Autumn Leaves 8.

Ashley seděla v obýváku, nehty klepala o stůl. Byla šíleně nervózní. Její partner ještě stále nebyl doma a to byly dvě hodiny ráno! Ještě se nestalo, aby se takhle opozdil, aniž by o sobě dal vědět. Teď nejenže nebyl doma, ale také jí nebral telefon. Volala mu aspoň milionkrát, stejně tak psala. Měla o Toma opravdu strach. Co když se mu něco stalo? Co když mu někdo něco udělal? Napadaly ji ty nejčernější myšlenky. Zakroutila hlavou. Ne, nechtěla si nic připouštět. Prostě se Tom někde zdržel, to je celé. Určitě brzy dorazí, uklidňovala se v duchu. Natáhla se pro lahev vína a dolila si do skleničky. Už ji měla skoro celou vypitou, ale co jiného mohla dělat?

V zámku zachrastily klíče. Jakmile to slyšela brunetka, okamžitě vyskočila. Skoro to vypadalo, že ji něco píchlo do zadku. Šla do chodby, kde stál u věšáku Tom. Úlevně si oddechla. Tak se přeci jenom zdržel. Rychlými kroky se dostala ke svému manželovi, aby se k němu přitiskla jako klíště. Okamžitě mu padla kolem krku, vypadalo to, jako by ho neviděla alespoň sto let.

„Zlato, co děláš?“ zasmál se Tom a pohladil Ashley po zádech. Cestou od Billa se ještě stavil v jednom nonstopu, aby si dal pár panáků. Poté, ačkoliv se mu domů příliš nechtělo, jel taxíkem. Nebydlel od Billa zrovna blízko. Ach, Bill. Nemohl na něj přestat myslet. Jak mu dal ruku kolem pasu, pusu na rozloučenou… Jednal zcela impulzivně. Nebylo to nic, co by plánoval. Ani teď mu to nevadilo, prostě se to stalo.

„Strašně jsem se o tebe bála,“ zamumlala Ashley Tomovi do krku, kam ho párkrát políbila. Přitiskla se k němu ještě víc.

„Proč? Vždyť jsem ti říkal, že se zdržím. Byl jsem na té večeři.“

„Já vím, ale takhle dlouho to ještě nikdy netrvalo. Navíc… Nebral jsi mi telefon, ani jsi mi nenapsal. Už jsem si myslela, že ti někdo ublížil nebo tak. Bože, já jsem tak ráda, že jsi v pořádku!“ brunetka ze sebe vychrlila všechny myšlenky najednou. Tom se jen pousmál, když se zmínila o večeři. Jen kdybys věděla, s kým jsem byl na večeři, tak bys teď tak v klidu nebyla, pomyslel si.

„Jo, promiň. Zapomněl jsem si ho v práci. Však to znáš. Nestíhal jsem, mohl jsem tam klidně nechat i hlavu,“ zakroutil Tom hlavou, až se mu kolem ní rozhýbaly copánky. Pozorně si Ashley prohlídnul a olíznul si rty. Bill mu sice pobláznil celou hlavu, ale on měl snad nějaké manželské povinnosti, ne? Tedy povinnosti… Jak se to vezme. Dobrý sex pro něj povinnost nikdy nebyla, spíš taková odměna, sladká tečka na dortu. Stisknul jí zadek. Nic jiného také nemohl, když u něj takhle stála. Kdyby tak byl ten zadek Billův… Skousnul si ret a zavřel oči. Nesměl na něj myslet teď, prostě ne. Byl se svojí manželkou a ne s vychovatelem z dětského domova.

„Já vím, jsi trdlo,“ zasmála se a podívala se Tomovi do očí. „Lásko, já jsem hrozně unavená. Čekala jsem na tebe a ráda bych šla spát. Zítra, hm?“ věděla, kam dotykem Tom míří. Věděla to dost dobře, ale na sex neměla náladu. Celý večer se o svého manžel bála… A teď si s ním měla užívat? Tom se na ni nechápavě podíval. Z čeho mohla být tak unavená? Však jen seděla a čekala, nic namáhavého.

„Ani trošičku?“

„Zlato… Jak bys to chtěl dělat trošičku?“ Ashley pobaveně vytáhla obočí. Byla si jistá, že ji Tom nikdy nepřestane překvapovat.

„Ty bys ležela a já bych udělal všechno za tebe.“

„Zlato… Ne.“

„Fajn, tak… Tak já půjdu do sprchy a pak si přijdu lehnout. Ty jdeš do postele rovnou?“ vydechl zklamaně Tom. Rozhodně se mu nechtělo jít ještě spát, ale co jiného mohl tak dělat? Manželka ho odmítla, neměl na výběr. A na to, aby si šel ještě sednout do baru, bylo už pozdě. A nejen to. Přišel domů, neměl by znovu odcházet.

„Přesně tak. Kdybych spala…“ Ashley si zívnula. „Kdybych spala, tak dobrou noc, lásko.“

„Dobrou,“ Tom ji pohladil po tváři a políbil na rty. Bylo mu jasné, že až přijde z koupelny, tak že v posteli najde spící tělo. Tím pádem nemusel nikam spěchat, ne? Ještě se může ozvat Billovi.

