autor: mohanrocks
„Já to můžu zaplatit, Bille,“ trval na svém Tom chraplavým hlasem, zatímco byli připraveni opustit nemocnici. Tom byl stále ještě ve špatném stavu, ale chováním se už vrátil k normálu. Což znamenalo, že nemohl vystát, aby se o něj Bill staral úplně.
„Kdyby to bylo na tobě, tak bys tady nebyl… Já jsem udělal to rozhodnutí, tak bych mohl alespoň pomoct zaplatit účet,“ vysvětlil mu Bill a poškrábal se na zadní části krku při pohledu na Toma, který seděl na okraji postele.
„Udělal jsi správné rozhodnutí, Bille… Nevím, kolikrát ti to mám ještě říct,“ Tom si povzdechl a natáhl ruku, která byla částečně zavázaná, ale bez sádry jako ta druhá.
Bill se kousl do rtu, posadil se vedle Toma a vložil svou ruku jemně do té Tomovy. „Já se jen… bojím toho, co teď budeme dělat,“ přiznal Bill tichým hlasem.
Tom si navlhčil rty a chvíli si zíral do klína, než promluvil. „Nemáme jinou možnost, než vzít jednu věc po druhé. Nejdříve zaplatím účet a potom mi pomůžeš dostat se domů. Pokud je to v pořádku…“ zamumlal Tom s rozpačitým úsměvem.
„Samozřejmě, že je,“ Bill se na něj usmál nazpět. „Ať se ti to líbí, nebo ne, uvízl jsi se mnou jako se zdravotní sestřičkou.“
„Takže budeš nosit sexy outfit?“ Tom sotva zvedl obočí a na rtech se mu objevil úšklebek.
„Ty jsi nesnesitelný, dokonce i když jsi v ubohém, zraněném stavu,“ Bill láskyplně protočil oči. „Ale budu o tom přemýšlet.“
„To je všechno, o co žádám,“ Tom se usmál tak široce, jak jen mu to jeho oteklé rty a čelist umožnily.
—
„Tohle se mi vůbec nezdá jako bezpečné místo pro tebe,“ obával se Bill, když zatahoval závěsy na Tomových velkých oknech.
Dostal Toma do postele a připravil všechny potřebné věci; jídlo, voda a léky proti bolesti ležely na nočním stolku. Tom jej sledoval, jak přechází po bytě a dvakrát kontroluje zámky na dveřích a oknech a zakrývá jakoukoliv mezeru, kterou by někdo mohl nahlédnout dovnitř.
Tom si lehce upravil svou nohu podloženou polštářem a zavrtěl hlavou. „Bille, ty víš, že si pro mě dříve nebo později přijde… Je to k ničemu, snažit se před ním ukrýt.“
Bill se zastavil a podíval se na Toma překvapeně. „Nebudeš se dokonce ani snažit vyhýbat se mu tak dlouho, jak jen to bude možné?“
„A co bych měl udělat? Jen stěží můžu chodit, Bille,“ promluvil Tom hořce a zasyčel bolestí, když pohnul svým tělem ve snaze získat více pohodlí.
„Já nevím…“ Bill přešel místnost a posadil se na konec Tomovy postele, zatímco zamyšleně sevřel rty. „Mohli bychom opustit město a jít do hotelu, nebo tak něco, dokud nepřijdeme na něco jiného.“
„A co? Prostě skončíš se školou po veškeré té tvrdé práci? Ne, Bille, už dneska jsi zameškal školu, nepotřebuješ ji kvůli mně zameškat ještě víc,“ řekl Tom rozhodně.
„Nebylo by to jen pro mě… bylo by to pro nás,“ Bill řekl tiše s plachým ruměncem na tvářích.
Tom se na něj chvíli tiše díval. „Pojď sem…“ Pokynul mu jemně prstem a Bill poslušně zalezl do postele a velmi pečlivě se usadil po Tomově boku.
„Nemusíš se vůbec ničeho vzdávat kvůli mně,“ Tom mluvil jasně a udržoval svůj pohled přímo na Billovi. „Víš, jak velkou část svého života jsem se musel něčeho vzdávat kvůli ostatním lidem?“
Bill chápavě přikývl s jemným zamračením na rtech. „Příliš velkou…“
„Přesně tak. Nikdy nechci být důvod, proč nebudeš chtít dělat něco, co je pro tebe důležité,“ Tom zavřel oči a nechat své čelo přitisknuté k Billovu.
