autor: Steinsgrrl
Cesta mezi stromy byla rozbitá a kameny byly natolik zatlačené do vlhké půdy, že se Bill nemusel obávat o zakopnutí, pokud se nedíval pod nohy. Také se nemusel obávat, když slunce nad ním se probojovalo skrz lesknoucí se listy a na okamžik jej oslepilo.
Povytáhl si řemínek svého batohu výš na rameno a zpomalil tempo své procházky. Dnes byl jeho den volna, Max měl hospodu na starost, takže tady nebyl žádný důvod ke spěchu. Zhluboka se nadechl a cítil, jak napětí z jeho ramen pomalu opadá pryč, když chladný vzduch naplnil jeho plíce.
Bill šel touto cestou jen párkrát a rozhodně ne dost na to, aby si všiml všech zajímavých věcí podél cesty. Ve svém dřívějším životě opravdu neměl čas si všímat věcí, jako byli ptáci či divoká zvěř, alespoň ne té z ne-lidského druhu. Usmál se, když sledoval, jak se pár veverek navzájem honil a pokřikoval na sebe, jako by se vehementně hádal, než se do jeho vědomí přefiltroval zvuk smějících se a pokřikujících dětí.
Zvědavě zvuk následoval a zrychlil svůj krok po stezce dolů. V další okamžik se před ním stromy rozevřely a on se ocitl před svěží zelenou loukou, v jejímž středu bylo hřiště. Děti bzučely kolem dřevěné prolézačky, běhaly a honily se, skákaly a ječely a Bill se zastavil, zkřížil ruce na hrudi a široce se usmíval.
Nedaleko hrajících si dětí bylo několik laviček a Bill se k jedné přiblížil. Děti byly o mnoho hlasitější než klid, při kterém obvykle kreslil, ale jejich radost byla nakažlivá. Mezi dětmi, hrajícími si v okolí, sluncem, svítícím na jeho ramena a zpěvem ptáků si Bill myslel, že lavička by mohla být ideálním místem na promyšlení některých nových nápadů pro letní kolekci.
Zatímco mířil k lavičce, uslyšel, jak několik holčiček zakřičelo hodně nahlas, až si pomyslel, že by z těch decibelů mohl přijít o část vlasů. Obrátil svůj pohled směrem k tomu hluku a viděl tři holčičky, jak vyběhly zpoza klouzačky. Za nimi běžel muž s prsty hrozivě zahnutými jako drápy, kterými holčičky šimral, až pištěly. Muž s dlouhými blond dredy ovázanými šátkem, muž s pytlovitými džíny. Muž, který vypadal jako Tom.
Když se Bill vzpamatoval a přestal zírat, usmál se sám pro sebe jen malým úsměvem, který mu sotva zkřivil rty. Na tohohle Toma byl opravdu hezký pohled a Billovi určitě nevadilo, že tady na něj narazil, ale divil se, co tady dělá on. Možná, že hlídá děti, pomyslel si, nebo možná, že vzal do parku svou neteř.
Usadil se na tvrdou, dřevěnou lavičku a zkroutil se do pohodlné polohy. Položil si svůj batoh vedle sebe a vytáhl skicák a plastové pouzdro, ve kterém měl uložené své uhlové tužky. Otočil na čistou stránku, hodil si nohu přes nohu a chytil tužku volně mezi prsty.
A to byla chvíle, kdy se zastavil. Nic jej nenapadlo, žádný obraz nečíhal pod povrchem jeho mysli, který by byl pro Billa připraven, aby mu mohl dát život rychlými tahy tmavého. dřevěného uhlí. Podíval se na svou tužku jako by spáchala hrdelní zločin a zíral dolů na bílý papír.
To bylo přesně to, čeho se bál, že se stane. Strávil příšernou spoustu času hledáním inspirace od té doby, co se sem přestěhoval a často sám sebe přistihl, jak zírá na prázdný papír i více než hodinu, než si přiznal, že žádná nepřijde. Vždy si nakonec uvědomil, že potřebuje udělat další věci a s povzdechem se sbalil a slíbil sám sobě, že to zkusí znova další den.
Bohužel, když přišel další den, opět našel sám sebe, jak zírá na prázdný list papíru.
