autor: Janule
L.A. sobota 4. ledna
„To ti vůbec nechybím?“ zaslechl Bill Tomův hlas, když scházel opatrně schody do přízemí. Bylo pomalu poledne a on dostal hlad. Sice byl ještě na nějaké delší procházky slabý, ale uvařit něco k snědku místo té nudné pizzy, kterou Tom včera večer z nedostatku jakékoliv fantazie znovu objednal, snad ještě zvládne. Jen netušil, jestli na něco normálního mají vůbec v kuchyni materiál. Rozhodl se to jít zjistit, když ho zastavil hlas jeho dvojčete. Byl zvědavý, protože mu bylo jasné, s kým Tom telefonuje. Těžko by se ptal na takovou věc někoho jiného než Rii.
Billova žárlivost se okamžitě probudila, když si na ni jen vzpomněl, ale jak zaslechl, že s ní Tom mluví, málem se z těch schodů skácel dolů. Pevně se chytil zábradlí a napínal uši, aby mu nic z rozhovoru neuteklo. Tom už ale dělal jen samé hmm a jo, a podobná citoslovce, takže z toho nic moc nevyrozuměl. Dobré pro něj bylo, že se jeho dvojče netvářilo nijak nadšeně, tudíž pochopil, že Rie se asi opravdu nestýská. Stejně na ni ale byl naštvaný. Sice mu v podstatě zadarmo a dobrovolně ustoupila z cesty, ale co si to k jeho bratrovi vlastně dovoluje? Tom je nejúžasnější chlap a milenec, jakého kdy Bill poznal (ne, že by poznal i někoho jiného), a tohle si absolutně nezasloužil. Když už tu slepici požádal o ruku, měla by oblíznout všech deset, že si ji chce vzít tak skvělý muž, a ona se kvůli takové pitomosti urazí a odstěhuje. Bill to absolutně nechápal. On by o Toma bojoval, i kdyby se měl poprat s dvaceti takovýma slepicema, nic by ho neodradilo a žádná z nich by neodešla z boje ve zdraví. A tahle vyklidila kurník pomalu ještě dřív, než se nastěhoval její soupeř. Měl by jí být vlastně vděčný.
„Ahoj,“ pozdravil Toma, když se pomalu došinul po schodech do přízemí. Jeho bratr právě zastrčil telefon do kapsy a podle výrazu nebyl moc nadšený. Na Billa se ale usmál.
„Ahoj,“ odpověděl. „Jak ses vyspal?“ zeptal se spíš ze zdvořilosti, bylo na něm vidět, že je myšlenkami stále ještě u své snoubenky.
„Dobře,“ odvětil Bill. „Mám hlad. Myslíš, že tu je něco, z čeho by se dalo cokoliv uvařit?“
„No…“ zamyslel se na chvilku Tom. „Něco by tu nejspíš být mělo,“ kývl hlavou směrem k lednici, „ale není tu nikdo, kdo to uvaří. Máma je v Německu a Ria mě nedávno kvůli tobě opustila.“
„Já ti nestačím?“ zeptal se Bill s trochou sarkasmu v hlase, když Toma míjel cestou do kuchyně. Tu výčitku slyšel velmi dobře. Jakákoliv zmínka o Rie z Tomových úst ho automaticky dostávala do střehu. Došel k obrovské stříbrné lednici s výrobníkem ledu ve dveřích. Takový luxus viděl jen na slevových letácích, co jim pošťačka občas házela do schránky, ale nikdy ho nenapadlo, že ji jednou bude mít. Otevřel dveře lednice a začal skenovat její obsah.
Tom ho jen s údivem sledoval, když začal vytahovat postupně pár brambor, máslo, mléko a všechno si to pokládal na linku.
„Co děláš,“ vzpamatoval se konečně Tom, když Bill lednici zavřel a otevřel mrazák.
