autor: Dark Princess
„Co je?“ nechápal Andy. Pak mu šokem málem vypadl talíř z ruky, když uviděl příchozího. Kurva, problesklo mi hlavou. Těžko říct, kdo z nich byl víc v šoku. Kšiltovka a staré triko rozhodně nebylo dostatečné maskování.
„Co tady chceš?“ zeptal se otráveně Tom, snažil se tvářit jakoby nic.
„Nic na mě nehraj. Co má tohle znamenat?! Tenhle tady byl včera u mě pro fet! Co to má být?!“ rozkřičel se.
„Věc se má tak, že dvojčata tě mají plné zuby,“ chopil se toho Andy, „a vymysleli jsme takovou věc. Nepřerušuj mě!“ křikl, když druhý muž otevřel pusu, pak pokračoval. „Věc se má tak, že kluci udělali nahrávku, kterou bys určitě nechtěl, aby byla zveřejněná. Já jsem udělal několik hezkých obrázků u tebe doma, sám sis to vyrobil, když jsi tak blbý.“
„Chceme, aby se zrušila naše smlouva s tebou, a taky nám tady podepíšeš, že věci, kterými jsi nás vydíral, zničíš. Jestli ne a jestli nás nenecháš být, tak to zveřejníme nebo na tebe podáme trestní oznámení,“ vychrlil na něj Tom. Doufal, že když to na něj takhle vypálí, nebude schopen odporovat. V mužových očích se objevil strach. Ale ne z jejich podmínek.
„Sakra, kde je ten fet?! Johnny mě zabije, chápete?!“ vyjekl s nefalšovaným děsem v hlase.
„Jo? Tak to bychom měli vyřešené,“ pokrčil Andy lhostejně rameny a šel odnést talíře od snídaně do dřezu.
„Tohle není sranda! Podepíšu vám, co chcete, všechno smažu a zničím, jen mi dejte ten fet! Sakra vždyť to bylo za patnáct tisíc! On si pro to dneska přijde a já další nemám! Umíte si alespoň vzdáleně představit, co se mnou udělá?!“ řval hystericky.
„Sklapni, kdo to má poslouchat, ještě vzbudíš Billa!“ okřikl ho Andy, „uděláme to takhle, tady nám hodíš autogram a pak pojdeme k tobě a dohlédneme, abys dodržel slib,“ dodal tónem, kterému nelze odporovat a podal mu několik papírů a pero. Muž si to ani nepřečetl, jen podepsal na místo, kam mu Andy ukázal.
„Je to všechno?“ zeptal se ostře Tom.
„Jo, přísahám! Kde je ten zasraný fet?!“
„Pak ti řeknu,“ ušklíbl se Tom a dal se na odchod s Andym v patách.
„Máš ho támhle v křoví, blbče,“ křikl Andy, než nastoupil do auta. Ve zpětném zrcátku ho mohl ještě vidět, jak se vrhl do pichlavého křoví.
„Ty jsi mu to hodil do těch bodláků? Tam se to muselo roztrhat, ne?“ nakrčil Tom obočí.
„Jeminánku, já ukázal na ty vedlejší, to jsem ale trdlo,“ zakřenil se Andy a Tom musel zastavit auto, protože v záchvatu smíchu, který dostal, by mohl nabourat.
Když se vrátili do domu dvojčat, Bill už byl vzhůru.
„Kde jste byli?“ zeptal se ospalým hlasem. „A Tome, proč jsi mě včera nevzbudil?“ dodal a nechal se od bratra obejmout.
„Nemohl jsem tě budit, musel sis odpočinout. Teď jsme byli zabezpečit smazání všech věcí, kterými nás ten hajzl vydíral,“ usmál se a vtiskl mu jemný polibek na rty. Andy mu pak pověděl, co se všechno včera stalo, a Tom přidal dnešní události. Ještě toho dne nechali vyměnit zámek, aby se sem žádný nezvaný host s klíči už nedostal. Konečně se zdálo, že je všechno v pořádku. Jenže…
*O pár týdnů později*
Dvojčata několik týdnů nedělali vůbec nic. Teď, když byla smlouva zrušena, odsunuli všechny interview a vystoupení, aby si mohli odpočinout. Dokonce jeli na týden na své oblíbené Maledivy, i když Bill polovinu času pospal a druhou polovinu se válel na lehátku, písku nebo v mělké vodě s přeslazeným ovocným drinkem.
