autor: Catherine
Tom seděl na židli u stolu v domě svých rodičů. Co chvíli mu spadla víčka, když se přestal soustředit. Ashley mu svým stiskem téměř drtila stehno – byla neskutečně naštvaná. Takhle Toma rozhodně neznala, neopíjel se do němoty ani v osmnácti letech, kdy mu mohlo být všechno jedno. Vlastně nikdy se nechoval tak jako teď. Už když se v jeho šestnácti poznali, byl strašně vyspělý, vypadal, jako by o životě věděl víc než kdokoliv starší. Imponovalo jí to, proto jí ani nevadil jejich čtyřletý věkový rozdíl. Všechny kamarádky se jí posmívaly, že z jejich vztahu nemůže nic mít, ale ona si stála za svým. Navíc, když se po otcově smrti stal ředitelem jeho banky, stal se ještě zodpovědnějším. Bylo možné, aby si to teď vybíral? Snažil se snad dohnat vše, co za ta léta zanedbal? Odpověď neznala, ale trápilo ji to. A nejhorší bylo, že tohle všechno začalo, až když se shodli na adopci dítěte. Měl snad strach? Ashley doufala, že se všechno co nejdříve srovná, Tom se dostatečně vyblbne a bude to jako dřív.
„Tome, jsi jako vyměněný,“ zakroutila hlavou Simone, Tomova matka. „Děje se něco?“
„Neděje, Tom to jen trochu přehnal s alkoholem,“ zakroutila hlavou Ashley a předběhla tak svou odpovědí svého manžela. Ten ji jen propálil pohledem.
„Jo, byl jsem včera večer s Andym. Měl nějaké problémy a tak… Navíc, když se rozhodli, že nám Lauru na dnešek nepůjčí, potřeboval jsem se opít,“ zalhal a nasucho polknul. Lhaní mu nikdy moc dobře nešlo. Všichni u stolu jen přikývli, dál nepátrali. Měli mnohem důležitější věci na srdci. Tedy… Hlavně Tomovi rodiče. Bylo tady pár věcí, o kterých chtěli mluvit.
„No a… Myslíte si, že jste na dítě vážně dost připravení? Tedy u tebe Ashley nepochybuju, už máš na to i věk, ale Tom… Je tak mladý. Nebylo by ještě lepší chvíli počkat?“
„Počkat?“ vytáhla Ashley obočí. „My nemáme na co čekat, všechno jde perfektně. Oba dítě moc chceme, opravdu. Že, lásko?“
„Humh,“ zamručel Tom na souhlas a pokrčil rameny. „Jo, myslím si, že má Ashley pravdu,“ zakroutil hlavou. A bylo to tady zase, rozhovory o dětech. Jak on je nesnášel! Nebavilo ho pořád odpovídat na ty stejné věci, přišlo mu to celkem únavné. Navíc, co si všichni mysleli? Ashley stejně nikdo nemohl přesvědčit. U Toma to ale bylo naopak. Přestával si být úplně jistý, že dítě je to, co právě teď chce. Když přemýšlel nad svým dosavadním životem, co si vlastně užil? Lásku potkal hned v šestnácti. Sice do té doby pár holek poznal, ale to byl ještě moc mladý, nic z toho neměl. Pracovat začal hned po škole, oženil se, když mu bylo osmnáct, nikdy moc nechodil na party a tak. Všechno kvůli Ashley, samozřejmě. Zamýšlel se nad tím celou noc, co spal na sedačce, když ho manželka dál nepustila. Záviděl Billovi jeho studentský život a litoval, že on nešel studovat dál. Sice mu bylo jasné, že by školu určitě nedokončil, ale mohl to alespoň zkusit. Teď měl už jen povinnosti a starosti v práci. A pokud dostanou Lauru, už se nikam ani nepodívá. Nebyl si jistý, že to tak chce.
„Tome?“ odkašlal si Gordon, matčin nový manžel. „Pojď, myslím, že bychom si měli jít zapálit.“
„Pojďme,“ oslovený se rychle zvednul a šel na verandu.
Tom se choulil do své bundy, mezi prsty držel připálenou cigaretu. Seděl u stolu, proti Gordonovi a mlčel. Věděl, že nejlepší by bylo, kdyby se svěřil, ale nevěděl, jak by měl asi tak začít. Povzdechnul si a zakroutil hlavou, podíval se na něj. Možná ho mohl pochopit, ne? Byl to přeci jen chlap. Navíc, byl také rozvedený a teď znovu ženatý. Musel ho pochopit!