„Hledám, jestli tu někde není kousek nějakýho masa nebo salámu, k bramborový kaši by se to hodilo,“ sdělil teď už totálně vyjevenému dvojčeti Bill. „Máma s Gordonem jsou taky vegetariáni?“ obrátil se na Toma a skoro se lekl jeho výrazu. „Co je?“
„Ty jako hodláš vařit?“ nevěřil svým uším Tom, oči mu div nevypadly z důlků.
„Jo, bramborovou kaši, potřetí už tu tvojí pizzu nechci, mám chuť na pořádný domácí jídlo. Tak je tady někde něco, co se aspoň trochu blíží k masu nebo salámu?“ nenechal se odbýt.
„Nevím, lednici maj na povel máma s Riou,“ pokrčil Tom rameny, stále nechápal, co se to Bill snaží dělat.
„Á, hurá, rybí prsty,“ vytáhl Bill vítězně krabičku se zmraženými rybími kousky, vypadala velice luxusně, tedy aspoň podle obalu. „To bude ke kaši perfektní, a hlavně rychle hotový,“ radoval se.
„Bille, jsme vegetariáni, nejíme ani ryby,“ upozornil ho Tom.
„Ty jsi vegetarián,“ otočil se na něj od linky Bill, zatímco hledal mísu, ve které by oškrábal brambory. Pomalu se v kuchyni začínal orientovat, bylo znát, že ji zařizovala jejich máma, věci byly tam, kde doma. „Já mám chuť na něco pořádnýho. Kdybys tu měl kousek masa, udělal bych parádní guláš, ale to bych chtěl asi moc,“ hudroval spíš sám pro sebe.
„Bille!“ téměř zakřičel Tom. „Nemůžeš jíst maso!“ chtěl znít naštvaně, ale vycházely z něj spíš zoufalé prosby.
„Říká kdo?“ otočil se Bill a prásknul škrabkou na brambory do mísy, až z ní vycákla voda, co do ní před chvilkou natočil. Představa Rii jako vládkyně téhle kuchyně ho ještě držela ve vzteku. „Když ty se můžeš oženit s nějakou cuchtou, já si můžu jíst, co chci,“ vpálil bratrovi tu obrovskou křivdu do očí. „Jez si třeba tu svojí pizzu bez chuti, ale já si budu jíst, co chutná mně,“ uzavřel to Bill a ukázal Tomovi záda.
Ten se otočil na podpatku a rozeběhl se dolů do nahrávacího studia, odkud za pár minut vylítl jako splašený a vrátil se zpátky do kuchyně, kde už Bill krájel brambory do hrnce.
„Bille!“ houkl. „Podívej se.“ Oslovený se otočil a spatřil svého staršího bratra, jak v rukou třímá velký plakát. Málem mu upadla brambora z ruky, když si uvědomil, že ten špinavý chlap s krátkými černými vlasy a okovy je on sám. Byl připoutaný jako nějaké zvíře ke sloupu za krk a za ruce a Tom u téhož sloupu v podobném stavu seděl. Na plakátě vedle něj se skvěl obrovský nápis v němčině: Divoká zvířata pryč z cirkusu. Hned, co to stihl dočíst, vytáhl Tom zpoza tohohle ještě jeden plakát, kde zase byli pro změnu oba zavření v kleci na kolečkách.
„Co to je?“ v šoku na to zíral, nechápal, proč by něco takového s Tomem fotili.
„To je plakát pro PETA.“
„A to je kdo?“ nechápal Bill jakoukoliv souvislost. Proč by pro nějakého Peta fotili tohle? Byl to snad sadomasochista či co?
„To není kdo, ale co. Organizace bojující za práva zvířat,“ vysvětlil šokovaný Tom, ani ho nenapadlo, že by někdo nevěděl, zvlášť jeho vlastní dvojče, co je to PETA. „Jsme členové, a protože jsme slavní, nafotili jsme tohle,“ vzdychl už celkem rezignovaně Tom. Pochopil, že s touhle argumentací nejspíš neuspěje.
„Hm, ale co s tím mám dělat?“ zeptal se nechápavě Bill.
