autor: Janule
L.A. pátek 3. ledna
„Nechtěl jsem…“ Další slova už nedořekl, ztratila se v Billových rtech. A on neuhnul. Neuhnul dokonce ani ve chvíli, kdy se Bill váhavě přitiskl víc, a dokonce ani tehdy, když ucítil Billovu ruku za svým krkem, jak si ho přitahuje, a špičku jeho jazyka, jak se nesměle dobývá dovnitř. Byl poražený. Nemohl se ani hnout. A vůbec netušil proč…
Tohle přece není správné, běželo v počáteční panice Tomovi hlavou, zatímco místností zněly tóny jeho kytary a Billův zpívající dětský hlas. Tehdy se to stalo. Když měl Bill tenhle hlas. Tehdy se poprvé a naposledy líbali. Bylo jim čtrnáct, byli opilí a bylo to tak vášnivé a krásné, až se jim z toho oběma zatočila hlava. Tom se cítil úplně stejně jako tehdy, byl překvapený, jak přesně si tu situaci najednou vybavuje. Vzpomínky jako by se náhle vynořily z podvědomí, pocity se vrátily v plné síle, srdce mu tlouklo až v krku, když oplácel svému dvojčeti polibek, jenže jeho rozum mu zároveň neodbytně připomínal, že teď jsou o deset let starší a tohle by spolu dělat neměli. Tom by měl mít rozum, měl by to okamžitě ukončit, jako to udělal kdysi, jinak si Bill bude myslet, že s tím, co teď dělají, souhlasí. A to není pravda. Nebo se o tom alespoň sám sebe snažil přesvědčit. Ano, je to tak, on to nechce a musí to ukončit. Nebrání se, protože nechce svému dvojčeti způsobit další zklamání. Proto opětuje jeho polibek, žádný jiný důvod to nemá. Jestli to hned teď neukončí a nechá Billa věřit, že to chce taky, neublíží mu tím daleko víc? Musí to ukončit, a to hned.
Po tomhle jasném rozhodnutí jemně chytil Billovu ruku, jíž si ho přidržoval za krkem, a stáhl ji dopředu, aniž by ji pustil. Opatrně, aby se Bill necítil špatně, ukončil jejich polibek. Celé to netrvalo ani deset vteřin, ale jemu ten čas připadal jako věčnost. Chytil Billa jemně za tvář, a aniž by cokoliv řekl, položil si jeho hlavu na své rameno. Nevěděl, co by měl říct. Přesvědčovat teď své dvojče o tom, že není správné se líbat, a už vůbec ne tímhle způsobem, neměl odvahu. Věděl moc dobře, jak by to Bill vzal, a to nemohl dovolit. Byl zraněný, dezorientovaný v pro něj neznámém světě, a Tom byl ten jediný, koho tu měl, koho znal a komu důvěřoval. Kdyby teď začal mluvit o tom, že má přítelkyni, kterou si hodlá vzít za manželku, až se k němu vrátí, určitě by to Billa rozrušilo a všechno by se jen zhoršilo. Skoro se zastyděl sám před sebou, když si uvědomil, že si na ni za celou tu dobu, kdy ho Bill líbal, ani nevzpomněl.
Nakopal by se za to, že se rozhodl ulevit svému vlastnímu pocitu ztracenosti a ukázal Billovi nahrávací studio. Co si vlastně myslel? Ať už to bylo cokoliv, nenapadlo ho, že na to bude jeho bratr reagovat takhle. Domníval se, že bude mít radost, co všechno spolu dokázali, jak daleko to dotáhli, že si možná konečně na něco vzpomene, až uslyší Monzun, ale ani ve snu nepomyslel na to, že bude Bill reagovat pláčem. Od toho úrazu plakal nějak moc často. Musel být zoufalý.
„Miluju tě, Tomi,“ vydechl Bill těsně vedle jeho ucha. Znělo to spíš jako ševelení větru, šeptání, skoro by se dalo přeslechnout.
