autor: Dark Princess
V poslední době chodili pořád na nějaké party, místo toho aby začali konečně nahrávat nové písničky. Měli jich už hodně napsaných a byly dobré, ale chtěli si užít, kolik ještě mohli, než se znovu vrhnou do víru koncertů, rozhovorů a podobně. Ale teď, teď se rozhodně necítil, jako že si užíval. Teď ho bolela hlava a na nic ze včerejšího večera si nevzpomínal. Byl zvyklý, že měl občas menší okno, ale tohle, co cítil teď, byla přímo díra ve zdi. Pamatoval si jen, že na party potkali jejich kamaráda, kterého znali už spoustu let a pomohl jim zorientovat se v L.A. Mluvili s ním o hudbě. Pak byla už jen tma.
„Neřvi, Bille, já tě slyším,“ ozvalo se vedle něj. Bill pomalu otočil třeštící hlavu a uviděl svého bratra, který vypadal naprosto příšerně. Zřejmě to včera přehnal ještě víc než Bill. Po několika minutách ticha se otevřely dveře a dovnitř vstoupil muž kolem třicítky, se záludným úsměvem na rtech.
„Vidím, že jste vzhůru. Někdo se nám včera moc moc opil, že jo?“ ušklíbl se.
„Jo, to teda jo. Co se včera stalo? Pamatuju si jen, že jsme s tebou mluvili a pak už nic,“ řekl Bill a s námahou se posadil. Až teď si uvědomil, že spal na zemi a z Tomova břicha si udělal polštář. Když váha jeho hlavy zmizela, Tomův žaludek se nebezpečné rozhoupal a on musel jít rychle do koupelny zvracet. Bill šel pomalu za ním, jelikož svému žaludku taky moc nedůvěřoval. Muž je následoval do koupelny a opřel se o zeď. Počkal, až se Tom vyzvrací, pak vytáhl několik papírů.
„Jelikož si nic nepamatujete, musím vám ještě jednou pogratulovat k smlouvě na vaše nové album,“ řekl a nahodil nevinný úsměv.
***
„Ale… proč?“ zeptal se Bill rozechvělým hlasem. Bylo mu do breku, když zjistil, co s bratrem podepsali.
„To víš, Bille. Showbyznys je tvrdý. Někoho využiješ, nebo budeš využitý. Měl by ses rychle odnaučit důvěřovat lidem ze showbyznysu. Tady opravdová přátelství nevznikají.“
konec flashbacku
„Když… když já myslel, že je kámoš. Vždyť jsme mu toho tolik řekli, dokonce i o nás dvou. Jak nás mohl takhle podrazit a vydírat, že pokud nebude po jeho, zveřejní fotky a tamto všechno?“ vzlykl Bill. Už to nemohl udržet, cítil se ponížený a obelhaný.
„Ššš, Bille, prosím tě, nebreč. Něco vymyslíme, uvidíš,“ zašeptal Tom a pohladil bratra po zádech. Ničilo ho, když ho viděl takhle.
„Co, Tome, co vymyslíme?! Jak mu zabráníme říct všem o nás dvou?! Bude to náš úplný konec! Má nás už navždycky v hrsti!“ vyjekl a nechal slzy volně téct. Už neměl sílu tvářit se silně, nebo alespoň že to zvládá. Tohle byla poslední kapka. Pevně se držel bratra, jako kdyby mu chtěl utéct, a tiše vzlykal.
„Já nevím. Ale něco vymyslíme. Třeba když vydáme album, nechá nás. Pak nahrajeme mnohem lepší, všem ukážeme, slibuju, jen prosím nebreč,“ šeptal mu do ucha a snažil se vymyslet, jak ho přivést na jiné myšlenky. Nakonec ani nemusel. Billovi přišla na mobil zpráva.