Podíval se nahoru na stromy, prohlédl si lidi hrající si v parku a doufal, že by jej něco mohlo osvítit a jeho tužka se bude moct rozlétnout po té iritující bílé ploše před ním.
Když se rozhlížel kolem, jeho oči opět spatřily Toma, ale tentokrát jej Tom uviděl taky. Na jeho tváři se objevil záblesk poznání a široce se usmál, než sklopil hlavu. Bill by přísahal, že v jeho tváři byl náznak červenání a zazubil se.
Tom se přišoural k lavičce, s každým krokem šoupal své Nike tenisky pískem a na tváři měl ostýchavý výraz.
„Nebude vadit, když si…“ Tom ukázal směrem k lavičce a posadil se na druhou stranu Billových výtvarných potřeb s jednou nohou opřenou o lavičku, aby k němu mohl být otočený čelem
„Ne, vůbec.“ Billův hlas byl jemný a Tom měl problém jej slyšet přes hluk hrajících si dětí. Bill přiložil tužku na vrchní část papíru a nakreslil několik uhlových čar přes bílou plochu. Jeho žaludek prováděl několik kotrmelců a on vůbec nevěděl, co říct. Zaměřit svou pozornost na papír před sebou mu připadalo jako lepší nápad.
Tom nakonec přerušil ticho, naklonil se přes Billovy věci a natáhl krk. „Co to kreslíš?“
Bill zvedl tužku z papíru a jen na něj zíral. To byla dobrá otázka.
„Víš, nejsem si jistý.“ Bill se k němu otočil a oči se mu smály. Tomovi se v hrudi zadrhl dech a on nedokázal pochopit, jak může být stále na živu, ale pomyslel si, že by byl schopný žít nějakou dobu ze vzduchu toho muže.
„Aha.“ Tom se opřel o lavičku a gratuloval si sobě ke vtipné odpovědi. Kdyby mohl sám sobě nakopat zadek, udělal by to.
Bill pokračoval v kreslení něčeho, co zdánlivě vypadalo jako dětské hřiště před nimi, ale pouze v případě, že člověk hodně přimhouřil oči.
Děti pokračovaly v ječení a Tom pokračoval v zírání, dokud už to Bill nemohl vydržet. Položil tužku a skicák na pouzdro s potřebami mezi nimi a otočil se tváří k Tomovi, zatímco si paže natáhl přes opěradlo lavičky.
„Já opravdu nevím, co kreslím, protože v poslední době nemám žádné nápady. Moje inspirace je prostě pryč. A raději by se měla hodně rychle vrátit, pokud mám vytvořit návrhy pro letní kolekci.“ Vysvětlil Bill a chytil se za kořen nosu. Začínal být frustrovaný a jen si přál, aby ty návrhy byly už hotové.
„Letní kolekce? Co to je?“ Tom se na něj díval se skutečným zájmem a Bill si uvědomil, že očekával, že to Tom bude vědět. Všichni jeho přátelé v New Yorku věděli o letní kolekci. K čertu, dokonce mu ji pomáhali připravit.
„Kolekce oblečení pro příští léto? Pracuju s Alanou Beck.“ Tom přikývl, rozpoznávaje název prominentní značky oblečení. „Problém je, že od té doby, co jsem se sem přestěhoval, tak mě, zdá se, nic neinspiruje, nemám co zachytit na papír.“
Tom svraštil obočí. „Proč ses sem přistěhoval? Chci říct, pracuješ v hospodě dole na ulici, že? Nepřestěhoval ses sem kvůli práci barmana.“
Bill se rozesmál, ale Tom pod tím veselím mohl rozeznat tón smutku. „Ne, prostě jsem do toho spadl. Přišel jsem, protože… No, protože hospoda patřila mému otci. Já dělal modeling v New Yorku, když jsem zjistil, že je nemocný. Přistěhoval jsem se sem, abych se o něj postaral.“
„Aha.“ Tom ohromil sám sebe s další ukázkou své verbální stupidity. „Takže teď vedeš hospodu a staráš se o něj a navrhuješ oblečení?“
„Ne, už se o něj nestarám, minulý rok zemřel.“ Billův hlas byl pevný, ale odvrátil pohled pryč a Tom sám sebe proklínal. Poslední věc, kterou chtěl udělat, bylo naštvat jej.