Tom seděl na oválné vaně a v ruce držel telefon. Má mu napsat, nebo ne? Kdyby mu zavolal, bylo by to mnohem lepší, ale to nemohl. Ashley řekl, že má telefon v práci. Zamrkal. Než půjde do postele, musí si schovat mobil do aktovky, aby ho nenašla. Věděl, že do jeho pracovních věcí mu nechodí.

Nervózně si kousal ret, když otevíral novou zprávu. Co by ale měl napsat, aby to nevypadalo hloupě? Možná… Něco ho napadlo. Nakrčil nos a přemýšlel nad nápadem, který vypadal geniálně. Ale aby také takový byl, říkal si. Napadlo ho, že Ashley připraví překvapení – půjde dřív z práce, vyzvedne ji a odveze za Laurou. Chtěl si jen potvrdit, že tam bude i Bill. Kvůli nikomu jinému tam momentálně jít nechtěl.

„BUDES ZITRA CCA KOLEM TRETI S DETMA? ;-)“

Na odpověď nemusel čekat dlouho. Přišla mu hned, jako kdyby Bill čekal a držel telefon v ruce.

„BUDU. MAM ODEJIT?“

„V ZADNEM PRIPADE! UVIDIME SE.“

Tom telefon položil na pračku a svlékl se. Zašpuntoval vanu a pustil horkou vodu. To, co právě teď chtěl, bylo více než jasné. Naložit se do vody a o všem si v klidu popřemýšlet. Nemohl o celé situaci nikomu říct, dokonce ani nejlepšímu kamarádovi – Andymu. K matce měl sice blízko, ale ta Ashley zbožňovala. Určitě by mu řekla, že se definitivně zbláznil a ať na toho kluka zapomene. Možná to také udělat měl, ale… Nebyl si úplně jistý, že na něj zapomenout chce. Vodu ochladil, nalil do vany pěnu a vlezl si tam. Zavřel oči, aby se uvolnil. Mozek mu začal okamžitě pracovat na plné obrátky.

***

Bill seděl na koberci, děti kolem něj nadšeně pobíhaly. Už od rána se usmíval. Těšil se na odpoledne, na Toma. Přestože věděl jak moc je to špatné, nemohl si pomoct. Nešlo mu myslet na cokoliv jiného. A Billova úsměvu si všimla i Gertruda – stará, tlustá, ale moc hodná vychovatelka. V domově pracovala přesně čtyřicet let, takže nebylo něco, čeho by si nevšimla. Lidí, jako je Bill, jí prošlo pod rukama mraky. Stejně tak dětí. Tím pádem si mohla dovolit všechny dopodrobna rozebírat.

„Bille? Ty jsi zamilovaný?“ promluvila Gertruda.

„C-co?“ trhnul sebou Bill. Byl opravdu mimo. Nechápavě se na ženu díval, vytáhl obočí. Tak zopakuje mu to znovu, nebo ne?

„Takže ano,“ zasmála se a posadila se do křesla nad Billem. „Kdo je ta šťastná? Povíš mi o ní?“

„Gertrudo, já nejsem zamilovaný,“ polknul černovlásek a zakroutil hlavou. Nemohl být do Toma zamilovaný, všechno mluvilo proti tomu. Navíc… Vůbec ho neznal. „Jen mám prostě radost, že jsem tady s dětma a můžeme si hrát,“ kývl si hlavou a zvednul se. Bude lepší, když si půjde s dětma hrát do jejich obchůdku a unikne tím dalšímu rozboru ze strany staré ženy. Rychle šel pryč, aby ho snad ještě nestihla zastavit.

„Jsi zamilovaný, vidím to,“ žena si sama pro sebe zakroutila hlavou a dívala se za Billem. Opravdu je zamilovaný, řekla si sama pro sebe. Měla na to čuch, poznala takové věci.

„Tak děti, můžu si hrát s váma?“ Bill se zastavil před obchůdkem a pohladil Lauru po vlasech. Ta ho chytila za ruku a podívala se na něj. Měla tak neuvěřitelně velké oči!

„Ne, Bille, musíme si nakreslit obrázek. Ty si to nepamatuješ?“

„Ach, ano. Samozřejmě, že si to pamatuju. Ale nechceš si raději hrát s ostatníma?“

„Ne,“ Laura zakroutila hlavou a naznačila Billovi, aby se k ní sklonil. Chtěla mu říct něco mooc tajného a on byl bohužel mnohem větší než ona, tak mu to nemohla pošeptat. Nepomohlo by, ani kdyby si stoupla na špičky. Přišlo jí, že je Bill vysoký až do nebe.

„Jo, tak jo, dobře. Nakreslíme si moc hezkej obrázek. Je něco konkrétního, co bys chtěla kreslit?“ Bill se na holčičku usmál a vzal ji za ruku, pomalu ji vedl k malým stolům. Podíval se na hodiny. Za chvíli měly být tři a to znamenalo… Z přemýšlení byl opět vytržen, když na něj Laura promluvila.

