autor: Steinsgrrl
Bez ohledu na to, jak dlouho ležel a zíral na strop, jeho názor na něj se nezměnil. Stále byl bílý a navíc ještě s ošklivou, tvarohovitou texturou, a to mu příliš nepomáhalo spát. Bill zabručel a obrátil se čelem ke zdi. Ne, tam taky neobjevil nic nového. Frustrovaný a unavený se posadil a začal se přehrabovat v zásuvce nočního stolku. Našel gumičku na vlasy, kterou hledal, a nahodile si stáhl vlasy zpět ze svého krku a tváře. Bylo příliš horko na spánek, ale to nebyl důvod, proč Bill ležel a převaloval se a jeho oči se odmítaly zavřít na více než na pár minut v kuse.
Ne, Bill byl naštvaný. Byl naštvaný na Toma, že tak zatraceně dobře vypadá, že je roztomilý a sladký, a za to, že je otec. Ale víc než to, byl naštvaný, že Tom měl zájem o něj. Protože Bill měl taky více než zájem o Toma, a to ho štvalo taky.
Proč, sakra, Tom musí být táta?
Bill si natáhl kalhoty od pyžama a zamířil do kuchyně. V celém bytě se nenacházelo moc jídla, ale to bylo v pořádku, protože jediné, co Bill potřeboval, byla zmrzlina. Spousta a spousta zmrzliny. Popadl ze šuplíku lžíci, vzal si celou krabici na balkon a usadil se v jednom ze svých lehátek. Když se první sousto rozpouštělo na jeho jazyku a z chladu mu začalo tuhnout patro, Bill zaúpěl a promnul si čelo. Nebylo to horší než bolest hlavy, kterou mu způsobil Tom a jeho malá holčička, ale alespoň tahle během okamžiku přejde. Nicméně, myšlenky na Tomovu šťastnou rodinku bydlely v jeho hlavě mnohem déle, než by měly a Bill si vložil do úst další plnou lžíci jen z podrážděnosti nad sebou samým.
To neznamenalo, že neměl rád děti. Měl je rád, většinu času. Ale Bill viděl spoustu uhoněných matek a otců v obchodech s jejich dětmi visícími jim na nohách, žebrajícími o sladkosti. Brečely a fňukaly a sopel kapající z jejich nosů se jim usadil na horním rtu, než ho opakovaně olízly. Bill se otřásl nad těmi vzpomínkami a podíval se dolů na svou máslovo-pekanovou zmrzlinu. Ne, nechtěl si nechat myšlenkami na nějaké usoplené děti zkazit svou zmrzlinu, a strčil si další sousto do úst, jako by to chtěl sám sobě dokázat.
Bylo to jen, že Bill si nedokázal sám sebe představit jako otce. Neuměl si představit, že by se musel vypořádávat s tímto druhem chování a ještě se o dítě starat, jako by nebylo právě ta nejotravnější věc na světě. Mnohem raději by si pochoval miminko a vrátil ho rodičům, jakmile by se objevil sebemenší problém. Ale Tomova dcera nebyla miminko, byla dítě. Starší než batole, ale mladší než školák a Bill si nebyl úplně jistý, co od ní očekávat. Nestrávil příliš času v okolí dětí, a proto nevěděl, jestli by byl připraven, kdyby došlo na jakékoliv povinnosti. A věděl, že tyto povinnosti byly obrovské, nebylo to nic, co by mohl brát na lehkou váhu.
Pokud by to mezi ním a Tomem začalo být vážné, Bill by se musel dělit o Tomův čas a jeho lásku s další osobou. Byl by ochoten to udělat? Mohl by jít do vztahu s tímhle vědomím? Dokázal by si na to vůbec zvyknout?
Bill znovu zabořil lžící do kartonu a vytáhl ji prázdnou. Rozhořčeně zaúpěl a zaškrábal lžičkou uvnitř kartonu, jak se snažil dostat každý poslední kousek zmrzliny na svou lžíci. Po slíznutí toho mála, co zbylo, si povzdechl a položil karton i se lžící uvnitř na stolek. To všechno přemýšlení mu nepomohlo najít žádné odpovědi a on opravdu potřeboval nějakou radu. A pokud by rada přišla spolu s nějakými slovy podpory, určitě by je neodmítl.
Nechal karton venku a vydal se najít svůj telefon. Rolováním dolů svými kontakty našel Davidovo jméno a jeho palec se vteřinu vznášel nad tlačítkem ‚volat‘. Bill se podíval na hodiny nad sporákem. Bylo velmi pozdě, ale usoudil, že David bude stále vzhůru. On v to doufal, protože opravdu právě teď potřeboval přítele. A David byl nejen jeho stylista v New Yorku, ale také něco jako rádce. On byl dokonalý člověk na zavolání.
