autor: Catherine
„Bille? Myslím si, že je škoda, že zatím tu nemůžeš pracovat,“ loučila se Amy s Billem, který byl na odchodu. „Děti si na tebe zvykly, mají tě rády. A navíc… Jsi hrozně šikovný.“
„No, děkuju,“ zamrkal Bill a pousmál se. Tohle by od Amy zrovna nečekal. Proč to ale říkala, když bylo teprve úterý? Měl před sebou ještě tři dny, než bude muset jít úplně. „Ale já odcházím až v pátek, ještě se stihneme rozloučit,“ zapnul si kabát a posadil na hlavu čepici. Zkontroloval, jestli má v kapse papírek, který si tam strkal ráno. Měl na něm napsanou adresu, kde měl pracovat Tom. Našel si ji jednoduše – do vyhledávače stačilo napsat jeho jméno. Jen se modlil, aby byla adresa pracoviště pořád aktuální.
„Já vím, ale já mám od zítra dovolenou. Budu ráda, pokud se ještě uvidíme. Přeju ti hodně úspěchů,“ stoupla si k němu blíž a jen tak přátelsky ho obejmula.
„Děkuju. A ty si užij dovolenou,“ usmál se Bill a po chvilce se odtáhl. „Teď mě ale omluv, už musím opravdu jít,“ skousnul si ret. Byl nervózní, bál se Tomovy reakce. Ale když mohl za ním on, navíc až domů, tak si snad také mohl dovolit neohlášenou návštěvu, ne?
„Máš rande?“ naklonila žena hlavu. Byla opravdu zvědavá a podle toho, jak Bill zrudnul, odpověděla si sama.
„Neříkal bych tomu tak,“ zakroutil hlavou černovlásek. Zhluboka dýchal. Nechápal, proč jsou všechny ženské tak zvědavé.
„Je mi to jasný, taky jsem byla mladá jako ty,“ zasmála se a mávla rukou. „Užij si to, ať je to cokoliv. Ahoj.“
„Umh, jo, super. Děkuju,“ kývnul Bill a sáhl na kliku u dveří. Otevřel je a na Amy se otočil. „Ahoj,“ mávnul jí a dům opustil.
Jakmile vyšel ven, zabalil se víc do kabátu. Už byla půlka listopadu, nebylo se čemu divit, že je vzduch tak studený. Z kapsy vyndal papírek a podíval se na spoje. Koukl zároveň na čas na hodinkách a spokojeně se usmál. Za pět minut mu jede autobus, kterým se dostane blíže do centra, kde přestoupí na metro. Zatím vše vycházelo podle plánu a tak doufal, že mu ho nic nezhatí. Například Tomovo obchodní jednání. Přál si, aby ho směl vidět alespoň chvilku, možná by mu stačilo pozdravit ho a byl by spokojený. Prostě cokoliv. Ať bojoval sám se sebou jakkoliv, musel si pomalu přiznávat, že v tom lítá až po uši. Přesto se tomu snažil bránit, alespoň prozatím.
Bill už skoro stál před několikapatrovou budovou. Už stačí jen přejít silnici a bude tam. Skoro by se zdálo, že po hodinové cestě tohle bude to nejjednodušší, ale opak byl pravdou. Pořád se ještě mohl otočit a jet domů. Dělal by, jako by se tohle nestalo a Tomovi by jen napsal smsku. Skousnul si ret. Nechtěl být srab, když se dostal tak daleko, ale… Zakroutil hlavou a ještě jednou se na budovu podíval. Párkrát se nadechl a vydechl a šel k přechodu. Měl štěstí, protože akorát, když k němu došel, rozsvítil se zelený panáček. Silnici téměř přeběhl a bez přemýšlení vešel do budovy. Nedíval se ani napravo ani nalevo, prostě šel. Zastavil se až u recepce, kde seděla žena ve středních letech.
„Dobrý den,“ pozdravil slušně Bill. „Jdu za panem Trümperem.“
„Vy jste ta nová asistentka?“ řekla nevrle. „Jméno?“
„Umh, jo… tedy ano,“ kývl černovlásek. „Jsem Kaulitz. Bill Kaulitz,“ zmateně se usmál. Co tohle mělo znamenat? Jaká asistentka, sakra?! Žena začala listovat v papírech a nesouhlasně nakrčila obočí.