„Co teda budeme dělat?“ Zašeptal Bill bezmocně a dýchal přitom na Tomovy rty.
„Budeme dál hrát jeho hru, dokud z toho nenajdeme solidní cestu ven,“ odpověděl Tom pomalu a Bill se odtáhl.
„Chceš říct… že budeš pokračovat v boji pro něj? Tome, málem tě nechal zabít…“ Bill nakrčil obočí.
„Chyba, kterou už nezopakuje. Jo, byl jsem v tom boji na hovno, ale to proto, že mě postavil proti někomu, proti komu jsem nikdy stát neměl. Málem mě ztratil, a to by ho stálo ještě víc než jen prohra z jednoho velkého boje,“ vysvětlil Tom.
„Ale… Kurva, Tome,“ Bill zasténal a položil si ruku přes oči. „Neexistuje tady žádný způsob, že by mě Bushido nechal zůstat poblíž po tom, co jsem způsobil. Nebude mě chtít, ale nemyslím si, že by mě jen tak nechal jít…“
Tom se krátce nadechl a podíval se do neurčita. „Nad tím jsem nepřemýšlel…“
„Stejně tak už nemůžeme dál předstírat, že mezi námi nic není. Viděl mě, jak jsem se k tobě choval,“ zamumlal Bill roztřeseně.
„Nemám v plánu nic předstírat. On si jen… Musí se prostě smířit s tím, jak to je,“ prohlásil Tom pevně.
„Tome… když… pokud se mi něco stane, tak-“ začal Bill.
„Nic se ti nestane, okay? Možná jsem teď ležák, ale pokud se tě pokusí dotknout jen prstem, zabiju ho,“ zamručel Tom, až se Bill zachvěl.
„Tebe se taky nedotkne,“ zašeptal Bill proti Tomově tváři, zatímco ji políbil.
„Kryjeme si navzájem záda, pamatuješ?“ Usmál se Tom laskavě a zadržel dech, když Bill přecházel svými prsty opatrně dolů po jeho nahé hrudi s pohledem zaklesnutým na jeho ovázaných žebrech.
„V tom prvním boji, kde jsem tě viděl, sis taky poranil žebra,“ připomenul mu Bill tiše.
„Je to místo, po kterém jde většina rváčů jako první… Pokud zlomíš žebra, tak tím zničíš jádro toho člověka. Nemůže se otáčet, ohýbat a blokovat stejně efektivně,“ zamumlal Tom nízkým, sametovým hlasem, zatímco sledoval, jak Billovy zvědavé prsty cestují po jeho břišních svalech.
„Byl jsi zraněný až příliš moc,“ zašeptal Bill smutně a zvedl pohled k Tomově tváři, zatímco lehce zatahal za gumu Tomových tepláků.
Tom se prudčeji nadechl a lehce zavrtěl hlavou. „Budu v pořádku… Vždycky jsem.“
Bill si olízl rty a nechal svůj palec klesnout pod okraj Tomových kalhot, kde s ním lehce přejížděl přes pevnou kůži Tomova boku. „Víš co?“
„C-co?“ Odpověděl Tom roztřeseně a jeho oči neopouštěly polohu Billovy ruky.
„Obě tvé ruce jsou právě teď tak trochu v prdeli… Což znamená, že jsi ztratil schopnost dělat určité věci,“ Bill si skousl ret. „Však víš, jako je vaření,“ Bill vklouzl více prsty pod okraj, „a psaní, a…“
„Co dalšího? Řekni mi…“ řekl Tom hlubším hlasem a oči mu mírně ztmavly.
