Just admit it 13.

autor: Gabby

K dnešnímu dílu si nalaďte písničku Louder than love a nezapomeňte se podívat na TOHLE VIDEO, pokud jste ho ještě neviděli, popřípadě si ho připomeňte. V povídce je zahrnuta část od 7:45 vlastně do konce písničky LTL. Jo a co říkáte na Billovy taneční kreace? 😀 Já je vždy zbožňovala, haha. Jinak dnešní díl je trochu delší než ty předešlé, tak doufám, že se vám bude líbit. 🙂
Vaše Gabby

Týdny se rychle přehouply v měsíce a album King of Suburbia bylo na světě v celé své kráse. Prodávalo se poměrně rychle, i když bylo jisté, že asi nesklidí takový velký úspěch jako ty předešlé. Přece jen, pět let je dlouhá doba, ale přesto se kapela Tokio Hotel opět ponořila do víru slávy a obdivu.
Celá kapela tedy konečně opět jezdila po různých rozhovorech a dokonce i malých koncertech, kde převážně vystupovali s písněmi, které měly i videoklip, ale přece jen se mezi ně vloudila i jedna, která tento bonus neměla. Jmenovala se Louder than love a Bill ji miloval. Přirostla mu k srdci a to ani nevěděl, že i jeho bratrovi.

Všichni členové kapely zrovna seděli v letadle na velice pohodlných sedačkách a mířila do Argentiny na meeting s fanoušky a následný koncert. Tom měl v uších sluchátka, Bill to samé, Gustav to celé pozoroval a Georg lelkoval.
Tom si se zavřenýma očima lehce pohupoval hlavou do rytmu písně, přičemž vůbec nevnímal pohledy, které si jeho bratr vyměňoval s bubeníkem.

Uběhlo už několik týdnů, od té doby, co se Gustav dozvěděl úplnou pravdu. Byl zaskočený, ano, samozřejmě, že byl, ale tak nějak to už celé tušil. Po vyslechnutí celého příběhu se stal takovým Billovým rádcem, a to i přesto, že měl už jen jednu jedinou radu. Bill by s tím vším měl už skončit. Už toho bylo opravdu hodně a přeci jen Tomovy úmysly byly čisté. Vždy chtěl pro Billa jen to nejlepší.

Bill si povzdechnul a pohledem od kamaráda sjel na svého bratra. Smutně si prohlížel jeho klidnou, nyní tak vyrovnanou tvář. Věděl, že má Gustav pravdu, ale nemohl to jen tak z ničeho utnout a vrhnout se Tomovi do náruče. Ještě nebyl na úplném konci. Ještě si nebyl plně jist, že by se Tom opět nenechal zviklat strachem.

Just trust yourself tonight (Prostě si dnes večer věř)
for once in your life (alespoň jednou ve svém životě)
I see it like a color up (Vidím, jak se vše začíná vybarvovat)
against the darkest sky (navzdory ztmavlému nebi)

O několik hodin později už kapela Tokio Hotel stála na pódiu před přeplněným, jásajícím publikem. Bylo zjevné, že si své vystoupení plně užívali a každý do toho dával maximum. Jako by snad všechny své chmury a problémy na pár minut hodili za hlavu. Naprosto se nechali pohltit úžasnou, strhující atmosférou a konečně si plně uvědomili, jak moc jim sláva chyběla. Tohle bylo jejich, tohle bylo to, kam patřili.

„Jak se dneska všichni máte? Je to tak super, že tu dnes můžeme být!“ Křiknul Bill do mikrofonu s úsměvem od ucha k uchu a s potřebou ustálit si dech. Měl bych přestat kouřit; Proběhlo mu rychle hlavou, ale stejně rychle se tato myšlenka také vypařila. „Tohle je vůbec poprvé, co jsme v Argentině! Wow! Díky, že jste nás pozvali.“ Mluvil dál a střílel úsměvy na každou stranu. „Máme pro vás další písničku z našeho alba. Jmenuje se Louder than love.“ Celou kapelu poté okamžitě zahalila salva radostného křiku.