„Víš, nejsem si tak úplně jistý, že jsem na dítě připravený,“ potáhnul si a přivřel oči, když vydechoval kouř. „Přijde mi, že jsem ještě moc mladý… Na tak velkou zodpovědnost.“
„Ale?“ vytáhnul Gordon obočí. „Co tak najednou?“
„Asi si uvědomuju, že jsem nic pořádnýho nezažil,“ přiznal Tom a trochu se pousmál. V mysli se mu promítl včerejší večer s Billem. Sex na záchodcích… Nikdy nic takového s Ashley nezažil a teď se mu to tak moc líbilo! Přišlo mu to neuvěřitelně vzrušující. Jenže nevěděl, jestli to bylo poznáním něčeho nového nebo Billem. Možná ale obojím?
„To máš pravdu, oženil ses vážně brzo,“ nakrčil Gordon obočí a zakroutil hlavou. „Ale co chceš teď dělat? Už není cesty zpět, Tome.“
„No… To si tak úplně nemyslím,“ vydechnul a vyndal z kapsy svých kalhot telefon. Manželce tvrdil, že ho nechává doma. A taky měl pravdu. Tenhle byl pro komunikaci s Billem a ona o něm nevěděla, takže ano, pro ni byl jeho telefon v ložnici na nočním stolku. „Můžem začít tím, že si tu adopci rozmyslíme.“
„Tome, vážně. Řekni mi, co se s tebou stalo?“
„Je to složitější,“ zamumlam Tom a podíval se na displej. Nic, ani písmenko. Uklidil telefon zpátky a podepřel si hlavu. „Vím, že byly doby, kdy jsem měl Ashley mnohem radši a… Kdy jsem chtěl dítě. To všechno… Já… Někoho jsem poznal. A je mi s ním vážně moc dobře,“ kouknul se do Gordonových očí. „Včera večer jsem byl s ním a chtěl jsem, aby to celý nikdy neskončilo. Bylo mi vážně skvěle. Než jsme se rozloučili a já šel domů,“ zakroutil hlavou a vydechnul. Jak se tak poslouchal, přišel si jako totální idiot. Promnul si kořen nosu a skousnul si ret. Mohl se Gordonovi svěřit, někdo jako on ho nemohl přeci soudit, když také svou manželku podváděl s jeho matkou, ne?
„Tome, to je…“ nakrčil Gordon obočí. „Nevím, co ti na to mám říct, vážně ne. Také jsem byl v podobné situaci, teda… Až na dítě.“
„Možná mi jenom řekni, co bys dělal na mém místě, hm?“ vydechnul Tom a trošku se pousmál. Byla mu jasná odpověď, když se podíval na Gordonův levý prsteníček.
„Ty víš dost dobře, co jsem udělal. A věř mi, že jsem toho rozhodnutí nelitoval ani chvilku. Nikdy, opravdu. Spíš bych litoval, kdyby měl tvou matku někdo jiný.“
„Takhle to mám asi i já,“ přiznal Tom a kývnul. „Nechci, aby ho měl někdo jiný.“
„Tome, mluvíš v mužským rodě. Jestli je to kluk… Není to jenom touha poznat něco jiného?“
Tom protočil oči. Jasné, při té touze se nemůže nabažit polibků, zpráv, pohledů, hlasu? Dost dobře věděl, že v tom jsou city a ne jenom chtíč poznat něco nového.
„Je to kluk a ne… Není to jenom touha po něčem jiným. Já mám sakra takové pocity jako ani s Ashley ne!“
„Rozveď se,“ pokrčil Gordon rameny a típnul svoji cigaretu. Tom se na něj šokovaně díval. Jak to mohl říct takhle v klidu? On sám měl v krku knedlík a to ta slova ani nemusel vyslovit.
„Cože?“
„Slyšel jsi, ne? Odmítněte adopci, rozveď se, buď s ním a buď prostě šťastný. Pokud si myslíš, že to tak bude lepší, udělej to. Netrap nikoho z vás, hlavně ne to dítě, které byste měli dostat. Bude to lepší udělat teď, než později. Hlavně udělej všechno, co chceš, ať později nelituješ,“ pousmál se muž a zvednul se. Poplácal Toma přátelsky po zádech a šel zpátky dovnitř. Neměl už co víc říct, poradil dost. Teď už bylo všechno jen na Tomovi.
Tom zůstal sedět a znovu přivřel oči – měl vážně nad čím přemýšlet. Gordonova slova mu zněla uvnitř hlavy. Znělo to tak šíleně, ale zároveň… Zároveň věděl, že něco pravdy na tom bude. Trápil všechny kolem, ale nejvíce sám sebe. Nevěděl, jak dlouho je ještě schopný hrát dvojí život. Navíc, nechtěl se s Billem jen skrývat. Přál si, aby s ním mohl jít jen tak ven, blbnout, neohlížet se na to, co by se mohlo stát vážného. Dítě, které bylo uvnitř něj a ještě tak úplně nedospělo, se probouzelo k životu a hlásilo se o slovo. Skousnul si ret a vydechnul.
