autor: mohanrocks
Bill se probudil s naléhavým pocitem, že není ve své vlastní posteli a s tupou, pulzující bolestí v jeho zraněních. Když se natáhl pro Toma, zjistil, že jeho strana postele je prázdná. Pomalu otevřel oči a posadil se tím nejopatrnějším způsobem, zatímco hledal po pokoji jakékoliv známky po Tomovi. Oblečení, které bylo rozházené na podlaze, bylo nyní poskládáno na židli a byla zde i sklenice vody a léky proti bolesti na nočním stolku vedle Billova telefonu. Tom byl zřejmě už nějakou dobu vzhůru.
Gustav mu, jak očekával, několikrát psal a ptal se ho různými neomalenými způsoby, jestli si s někým užil. Bill mu rychle odepsal, že se vrátí později, aby se nebál a poté se natáhl pro prášky na svou rostoucí, pulzující bolest v hlavě. Nakonec s klopýtnutím vstal, aby si oblékl boxerky, jelikož se na denním světle cítil ještě více vystavený. Při každém větším pohybu zasténal. Nečekal, že se bude cítit takhle příšerně.
„Druhý den je to vždycky nejhorší…“ ozval se Tomův hlas od dveří, kde v ruce držel hrnek s nečitelným výrazem ve tváři. „Udělal jsem ti kafe.“
„Díky,“ zamumlal Bill a trhl sebou, když se podíval dolů na tmavě fialovou barvu na svých žebrech. Magický opar předešlé noci ustoupil kruté realitě. Proti všem očekáváním, včera v noci vyhrál boj a proti ještě větším očekáváním, se vyspal s Tomem. To vše jej zaplavilo právě ve chvíli, kdy se bolest začala postupně šířit jeho tělem.
„Musíš dneska být v klidu, jen odpočívat a relaxovat a ledovat všechna zranění. Omlouvám se, že ti nemůžu nabídnout žádné další rady než jen tohle,“ povzdechl si Tom a sklopil oči k zemi. Bill na něj vrhnul pohled a viděl, že je plně oblečený v teplácích a tričku. Zjevně neplánoval, aby se mezi nimi ráno cokoliv stalo. Dokonce i když se na to Bill psychicky necítil, přál by si, aby Tom alespoň uvažoval nad tím, že to chce.
„Neboj se, nebudu toho dneska moc dělat,“ Bill se kousl do rtu a zasyčel, když narazil na citlivé místo. „Jen si posbírám své věci a vypadnu ti z cesty,“ odkašlal si rozpačitě, byl bezmocný ve čtení Tomových nálad.
Tom svraštil čelo a přešel blíž, aby položil kafe na noční stolek. „Neřekl jsem, že musíš odejít… Přestaň,“ vzal Billovi kalhoty z ruky a hodil je zpět na židli. „Půjčím ti nějaké čisté oblečení a můžeš se tady osprchovat. Chtěl jsem udělat snídani, ale nevěděl jsem, co máš rád, takže…“ V tu chvíli si Bill uvědomil, že Tom je stejně nervózní jako on.
„Ehm… Upřímně, obvykle jím jen cereálie,“ pousmál se Bill. „Sprcha zní skvěle… Děkuju. Ale vážně, měl bych jít domů a pracovat na těch věcech do školy. Pondělí nepočká.“
„Takže tím říkáš, že jsi připraven čelit svému spolubydlícímu a říct mu, proč vypadáš takhle?“ Zvedl Tom obočí s překvapeným výrazem.
„Do prdele,“ Bill si přiložil svou pohmožděnou ruku na čelo. „Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel… Jsem idiot. Zřejmě nemůžu říct, že jsem opět spadl ze schodů, nebo ano?“
„Ne, nemyslím si, že můžeš,“ stiskl Tom rty. „Proč se neosprchuješ a nepopřemýšlíš nad tím trochu?“
Bill zvedl šálek kávy, několikrát se napil a přikývl. „Jo, myslím, že to udělám. Díky,“ na minutu se na Toma zadíval. Z nějakého důvodu neměl pocit, že by měl právo se jen naklonit a políbit ho. Myslel si, že po včerejší noci bude všechno jinak. Ale jak se ukázalo, Tom se pořád zdál nedotknutelný.