Po návratu domů se Bill vrhl do postele a blaženě se usmál.
„Copak?“ usmál se Tom při pohledu na jeho výraz.
„Je mi skvěle?“ odpověděl tiše Bill. „Nemáme nějakou poštu?“ zeptal se pak a otočil se na záda.
„Nevím, půjdu se podívat,“ řekl Tom. Když se o pár minut později vrátil, v ruce držel obálku, na které bylo napsáno BILL.
„Něco pro tebe, ale bez adresy, to je divné.“
„Ukaž,“ řekl Bill a posadil se. Otevřel obálku a vytáhnul z něj složený papír s jednou větou napsanou na počítači.
„Co to do prdele je?“ nakrčil nechápavě obočí.
„Zní to jako… vyhrůžka? Nebo nějaká šáhlá fanynka zjistila naši adresu? To je divný, radši to zahoď,“ řekl Tom nevzrušeně.
„Jo, máš pravdu,“ přikývl Bill a zmuchlal papír. Zřejmě nějaká pitomá sranda, nic jiného. Papír i s obálkou skončil v odpadcích a už se tím víc nezaobírali. Alespoň na ten den.
Dalšího dne večer Tom dělal pořádek v počítačích ve studiu a Bill, jelikož mu nebyl nijak nápomocný a nechtěl sedět doma, šel s Pumbou na procházku do přírody. Jelikož z L.A. bylo k přírodě daleko, musel jet autem. Zaparkoval co nejvíc na kraji silnice, ať do něj nikdo omylem nenabourá a pustil pejska ven z auta. Nebyla ještě tma, ale už brzy bude. Bill se vždy snažil najít čas na procházky v přírodě. Miloval alespoň na chvíli utéct od ruchu města a užívat si ticho, klid a nenahraditelnou vůni.
Až tady si začal plně uvědomovat události z před několika týdnů. Jsou svobodní, nikdo jim nebude přikazovat a vydírat je. Najednou jeho tělo zaplavila vlna endorfinů, svalil se do měkké, neudržované trávy a z plného hrdla zakřičel. Protože mohl. Pumba k němu přiběhl na krátkých nožkách a nejistě jej pozoroval, jestli jeho páníčkovi náhodou nehráblo.
„Pojď sem, miláčku,“ řekl Bill s širokým úsměvem a přitáhl si pejska do náruče. „Už je všechno v pořádku… všechno,“ šeptal, i když mu Pumba nemohl rozumět.
Když Bill odjížděl, byla už naprostá tma. Jel proto pomalu, nerad řídil i za světla. Najednou si ve zpětném zrcátku všiml auta. Uklidil se trochu ke kraji, aby mohlo lépe projet kolem něj, bylo docela velké a silnice tady byla úzká. Jenže objíždění se nekonalo. Auto jelo za ním stejnou rychlostí. Bill si pomyslel, že je to třeba podobný řidič jako on a sleduje ho, protože je nejistý.
Jenže auto se ho drželo i ve městě. Zkusil tedy objet do kola několik bloků, aby zjistil, jestli ho opravdu sleduje. Když se podíval po několika minutách do zpětného zrcátka, auto bylo pořád tam. Pokusil se podívat na řidiče, ale auto mělo tmavá skla. Najednou mu zavibroval mobil a málem nadskočil leknutím. Nemohl se na něj ale podívat, protože měl strach, že by někde naboural. Mobil po chvilce začal vibrovat v pravidelných intervalech a Billa to šíleně znervózňovalo. Když už to bylo k nevydržení, chytnul ho a hodil na zadní sedadlo. Pak si všiml, že auto za ním mu blikáním naznačuje, aby zastavil.