„Já tebe taky,“ vzdychl Tom. Nemohl lhát, byla to pravda a oba to věděli, „ale tohle nemůžeme,“ sebral v sobě veškerou odvahu. Zatímco jeho ruka hladila Billova záda, snažíc se ho udržet v klidu, dál potichu mluvil. „Jsme bratři, Bille, dvojčata. Nemůžeme…“
„Ale ano, můžeme,“ posadil se náhle Bill a zadíval se Tomovi do očí. „Můžeme, Tomi, a je to to nejlepší, co spolu máme. Sice nejsme slavní, ale máme jeden druhého, to nám nikdo nemůže vzít.“
„Žiješ ve vymyšlené realitě, Bille. My jsme slavní a to, co si pamatuješ, se nikdy nestalo.“
„Ne, to není pravda. Já sice nevím, co se stalo, ale vím stoprocentně, že to, co si pamatuju, jsem taky všechno prožil,“ Bill teď vypadal odhodlaně, jako by se konečně rozhodl bojovat za svou pravdu. „Nezapomněl jsem nic, Tomi, ani to, jak tě během pár vteřin dostat do postele, když zrovna nemáš po práci náladu,“ sklonil se k Tomovu uchu, „nebo kam tě líbat, abys byl pro mě okamžitě připravený,“ přitiskl rty přesně na stejné místo jako v nemocnici, olízl ho jazykem a lehce se přisál. Přesně tohle Tom miloval, a reakce přišla záhy, ucítil napětí v rozkroku… ale o tom věděla jen…
„To ti řekla Ria,“ zašeptal, musel potlačit zasténání.
„Ne!“ odtrhl se od něj v tu ránu Bill, když mu došlo, co Tom řekl. „Žádná pitomá ženská mi nemusí říkat, kam mám líbat svýho kluka, když ho chci vzrušit,“ téměř křičel Bill, v očích blesky.
„Uklidni se, Bille,“ chytil Tom duchapřítomně bratrovy ruce, které se ho co nevidět chystaly uhodit, nebo to tak alespoň vypadalo.
„Nechci se uklidnit,“ odsekl Bill vztekle a zavrávoral, když se snažil Tomovi vytrhnout, aby se zvedl. „Mám toho dost!“ vykřikl, ale hlava ho v tu chvíli zradila a donutila ho se posadit zpátky na sedačku vedle Toma, ačkoliv by byl v tu chvíli nejradši co nejdál. „Já chci domů,“ vzlykl zoufale, hlavu v dlaních. „Já chci zpátky svůj starý život.“
Tom jen zkoprněle sledoval své opět vzlykající dvojče, jak se mu hroutí před očima. Sakra. Celé to podělal. Co teď? Potřeboval by pomoc, radu, cokoliv… nevěděl si rady s tímhle emocionálním uzlíčkem nervů, který se třásl a plakal. Nebyl žádný psycholog, aby věděl, co říct, jak se chovat. Jejich dvojčecí spojení, které spolu jako děti mívali, se právě kvůli té nešťastné události před deseti lety rozpojilo, a on teď mohl jenom odhadovat, jak se jeho dvojče asi cítí. Něco ale udělat musí, nemůže jen tak sedět a zírat, co způsobil. Opatrně se k Billovi naklonil a přes jeho počáteční odpor si ho přitáhl zpátky do náruče.
„Nebreč,“ zahučel do bratrova ucha. „To se spraví,“ utěšoval ho.
„Ne,“ zavrtěl Bill nešťastně hlavou. „Nespraví.“
„Ale ano,“ snažil se Tom. „Pojď, půjdeš si lehnout, potřebuješ si odpočinout,“ zkusil to jediné, co považoval momentálně za správné.
„Nechci odpočívat, chci domů,“ vzlykl nešťastně Bill. „Chci k nám do Loitsche, za Scottym, za…“ chvilku se zarazil, „za mým Tomem,“ konečně dořekl, ačkoliv věděl, jak absurdně to zní.
