„Co chceš?“ zeptal se Tom podrážděně.
„Jen jsem se přišel podívat na Billa, víš, jako starostlivej manažer,“ ušklíbl se, pak dodal: „A zvonil jsem proto, abych vás nepřichytil při nějaké prasárně, to, že je Bill nemocný, znělo jako dobrá výmluva.“
„Za prvé, nejsi náš manažer,“ řekl Tom a jen tak tak držel svou zlost, „a za druhé, Bill je opravdu nemocný, ale jestli hned vypadneš, zítra by mu mohlo už být dobře. Pohled na tvůj ksicht by mu mohl uškodit.“ Neovládl se, přítomnost tohoto člověka ve svém domě nesl v poslední době těžko. Přesto se občas nezvaně ukázal.
„Pomalu, Tomíku, pomalu, takhle se mnou nemluv,“ zazubil se muž a vyšel nahoru po schodech, Tom se ale postavil před dveře do ložnice a odmítl ho pustit dál.
„Na tohle nemám čas, Tome,“ řekl netrpělivě. Než se Tom rozzuřil, dveře za ním se otevřely a on málem upadl na Billa. Nezvaný návštěvník si ho proměřil pohledem. Byl bledý, rozcuchaný a viditelně unavený. S kamenným výrazem mu vrazil do ruky teploměr, který ukazoval 38,8.
„Můžu už jít spát?“ zeptal se podrážděně.
„Fajn, tak já jdu, ale ať jsi brzo v pořádku,“ zamumlal muž rezignovaně a odešel. Když se za ním zavřely dveře, Bill se zhluboka nadechl a sesunul se podél zdi na zem, najednou se cítil děsně slabý.
„Tome, já budu asi zvracet,“ zamumlal. Tom mu rychle pomohl na nohy.
„To nic, Bille, jen zhluboka dýchej, jo?“ řekl a pohladil jej po zádech. Bill opravdu udělal, co mu Tom řekl a snažil se soustředit jen na dýchání.
„Jo, dobrý,“ řekl po asi minutě, došel k posteli a hned se do ní svalil.
„Já dám krk na to, že ten hňup je nějaký psychický upír,“ řekl a zachumlal se do peřiny.
„Jo, nejspíš jo,“ přikývl Tom a upravil mu peřinu, aby byl pořádně zakrytý.
„A teď už spi, ať ti je líp,“ usmál se a něžně ho políbil. Bill jen něco tiše zamumlal a o chvilku už tvrdě spal.
***
Bill se vzbudil kolem třetí hodiny ranní. Cítil se mnohem líp. V pokoji byla tma, ale v slabounkém světle pronikajícím přes žaluzie rozeznal obrysy svého bratra, který ležel vedle něj. Bill si uvědomil, že zabral celou peřinu, takže Tom se nemohl přikrýt a asi byl moc líný hledat něco jiného. Posadil se na posteli a po tmě si nalil do hrnečku zbytek čaje z termosky, nechtěl Toma vzbudit světlem. Pomalu pil a spolkl ještě jednu tabletu, pro jistotu. Cítil, že je úplně zpocený, ale z vyhřáté postele se mu nechtělo. Když dopil, posunul se blíž k Tomovi, zakryl ho jeho částí peřiny a přitiskl se k jeho zádům.
„Miluju tě,“ zašeptal a obejmul jej kolem pasu.
„Já tebe taky,“ zamumlal Tom ospale. Bill málem nadskočil leknutím.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ pořád šeptal a Tom se otočil k němu.
„To nic. Jak ti je?“ zeptal se Tom a sáhl Billovi na teď téměř ledové čelo.
„Mnohem líp. Jsem zpocený,“ usmál se Bill a přitiskl se k bratrovi.
„To je dobře. Tak se ještě vyspi, jo?“ šeptl Tom a vtiskl mu letmý polibek do koutku rtů. Bill jen přikývl na souhlas a přitulil se k němu ještě víc. Vůbec se netěšil na zítřek. Věděl, že bude muset nahrávat další zohavené písničky, ale teď se tím už nehodlal trápit. Teď byl celý jeho svět pevná náruč, která ho byla připravená před vším ochránit.