To sotva! Pomyslel si a šlápnul na plyn. Dostal se z centra až na předměstí, které ale vůbec neznal. S Tomem bydleli na opačném konci a on začínal propadat panice.
Po chvíli ho auto předjelo a začalo zpomalovat, aby ho zastavilo. Bill leknutím prudce stočil volant a hned na to následoval třesk a jeho zděšený výkřik. Náraz jím prudce trhnul dopředu, ale naštěstí bezpečnostní pás zabránil úrazu. Po asi minutě se celý roztřesený rozhlédl. Auto, které ho sledovalo, bylo už dávno pryč.
„Pumbo!“ vyjekl a otočil se dozadu. „Au!“ sykl, když ho zabolelo za krkem. Pejskovi se naštěstí nic nestalo, byl vzadu v přenosce a ta byla připoutaná. Bill byl taky v pořádku, akorát k smrti vyděšený. Odepnul si pás a natáhl se dozadu pro telefon. Měl v něm hromadu prázdných zpráv od skrytého čísla.
„Co to kurva je?!“ zamumlal si pro sebe a třesoucí se rukou naťukal bratrovo číslo.
„Copak, brouku?“ ozval se po druhém zvonění uvolněný hlas jeho bratra. Když ho uslyšel, až tehdy si uvědomil, co se mu mohlo stát. Dolehly na něj emoce z prožitého šoku a vydal neidentifikovatelný, plačlivý zvuk.
„Bille?! Co se děje?!“ vyjekl Tom, když to uslyšel.
„Tome, j-já měl ne-nehodu, p-prosím, přijeď p-pro mě,“ vykoktal, když měl svůj hlas znovu pod kontrolou.
„Proboha Bille! Jsi v pořádku?!“
„J-jo, jsem, já jsem jel pomalu, a-ale nevím jak je n-na tom auto.“
„Naboural jsi, když jsi jel pomalu?!“ nechápal Tom. „Dobře, to je jedno, kde jsi?“
„Já nevím,“ kníkl Bill a rychle si otřel oči.
„Dobře, zapni si na mobilu sledování, já tě najdu, jo?“
„Dobře,“ špitl Bill. Pak pomalu vystoupil z auta a šel zkontrolovat Pumbu, nohy měl jako z gumy, sotva ten kousek k zadním dveřím došel.
Ani ne za dvacet minut za jeho autem zastavilo další – Tomovo. Rychle vystoupil z auta a posadil se na obrubník vedle svého bratra, který držel Pumbu v náručí. Okamžitě psa pustil a přitiskl se k bratrovi.
„Ach Tomi,“ zamumlal a pevně se ho chytnul.
„Hlavně že jsi v pořádku,“ povzdechnul si Tom a pohladil ho po zádech. „Zavolal jsem odtahovku pro tvé auto, za chvíli tady budou, pak pojedeme domů,“ dodal a rychle, tak, že si toho nikdo nemohl všimnout, mu vtiskl polibek na rty.
O několik dnů později Bill našel ve schránce další dopis bez adresy:
„Tome, já mám z toho blbý pocit,“ řekl, když položil dopis před něj na stůl.
„Chceš jít na policii?“
„Já nevím, co to pomůže? Stejně by ho nenašli,“ povzdechl si blonďák a o pár vteřin později skončil dopis zmuchlaný v koši.
„Bille, tohle není sranda, mohl ses v tom autě zabít,“ připomněl Tom s vážným výrazem. Bill mu na to neodpověděl. Co mohl říct? Byla to pravda. Ale co mohla zjistit policie?
Bill se snažil vypustit to z hlavy, radši si šel zkontrolovat e-maily. Měl asi třicet nových e-mailů. Když otevřel nejstarší nepřečtený, šokem mu poklesla čelist. Byl prázdný, ale v příloze byla fotka papíru s textem:
Nikdy nevíš, co se může stát.
Další e-maily obsahovaly podobné vzkazy, které se každým dalším stupňovaly. Byly výhružné, mírně oplzlé i opravdu odporné. Poslední z nich zněl:
Budeš škemrat o slitování zamčený ve sklepě.
