autor: Janule
Loitsche sobota 4. ledna
Tom se probudil v půl desáté, slastně se protáhl a zahleděl se na svoje stále ještě spící dvojče. Bill vypadal tak roztomile, když spal. Vlasy měl rozházené kolem sebe jako černou svatozář, rty mírně našpulené, jako by zrovna ve snu někoho líbal. Trochu se zavrtěl, když ho Tom pohladil po tváři a prstem lehce obkroužil žloutnoucí modřinu na spánku, otočil se na druhý bok a nevypadalo to, že by v dohledné době chtěl vstávat. Tomovi to nevadilo. Byla sobota, nikam nespěchali, a protože byl v pondělí svátek Tří králů a on nemusel do práce, měli tři dny jen a jen pro sebe. Takhle na začátku ledna neměla kapela nikdy moc kšeftů, každý byl po silvestrovských oslavách pomalu ještě v kocovině. Až v únoru, když se opět obnovila sezóna zábav, už byli všichni připraveni znovu pařit každý víkend.
Tom se zvedl z postele, trochu se zachvěl zimou a rychle na sebe naházel oblečení. Když vstával brzy do práce, většinou býval kotel ještě trochu teplý, ale v tuhle dopolední hodinu už byl nejspíš studený jako Scottyho čumák. Musel zatopit, aby se Bill vzbudil do tepla. Zatímco ládoval lopatky uhlí do kotle, přemýšlel o včerejším zvláštním večeru. Bill v sobě konečně našel odvahu svěřit se mu se svým trápením, za což byl sice rád, ale současně ho to hodně vyděsilo. Snažil se nedat to svému mladšímu dvojčeti tolik najevo, ale bylo to těžké. Když se včera najedli, on svých masových kuliček a Bill hranolek, sedli si do obýváku a pomocí křížového výslechu, který nasadil Tom, došli k závěru, že ztráta Billovy paměti je daleko větší, než přiznal na začátku.
Nakonec Tom zhodnotil situaci jako katastrofální, protože zjistil, že si Bill nepamatuje věci, které se staly v průběhu posledních zhruba deseti let. Občas sice na jeho otázky odpověděl správně, ale to Tom spíš přičítal náhodě nebo tomu, že se s Billem znají tak dobře, že se to dalo lehce odhadnout. Nejenže Bill zapomněl vařit. To bylo to nejmenší, ale on dokonce i zapomněl, jaké to je, mít se svým dvojčetem sex. Tohle přiznání Toma omráčilo asi ze všeho nejvíc. Nechtělo se mu věřit, že mohl jeho bratr něco takového zapomenout a že včerejší večer tak pro něj byl vlastně jeho znovu první zkušeností. Je fakt, že když o tom zpětně přemýšlel, choval se Bill trochu jinak než jindy, většinou nebýval tak aktivní, co se týkalo orálního sexu, ale taky se nestalo nic – krom toho divného oholení – na čem by se dalo poznat, že Bill vůbec netuší, co má dělat. Když mu bratr svoji překvapivou orální aktivitu posléze zdůvodnil svým strachem z toho, co by po něm Tom mohl všechno chtít, perfektně to do sebe zapadlo.
Samozřejmě Billovi hned navrhl návštěvu specialisty, ale ten ho tak dlouho přesvědčoval, div si při tom neklekl na kolena, aby ho nikam chodit nenutil, že nakonec podlehl a slíbil, že počkají, jak se to bude vyvíjet. Nakonec, byla to krátká doba od Billova pádu na pódiu, a jak si ověřili včera v nemocnici, fyzicky to nemělo žádné následky. Tom tomu sice vůbec nerozuměl, ale momentálně nevěděl, co by s tím mohl víc dělat. Vzal Billův stav jako fakt a teď museli společně vymyslet, co budou dělat dál.
