autor: Dark Princess
„Georgu? Kde je vlastně Gustav? Už se nám dlouho neozval,“ řekl Bill, když seděli v kuchyni a kolem nich se motala Heidi. Bill nevěděl, jak dopadlo ranní vysvětlování na téma odkud se berou děti, ale rozhodně se na to teď nehodlal vyptávat, i když ho docela zajímalo, jak se s tím Georg popasoval.
„No, on má teď problémy ve vztahu a tak celkově, takže s ním moc počítat nemůžeme. Ale já jsem nad tím přemýšlel,“ řekl a snad by pověděl i víc, ale jeho dcera ho přerušila.
„Tatí, tatí, tatí, já se nudííííím,“ zakňourala už asi popáté ten den.
„A proč si nejdeš hrát? My teď máme důležitou debatu, broučku,“ řekl jemně a posadil si ji na kolena.
„Protože venku prší a uvnitř mě to už nebaví,“ řekla smutně.
„No a co kdybych tě odvezl k tetě Trümperové? U ní si budeš moct hrát s kočičkami,“ navrhnul a Bill se zakuckal vodou, kterou právě pil.
„Ty zneužíváš naši mámu na hlídání?“ ušklíbl se Tom.
„Ona sama mi to nabídla, to víš, když vy dva už nejste roztomilí,“ Georg pokrčil rameny a nejradši bych si zacpal uši, když Heidi nadšeně vypískla a hned si běžela pro holínky, jelikož opravdu lilo jako z konve.
„Tohle jí spočítáme,“ zašeptal Tom hlasitě směrem k Billovi a ten se zasmál.
„Stejně jsem jí tam chtěl dneska odvést, musíme vymyslet, co s vámi a tím albem a taky jsem jí řekl, že teta jí vysvětlí, jak se bráška dostal mamince do bříška, viď, Bille?“ řekl a střelil po zmiňovaném vražedný pohled.
„Cože?!“ Tom vyprskl smíchy, „máma tě zabije,“ smál se dál.
„Jo, to teda,“ ušklíbl se Bill, „rád bych viděl, jak se zatváří, až se jí na to zeptá.“
***
„Ahoj mami, tak ty si teď přivyděláváš babysittingem?“ zeptal se s připitomělým úsměvem Bill, když s Tomem dovedl Heidi ke dveřím. Snažil se neculit jak idiot, ale když si představil mámin výraz, až se jí Heidi zeptá na otázku z rána, nešlo to.
„No, když mě moje vlastní děti navštíví jednou za dva měsíce a ke vnoučátkům se ještě neschyluje,“ oplatila mu úsměv, netušíc, co se na ni chystá.
Několik minut po tom, co se kluci vrátili zpátky do Georgova domu, přišla Billovi SMSka:
Tohle vám všem spočítám! 😀
Bill se rozesmál a přečetl zprávu nahlas.
„Chudinka,“ ušklíbl se Tom, „když měla problém vysvětlit to nám, když nám bylo deset, jak to asi vysvětlila tříleté?!“
„Těžko říct,“ zasmál se Georg. Pak zvážněl. „Hele, musíme vymyslet, co s vámi. Řekněte mi víc o tom chlapovi.“
„No, my jsme ti řekli asi všechno, jak jsme si mysleli, že je kámoš, jak nás nachytal a tu smlouvu, pak vydíral a teď řídí celý album,“ řekl Bill. Opět se mu situace zdála neřešitelná.
„No jo, jasně, ale on taky musí mít něco, co se dá použít proti němu, ne? Já nevím, třeba nějaký nelegální byznys, drogy, děvky, vraždy, cokoliv,“ řekl Georg. Vypadal, že ví, co dělat. Ve skutečnosti neměl nejmenší tušení ani plán, ani nic. Včera se sice tvářil sebejistě, ale jen aby uklidnil Billa, který by jinak určitě ani neusnul.