„Nejíst maso,“ odpověděl Tom. „Chránit zvířata,“ dodal ještě, Billův pohled plný nepochopení ho přesvědčil, že tady nejspíš dělá úplně zbytečnou osvětu.
„Ale já se nechystám jíst slona nebo tygra,“ odvětil Bill s kývnutím bradou k velkému nápisu. „Mám rád maso domácích zvířat,“ bránil se, „sice jen občas, protože je drahý, ale když si můžu dát, tak si dám,“ vysvětloval svému nechápavému dvojčeti. „Zrovna letos jsme objednali v družstvu půlku prasete, bylo úžasně levný, když si ho sám naporcuju a zamrazím. Těšil jsem se, jak ti budu vařit gulášek a…“ zmlkl, když Tomův pohled ztvrdl jako skála. Úplně z něj cítil, jak by nejradši jeho směrem vrhal blesky, kdyby to dokázal. Bill se otočil zpátky k bramborám. Už radši mlčel, bylo mu jasné, že Tom teď není nakloněn žádnému z jeho dalších logických argumentů. Sakra, vždyť ale on žádná divoká zvířata jíst nechce…
Tom práskl s plakáty na stůl a zhroutil se rezignovaně do sedačky. Tohle bylo jako noční můra. Stejně jako to, když včera přišli s Baronem z procházky. To totiž zjistil, že Alex vůbec nerespektoval jeho zákaz, skočil do auta a přihasil si to k nim zrovna v době, kdy byl Tom venku. Bill ho pustil do domu, a ačkoliv mu nejspíš rozuměl každé páté slovo, našel je v poměrně družném rozhovoru. Jeho dvojče se dokonce čemusi smálo, když vstoupil do dveří a překvapeně ztuhnul.
„Tome,“ zamával od kulatého stolu v obýváku Bill na svého bratra, „tohle je Alex,“ představil mu svého nového přítele, jako by ho Tom neznal. „Přišel na návštěvu,“ usmíval se Bill. „Já mu sice moc nerozumím, ale je milej.“
„Alexi, co tady děláš!?“ spustil Tom anglicky na toho zamilovaného cvoka zhurta. „Čemu jsi na ‚Nejezdi, Bill si tě nepamatuje a neumí anglicky‘ nerozuměl?“ zeptal se s jízlivostí v hlase.
„Musel jsem ho vidět, promiň, Tome,“ zvedl se v rozpacích Alex, nebyl na takovéhle zacházení ze strany Billova dvojčete zvyklý. Vždycky se k němu choval hezky, teď ale útočil, jako by byl lvice a bránil svoje mládě před predátorem. „Mám dojem, že mě rád vidí,“ pokrčil rameny.
„Jo?“ odsekl Tom. „A o čem jste si povídali?“ zvedl obočí v očekávání, co se dozví.
„No… jen tak o ničem,“ pokrčil znovu rameny Alex.
„Přesně tak, o ničem, protože ti nerozumí ani slovo, Lexi. Právě před chvílí mi tě představil, jako bychom se my dva neznali.“
Celé jeho další snažení vysvětlit Alexovi, že je zbytečné se pokoušet Billovi připomínat, co se v minulosti stalo, bylo prozatím marné. Nakonec se prostřednictvím Toma v roli překladatele domluvili, že se Alex zase brzy staví a až bude Bill v lepší zdravotní kondici, můžou se spolu začít učit angličtinu. Nějaké základy ze školy Bill měl, takže by to neměl být problém. Když Tom namítl, že stejně tak dobře může svoje dvojče učit on sám, Alex se trochu pohrdavě zašklebil a hned na několika příkladech Tomovi názorně předvedl, že ještě zdaleka nerozumí všemu a že nejlepší učitel pro Billa bude rodilý mluvčí, což je tady z nich dvou překvapivě on. Tomovi přidělil roli občasného konzultanta, pokud bude potřeba němčina, a jemu nezbylo, než rezignovat a se vším souhlasit. Bylo mu jasné, o co Alexovi hlavně jde. Vycítil příležitost a zřejmě se domnívá, že se mu Billa v tomhle nevědomém stavu konečně povede sbalit. To ovšem netušil, co věděl Tom. V duchu se ďábelsky ušklíbl a už se těšil, jak Lexovi při prvním pokusu o nějaký intimnější kontakt Bill vrazí své kostnaté koleno přímo do rozkroku. Věděl tutově, že k tomu dříve nebo později dojde. Bill totiž miluje jeho, pomyslel si triumfálně, a ne nějakou vtěrku Lexe. Ani si v tu chvíli neuvědomil, jak majetnicky Billa od toho polibku vnímá.
