Tak hurá, hurá, po menší prodlevě mám pro vás konečně další díl. Musím přiznat, že tento díl, který je věnovaný celý našemu oblíbenému detektivovi, mi dal docela zabrat! Mám napsané dopředu i dva následující díly, ale přes tento jsem se jaksi nemohla prokousat. Tak snad se vám bude líbit. 🙂
Vaše Gabby
Obyčejná hádka určitě ne. Ty znal a věděl, že vypadají jinak. Navíc tak nějak tušil, že tohle není krátkodobá záležitost. Určitě se to vyvíjelo už delší dobu.
„Do čeho zas vejráš?“ Do pokoje zrovna přišel Georg a s rozběhem se vyvalil na svojí posteli. Sáhnul na noční stolek, na kterém měl rozdělaný pytlík paprikových brambůrků a s chutí se do něj pustil.
„Ale to nic není.“ Odpověděl Gustav, aniž by se na kamaráda podíval. Zatím mu nemohl sdělit, o čem je jeho již několikaměsíční pátrání.
„Hmm, fajn. Jdu se koukat na telku.“ Zamumlal baskytarista a opět odešel do vedlejší místnosti. Cestou ještě stihnul plácnout do touchpadu na svém otevřeném laptopu, čímž zapnul přehrávač, ve kterém zrovna byly nastaveny některé písně z nového alba Kings of Suburbia. Přes pokoj se okamžitě začaly linout tóny jedné z písní.
The end of our zone undetected (konec naší zóny je nezjištěný)
Unknown sometime at night (neznámý někdy v noci)
I see people cry their goodbyes (vidím plačící lidi říkat sbohem)
into hyponotical skies (do hypnotických nebes)
Gustav protočil oči a po chvíli vzal notes do rukou a začal listovat jeho popsanými stránkami. Otevřel jej téměř na začátku a dal se do čtení s vědomím, že ho opravdu mrzí, že si takový notes nevedl už dřív. Zápisky z dřívějších let byly velice nepřesné a jeho vzpomínky mlhavé, ale přesto se snažil popsat alespoň něco.
Rok 2007
Z téhle doby si toho moc nepamatuju. Hodně jsme s kapelou chodili pařit, ale už tenkrát, se něco měnilo. To vím určitě!
I can’t breathe in, can’t breathe out (Nemůžu se nadechnou, nemůžu vydechnout)
‚cause the air is fading (protože vzduch uniká)
We can’t breathe in, can’t breathe out (nemůžeme se nadechnout, nemůžeme vydechnout)
we are suffocating (dusíme se)
Our frozen hearts are burning out holes (naše zmrzlá srdce vypalují díry do věčnosti)
into eternity
Zápisky z roku 2009 byly snad ještě zmatenější než z předešlých let. Většina jen zahrnovala zvláštní napětí mezi dvojčaty, jejich pohledy, které Gustav nedokázal číst a nakonec i jejich mírné odcizení, které nastalo na začátku Humanoid turné. Bubeník je rychle přejel očima a zastavil se u předposledního záznamu, u kterého se mu vybavila zvláštní vzpomínka.
Gustav si vesele běžel prostornou chodbou budovy známého německého, rádia, ve které zrovna dnes nahrávali rozhovor, který již úspěšně proběhl. Měl namířeno do odpočinkové místnosti, kde si předtím nechal svůj telefon. Měl chuť si jen tak hodit nohy na stůl a chvíli relaxovat.
Nakonec trošku přibrzdil před dveřmi, které byly pootevřené. Asi by normálně vběhnul dovnitř, ale tentokrát mu v tom zabránily hlasy, které zpoza dveří vycházely.
„Ví to, Tome, oni to ví. Ví to o nás!“ Gustav zaslechl Billův naléhavý hlas plný strachu.
„Klid, Billi, nemůže to být tak vážné. Jsou to jen domněnky fanoušků.“ Ozval se uklidňující hlas zpěvákova bratra.