Tom Billa celou dobu pozoroval. Jen co měl chviličku a nemusel drnkat na struny, vždy si pro sebe ukradl malý, prchavý okamžik, aby se na bratra mohl dívat. Byl absolutně ohromen z toho, jak dnes Bill zářil. Bylo tak očividné, jak mu tohle všechno chybělo, až se Tom na chvíli zastyděl, že to tak dlouho oddaloval. Netušil, čím to bylo, ale on si popravdě docela rád oddechnul. Nyní však byl i on naprosto šťastný, že opět zaujal své místo na pódiu. Vedle Billa… Tom lehce zakroutil hlavou. Musel se vzpamatovat a začít se pořádně koncentrovat. Nechtěl nic zkazit. Ne dnes. Ne po tak dlouhé době, co opět vystupují.
Probrala ho však až hudba a signál k tomu, aby se opět vrátil k hraní na kytaru, což také znamenalo, že musí opustit svým pohledem Billa. V duchu si sám pro sebe zaklel a poté sklonil hlavu ke své kytaře.
I přesto, jak skvělý tento krátký koncert zatím byl, se cítil lehce sklesle. Něco nebylo takové, jako dřív. Pamatoval si na všechny ty pohledy, které mu Bill během koncertů dával. To, jak v jeho blízkosti tančil a letmo se jej dotýkal. A i když nerad, tak si vzpomněl i na vystoupení při písni Reden. Při té vzpomínce mu lehce škublo v rozkroku. Ty žhavé noci po koncertech se prostě zapomenout nedaly.

Lightin‘ up the map to our escape (Osvětlujíce mapu k našemu útěku)
I can hear your damaged heart (Slyším tvé poničené srdce,)
screamin‘ through your eyes (které křičí skrze tvé oči)
Hush the pain away (Utěšme tu bolest)

Tom na malý moment otočil hlavu k bratrovi a jejich pohledy se setkaly. Nebo alespoň to si myslel Tom. Možná se ani Bill nedíval na něj, možná ano, tím si jistý nebyl, každopádně v něm lehce cuklo. Od oné noci se Tom naprosto stáhnul. Téměř se bratrovi vyhýbal a mluvil s ním jen tehdy, když skutečně musel, a to bylo převážně v rozhovorech a před kapelou. Nechtěl totiž zbytečné otázky.
Ta prchavá chvíle, kdy se jejich pohledy setkaly, připadala kytaristovi jako roky. Jako by se mu v ten okamžik vybavily všechny společné chvíle, až do té, která se pravděpodobně stala osudnou.

Mladík s černými vlasy stál u kuchyňského stolu, o který se lehce opíral a upíjel čaje. Jeho oči byly už několik minut nepřirozeně vykuleny a zapíchnuty do dveří bratrova pokoje. Byl stále v šoku ze včerejší překvapivé noci.
O pár chvil později už sledoval, jak Bill vychází z pokoje s hlavou vztyčenou a zvláštním kamenným výrazem na tváři, ve kterém Tom viděl vítězství a zadostiučinění.
„Mám chystat snídani pro tři?“ Zeptal se bratra neurčitým tónem. Celý se třásl. Naprosto nedokázal ovládat své tělo.
„Není třeba.“ Odpověděl Bill. „Už odešel.“ Dodal a poté odešel do koupelny. Zanechávaje tam Toma tiše stát s přicházejícími slzami a zlomeným srdcem.

Aniž by si Tom stihnul uvědomit, co se děje, Bill byl najednou jen kousíček od něj a v něm svitla naděje, že by snad šel zpívat k němu jako za starých časů? Že by konečně? Jenže než se Tom stačil utopit ve své sladké, naivní představě, všimnul si, že Bill vlastně vůbec nejde k němu, spíše ho obchází velkým obloukem.
Sakra; Prolétlo mu hlavou. Co to se mnou je? Začínal si připadat hloupě. Choval se jak malá, zamilovaná holka. Vždyť nosil i tričko s bratrovou fotkou! A řekněme si upřímně, jen pro reklamu to určitě nebylo. Jsem nějaká pošahaná fanynka nebo co? Křiknul se sebe v mysli a poté se raději začal plně věnovat hraní a Billa nechal Billem.