„Dobře, asi mě neinformovali o změně. Poslední patro, výtahem tady,“ kývla k výtahu a zase se dál věnovala svojí práci – vyřizování telefonů.
„Děkuji, na shledanou,“ rozloučil se Bill a šel k výtahu.
To víš, že jo, sbohem, ty babizno, říkal si v duchu. Přivolal si výtah a nasucho polknul. Za pár minut se už měl setkat s Tomem. Poněkolikáté se překontroloval v zrcadle a vytáhl z kabelky pudr. Trochu se přepudroval – přišlo mu, že se lesknul. Chtěl vypadat skvěle.
Bill vystoupil z výtahu, když hlas ohlásil poslední třicáté patro. Pustil ret, který si zase kousal. Dělal to pokaždé, když byl nervózní. Tak rád by si dodal odvahu, ale netušil, čím to má udělat. Rozhlédl se kolem sebe, ocitl se ve veliké hale. Vše bylo v tlumených barvách, vypadalo to tady neuvěřitelně čistě. Naproti výtahu byla další recepce, kde seděla Tomova asistentka. Bill doufal, že tahle bude alespoň příjemnější než ta dole.
„Dobrý den,“ černovlásek nasadil úsměv. „Jsem Bill Kaulitz, nový asistent.“
„Dobrý den, už o vás vím,“ usmála se blondýnka a potřásla Billovi rukou. „Pan Trümper mi sice neřekl, že své rozhodnutí nakonec změnil, ale to nevadí. Zavedu vás k němu,“ obešla recepci a Bill si všiml jejího malého bříška. Tak proto bude mít Tom novou asistentku.
Blondýnka zaklepala na dveře a na Tomovo vyzvání otevřela. Vešla dovnitř sama, aby Toma s celou situací seznámila a po chvilce ze dveří vylezla.
„Můžete jít dovnitř, pan Trümper o vás ví.“
Černovlásek uposlechl a vešel do Tomovy kanceláře. Úžasem vydechl. Místnost byla skoro stejně tak velká jako hala, zařízená byla ve stejném stylu. Podíval se na Toma, který se pobaveně usmíval.
„Ahoj…“ usmál se Bill a koukl Tomovi do očí. Ten mu pohled ochotně oplácel.
„Dobrý den, můj nový asistente. Opět vám to moc sluší,“ položil své dlaně na Billovy boky a jemně ho políbil. Ten sebou ale cuknul a udělal krok zpátky. S takovou formou pozdravu nepočítal.
„Tome, já…“ zakroutil hlavou. Co mu měl tak říct? Kdyby řekl, že mu chyběl, akorát by se mu vysmál, když teď cuknul.
„Já vím, já vím. Už to neudělám, hm? Ne, když nebudeš sám chtít. Ale máš tak krásné rty, že jsem nemohl odolat,“ usmál se Tom a ukázal na bílý kožený gauč u stěny. „Posadíme se? Můžeš mi říct, co tě přivedlo až sem,“ sám se posadil a na opěradlo si položil ruku. Jednu nohu položil skrčenou na gauč, čekal, než se k němu přidá Bill. Zajímalo ho, co sem černovláska přivádělo. Nedal mu vědět, že přijde, překvapil ho. Příjemně, o tom žádná.
„Děkuju,“ usmál se Bill a sundal si čepici a kabát. Obojí pověsil na věšák vedle gauče a posadil se k Tomovi. Znovu si ho prohlédl. Na večeři ho viděl ve formálním oblečení, ale neměl kravatu tak jako teď. Vykouzlilo mu to úsměv na tváři, vypadal úplně jinak. Mnohem starší než on, přitom byli ve stejném věku. Mlčel, nevysvětloval důvod své návštěvy. Ani nevěděl, co měl říct, aby to nevypadalo hloupě. Pomalu si olízl rty, zachvěl se při vzpomínce na polibek. Proč ho jenom políbil? V parku se líbali, znamenalo to snad, že budou i teď, pokaždé, když se uvidí?
„A pak kdo zírá,“ přerušil hrobové ticho po chvíli Tom svým smíchem. „Přijdu si blbě, když vedle tebe sedím takhle oblečenej. Taky ti to přijde hloupý?“
„Ne, vůbec ne,“ zakroutil Bill hlavou a usmál se. „Spíš naopak, opravdu ti to moc sluší,“ pohladil ho po ruce, kterou měl položenou na opěradle.