„Vždyť je toho plný internet!“ Vyjekl Bill.
„Co tady řešíte?“ Zeptal se zaraženě Gustav, když nakonec vešel do místnosti. Byl příliš zvědavý.
„Ale nic.“ Odpověděl Tom a rychle odešel z místnosti. Bill zůstal sedět se sklopeným zrakem.
Gustav se poškrábal na vrcholku hlavy a trošku se zamračil. Tenkrát si myslel, že jde o Billovu sexualitu, která se dřív opravdu hodně řešila ve všech možných médiích a tak trochu se domníval, že měl i Tom stejný problém. Vzpomínal si, jak se tenkrát snažil na internetu najít nějaké články o tom, že je i Tom gay. Nic však nenašel, proto hledání vzdal. Teď se však ptal sám sebe, jestli tenkrát hledal tu správnou věc.
Minulý pátek, 2014
Včera, 2014
Gustav zavrtěl hlavou a protřel si obličej dlaněmi. Stále nechtěl akceptovat tuhle myšlenku, že by snad mezi dvojčaty mohlo být i něco jiného, než jen sourozenecký vztah. Tahle věc prostě byla nepřijatelná a Gustav věřil, že za tím vším je něco úplně jiného.
This life is bittersweet (tenhle život je hořkosladký)
we’re giving in so automatically (vzdáváme se tak automaticky)
Move with the flow, just let go (jdeme s proudem, prostě jdeme)
I’ll meet you where we don’t know (setkáme se na neznámém místě)
Gustav se znovu zamyslel. Potřeboval tomuhle konečně přijít na kloub. Bylo to to jediné, na co se poslední měsíce skutečně soustředil. Nemohl si užívat nahrávání, žádné párty, ani děvče si najít nemohl, jelikož jeho prioritou teď bylo tajemství dvojčat. Potřeboval to zjistit, prostě potřeboval. Už jen pro ukojení vlastní zvědavosti.
Po chvíli si Gustav otevřel svůj laptop a náhodně do vyhledávače napsal Kaulitz twins. Okamžitě mu vyjela spousta stránek, která byla věnovaná právě jen těmto dvěma. Očima rychle přejel názvy článků, zpráv a dalších oznámení, ale nic ho nějak extra nezaujalo. Stejně se většinou jen jednalo o výčet životopisů a nezajímavých hloupostí na blozích fanynek.
Avšak přece jen se jeho zrak nakonec zastavil na jedné stránce. Ne, že by snad v jejím názvu bylo něco z toho, po čem pátral. Byl to jen jeden z mnoha rozhovorů, které za poslední dobu podstoupili, a právě tento ještě nečetl. Domníval se, že to byl rozhovor pro Spiegel TV.
Gustav měl takový zvyk. Vždy si potřeboval na nějakých stránkách přečíst jejich vlastní rozhovor, aby se ujistil, že je zveřejněno přesně to, co řekl a ne něco jiného. A bylo to jednoduché. Nikdy toho neříkal mnoho, proto mu kontrolování nezabíralo moc času.
Rozkliknul tedy stránku a dal se do čtení a nakonec i do poslouchání videa, které bylo připojeno.
Vše se zdálo být v pořádku, než nastala část, kdy Bill opět začal mluvit o lásce, což se zdálo být jeho oblíbeným tématem. Gustav si však nevzpomínal, že by o tom Bill na rozhovoru mluvil, ale byla také pravda, že u většiny rozhovorů a natáčení vůbec nevnímal. Rozhodl se tedy, že alespoň teď si vynahradí, co před tím promeškal.
It is a stormy weather, it is a stormy weather (Je to bouřlivé počasí)
It is a stormy weather, weather, weather,(je to bouřlivé počasí, počasí, počasí)
And I’ll be always searching for you (a já přesto budu vždy hledat jen tebe)
„Cože…“ Vyšlo Gustavovi nakonec z úst, když si už asi po třetí pouštěl to, co Bill řekl. „Jak to jako myslí…“ Mumlal si dál pro sebe a zaraženě civěl na monitor svého laptopu.