~*~
Bill se probudil až po jedenácté. Tedy Scotty ho probudil, to je přesnější. Funěl mu tak dlouho čumákem u nosu, dokud se jeho páníček neprobudil. Bill zabořil ruku do jeho husté srsti, aby ho podrbal, a při té příležitosti si vzpomněl na včerejší večer. Usmál se sám pro sebe. Strašně se mu ulevilo. Konečně nemusí předstírat, že je všechno v pořádku. Tom se k němu choval úžasně, slíbil mu dokonce, že ho nebude nutit k návštěvě nějakého nervového doktora a že to zkusí prozatím spolu sami, a když šli do postele, nenaléhal na nic víc, než že usnuli ve společném objetí. Bill odhodil peřinu, v pokoji už bylo krásně vytopeno, a on měl najednou takovou chuť do života, jakou od svého příchodu sem nezažil. Všechno teď vypadalo daleko růžověji, když měl v Tomovi takovou oporu.
„Dobré ráno,“ pozdravil radostně Toma, když ho po své ranní hygieně našel u počítače.
„Spíš poledne,“ odpověděl Tom s malou výčitkou v hlase. „Jak ses vyspal?“ zvedl hlavu a usmál se.
„Skvěle,“ sklonil se Bill a políbil Toma na nos. „Na co koukáš?“ všiml si, že Tom něco hledá na internetu.
„Něco o ztrátě paměti,“ odvětil jeho starší bratr, „je tady toho ale zoufale málo,“ dodal zklamaně. „Píšou, že paměť po úrazech se většinou vrací sama, nedá se to nijak zvlášť uspíšit, takže prostě budeme muset vydržet,“ zvedl pohled ke stojícímu dvojčeti.
„Anebo mě budeš muset všechno znovu naučit,“ pronesl Bill hlubším, lehce erotickým tónem, zatímco si sedal Tomovi na klín. Objal ho a začal lehce olíbávat jeho štíhlý krk. „Přece nemůžeme čekat, až se mi vrátí vzpomínky na to, jak se to dělá,“ mumlal a vrtěl se Tomovi na klíně.
„Je poledne,“ zakňučel Tom. „Máš v troubě oběd,“ snažil se Billa ze sebe trochu odtlačit.
„Oběd počká,“ nenechal se odradit Bill, cítil, jak se Tom pod jeho zadkem pomalu probouzí.
„Ten možná jo, ale za deset minut jsou tady Géčka.“
„Co?“ nechal všeho Bill. „Proč?“
„Protože je musíme co nejdřív zasvětit do nové situace. Potřebujeme spolupracovat, aby ses znovu naučil všechno, co hrajeme. V lednu sice není moc kšeftů, což se nám poprvé v životě fakt hodí, ale v únoru už musíš být připravený vylézt na jeviště a zpívat.“
„Na vesnických zábavách…“ ušklíbl se trochu Bill, zatímco se zvedal z Tomova klína.
„Bille, kolikrát jsme se už o tomhle dohadovali.“
„Dobře, dobře,“ zvedl obranně ruce, „někde se začít musí, než dostaneme na Grammy skupinu roku, chápu to.“
„Fajn, tak se běž najíst, máš tam ten svůj květák s vejcem a s bramborem.“
~*~
„Teda to bylo nejlepší jídlo, co jsem od tebe kdy jedl,“ přifuněl Bill zpátky za Tomem s plným žaludkem. „Kdes vzal recept?“
„V kuchařce,“ odvětil s úsměvem Tom. „Nebylo to špatný, ale vyvětrat ten smrad z květáku trvalo půl hodiny.“
„Och, ty moje chudinko…“ sklonil se Bill k Tomovi, který mezitím vyměnil počítač za kytaru, a líbnul ho na tvář. „Musíš mě to naučit.“
„To si piš,“ odpověděl Tom. „Půjdeš na školení k mámě, ta tě naučí, cos zapomněl.“
„Počkej, to jako chceš říct mámě o té mojí paměti?“
„No… a jak jí chceš vysvětlit, že se potřebuješ znovu naučit základy vaření?“
„A co když mě bude hnát k nějakému doktorovi?“
„To ukecáme, neboj,“ uklidnil Billa Tom, „taky se můžeš naučit podle videí na internetu,“ uvažoval nahlas Tom. „Možná to bude i rychlejší.“
~*~
Odpoledne kluci domlouvali strategii, jak naučit Billa co nejdřív texty a melodie jejich repertoáru, a dohodli se, že se budou scházet co nejčastěji ve zkušebně, nejlépe po večerech. Georg sice remcal, že mu to manželka nejspíš bude vyčítat, ale nedalo se nic dělat, pokud chtěli pokračovat v hraní a vystupování. Nakonec, jak Tom prohlásil, basa sice tvrdí muziku, ale při zpěvákově učení není nejdůležitější, takže bude moct Georg občas zůstat doma a dělat manžela. Bill slíbil, že se bude učit texty v každé volné chvilce, a s tím se rozešli každý po svém.