„Omlouvám se.“ Tom se dotkl váhavými prsty Billova zápěstí a chvíli je tam nechal, než se jej dotkly špičky Billových prstů a Tom ruku odtáhl a sevřel v pěst, jako by si ten dotek chtěl uchovat v dlani.
„To je v pořádku.“ Bill se obrátil naplno tváří k Tomovi. „Jsem tak hrubý. Sedím tady a říkám ti všechny své problémy a ještě jsme se nepředstavili. Já jsem Bill.“ Natáhl ruku a Tom ji přijal. Omotal prsty kolem Billových a stiskl je stejně pevně jako on ty jeho.
„Těší mě, že tě poznávám, Bille.“ Tom se usmál. „Já jsem Tom.“
„Ujišťuju tě, že všechno potěšení je na mé straně.“ Bill se na Toma podíval skrz řasy a pomalu svou ruku stáhl zpět, zatímco prsty přejel přes kůži Tomovy dlaně.
Tomovi se příjemně zkroutil žaludek a oplatil mu úsměv. „Tím bych si nebyl tak jistý.“
Jedno z dětí začalo najednou ječet jako siréna a Tom se za tím zvukem instinktivně otočil. Dítě spadlo z houpačky a jeho matka se k němu rozběhla a zvedla jej ze země, aby ho mohla obejmout. Když chlapec přestal plakat a Tomovo srdce se uklidnilo, otočil se zpět k Billovi.
„Takže, tys v New Yorku dělal modeling, jo?“ Tom tomu lehce věřil, Bill pro to měl tvář i tělo. „Tohle místo pro tebe musí být docela změna.“
„Ani ne.“ Bill si opřel hlavu o opěradlo. „Kdysi jsem sem jezdil za otcem každé léto na pár týdnů.“
„Opravdu?“ Tom se snažil, aby mu neupadla čelist. Jak to, že mu ten kluk unikl? Bill rozhodně nebyl někdo, koho by mohl snadno přehlédnout. „Žiju tady celý život a nevzpomínám si, že bych tě někdy viděl.“
Bill se zasmál. „Ach, asi neviděl. Nejsem moc venkovní typ člověka. Většinou jsem zůstával uvnitř a hrál videohry nebo sledoval televizi a podobné věci.“
Tom se uchechtl. „A co tvůj modeling? Mohl jsem tě v něčem vidět?“
Bill se zářivě usmál, ale sklopil hlavu a nechal své vlasy, aby mu lehce zakryly tvář. „Ne, pravděpodobně ne.“ Na chvíli byl zticha. „No, možná. Měl jsem nějaké reklamy v Cosmu. Však víš, pózování s dívkou při předvádění oblečení? Ale neměl jsem šanci dělat cokoliv jiného, než jsem musel přijet domů a postarat se o tátu.“
„Wow. Omlouvám se.“ Jak to, že každá zatracená věc, o které chtěl s Billem mluvit, se otočila pro Billa tak špatně? Kdo ‚má‘ takový druh štěstí? „Nechtěl jsem začít s bolavým tématem. Ale, víš, opravdu bych to někdy rád viděl.“ Vzduchem se rozneslo pronikavé holčičí zaječení, které pohltilo Tomova slova. „-prostě nádherné.“
Bill si odhrnul vlasy z očí. „Nádherné? No, jo, ty dívky byly opravdu dech beroucí. A ty fotografie byly pořízené jedním z nejžádanějších fotografů ve svém oboru. A věř mi, to, že je žádaný, má své důvody. On umí dělat zázraky…“
Tom nevěděl, kde k té odvaze přišel, ale nedokázal se zastavit. Téměř jako ve zpomaleném záběru se jeho ruka opatrně natáhla. Když jeho prsty konečně přejely přes ruku položenou na Billově stehně, uslyšel hlas, který zněl velmi podobně jako jeho vlastní, jen hlubší. „Myslel jsem tebe. Vsadím se, že teď jsi stejně nádherný, jako jsi byl tenkrát. „
Bill se prudce nadechl a očima vyhledal ty Tomovy. Měl sevřený hrudník a jeho žilami proudil adrenalin. Nevěděl, jestli to bylo strachem nebo vzrušením, protože pokud věděl, tak Tom byl na holky. Copak se nezmínil, že má přítelkyni? Ale teď byl tady, usmíval se na něj a vypadal, jako by nedělal nic špatného. To znamená, že nemá přítelkyni? Nebo že prostě nemá žádné výčitky z toho, že flirtuje s nějakým mužem, i když je už zadaný?