Nothing’s louder than love (nic není hlasitější než láska)
so whisper your heart (tak zašeptej to, co je ve tvém srdci)
don’t be scared of the dark (a neboj se temnoty)

*

Blížil se večer a Tom se svým laptopem pohodlně seděl ve velkém křesle, které jeho rodiče měli ve svém obývacím pokoji. Na okenní římse plápolaly svíčky a mladík cítil, jak se blíží Vánoční atmosféra. Přece jen už byl téměř konec listopadu a Tomova matka byla s přípravami vždy o krok dopředu, tudíž nechyběla ani dekorace celého domu.
„Dáš si ještě trochu punče?“ Zastavila se nad ním a líbezně se na něj usmála.
„Jo, ještě si dám, mami.“ Odpověděl Tom a úsměv jí oplatil. Cítil se nyní tak spokojeně. Bylo hezké být po dlouhé době doma v Německu. Ale opravdu doma, ne mezi fanoušky. Tahleta domácí atmosféra mu opravdu chyběla. „Ale nemusela sis dělat starosti. Však jsi ten vánoční punč mohla udělat až o Vánocích.“ Dodal Tom, když jí podával prázdnou skleničku, na jejímž dnu bylo několik kousků nakrájeného pomeranče a jablka.
„Tak to teda ne. Musela jsem teď.“ Oponovala mu rychle Simone. „Copak můžu vědět, jestli tu na Vánoce budete?“ S nakrčeným obočím se zadívala i na svého druhého syna, který si zrovna četl nějaký časopis.
„Vždyť jsme slíbili, že budeme.“ Utěšil ji Bill a věnoval jí rychlý úsměv. Hned poté jí i on podal skleničku. Na rozdíl od Toma měl už asi pátou. Nějak pociťoval potřebu se dnes večer opít.
„No to doufám!“ Na oko se zamračila Simone, oběma synům dolila plné skleničky a poté se vrátila do kuchyně péct vánoční cukroví.

„Tohle mi chybělo.“ Zamumlal si spíše sám pro sebe Tom.
„Hm?“ Bill po něm loupnul pohledem.
„Taková ta domácí atmosféra. Možná mi chyběla mamka a Gordon“ Vysvětlil a bojácně se na Billa podíval. Jejich konverzace už několik měsíců byly na bodu mrazu. Tom si uvědomoval, že to, co ho tak příjemně oválo a naladilo do dobré nálady, byly jen a jen vzpomínky na dětství s Billem a jejich rodinou.
„Jo, taky mi to chybělo.“ Přitakal Bill. Vypadalo to, že to bude vše, co Tomovi odpoví a brzy se vrátí ke čtení nesmyslného časopisu, ale přece jen ho nakonec odložil stranou a zadíval se na bratra. „Co kdybychom se šli projít? Zavzpomínat možná?“ Tom se na Billa udiveně podíval.
„Jo, to by bylo super.“ Celý se okamžitě rozzářil. Poté se vpil do bratrova pohledu a tiše zjišťoval, co se asi odehrává za překrásnýma, hnědýma očima.
„Fajn, jen si ještě odskočím.“ Bill nakonec bratrovi věnoval úsměv a i se sklenkou punče se zvednul a odešel, pravděpodobně do koupelny nebo jeho starého pokoje.

Tom se také usmál a znovu se uvelebil v křesle s příjemným pocitem, který se mu rozléval hrudí. Nedokázal si vysvětlit bratrovo náhlé milé chování, ale rozhodně za něj byl rád. Bylo to už tak dlouho, co spolu mohli sdílet něco hřejivého.
Posléze si opět přitáhnul svůj notebook, aby naposledy zkontroloval novinky ze světa a showbusinessu. A právě v tu chvíli ho do očí praštil ČLÁNEK, který údajně napsal jeho vlastní bratr. Jeho název byl velice zavádějící. Tokio Hotel’s Bill Kaulitz in his own words on heartbreak and looking for love. (Bill Kaulitz svými vlastními slovy o žalu a hledání lásky)
Co je to? Pomyslel si Tom sám pro sebe. Myslel si, že věděl o všech rozhovorech a článcích, které byly kdy napsány, ale jak se zdálo, mýlil se. O tomhle se Bill nikdy nezmínil. Rozkliknul tedy článek a dal se okamžitě do čtení.