Na tohle už Tom neměl co říct. Bylo mu Billa tak líto, že mu skoro vyhrkly do očí slzy. Čím si tohle zasloužili? Co komu, proboha, udělali tak strašného, že je muselo tohle potkat? Byla to daň za jejich slávu? Nebo za peníze, které jim ta sláva přinesla? Byla tohle nějaká zvrhlá spravedlnost? Tom nevěděl. Mohl se jen modlit, aby to bylo co nejrychleji za nimi. Hned zítra objedná Billa k tomu doporučenému psychologovi, snad jim alespoň trochu pomůže. Tohle on sám nemůže zvládnout.
Zatímco přemýšlel, Bill se v jeho náručí pomalu uklidňoval, zvolna a pravidelně dýchal, zatímco místností zněl jeho dětský hlas úpěnlivě žádající, aby ho někdo zachránil. Jak krásná písnička a jak moc teď platil její text. Potřebovali zachránit. Oba.
~*~
Celý zbytek dne byl Tom zavřený v nahrávacím studiu, zatímco Bill nahoře spal. Usnul celkem brzy poté, co ho Tom doprovodil do ložnice, byl jak fyzicky, tak emocionálně unavený. Chvíli poté, co se Bill uložil do postele, volala máma a Tom se musel hodně přetvařovat, když jí sděloval optimistické prognózy, co se týče bratrova zdraví. Nelhal, ale taky neříkal celou pravdu. Naštěstí mu uvěřila a slíbila, že brzy zavolá, aby mohla mluvit i s Billem. Toho se Tom bál ze všeho nejvíc. Když už byl vyrušen od práce, zavolal nejdřív Andreasovi, který se vrátil do Berlína kvůli nějaké lukrativní zakázce, a pak Gustavovi. Oběma řekl o Billově paměti pravdu a měl pocit, že část té tíhy z jeho ramen spadla, už v tom nebyl sám. Andreas se po prvotním šoku vyptával na podrobnosti Billova fiktivního světa a stejně jako Tom nemohl uvěřit, že se něco takového může stát. Pikantní podrobnosti o jejich vybájeném sexuálním vztahu Tom samozřejmě vynechal, i vzhledem k tomu, jak reálný měl v jejich minulosti základ, ale i tak to bylo na jejich nejlepšího kamaráda až dost. Slíbil, že hned jakmile bude mít zakázku hotovou, skočí na první letadlo a vrátí se zpátky, aby byl Billovi nablízku. Bohužel, dřív jak za dva měsíce to být nemohlo.
Gustav, který normálně neřeší skoro nic a všechno bere s klidem, zněl v telefonu po Tomově oznámení dost vyděšeně. Slíbil, že Georgovi všechno řekne, aby to Tom nemusel znovu opakovat, a stejně jako Andy se snažil kytaristu vyzpovídat a současně podpořit slovy a slibem brzkého příletu. Předpokládal, že by mohli během měsíce s Georgem všechno zařídit a na pár týdnů přiletět a strávit tak s Billem čas, který by mu měl pomoci se vzpomínkami. Pokud chtěli ještě někdy vzkřísit Tokio Hotel a vydat album, museli být pohromadě. Jen tak se mohl Bill naučit znovu všechny písničky. Oni čtyři byli pohromadě vždycky silní a teď nastal čas se znovu spojit.
Ria nevolala. Tom nevěděl, co dělat. Když ji vezl včera ke Katie, skoro nemluvili. Tom věděl, že ať už by řekl cokoliv, výsledkem by byla hádka. Nic jiného si v téhle situaci neuměl představit. Seděla na sedadle spolujezdce tiše, bylo na ní vidět, že o hádku taky nestojí, tak nakonec probrali jen technické detaily vyplývající z jejího stěhování. Auto, které jí Tom koupil k narozeninám, měla zrovna v servisu na garanční prohlídce, proto ji musel odvézt. Jinak by se vůbec neobtěžovala ho o to žádat, byla samostatná. Klíče od domu si na jeho žádost nechala, aby mohla kdykoliv přijít, ale Tom z jejího chování cítil, že se tomu bude snažit prozatím vyhnout. Řekla to jasně. Nechce Billa nějaký čas ani vidět. Když se loučili, nechala se sice políbit, ale vzhledem k tomu, že opodál byli Alex a Katie, neměl Tom šanci na cokoliv významnějšího. Když jí dnes ráno vezl Pretty, měl v plánu ji někam odtáhnout do soukromí a probrat situaci v klidnější atmosféře, než byla včera, ale nedostal šanci. Dámy byly zrovna na odchodu, jely vyzvednout Riino auto a na nákupy.