Bill zmáčkl tlačítko volat a zapálil si cigaretu, než se zabořil do nadýchaných fialových polštářů na svém gauči. Opřel se zády o loketní opěrku a zaklonil hlavu, dívajíc se na stropní ventilátor, který se líně točil, zatímco k němu mířil kouř z jeho cigarety. Do ucha mu hrálo Davidovo vyzvánění; nějaká hloupá Broadway melodie, a Bill se usmál, když píseň poznal. David rozhodně byl ´přihřátá královna´. Zrovna když přišlo na jeho oblíbenou část, David to zvedl.
„Doufám, že někdo umírá, jinak budeš ty.“ Davidova výhružka byla zničena dlouhým zazíváním a Bill se snažil, aby se nerozesmál.
„Ale ‚já‘ umírám, Davide! Umírám touhou s tebou mluvit.“ Bill se do telefonu usmál. „Ale nechtěl jsem tě vzbudit. Zavolám ti znovu hned zítra.“
„To zatraceně ne, princezno. Teď, když už jsem vzhůru, mnohem radši budu mluvit s tebou. Takže co se děje, žes chtěl volat unavenému starému muži uprostřed noci?“
Bill si dlouze potáhl ze své cigarety. „Však víš, jako obvykle.“
„Hmm, obvyklé co? Maloměstský život tě s sebou táhne dolů?„
„Ne, právě naopak. Hodně se mi tu líbí. Není moc co dělat ve tři ráno, ale vzduch je čistý, a ach bože, Davide, je tady tak ‚ticho‘. Skutečně slyším sám sebe myslet!“ Bill zamáčkl svou cigaretu a šel si pro lahev minerální vody.
David si odfrkl. „Nejsem si jistý, že to je dobrá věc!„
Bill protočil oči. „Jo, jo. No, stejně mi to moc nepomáhá, stále nemůžu začít s ničím pro letní kolekci.“ S povzdechem si Bill loknul vody, kterou si přinesl na tácku na konferenční stolek před pohovkou.
„Zkoušel jsi změnu lokality? Zdálo se, že to fungovalo, když jsi uvízl tenkrát na těch kalhotách pro zimní kolekci, pamatuješ?„
„Zkoušel jsem to. Šel jsem do kavárny, sedl jsem si na pláž, šel do parku.“ Park způsobil, že si Bill vzpomněl na Toma a nedokázal zabránit úsměvu ve svém hlase. „Což mě vede ke skutečnému důvodu, proč volám.“
„Ty mi nevoláš uprostřed noci, jen abys slyšel můj úžasný hlas?“ David se uculoval, Bill to prostě věděl.
„No, samozřejmě, že taky. Vlastně od tebe něco potřebuju.“
„Ach, zlato, už jsem myslel, že se nikdy nezeptáš.“ Povzdechl si David hravě.
Bill se zachechtal. „No, jde o jednoho kluka.“
„
Kluka, hm? V pořádku, detaily! Jsem jedno velké ucho.“
„Jo, kluka. Moc, moc fajn muže, prostě krásného.“ Bill si povzdechl. „Je stejně vysoký jako já a taky štíhlý. Tedy, myslím. Nemůžu to říct jistě, protože nosí opravdu pytlovité oblečení, ale vypadá štíhle. Dlouhé, blond dredy, které má pořád převázané šátkem. A Davide, má ty nejúžasnější hluboké, tmavě hnědé oči!“
„Oh bože, pokračuj! Neslyšel jsem tě mluvit takhle o někom už velmi dlouho, a upřímně řečeno, drahoušku, schvaluju to!“ Bill téměř mohl slyšet Davida, jak se přes telefon usmívá a ve své mysli viděl svého drahého přítele a jeho tvář s očima rozzářenýma radostí.
„Myslím si, že je pro mě ideální, kromě…“ Bill si prsty promnul oči a napil se vody.
„Kromě…? Kromě čeho? Oh, neříkej mi, že je ženatý!„
„Bože, to ne. Neudělal bych tu stejnou chybu znovu. Ne, on je otec. Má malou holčičku.“ Bill potlačil zasténání. Byl trochu nervózní, když to říkal, obával se, že by mohl znít jako nějaká diva, která se stará pouze o sebe, ale Davidovi věřil. Důvěřoval mu, že bude jemný, i kdyby byl Bill hloupý.
„Aha,“ pronesl David a následovalo krátké ticho.