Tom na něj zíral nazpět s napjatým, ale nezvyklým výrazem, než se zvedl, aby mu připravil čisté oblečení, které mu podal na dokonale složené hromádce. Tom byl tak trochu pořádkumilovný blázen, jak si Bill všiml, což byl jeho naprostý opak.
Poté, co mu Tom ukázal, jak ve sprše pustit vodu, odešel do kuchyně a Bill zůstal sám se svými myšlenkami a bolestí. Proč se cítil, jako by opět byl přesunut na místo kamaráda a Tom se jen snažil být kvůli tomu milý?
Horká voda byla nejprve téměř nesnesitelná na jeho zranění, ale rychle se přeměnila ve sladkou úlevu. Umyl si vlasy i tělo s pečlivou pozorností a byl ztracen v očistě, když zaslechl vodu v umyvadle. „Tome?“ Zvolal zpoza zamlženého skla sprchových dveří.
„Jo, promiň, jen jsem si čistil zuby…“ Tom si odkašlal a Bill slyšel, jak položil kartáček na zuby a sledoval jeho rozmazanou štíhlou postavu opřenou o pult s hlavou skloněnou dolů.
„Je všechno v pořádku?“ Zeptal se Bill po chvíli nesmělým hlasem.
Viděl, jak Tom pomalu zavrtěl hlavou. „Ne tak docela.“
Bill zavřel oči a tiše si povzdechl, nechal vodu téct přes své vlasy a záda. „Lituješ včerejší noci?“ Zeptal se váhavě.
Tom hlasitě vydechl a zastrčil ruce do kapes své mikiny. „Když jsem se probudil, cítil jsem se jako kretén.“
„Proč? Jsem v pořádku, Tome,“ odpověděl Bill rychle. „Nemáš důvod se takhle cítit.“
„Mám… Vtáhl jsem tě do celého tohohle zmatku a potom jsem tě ošukal, zatímco jsi byl zraněný. Ale to ani není to nejhorší…“
Bill zvedl obočí a vystoupil zpod sprchy, aby lépe slyšel. „A co je nejhorší?“
„Nejhorší je… Když jsem se ráno probudil a viděl tě, jak ležíš vedle mě… Chtěl jsem tě celého znovu. Tak jsem vstal a odešel, abych tomu zabránil,“ zamumlal Tom tiše.
„Tome…“ Bill ucítil příjemné zavíření v žaludku nad tím přiznáním. „Pojď sem.“
„To je příšerný nápad, Bille,“ povzdechl si Tom mírně podrážděně a dlaněmi si přikryl tvář.
Bill místo odpovědi otevřel sprchu a vystrčil hlavu.
„Ne, pojď. Prosím. Nechci už mezi námi žádnou zeď,“ Bill kývl na dveře, ale oba muži rozuměli dvojímu významu v jeho slovech.
Tom na něj pohlédl s rozporuplným pohledem, ale s odevzdaným přikývnutím se začal svlékat. Bill otevřel dveře a stál tam a díval se s nestoudným pocitem o vzájemné nahotě. Tom vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a stál před Billem se zavřenýma očima.
„Hej…“ Bill přiložil prst pod Tomovu bradu a jemně přitiskl rty k těm jeho. Tom reagoval pomalu, ale smysluplně. „Jsem v pořádku, přísahám. Zvyknu si na to a budu otrlejší. Omlouvám se, ale i když mi to způsobilo další bolest, nelituju minulé noci. Opravdu ne,“ zavrtěl Bill hlavou neústupně.
„Jsi si jistý?“ Zašeptal Tom a pomalu otevřel oči, aby jimi vyhledal ty Billovy.
„Jsem si jistý. Uvolni se…“ Bill jej objal kolem krku a přitiskl k němu své tělo tak pevně, jak jen to šlo bez nepříznivých dopadů na jeho žebra.
Tomovy paže se mu omotaly kolem pasu a v ten okamžik na dotyku jejich nahých těl nebylo nic sexuálního. Bill cítil úlevu šířící se Tomovým tělem, když se dlouze nadechl a přejel prsty po Billově mokré páteři.
„Já toho taky nelituju,“ zamumlal Tom do Billova ucha, než mu vtiskl několik lehkých polibků na jeho poraněnou čelist.