Myšlenky mu stále proudily hlavou a přinutil se odvrátit pohled. Nebylo to tak, že by ta stejná slova neslyšel desetkrát denně, když žil v New Yorku. Jako model to slyšel naprosto běžně. Ale když se přestěhoval do tohoto města, tohohle malého, konzervativního města, tak si byl jistý, že tady od dalšího muže stejná slova nikdy neuslyší. A ač věděl, že Tom možná není k mání, rozhodně to nebolelo slyšet ta slova znovu.
Úsměv na Tomově tváři pomalu klesl. Bill na jeho poznámku nereagoval zrovna tak, jak očekával a Tom přemýšlel, co si asi musí myslet. Možná jej Tom přečetl špatně. Nevěděl jak, ale možná, že Bill nebyl gay a možná, že o Toma zájem neměl.
Billův úsměv v něm vyvolával teplo, při jeho smíchu se mu kroutily vnitřnosti a Bill byl první muž, kterého kdy potkal, jenž v něm probudil touhu prozkoumat tu svou stránku, kterou dosud ukrýval. Ale nevypadalo to, že by měl Bill zájem a žaludek se mu sevřel zklamáním. Rozhodl se, že by možná bylo nejlepší, kdyby odešel, než ze sebe udělá ještě většího blázna, a postavil se.
„Ehm… omlouvám se. Myslel jsem, že…“ Vrazil si ruce do kapes od mikiny a pohlédl na holčičky hrající si kolem klouzačky. „No, myslím, že jsem se spletl. Rád jsem tě poznal, Bille.“ Tom se rychle otočil a udělal dva dlouhé kroky směrem k hřišti, než ucítil štíhlé, chladné prsty kolem svého zápěstí, které ho zastavily.
Bill nevěděl, co dělá, nevěděl, proč to chce vědět, proč se vlastně stará, ale musel se zeptat. Spojil svůj pohled s Tomovýma hlubokýma hnědýma očima, připraven i na to nejmenší znamení, že Tom není upřímný. „Máš přítelkyni?“
Tom okamžitě zvedl obočí a naklonil hlavu na stranu. „Co? Ne! Proč si myslíš, že…?“
A to, co Bill hledal a čeho se tak bál, že se objeví na Tomově tváři, bylo přesně to, co tam nenašel. Odpověděl mu na otázku bez zaváhání, bez zamrkání, bez pohledu nahoru a do stran. Tom říkal pravdu.
„Tak, okay. Dobře.“ Bill přikývl a jeho úsměv stále rostl. „Můžu se tě zeptat na další otázku?“
Tom se usmál a pokrčil rameny. „Jistě.“
Bill ucítil, jak se mu do tváří hrne červeň, ale potlačil ten pocit stranou, bylo to teď, nebo nikdy. „Myslím, že je to ode mě velmi troufalé a rychlé, ale,“ sklouzl rukou z Tomova zápěstí na jeho prsty, „chtěl bys se mnou jít některý večer na večeři?“
Tom měl v tu chvíli pocit, jako by chtěl tancovat a utíkat zároveň. Ta představa byla děsivá a bylo to mnohem více, než co očekával, ale rozhodl se, že už dlouhou dobu neměl nic, co by chtěl víc. Bylo to chvíli předtím, než znovu našel svůj hlas, kterým téměř vyjekl.
„Jo-“ Tom si odkašlal a snažil se ignorovat, že má na tváři zřejmě ten nejpřipitomělejší úsměv. „Myslím, že ano. Moc rád.“
Bill ze své tašky vydoloval mobilní telefon a předal jej Tomovi, který ho od něj vzal se zmateným výrazem.