Exploding sounds of loneliness (Explodující zvuky samoty)
echoed through the night (se hrnou skrze noc)
Raise your hands (tak zvedni své ruce)
and cover up your ears (a zakryj s nimi své uši)

Mezitím se Bill zavřel v koupelně, opřel se dlaněmi o umyvadlo a zahleděl se na svůj odraz v zrcadle. Samozřejmě nešel kontrolovat svůj vzhled. Potřeboval jen jeden z těch zvláštních rozhovorů sama se sebou. Díval se tedy sám sobě do očí a uvažoval nad tím, jestli se už konečně nedostal do toho bodu, o kterém mluvil Gustav. Nebylo snad už všechno učiněno? Nyní, jak se zdálo, si už mohl být jistý Tomovou láskou a věrností. Dalo by se říct, v což Bill doufal, že teď už by si Tom nic nerozmyslel. A popravdě, pro něj samotného už toho bylo příliš. Jediné, po čem teď toužil, bylo konečně znovu spočinout v bratrově náruči.
Konec hry, dnes mu vše řeknu. Bill vytáhl svůj telefon a rychle do něj naťukal zprávu pro svého kamaráda Gustava.

To jsem rád, už bylo na čase. Přišla téměř okamžitá odpověď, na kterou se Bill díval lehce zaraženě, jelikož na jejím konci byl fandící smajlík. Gustav nepřestával udivovat. Poté Bill znovu schoval svůj telefon a opět se zadíval na svůj odraz. Potřeboval si nějak dodat odvahu. Co by jen měl Tomovi říct jako první? Jak vůbec začít? Určitě se to nějak vyřeší, až budou venku a trochu si zavzpomínají. Uvažoval, že by je to mohlo zase trošku stmelit a až přijde ta pravá chvíle, vše mu řekne. Nakonec se plným douškem napil punče a poté na sebe sebevědomě kývnul a vyšel z koupelny ven.
„Oh, Tome.“ Bill polekaně o krok ustoupil, když si všimnul, že na něj už bratr čeká. „Jsem se tě leknul.“ Uchechtnul se Bill, ale brzy mu úsměv ztuhnul na tváři, když si všiml, jak se vlastně tváří jeho bratr. „Co je?“ Podivil se a lehce se zamračil. „Stalo se něco?“ Zeptal se znovu, když jeho bratr neodpovídal. Jeho obličej vypadal zklamaně a naštvaně zároveň.
„No to mi pověz ty.“ Tom se na Billa podíval a ten se zděsil, když viděl jeho potemnělé oči plné hněvu.
„Co se stalo?“ Ptal se nechápavě Bill, nyní o trochu víc naléhavě.
Tom pevně semknul čelisti, až Bill viděl, jak se mu zaťaly svaly kolem nich. „Mluvím o tom článku pro Sheknows!“ Prsknul nakonec Tom. „To jsi jako myslel vážně? Opravdu? Zrazený? Podvedený? Využívaný?!“ S každým dalším slovem se Tomův hlas zvyšoval, až již téměř křičel. Jeho pohled byl najednou plný výčitek a Bill během vteřiny pochopil, oč vlastně běží.
„Tomi…“ Pípnul Bill. Najednou se cítil tak hrozně malý a věděl, že tohle už pokazil. Teď věděl, že překročil onu pomyslnou hranici snesitelnosti. Pochopil, že porušil svá vlastní pravidla této nebezpečné hry, do které se před několika měsíci pustil. Chtěl bratrovi tak moc ukázat, jak mu ublížil, že nakonec vlastně úplně vše zničil.

And if you have the courage now (a pokud teď už máš odvahu)
leave them by your side (nechej je být po tvém boku)
For once in your life (alespoň pro jednou ve tvém životě)