„Tak tohle je nechutné,“ řekl Bill zhnuseně, když si prohlížel kostým modrého plyšáka s obřím penisem.
„Náhodou je to sranda,“ ušklíbl se Tom, „ale rozhodně bych do toho nevlezl. Ale víš co, tohle není špatný, kdo ví, co mohlo vylézt z té nemocné hlavy,“ pokrčil rameny a jemně se na bratra usmál. Taky se mu nelíbilo, že někdo diriguje všechno kolem nich, ale mohlo být hůř, snažil se to brát optimisticky. Tehdy ještě nevěděl, že hůř opravdu bude.
Zrovna začalo natáčení klipu k písničce Girl got a gun a Bill se dozvěděl o své scéně s maskou, takže byl rozmrzelý a záviděl Georgovi a Gustavovi, že se toho nemuseli účastnit.
„Neboj, Bille, to zvládneš, vždyť nějakou masku máme i doma, i když mnohem hezčí, představ si to a půjde to líp,“ řekl Tom tiše, aby to nikdo jiný neslyšel. Bill se musel ušklíbnout.
„To zrovna, ještě se mi u toho postaví,“ zašeptal a Tom vyprskl smíchy.
„Jo, to by bylo hodně blbý. Stejně to bude sranda, mluvil jsem s tím chlápkem, co to bude režírovat, vypadá v pohodě,“ řekl a protáhl se, byl ještě trochu ztuhlý z dlouhé cesty sem.
„Jo, ale ten ,co to celé vymyslel, není v pohodě,“ povzdechl si Bill.
Ráno bylo Billovi mnohem líp. Hned se šel osprchovat, jelikož se v noci děsně zpotil, a Tom zatím převlékl postel.
„Hele, tak mě napadlo,“ řekl, když se Bill vrátil oblečený jen v měkkém županu, „nechtěl by ses zpotit ještě trochu víc? Víš, pro jistotu. Zrovna nedávno mi pásek od mého županu říkal, že jsem ti ho už dlouho neuvázal kolem rukou, prej mu to chybí,“ řekl jemně hlubším hlasem, už jen ta představa ho rozpalovala a věděl, že Bill z toho hlasu šílel. Bill taky děsně miloval tyhle hrátky se svazováním a podobně, Tom totiž neomylně přesně věděl, kam až může zajít, dokázal s Billem dělat takové věci, co by nikdo jiný nedokázal. Znal jeho mysl i tělo naprosto dokonale, nepotřebovali žádné stop slovo ani nic podobného.
„Jo, to bych rád,“ Bill se doširoka usmál. Byl moc stydlivý, aby si o tohle řekl sám, ale už jen z pouhé myšlenky na to pocítil v podbřišku příjemné chvění. S radostí nechával Toma, ať si s ním dělá, co se mu zlíbí, protože věděl, že nezajde ani o krůček dál za hranici bez toho, aby Bill řekl jediné slovo. Někdy ani nemohl, když mu to Tom zakázal, s takovými příkazy to bylo ještě lepší.
Tom se usmál a vzal ze skříně pásek.
„Lehni si,“ přikázal tvrdě, hned se chopil své role. Bill okamžitě poslechl, ani se neobtěžoval s oblékáním, nechal si na sobě jenom ten župan. Tom ho prudce otočil na břicho a župan z něj stáhl. Hodil ho na zem a otočil Billa zpátky.
„Budeš na slovo poslouchat?“ zeptal se a Bill cítil, jak se mu prudce rozbušilo srdce. Tohle nedělali už hodně dlouho.
„Ano,“ řekl jen a Tom mu hned na to přivázal ruce několika pevnými uzly o kovové ozdobné záhlaví postele, které bylo na tohle jako dělané. Vázal uzly tak, aby Billa moc netlačily, ale zároveň aby se nemohl vykroutit. Nechal ho tak, nahého a svázaného, a odemknul spodní šuplík na skříni, ve kterém měli schovaných několik užitečných věciček. Několik z nich vyndal a zamknul šuplík, když se najednou ozval zvonek u dveří. Kluci se na sebe vyděšeně podívali.