~*~
Do učení vaření se Bill vrhl v podstatě hned, jak bubeník s basákem odešli. Sednul si k internetu a hledal nějaký pořad pro začátečníky. Když konečně jeden našel, vzal si bloček, aby si mohl dělat poznámky, a dal se do sledování.
Tom mezitím namazal chleby, nakrmil Scottyho a umyl nádobí za celý den. Sice brblal, ale chápal, že dokud se Bill nenaučí vařit, bude mu muset pomáhat. Když přišel do hudební místnosti, kde Bill seděl u počítače, položil mu večeři na stolek a nějaký čas ho sledoval. Něco mu na celé té věci nesedělo a chvilku mu trvalo, než konečně přišel na to, co to je.
„Bille?“ oslovil mladší dvojče, které se právě něčemu vtipnému smálo.
„Co?“ otočil se rozesmátý Bill na svého bratra a stopnul přehrávané video.
„Čemu se směješ?“ zeptal se s divným výrazem Tom.
„Jak čemu?“ zvedl jedno obočí Bill. „Je to vtipný,“ dodal na vysvětlenou, když Tom nic neříkal.
„Jak to víš?“
„Jako co?“ udiveně se otočil Bill tak, aby na Toma líp viděl.
„Jak víš, že je to vtipný?“ zopakoval starší z dvojčat svou otázku.
„No… prostě to poznám, co je na tom tak divnýho?“ pořád nechápal Bill, na co se ho starší bratr ptá. Považuje ho snad za idiota?
„Je to anglicky, Bille.“
„No a?“
„Ty neumíš anglicky,“ dodal Tom a čekal, co na to jeho mladší dvojče odpoví.
„Ne?“ zvedl údivem obočí tentokrát Bill, ačkoliv ho ovládl spíš úlek a v duchu se mlátil do hlavy. Sakra, jak mohl být tak neopatrný! Netušil, jestli mu jeho zahrané překvapení Tom spolkne, ale nic jiného mu teď nezbývalo. Nemohl mu říct celou pravdu, to by skončil ve svěrací kazajce dřív, než by řekl švec.
„Ne. Aspoň ještě před pár dny jsi odmítal zpívat jinak než německy, protože ti kdysi někdo řekl, že máš příšernou výslovnost.“
„Aha…“ vypadlo z Billa, nevěděl, co na to říct. Tohle byla prekérní situace. „No…“ váhavě začal. „Třeba jsem se to naučil tím pádem?“ spíš se zeptal, než dával Tomovi odpověď. „Je to možný?“ Hra na blbečka mu šla podle Tomova výrazu výborně.
„To já nevím,“ udiveně přiznal Tom.
„Možná se to mohlo stát,“ snažil se znít přesvědčivě naivně. „Řekl bych, že umím anglicky celkem dobře,“ zhodnotil své znalosti Bill a v duchu se modlil, aby mu tuhle habaďůru Tom spolkl. „Ani jsem si to neuvědomil. Není to fajn?“ zamrkal ve snaze vypadat naivněji, než kdy skutečně byl.
„Jo, je to fajn,“ Tom stále zaraženě zíral na své dvojče, „co ještě ses naučil místo vaření a našich písniček?“
„To netuším,“ pokrčil rameny Bill. „Ale angličtina je dobrá, ne?“
Na to už Tom neopověděl nic, byl tak trochu v šoku.