A teď měl k tomu další starost. Bill se evidentně nechce přizpůsobit jejich zvykům a začíná si prosazovat svou. Nehledě na to, že zcela suverénně ovládá kuchyň a vaření, jak si Tom všiml, když ho sledoval z obýváku, což je minimálně divné. Pochopil, že si Bill vysnil úplně nový fiktivní svět, ale že spolu s tím i získal kuchařské dovednosti, to už mu přišlo podivné. Ne, že by mu to vadilo… když mu Bill zhruba po půlhodině kuchtění přinesl ke stolu talíř s bramborovou kaší a k tomu perfektní zeleninový salát s dokonalou zálivkou, spadlo to do něj, aniž by věděl jak. Bill si pochutnával na smažených rybích prstech, a Tom už k tomu radši neměl žádné poznámky. Jen mu musel Bill po obědě slíbit, že venku jíst maso nebude, aby se nedostali do nějakých nepříjemných pomluv. Úplně stačily jejich neustálé pokusy přestat kouřit, které permanentně porušovali, aby to zase znovu zkoušeli.
„Ty kouříš?“ vykulil oči Bill, když si po obědě Tom vytáhl popelník schovaný ve skříňce vedle krbu a zapálil si. Vždycky měl někde ulitou krabičku pro případ nouze, už věděl, jak jejich pokusy vždycky dopadnou.
„Jo,“ lakonicky odvětil. „Ty zase jíš maso.“
„To je smrad,“ zamával si Bill rukou před nosem, když se kouř z cigarety dostal až k němu. „Nemůžeš jít kouřit aspoň ven?“ zeptal se. „Můj Tom by si nikdy nezapálil,“ odfrkl si.
„Tvůj Tom?“ praštil starší z dvojčat do stolu, až popelník nadskočil. „Není žádnej tvůj Tom, Bille, uvědom si to už konečně! Já jsem Tom, tvůj starší bratr Tom, tvoje dvojče, co zrovna teď kouří. Nikdo jinej podobnej neexistuje!“ ruply mu konečně nervy. Nechtěl poslouchat, jak je Billův vymyšlený Tom dokonalost sama. Někdy měl dojem, že je jeho fiktivní dvojník snad svatý.
„Nekřič na mě,“ naznačil Bill, že si zacpává uši. „Bolí mě z toho hlava,“ dodal téměř kňouravým hlasem.
„Tak přestaň mluvit o svým Tomovi z podělaný prdele v Loitsche, nemám na to už nervy,“ trochu se zklidnil Tom, ale cigaretu šlukoval dvakrát tak rychleji než normálně. Potřeboval nikotin jako žíznivý vodu, chtěl se uklidnit a nevyjíždět zbytečně po bratrovi, nebyli na to zvyklí. Jejich vztah sice nebyl ideální, ale tohle už bylo přes čáru.
„Promiň,“ došlo Billovi, že to jeho dvojče rozčiluje. Asi by mu taky vadilo, kdyby mu Tom cpal za příklad nějakého jiného lepšího Billa, tak se rozhodl neprovokovat. Konec konců, potřeboval Toma, aby ho miloval, a ne, aby se hádali.
„Objednal jsi mě k tomu psychologovi?“ změnil po chvíli nervózního mlčení téma Bill.