Bill jej stáhl pod vodu a jejich rty se setkaly v pevnějším polibku. „To je dobře, protože bych ti nakopal zadek, kdybys ke mně najednou začal být celý chladný.“
„Oh, opravdu?“ Tom ze sebe vydal hrdelní smích. „Nemyslím si, že jsi v takové formě, abys se mnou bojoval v tomhle stavu.“
„Já bych počkal, až mi bude líp a pak bych tě dostal, až bys to nejméně očekával,“ zavrtěl Bill obočím a odstranil si několik mokrých pramenů z obličeje.
„Myslím, že podceňuješ mé schopnosti. Řekněme, že máš štěstí, že se mnou nebudeš muset nikdy bojovat,“ odpověděl Tom lehce.
„Oh, já definitivně vím, že máš dobré schopnosti…“ řekl Bill se zřejmou narážkou na předešlou noc.
Tom se znovu zasmál a Bill cítil, jak všechny pochybnosti mezi nimi roztávají.
„Šel jsem na tebe zlehka, rváči.“
„Hmm…“ Bill si přejel jazykem po spodním rtu a naklonil se k Tomovu uchu, aby zašeptal, „Já nevím, mně to připadalo zatraceně tvrdé.“
Tom zavrčel a prsty sevřel Billovy boky, aby jej lehce odtlačil. „Nech toho…“
Odolnost a těžší dýchání Billa pouze povzbudilo, aby se zakousl do Tomova ušního lalůčku, sál jej a zuby za něj zatahal.
„Bille…“ Tom téměř zakňučel. „Prosím, přestaň…“
„Neublížíš mi…“ zašeptal Bill a konejšivě jej na lalůček políbil, než se odtáhl a pohlédl na Toma se zvednutým obočím.
„Nechystám se tě ošukat, když jsi takhle zraněný,“ řekl Tom rozhodně a Bill zasténal, když se od něj odtáhl pryč.
„Dobře, dobře. Možná bys teda měl odsud vystřelit, protože není zrovna jednoduché ti odolat, když jsi takhle mokrý a nahý,“ zabručel Bill a obrátil oči v sloup, když se k Tomovi otočil zády.
Tom potlačil smích a sáhl po lahvi mýdla, aby si ho trochu nanesl do dlaní. „Možná, že než půjdu… Mohl bych ti pomoct dokončit mytí.“
„Cože? Myslím, že jsem se umyl sám dost důkladně, oh…“ zasténal, když Tom ovinul mýdlovou ruku kolem jeho penisu a věnoval mu několik dlouhých tahů. „Ach bože…“ otočil se a opřel čelo proti Tomovu, oči se mu okamžitě zavřely.
Tom jednou rukou pokračoval, zatímco druhou našel Billovu dlaň, na kterou rozetřel trochu mýdla a navedl ji k vlastnímu penisu. Bill kolem něj okamžitě omotal prsty a přizpůsobil se Tomovu tempu. Prudce vydechovali vzájemně proti svým rtům mezi občasnými polibky a jejich ruce se pohybovaly rychleji a rychleji.
„Ahh…“ zasténal Tom, když Bill nasál jeho spodní ret a přejel dlaní přes špičku jeho penisu. „Kurva…“
Billovi se vzrušením zkroutil žaludek a zasténal do mimořádně hlubokého polibku. „Já už budu…“
Tomova ruka zrychlila rozhodnějším způsobem a jeho vlastní tělo se napjalo, když se přiblížilo ke svému orgasmu. Bill jej dosáhl jako první, jeho tělo se otřáslo a Tom jej rychle následoval, když nedokázal odolat hrdelním zvukům úlevy pocházejícím od Billa.
„To bylo…“ Bill se zhluboka nadechl, „Přesně to, co jsem potřeboval,“ řekli oba ve stejnou dobu a následně se rozesmáli.
„Orgasmus může být docela efektivní lék proti bolesti,“ usmál se Tom samolibě, zatímco se umýval a vtiskl na Billovy rty pevný polibek. „Tak pojď… udělám ti pořádnou snídani. K čertu s tvými ubohými cereáliemi,“ Tom vystoupil ze sprchy a omotal si ručník kolem pasu.
„Na mých cereáliích není nic špatného, chlape,“ Bill přivřel oči a vzal si druhý ručník, který mu Tom podával.
„Jsi prostě jen příliš líný si uvařit pořádnou snídani,“ pokrčil Tom rameny a blýskl po něm hravým úsměvem.