~*~
V půl čtvrté odpoledne vyhnal Tom Billa od počítače a donutil ho jít s ním a se Scottym na půl hodinky ven, aby si prý trochu provětral tu svou zapomenutou a zázračně nabytou paměť. Vzali to směrem ven z vesnice a při tom si povídali o všem možném. Sem tam potkali někoho místního, ať už v autě nebo na podobné rachotině, jakou měl Tom, všichni je vlídně zdravili, hulákali na ně pozdravy, jako by byli nejlepší kamarádi, a Tom jim stejným stylem odpovídal. Evidentně je tu měli rádi. Bill to nechápal. Vždycky si místní pamatoval jako lidi, kteří je mezi sebe nepřijali, ale možná to bylo naopak. Možná nikdy být přijati ani nechtěli, protože jejich cílem bylo odtud co nejdříve vypadnout. Když míjeli Gassmanův podnik, kde jeho bratr pracoval, všiml si Bill, že v kanceláři se i o víkendu svítí.
„No jo, Marita říkala, že bude muset v sobotu spočítat výplaty, aby byly na úterý připravené,“ podotkl Tom, když si všiml toho samého. „Doufám, že ty odměny budou stát za to.“
„Kolik to tak bývá?“ zeptal se zvědavě Bill. Neměl vůbec ponětí, jak vysoký může být plat takového opraváře zemědělských strojů, ale nechtěl se moc vyptávat a připomínat tak Tomovi, co všechno si ještě „nepamatuje“. Když ho včera vyslýchal, použil při odpovědích všechno, co se zatím stačil o sobě a Tomovi dozvědět z dokladů, ale stejně toho bylo zoufale málo. Viděl to na Tomovi, hlavně v jeho zděšeném pohledu. Musel se rychle učit, aby všechno co nejdřív dohnal a mohl začít pracovat na jejich společné budoucnosti.
„Minule mi to hodilo pět set euro, koupili jsme za ně uhlí,“ odpověděl Tom.
„Uhlí?“ vydechl Bill zklamaně. „To je tak drahé?“ divil se, nikdy tyhle věci řešit nemusel, to byla starost rodičů.
„Jo, ale máme ho ještě půlku sklepa, loni byla mírná zima, takže možná vydrží až do jara. Letos to utratíme za něco pro tebe,“ usmál se Tom. Už to Billovi sliboval pár let, ale vždycky do toho něco nenadálého přišlo. „Co bys chtěl? Něco na sebe?“
„Já nevím,“ povzdychl Bill. „Uvidíme…“ Jak znal ceny, za pětistovku moc značkového oblečení nepořídí. Jen jedna z jeho bund vyšla na dvojnásobek, posteskl si v duchu, ale mohl by se zušlechtit, nechat si udělat pořádný účes, zajít na kosmetiku, jenže netušil, jak se na něco takového bude tvářit Tom. Možná by bylo nejlepší koupit nový kotel, aby každé ráno nemrzli, ale ten je určitě daleko dražší.
„Scotty!“ zavolal Tom na psa, který se toulal někde v poli, a pískl na prsty, aby ho přivolal. Už se smrákalo, za chvíli bude tma jako v pytli, bylo třeba zamířit zpátky domů.
~*~
„Jo, to jsem já,“ hrdě kývl Tom, když se Bill zeptal na jednu z fotek, které našel ve složce v počítači. „Jsem dobrovolný hasič už od šestnácti,“ vytahoval se, div se nebil v prsa. Bill se smál, když na fotce viděl svoje dvojče v černé uniformě se svítivými odrazkovými pruhy a v bílé helmě, jak drží hadici a snaží se proudem vody nejspíš trefit do nějakého cíle. „Jsem jeden z nejlepších, dostříknu vždycky přesně,“ komentoval Tom nějaké hasičské závody, z kterých pocházely fotky. Stál za Billem sedícím před počítačem, a nevšiml si, jak se jeho dvojče pod fousy uculuje.
„Jo ták, dostříkneš daleko?“
„Jo, nejdál ze všech,“ potvrdil Tom, než si všiml, že si z něj jeho dvojče evidentně utahuje. „Co se chechtáš, pitomče,“ plácl bratra lehce po hlavě a vzápětí ho zezadu objal kolem hubených ramínek a zmáčkl, až Bill leknutím vypískl. „Měls vidět, jak jsme byli potřeba, když byly loni povodně. Bez nás by byly následky o hodně horší,“ hučel Billovi do ucha výhrůžným tónem, tohle hubené pískle si z něho teda legraci dělat nebude. „Kdybys tam chodil taky, měl bys stejný svaly jako já,“ líbnul Billa na krk a uvolnil sevření.