„No…“ začal Bill váhavě, „on hodně kšeftuje s drogami, říkal nám to a víckrát se nám je snažil nanutit, ale co s tím uděláme bez důkazů?“ povzdechl si a podíval se na bratra, jestli něco nevymyslí.
„No jasně! Ta taška, pro kterou přiběhl do studia, tam určitě něco měl. S tím už nic neuděláme, ale mám nápad!“ řekl Tom a v několika stručných bodech popsal svůj plán.
„Myslíš, že to bude fungovat?“ zapochyboval Bill. Ani trochu se mu Tomův plán nezamlouval, bylo to riskantní, ale byla to asi jediná možnost. Jeho samotného vůbec nic nenapadlo, tak se rozhodli zkusit tohle. Ale jestli to nevyjde…
„Musí, Bille. Nemáme moc možností a ani záruku, že po vydání alba nás nechá být. Vlastně dost pochybuju, že by to udělal. Prostě to musíme zkusit, a jestli to nevyjde… tak… nevím. Budeme zřejmě v prdeli. Ale poslyš, bráško, dopadne to dobře a to ti slibuju. Jo?“ podíval se mu do očí, v kterých viděl nejistotu a pochybnosti.
„Tak jo,“ povzdechl si Bill. „Hlavně ať to máme za sebou.“
***
Několik dalších dní si kluci maximálně užili a oddechli od rušného L.A., v polovině týdne se ale museli rychle a nedobrovolně vrátit. Ve dne v noci byli bombardování SMSkami, až do jejich příchodu do studia.
„Ty nejsi normální!“ křikl Tom na muže, který se rozvaloval v JEHO koženém křesle. Zdálo se, že křik ho ani nejméně nerozhodil a klidně řekl:
„Využili jste příležitost, kdy jsem byl zaneprázdněn, abyste si udělali dovolenou, ale teď se jde zas makat.“ Podíval se na obrazovku hlavního počítače, pak pokračoval: „Ta písnička, co jste nahráli jako poslední, se mi nelíbí, ale nemáme čas ji upravit, tak budiž. Dnes půjdete nafotit nějaké promo fotky a celé to uzavřeme. Pak si dáte pauzu, nějaké koncerty a podobně a pak se vrhneme na další album, přinesu vám smlouvu,“ řekl, jako by mluvil o něčem naprosto samozřejmém.
„COŽE?!“ vřískla dvojčata zároveň. Jasně, čekali to, ale reakce byla přiměřená. A teď, když to řekl nahlas, Bill se neubránil emocím. Do očí se mu nahrnuly slzy, které se vší silou snažil potlačit a znovu pocítil beznaděj. Ten způsob, jakým to říkal. Jako kdyby to bylo naprosto samozřejmé a neměnné, prostě hotová věc, s kterou se nic nebude dát udělat.
„Snad jste si nemysleli, že vás tak snadno pustím. Předprodej alba vydělal mnohem víc, než jsem očekával. Ještě si budeme mít hodně co říct,“ úlisně se usmál a vstal. „A teď šup šup na to focení.“
***
„Bille?“ zašeptal Tom do tmy, když se uprostřed noci vzbudil a nenahmatal vedle sebe svého bratra. Když se mu nedostalo odpovědi, počkal pět minut, jestli třeba jen nešel na záchod, ale když se nevracel, Tom ho šel hledat. Ani mu to dlouho netrvalo – našel ho sedět u stolu v kuchyni s otevřenou flaškou drahé ruské vodky. Vzpomněl si, že ji kupovali nedávno a ještě neotevřeli. Teď v ní toho už moc nezbylo.
„Bille, to snad ne,“ povzdechl si Tom a posadil se na vedlejší židli. Bill zvednul unavený a otupělý pohled od papíru, na který psal a beze slova nalil trochu vodky do druhého půldecáku, který připravil, jako kdyby věděl, že přijde. Tom se alkoholu ani nedotkl, stačilo, že byl opilý Bill. Viděl to na tom, jak se mu třásla ruka, když naléval a jeho písmo na papíře bylo každým řádkem roztřesenější. Chytnul bratra za ruku.