„Zlato?“
„Ano?“ Tom sebou leknutím cuknul a podíval se na Ashley, která stála nad tím. Zakroutil trochu hlavou, nechtěl s ní teď mluvit. Potřeboval být sám.
„Řekni mi, sakra, co se děje?“ posadila se proti němu.
„Ashley, jdi dovnitř. Nastydneš,“ sjel ji pohledem. Měla na sobě jen lehký svetřík, musela jí být zatracená zima.
„Ne, chci si to s tebou vyjasnit. Jsi úplně jako vyměněný.“
„Ashley, nech mě prostě být, hm? Zůstávám dneska u našich, věřím, že se nějak zabavíš,“ Tom se zvedl a sám nad sebou protočil oči.
„To si ze mě ale už vážně děláš srandu, že?“ vydechla brunetka a podívala se na svého partnera. „Prosím, posaď se. Chci s tebou mluvit.“
„Já ale nechci mluvit, sakra,“ Tom se zatahal za svoje copánky a zaúpěl. „Ashley, my nejsme připravení na to mít dítě. Nebaví mě moje zkurvená práce, tenhle život, nic prostě!“ zavrčel a kopnul do květináče. Bolestně usyknul a nadechl se, aby pokračoval. „Prostě si přijdu jako starej chlap, a to je mi, kurva, 21. Co budu dělat za rok, za dva? Vybírat si rakev a myslet na svůj pohřeb?“ ušklíbnul se a zase se zatahal za vlasy. Byl rád, že je má spletené do copánků, jinak by musel být brzy plešatý.
„Tome, tohle…“ Ashley nasucho polkla. Do očí se jí nahrnuly slzy. Tak tohle si Tom myslel? Nechtěl s ní mít dítě, vadilo mu, že se nechodí opíjet do klubů a bůhvíco ještě dalšího? Píchlo ji u srdce. Čekala cokoliv, ale tohle… Tohle vážně ne. „Myslíš to vážně?“
„Jo, Ashley, já…“ Tom ani nestačil dokončit větu a cítil, jak dostal facku. Škubnul sebou, opravdu ho jeho žena uhodila? Ta milující, křehká osoba před ním?
„Tome, už radši mlč, hm? Já nevím, co ti na tohle říct, ale… Ne, vážně nevím,“ otřela si oči a skousnula si ret, který se jí chvěl. Nechtěla Toma uhodit, ale nahrnula se do ní neuvěřitelná zlost, se kterou se potřebovala vypořádat a ulevit si od ní.
„Uhoď mě znovu a řekni mi klidně stokrát, jakej jsem idiot. Snesu to,“ zakroutil Tom hlavou a povzdechnul si.
„Řekni mi jenom… S jakou děvkou jsi byl včera? S ním?“
„Ashley, byl jsem s Andreasem v klubu, děláš, jako bys to nevěděla. Prostě jsme si jenom užili večer, ale nic jiného se nestalo. Tohle… Myslím si to už delší dobu.“
„Tome, ty neumíš lhát,“ zakroutila Ashley hlavou a spolkla vzlyk. „Byl jsi s ním, že?“
Tom nic neříkal, prostě mlčel. Bylo mu jasné, že vyjde nastejno, jestli se přizná, nepřizná anebo bude prostě mlčet. Založil ruce a díval se před sebe. Nechápal, proč je život tak složitý? A proč se to dělo zrovna jemu? Proč musel potkat Billa a definitivně se zbláznit? Nikdy snad neudělal nic zlého, tak proč? Dokud ho neznal, nepřemýšlel o svém životě tak jako teď. Nepřišel mu špatný, vychovat dítě bral jako povinnost a hlavně chtěl splnit přání své manželce. Teď ale bylo vše naopak. Jako kdyby nepoznal život ženatého zaměstnaného muže, chtěl se do všeho s Billem pustit po hlavě. Nechtěl přemýšlet nad následky, připouštět si je, chtěl prostě žít a být šťastný.
„Budu u Christiána,“ řekla Ashley potichu a otřela si oči. Nemyslela si, že by ji Tom po tomhle, co se právě mezi nimi stalo, hledal, ale… Co kdyby ano? Potichu kolem něj prošla a rozloučila se s jeho rodiči, než definitivně odešla.
„Mami, kde mám svého medvídka?“ vydechnul zoufale Tom. Snad celý svůj dětský pokoj už obrátil vzhůru nohama, aby našel plyšáka z dětství, který nikde nebyl. Potřeboval ho, chtěl se cítit zase jako malý. Myslel si, že mu k tomu jeho nejoblíbenější hračka pomůže.