„Jo. Slíbila jsem tetě Ashley, že pro ni něco namaluju. Tak pro ni namalujeme kytičku, dobře?“ Teta Ashley, Tomova manželka. Svým způsobem Billa potěšilo, že si k ní a k Tomovi nachází holčička cestu. Na druhou stranu ale rád nebyl. Pokud to půjde rychle, Toma už nikdy neuvidí. Bude mít doma malé dítě, nebude mít čas na to, aby s ním chodil na večeře nebo na kafíčka. Bude na něj muset zapomenout dřív, než nebude cesty zpět.

Mezitím, co si Bill kreslil s Laurou, na parkovišti před velkou budovou parkoval Tom. Vedle něj seděla Ashley, která měla oči převázané hedvábným šátkem. Chtěl, aby to tady pro ni bylo překvapení, protože kdyby jí řekl, že sem chce… Určitě by zavolala, aby tady nebyl Bill. A to si zase nepřál on. Dnes tady nebyl kvůli malé holčičce, ale především kvůli němu. Ačkoliv to nebylo ani čtyřiadvacet hodin, co se naposledy viděli, přišlo mu to jako celá věčnost. Přemýšlel celou noc nad tím, co se to s ním děje. Byla spousta okamžiků, kdy mu během večera přišlo, že Billa zná. Když mluvil o tom, jak se ho biologičtí rodiče zbavili, v krku měl nepříjemné sucho a žaludek se mu svíral. Nikdy mu takhle nebylo, tak netušil, co to tak může být. A naopak. Pokud mluvil o něčem šťastném, cítil, že musí být šťastný s ním. Chvílemi chtěl přeskočit stůl a Billa pořádně obejmout. Ano, až tak blízké city k němu cítil. Bylo to pro něj nepochopitelné, protože nic takového nikdy nezažil. Dokonce ani s Ashley ne. Párkrát v noci zapřemýšlel, jestli byla Ashley šťastná volba. Samozřejmě, že ji měl rád, ale… Přišlo mu, že těch pár hodin strávených s Billem bylo silnějších, jak celý společný život s Ashley. Hodně pochyboval a to bylo špatné. Měl by se svou manželkou jet na dovolenou, aby přišel na jiné myšlenky. Ale byl si téměř stoprocentně jistý, že ani tam by se neudržel a stejně by musel Billovi alespoň napsat, když už by ho nemohl vidět…

„Zlato?“ podívala se Ashley na Toma, který seděl za volantem. Motor byl pořád nastartovaný a Tom seděl a koukal před sebe.

„Jo, jo. Jdeme,“ zakroutil hlavou Tom a motor vypnul. Odpoutal se a z auta vystoupil. Počkal, než vystoupí i Ashley a auto zamknul. Vzal ji za ruku a stisknul jí ji.

„Lásko?“

„Hm?“

„Možná bys mi už mohl rozvázat oči,“ zasmála se bruneta. Na Tomovi bylo opravdu něco divného, ale přičítala to tomu, že je rozrušený z určitě krásného překvapení, které si pro ní přichystal.

„Umh, pardon,“ skousnul si Tom ret a Ashleyinu ruku pustil. Stoupnul si za ni a šátek rozvázal. „Překvapení. Jdeme se podívat na Lauru,“ usmál se a pohladil Ashley po vlasech. Ta zalapala po dechu a nevěřícně se na Toma podívala. Opravdu ji vzal sem? Za možná jejich budoucí holčičkou? Věděla, že je skvělý, ale teď se jí to krásně potvrdilo.

„Ty jsi tak úžasnej!“ usmála se Ashley a vzala Toma za ruku. „Tak pojď, jdeme. Honem,“ šla rychle ke dveřím a Toma popoháněla. Chtěla být uvnitř co nejrychleji. Už potřebovala být u svojí holčičky. Byla zvědavá, jestli pro ni bude mít nachystaný obrázek, který jí posledně slíbila.

Když Bill slyšel vypnutí motoru, odhrnul záclonu u okna nad dětskými stoly. Podíval se skrz sklo. Viděl Toma. Takže opravdu přišel a on se s ním má setkat. Okamžitě ho napadlo, jestli má v pořádku vlasy a svůj makeup. Tyhle myšlenky si okamžitě zakázal, protože… Nechtěl v Ashley vzbudit žádné podezření. Jaké podezření? Zeptal se sám sebe v duchu. Ta přeci nic nevěděla, tak si ani nemohla nic myslet. Pohladil Lauru po vlasech. Za chvilku Tom bude ve vedlejší místnosti a on nevěděl, jak se má po včerejším večeru chovat. Stejně tak nevěděl, jak se on bude chovat k němu. Nakonec se rozhodl, že se bude chovat přesně podle toho, jak se bude chovat Tom. Když s ním bude chtít flirtovat, bude flirtovat. Když se bude chovat jakoby nic, tak on taky. Vše bylo jen na Tomovi.

autor: Catherine