„Bille, co se děje? Co to vůbec píšeš?“
„P-ísnič-ku,“ zamumlal Bill a obrátil do sebe další půldeci. Tom okamžitě vzal flašku, zašrouboval ji a schoval do ledničky.
„Stačilo, Bille, jde se spát,“ řekl pak a vytáhl bratra na nohy. Když ho ale pustil, Bill neudržel rovnováhu a Tom jej jen tak-tak zachytil.
„To si děláš prdel,“ zamumlal pro sebe a doslova ho odvlekl ke schodům.
„Bille, spolupracuj!“ řekl a snažil se ho postrčit, aby šel nahoru, ale Bill se místo toho pozvracel na schody. Tom zatnul pěsti a spolkl nadávku. Odvlekl bratra na pohovku, přinesl mu kýbl a šel umýt schody. Celý čas u toho sám pro sebe nadával a poslouchal občasné dávivé zvuky z obýváku. Netušil, proč by se jeho bratr v noci sám opíjel. Určitě to nebylo kvůli focení, sice bylo dělané v blbé náladě, ale dopadlo celkem dobře. Pumba spal v pelechu v jejich pokoji, takže kvůli němu to taky nemohlo být. Když uklidil schody a jakž-takž zkrotil zápach sprejem na záchod, šel zpátky do kuchyně, kde ležel na stole Billův mobil.
Málem ho upustil na zem. Měl v něm asi deset oplzlých zpráv od jejich samozvaného manažera a to jen z dneška. Pak se podíval na papír s písničkou. Byla hodně chaotická a zmatená, ale podstatné z něj pochopil. Určitě ji Bill chtěl dát na další album. Šel za bratrem do obýváku, ten už ale tvrdě spal. Tom si povzdechnul, dřepl si k němu a chvíli se jen díval. Pak jej něžně políbil a šel hledat deku, kterou by ho přikryl. Chvíli ještě bratra pozoroval, pak ho ale zmohla únava a šel si taky lehnout.
***
„Tome, já nevím, jestli to bude fungovat. Co když na to přijde?“ řekl Bill pochybovačně, když mu Tom připevňoval malý hlasový záznamník na co nejnenápadnější místo.
„Ničeho se neboj, jak by na to přišel? Hlavně buď přirozený a nic nezjistí. Miluju tě,“ zašeptal a jemně ho políbil. Pak zapnul nahrávání a Bill znervózněl ještě víc.
„Já tebe taky,“ naznačil bezhlasně rty.
Dnes vyšlo album Kings of Suburbia. Chystala se soukromá oslava v rezervovaném klubu. Tohle byla možnost, jak mohli získat důkazy proti jejich bývalému kamarádovi. Kluci se s ním měli za půl hodiny sejít před klubem, takže byl akorát čas na to, aby vyrazili. Celou cestou v autě bylo ticho. Oba přemýšleli, jak tenhle večer asi dopadne. Neměli v podstatě žádný plán. Vymysleli tohle s nahráváním, ale vlastně nic víc. Snad to dopadne dobře.
Před klubem bylo prázdno. Bylo to zvláštní i přesto, že byl na dnes rezervován. Kluci byli zvyklí, že tady bývala dlouhá řada, ve které museli čekat.
„Skvělý, jste tu včas,“ řekl muž, který je čekal u vchodu a šel s nimi dovnitř. Tam už bylo tak padesát lidí, ze kterých dvojčata asi polovinu vůbec neznala. Všichni jim gratulovali, od některých to znělo víc upřímně, někteří se zas neobtěžovali nic předstírat. Všude bylo plno alkoholu a drog. Jasně, nikdo sem nemohl, tak proč ne. Billovi se mírně zvedl žaludek. Těžko říct, jestli od strachu, jak to dopadne, nebo z pohledu na alkohol a vzpomínky na ráno po tom, jak se v noci tak opil.
