Autumn Leaves 6.

„Gustave?“ šťouchnul Bill do svého kamaráda tak silně, až mu z dlaně vypadly všechny brambůrky na triko.

„Idiote!“ zasmál se zmiňovaný a zakroutil hlavou. Proč tohle Bill ksakru dělal?

„Taky tě mám rád,“ vyplázl Bill jazyk a zakroutil hlavou. Ne, tohle teď řešit nechtěl. Měl na jazyku něco mnohem, mnohem důležitějšího. „Říkal jsem ti, že jsem byl předevčírem u těch Trümperových, že?“

„Humh,“ kývl Gustav na souhlas. Počítal s tím, že Bill bude chtít něco ohromně nudného, ale až tak? To se mu nechtělo věřit. Zas ale nemohl říct, že ho to nezajímá, protože by mu kamarád řekl, ať okamžitě odejde, když si s ním nechce povídat o jeho věcech. Rozhodl se tedy, že zvolí cestu menšího odporu a pokecá si s ním o tom, ať už ho to zajímá sebeméně.

„To je dobře, že si to pamatuješ,“ pokýval černovlásek hlavou. „Bylo to strašně zvláštní, musel jsem nad tím celej večer přemýšlet.“

Právě teď to Gustava začínalo zajímat. Měli doma něco tak hrozného, že se Billovi nelíbilo, aby si adoptovali dítě? Možná. Pohodlněji se posadil a rozhodl se pořádně naslouchat.

„Měli snad v obýváku na gauči mrtvolu?“

„Blbečku,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Opravdu byl tohle jeho kamarád?

„Dělám si srandu. Tak mi řekni, co se tam stalo, když ti to ani nedalo spát.“

Bill si skousnul ret. Přestával si myslet, že je dobrý nápad o tomhle říkat zrovna Gustavovi, který ze všeho udělal srandu. Ale možná to bylo přesně to, co potřeboval. Potřeboval se tomu zasmát, nějak to odlehčit. Navíc… Komu jinému by tohle řekl? Ve škole nemohl nikomu, spolužáci by si ťukali na čelo, že tam neměl ani chodit. A rodiče by pro to pravděpodobně takové pochopení neměli. Takže ano, Gustav byl skvělá volba.

„Stalo se to, už když jsem je viděl poprvé. Tom… Teda pan Trümper na mě celou dobu tak strašně divně koukal. Dokonce jsem si myslel, jestli nemám něco s vlasama nebo tak, snažil jsem si je upravovat, ale bezúspěšně. V pátek, když jsem v tom klubu šel na záchod, tak se tam najednou objevil. Chápeš to? To nemohla být náhoda,“ podíval se Bill Gustavovi do očí, snažíc se z nich něco vyčíst.

„Dobře, tak na tebe koukal, šel na záchod, kde jste se potkali. Co je na tom tak divného?“ Gustav nechápal, přišlo mu to všechno normální.

„Například to, že on na záchod nešel. Zeptal se mě, jestli bych k nim zašel, abych jim o Lauře něco pověděl… A poprosil mě o číslo. A pak hned šel.“

„No, tak to je hodně divný,“ kývnul Gustav na souhlas. „Ty jsi mu číslo dal, hádám?“

„Přesně tak, i když se mi to nezdálo jako dobrej nápad.“

„To je teď už celkem jedno,“ zakroutil Gustav hlavou. „Dal jsi mu číslo a šel jsi k nim? Něco se tam stalo? Zkoušel to na tebe… Nebo tak něco?“

„Ne, to ne,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. I když… Byl si jistý, že by se tomu asi nebránil, Tom se mu líbil.

„Tak nikde není problém, ne?“

„Je tady velkej problém, Gustave. Pokydal jsem si košili, Ashley… Paní Trümperová řekla Tomovi, ať mě vezme nahoru a půjčí mi nějakou čistou. Šli jsme tam a já se ho zeptal, proč na mě pořád tak kouká, jestli se něco děje nebo tak. A on mi řekl, že mám oči jako jeho mrtvej táta a musí se mi do nich pořád dívat.“

„Jako mrtvej táta?“ zasmál se Gustav a zakroutil hlavou. Asi moc dobře nechápal vážnost situace, ale přišlo mu to uhozený. Pokud on chtěl někomu zalichotit, rozhodně ho nepřirovnával k mrtvole jako tady ten Tom.

„Gustave, nezlehčuj tu situaci,“ zakroutil hlavou Bill. „Bylo to hodně divný, když mi to řekl. Úplně mě z toho zamrazilo. A jak má hluboký pohled… Snažil jsem se mu pořád dívat do očí, nešlo to jinak. Já nevím, co se děje, protože tohle se mi ještě nikdy nestalo. A nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne,“ skousnul si ret. To byla pravda. Nedokázal určit, který pocit z toho má. Přišlo mu to, hezký, ale zároveň i děsivý.