„Ne, nezkoušej na mě žádný Tomi! Co tohle mělo být, Bille? Co to, do prdele, má být?“ Tom nyní už křičel a ani na chvíli ho nenapadlo, že by je například mohla slyšet Simone nebo Gordon. „Nepřijde ti to vůči mně ani trošku blbý?“ Tom zhluboka oddechoval a rudá se mu do tváří hrnula nadpřirozenou rychlostí. „Chápu, že jsi naštvaný, že jsi mě začal ignorovat a spíš s Gianlucou, ale tohle? To jsi nemohl zanechat ani to hezký, co nám zbylo? Opravdu jsi musel pošpinit i ty vzpomínky, Bille?!“ Tom se přestával kontrolovat. Tušil, že takhle na své dvojče ještě nikdy naštvaný nebyl, ale cítil se najednou tak zhrzený. Bill zničil úplně všechno. „Prostě jsi už zašel až příliš daleko! Chováš se jako zasranej egoistickej parchant!“ Křiknul na svého bratra, který na něj oněměle civěl bílý jako stěna.
„Já…“
„Ne, nezajímá mě to!“ Tom jej nenechal ani domluvit. „Chováš se, jako kdybych to celý posral já! Já chtěl jen udělat dobrou věc a chránit tě! Jediný, o co mi kdy šlo, jsi byl ty! A ty teď uděláš tohle? Tohle prostě není vůči mně fér.“ Černovlasý mladík byl k neutišení, ale nemohl si pomoci. Jednoduše cítil neskutečné pohrdání z bratrovy strany. „Do prdele, Bille, vždyť já tě pořád miluju, ty idiote! Jen jsem chtěl, abys byl šťastnej a se mnou to prostě nešlo! A ty teď budeš rozkřikovat, že jsi nikdy nepotkal pravou lásku, že jsi byl jen raněný? To jako vážně?“ Tom si pravděpodobně už ani neuvědomoval, co na bratra řve. Byl až příliš naštvaný.
„Přestaň řvát. Uslyší tě máma!“ Zašeptal Bill a vtáhnul bratra do koupelny a poté za nimi zamknul dveře. Pro jistotu nechal i téct vodu ve sprchovém koutu a doufal, že alespoň tak nepůjde nic slyšet.

„Ten článek jsem psal před několika týdny. Zveřejnili ho až teď. Já nevěděl, že-„
„Nic mi nevysvětluj, Bille! Já prostě nechápu, jak jsi mohl něco takovýho udělat!“ Lamentoval dál po svém Tom.
„Udělal jsem to proto, že jsem ti chtěl ublížit!“ Prsknul Tomovi do obličeje popravdě. „Protože jsem si myslel, že to pro tebe nic neznamenalo, že jsem byl nic…“ Bill sklonil hlavu. Cítil se bezmocný a uvědomoval si, že se poslední dobou chová naprosto příšerně. Zoufalství jej naprosto ovládalo.
„Jak sis něco takového mohl myslet?“ Zeptal se mimoděk Tom, nyní už o něco klidnějším hlasem. „Copak si nevzpomínáš, co jsem ti tady tenkrát řekl? Že tě nikdy nepřestanu milovat?“ Billovi se v tu chvíli vybavila ona vzpomínka, když tenkrát na podzim seděli na verandě a tajně kouřili cigaretu před tím, než k nim došla jejich matka.
„Jenže jsi přestal…“ Šeptnul Bill bázlivě.
„Jednou jsem to slíbil… a nikdy ten slib nepřerušil. Nikdy jsem tě milovat nepřestal, Bille.“ Přesvědčil jej o opaku Tom pevným hlasem. „A nikdy jsem netvrdil opak, zatímco ty teď ano. Tohle asi jen tak nepřekousnu.“ Poté se Tom otočil a mířil ke dveřím.
„Kam jdeš?“ Zeptal se jej rychle Bill a jedním rychlým krokem přešel k bratrovi blíže.
„Ožrat se za Georgem.“ Odpověděl, aniž by se na Billa ještě podíval.
„Tome!“ Křiknul Bill, dožadujíce se bratrovy pozornosti.
„Ty si ani neumíš představit, jak hrozně moc mi vlastně chybíš…“ Dodal ještě Tom, jen s částečně otočenou hlavou Billovým směrem. Hned poté z místnosti odešel.