Bill slabě zčervenal, když promluvil. „Jen jsem přemýšlel o tom, jak tvému penisu bude chybět pozornost tvé ruky.“
Tomovy rty zasáhl měkký úsměv a pomalu zamrkal. „To je jedna z tvých povinností jako mojí zdravotní sestřičky? Vynahradit mi to?“
„Ach, to je jedna z mých hlavních priorit jako tvé osobní zdravotní sestry,“ přikývl Bill s malým úsměvem, přejel si zuby přes svůj spodní ret, zatímco pečlivě stáhl Tomovy kalhoty a boxerky dolů jen natolik, aby osvobodil jeho penis, polykaje při pohledu na jeho polotvrdé mužství.
„Vypadá to, že se právě teď snaží získat vyšší pozici na tvém seznamu priorit,“ Tom se uchechtl, aniž by se styděl za to, jak jeho penis stále více tvrdnul před Billovýma očima.
Bill zavrtěl hlavou a s úsměvem a pečlivě se rozkročil přes Tomovy nohy, když se ujistil, že se nedotýká jeho zraněného kotníku, nebo že pro něj není příliš těžký. „Dobře, jako tvá sestřička beru svou práci velmi vážně,“ Bill zvedl propíchnuté obočí a vzal Tomův penis do ruky. „Dobrá věc, že tě netrefil sem, že?“
„Bože, ani nevíš, jak jsem vděčný, že zůstal tak daleko od mého ptáka,“ Tom si roztřeseně povzdechl, a lehce žvýkal svůj piercing ve rtu, zatímco z jeho krku vyšel tichý zvuk.
Bill pomalu hladil Tomův penis do plné velikosti, pozoroval při tom, jak se jeho obličej zkroutí potěšením pokaždé, když změnil tlak nebo rychlost, a poslouchal sténání, které přitom Tom produkoval.
„Myslím… že nedělám svou práci dobře,“ povzdechl si Bill dramaticky a odtáhl ruku pryč, což způsobilo, že Tom téměř zakňučel.
„Děláš to výborně, no tak,“ prosil Tom bezmocně, neschopen zvednout ani své boky, aniž by si poranil žebra.
„Mohl bych to udělat lépe,“ Bill si nechal na tváři pomalu rozšířit úsměv, zatímco se naklonil dolů a přejel rty přes Tomovo mužství.
Když si Tom uvědomil, co dělá, zasténal na povzbuzení. „Ano, máš pravdu. Mohl bys to udělat mnohem lépe…“
Bill zadržel smích a jazykem olízl Tomův penis pomalu od základny ke špičce, s příjemným tlakem jeho kovové kuličky. Tomovo celé tělo se otřáslo a on se zašklebil slastí a mírnou bolestí.
„Uvolni se…“ zašeptal Bill a foukl na hlavičku jeho penisu, chytil jej za základnu a obalil své plné rty kolem špičky s pomalým a cílevědomým sáním.
Tom zkroutil konce prstů a hluboce zasténal, když Bill sklouzl rty více dolů a tvářemi vytvořil pevnější sací podtlak, přičemž jazykem vířil mučivě pomalu kolem Tomova mužství.
„Kurva, Bille,“ zašeptal Tom s očima pevně zavřenýma a jeho dech se stával čím dál mělčím.
Bill přejel svými prsty přes Tomovy boky a líně pohyboval rty nahoru a dolů několik okamžiků, přičemž zvláštní pozornost věnoval hlavičce Tomova penisu svou kuličkou v jazyku.
Toma zvedl instinktivně boky a zasténal bolestí. „Ach, sakra…“
Bill se okamžitě odtáhl a podíval se starostlivě na Toma. „Nemůžeš se takhle pohybovat…“
Tom uklidnil svůj dech a olízl si rty. „To je těžké, když je to tak, kurva, dobré.“
„Mám přestat?“ Bill se zamračil a podíval se na Tomovu pulzující erekci.
„To ne!“ Tom téměř vykřikl a Bill se uchechtl.
„Dobře, dobře, dobře, jen… Buď hodný a nehýbej se,“ nabádal jej Bill, než se vrátil ke své práci, a to pomocí ruky následované jeho ústy.
Tom zaťal zuby a držel své boky na místě, rukou si překryl oči a nízký, hrdelní sten vyklouzl z jeho rtů. „Kurva… Já už budu,“ vydechl.