„Děkuju,“ kývl Tom a chytl černovláska za ruku, kterou měl položenou na té jeho. Přitiskl rty na hřbet jeho dlaně. „Tobě taky, ale to jsem ti už říkal. Jdeš od dětí?“
„Přesně tak, skončil jsem dřív, tak… Napadlo mě, že bych se za tebou mohl stavit,“ zase si skousnul ret.
„Bille, neříkej mi, že tě to napadlo jen tak. Musel sis najít adresu a tak všechno,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou. Ačkoliv by věřil rád, byl celkem skeptický. Nechtěl si nechat namluvit, že šel Bill jen tak kolem a napadlo ho to. Navíc nemohl vědět, kde pracuje, musel si to najít na internetu. O své práci mu nic neříkal.
„Dobře, tak… přiznávám,“ zasmál se Bill. Jak bylo možné, aby ho Tom tak rychle prokouknul? „Chtěl jsem tě překvapit. Tak, jako ty mě v sobotu,“ pokrčil rameny a Toma za ruku chytil stejně jako v parku. Podíval se mu do očí. „Povedlo se mi to?“
„To teda. Myslel jsem, že tu umřu nudou. Samé papíry,“ zakroutil Tom hlavou a pohladil Billa po tváři. „Víš jak mi zlepšit den.“
„Opravdu jsem ti ho zlepšil?“
„Jo, mohl bys to dělat častěji,“ řekl Tom potichu. „Můžu?“ naklonil se mu ke rtům. A přivřel v naději oči. Zatraceně moc si přál, aby černovlásek svolil alespoň k jednomu polibku. Bill neznatelně kývl.
„Polib mě,“ zašeptal a spokojeně vydechl. Přitiskl rty na Tomovy a pomalu ho políbil. Tom mu to okamžitě oplatil a pohladil ho po týle, za který si ho přitáhl blíž. Začal ho líbat, cítil se u toho tak… skvěle, úžasně, nepopsatelně. Zaplétal prsty do Billových dlouhých havraních vlasů, on ho hladil po zádech a do rtů se mu trochu usmíval.
„Sem opravdu nemůžete, váš muž má-…“ slečna asistentka ani nestihla dokončit svoji větu. Přetahovala se s Ashley o kliku a snažila se ji nepustit dovnitř. Bohužel marně. Nejenže Ashley měla více síly, protože nebyla v jiném stavu, ale také opravdu chtěla dovnitř. Potřebovala mluvit s Tomem. Okamžitě, schůzka neschůzka.
„Můžu, je to můj manžel,“ podívala se na pohovku a nasucho polkla. Ve chvíli, kdy pohledem spočinula na dvou mladých mužích, by se v ní krve nedořezal.
Chlapci, jakmile slyšeli křik, rychle se od sebe odtáhli. Bylo už ale pozdě – Ashley viděla, jak se líbali. Stála, mlčela, dívala se na Toma a po tvářích jí stékaly slzy. Absolutně nevěděla, co má na tohle říct.
Jak vůbec Tom mohl? Chybělo mu snad něco doma? V čem byl ten vychovatel lepší? Napadaly ji všemožné otázky. Posadila se na židli a přivřela oči. Chtěla vysvětlení a to hned.
„Tome, co to… Co to má znamenat?“ zašeptala zlomeně a pohlédla na svého muže. Všimla si tak i Billa, který se rychle soukal do kabátu a ještě rychleji odcházel. Vypadl doslova jako hasič.
„Ashley, zlato…“ Tom si klekl před manželku a chytl ji za ruku. Ta mu ji ale vytrhla.
„Vysvětli mi to. Tohle… Tome, co ti doma chybí?“ potichu vzlykla a otřela si oči. „Ty přeci nejsi gay.“
Tom nasucho polknul. Měl lhát? Možná ano, bude to rozhodně lepší, než jít ven s celou pravdou. Tu se Ashley nesmí nikdy dozvědět a on musí na Billa zapomenout. Okamžitě, i když to bude moc těžké. Nebo se s ním lépe skrývat…
„Nic mi nechybí,“ zakroutil hlavou a skousnul si ret. „Já to neudělal, já-…“
„Tome, líbal jsi ho. Nejsem slepá,“ zasyčela brunetka. „Proč? Sakra… Proč?!“
„Ne, já ho nechtěl líbat. Bill… Já nevím, je mnou jako posedlý. Pořád mi píše, dokonce sem za mnou přišel. Ohlásil se jako můj nový asistent, chápeš to?“ zakroutil hlavou. Nebylo pěkné, že si takhle vymýšlel, že na Billa dával celou vinu, ale byl v situaci, kdy si vybírat opravdu nemohl. Ashley se na něj podívala a vytáhla obočí.