Bill nemohl nic namítnut, protože to byla absolutní pravda. „Dobře, předveď své snídaňové dovednosti. Jsi plný překvapení, víš to?“
„Nemáš ani ponětí,“ podíval se na něj Tom přes rameno se zlověstným úsměvem.
„To bylo ještě něco více než klišé,“ ušklíbl se Bill, ale musel uznat, že tím byl fascinovaný.
—
„Jestli bylo tvým cílem, abych byl tak plný, že nebudu moct odejít, tak jsi uspěl,“ zasténal Bill a položil si ruku na břicho. „Snědl jsem toho až příliš mnoho.“
Tom udělal palačinky a slaninu. Což byly zrovna dvě Billovy největší slabiny. V jeho bytě byly prohlášeny za nezákonné, protože zatímco jim Bill prostě nedokázal odolat, pro Gustava byly dokonce ještě větším pokušením. Oba spolubydlící se dostali do více než jedné potyčky o poslední palačinku a poslední kousek slaniny. Bylo prostě lepší nechat to tak.
„Já jsem jen kuchař, nemám žádné postranní úmysly,“ Tom polkl poslední doušek pomerančového džusu a olízl si rty.
Jak ses vlastně naučil tak dobře vařit?“ Zeptal se Bill, když se líně pohyboval směrem ke dřezu, aby opláchl své nádobí jako dobrý host. „Výsledek nespočetných ´ráno-po´ setkáních?“
Tom na Billa zazíral. „Opravdu se ti zdám jako typ, který by vařil snídani pro jakoukoliv děvku, kterou měl ve své posteli?“
„No…“ Bill ukázal na zbytky jídla s jednou rukou. „Jo, trochu.“
„Naučil jsem se vařit z nutnosti, Bille,“ Tomovo tělo se celé napjalo.
„Chceš říct, že… Neměl jsi nikoho, kdo by ti vařil?“ Zeptal se Bill.
„Ha. Dokážeš si představit, jak můj otec vstává brzy, aby mi před školou připravil zdravou snídani?“ Tom tvrdě obrátil oči v sloup.
„A co tvoje máma?“ Tlačil Bill bez jakékoliv zjevné podpory od Toma.
Tom vydechl a postavil se, aby posbíral víc nádobí. „Už jsi skončil s tímhle vším?“ Zeptal se, ale nečekal na Billovu odpověď a protlačil se kolem něj, aby umyl zbytek nádobí.
Bill evidentně ťal do živého. S jakýmkoliv jiným předmětem hovoru by Bill využil příležitosti a podělil se o osobní zážitek či zkušenost. Jeho empatie by mohla Tomovi pomoct cítit se pohodlněji ohledně tématu, o kterém byl málomluvný. Ale rodiče byli něco, o čem nebyl Bill připraven mluvit s nikým. Ani s Tomem.
„Tady, nech mě ti pomoct,“ Bill schoval džus a máslo zpět do lednice a přinesl nádobí ke dřezu, kde vtiskl polibek na Tomovu tvář a zezadu jej objal. „Je mi jedno, jak a proč ses naučil vařit, já jsem jen rád, že jsi mi dal najíst.“
Tom vypustil malý smích a položil svou mokrou ruku na Billovu paži, kterou lehce stisknul. „Jo, jo. Tam jsou v mrazáku sáčky s ledem, pár si jich vezmi a běž si lehnout na gauč. Štveš mě,“ odpověděl Tom škádlivým tónem.
Bill jej znovu políbil na tvář a přikývl. I když Tom nezněl naštvaně, Bill dokázal říct, že potřebuje chvilku pro sebe. Bill se opravdu potřeboval naučit být občas zticha.
—
Odpoledne se skládalo ze spánku, prášků proti bolesti, jídla a polovičatého zahrávání si. Bylo to podivně pohodlné a snadné, což s Tomem nebylo vždy. Nicméně stačilo jen, aby se Tom zmínil, že se musejí jít setkat s ostatními, aby se navrátil neklid do Billova žaludku. Když vešli do nízké kancelářské budovy, která už zřejmě zažila své lepší dny, ten pocit se zhoršil. Bill musel přemýšlet, kde našli tato pochybná místa pro svá setkání.