Byl zklamaný. Nikdy by ho nenapadlo, že když konečně sebere veškerou svou odvahu a požádá Riu o ruku, ona ho takhle lehce odstrčí kvůli jedné pitomé hádce s Billem. Uvědomoval si, o co přesně Rie jde, ale stejně se cítil jako kus hadru. Tak nějak bylo asi všem těm holkám, co mu kdy v životě prošly postelí. Kolikrát slyšel to proklaté „miluju tě“, a nesnášel to. Znamenalo to, že se zase spletl a místo sebevědomé coury si do postele vybral fanynku, která do něj byla bezhlavě zamilovaná. Neměl tyhle holky rád, protože v něm vzbuzovaly pocit viny. Byly zmalované a oblečené skoro stejně jako holky z výloh v hamburském St. Pauli, a ačkoliv se snažil nevybírat si ty, které to evidentně předstíraly, většinou měl špatnou ruku. Hrál si sice na tvrďáka, ale pokaždé mu jich bylo svým způsobem líto, když je vyprovázel z hotelového pokoje. Jejich pohledy byly většinou smutné a vyčítavé a on se proto naučil nedívat se jim do očí. Až Ria ho dostala, když ho několikrát po sobě odmítla. Smála se mu. Říkala mu štěně, když za ní běhal jako posedlý. To byl přesně způsob, jak sbalit Toma Kaulitze. Nevrhnout se mu hned do postele a dělat se vzácnou. Byla neuvěřitelně krásná, ale nejen to, byla taky chytrá, a to byla kombinace, které podlehl. Když mu konečně po dvou měsících snažení dovolila ji políbit, cítil se jako vítěz. Byla jeho. Královna krásy. A teď bylo všechno v háji.
Trhnul sebou, když mu zazvonil telefon. Alex. Další problém na obzoru. „Ahoj, Lexi,“ pozdravil, když přijal hovor. „Bill spí,“ rovnou dodal, aby bylo jasno, že je momentálně nedostupný. „Jo, není mu ještě moc dobře,“ odpovídal víceméně mechanicky na kamarádovy otázky. „Já nevím,“ reagoval váhavě na možnost návštěvy. „Říkala ti Ria, co se mu stalo, ne? On tě vůbec nepoznává, ukazoval jsem mu fotku.“ Chvilku poslouchal Alexovo naříkání, dovedl si představit, jak na něj takováhle zpráva musela zapůsobit. „Ne, vážně ne, Lexi, on úplně zapomněl anglicky. Ani by ti nerozuměl,“ zdůvodňoval své odmítnutí. „Až mu bude líp, tak se určitě potkáte, ale prozatím to vážně nejde.“ Ukončil hovor. Neměl náladu na zamilovaného návrháře, co vypadal jako medvěd brtník. Sice byl fajn, ale jeho očividná láska k Billovi lezla Tomovi občas na nervy. Byl u nich poslední dobou navezený čím dál tím častěji, a to, jak na Billa zbožně zíral, se prostě nedalo přehlédnout. Nechápal, že to Bill neviděl, pokud to teda nepředstíral. „Tak co, Barone, půjdeme se ven proběhnout, ne?“ oslovil psa, který okamžitě zvedl hlavu, když zaslechl slůvko ven. „Potřebujem oba na vzduch.“
~*~
Bill nespal. Nemohl usnout, ačkoliv by tak strašně chtěl. Nejradši by usnul a probudil se doma v Loitsche, ale hlava mu třeštila jako blázen, ačkoliv si vzal už dva prášky proti bolesti. Nebyly k ničemu. Když Tom nakoukl do ložnice, předstíral spánek, aby s ním nemusel mluvit. Tom ho odmítl, a to Billa mrzelo. Už to vypadalo tak nadějně, když ho políbil, ale pak přišla studená sprcha. Snažil se pochopit jeho postoj, ale pořád se nemohl smířit s tím, jak moc jiný je. Jeho Tom v Loitsche byl tak láskyplný, staral se o něj, aby mu v životě nic nechybělo, ačkoliv mu to dalo sakra práci vydělat peníze pro ně oba, a on mu to tak rád vracel nejen v posteli, ale i v tom, jak se zase on staral o Toma. Milovali se a Bill si myslel, že je to až do konce jejich společných životů. Jenže to se změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Tenhle Tom měl všechno, na co si ukázal, drahá auta, dům, mobil, jídla plnou lednici, ale stejně jako ta lednice byl taky chladný. Je možné, že je pravda, co se říká, že peníze a sláva člověka zkazí? Byl by takový i jeho Tom, kdyby se jim podařilo proslavit? Těžko říct.