„Sakra, Tome, odvaž mě!“ vyjekl Bill a snažil se vykroutit se z uzlů. Tom nechal věci ze šuplíku na zemi a šel rychle bratrovi pomoct, než ale stihnul alespoň povolit první uzel, uslyšel známý hlas. Znovu to byl ten nezvaný host s klíči.
„Kdepak jsou moji zlatí kluci?“ zakřičel na celý dům.
Tom rychle přehodil přes Billa župan a vyšel na chodbu.
„Hele, teď se to opravdu, opravdu nehodí,“ řekl a v duchu si vynadal, že ztratil klíč od ložnice.
„Přišel jsem zkontrolovat, jestli Bill dnes bude moct nahrávat!“
„Jo, jo, bude, jen jdi pryč, opravdu jdeš nevhod,“ přitakal Tom rychle a snažil se druhého muže vystrčit ven dveřmi.
„Co to děláš, Tome?! Tohle se mi opravdu nepozdává!“ zamračil se muž a odstrčil Toma od sebe. Než ho mohl zastavit, muž vyšel po schodech a zamířil rovnou do ložnice dvojčat.
„Nechoď tam!“ zařval Tom v posledním pokusu vyhnout se opravdu nepříjemné situaci. Jenže už bylo pozdě. Muž stál ve dveřích a nevěřícně zíral na scénu, na kterou se mu naskytl pohled.
„Co tak blbě čumíš?!“ štěkl Bill podrážděně, pořád se snažil vykroutit si ruce z uzlů. Muž se zašklebil a došel až k posteli.
„Vypadni! Zmiz odsud!“ vyjekl Bill stoupajícím hlasem, najednou se cítil hrozně zranitelný, téměř jako u natáčení klipu Love who loves you back. Původně měl mít v jedné scéně svázané ruce a přichycené na pevné tyči nad jeho hlavou, ale začal tak hrozně vyšilovat, že to natočit prostě nemohli. Měl šílený strach ze situace, kdy se nemůže bránit a jsou kolem něj cizí lidi. Tohle dovolil jen a výhradně Tomovi. A on v té scéně pochopitelně být nemohl. Tenhle strach měl svůj důvod, v době těsně před jejich odchodem do L.A., kdy nemohli ani vyjít na ulici bez toho, že by je pronásledovaly fanynky, začal mít zvrácené noční můry, kde byl svázaný a obklopený nejšílenějšími fanynkami, jaké si umíte jen představit. Tyhle sny trvaly téměř rok a půl i po jejich odchodu a strach se mu tak nějak dostal do podvědomí.
„Tome!“ zařval Bill, to už jeho bratr běžel nahoru po schodech.
„To by stačilo, vypadni!“ řekl tvrdě a drapl muže za rameno. Ten ještě hodil na Billa znechucený pohled a opravdu odešel.
„V sedm ve studiu,“ řekl ještě ve dveřích a zmizel. Tom šel zpátky nahoru a odvázal Billa. Bylo mu víc než jasné, že ho přešla chuť.
„Ach jo, to beztak udělal schválně,“ povzdechl si Bill a oblékl si volné tepláky a triko.
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se pak.
„No, měl bych ti ukázat novou písničku, poslal ji ještě včera ráno. Ale… nebude se ti líbit,“ odpověděl opatrně Tom. Bill si znovu povzdechl, teď to ale znělo víc smutně než frustrovaně.
„Kterou mi zas zničil?“ zeptal se, i když ve skutečnosti to nechtěl vědět.
„Let me go,“ zamumlal Tom.
„Ten bastard!“ vyjekl Bill, „ukaž mi to!“ a už se hnal dolů do kuchyně, kde Tom nechal svůj laptop. Když si přečetl, co se stalo z nejlepší písničky, kterou napsal pro tohle album, už měl slzy opravdu na krajíčku.
„Tome, tohle… tohle… prostě… to nemůže!“ zakvílel a obrátil na bratra zoufalý pohled.