Bill uvolnil svou čelist ještě víc a vzal Toma hlouběji do úst, špičkou svého jazyka přejel přes jeho spodní část a volnou rukou chytil Tomovy koule, přičemž kolem něj zasténal. Tom se udělal s nízkým výkřikem a několik krátkých výstřiků zasáhlo Billova ústa. Bill udržel svůj pohled na Tomově tváři a viděl v ní slast, ale i utrpení, jak jej orgasmus přinutil zatnout zraněné tělo.
Bill konejšivě přejel rukou přes Tomovo břicho, pomalu se odtáhl a s pohledem na Toma polknul.
„Ach Bože…“ zamumlal Tom, když pootevřel rty. „To byla asi ta nejžhavější věc, jakou jsem kdy viděl. Spolkl jsi úplně všechno.“
Bill olízl rty a trochu se do spodního kousl, z Tomových slov mu téměř zavířilo v žaludku. „No… jsi v pořádku?“
„Jsem více než v pořádku,“ řekl Tom tiše s jemným úsměvem na rtech. „Stálo to za všechnu bolest, kterou jsem cítil, věř mi,“ zasmál se.
„I to vypadalo, že se cítíš dobře,“ Bill se pobaveně ušklíbl a pečlivě zastrčil Toma zpět do kalhot, naklonil se, a políbil ho na rty.
Tom přitiskl své rty k Billovi, co nejvíce mohl a škubnul sebou při píchavé bolesti ve rtu. „Kurva, nemůžu tě ani pořádně políbit.“
„Brzy budeš moct,“ Bill přejel prstem přes Tomovu tvář a natáhl se pro jeho krabičku s léky proti bolesti. „Potřebuješ si jeden vzít.“
„Ne, znamenalo by to, že budu hodiny mimo,“ zavrtěl Tom hlavou lehce. „Nepotřebuju je.“
„Ano, potřebuješ,“ trval na svém Bill pevně. „Vím, že jsi zvyklý na bolest nic nebrat, když jsi trochu zraněný, ale tohle je vážnější. Nebuď masochista,“ Bill zvedl obočí.
Tom zamrkal a pak s povzdechem protočil oči. „Dobře, dobře. Ale jen proto, že vím, že bys byl na mě protivný, kdybych si nic nevzal.“
„Nenuť mě znít tak hrozně jen proto, že nechci, abys byl v bolestech,“ Bill našpulil rty, podal Tomovi prášky a pomohl mu natáhnout se pro vodu, než je Tom bolestně spolknul. Billa bolelo u srdce při pohledu na něj a tak moc chtěl vzít na sebe část Tomova utrpení, ne-li všechno.
Tom položil hlavu zpátky na polštář a natáhl se pro Billovu ruku, do které vložil svou. „Děkuju, že se staráš o můj ubohý zadek, opravdu.“
„Nikde bych nebyl raději,“ usmál se Bill a lehl si na druhou stranu postele čelem k Tomovi. „Jen bych byl raději, kdyby ti bylo lépe…“
„Já se léčím rychle, neboj se,“ Tom otočil hlavu a podíval se na Billovu tvář. „Musíš si promluvit se svými přáteli a dát jim vědět, co se děje… jsem si jistý, že mají opravdu strach.“
„Jo,“ Bill si zhluboka povzdechl. „Půjdu ke Georgovi, zatímco budeš spát a promluvím si s ním a Gustavem. Ale pak budu hned zpátky, okay?“
„Neboj se,“ Tom zívl a olízl si rty. „Já budu stejně úplně mrtvý a oni potřebují vědět, co se děje. Je lepší nedržet nic před těmi, kteří jsou tady pro tebe,“ Tom zavřel oči a zhluboka se nadechl.
Bill ucítil bolestivé píchnutí v žaludku; ještě potřeboval říct Tomovi o své diplomové práci. „Hej, Tome…?“ zamumlal. Byl tak fixovaný na péči o Toma a snahu, aby se cítil lépe, že slon v místnosti, kterého skrýval, se doslova skryl i před ním.
„Hm?“ Ozvala se Tomova odpověď.
„Já… musím s tebou o něčem mluvit…“ Bill si žvýkal spodní ret.
„Mhmm,“ zamumlal Tom zpátky.