Dole bouchly dveře. Tom odešel, aniž by mu něco řekl. Ale myslel si, že Bill spí, tak je to pochopitelné. Nejspíš šel jen vyvenčit Barona. Byl to milý pes, uvažoval Bill, ale Scotty to není. To byl kříženec chytrý jako liška. A to štěně, co si prý pro něj pojedou v únoru, je sice na fotkách hezká hnědobílá kulička, ale taky to není ono. Měl splín. Potřeboval náruč, která by ho utěšila, kam by se mohl schoulit pro trochu lásky. Potřeboval svého Toma.
Zazvonil domovní zvonek. Bill otevřel oči. Kdo to mohl být? Tom je pryč, je tady úplně sám. Měl by jít otevřít? Nebo radši ne? Posadil se na posteli. Zvonek se po chvíli ozval znovu. Co když je to něco důležitého? Co když si Tom zapomněl klíče? Zvedl se z postele a vydal se po schodech dolů. Mezitím se zvonek ozval ještě dvakrát, návštěvník byl netrpělivý. Bill vzal váhavě za kliku a otevřel dveře. Za nimi nikdo nestál. Zvláštní. Až když zvedl oči, uviděl za bránou poskakovat vysokého vousatého muže. Mával na něj a něco volal, ale Bill na tu dálku nerozuměl. Všiml si vpravo vedle dveří domácího telefonu s obrazovkou. Blikalo červené světýlko. Zkusmo na něj přitlačil prst, a v tom se branka se bzučením otevřela. Aha. Přišel na to, jak pustit hosta do domu. To byl celkem úspěch. Branka za vysokým mužem zaklapla a až v tu chvíli Billovi došlo, co provedl. Vždyť to může být úplně cizí člověk. Co když ho přišel okrást nebo rovnou zabít?
Než se stačil Bill vzpamatovat, doklusal vysoký vousáč až k němu a popadl ho do náruče, přičemž celou dobu opakoval jeho jméno a pár dalších anglických slov, kterým Bill ani za mák nerozuměl. Nevypadal nepřátelsky, na to byl jeho úsměv na tváři moc nadšený. A hezky voní, pomyslel si Bill, když se ocitl v jeho teplém náručí. Tohle určitě nebyl ani zloděj ani vrah. A evidentně o něj stál víc než jeho vlastní dvojče. To nebyl špatný začátek, problesklo Billovi hlavou. Tom byl odjakživa na všechny chlapy, co se kolem Billa kdy šustli, žárlivý. Možná ten zdejší bude podobný. To se ještě uvidí…
autor: Janule
betaread: Allka
Chúďatko Bill, dúfam, že Tom praskne od žiarlivosti. Ako môže byť taký necitlivý hajzlík. Trhalo mi srdce keď Bill povedal, že chce späť "svojho Toma".