(Líbí se mi, že u lásky nezáleží na ani víře. Každý může a měl by milovat toho, koho milovat chce. Aniž by se z toho stávalo něco nevídaného.)
„Ne, ne, ne, ne, ne. To nemůže být pravda.“ Drmolil Gustav a panicky se chytil oběma rukama za hlavu. Jenže ano, pravda to byla a nyní to věděl už i Gustav.
V tu chvíli mu to všechno došlo. Vše do sebe okamžitě začalo zapadat. V mysli mu běhaly všechny vzpomínky na dvojčata, avšak s tím rozdílem, že tentokrát bubeník chápal jejich souvislosti a pravý význam. Všechny ty pohledy, letmé doteky, náhlé hádky a nakonec i tu změnu, která proběhla na začátku Humanoid tour. Avšak to nebylo to hlavní. Konečně totiž pochopil i všechna ta slova, která Bill poslední dobou vykládal v každém rozhovoru. Ta slova patřila jen a jen Tomovi. Ne nějaké neznámé dívce či mladíkovi. Byla mířena jen na jeho bratra, a jak se Gustav domníval, měla fungovat jako vybouření. Znal Billa a věděl, jak rád provokuje, ale to teď nebylo důležité. Nyní se bubeník musel probrat z náhlého šoku a konečně začít jednat.
*
Gustav se pomalými kroky plížil přes místnost a pozoroval zpěváka, který byl začtený do nějakého módního časopisu. Vedle něj klasicky podřimoval Pumba. Ten ale roste; Pomyslel si bubeník, když myšlenkami na chvíli zabrousil k psíkově roztomilosti. Ale ne, musím zůstat soustředěný! Napomenul sám sebe a poté se znovu zahleděl na Billa, který zrovna odkládal časopis stranou.
„Potřebuješ něco?“ Zeptal se Bill s nakrčeným obočím. Gustav se mu zdál poslední dobou opravdu zvláštní.
„Ehm…“ Odpověděl Gustav a poté naprázdno otevřel ústa. Jeho kulatou hlavou probíhalo nyní tolik zmatených myšlenek, ale hlavně byl stále vyděšený. Nebylo to ani půl hodiny, co přijel k bratrům Kaulitzovým s tím, že si musí s tím mladším promluvit. Stále byl zděšený, div se cestou někde nevyboural, ale najednou ho napadlo, co když se třeba jen pomátl? Možná jeho zjištění není vůbec pravdivé… ale ne, co si to snažil navykládat. Jistěže to tak bylo! Věděl to! Byl si tím jistý už tak dlouho, jen se bál na tuto myšlenku přistoupit. „Asi se tě vlastně potřebuju na něco zeptat.“ Řekl nakonec a posadil se vedle blonďáka. „Tom tu není?“ Ujistil se ještě.
„Ne.“ Odpověděl jednoduše Bill, přičemž nespouštěl pohled ze svého kamaráda, který byl bělejší, než zdi kolem nich. „Tak o co jde?“ Popohnal ho nakonec a hodil si nohu přes nohu.
„Já… já jsem pátral.“ Vypustil ze sebe Gustav.
„Aha.“ Bill se zarazil. Opět se tvářil zaraženě a sjížděl Gustava nechápajícím pohledem.
„Mám na to notes a hodně jsem hledal na internetu a chci jenom říct, že je to úplně v pohodě, Bille. Já to akceptuju, pořád tě beru normálního, v rámci možností, víš jak, to tvoje oblečení, boty, ty já bych asi nosit nemohl, make up dobrý, sice neumíš vařit, ale to Tom přežije a tak. Ale je to v pohodě.“ Vychrlil ze sebe na jeden nádech spoustu nesmyslů. Najednou celý rudý a zadýchaný.