Bill blýskl pohledem na Tomův obličej a na hruď zvedající se pravidelnými nádechy. „Ty spíš?“ Bill zašeptal a velmi jemně šťouchl Toma do paže.
Tom se ani nehnul, jen nadále klidně dýchal, jak upadl do spánku. Vypadal uvolněně a poprvé ten den bez bolesti a nebyl tady žádný způsob, že by se jej Bill chystal probudit a přidělávat mu starosti svými kecy. Bill si půjde promluvit se svými přáteli a pak se vrátí s čistou hlavou a vše Tomovi vysvětlí až po jeho spánku.
Bill sám sobě přikývl, pocit paniky byl stále přítomen uvnitř něj, ale uznal, že to byla jeho jediná možnost.
—
„Vypadáš na hovno,“ oznámil mu Gustav bez obalu.
Bill se uchechtl a přejel si rukou přes zátylek a čelist. „Cítím se hůř, než jak vypadám, to tě ujišťuju,“ Bill se napil svého čaje a ohlížel se přes rameno až příliš často. Přivedl je do neznámé kavárny, aby neriskoval, že se Bushido ukáže v Georgově bytě, protože to opravdu vypadalo, jako by ten chlap byl najednou všude.
„Trochu se uvolni, chlape. Nikdo nás nesledoval,“ povzdechl si Georg. Byl střízlivý a Bill si nemohl vzpomenout, kdy naposled jej takhle viděl.
„Já vím, já jen… Nemůžu tu zůstat dlouho. Tom je u sebe sám a spí, takže,“ Bill polknul. „Jen jsem vám chtěl vysvětlit všechno, co můžu.“
„No, Gus mě už informoval o všem, co sám věděl,“ Georg pokrčil rameny a sevřel rty.
„Kromě toho, co se to, kurva, stalo před pár dny… jsem rád, že jsem tam nebyl, abych byl upřímný,“ přiznal Gustav a vzal si velké sousto borůvkového muffinu, než si zběžně očistil košili od toulavých drobků.
„Je mi líto, že jsi to musel vidět,“ Bill se podíval na Georga omluvně a položil svůj šálek. „Nečekal jsem, že to půjde tak špatně.“
„Já nechápu, proč ten frajer byl tak naštvaný… Vážně, co byl, sakra, jeho problém? Vypadal, jako by mu měla puknout hlava vzteky,“ Georg se se zahučením opřel o opěradlo židle.
„Bushido má…“ Bill se podíval kolem sebe při zmínce toho jména, jen pro případ. „On má problémy a je sobecký a…“ Bill sevřel rty a zavrčel. „Je mi už jedno, co mi může udělat, musím ho, k čertu, dostat ze svého života tím, že odtud vypadnu.“
„Takže, ty ses zamíchal do téhle bojové sračky kvůli Bushidovi, a teď chceš jen tak odejít a opět změnit svůj život kvůli němu?“ Gustav zavrtěl hlavou. „A co škola, hm? Co tví přátelé…“
Bill cítil lítost, vinu a neschopnost přijít s plánem, který by neuškodil nikomu. „Ještě jsem to úplně všechno nepromyslel, ale už to tady pro mě není bezpečné. To vím jistě.“
Bill se podíval na své hodinky. „Opravdu už musím jít zpátky… Ale, Gusi, myslel jsem, že bychom si prozatím měli přestěhovat byt… Bushido ví, kde bydlím a já opravdu nechci, abys byl v nebezpečí.“
„Můžeš si, kurva, změnit svůj život kvůli němu, ale já to neudělám,“ odpověděl Gustav pevně. „Nebojím se ho.“
„Jo, člověče, to se mi zdá trochu přehnané. Bushido je silný, ale neví, čeho je tenhle chlap schopný. Chci říct, byl jsi někdy kolem něj, když měl opravdu hlad? Kdysi jsem si myslel, že mě chce zabít, protože jsem snědl jeho poslední Lucky Charms,“ Georg vykulil oči a Gustav přikývl na souhlas, zatímco žvýkal poslední sousto muffinu.
Bill si povzdechl. „Myslím, že to nějak vymyslíme… Teď se musím dostat zpátky a říct Tomovi pravdu o mé práci. Možná, že se mnou potom ani nebude chtít mít nic společného.