„Abys do něj napsal své číslo.“ Tom si odfrkl nad vlastní nezkušeností a Bill se usmál, když sledoval, jak Tom píše své číslo, než mu telefon podal nazpět. „Podívám se, kdy můžu mít někoho, kdo to za mě vezme v hospodě a zavolám-„
„Tati!“ Tom se prudce otočil a klesl na kolena, když mu přímo do náruče vletěla holčička. Jejich těla se prudce srazila a oba museli chytit dech. Tom ji zvedl a usadil na svém boku, zatímco ona prudce oddechovala a odstranila si z obličeje zpocené blond vlásky. „Tati, můžeme si teď dát pizzu? Umírám hlady!“
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 22
Moc krásně, citlivě napsané, plné emocí. Myslím, že tuhle povídku budu číst a culit se u ní až do konce 🙂 Díky za překlad!
Tom ako naháňa deti musí byť úžasný, myslela som si, že pre Billa to bude dostatočná inšpirácia na obrázok:) Som zvedavá kde je matka Tomovej dcéry. Dúfam, že nie je s Tomom, keď ten povedal Billovi, že nemá priateľku. No ale Bill sa nepýtal či nemá manželku, že?
Ďakujem za preklad a netrpezlivo pokukávam po pokračovaní:)
I druhý díl byl naprosto skvělý, usmívala jsem se od začátku až do konce, to, jak se Bill s Tomem potkali, jak byli oba docela nesmělí, jak si povídali.. to vše bylo naprosto roztomilé.. 🙂 Jsem moc ráda, že se Bill hned dozvěděl, že Tom nemá přítelkyni a že si domluvili večeři, ale nejsem si moc jistá, co řekne na to, že má Tom dceru.. 😀 Určitě bude hodně překvapený, protože něco takového by asi nečekal.. Pevně ale doufám, že to klukům nebude bránit v dalším seznamování a schůzkám.. 🙂 Děkuji Zuzu za dnešní díl a moc se těším na další.. 🙂
Je to úžasný!!:) moc díky 🙂 jsou oba tak roztomili 🙂
Jé Tom má holčičku jsem zvědava jak bude Bill a malá reagovat.
Tom je zajimavy clovek. Podle vseho dosud byl jen s zenami a najednou se zamiloval na prvni pohled do kluka. Ma dceru, u ktere postradame matku, ale aspon vime, ze je to blondate ditko s kamaradkami, co ma rado pizzu 😀 roztomily pohled, Tom s drapy honici deti. Myslim, ze to bude rozhodne milujici otec. Snad jim to prilis neprekazi plany… na tu veceri se totiz hrozne tesim 😀 oba jsou tak sladci :))) a Bill je modni navrhar, model a hospodsky zaroven! To je jackpot, Tome!!! 😀
Dekuji za preklad 😉
A tak sa Bill už dozvedel, že Tom priateľku nemá. Ale zato má dcéru 😀 Som zvedavá, ako bude na túto informáciu reagovať a kde je matka dievčatka.
Inak sa mi páči, ako to medzi chalanmi iskrí a obaja si to poriadne uvedomujú 😀
Ďakujem za preklad.
Tak toto vyzerá stale lepšie a lepšie. Tí dvaja sú spolu fakt zlatý, hlavne Tom, ako je z Billa totálne mimo. A už sa teším na to, ako bude soknyty Bill z tej malej. Úplne súper toto. Ďakujem, :-p
Jéé, tak i další díl se mi MOC líbil! 🙂
Představa Toma s malou holčičkou je jednoduše nádherná, s dětmi mu to v mých představách totiž šíleně moc sluší! 🙂 Dokázala jsem si úplně představit, jak tam s těmi dětmi pobíhá a sám si to plně užívá! 🙂 Rozhodně jsemvelice zvědavá, jak bude Bill reagovat na informaci, že má Tom malé dítě.
Co bylo pro mě překvapením, že je Bill model! Wow, upřímně jsem neměla ani tušení, prostě jsem si myslela, že je barman a tečka. A ono je to s ním úplně jinak. I když s jeho vzhledem se ani nedivím! 🙂
Už se moc těším na další pokračování, protože se těším na jejich další setkání! Tisíceré díky za překlad, Zuzu! 🙂
tak tohle je ale fakt nádherný <3 už první dál byl nádherný a tohle je jednoduše krása! Uplně Toma vidím s malou holčičkou jak si s ní hraje na hřišti..prostě je to..krásný
A je dobře že ho Bill nenechal jen tak odejít a doufám, že to pude jenom dobře 😛 teda jestli se pan modelka zase někam nehodlá stěhovat..jsem moc zvědavá jak to bude dál! děkuju za překlad <3