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu 🙂
Chudák Bill…Bylo mi ho moc líto, jak ho Tom odmítnul. A když pak řekl, že chce zpátky svůj starý život a svého Toma a nějaká sláva mu byla ukradená… z celé téhle podivné čtyřku mu fandím nejvíc, je v naprosto nemožný situaci a trpí víc než všichni ostatní ale taky nejvíc bojuje, je to frajer. O to víc, mě zase dneska sral Tom. A to už minule vypadal, že pomalu dostává rozum. U těch jeho úvah o Rie se mi zvedal kufr. Tuhle povídku nějak moc prožívám :- D Přece do té ženské nemůže být opravdu zamilovaný a city k Billovi si prostě zakàzat…
Ten vousáč, to byl Alex ? Ten co je zamilovaný do Billa ? Bylo by skvělé, kdyby Tom začal žárllit ale tenhle mamlas mě spíš zase naštve tím, že si bude myslet, že je to tak lepší…
Díky moc za další skvělou kapitolu
Billa je mi pořád líto, ale líbí se mi, jak je rozhodnutý bojovat 🙂 A Tom mě naopad dneska překvapil. Sice se mi jeho myšlenky pořád nelíbí, ale poprvé tady vidím nějaké náznaky toho, že mu Bill přece jen není až tak lhostejný, jak se celou dobu snaží předstírat… A to se mi zdá jako mooc dobrý začátek 🙂
Alexe sice ráda nemám, ale pokud poslouží k tomu, aby se Tomovi definitivně rozsvítilo, tak ho nějak překousnu 😀
Držím Billovi palce!!!
(a těším se na příští týden do Loitsche 🙂 )
To od Toma nebylo moc pěkné ale jsem zvědava na reakci vůči Alexovi (myslím že je to on)
A presne niečo takéto som čakala! 😀
Tom ma síce trošku prekvapil, keď priznal, že aj on Billa miluje, ale potom samozrejme musel začať s tým, že to nie je správne a tak podobne. A ako rozmýšľal nad tou Riou.. no dúfam, že tá sa tak skoro zase neukáže 😀
Billa mi bolo strašne ľúto, ako povedal, že nevie, čo sa stalo, ale toto nie je jeho život. Že chce späť svoj stará život a hlavne svojho Toma. 🙁
A koniec – rátam, že ten muž bol Alex? Páči sa mi, ako sa ho Bill rozhodol využiť, aj keď mu nerozumie ani slovo, aby donútil Toma žiarliť. Dúfam len, že sa mu to podarí. 🙂
Ďakujem za časť.
Achjo, největší chudák je asi Bill tady, je mi ho vážně hrozně líto. Jak se s Tomem líbali a pak mu Tom řekl, že to není správné… Nejradši bych ho nakopla do zadku, je to moc, moc, moc správné!!! 😀 Ale potěšilo mě, že aspoň při Tom nemyslel na Riu a Billa taky miluje. Sice ne tak jako on jeho, ale to se může přeci změnit, ne? Spíš mě překvapuje, že se Ria ani neozve, nic. To ta láska asi nebude tak skvělá, že? Alespoň ne z její strany. 😛
A teď ten konec, Alex si tam přiběhl jakoby nic! 😀 No, myslím si, že se to díky němu ještě dooost zamotá! 🙂
Děkuji za díl a těším se na další! ♥
Málem mi i ukápla slzička, když Bill začal říkat, že chce zpátky domů a hlavně že chce zpět svého neslavného, chudého Toma. Vůbec se mu nedivím! Tenhle Tom se mi ani trochu nelíbí. Je tak šíleně chladný vůči všemu, až tomu nerozumím. Jediné, co mě trošku potěšilo, byla zmínka toho, že Alex Tomovi pomalu začínal vadit. Mohlo by to být proto, že Tom tajně žárlí? No, u tohohle Toma nějak nevím, co si myslet. Je to zabedněný tupec, a občas mi přijde, že snad ani nemá žádné city. Vadí mi úplně všechno, co dělá a i na co myslí. 😀 Strašně moc doufám, že se Billovi povede změnit jej, protože soužití s někým takovým by bylo celkem vyčerpávající.
Držím palce Billovu odhodlání a i když moc nemám ráda, když se ostatní lidé využívají jen proto, aby si další člověk něco uvědomil, tak v tomhle Billovi držím palce a budu doufat, že se mu s pomocí Alexe povede dostat Toma. A nebo když nic jiného, tak aby našel svou vytouženou lásku alespoň v Alexovi! 😀 Horší to bude asi v tom, že Bill rozumí anglicky velké prd!