Bill s prásknutím zaklapl laptop a vyděšeně se podíval na bratra. Všechny vzkazy mu četl a teď čekal na reakci.
„Sakra, Bille, tohle už není jen tak. Kdo ti to vůbec posílal? Byl tam odesílatel, ne?“ Tom se snažil zachovat chladnou hlavu, ale sakra, jak mohl?! Někdo se tady odporně vyhrožoval jeho bratrovi!
„N-ne, psalo to tam, že… že odesílatel je neznámý nebo skrytý nebo tak něco,“ zamumlal Bill.
„No, policie by to mohla najít. Chceš tam jít?“ zeptal se Tom a vzal bratra do náruče. Cítil, jak se slabě chvěl.
„Já nevím. Třeba bych ještě počkal,“ povzdechnul si.
„Bille, ale co když v tom autě byl ten samý člověk? Co když ti ublíží?“ strachoval se Tom. Vůbec se mu to nelíbilo. Najednou Billovi začal vibrovat mobil, znovu v pravidelných intervalech jako tehdy v autě. Jenže teď zprávy nebyly prázdné a při pohledu na ně se Bill málem rozbrečel. Text v nich odpovídal vzkazům v e-mailech. Tom jeho mobil vzal a vytáhnul baterii, aby je Bill nemohl číst, jelikož na něm viděl, jak ho to rozrušilo. Když pak pod oknem uslyšeli zvuk podobný výbuchu nebo výstřelu způsobený neškodným pirátem, Bill vyjekl leknutím.
„Tak a dost!“ řekl naštvaně Tom a vyběhl před dům, nikde ale nebylo živé duše. Vrátil se tedy za vyklepaným bratrem a otevřel jeho laptop, jestli se nedostane k adrese odesílatele těch hnusných e-mailů, ale nic. Nechápal, jak je to možné, on se v tomhle vůbec nevyznal.
„Bille, zítra půjdeme na policii,“ rozhodl Tom. „A pojď spát, ať na to nemyslíš, jo?“ dodal mírněji.
„Jo, to bude nejlepší,“ povzdechl si Bill a následoval bratra do ložnice.
„Na poslední album,“ řekl Bill s úsměvem a pozvedl skleničku šampaňského.
„Na poslední album,“ zopakovali všichni u stolu a přiťukli si s ním.
Od nepříjemných událostí zpřed dvou let se jim začalo dařit. Policie zjistila docela rychle, kdo je za těmi vyhrůžkami. A důkazy o jeho drogovém byznysu mu snadno pomohly za mříže. Od té doby začala dvojčata pracovat na novém, rozlučkovém albu. Jelikož Georg ani Gustav, který tehdy mimochodem svůj vztah zachránil a teď se připravoval na příchod miminka, už nemohli pokračovat, dvojčata se shodla, že i pro ně je čas rozloučit se. Bill plánoval začít vlastní módní značku a Tom si otevíral malou hudební školu v New Yorku, kam se přestěhovali, jelikož měli L.A. plné zuby.
Dnes večer byla na programu poslední rozlučková a zároveň vzpomínková akce v rezervovaném kruhu pro ty nejbližší. Byly tady jejich rodiny, nejbližší přátelé a několik lidí, kteří jim pomáhali dostat album do stádia, kdy s ním byli spokojení naprosto všichni. Bill se s úsměvem podíval na všechny své nejbližší, které teď měl pohromadě okolo stolu.
„Joan, kde máš skleničku?“ zarazil se najednou.
„Nemůžu pít, jsem zase v tom,“ zasmála se a pohladila pyšně tvářícího se Georga po paži.
„Sakra, Georgu, ty kanče!“ vyjekl Bill a rozesmál tím všechny přítomné.
Uprostřed večera Tom odtáhl bratra bokem.
„Copak?“ usmál se blonďák. Tenhle večer byl prostě… dokonalý. Přesně takový, jak si to dlouhé týdny představoval. A věděl, že až bude po všem, bude brečet.