„Ne, dneska jsem tam chtěl zavolat, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Dobrý nápad, udělám to hned,“ zvedl se Tom od stolu a rozešel se k velkému francouzskému oknu. „Pak si dám asi pár bazénů, potřebuju se protáhnout,“ otevřel veliké dveře a vyšel ven. Bill se zvedl, aby se konečně porozhlédl po jejich pozemku, a hned za dveřmi narazil na blankytně modrou hladinu bazénu. Byla to nádhera. Nemohl se na tu vodní plochu vynadívat, nejradši by tam skočil s Tomem, ale jeho zranění ho stále ještě omezovalo. Nezbývalo, než se posadit do lehátka, vystavit zhmožděnou tvář kalifornskému slunci a poslouchat tlumený hovor v angličtině, který vedl Tom s jeho budoucím psychologem.
„Tak příští pondělí máš první sezení,“ oznámil po chvíli Tom svému dvojčeti, zatímco se svlékal. „Bere sice čtyři stovky za hodinu, ale je prej fakt dobrej, našel jsem si o něm na internetu pár referencí.“
„Cože?“ nadzvedl se překvapeně Bill. „Čtyři stovky?“ V duchu se snažil přepočítat, kolik je to Euro, ale nakonec to vzdal. Příliš složitá operace. I tak mu to přišlo strašně moc.
„Tady je všechno drahý, Bille. Jsme v Los Angeles, městě celebrit, který maj prachy a můžou si dovolit je utrácet za cvokaře. Pokud ti ten chlápek pomůže si vzpomenout na tvůj život, dám mu klidně i víc.“
„Ale já…“ nadechl se Bill, chtěl znovu protestovat, že nic ze svého života nezapomněl, že se muselo něco šíleného stát, třeba ho unesli mimozemšťani, ale to už Tom po hlavě skočil do bazénu a nic neslyšel. „Já přece nic nezapomněl,“ dodal si už jen pro sebe Bill. Jako by chtěl sám sebe přesvědčit, že je to celé nějaký obrovský omyl, ze kterého se prostě musí probudit. Jenže jak běžel čas a on se stále neprobouzel, začínal mít pocit, že se to jen tak nezmění.
autor: Janule
betaread: Allka
Sadomasochista Pet, haha, po přečtení tohohle už jsem se až do konce dílu nemohla přestat chechtat :DDD
Tihle dva jsou čím dál tím veselejší dvojka, vzájemně si lezou na nervy a přitom se milujou, i když tomu jednomu to pořád ještě nedochází. Ale když jsem četla, jak pyšně si Tom pomyslel, že má Alex smůlu, protože Bill přece miluje jeho, tak už mi to bylo naprosto jasné! Teď ještě aby si to uvědomil i Tom 🙂
Ria ať pěkně zůstane uklizená, momentálně má u mě ještě větší vroubek za to, že se vetřela ke dvojčatům v Berlíně na oslavu Silvestra, takže jsem jen ráda, že tady se drží dál!