Bushidův ponurý úsměv pouze dodal nepříjemné vibrace, které byly všeobecně v zářivě osvětlené místnosti, kde všichni seděli kolem opotřebovaného stolku. Bill polkl a cítil, jak Tomova noha pod stolem lehce narazila do té jeho. Když Bill zvedl pohled, Tom se na něj nedíval, ale Bill věděl, že se jen snaží říct, že je vše v pořádku.
Knox, Leech a ospale vypadající chlápek jménem Grim seděli a pohrávali si se svými telefony, zatímco Bushido s velkým potěšením počítal peníze. Bill dramaticky vydechl a pohlédl na hodinky. Opravdu neměl v úmyslu strávit většinu své neděle takhle, i když nelitoval svého času s Tomem.
„Dobře, zvládl jsi to dost dobře, kluku. Ale ne skvěle,“ Bushido na Billa pohlédl s tvrdým výrazem, když vyrovnával hromádky peněz na stůl. „Vzhledem k tomu, že to byl tvůj první zápas a musíš si vysloužit svůj status mezi námi, nedostaneš tolik, kolik bys mohl dostat později.“
Bill si nemyslel, že se to zdá fér. A z pohledu na Tomovu tvář mohl vidět, že si to myslí také. Nicméně Bill v tomhle nebyl pro peníze a nemyslel si, že začít kvůli tomu dělat problémy by bylo v jeho nejlepším zájmu. A tak držel jazyk za zuby a se stisknutými rty přikývl.
„Dám ti 3000 dolarů a vy tři tupouni dostanete každý 1000 dolarů,“ pokynul směrem ke Knoxovi, Leechovi a Grimovi. „Strikere, ty dostaneš 2000 dolarů, protože jsi musel trénovat ten jeho upjatý zadek, a já si nechám zbytek.“
Bill nikdy za celý svůj život nedostal najednou tolik peněz. Nebyl si ani jistý, jestli měl někdy najednou tolik peněz na svém bankovním účtu. Převzal peníze a díval se na ně s nepatrným úžasem. Trhnul sebou, když ho Tom pod stolem kopl do nohy a pobaveně se na něj ušklíbl.
Bushido si do kapsy zastrčil značný balík peněz a Bill zamrkal. „Jak velká je tvoje část?“ Všichni ostatní ztichli a Bill věděl, že položil špatnou otázku.
„Proč to chceš vědět, hm?“ Zeptal se Bushido okamžitě defenzivně. „Kdyby nebylo mě, nebyly by žádné boje a nevydělal bys žádné peníze, že? Tohle není zatraceně tvoje věc.“ Tom na Billa pohlédl s lehkým zavrtěním hlavy.
Bill poslechl a zadržel nutkání odpovědět, že pokud by nebylo Bushida, tak by v první řadě vůbec nemusel bojovat. „Jasně, omlouvám se. Jen jsem od přírody zvědavý,“ zamumlal Bill a poslušně sklopil pohled.
„Pamatuješ, co jsem říkal o tom, že se potřebuješ naučit své místo, Prissi? Vypadá to, že na tom potřebuješ víc pracovat,“ Bushido vstal a hrubě popadl svou bundu. „Strikere, musím s tebou na chvíli mluvit.“
Tom přikývl a vstal, věnoval pár stručných pohledů Billovi, než přešel do rohu, kde mu Bushido položil ruku kolem ramen a oba při mluvení sehnuli hlavy. Bill bojoval proti dalšímu záchvěvu zvědavosti a zaměřil se na oblékání své bundy a nacpání peněz do kapsy. Měl docela strach, že mělké kapsy jeho džín peníze neudrží.
Leech se rozesmál nad jeho zápasením, když musel trochu povyskočit a tlačil peníze tak hluboko, jak jen to šlo. „Možná, že by sis měl koupit nějaké volnější kalhoty, kluku.“
„Ne, v těchhle můj zadek vypadá skvěle,“ odpověděl Bill uvolněně a zadržel smích nad tím, jak rychle Leech zavřel pusu a pohlédl jinam.
Tom vypadal napjatě, když se vracel, ale tak vypadal často, takže Bill nedokázal říct, jestli se něco děje. Jediné, co věděl, bylo, že nemohou odejít pohromadě, protože by to vzbudilo podezření.