„To není nic pro mě,“ odvětil Bill a překlikl na další fotku. „Já bych určitě tak dobře nestříkal,“ pořád se ještě uculoval a vzpomněl si na svého amerického Toma. Přesně takhle by se taky naparoval, byli oba úplně stejní, jen každý v jiném oboru. Tom byl vždy a za všech okolností ve všem mistr světa, to bylo všeobecně známo, jen v tomhle vesmíru to vědělo jen Loitsche a okolí. O americkém Tomovi to věděl celý svět.
Bill se zasekl, když si na druhého Toma vzpomněl. Bylo zvláštní, že na něj poslední dny myslel míň a míň, jako by ho tenhle Tom pomalu ale jistě vymazával z jeho paměti. Nechtěl zapomenout, ale nemohl za to. Láskyplný Tom, který neměl žádnou Riu a nechtěl se ženit, byl přece jen o něco lepší. Bill setřel slzu z oka ještě dřív, než stihla opustit koutek, aby si ten současný ničeho nevšiml. Stýskalo se mu, ale začínal si pomalu zvykat.
autor: Janule
betaread: Allka
Aaaahhh, opět krásný dí, jak jinak! 🙂 ♥ Strašně se mi líbí, jak se Tom snaží Billovi se vším zapomenutým pomáhat a konečně se začal snažit i Bill! Bylo krásné, že mu připravil vege oběd. Sice si postěžoval, ale… To není nejdůležitější! 😀 🙂
Líbilo se mi, jak byl Tom zaraženej, že Bill rozumí anglicky! Co jiného se tak ještě dozví? Myslím, že o Rie rozhodně ne, protože Bill je rád, že je Tom jen jeho a není snad tak hloupej, aby říkal o nějaké ženské.
A jak jinak, celej díl byl nabouchnej super hláškama, od hry na blbečka až na to, že je Tom nejlepší ve stříkání! 😀 😀
Skvělý díl, moc se těším na další! ♥
Tom a dobrovolny hasic!!! To je gol! 😀 a jeste strika nejdal ze vsech 😀
Bill se nezda, snazil se normalne Toma svest! A docela se divim, ze Tom se nedal… taky se tesim na Billovo ucinkovani v kapele 😀 snad je nauci poradnou muziku. Georgovu zenu bych rada poznala 😀 a s tou anglictinou se Bill pekne seknul, snad tomu Tom uveril. Jsem hrozne zvedava na to, jestli se na konci vrati Billove do svych vesmiru…
Dekuji za uzasny dil :)))
Tento Tom je bezkonkurenčný brat a priateľ a partner:) Som rada, že sa nechal Tom presvedčiť, že má Bill stratu pamäte z toho úderu. Angličtina ma rozosmiala:D a ešte viac hasičský zbor:DDD
Strašne sa teším na to, keď bude celá poviedka napísaná a ja si ju prečítam naraz. Ďakujem za kapitolu?:)
No, smala jsem se jak blazen. Za premie se koupilo uhli, Toman je mistr hasicsky strikac, Bill zase sokuje svou anglictinou. Proste super. Jsem zvedava, cim dalsim Bill Toma prekvapi:-) A uz se tesim na toho utrapenyho Billa, tam nekde za velikou louzi v LA.
To je tak, když se k přečtení dostanu pozdě a potom nevím, co napsat, protože už všichni předemnou napsali všechno za mě! 😀
Samozřejmě, úplně nejlepší byl dobrovolný hasič Tom, stříkající nejdál ze všech! :DDD A Billova hra na blbečka byla taky perfektní 😀
Tu angličtinu Bill dobře zakecal, ale nevím nevím, jak dlouho mu to zakecávání bude procházet, pokud se budou objevovat další a další věci… A já si vlastně i přeju, aby se Tom dozvěděl pravdu, takže doufám, že to co nejdříve praskne!