Po půlhodině se oba dva trochu uklidnili, ale stejně byli ostražití. Dávali si pozor na alkohol a ještě větší na drogy. Lhali by, kdyby řekli, že nikdy nic alespoň nezkusili. Ale ne od něj a na záznamu by to neznělo dobře.
„No ták, kluci, co je s vámi, vy neslavíte?“ ušklíbl se na ně a šňupl si trochu bůhvíčeho. Pak vysypal na skleněný stůl trochu bílého prášku a bankovní kartou udělal několik menších lajn. Pak sroloval jednodolarovku do ruličky a podal ji Billovi.
„Vážně, zkus to, skvělý matroš, domácí výroba,“ mrknul na něj a hned jednou sfoukl přes další bankovku.
„Domácí, říkáš?“ chytnul se toho hned Tom. Tohle bylo to, co potřebovali.
„Jasný, nejsem snad nějaký béčko. Na půdě jsem si zřídil menší laborku a mám krásně čistý fet, opravdu, zkuste to. Zásobuju fůru dealerů a nikdo si nikdy nestěžoval,“ řekl, vůbec si před nimi nedával pozor. Myslel si, že je má naprosto v hrsti. Billovi se znovu zhoupl žaludek. Něco málo už vypil, jen tak, aby to nevypadalo podezřele, ale měl podezření, že to nebylo celkem v pořádku.
„Já půjdu na záchod, je mi nějak blbě,“ zamumlal směrem k Tomovi a odešel.
autor: Dark Princess
betaread: J. :o)
Mě se moc nelíbí, že se Bill oddělil od Toma a šel si odskočit sám. Cože mu to ten grázl psal za smsky ? Doufám, že se Billovi nic nestane… Heidi to dneska zabila, čtyři dospělý lidi si nevěděli rady s jednou otázkou… 🙂
Díky moc za kapitolu
Na celém dnešním dílu se mi úplně nejvíc líbila Heidi! Chudák teta Trümperová :DDD
Doufám, že ten jejich plán vyjde a něco se nepokazí. Vůbec se mi nelíbilo, jak šel Bill na ten záchod…
Malá Heidi je podarená, vyzerá, to tak, že sa len tak nevzdáva:)
Ten chlap ma strašne štve, som rada, že proti nemu niečo vymysleli, ale myslím, že to tak jednoduché nebude. A Bill a Tom by vôbec nemali chodiť osamote. Mám strach, že sa Billovi niečo stane.
Takhle to utnout doufám že se Billovi nic nestane.
Heidi dnes hviezdila – chúďa Simone 😀
Ale inak ten ich plán na zbavenie sa toho chlapa.. no dúfam, že im to vyjde a že to ten blbec neodhalí! A bojím sa toho, že teraz išiel Bill na wc sám a že mu bolo akosi divne… to sa mi ani najmenej nepáči!
Ďakujem za časť.
Ten jejich ´kamarád´ je čím dál horší! Jsem ráda, že si jej alepsoň nahráli, snad jim to alespoň k něčemu pomůže. Moc bych jim přála, ať se jej co nejdříve zbaví, protože ta situace začíná být pěkně neúnavná a hrozná. Trošku se bojím, jak moc na dno se ještě Bill dostane. 🙁
A opět musím vyzdvihnout Toma, starostilévho brášku! 🙂
Děkuji za díl! 🙂
mne sa najviac paci ze o ich vztahu vie aj kapela .. je to take ine a uvolnujuce ze nemusia aj inde este skryvat dalsie veci.
co sa tyka deja tak male dievcatko komentovat nebudem to urobili uz ti pred tym.
skor sa zamieram na podstatne veci
som zvedava na ich plan pretoze predsa len to neni len tak. udivuje ma aky je ten manazer blby 😀 ale to tak inak byva ze ma take ego a mysli si ze je taky boh.. ach kreten to je 🙂 ale dobree aspon ho nemam dovod lutovat lebo vzdy hladam dovod preco je taky dement niekto 😀