Bill na něj kývl a zamířil ke dveřím. „Uvidíme se později, myslím,“ mávl nepřesvědčivě a vyšel ven do zimy s vědomým pocitem toho, jak moc by to stálo za hovno, kdyby jej někdo přepadl zrovna v tento daný večer.
—
Bill byl téměř u svého bytu a už měl vymyšleno, jak se vplíží dovnitř po požárním žebříku a zaleze rovnou do postele. Mohl by prostě předstírat, že se vrátil už před několika hodinami a Gustav si toho jen nevšiml. Ač to znělo hloupě, ve skutečnosti se to už několikrát stalo. Pokud jeho spolubydlící náhodou v televizi sledoval něco s kozama nebo s jídlem, byl neuvěřitelně nevšímavý k čemukoliv kolem sebe. Alespoň Bill bude mít čas až do rána, než přijde s nějakým absurdním příběhem, který by vysvětlil jeho stav.
„Hej, počkej!“ Vykřikl Tom a rozběhl se k Billovi, jeho dech byl v nočním vzduchu viditelný.
Bill se na něj zmateně podíval. „Co… Co tady děláš?“
Tom se rozhlédl kolem sebe a pokrčil rameny, ruce si vtlačil do kapes bundy nadměrné velikosti. „Jen jsem se chtěl ujistit, že ses vrátil domů v pořádku.“
„Opravdu?“ Na Billových rtech se objevil náznak úsměvu. „Jo, myslím, že jsem v pořádku. Jen jsem zrovna přemýšlel nad tím, jak se vplížit dovnitř, to je všechno.“
„Proč prostě nepoužiješ přední dveře. Bydlíš tady, pamatuješ?“ Tom nevěřícně nakrčil obočí a olízl si rty.
„Ach, ano, díky za připomenutí,“ Bill obrátil oči v sloup a nakopl Toma do nohy. „Co ti Bu vlastně chtěl?“
„Oh…“ Tomova tvář zvážněla. „Má rozjednaný velký boj a chce do něj mě.“
„Chceš říct, že… Ty budeš bojovat?“ Bill cítil, jak se v něm nashromáždilo nadměrné množství obav.
„Samozřejmě, to je to, co dělám. Nebo jsi zapomněl? Možná si jen myslíš, že je teď moje práce, abych vařil pro tvůj zadek a opravdu dobře tě ošukal,“ Tomův tón byl lehký, ale jeho slova měla správný účinek.
„Ne, ne, já vím, že tohle není tvoje práce,“ zabručel Bill a kousl se do vnitřku tváře. „Já jen… Zvykl jsem si, že nebojuješ, to je všechno. Říkáš, že je to velký boj?“
„Jo, chlápek ze států, který je zatím neporažený,“ zamumlal Tom, zhoupl se na nohách a otřásl se. „Kurva, je tady zima.“
Bill se cítil naštvaný, jak to Tom bagatelizoval. „Tak proč to musíš být ty, kdo bude bojovat? Proč ne Knox, Leech nebo ten chlápek Grim?“ Bill si zkřížil ruce na hrudi.
„Protože oni nemají mou pověst. Hádám, že to nevíš, ale já jsem taky neporažený. Nezpochybňuj zatraceně to, čeho jsem schopný,“ zamračil se Tom slabě a zavtěl hlavou.
„Já to nezpochybňuju, jen nechápu, proč to musíš být ty. Vypadá to, že Bushido dává nejvíc práce tobě,“ odpověděl Bill ostře.
„Možná proto, že jsem nejlepší a on mi věří? Bože, Bille, ty víš, jak posrat mou náladu během několika vteřin,“ Tom si rukama promnul spánky. Bill se odmlčel a pohlédl na zem.
„Podívej…“ řekl Tom opatrně po chvíli. „Já vím, co dělám. Dělám tohle už dlouhou dobu. Měj ve mně trochu víry, ano?“ Zašeptal Tom a jeho hlas zněl o něco blíž, takže Bill vzhlédl a spatřil jej přímo před sebou.
Bill své čelo přitiskl k Tomovu a pomalu přikývl. „Omlouvám se, jen se o tebe z nějakého nevysvětlitelného důvodu bojím.“
„Víš… Ať je to jakkoliv nepříjemné, nevadí mi to,“ zamumlal Tom a zhluboka vzdychl.
„Proč ne?“ Bill se odtáhl a pohlédl na Tomovu tvář, zatímco svýma ledovýma rukama obalil Tomovy dlaně.