„O čem to mluvíš?“ Podivil se Bill. „Jedeš v něčem? Nemáš horečku?“ Bill najednou absolutně nechápal, o co jde.
„Já… já…“ Drkotal Gustav. Cítil, jak se nepříjemně začíná potit a je mu lehce nevolno.
„Hele, klídek, uvolni se, nadechni se a konečně mi řekni, o čem to tady mluvíš.“ Bill dál zaraženě pozoroval Gustava. Chvilkami se až bál, ale netušil, jestli o něj, či o sebe.
Gustav se nakonec zhluboka nadechl, na moment zavřel oči, a když je poté znovu otevřel, konečně vyšel s pravdou ven. „Já to vím, Bille.“ Řekl jednoduše.
„Co víš?“ Stále nechápal Bill.
„Vím, že miluješ Toma.“ Na moment zavládlo totální ticho. Bill téměř přišel o dech a Gustav se utvrdil v tom, že se nemýlil.
„Zbláznil ses?“ Vydrkotal ze sebe Bill. Okamžitě jej pohltila panika. Jak se to mohl Gustav dozvědět? Zbláznil se snad už i Tom a něco mu řekl?
„Ne. Nemusíš předstírat, Bille. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel, ale teď už vím, že jsem měl pravdu.“ Gustav najednou cítil, jak se uklidňuje, spadá z něj břímě a může se po několika měsících znovu plně nadechnout.
„Já… já nevím… nevím, co mám říct.“ Mumlal Bill. „Jak jsi to zjistil?“ Bill se rozhodl dále nic nehrát. Už dlouho věděl, že se nemá za co stydět, a kdyby tak učinil, docela by si vlastně protiřečil v tom, co posledních pár let vykřikuje do světa. A sice to, že by každý měl milovat toho, koho chce.
„Stačilo jen pořádně otevřít oči.“ Odpověděl mu bubeník a přisedl si o něco blíže. „Mohl bys mi říct celý příběh?“
„Jo… jo, asi jo.“ Přitakal Bill. Věděl, že může kamarádovi věřit, proto se nebál mu vše vylíčit do úplných detailů.
It’s coming up everywhere (přichází to odevšud)
It’s taking us anywhere (může nás to zavést kamkoliv)
It is a stormy weather (je to bouřlivé počasí)
And I’ll be always searching for you (ale já vždy budu pátrat jen po tobě)
autor: Gabby
Správně! Jsem na Gustava pyšná! Pochopil něco, co my víme už deset let! 😀
Teda, Gustav je úplný Sherlock Holmes! Ale rozchechtala jsem se nad tou jeho poznámkou v deníčku, kterou psal v údajném vrcholu opilosti, že Gianluca je opravdu kus 😀
A škoda, že tady nebylo rozepsané i pokračování toho jejich rozhovoru, ten bych si ráda přečetla.
Jinak Stormy weather k tomu opět úžasně seděla! Jestli celé tohle album není o jejich vztahu, tak už nevím teda…
wooow Gustave…já o tobě nepochybovala nikdy! 😀 i ty jeden náš detektive! 😀 wow no tak sem zvědavá co na to Tom…jestli teda bude něco vědět nebo ne 😛 honem dalšííí! <3
Gustav mě v tomhle díle skutečně bavil! 😀 Nemůžu z toho, jak si vedl zápisky a litoval, že s tím nezačal už dříve. Ale klobouk dolu! Nejsem si jista,zda bych já na tohle na jeho místě přišla, protože by mi přišlo nemyslitelné na nějaký potencionální vztah dvojčat jen pomyslet. 😀 A klobou dolu ještě za to, že se rozjel za Billem a vyklopil mu vše, co ví. Mě by to bylo asi dost hloupé, takže bych držela jazyk za zuby. Každopádně jsem moc ráda, že má Bill kamaráda, který o všem ví. Bude tak mít skvělou podporu, protože Gusťa vypadá jako správný kamarád, takže věřím, že ještě Billovi pomůže. 🙂
Jinak mě fakt děsně rozesmála Gustavova poznámka v opilosti, že je ital pořádný kus! 😀 😀 😀 No, nelze než s ním souhlasit! 🙂 😀
Jinak jsem děsně zvědavá, zda Bill s Gianlucou opravdu něco měl nebo ne. Stále doufám v to, že s ním nic neměl. 😀 Tak uvidíe v dalších dílech! 🙂
Gustave konečně ti to došlo jen jsem zvědava jak to bude z Tomem a Billem.