„Já vím, že ne,“ povzdechl si Tom a obejmul ho. Taky ho to děsně štvalo, ale co mohl dělat?! Cítil se tak hrozně bezmocný…
„Tome… Tome, mně je tak špatně,“ zamumlal Bill a pomalu otevřel oči. Nebyl si jistý, kde zrovna je. Ani to, kolik toho včera na party vypil.
autor: Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Z toho šaška co tam kluky tak terorizuje je mi vážně zle. Takže on je jejich manažer ? A kam se podèl Jost ? To je opravdu moc, jak Billa psychicky deptá, až je z toho nemocný. Nerozumím tomu proč s ním pracují ? O takové hvězdy by se přece manažeři poprali…Já vím, pak by ta povídka neměla smysl, že ? No jsem opravdu zvědavá na pokračování.
Díky moc za kapitolu
Tuším, že je má ten debil pod palcem, protože ví o jejich vztahu, ne? Alespoň mi to tak připadá…
Je mi jich líto. Ale je krásné, jak se milují!
tohle neeee já se těšila na žhavou scénu oO to je ale k****n -.- že tam nebude dlouho? 🙁 nelíbí se mi jak je pronásleduje 🙁 jinak ale supr povídka, líbí se mi
Ten idiot by si měl zlomit obě nohy aby za nimi nemohl lézt.
Já jsem děsně zvědavá, jestli tenhle člověk, co je jejich manažer, je David Jost, nebo ne. 😀 Já vím, že to asi moc nehraje roli, ale prostě jsem zvědavá! 😀 Navíc mi v tomhle díle docvaklo, že má kluky pod palcem asi díky tomu, že ví o jejcich vztahu a kdyby kluci nedělali to, co jim diktuje, tak by na ně všechno napráskal. Možná je má i nahrané na videu a má nějaké fotky? Je mi moc líto,že si něčím takovým musí kluci procházet.
Co by mě ještě zajímalo, je to, zda tenhle jejich manažer dělá všechny ty věci proto, že si o nich opravdu myslí, že budou dobré a prodejné a využívá toho, že musí dělat kluci všechno, co řekne a nebo je chce tímhle vším jen potopit, protože ví, že se proti klukům můžou fanoušci vzbouřit a on je chce poslat pořádně ke dnu? No, snad se tohle v některých dílech dozvím, protože mě to opravdu zajímá! 🙂
Jinak i dnes musím napsat, že je mi Tom zatím děsně sympatický. Líbí se mi, jak hodný na brášku je. Tyhle chvilky mě prostě vždycky rozněžňují.
Moc děkuji za další díl! 🙂
Tiež si myslím, že s nimi ten magor manipuluje preto, lebo vie čo medzi sebou majú:( dokonca aj keby vymenili zámok aby tam neliezol ako sa mu zachce, tak by sa im zrejme vyhrážal…
Bolo to strašne hnusné, ako drzo sa natrepal do spálne:( som zvedavá ako ďaleko to zajde. Mám zlý pocit, že toto nemôže dopadnúť dobre.
Hnusný magor!!! Ako už bolo napísané, tak aj ja si myslím, že ten debil nimi takto manipuluje preto, lebo vie o ich vzťahu.
To, ako sa im natrepal do spálne – v tej chvíli som ho mala chuť zavraždiť! A spraviť to mne, tak by to preňho asi nedopadlo dobre 😀 Som zvedavá, ako ďaleko v tom terorizovaní ešte mieni zájsť a kto to vlastne je.
Ďakujem za časť.
Myslím že by som jednu informáciu mala uviesť na pravú mieru – on ich manažér nie je, Tom to hovorí hneď na začiatku 😀 on tak sám seba nazýva asi preto, aby mohol Toma srať, ale hlavne pre to, že si k nim môže dovoliť prakticky všetko. Idete na to dobre s tými teóriami 😀 V ďalšom dieli bude všetko vysvetlené, vo flashbacku ktorý tu začal.
[8]: citanie s porozumenim no .. 🙂
no co sa tyka pribehu uplne som mala nervy ked tam dosiel ten typek. co to je za chuja ze ma od nich aj kluce? cisty otras asi by som mu rozkopala hubu. ale bohuzial ako som ti hovorila ja si stale myslim ze take veci sa fakt deju a si maly pan na takeho hajzla a jeho ,,zatisie"
som zvedava ako sa bude vyvijat dalej poviedka pretoze konecne KONECNE to nie je nieco co najdem na kazdom rohu a ma to brutalnu zapletku!!! KONECNE!!!