sa stretne s tajomným obyvateľom domu!
Ďakujem za časť.
Sakriš, a já už doufala, že v tomto díle Bill najde Toma, ne že ho zase vystraší Set.. 😀 Jsem hrozně nedočkavá, doufám, že Bill bude v pátrání pokračovat.. 🙂 Děkuji za další skvělý díl, těším se na další.. 🙂