gustík, soukromý detektiv 😀
Gustav to teda pekne rozbail! Hotový Sherlock 😀
Inak ma strašne pobavili tie jeho zápisky, ako si myslel, že musel byť opitý, keď označil Gianlucu za kus a ako vytrvalo odmietal pravdu o vzťahu dvojičiek – až kým sa to proste ignorovať nedalo. Chudák, taký šok preňho 😀
A je škoda, že ten rozhovor medzi ním a Billom nebol viac rozvedený, verím však, že teraz sa bude snažiť Billovi pomôcť 🙂
Ďakujem za časť.
Som rada, že na to prišiel práve Gustav. On vyzerá tak, že to nikomu nevykecá, že mu Bill môže veriť. Ale Gian Luca je vážne strašne krásny:)
Ďakujem za kapitolu:)
Dnešní díl byl super, detektiv Gustav mě pobavil.. 😀 Moc se těším na další díl.. 🙂
Gusťa je frajer! 😀 Díky za skvělý díl 🙂 Těším se na další 🙂
Tak teda dobře. 😀 Přečetla jsem to všechno na jeden zátah, tak doufám nevadí, že ti to okomentuju až pod tímhle! 🙂
Původně jsem se do povídky pouštět nechtěla, jak jsem ti říkala. Ale nakonec… Nakonec lituju, že jsem se do ní nepustila dřív! 😀 Musím říct, že fakt skvělý. Nápad se mi strašně líbí, i myšlenky v každém dílu, protože ty písničky jsi k nim zvolila perfektně, jakoby to tak bylo doopravdy. ♥ ( Že jsi byla v LA a celou dobu je u psaní pozorovala? A neříkej, že ne, když já vím, že jo! 😀 ) Taky se mi nelíbilo na obrázku, že Bill je ten vysmátej a Tom smutnej, protože to většinou je naopak. Teda ne, že by se mi líbilo, když je Billovi ubližováno a je smutnej, to vůbec ne, jen jsem si na to už tak nějak zvykla a ani mi to nepřijde! 😀
A Gustav? Ten je v roli detektiva taaak perfektní! 😀 Vážně si ho představuju, jak je úplně zkoumá a zapisuje si všechny poznatky, ze kterých se pak snaží vyvodit závěr. A že se mu to povedlo, klukovi ušatýmu. 😀 Určitš nebude takovej, jak vypadá, že se o nic nezajímá, ale bude mo, moc, moc pozornej i v reálu! 😀
Moc se těším, až mu to Bill všechno řekne. A taky jsem zvědavá na jeho reakci, jak to asi tak vezme? Musí to pro něj být vážně strašnej šok. Takže se s tím asi bude nejspíš muset sám smířit, než podnikne další akci. Myslím si, že teď nastoupí na Toma a všechno mu vysvětlí, z toho jak to vidí a řekne mu, ať se konečně pořádně probere! 😀 To by bylo vážně moc hezký, ještě kdyby to Tom udělal. To se ale asi nestane, bylo by to moc jednoduchý, že? :/ Nechám se teda překvapit, než dedukat a být pak zklamaná. A když to nebude podle mých představ, můžu si to stejně dovymyslet podle sebe!! 😀
Moc děkuju a těším se na další díl ! 🙂 ♥