„Chci ti říct, že tě strašně moc miluju,“ usmál se Tom. Měl na sobě slušivý oblek, vypadal naprosto neodolatelně.
„Já tebe taky,“ Bill mu úsměv oplatil. „Nevím, co bych dělal bez tebe. Ty a já… prostě, my dva budeme spolu navždycky,“ šeptl a chytnul ho kolem pasu.
„Jo. Ale víš… nebudeme jen my dva,“ Tom se tajemně usmál.
„Cože?“ Bill nechápavě nakrčil obočí.
„No, ty jsi říkal, že chceš mít děti,“ usmál se a vytáhl mobil, ve kterém měl vyfocený snímek z ultrazvuku, na kterém byla jasně vidět dvojčátka.
„Chtěl jsem tě překvapit, nevěřil bys, kolik je s tím vyřizování,“ usmál se a užíval si pohled na nepopsatelné štěstí, které vstoupilo do Billových očí.
„Tome… ty… ty jsi ten nejlepší na světě,“ zašeptal se slzami v očích a dlouze ho políbil.
KONEC
autor: Dark Princess
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
To už je konec??? Neee prosím neee já chci druhou řadu s dvojčátky prosím 🙁
Jsem ráda, že to dobře dopadlo, už to chvíli vypadalo docela nahnutě s tím vším vyhrožováním…
Ten konec byl nádherný! Jen jsem přemýšlela, jak by jim ty miminka prošly ve skutečnosti… 😀
Konec přišel celkem nečekaně, minimálně ještě pár dílů jsem s ním nepočítala. 😀
Každopádně happy endy, to je moje! 🙂 Jsem moc ráda, že všechno nakonec dopadlo dobře a že z toho všeho kluci vyvázli celkem dobře. 🙂 Hlavně, že už je všechno fajn. A malá dvojčátka, to je krásné překvapení! 🙂
Děkuji za povídku! 🙂
[1]: nie nie, žiadne pokračovanie, mám rozpísané dve ďalšie poviedky 🙂
[2]: ťažko povedať ako by im prešli 😀 každopádne by to bolo zaujímavé
[3]: no, ja som tiež počítala že to natiahnem na viac 😀 tento posledný diel som chcela dať na dva, ale boli by moc krátke a bola som v takom rozpoložení že "buď to pošlem teraz alebo to budem písať ešte mesiac" 😀
Som strašne rada, že to skončilo dobre. Dosť ma vyplašilo, keď sa Billovi stala tá havária a dostával smsky a maily. Je dobre, že ho Tom donútil ísť s tým na políciu. Zamrzelo ma ale to posledné album a že končia s huudbou:( ale hlavné je, že sú spolu:) Ďakujem.
Koniec bol nečakaný, rátala som s tým, že to ešte pár častí mať bude. 😀
Každopádne som však rada, že sa toho chlapa zbavili (Andy tam na§ho pekne vyletel :D) a aj keď ešte potom robil trochu problémy s tým vyhrážaním, tak nakoniec skončil za mrežami a dvojčatá majú pokoj.
Záver s bábätkami bol zlatý 🙂 Tiež by ma zaujímalo, ako mu to asi tak prešlo 😀
A jediné, čo sa mi nepáčilo bol ten ich posledný album! Aj keď dôvody chápem, tak s posledným nesúhlasím, preto dúfam, že v skutočnosti tak skoro ten koniec nenastane. 😀
Ďakujem za poviedku.
Krásně to skončilo.