„Nikdy jsem neměl nikoho, kdo by měl o mě strach,“ přiznal Tom.
„Oh,“ Bill ze sebe sotva dostal nějaké další slovo. Bylo tady milion věcí, na které by se mohl v tu chvíli zeptat, ale naučil se na Toma netlačit, když se sám otevírá, a tak se mu místo toho rozhodl dát polibek na rty.
Tom jej políbil nazpět a po minutě se odtáhl a dýchal horký dech na Billovy rty. „Ještě jsi mi neřekl, proč ses chtěl vplížit do svého bytu?“
„Aby mě můj spolubydlící neviděl takhle… Prostě potřebuju noc, abych se prospal a vymyslel, co mu sakra řeknu,“ zamračil se Bill a pohlédl vzhůru ke svému bytu.
„A proč si myslíš, že jsem tady?“ Tom vzal Billa za ruku a propletl s ním své prsty, když se na něj Bill zmateně podíval. „Potřebuješ někoho, Bille, kdo je mimo všechno tohle svinstvo. Když se něco stane, potřebuješ osobu, na kterou se můžeš obrátit a která tě od toho všeho může dostat pryč v případě potřeby.“
„Ale… Ty-“ začal Bill.
„Ne, poslouchej, v perfektním světě bych tu byl pro tebe a ty bys tady byl pro mě, kdyby se v boji něco pokazilo. Ale kdo ví, možná budeme oba dva sraženi na kolena a já se o tebe nebudu moct postarat tak, jak bys potřeboval,“ promluvil Tom jasně a podíval se Billovi přímo do tváře.
Byla v tom logika, ale Billovi bylo téměř špatně, když si představil, jak čelí Gustavově posouzení a vidí obavy a ublížení v jeho očích. „Jen… Já nevím, co na to říct. Jsem už tak zvyklý lhát, víš? Říct pravdu vypadá téměř… Nemožné.“
„Pomůžu ti,“ zamumlal Tom Billovi do ucha, než jej lehce políbil na spánek.
„Možná se ti pokusí nakopat zadek…“ varoval ho Bill.
„Nech ho mě praštit, pokud bude chtít, zasloužím si to,“ povzdechl si Tom a šťouchl do Billa. „Pojď, jdeme. Kurva, mám pocit, jako bych měl schůzku s rodiči nebo tak něco.“
Bill se trochu napjal, ale vynutil ze sebe slabé zasmání. „On není tak špatný. Jen trochu nesnesitelný,“ zašeptal a začali stoupat po schodech. „Hej… Děkuju ti za tohle.“
„Budu ti krýt záda, Bille. Já opravdu nevím, co jsme… Ale vím, že nechci vidět lidi, kterým na tobě záleží, jak se obrátí proti tobě.“
„Taky ti budu krýt záda, Tome. Já vím, že nejsem tak drsný a zastrašující jako ty, ale… Dokážu udělat pěkně nelítostný mrcha-výraz, když je to nutné,“ ušklíbl se Bill a pak se rozesmál, když Tom protočil oči.
„Prosím. Dám ti vědět, až budu potřebovat, abys za mě někomu věnoval mrcha-výraz, platí? Jdeme, zatraceně mrznu,“ otevřel Billovi dveře činžovního domu a vykročil směrem do neznáma.
„Platí,“ vydechl Bill a doufal, že Gustav v televizi okukuje kozy, což by mohlo zmírnit jeho šok. Bez ohledu na to, stejně kurevsky vylítne, to Bill věděl.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Mrcha-výraz 🙂 Co to jako je ? 🙂
Jem zvědavá na Gustavovu reakci. Je dost velký magor na to, aby z toho byl nadšený ale určitě se bude o Billa bát a bude naštvaný, že se mu nesvěřil, ne ? No, nechám se překvapit… Je moc hezké jak se to mezi klukama pořád vyvíjí, tohle už opravdu vypadá na lásku 🙂 Ale tak nějak tuším, že se ještě může hodně věcí pokazit…
Díky moc za překlad
To to ráno PO ma poriadne vyplašil, už som sa fakt zľakla, že má Bill pravdu a Tom sa bude hrať znovu na kamoša. Strašne ma potešilo, keď sa priznal, že sa obliekol a odišiel len preto, lebo Billa znovu chcel:) Bolo to krásne ráno.