„To neříkej, i já můžu říct, že tomu týpkovi na tobě záleží,“ Gustav si povzdechl. „Hodně štěstí a proboha, buď opatrný. Dostáváš se do problémů až příliš často.“ Gustav vstal a lehce svému spolubydlícímu stiskl rameno. „Já zůstanu s Georgem na pár dalších dnů, když se budeš cítit lépe. Kdybys mě potřeboval, budu tam.“
„Jo, vole, spí s Larrym,“ rozchechtal se Georg. „Ten prcek miluje spolubydlící.“
Bill si nemohl pomoci, ale usmál se při pomyšlení, že Gustav a Larry se zabydleli spolu, i když sám měl z ještěrky hrůzu. „Díky, že se snažíte zůstat v bezpečí, kluci. Je to právě teď to nejlepší,“ Bill pomalu přikývl a poklepal ukazováčkem na svou sklenici vody.
„Ach, málem jsem zapomněl,“ Georg si sáhl do kapsy, kde obvykle nosil Larryho a Bill nakrčil nos, opravdu nechtěl mít s ještěrkou oční kontakt. Ale Georg vytáhl místo toho telefon. „Viděl jsem, co se stalo s tvým, tak tady máš. Měl jsem jeden navíc, tak jsem ho připravil pro tebe,“ Georg jej vložil Billovi do ruky.
Bill se kousl do rtu, cítil se přemožen vděčností, když si vzal telefon. „Děkuju moc…“ Bill se podíval na své přátele a vstal, aby kolem nich náhle omotal své paže. „Jste ti nejlepší přátelé, jaké bych si mohl přát…“
Gustav jej poplácal po zádech. „Jo, jo, my tě taky milujem. Nic homo.“
Georg se uchechtl a přehodil si své dlouhé vlasy přes rameno. „Uvidíme se později, jo? Dal jsem ti naše čísla do telefonu, takže jsme snadno k dosažení.“
„To zní dobře… Uvidíme se později, hm.“ Bill sledoval, jak jeho přátelé odcházejí, a pocit beznaděje se vrátil, jakmile se za nimi zavřely dveře malé kavárny; jejich přítomnost mu poskytovala pohodlí, které s jejich odchodem okamžitě postrádal. „K čertu s tím.“ Bill zhluboka dýchal a tvář si zakryl rukama.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Panebože, z tohohle dílu na mě úplně dolehla ta Billova nervozita a strach. A bojím se, že až se Bill vrátí k Tomovi, už tam bude čekat Bushido a všechno Tomovi vykecá…
Georg a Gustav jsou zlatíčka, doufám, že se všechno nějak vyřeší a že je Bill nebude muset opustit, protože takové kámoše už v životě nenajde.
Díky za překlad
Úžasný! nemám slov, úžasný! Jen mám obavy o Toma jinak Billův job jako zdravotní sestra se mi moc líbí! Další dílek 🙂
Celý díl byl tak… smutný… Mám z něho fakt depku 🙂 Ale zároveň byl vážně krásný.
Nejdřív Tom s Billem… Ten jejich rozhovor o tom, že Bushido si Toma stejně najde, že situace je vlastně bezvýchodná… A pak to, že si kryjou záda, to mě až dojalo 🙂
No, a pak Bill a jeho přátelé k nezaplacení. Vím, že to pořád opakuju, ale vážně mu Gustava a Georga závidím 🙂 Jsou spolehliví, hodní, vždycky pomůžou a ještě dokážou i za nepříznivých okolností vtipkovat 😀 "Nic homo." 😀
Nemůžu se dočkat dalšího dílu, budu napnutá jak kšandy 🙂 Mockrát děkuju za překlad.
Prijde mi od Billa trochu prehnane, ze chce kvuli Anisovi menit ceky svuj zivot. Vsak jednou uz mu prdel nakopal, zvladne to i podruhe. Ja chci verit tomu, ze Bu nebude mit sanci. Tom je radne zmasakrovany, ale sestricka Bill mu sladce pomohl 😀 jen je skoda, ze mu usnul Tom, protoze se stopro dozvi o te praci od Bushida a jak ho z tehle povidky znam, bude nasrany a nebude s nim mluvit. Snad jen docasne 🙂 nicmene oni dva urcite Bua ukoriguji 🙂
Gustav a Geo jsou uzasni kamaradi a tady perfektni a zabavne postavy. Pokazde je s nimi sranda 🙂
Moc dekuji za super preklad!