Téda, taky jsem myslela, že dílů bude o něco víc.. 😀 Na druhou stranu jsem ale moc ráda, že to dvojčatům dobře dopadlo a tím pádem byl i šťastný konec.. Ty nedobré já ráda nemám.. 😀 Moc děkuji za celou povídku.. 🙂
Tak, co jen napsat… popravdě, z téhle povídky jsem měla vždycky smíšené pocity, protože z toho, co TH vyprodukovali (tím myslím KoS) bych i řekla, že by tohle mohla být pravda 😀 … Ale ne 🙂 Povídka byla opravdu moc hezká a ty to víš Yuki, určitě jsi nebyla jediná, kdo rozmýšlel nad tím, že se klukům stalo něco takového 😀 Mohla být delší a propracovanější s tím, že by je týral déle, ale dobře, nebudeme jim ubližovat O:) Myslím, že pokračování po happyendu už není potřeba 🙂 Hrozně se mi líbilo, jak to bylo promyšlené a všechno dokonale zapadalo do sebe, byly tam hrozně vtipné momenty, i děsně smutné, ale proboha, rozepsaný sex tam chyběl, to přiznávám otevřeně! 😀 "Už jsme to dlouho nedělali-" a přeskočíš na další den 😀 Chjoo :/ Ale to se spraví v jiných povídkách, viď? :* Dobře, takže nevím, jak přesně bych povídku zhodnotila, za příběh pět hvězdiček, za pravopis (byla to tahle, kterou jsem opravovala?) na to že jsi Slovenka pět hvězdiček, za postavy pět hvězdiček a za milostné chvíle dvě 😀 Ale i tak téměř plné skóre, blahopřeji 🙂 😀 Mám ráda tvoje povídky, těším se, až vydáš další (ty mi o tom určitě řekneš, viď? 😀 ) …. a tebe mám ráda taky, samozřejmě 😀 … ten konec byl opravdu dojemný, normálně jsem slyšela hrát v pozadí takovou tu pomalou, vítěznou hudbu, jako v romantickém bijáku 😀 No nic, už takhle je to recenze dlouhá jako fronta u pokladny v Tescu, takže já se zdržím dalšího komentáře, který by tě mohl poškodit nebo znervóznit a běžím do kurzu vyšívání 😀 Tak se měj a psaní zdar! 🙂
[9]: A ještě narazím na lásku kluků – aww, to bylo stejně tak dojemné :3 Ach jo, už bych měla mlčet, ale prostě, miluju příběhy které jsou dojemné a s dobrým koncem, takže tak 😀 Je jasné že trocha psychického / fyzického týrání je vždycky potřeba, ale jak při tom neuroním slzu, není to pro mě… 😀 Víš, že to hrozně prožívám, hlavně ty psychické věci 😀 Dobře, já už opravdu jdu, však ty si na mě ještě smlsneš, že to bylo o pár řádků míň… jo… dobře… už jdu pryč… papa 😀 😀
[10]: stále ti pár riadkov chýba 😀 😀 no nevadí, nečakala som ani toľko 😀 čo ti ja to povedať no 😀 jedine "ehehe" 😀 :* konečne poriadna reakcia po tých nenávistných keď som ti posielala všetky diely hneď po dopísaní 😀 a áno, je to tá čo si ma buzerovala za nejaké drobné chyby 😀 škoda že si si nevšimla tie, kde mám celé slovo trošku nepasujúce 😀 no nevadí 😀 ehehe 😀
musim povedat ze ja som spokojna
dej bol superny konecne nieco co necitam furt dookola a nie su to ziadne presladene temy z ktorych mam cukrovku.
velmi dobre vymyslene aj napisane.
tento pribeh nepotrebuje viac casti vsetko je tak ako ma hoc ja by som trocha doplnila scenu co je s tym hajzlom v base alebo tak 🙂
ale to je len moja fantazia samozrejme. 🙂
no spat k teme
paci sa mi ako to vsetci akceptovali ze spolu spavaju ti dvaja to je take mile ako som uz spominala o starost menej. hoc nie som fanusik twincestu toto sa citalo dobre nebolo tam nic oplzle alebo nejake uletene 🙂
a zaver? cakala som to ale bolo to mile a som rada ze sa to tam tak doplnilo 🙂
ja by som ani druhu seriu nechcela napisala si to skvelo a moja fantazia moze pracovat 🙂
ale paci sa mi ze sa to odohravalo v LA a v NY pretoze tam je fakt mozne vsetko 🙂
davam obdiv a hlavne kvoli tomu ze to je moja prva precitana twincestna poviedka a nemam trz zly pocit ze som spachala nejaky strasny zlocin 😀 si skvela autorka 🙂