Zato Alex ať se klidně objevuje častěji, jen ať Tom pěkně žárlí!! 😀
Tenhle díl se mi opravdu líbil, díky ta zvednutí nálady 🙂
Bill v L.A. je definitivně moje nejoblíbenější postava. Miluju ho za to, jak bojuje a nedá se zblbnout, prostě něco ve smyslu "všichni jsou, jenom já jsem letadlo" :-). A samozřejmě taky za to jak mává s Tomem (ta část s rybíma prstama byla nejlepší, jsem zvědavà, co s Billem jako bude ten psycholog dělat) a je vidět, že to mà výsledky, když už Tom považuje Alexe za vtěrku a škodolibě se raduje, že Bill stejně miluje jeho…
Díky moc za díl
Tak tenhle díl byl přímo dokonalý! 🙂
Přiznám se, že částí v LA se vždycky bojím nejvíc, protože mě to všechno přijde strašně bolestivé. Tenhle Tom mi není dvakrát po chuti, štve mě Ria a to, jak na ni Tom pořád myslí a je mi líto, jak moc zmateně se musí Bill cítit. Ale tenhle díl byl přímo dokonalý! Smála jsem se od samého začátku, až do konce! 🙂 Bill v tomhle déle naprosto perlil a líbilo se mi, jak se nenechá Tomem nijak vylekat a když chce maso, tak si jej veme! Tenhle Bill je strašně skvělý a to mi je jej taky ze všech postav nejvíc líto. 🙂 Moc se mi líbí, jak se nevzdává, ale hodlá o Tomovu lásku bojovat, kdyby co bylo! 🙂
A více Alexe, prosím! 😀 Ta Tomova žárlivost je neuvěřitelně skvělá a musela jsem se smát, když byl jako učitel angličtiny přesunut na druhou kolej. Dobře mu tak! 😀 Ha, a ty myšlenky, že Alex utře jen proto, že Bill miluje jej? Ten Tom je prostě jasný! 😀 Kdyby k Billovi necítil nic víc, než jako k bratrovi, tak by mu bylo naprosto volné, že by náhodou něco mezi vtěrkou Alexem a Billem mohlo být. 😀 😀
Strašně moc se těším na další díl a za tenhle obzvláště moc děkuji! ♥♥
Nevím, proč, ale Tom z L.A. mi přijde tak nějak víc realistickej! 😀 Líbí se mi, že si Bill nenechává kecat do života a prosazuje si svou, ať se to jeho bráškovi líbí nebo ne. Tímhle chováním by si ho mohl nakonec přeci jen získat úplně a Ria zůstane u kamarádky už pořád. Bylo pěkný, jak Tom žárlil na chudáčka Alexe, až si skoro přeju, aby se Alex pokusil o něco víc a Billovi to nevadilo, ba naopak. ^^ 😀 Stejně je to vtipný, většině nevadí představa, že Bill má přítele, ale Tomova přítelkyně je zlo, co? 😀 😀 Nevadí, to jsem zase odbočila.
Těším se na Billovo sezení u psychologa a jsem zvědavá, jak se spolu vlastně vůbec domluví. Bude tam snad Tom v roli překladatele? Jsem vážně zvědavá!
Děkuji moc za krásný díl ♥
bobek bill 🙁
Hihi, vterka Lex xD jsem opravdu rada, ze Tom zacina byt majetnicky co se Billa tyce. Opravdu moc, protoze doufam, ze uz prestane dolejzat za Riou a konecne se necha sbalit od Billa.
Musel hrozne cumet, kdyz Bill zacal varit a dokonce to bylo i dobre :))) a jeste si dovolil bastit rybičky, potvor jeden. Chudinky smradlavy plavajici bestie. On snedl jen salat. Je zly, co budou jist vsechny ty zizaly a sneci a ruzny jiny sajrajti? Pche… nedokazu si zivot bez masa moc predstavit 😀
Jinak jsdm taky moc zvedava na toho psychologa. Si tak rikam, jak se s nim Bill neanglictinar bude domlouvat… Tom bude asi prekladatel, ale to je pak na prd 🙂
Moc dekuji za dalsi super dil ^^
Strašne sa mi páčilo ako sa Tom rozčuľoval kvôli Alexovi a ako sa vytešoval z vidiny keď ho Bill nakope niekam:) Ria ma potešila. Dúfam, že sa s Tomom rozídu, čím skôr, tým lepšie.
A najviac sa mi páči ako Bill rozpráva o svojom Tomovi:) to je tak milé 🙂
Bill ako bojovník je podarený. Som rada, že to nevzdáva a netrápi sa niekde v kúte. Ale aj tak mi ho je ľúto. Ďakujem za skvelú kapitolu.