„On po tobě vyjel?“ vytáhla obočí. Nevěřila svému manželovi ani slovo. Takových článků jí v redakci prošlo mraky, navíc se Tom při líbání Billa ani netvářil, že by to dělal nedobrovolně.
„Přesně tak. Je to hrozný, viď?“
„Jo, to máš pravdu,“ vydechla Ashley. „Ale už se s ním nemusíš vidět. Asistentka ho sem nepustí, v dětském domově už bude končit a snad nebude tak drzý, aby přišel k nám domů,“ trochu se usmála a snažila se svým slovům věřit. Potřebovala vymyslet, jak si k sobě Toma přitáhnout tak, aby nechodil jinam. Potřebovala jít domů, aby si tam zpracovala nějaký plán.
„Asi máš pravdu. Půjdeme spolu domů?“
„Ne, já se projdu. Uvidíme se doma večer, hm? Večeře bude v šest. Přesně v šest,“ řekla brunetka trochu výhružným hlasem a zvedla se ze židle. Odešla stejně rychle, jako přišla.
Tom se posadil na židli a za Ashley se díval. V kanceláři zůstal úplně sám. Bez Ashley, i bez Billa. Bez Billa, na kterého hodil všechnu vinu. Bylo mu špatně ze sebe samotného.
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Proč uz si sakra nepřizná ze chce Billa? este to na chudinku svede to není dobré 🙁
Tak tohle mi vyrazilo dech.. Tom je mi nesympatický jako v žádné jiné povídce. Proboha! Takový slaboch! Být Billem a dozvědět se to, neodpustím mu. Pokud se sakra zamiluju do někoho jiného, mám mít alespoň dostatek soudnosti a slušnosti na to, přiznat se a stát si za tím.
Po dnešním díle jsem naštvaná na všechny tři! Bill má u mě nejmenší vroubek, neměl by tak lehce podléhat, ale nikoho nepodvádí a je zamilovaný, tak mu odpouštím… Zato Tom mě štve čím dál víc, souhlasím s B. že by se měl alespoň přiznat a ne lhát na všechny strany i sám sobě. A Ashley…vzala to docela v klidu, ale já na jejím místě bych odkráčela se zdviženou hlavou a dala bych Tomovi jasně najevo, že mám nějakou důstojnost a nenechám ze sebe dělat pitomce, místo abych se tvářila, že se nic neděje a tajně spřádala intriky!
Ježiš jak mě tahle povídka hýbe žlučí! 😀
No teda… Chudák Bill, vàžně. Jà jsem se bála, že to pro něj špatně skončí. Tom je totàlní zmetek, takhle to na něj všechno hodit. Doufàm, že Ashley nebude chtít dělat Billovi nějaké problémy. Myslím, že je to potvora a klidně by toho byla schopná. Ať si tu nevěru laskavě odskáče Tom, to on ji podvedl…
Díky moc za kapitolu, jsem hrozně zvědavà, co se teď bude dít…
Odporny Tom! Tohle se nedela, hochu! Bill by ti mel vrazit… nebo mozna sama Ashley. Tom si nezaslouzi jeho ani ji. Fakt me nakrknul. Jsem zvedava, co Ashley vymysli aby si udrzela muze doma. Taky by ke zajimalo, co na to vsechno rekne Bill. Vsechno je az moc zamotane… snad nakonec budou kluci stastni 🙂
Dekuji za dil ^^
Tak dnešním dílem mi Tom téměř vyrazil dech! Jako chápu, že byl asi v zoufalé situaci a chtěl si zachránit manželství, ale takhle házet vinu na Billa, když to ani nebyl on, kdo by tohle všechno začal? Navíc co to jeho ´ Nebo se s ním lépe skrývat…´…Bože, tohohle Toma nemám ráda ani trošku! Tak moc mě dneska naštval! Nedokážu pochopit, proč si věci nesrovná v hlavě a nerozhodne se, koho teda chce. Tohle celé mě děsně deptá!
Tom je debil a zbabělec jedno pořekadlo říká kdo chce víc nemá nic.
🙁 :/
Tak dnes ma všetci naštvali!