*

Za necelou půlhodinu už seděl Bill vedle Gustava v místním prestižním baru, který dřív často navštěvovali, a říkal mu vše, co se za dnešní večer událo. Zdrcený a částečně opilý se svěřoval svému dlouholetému kamarádovi, který jako jediný znal celou pravdu.
„Já ti říkal, že byla kravina to psát, ale ne, tys mě nemohl poslechnout, že?“ Vyčítal mu Gustav a upil ze své láhve piva. Bill si objednal svoji oblíbenou vodku s džusem.
„Já vím… nechal jsem to zajít až moc daleko.“ Přiznal Bill. „A Tom je teď hrozně naštvaný. Nevím, jestli tohle půjde ještě nějak srovnat.“ Bill upil ze svého drinku a vytáhnul krabičku drahých cigaret a hned si jednu zapálil.
„Ale jasně, že půjde.“ Konstatoval Gustav a rovněž vytáhnul krabičku cigaret. „Vždyť se milujete a máte neskutečný pouto.“ Mumlal s ještě nezapálenou cigaretou v ústech. „Bude to dobrý. Asi ne hned, ale bude.“ Poté si cigaretu zapálil a vydechl bílý kouř.
„Hmmm.“ Zamručel Bill a znovu se napil vodky s džusem. „Do prdele!“ Zaklel, když se podíval ke vchodu a viděl, jak vstupuje Georg s jeho bratrem. „To jsem teď fakt potřeboval.“ Gustav se okamžitě podíval stejným směrem jako Bill a okamžitě pochopil jeho náhlé rozpolcení.
„Ou!“ Gustav se nechtěně zasmál, až toho téměř zalitoval, když ho Bill zpražil pohledem.

„Snad nepůjdou sem.“ Zaprosil do prostoru Bill.
„No pokud zafunguje Georgova debilita, tak určitě půjdou.“ Gustav nemohl potlačit další smích. Tahle situace mu začínala připadat vtipná a pomalu začínal chápat ty bláznivé fanynky, které uznávaly vztah mezi Billem a Tomem. Už i on pociťoval to zvláštní šimrání a napětí po celém těle.
„Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!“ Opakoval stále dokola Bill a nespouštěl oči ze zbylých dvou členů kapely Tokio Hotel.
„Takhle to leda přivoláš, Bille.“ Prohodil Gustav a už sledoval Georga, který se otočil jejich směrem, ukázal na ně ukazováčkem pravé ruky a cosi vykřiknul do prostoru. Podle toho, co bubeník odhadoval, to bylo něco ve smyslu ‚Hele, koukej, Bill a Gusťa‘. Hned poté je pohledem vyhledal i Tom a Bill měl sto chutí se okamžitě schovat pod stůl a nevylézt do té doby, než jeho bratr odejde. Bohužel už bylo příliš pozdě, jelikož se jejich přátelé začali přibližovat ke stolu, kde seděli.
„Ach ne.“ Billa okamžitě povalila vlna strachu. Výraz v bratrově tváři mu našeptával, že tohle nijak příjemné nebude. Bylo jasné, že je ještě stále rozčílený a teď ještě podrážděný tím, že Georgovi pravděpodobně nedošlo, že se zrovna teď s bratrem bavit nechce.

„Čau, co vy tady.“ Baskytarista se okamžitě rozvalil vedle Gustava a nadšeně na ně hleděl. „Taky se jdete opít?“ Nepřestával na všechny kolem nadšeně koukat, aniž by mu došlo, že asi něco není v pořádku.
„Jo.“ Prohodil jen tak mimo Gustav a postavil před kamaráda své pivo, aby ho nějak umlčel, přičemž pozoroval dvojčata. Bill seděl se sklopenou hlavou a nervózně si pohrával s poloprázdnou skleničkou, zatímco Tom nad ním stál a propaloval jej pohledem. „Tak se posaď, ne?“ Protnul po chvíli ticho mladík s brýlemi, čímž upoutal Tomovu pozornost. Ten po něm šlehnul pohledem. Jediné volné místo bylo vedle Billa a tam si Tom očividně sednout nechtěl.
„Jo, sedej…“ Pípnul nakonec i tiše Bill hlasem plným obav. Posléze se na bratra i zadíval a doufal, že tentokrát v jeho očích Tom rozpozná omluvy. To se bohužel nestalo, ale přece jen se Tom nakonec posadil a nabroušeně civěl před sebe, někam za Georga a Gustava. Naprosto odmítal se znovu podívat na Billa.