Gustav mlčel, přemýšlel o Billových slovech. Přemýšlel, co moudrého by mu na to řekl, aby ho s jeho myšlenkou hned neposlal do patřičných míst. A že to Bill opravdu uměl. Téměř s ničím se nepáral, vše dal najevo. Skousnul si ret a na černovláska se podíval. Jak si ho prohlížel, přišlo mu, že je opravdu bezradný a neví, co má dělat. Poplácal ho přátelsky po rameni.

„Bille, to bude dobrý, hm? Hlavně nad tím nijak moc nepřemýšlej. Je to sice divný, ale co se má stát, to se stejně stane. Tomu nezabráníš.“

„Jako… Co si myslíš, že se má stát?“ vytáhl Bill nechápavě obočí.

„No, třeba se mu líbíš, když na tebe tak kouká. Tak se tomu nebraň.“

„Gustave, to nejde,“ zakroutil Bill nesouhlasně hlavou. „On má manželku, chtějí dítě, nemůže se mu přece líbit kluk, to je naprosto nemožný. Spíš mám… Strach. Strach, že mi chce něco udělat.“

„Strach? Bille, prosím tě,“ zasmál se Gustav pobaveně a zakroutil hlavou. „Zkus se tolik nedívat na kriminálky. Ty jsi snad někomu něco provedl? Prostě se mu líbíš, to je celý. Nic víc. Pokud s tebou něco bude chtít mít, ozve se ti. A já být na tvém místě, tak to zkusím. Nikdy nevíš, kde na tebe čeká ten, kdo tě bude mít upřímně rád.“

„Ne, tohle je nemožný. On má ženu-…“

„To jsi už říkal, Bille. Prostě to nech teď být a uvidíš.“

Bill zkroušeně vydechl a opřel se o stěnu za postelí. Snažil se nepřipouštět si, že by mohl mít Gustav pravdu. Určitě v tom bylo něco úplně jiného než to, že se Tomovi líbil. Proč by tomu tak taky bylo, že? Jak říkal Gustavovi – Tom si budoval svoji rodinu, určitě neměl zájem o nikoho jiného. Ale kdyby měl… Bill se nechal unést představami. Kdyby měl o něj Tom přeci jen nějaký zájem, nevěděl by, co má dělat. Svědomí by mu nedovolilo ublížit někomu třetímu, ale jeho chtíč byl silnější. Už jen proto, jak ho Tom propaloval pohledem. Když nad tím zpětně přemýšlel, trochu ho to vzrušovalo. Tomovy hluboké oči, velké dlaně… Skousnul si ret. Opravdu si s Tomem dokázal něco víc představit. Nasucho polknul a zakroutil hlavou. Bylo to tak moc špatně!

„Hey, Bille, co je s tebou?“ zatřásl Gustav s kamarádem. Bill polekaně zamrkal a na Gustava se podíval.

„Co by se mnou mělo být?“ nechápal Gustavova slova. Vždyť jenom přemýšlel, nedělal nic hrozného.

„Já jenom… Přišla ti smska. A vždycky když ti přijde, tak po telefonu hned skočíš.“

„Jo, tohle,“ mávnul rukou Bill a pro telefon se natáhl. „Určitě to bude jenom operátor, nic od nikoho nečekám,“ odemknul mobil a zůstal jen koukat. Jméno odesílatele bylo Tom Trümper. To byl již druhý šok, který za tak krátkou chvíli zažil. Co zase může jen chtít?

„Kdo je to?“ Gustav byl opravdu zvědavý. Byl si ale jistý, že operátor to rozhodně nebyl, protože to by Billa takhle nedostalo.

„No… Pan Trümper.“

„To je Tom?“ Gustavovo obočí vystřelilo k vlasům. Trochu se usmál. Něco mu říkalo, že on měl přeci jenom pravdu. „Tak se podívej, co ti píše.“

„To nebude nic důležitého, určitě mě jenom žádá, jestli bych si nějakej den nemohl vzít volno, aby byli s manželkou u Laury sami,“ mávnul rukou Bill a mobil vedle sebe odložil. Dělal, že ho ani v nejmenším nezajímá, co mu Tom píše. Přitom opak byl pravdou. Zajímalo ho to a to dost!

„Tak to si opravdu nemyslím. Podívej se, nebo to za tebe udělám já.“

„Gustave, ty jsi tak neuvěřitelně zvědavej člověk, že to snad ani není možný!“ zaúpěl Bill a vzal svůj telefon znovu do ruky. Váhavě otevřel zprávu, kousal si ret. Bál se toho, co je ve zprávě napsáno.