Díky za perfektní díl 🙂
Súhlasím so zuzu, že komentovať neskôr je rozhodne problém, pretože je už všetko napísané 😀
Pobavilo ma, ako sa Bill snažil zviesť Toma – sa nezdá 😀 A s tou angličtinou sa zahral na perfektného blbečka 😀 B&ť to tak pravda, že po úraze hlavy zrazu vieš úplne cudzí jazyk 😀 no to by bolo čosi 😀
Tom je dobrovoľný hasič? 😀 No ale samozrejme, ako podotkol Bill, Tom je vždy a všade rovnaký v tom, že je proste KING 😀 a to ich doberanie s dostrekom nemalo chybu 😀
Som však zvedavá, ako dlho sa bude Billovi dariť všetko zvaľovať na stratu pamäti, ak sa objavia nejaké ďalšie problémy a nezrovnalosti. A ako zuzu, tiež si prajem, aby sa Tom dozvedel pravdu, takže uvidíme 🙂
Ďakujem za časť a teším sa na L.A.
jsem drze přeskočila 16. díl z LA. 😀 nemohla jsem se dočkat dalšího vyprávění z Loitsche. to jsem ale podvodnice. 😀
pořád obdivuju Tomův přístup k celé situaci a opravdu si myslím, že kdyby na Toma vybalil celou tu historku s Teslou, že by ho Tom nikam zavřít nenechal a naopak by spolu vymysleli perfektní plán, jak se dotknout slávy. víc hlav, víc ví, Bille.. 🙂
no a Janule promiň, ale udělat z Toma ještě dobrovolného hasiče? to už je na mě moc.. příště bude Tom vyprávět, jak pomáhal zachránit malé koťátko ze stromu. to budu dobře vyndaná. 😀 už tak jsem z něj hotová a ty si ještě přisadíš. 😀
Tom a dobrovolný hasič? 😀 😀 😀 😀 😀 😀 Tohle mě z celého dílu dostalo naprosto nejvíc!!! Fakt si toho slavného Toma neumím představit, že dělá takové věci, ale je fakt, že k tomuhle Tomovi se to tak nějak hodí! 🙂 No, Tom z LA se vůbec nedá rovnat s tímhle, protože tenhle je opravdový chlap narozdíl od toho, co se chce ženit! 😀
A jsem jediná, kdo si všiml na Billovi nějakého rozdílu? Mě se zdá, že od té doby, co Tomovi řekl částečnou pravdu o své paměti a o tom, jak si většinu věcí nepamatuje, je takový veselejší a daleko více přístupný všem věcem okolo! Vždyť on se dokonce sám rozhodl se začít učit vařit a dokonce i začal dělat Tomovi parádní postelové návrhy, což by ještě před pár díly bylo něco naprosto nemyslitelného. Zdá se mi, že úplně září a užívá si každé blbosti a já jsem za to strašně ráda! 🙂
Jenomže mě tak ještě napadá něco. 😀 Ona je to naprosá blbost, ale strašně by mě zajímalo, kdyby se někdy tenhle Tom z Německa dozvěděl, že jeho pravý Bill zmizel v jiném časoprostoru a tenhle Bill, co s ním je teď, je vlastně jiný Bill, tak jestli by byl naštvaný? 😀 Já vím, že Bill jako Bill, ale přece jen je to jiný člověk. 😀 Sama si moc dobře neumím představit, co bych dělala v případě, kdyby mi přítel řekl, že je to sice on, ale z jiného časoprostoru. 😀 Asi bych se cítila dost ublíženě, že jsem ztratila toho ´pravého´. 😀 😀 Fakt mě zajímá, jestli už kluci zůstanou tam, kde jsou a nebo se někdy vrátí zpět? A jak by na to všichni reagovali? No, možná se tohle ani nikdy nedozvím, každopádně se nechám překvapit, kam nás tahle povídka zavede! 🙂
Moc děkuji za skvělý a hlavně vtipný díl! ♥
Jsem zvědava jak to bude dál.
jo tak tuto jsem četla. 😀 tak popojedem. 😀 😀