„Davide? Nejsem hloupý, nebo ano?“ Bill si zakryl oči a doufal, že mu David řekne, že jeho obavy jsou naprosto oprávněné. Tak moc potřeboval podporu staršího muže, a kdyby ho zklamal, tak by se Bill cítil ještě hůř než doteď.
„Ne, nejsi hloupý, ale poslouchej, je ten kluk vůbec gay? Myslím, když má dítě…„
Bill vstal a začal přecházet přes obývací pokoj po obvodu kuchyně a zpět. „Sakra, já nevím, Dave. Flirtoval se mnou, a i kdybych se měl řídit jen podle pohledu v jeho očích…“ Bill se zastavil po svém druhém okruhu po domě a opřel se o dveře, kde přitiskl čelo na chladné sklo. „Včera jsem ho pozval na večeři a on řekl ano.“
„
Hm,“ David se odmlčel a Bill se odtáhl od dveří.
„No, však víš, polovina kluků, které známe, má děti, a definitivně to jsou gayové. Ale nemyslíš nějak moc dopředu? Tak jo, máte rande, ale jak můžeš vědět, že si vy dva budete rozumět?“
Bill padl zpět dolů na gauč a opřel se, předloktí si položil na čelo. „Ne, máš pravdu. Nejdřív bych měl počkat, abych viděl, kam to povede, že?“ Bill se zasmál. „Přestat šílet a tolik o tom nepřemýšlet.“
„Přesně tak.“ Davidův tón byl otcovský a Bill cítit teplo uvnitř, že je tady ještě někdo, komu na něm záleží. „Takže mu zavoláš?„
Bill se usmíval nad představou, jak mu Tom ukládal své číslo do telefonu. „Jo,“ vydechl, „zavolám mu zítra.“
„Hodná holka. Teď přesuň svůj hubený zadek do postele. Takovéhle starosti definitivně potřebují být zahnány spánkem do krásy,“ škádlil jej David a Bill se uchechtl. Slíbil, že hned půjde spát a poslal po telefonu pusu, než zavěsil.
Když Bill konečně usnul, byl to hluboký a klidný spánek, ve kterém snil o malé holčičce, jak se drží za ruce a skáče kolem vysokého muže s blond dredy a s tím nejkrásnějším úsměvem, jaký kdy viděl.
„Dobrák, Krasoň, Pečlivka, Anděl a Úžasňák objali Šmudlu. Šmudla byl zvláštní ptáček, ale bylo pěkné, mít ho kolem sebe.“ Tom tiše dočetl poslední řádek a zavřel knihu. Janniny oči byly napůl zavřené, ale usmála se na něj a natáhla ruce pro objetí a pusu na dobrou noc.
Tom položil knihu zpět na poličku v Jannině nočním stolku a lehce se k ní naklonil, až mu Janni omotala ruce kolem krku. Pevně jej stiskla a on vklouzl rukama pod její tělo, aby ji obejmul. Políbil ji na spánek, její vlasy byly voňavé a ještě vlhké z koupele, a položil ji zpět na polštář.
„Hezky se vyspi, holčičko Janni. Sladké sny.“ Políbil ji znovu na čelo a podal jí Šotka, vycpaného medvěda, který jí dělal společnost každý večer.
„Dobrou, tati. Tobě taky sladké sny.“ Tom s úsměvem zapnul noční světlo na zdi a zhasnul lampičku vedle postele. Janni se schoulila ve své posteli, přitulila k sobě Šotka a Tom sotva zachytil její ospalé: „Miluju tě.“
„Já tebe taky, zlatíčko,“ zašeptal, odstranil jí dlouhé prameny vlasů pryč z obličeje a zastrčil jí deku přes ramena a kolem Šotka. Její oči se zavřely a Tom tiše zavřel dveře od jejího pokoje.
To byla jeho oblíbená noční doba; Janni pokojně spala, v domě byl klid, a unavený Tom konečně měl chvilku pro sebe. Byl to jeho čas číst bez přerušení, nebo hrát na kytaru, aniž by musel hrát na požádání ten či onen song z jakéhokoli princeznovského filmu, který Janni nedávno viděla. Potřeboval tenhle čas na odpočinek, aby zůstal duševně zdravý.
Ale dnes večer byl Tom neklidný. Dnes večer byla jeho mysl jinde.
Rozsvítil světlo v horní koupelně, aby Janni viděla, kdyby se náhodou vzbudila uprostřed noci, a šel tiše do přízemí. Zvedl modrého vycpaného králíka ze spodního schodu na své cestě dolů a potřásl hlavou, když ho s sebou vzal do kuchyně. Posadil králíka na kuchyňskou židli, jako kdyby čekal na snídani a snídaně byla ta chvíle, kdy Tom bude s Janni opět mluvit o nebezpečí nechávání hraček na schodech.