„Hele, píše Georg,“ řekl a otřel si oči. V zprávě byla fotka focená přední kamerou, Georg na ní držel v náručí asi tříletou holčičku v žlutých šatech s bílými puntíky. Georg se schválně tvářil vyděšeně a holčička ho objímala kolem krku. Pod obrázkem bylo napsáno:
Tatínek v domácnosti celý týden. O_o
„To je hezký,“ usmál se Bill a odepsal:
Chudinka Heidi! Nechceš pomoc? 😀 🙂
„Já mu závidím. Má hezký pokojný život a nemusí se otravovat s nějakým debilem za zády. Dobře, že o tomhle všem ani neví,“ povzdechl si Bill. Za ten čas, co byla dvojčata v L.A., Georg s Gustavem žili úplně normální životy. Oba si našli přítelkyně a Georg měl dokonce dítě. Všechno se to povedlo skrýt před zvědavými novináři. Proto jim taky přišlo vhod, když měli možnost nahrát své části songů ve studiu v Magdeburgu a natočit scény do klipů před zeleným plátnem. Jenže nevěděli o ničem, co se děje tady v L.A., takže si snadno mohli myslet, že Billovi naprosto přeskočilo, když chce hrát tyhle písničky. Přesto se na jejich přátelství nic nezměnilo a Georg jim často posílal fotky své hezké rodinky. Pro dvojčata bylo ale občas těžké udržet tohle tajemství před svým bývalým kamarádem. Kdyby to zjistil, měl by další věc na vydírání a to nemohli dopustit. Tenhle průser si způsobili sami.Bill napsal tu odpověď jen z legrace, i když… rád by se jel podívat do Německa. Už tam několik měsíců nebyli. Mohli by si alespoň trochu oddechnout od L.A. a třeba vymyslet, co dál. O několik později minut přišla odpověď.
To by bylo skvělý, přijeďte o víkendu! Už jsem vás dva dlouho neviděl 🙂 Ale ani slovo Joan, zabila by mě! 😉
Bill se musel zasmát. Georgova přítelkyně Joan, se kterou byl už šest let, byla veselá, temperamentní, a moc hodná ženská, ale nedovedl si představit, jak by se zatvářila, kdyby věděla, že její malá holčička se ocitla na pánské jízdě.
„Copak? Jdeme do Německa?“ usmál se Tom, viděl, jak Bill tuze přemýšlí.
„Sakra, jo!“ vyjekl Bill nadšeně a rychle odepsal. Hned se mu nálada zvedla o sto procent. Napsal taky mámě, že v pátek přijdou. Dnes byl čtvrtek. Ještě zbývalo nahrát tu ohavnost, sbalit se a můžou vyrazit nejbližším letadlem.
***
„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že mi zohavil nejlepší písničku,“ povzdechl si Bill, když Tom zaparkoval auto před studiem.
„A co kdybys napsal novou a nějak ji propašoval na album? Něco hezkého a pomalého,“ nadhodil Tom.
„No… vlastně mám ještě jednu, tu jsem mu tehdy nedal, protože nebyla hotová. Pak jsem ji dokončil a… řekl bych, že některé řádky popisují naši momentální situaci,“ řekl Bill pomalu a vytáhl z tašky trochu zmuchlaný papír. Tom bezhlasně pohyboval rty, když četl úhledný rukopis svého bratra a občas tiše přečetl řádek nebo dva.
„Silence louder than before… lost in today in the past, lost in the future we had… come home… dead all the dreams that we shared… Bille, je to opravdu hezké. Ale myslíš, že ti dovolí dát to na album?“ zeptal se pochybovačně.
„Nevím, možná,“ Bill pokrčil rameny. Písnička se mu opravdu líbila, ale nechtěl, aby byla taky zničená.
Ve studiu bylo ticho a prázdno. Dvojčata to zarazilo, normálně je tady už čekal s tím jeho hnusným úsměvem.
„To je divné. Hele, vzkaz,“ řekl Bill a odlepil papírek ze stolu.
„Prej přijde tak o hodinu později. Hele… myslíš, že bychom mohli vyzkoušet tu mojí písničku?“ podíval se na bratra.
„Jasně!“ usmál se Tom, připravil dvě vysoké židle a vzal si akustickou kytaru.