Presne na tohle jsem cekala; az se Bill bud z nudy nebo nutnosti chopi varecky a vytre tak Tomovi oci. To Tomovo presvedcovani, ze oni maso jist nemuzou, bylo kouzelne. Billova odpoved byla ovsem snad jeste lepsi, a ma recht:-) Pulka levneho prasete z druzstva to ovsem zabila:-) Jsem se smala jak diva:-)
Je pekne, jak si je Tom skalopevne jisty tim, ze ho jeho bratr miluje a Alex se tudiz bude snazit marne. Aby mu bratricek nevytrel planovite zrak i v tomhle. Zarlivy Tom by byl totiz zakusek, posusnanicko pro zvrhleheo ctenare:-) Ta polemika nad cigaretama byla taky skvela. Tom je vykuleny, chudak:-)
No ale konec me opet rozesmutnil. Chudinka Bill, takhle byt se svou pseudorealitou sam. Musi mu byt hrozne. Uz aby se to zlepsilo.
Paradni dil:-)
Tak tahle kapitolka neměla chybu.
Tento Bill je tak bohovský! Úplne bezprostredný a tak správne drzý! 😀 Veľmi ma pobavilo, ako sa hádal s Tomom o tom jedle 😀
Za Riu som rada, že si drží odstup – takto aspoň Tom uvidí, ako jej na ňom záleží.
Tiež dúfam, že sa tam čoskoro znova objaví Alex. Aj keď ho normálne v poviedkach veľmi neobľubujem, tak tu tá jeho zamilovanosť do Billa príde len vhod! Len nech Tom žiarli. Už dnes, ako si hovoril, že Alexa porazí, lebo Bill miluje jeho… to je jasné ako facka, že Tom proste Billa miluje, len si to nechce priznať. 😀
A koniec – no Billa mi je stále ľúto, že musí byť v tomto svete, aj keď vie (teda tuší), že tam nepatrí. A som zvedavá, o čom sa bude s tým psychológom rozprávať a hlavne ako, keď Bill nevie po anglicky. 😀
Ďakujem za časť.
Začala jsem číst dneska a hltala jsem bez přestávky všech 18 dílů najednou. Nápad prohození realit mě úplně nadchl a odrovnal, netušila jsem, že vůbec někdy někdo něco takového napíše.
Jsem z toho vážně totálně odvařená a po dlouhé době mám na čtení zase povídku, která není dopsaná. Většinou jsem šíleně netrpělivý člověk a raději si počkám, abych to pak přečetla všechno najednou 😀
No u tohohle jsem se rozhodovala už dlouho, banner mě zaujal, stejně jako název. Ještě, že jsem si chvíli počkala a dostala se do fáze aspoň 18 dílů, protože kdybych měla čekat od prvního na každý další jako na smilování, asi by mě kleplo xD….
To mě klepne stejně, než se tohle všechno rozmotá a vyvrbí a tak dále.
Každopádně strašně se mi to líbí. Tempo je tak akorát, ani roztahané, ani příliš rychlé, užívám si každou větu.
Jen tak dáááál!
Opravdu moc chválím odvahu a nápad přijít s tímhle tématem 😉
Tak to s tou angličtinou napadlo aj mňa, ale na strane druhej, v LA jekopa cudzincov a isto sa tam nájde aj psychológ, ktorý vie po nemecky… len či na to nezabudol aj Tom, keď ho objednával. Tak či tak, Billa mi je ľúto. Hlavne tohto. Hoci dokáže za seba zabojovať, je v tom sám. A žiadneho spojenca ani nemôže získať, keďže nikomu nemôže ani vysvetľovať ten ich zvláštny vzťah… ak teda nechce skončiť niekde v cvokhause. Budem mu ale držať palce, aby bol dosť silný a vydržal.
žárlivost odhalí i ty nejskrytější city. tak doufám, že se Tom pěkně projeví. to je totiž ta poslední možnost, jak Tomovi ukázat, že to vlastně není nic špatného, ale že patří jeden k druhému..
líbí se mi nápad, že bude Alex Billa učit anglicky. to Toma asi pěkně švíkne. 😀 nebude vědět co dřív, jestli běhat za Riou nebo hlídat Billa. 😀 zatím vítězí Bill. a vynikající bylo to přirovnání ke kurníku. 😀 to se ti povedlo. 😀
btw. já chci taky ty plakáty s PETA! 😀 budu nad nima s řízkem v ruce slintat. 😀