Tom se rozhlédl po kuchyni, aby se ujistil, že zbytky byly pryč a všechno nádobí bylo umyté. Hledal něco, co by ho rozptýlilo, protože pak možná mohl udržet svou mysl pryč od Billa.
Stejného Billa, který mu nezavolal.
Ten kluk vypadal, že má takový zájem. K čertu, Bill ho pozval na rande, požádal ho o jeho číslo a všechno, a pak ani nezavolal.
Tom si vzpomněl, že má v lednici ještě pivo. Netrvalo dlouho ho najít a odstranit víčko otvírákem na láhve a první doušek zasáhl zadní část krku drobnými bublinkami. Ujistil se, že je trouba vypnutá, káva připravená na zítřek a dveře zamčené, než zamířil do obývacího pokoje s orosenou lahví v ruce. Vzal si svou akustickou kytaru stojící vedle sterea a posadil se na okraj tmavě modrého křesla. Položil si lahev na stolek a začal tiše hrát, jeho prsty se pohybovaly čistě po paměti, protože Tomova mysl nebyla ještě ani zdaleka zaměřena na hudbu.
Ne, Tom přemýšlel o posledních čtyřech letech s Janni a o tom, jak byla středobodem jeho života od chvíle, co přišla na tento svět. A on s tím byl spokojený. Se svou matkou jen na druhém konci města, nabízející mu pomocnou ruku, kdykoli se jí Tom zeptal, byl schopen Janni vychovat sám a dokonce jí najít i školku, když se vrátil zpět do práce. Nic nedělalo Toma šťastnějším, než když viděl svou dceru zdravou a silnou a tak šťastnou, že by přísahal, že byla kousek slunce, který spadl z nebe.
Ale dnes Tom nedokázal udržet svou mysl od Billa. Jen jeho představa způsobovala, že mu vířilo v žaludku a z toho byl nejen nadšený, ale také dost vyděšený. Od chvíle, kdy se Janni narodila, Tom odmítl každé pozvání na rande, které dostal. Žádné z nich jej nepřinutilo chtít udělat změnu ve svém životě, v „jejich“ životě, a tak se Tom ani nenamáhal. Ale Bill byl jiný příběh, Bill byl úplně něco jiného. Tom si nebyl jistý, co přesně na něm bylo, že byl tak jiný, protože by se jistě našla spousta krásných žen, za kterými by neotočil hlavu na více než vteřinu.
Možná to bylo jen proto, že ač Bill vypadal velmi jemně, tak to byl evidentně na první pohled muž. Od okamžiku, kdy přišel ve čtvrté třídě na to, že to, co cítil ke svému kamarádovi Tonymu, byla vlastně zamilovanost, Tom věděl, že ho přitahují ženy i muži. Dokonce i když si to uvědomil už tak mladý, Tom randil vždy jen se ženami. Tato maloměstská společnost nebyla příliš shovívavá, a to, co bylo na veřejnosti označováno jako „alternativní životní styl“, tak v soukromí to bylo „ti zatracení teplouši“. Tom usoudil, že když mu na tom nezáleželo, tak se mohl prostě držet randění se ženami.
Myšlenka na to, že by mohl Billa opět vidět, způsobila, že si Tom uvědomil, že je mu jedno, co tato maloměstská společnost schvaluje, nebo ne, a možná to byl důvod, proč mu tolik vadilo, že Bill nezavolal.
Tom zvedl svou láhev, aby se napil a zjistil, že své pivo vypil, aniž by si to uvědomoval. Přinutil se zvednout z křesla a vrátit kytaru zpět na její místo, než hodil lahev do tříděného odpadu. Po cestě se podíval na hodiny v kuchyni na zdi a zjistil, že už bylo stejně příliš pozdě na to, aby Bill zavolal, takže mohl jít taky do postele.