Výplata je skvelá, ale radšej by som bola, keby sa odtiaľ Billovi s Tomom podarilo odísť.
Som zvedavá na Gustavovu reakciu 🙂 Ďakujem za super preklad.
Opět krásný díl 🙂
Bill si pěkně vydělal, i když většinu shrábnul hajzlík Bu 😛 Vždycky když si přečtu jeho jméno, vybavim si krávu, co dělá bůůů 😀
A mezi ním a Tomem je to prostě tak pěkňoučký… 🙂 Úplně se nad nimi rozplývám.
Nemůžu se dočkat Gustavovy reakce. Věřím, že bude stát při Billovi a Tomovi, ačkoliv bude nejdřív vyšilovat. A mam tušení, že ještě sehraje v tom všem svou roli 🙂
Moc se těším na další díl a děkuju za překlad 🙂
Jsem zvědava jak se Gustav bude tvářit na Toma.
Ráno vyzeralo pekne napäto, ale našťastie sa to potom vyriešilo. Chvíľku som sa takmer bála, že sa Tom bude tváriť akože nič.
Bushido samozrejme zhrabol najviac, to by proste ani nebol on! Ale popravde by aj mňa zaujímalo, koľko si vlastne nechal – pre takú lepšiu predstavu o tom, koľko Bill za ten zápas zarobil.
Budúci Tomov boj… neviem, prečo, ale mám z neho blbý pocit. Dúfam, že v tom nebude nejaký podraz alebo niečo také.
A koniec – súhlasím s Tomom, že Bill potrebuje mať nikoho vonku a Gustav je na to tá správna osoba. Ale som poriadne zvedavá na jeho reakciu 😀
Ďakujem za preklad.
Heh, Billa jednou ta jeho neschopnost drzet hubu bude stat poradny monokl… ptat se sefa bandy na jeho obnos penez je dost husty 😀 ale treba u Toma si taky rikam, co jeho mama. Kde asi je. Nicmene pokud je jeho otec takova nasilna svine, treba je mrtva nebo utekla. Uvidime, nepochybuji, ze se to dozvime.
Z Tomova nasledujiciho boje mam trochu vitr. Bill neni jediny, kdo se o nej boji! Ackoliv Tom je v tehle povidce silny bojovnik, ja si toho realneho neumim predstavit jak vyhrava – nic mimo divcich roztrzek s tahanim za vlasy 😀 ale u Billa to mam stejne.
Jinak jsem rada, ze si kluci to rano vysvetlili. Ted by me zajimalo, jestli Gustav nakope Tomuv zadek 😀
Dekuji za preklad!
Krásna kapitola a na to stretnutie sa veľmi teším:)
Myslím, že měl Tom dobrý nápad s tím, říct Gustavovi pravdu o tom všem. Bill by si stejně nemohl do nekonečna vymýšlet z čeho je zraněný, protože by to začalo být Gustavovi a celému okolí divné, že je najednou Bill neustále celý rozbolavěný a má viditelné modřiny. Ještě by si pak Gustav začal myslet, že Billa mlátí jeho nový přítel! Sice se trochu obávám Gustavovy reakce, ale není se čemu divit. Na jeho místě bych asi v první chvíli chtěla Billa okamžitě dostat z tama, kam se dostal, tak uvidíme, jak na tom bude Gustav, a zda Tom dostane nějakou nakládačku. 😀
A strašně moc se mi líbí, jak se to začíná mezi klukama rozvíjet! Sice jsem na začátku dílu měla maličko strach, že se k sobě teď budou kluci chovat všelijak, ale jen jsem doufala, že je jim oboum buď trapně, a nebo že mají nějaké nedořešené věci. Proto jsem byla velice ráda, že se to velmi brzy urovnalo a kluci se tak alespoň nemusí trápit kvůli jejich vztahu.
No a ohledně Tomova nastávajícího boje se asi nemusím o ničem zmiňovat, protože je určitě všem jasné, jak jsem zásadně proti a jak bych to nejraději už teď všechno zrušila. 😀 Nevím proč, ale i když vím, že Tom zatím nebyl poražen, mám strach, že to teď bude prvně a že na tom bude hodně, hodně špatně. 🙁 Snad se mýlím!
Moc děkuji za překlad, Zuzu! ♥