„Myslím, že klavír bude lepší,“ řekl Bill a zvedl kryt kláves na velkém černém klavíru, který při zařizování studia hodně dlouho vybíral. Jemně se dotkl několika kláves a usmál se. Měl ten zvuk rád. Tom jen přikývl, odložil druhou židli a sedl si ke klavíru. Bill se posadil vedle.
„Já jí zazpívám a pak k tomu vymyslíme hudbu, jo? Mělo by to být pomalé, smutné, možná místy trochu zoufalé,“ řekl a začal pomalu zpívat, nejdříve nejistě, pak se do toho vložil a na podruhé do toho dal tolik emocí, že by kdekoho snad i rozbrečel.
Když měli po téměř hodině i hudbu, Tom řekl: „Víš co, Bille? Nahrajeme to.“
Zapnul několik nahrávacích přístrojů. Jenže než se stihl Bill zavřít do odhlučněné místnosti, prudce se rozrazily dveře do studia.
„Kluci, tu poslední písničku nestíháme, nahrajte, co chcete, já musím jít pryč s tímhle,“ řekl zadýchaně, popadl tašku ležící na židli a zmizel. Dvojčata na sebe zaraženě koukla.
„Myslíš, že tam měl…“ začal Bill, pak ale zmlkl.
„Nevím, možná. Lepší nevědět. No dobře, tak co teď? Nahrajeme původní Let me go, nebo chceš tuhle novou?“ zeptal se Tom a pokračoval v přípravě.
„Tuhle, protože na Let me go bychom potřebovali i baskytaru a bicí, u Invaded si vystačíme sami,“ usmál se Bill a téměř odtančil do zvukotěsné místnosti. Nálada se mu rapidně zvedla a o několik hodin později byla písnička úplně hotová a připravená k vydání. Teď měli nahraných všech patnáct písniček a Billa se opět zmocnil strach.
„Tome… co když to bude propadák?“ povzdechl si a sesunul se na židli. Tom ho zezadu obejmul.
„Ničeho se neboj. I kdyby jo, pak nahrajeme skvělé album, slibuju. A první písnička bude tvoje Let me go, co ty na to?“ zašeptal mu do ucha. Bill zaklonil hlavu a usmál se na bratra.
„Slibuješ?“
„Slibuju,“ řekl Tom a dlouze Billa políbil.
***
„Máš všechno sbaleno?“ zeptal se později toho večera, nebo spíš noci, Tom. Tulili se spolu pod dekou na gauči a koukali na Game of Thrones.
„Jo, určitě,“ usmál se Bill. „Mamka nás přijde vyzvednout na letiště,“ dodal po chvíli a sledoval, jak Tom bookuje letenky.
„Takže. Letí nám to ve dvanáct padesát, kolem deseti budeme v Berlíně a na oběd doma. Může být?“ řekl, když prostudoval nabídku.
„Jo, to je fajn,“ usmál se Bill. Už se moc těšil domů. Tom zaplatil letenky a zavřel laptop.
Po několika minutách si Tom uvědomil, že ho Bill pod dekou pomalounku svléká.
„Copak?“ usmál se na něj.
„Už dlouho jsme se nemilovali,“ zašeptal Bill a jeho dech se mírně zrychlil. Byla to pravda, odkdy začali nahrávat album, Bill vůbec neměl na něžnosti chuť, nebo byli oba děsně unavení. A dnes ráno to taky nevyšlo.
„To je pravda,“ usmál se Tom a vypnul televizi.
***
„Mhm, nech toho!“ zamumlal Bill, když se ho Tom snažil jemně vzbudit.
„Bille, jsme v Berlíně,“ zašeptal Tom a sledoval, jak se oči jeho bratra prudce otevřely a přímo rozzářily.
„Jako fakt? Už?“ zeptal se pro jistotu. Vůbec si neuvědomil, že celou cestu prospal. Přišlo mu, jako kdyby jen teď zavřel oči.
„Jo, pojď, mamka už na nás čeká,“ usmál se Tom a pomalu vstal, byl celý ztuhlý.