Já začínám mít téměř panickou hrůzu z toho, co se ještě stane. Třeba jenom moc dramatizuju a nakonec Bushido nebude až tak k nezastavení a nějak se to s ním vyřeší, ale po pravdě si to nemyslím. Co jsem jej zatím poznala, tak vím, že od něj můžu čekat jenom to nejhorší. Nemám moc dobrý pocit z toho, že jsou teď kluci sami – Tom zůstal sám doma a ještě k tomu naprosto zřízený, takže by se neubránil a Bill si to štráduje sám k Tomovi. Vím, že už Bill nějaký zápas vyhrál a vím, že by stejně moc nepomohlo, kdyby byli kluci spolu pořád, ale nemám z toho prostě dobrý pocit. Zvyknout si budu muset, protože kluci spolu těžko budou trávit 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Mám strach, že Bushido nasadil svoje chlapy, a někdo Billa po cestě zmátí do bezvědomí a nebo ještě něco horší. O Tomovi nemluvě, na něj si možná došlápne sám Bushido. No, snad vidím jen všechno až moc černě a Bill se v pořádku vrátí k Tomovi a bude jej dále ošetřovat. 🙂
Billovo starání se o Toma bylo krásné! ♥ ve všech směrech! I když byl tenhle díl rozhodně smutný a chytala jsem u něj divné nálady, moc se mi líbila ta láska mezi klukama. Úplně to z nich čišelo a já jsem neskutečně ráda za to, že se mají navzájem, protože ve dvou je to vždycky snažší. Trochu se bojím toho, aby se Bill opravdu nesbalil a prostě neodjel pryč, ale pokud s sebou vezme i Toma, pak bych možná byla i ráda.
Na jednu stranu se strašně bojím chvíle, kdy Bushido za jedním z kluků přijde, protože netuším, v jaké bude náladě. Ale na stranu druhou už chci, aby si to nějak vyřešili. Moc doufám, že to bude Bill, který Tomovi řekne o svém výzkumu a zároveň i doufám, že mu s tím řekne o Bushidově dceři. Kluci prostě musí vymyslet nějaký plán! Přece se až do konce životů nemůžou před Bushidem schovávat po celém světě! Vážně nemám ponětí, jak bude tohle dál pokračovat, protože jediné, co dokážu momentálně vidět, jsou všechny katasrofické scénáře, ale nic hezkého.
A Georg s Gustavem jsou úžasní! ♥ Mám ty kluky čím dál raději! Moc se mi líbí, jaké role zastávají a jak úžasné charaktery mají! Bill má na přátele opravdu velké štěstí! 🙂
Moc děkuji za báječný překlad! ♥
Veľmi by ma prekvapilo, keby sa Billovi podarilo povedať o svojom výskume Tomovi. To sa vo filmoch a v knihách nestáva. Myslím, že aj teraz to bude zložitejšie a mám z toho strach, ale verím, že Tom je dosť rozumný a k tomu aj zamilovaný a pochopí to.
Mám strach, že u Toma bude čakať Bushido a Bill dostane príkaz na nejaký boj aby vrátil Bushidovy ušlý zisk:( alebo to bude ešte horšie. Neviem sa už dočkať pokračovania.
Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.
Mám obavy že se Bill vrátí k Tomovi a on tam nebude.
Síce Billa, chápem, že sa bojí o Toma aj o svojich priateľov, ale myslím, že meniť kvôli sprostému Bushidovi celý život je prehnané.
To, že Bill opäť Tomovi nepovedal o svojom výskume ma ani neprekvapilo. Stále mám pocit, že sa to Tom nedozvie práve najlepšou cestou a ten pocit len rastie a rastie.
A myslím, že Billovo ošetrovanie komentár nepotrebuje 😀
Géčka jsou prostě k nezaplacení 🙏❤️ Tím bohužel asi končí dobré zprávy… Uff, je to drama 😟