Tom nemohl pomoc tomu bolestnému píchnutí, které cítil, jak moc doufal, že od Billa uslyší, a nenáviděl, jak moc se cítil jako trucovitá holka, když to neudělal. Byl naštvaný sám na sebe, když tak přemýšlel nad něčím, co se možná nikdy nestane, ale při zhasínání obývacího pokoje věděl, že to bude ještě nějakou chvíli trvat, než přestane doufat.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 30
V dnesnim dile byl Bill naprosto rozkosny.. 🙂 Jeho myslenka, ze se mu Tom tak libi, ze je roztomily a sladky, ale ze si dovoluje byt otec, me opravdu pobavila.. 😀 Jsem rada, te jsme se dockali nove postavy v podobe Davida, ktereho jsem si hned po par vetach oblibila.. 🙂 Zjevne bude dobry clovek a dobry pritel.. Dobre Billovi poradil, tak moc doufam, ze Tomovi zavola, a ze se jejich rande povede.. 🙂 A Tomovu dceru Janni jsem si zamilovala hned.. 🙂 Dekuji Zuzu za dalsi krasny dil a moc se tesim na dalsi.. 🙂
Ačkoli jsem si Toma jako otce okamžitě zamilovala, naprosto chápu Billovy obavy z toho, že má Tom malou holčičku. Jako pozorovatel mimo, mi to přijde roztomilé, ale v Billově kůži bych asi cítila podobné pocity, takže jej naprosto chápu a úplně s ním soucítím. Bylo roztomilé, jak musel nad Tomem neustále přemýšlet, že z toho ani chudák nemohl usnout.
A David mi zatím přijde strašně fajn! 🙂 Vypadá rozumně a sympaticky, a hlavně jde vidět, že mu na Billovi záleží, takže má u mě body nahoru! 🙂
Celý díl byl strašně hezký a u toho, jak Tom dával spát svou dceru, jsem se jenom připitoměle usmívala! Ta představa je jednoduše až příliš kouzelná! Moc se těším, až se o Tomově příběhu dozvím více, protože by mě zajímalo, kde má Janni svoji maminku. Ne že bych ji postrádala a chtěla jsem, aby se okolo Toma nějak moc vyskytovala, ale hold jsem děsně zvědavá! 😀
Moc se těším na další pokračování a především na schůzku kluků. Jsem moc zvědavá, jak to bude probíhat! Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Billova nespavosť a rozčúlenie nad tým ako sa Tom opovažuje byť tak skvelý a mať dcéru bola zábavná aj opis urevaných detí:) už sa teším na to ako si Bill Tomovu dcéru obľúbi. A teším sa aj na to kedy zavolá aby sa Tom nestresoval:)
Ďakujem za krásnu a zábavnú kapitolu.
Zbožňuju zdejšího Davida 😀 😀 naprosto úžasný kamarád, Billovi se jistě hodně ulevilo po telefonátu s ním. Billovu váhání se nedivím, jít do vztahu s někým, kdo má dítě, je vždycky trochu risk. Aspoň jim dvěma nehrozí další množení 😀 takže Janni bude spokojená princezna i nadále. Ovšem jak Tom přemýšlel nad těmi maloměstskými lidmi, mám trochu obavu, že to budou i oni, kvůli kterým to nebudou mít kluci zrovna lehké… ale opravdu se mi líbí, jak Tom jedná jako puberťačka a šílí, že Bill ještě nevolal 😀 to je opravdu roztomilé. No, snad se ráno dočká a bude mít celý den úsměv na rtech 🙂
Děkuji za překlad!
Krásný díl oba mají obavy jsem zvědava jak se s tím vypořádají.
Tenhle David je naprosto boží! Stejně jako povídka. Zatím jsme jen u třetího dílu, ale i za tak krátkou dobu jsem si stihla Toma zamilovat za tu jeho oddanost dceři. Je to tak krásné. 🙂 Bill si ji určitě zamiluje stejně a budou krásná šťastná rodina. Díky za překlad, Zuzu. Úžasná práce! 🙂
Billove obavy chápem. Predsa len začať vzťah s niekým, kto má dieťa – to nie je len tak. Som však rada, že nakoniec predsa len zariskuje a dá Tomovi šancu 🙂 Dúfam, že Janni nebude ich vzťah nejako komplikovať 😀
David tu vyzerá ako fakt super človek 😀 Tie jeho reči 😀 Ale aspoň Billovi poradil.
A Tom bol zlatý, ako ho mrzelo, že Bill nezavolal a musel naňho stále myslieť. Som zvedavá na jeho reakciu, keď mu Bill nakoniec zavolá 😀
Ďakujem za preklad.
Xi, tak mi sme sa všetci báli Toma a hlavne jeho dcéry Janni a nakoniec to je Bill, kto pre svoje obavy takmer ušiel, :-p Ale Tom je strašne zlatý, to ako ho Bill rýchlo pobláznil, až úplne zmenil svoje doterajšie zmýšľanie. A ja verím, že Janni nebude na prekážku, skôr naopak. Možno som teda ovplyvnená iným príbehom s podobnou témou, ale aj tak si myslím, že bude fajn.