„Nezapomeň psa,“ ušklíbl se, když viděl, jak je Bill ospalý a zmatený. Nic mu na to neřekl, jen vyndal spod sedadla přenosku, ve které podřimoval Pumba. Bill měl štěstí, jen tak tak ho pod sedadlo nacpal, kdyby ne, musel by cestovat v odděleném prostoru a Bill by se o něj bál.
autor: Dark Princess
betaread: J. :o)
Tak, záhada je vyřešená a my konečně víme co a jak. Být na místě twins, nedělala bych si s odhalením jejich vztahu starosti, maximálně by se nám potvrdilo, co si stejně myslíme už celé roky a toho debila bych poslala do zadele. Nevěřím totiž tomu, že je někdy nechá na pokoji. Bude je vydírat do konce života, pokud mu to nezatrhnou. Takovej parchant má určitě taky slabý místa, který by se proti němu dali použít. Moje sympatie ke KOS díky téhle povídce neuvěřitelně vzrostla. Ať je ta deska jaká chce, tohle si nezasloužila 🙂
Díky moc za epizodu
Mali by sa odsťahovať do Alabamy (neviem či je to naozaj pravda ale nedávno som to čítala v lacnom bulvárnom článku http://magazin.atlas.sk/sex-a-flirt/zakazuju-oral-dovoluju-nekrofiliu-najbizarnejsie-zakony-o-sexe/841772.html., tam sú vraj vzťahy medzi súrodencami povolené a tam to ohlásiť a mali by pokoj. Som zvedavá ako sa z toho dostanú:) Ďakujem za kapitolu.
Tak ta pravda je ve skutečnosti ještě horší, než jsem myslela! Ten jejich 'kamarád' je pěkný hajzl, teda! Jsem zvědavá, co na tohle řeknou géčka, jestli se to dozví…
Doufám že se Bill da doma trochu dokupi a něco zjistí na toho šmejda.
[2]: niečo podobné som čítala, fakt by ma zaujímalo, kto podaktoré zákazy kontroluje 😀 😀 a rada by som si pozrela zatýkanie tých losov 😀 Amerika je divná 😀
Tomu sa teda hovorí pekný kamarát! Ten ich teraz len tak nepustí!
Ešteže to nevedia Géčka, najmä keď má Geo tú rodinku – ešte by vydieral aj jeho! No dúfam, že sa chalanom podarí nakoniec nájsť nejaký spôsob, ako sa zbaviť jeho vydierania.
A som zvedavá, kto je ten kamarát – mám nejakú teóriu, tak som zvedavá, či sa potvrdí.
Ďakujem za časť.
ako som uz pisala. tato poviedka sa mi cita fakt super lebo verim ze cosi take sa fakt deje 😀 😀
co sa tyka deju je to fakt pecka. putave a mam pocit ze citam nejaky skutocny pribeh a hlcem kazde slovo. paci sa mi ze sem nedavas priamo ich ehm milostny zivot kedze nie som zastanca nejak twc a cita sa to strasne dobre aj napriek tomu ze tam ta laska medzi nimi je. podla mna to je dobre a ziskas si tak vela citatelov aj zo strany ktora rovnako ako ja ich berie na druhu stranu brehu 😀 kazdopadne sa mi strasne pacia tie flešbeky do minulosti to je fakt mrte a paci sa mi ako sa postupne poodlahuje ich zivot. plus by som si priala asi nejake ukazky zo zivota Gs mozno nieco o tom ze cosi tusia alebo tak. ale kedze viem ze to mas dopisane tak si piskam 😀 ale je to fakt dobre hadam to tu bude castejsie 🙂 palec hore!!!
Jsem ráda, žese kluci rozhodli jet na pár dní do Německa, vaštívit kluky a rodinu a tak si i odpočinout. Zaslouží si to a hlavně to oba dva potřebují, především Bill. 🙂
Jse pořád zvědavá, co za kamaráda to kluci mají! Jestli je to někdo koho ´znám´ a nebo neprasto neznámá osoba. A snad se jej kluci velice brzy zbaví! Nechci, aby se chudáci dlouho trápili!