Moc děkuji za díl! ♥
Mm, takze Bill na to jde pres Alexe xD tohle bude sranda, neumim si predstavit, jak se s nim bude dorozumivat. Opravdu se tesim, doufam, ze Tom skutecne zarlit bude. Prece nezustane s Riou! Jen to ne!
Dekuji za dil :))
Zaclo to tak hezky a pak to slo totalne do kytek.
Je to tak ale realne. Je totiz zcela pochopitelne, ze se po deseti letech snazeni se zapomenout na jejich vasnive narozeninove libani Tom nezlomi ze dne na den. I tak se to ale blbe cetlo. Billovy narky nad tim, ze chce zpatky ke svemu Tomovi do jejich male nemecke diry, mi drasaly srdce. No a Tomovy uvahu nad svou budouci zenou me pekelne nasiraji. On je fakt uplne vedle jak ta jedle. V tehle situaci snad jde, Tomane, i priority ne? Tulpas je to.
Jo, jen tak mimochodem, zajimalo by me, jestli ma tenhle Bill jeste porad na palici obvazy. Cekam totiz, co rekne, az uvidi ten svuj ulizlej blondatej ananasovej sestrih. No a taky by mohl Toma prekvapit treba tim, ze neco uvari, ne? To by Toman cumel:-)
No a medved brtnik me totalne dostal. Chechtala jsem se jak blazen. Jestli chce jit Bill na Toma pres Alexe, tak jsem zvedava, jak to zaonaci. Tenhle Bill je totiz pres sex a erotiku pravdepodobne jiny kalibr, nez ten panic, co skoncil v Loitsche:-D Jenom, aby se mu nakonec loupeznik z Raholce, nezalibil az moc:-)
Dekuji za dilek:-)
Haha 😀 Vyborne Bille! Jen donut tu chladnicku zarlit jako jeste nikdy nezarlil! Behat za "bohyni krasy… nebo kralovnou" jako stene? Pche, od ted by se mel Tom za Billem primo plazit 😛 😀 jako had.. Od zacatku povidky jsem se bala, ze Tom Billa nemiluje, ze miluje Riu atd. Ale dnes jsem si poskocila metr vysoko 😀 Tak ono to tam prece jen je! :3 laska. Billy, to nebyl kouzelny proutek, ale denicek a vubec netusim, jak dopadne nase ctverka 😀 Fantasticka ctyrka… kazdopadne se tesim na to zarleni a bez Rii, se obejdeme, nemusi se obtezovat 😀 … nicim. No wedding!!! Chudera, ta je vic nenavidena, nez Jan Zelenka… nebo (koho vsichni nenavidi?) Proste chudak Rius 😀 na twc blogu je neustale bombardovana a pritom muze byt v realu vlastne fajn holka o.O zena… Spatnej zanr pribehu, devce 😀 TWC, kazda holka je nepritel!!!
Dekuju za dil a uz sem natesena na pokracovani! :3 to bude jizda 😀
ty jo. při čtení začátku mě přepadl úplně stejně frustrující pocit. tenhle Bill přišel o všechno.. Bill v Loitsche přišel o slávu, ale druhý Bill přišel přesunutím do LA o lásku. ještě že oba jsou dostatečně chytří a mazaní, aby se jim podařilo oboje opět získat. 🙂
trochu mě fascinují Tomovy myšlenkové pochody. na jednu stranu chce dát Billovi vědět, že ho miluje a je jeho všechno, na druhou stranu mu nepříjdou projevy lásky normální. asi už mi v hlavě naprosto přeskočilo, už se v tom twincestním světě pohybuju moc dlouho, až mi to příjde naprosto správné a přirozené. 😀 tak proč né Tomovi? 😀
jsem zvědavá, s jakým plánem teď Bill příjde, to bude hotová telenovela. 😀 tak hlavně aby to nebyla řecká tragédie a všechno dopadlo dobře.
Nějak si nemůžu zvyknout na to skákání mezi realitama… Vždy když doctu kapitolu mě nejvíc zajímá dějová linie L A a nebo Loitsche… Uzasny !!!!