„Máš strach, co?“

„Samozřejmě, že ne,“ zakroutil hlavou Bill. Někdy litoval toho, že ho Gustav tak moc dobře zná, protože na něm poznal vše.

„AHOJ. MOZNA JE HLOUPY TAKHLE TI PSAT, ALE NECHTEL BY SES SE MNOU SEJIT NEKDE JINDE, MIMO DOMOV? MYSLIM JEN JA A TY. CHTEL BYCH S TEBOU PROBRAT PAR VECI A NEMYSLIM SI, ZE BY U TOHO ASHLEY MELA BYT. TOM“

Bill si četl zprávu pořád dokola, nebyl schopen vydat ani hlásku. Absolutně nechápal. Tom se s ním chce sejít? Mimo domov a bez Ashley? Proč sakra?!

„NEMYSLIM SI, ŽE JE TO VHODNE.“

Černovlásek odepsal, jakmile si seskupil myšlenky. To, co napsal, mu přišlo jako nejvhodnější odpověď. Ignoroval Gustava, který se snažil vyzvídat.

„MYSLIM SI, ZE JE TO VICE NEZ VHODNE. ZITRA V SEDM, ITALSKA RESTAURACE POD NAMESTIM. STUL BUDE REZERVOVANY NA MOJE JMENO.“

Bill se pousmál a zakroutil hlavou. Tom mu prakticky nedával možnost úniku. Bral jako samozřejmost, že s ním bude souhlasit. Podíval se a Gustava a zakroutil hlavou. Ne. Jeho se opravdu nemohl ptát.

„V SEDM VECER? TO NENÍ ZROVNA IDEALNI CAS NA SCHUZKU.“

„NA TAKOVOU SCHUZKU, KTEROU BUDEME MIT MY, JE TO TEN NEJLEPSI CAS. VER MI. BUDU SE TESIT.“

Bill zalapal po dechu. Tom se pohyboval na hodně tenkém ledě. Zprávy, které mu poslal, nezněly jako pracovní. Byl v nich obrovský nádech erotična. Přejel si po spodním rtu zuby a podíval se na Gustava. Přemýšlel, jestli mu to říct. Část mozku říkala, že se s tím rozhodně musí někomu svěřit. Co kdyby mu opravdu chtěl ublížit? Někdo musí vědět, kde a s kým je, aby ho případně zachránil. Druhá část mozku mu zakazovala jít, tvrdila, že je to neprofesionální. A třetí část přímo křičela, že jít musí. A teď aby si vybral, kterou poslechne. Bylo to pekelně těžké.

„Tom mi nepsal úplně pracovní… zprávu,“ nakonec vydechl Bill. Prostředník v jeho mozku byl utlačen zbývajícími dvěma částmi, a tak se rozhodl jednat. Když chce s Tomem jít, musí Gustavovi říct, kde a s kým se bude pohybovat.

„Říkal jsem ti to. Co chtěl?“

„Zítra v sedm máme schůzku, jen my dva, bez jeho manželky… V té italské restauraci pod náměstím. V sedm večer, abych byl přesný. Stůl bude rezervovaný na jeho jméno. Prakticky mi ani nedal prostor, abych odporoval,“ díval se Gustavovi do očí. Ten se spokojeně usmál.

„To je dobře, měl bys jít. Myslíš, že je to rande?“ trochu se zasmál. Jasně, že to mělo být rande, co jiného by to taky bylo, takhle večer? Dva kamarádi nechodí na večeře do luxusní restaurace.

„Gustave, to určitě ne. Třeba mají se ženou výročí a chce poradit, co by jí měl dát,“ pokrčil rameny Bill. Svým slovům nevěřil ani on sám, natož, aby jim pak věřil Gustav.

„Hahaha, dovol mi, abych se zasmál. To by se zeptal jí a nezval by na večeři tebe. Vezmi si nějaký pěkný spodky,“ zasmál se Gustav. Bylo mu jasné, jak celá večeře dopadne. Nechápal, proč si Bill snaží namlouvat něco jiného.

„Já s ním nebudu spát.“

„To si povíme zítra, až mi budeš psát po sexu, hm?“

Bill zakroutil hlavou. Pomyslel si, že je Gustav opravdu idiot. Nemohl přeci vědět, o co Tomovi jde. Proč by chtěl sex s ním, když má doma krásnou ženu? Na druhou stranu ale bylo hodně zvláštní, že se s ním chtěl sejít takhle večer a hlavně… Sám. Měl z toho vážně divné pocity a ani nevěděl, co od toho má všechno čekat. Přál si, aby už byl zítřek a on to všechno zjistil. Říkal si, že mu třeba vysvětlí, proč se na něj tak dívá a chce mít u toho soukromí. Jo, to bude určitě ono.

autor: Catherine