Bill len trošku, že Tomovi tak ľahko podlieha, ale tak je zamilovaný, čo sa dá iné čakať.
Ashley – no keď sa už dozvedela pravdu (za čo som aj trochu rada), tak tá jej reakcia – ísť domov a spriadať plány na udržanie Toma? Na jej mieste by som Tomovi pekne ukázala, čo urobil a keď chce, nech si žehlí! 😀
A Tom – tak k nemu už ani neviem, čo napísať! V tejto poviedke ma štval čoraz viac a dnes to dorazil! Mal by si už dočerta uvedomiť, čo vlastne chce a nie sa takto pretvarovať a s každým si zahrávať! A ešte zhodiť vinu na Billa, keď ten vôbec za nič nemôže! A ešte si pomyslí, že by sa s ním mal lepšie skrývať! Ako toto je už fakt vrchol! Teraz by som si fakt priala, aby sa Bill dozvedel, ako to Tom naňho všetko zvalil a dal to Tomovi pekne pocítiť!
Ďakujem za časť.
Děkuji všem za krásné komentáře, které mi necháváte pod každou povídkou! ♥ Opravdu si jich neskutečně vážím! 🙂
Bohužel, nemůžu vám nic napsat k nějakému dílu, protože povídka je v tak rozepsané fázi, že má Janule 12. díl a já mám rozepsanej 30., tím pádem má všechny už dávno u sebe. Nicméně, nevěště hlavy, i z Toma blbce se jednou musí stát hodnej Tom, kterej má oči jen pro Billa, no ne? 🙂 Věřte mi, že k tomu dojde už brzy a vy se máte ještě na co těšit! 🙂
Ještě jednou děkuji, hlavně těm, kteří komentují každý díl. Dělá mi strašnou radost, že se vám povídka líbí! 🙂 ♥
Tak jak jsem se Toma doted aspon nejak zastavala, tak v tomto dile si to u me podelal nejvic jak mohl.. To, jak se zachoval, bylo naprosto sobecke a zbabele.. Ja byt Billem a dozvedet se, co Tom Ashley rekl, tak mu to neodpustim.. Opravdu doufam, ze sve chovani Tom co nejvic napravi a ze se bude sakra snazit.. A pokud chce dal klickovat a mit oboje, manzelku i Billa, tak u me klesne jeste vic.. I tak dekuju za dil a moc se tesim ma dalsi.. 🙂
Tom je blbeček, ale to jsem ti už říkala 😀 😛 teď si to pěkně zavařil. Parádní díl 🙂
Kirsten ma varovala, že po prečítaní tejto časti budem na Toma naštvaná ešte viac, než som bola doteraz. A mala pravdu! Ten Tom je totálny debil!!! Zavesiť za gule do prievanu! Kopať a kopať! Jóóój! Ten by si zaslúžil poriadne nakopať. Ja teda chápem, že ho to všetko možno šokovalo a prekvapovalo, myslím tie jeho pocity voči Billovi, ale miesto toho, aby o všetkom v pokoji popremýšľal a rozhodol sa, čo vlastne chce, tak do toho po hlave skočil a rozhodol sa vziať si všetko. Ale na Billa by som sa až tak nehnevala. Skôr na toho jeho podareného kamaráta. Ako mu radil, aby na nič nemyslel a bol šťastný a pritom ho vôbec nenapadlo, že Bill bude nakoniec leda tak trpieť. Ako napríklad aj teraz. Keby vedel, čo si Tom navymýšľal… Ale som zvedavá, čo vymyslí Ashley. V práci mu už moc nezavarí, tam končí, skôr si myslím, že doma bude k Tomovi taká milá a pozorná a neviem ešte aká, až to Tomovi nakoniec začne liesť na nervy. Ale hoci samozrejme chcem, aby to nakoniec dobre dopadlo a boli spolu šťastný až do smrti ešte aj s malou, :-p , predsa len by moja spravodlivá dušička chcela, aby ho za jeho správanie stihol spravodlivý trest!
Dělá si ze mě kozyčky? :O Vždyť za tohle… no… jsem naštvaná! Tome, ty padouchu hnusnej! Podvádíš svou ženu a pak vše hodíš na Billa, který je tak milý, ty si debil! :O No, na blogu za tu dobu, kdy jsem neměla čas na nic :O 🙁 … jsou další díly, takže dofuám, že v nich najdu něco uspokojujícího 😀 Cokoliv, co já vím, co mě uspokojí 😀