Gustav potichu pozoroval situaci před sebou a cítil, jak se v něm znovu probouzí detektiv, který svou misi ještě nedotáhnul do konce. A popravdě se mu tohle celé přestávalo líbit. Takhle to dopadnout nemůže. Věděl, jak moc jsou si dvojčata vzácná, a vidět je takhle prostě nebylo správné.
„Pojď, Geo, zajdeme si koupit pivo.“ Řekl nakonec.
„A proč? Mám to tvoje.“ Odporoval mu kamarád.
„To už je hnusný. Koupíme si nový.“ Gustav protočil oči. Téměř mu nedošlo, že do svého plánu musí zahrnout i Georgovu pomalost.
„Ale když mně chutná.“
„Fajn, zaplatím ti ho! Tak už pojď! Oba se nakonec zvedli a odešli k baru, ale těsně před tím ještě stihnul Gustav věnovat Billovi významný pohled a doufal, že se konečně k něčemu rozhoupe.

Jenže jen co Géčka odešli, se kolem dvojčat rozhostilo ticho. Každý byl otočený na jednu stranu a s rozmrzelým výrazem před sebe civěli. Gustav to celé zoufale pozoroval od baru a už si přestával vědět rady.
„Pojedu domů. Tohle nemá cenu.“ Prohodil nakonec Tom spíše jen sám pro sebe než ke svému bratrovi, a když se už téměř začal zvedat k odchodu, jej bratr prudce chytil za ruku.
„Tomi… nechoď.“ Zaprosil tiše Bill a konečně se na bratra podíval smutnýma očima.
„Bille, nech už toho divadla.“ Odseknul mu Tom a vyškubnul svou ruku z té jeho.
„Však přesně to chci udělat!“ Oponoval mu Bill, teď už o něco silnějším a hlasitějším hlasem.
„Fajn, to jsi měl udělat před tím, než jsi napsal ten článek, kde vlastně popíráš všechno, co mezi námi kdy bylo.“ Tom se nakonec zvednul, vzal do ruky svou bundu a měl se k odchodu.
„Tome!“ Okřiknul ho Bill. „Mrzí mě to, ok? Posral jsem to, ale už jsem nevěděl, co mám dělat!“ Vysvětloval rychle a doufal, že se Tom ještě otočí.
„No, tak tos to opravdu moc pěkně vyřešil.“ Konstatoval Tom naštvaně. Téměř se až na bratra nechtěl podívat. Stále se cítil ukřivděně.
„Já vím, byla to hloupost a mrzí mě to.“ Bill k sobě pevně semknul oči a snažil se zabránit slzám. „Já ti jen nemohl odpustit, že jsi nechtěl přiznat, že to mezi námi ještě stále je.“ Vysvětloval přiškrceným hlasem.

„Já jen doufal, že bychom mohli být šťastní, i kdybychom byli jen bratři.“
„Tomu sám nevěříš.“
„Ale chtěl jsem.“
„Co ti na to mám říct, Tome?“
„Bille… Já se jen snažil udělat dobrou věc.“
„Tomu rozumím, ale vidíš, jak to dopadlo? Nefunguje to.“
„Já vím… ale to je teď už jedno.“ Poté se Tom otočil a bez jakéhokoliv dalšího slova se vpletl do chumlu tančících lidí a brázdil si svou cestu k východu. A Bill zas a znovu osaměl, sledující odcházet člověka, kterého jako jediného skutečně miloval. Pocit, který jej v tu chvíli obklopil, mu do hrudi vypaloval další díry plné samoty a odcizení.
Co teď jen měl dělat? Se zoufalým pohledem se zadíval k baru, kde stál Gustav s Georgem, který mu zapáleně něco vyprávěl. Jak se zdálo, Gustav ho však neposlouchal a jen se díval na zpěváka, který byl na pokraji normálního smýšlení. Představa, že by Toma ztratil úplně, byla tak blízko tomu, aby se stala skutečnou.
Už jen pohledem se Bill kamaráda ptal, co teď má dělat. A jediné, co Gustav svými ústy naznačil, bylo důrazné ‚běž‘.
Zpěvák se znovu zadíval do davu na Tomova vzdalující se záda a připadal si, jako by to mělo být naposledy, co ho vůbec vidí. Jako by už nikdy neměl spatřit jeho překrásnou tvář a zahledět se do těch očí, které byly tak podobné jeho vlastním.
„Tome, počkej!“ Vykřiknul nakonec a rychle se rozběhl bratrovým směrem.

Just trust yourself tonight (Prostě si dnes v noci věř)
for once in your life (alespoň jednou ve svém životě)

autor: Gabby