„Na půdě, proč?“ zakroutila Simone hlavou. „Dala jsem ho tam už dávno.“
„Pan Teddy tam nemůže být sám,“ řekl chlapec ublíženě a rozhlédl se po pokoji. „Dojdu tam.“
„Ale… Ale opatrně, zlato,“ pousmála se Simone a zakroutila hlavou. Tom momentálně nevypadal jako vážený pan ředitel, ale jako její malý chlapeček. Pohladila ho po zádech a jemně políbila na čelo. Jak jí chyběl čas strávený se synem.
„Bez obav, zvládnu to,“ kývnul Tom a odtáhnul se od své matky. Šel do chodby a celou jí přešel, až se dostal ke dveřím, které byly úplně na konci. Otevřel je a rozsvítil světlo. Ihned se rozsvítilo v malé místnosti a i nahoře na půdě. Zavřel za sebou a pomalu po schodech stoupal nahoru. Potřeboval svého plyšáka u sebe!
Tom se přehraboval ve všech krabicích, ve snaze najít svou dávnou hračku. Otevřel snad desátou, když viděl hned na vrchu desky. Bylo na nich napsané matčino jméno a pod ním ‚těhotenství‘. Zaujalo ho to. Zaujalo ho to tak moc, že desky vytáhnul a skousnul si ret. Nikdy o tomhle nevěděl, netušil, že má vše takhle schované. Ačkoliv chtěl vidět svou fotku, když byl ještě v bříšku, nikdy ji neviděl. Matka i otec mu vždy řekli, že se tyhle fotky ztratily, když se stěhovali do většího a považovali téma za uzavřené. Proč teda teď viděl tyhle desky? Pomalu je otevřel a nakrčil obočí. Co tohle mělo sakra znamenat?! Vyndal hned vrchní fotku z ultrazvuku a pozorně se na ni podíval. Byly tam dvě docela už velké skvrny. Dvě malá tělíčka. Přejel mu mráz po zádech a vyschlo mu v krku. Ruce se mu rozklepaly, když se na snímek podíval ještě jednou. Dvě skvrny, znamenalo to, že on měl… Že měl mít sourozence, kterého nikdy nepoznal? Desky rychle zavřel a uklidil je do krabice. Opřel si hlavu o kolena a ty si obejmul. Přivřel oči. Jako by nestačilo, jak na hovno byl den doteď. Proč mu celý život lhali? Co se stalo s jeho sourozencem? Byla to holka nebo kluk jako on? Měl tolik otázek, které nemohl vyslovit, nemohl se nikoho zeptat. Věděl dost dobře, že kdyby se zeptal matky, ta by ho okamžitě zpražila a vynadala mu za to, že se hrabal v jejích věcech. Ne, byl na tohle sám. Mohl se svěřit jedině Billovi. Byl si téměř stoprocentně jistý, že on ho vyslechne a řekne mu svůj názor. Třeba jen… Třeba u porodu to druhé miminko umřelo, ne? To by vše vysvětlovalo. I to, proč mu o tom nikdy neřekli. Chtěl tomu sám věřit, ale dost dobře věděl, že skutečnost je naprosto jiná, mnohem horší. Nevěděl jaká, ale dobrá rozhodně být nemohla.
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
bude to Bill 🙂
Tohle je snad první díl, ve kterém Toma nechci nakopat a naopak mi ho bylo i líto. Ashley není špatná holka, určitě si rychle najde někoho jiného…
A jsem opravdu zvědavá co Tom provede s tím objevem na půdě. A jestli se s tím vážně svěří zrovna Billovi 🙂
A Pan Teddy mě opravdu rozesmál 😀
Ano, stejne jako zuzu mam radost, ze je Tom konecne lidsky. V dnesnim dile se mi libil, taky mi ho bylo lito. Stejne mam pocit, ze zustane jeste delsi dobu s Ashley, az zjisti, ze Bill je jeho dvojce. Nechci se pripravovat na smutne dily, ale nevidim jine vychodisko.
Diky za dil 🙂
To teda bylo něco…Konečně chápu Tomovo imbecilní chování: má prostě poněkud předčasnou krizi středního věku…V každém případě jsem ráda, že už to má srovnané a ví co doopravdy chce…Billa. Ashley si to svoje miminko nakonec bude muset udělat s Christianem a dobře jí tak, tlačit 21letého kluka do adopce…panebože. Ono se říká, že kdo chce víc, nakonec nemá nic…
Ale ta úleva, že se všechno dává do pohybu tím
správným směrem mi nevydržela dlouho. Jak dlouho asi potrvá, než Tom zjistí, že si otočil život vzhůru nohama kvůli někomu, s kým nikdy nebude moc regulérně být ?
Děkuji za skvělou kapitolu
Som rada, že si Tom uvedomil, že chce Billa a nie dieťa a Ashley. Tie fotky z ultrazvuku ma prekvapili. Takže k Billovi ho zrejme ťahalo hlavne to dvojčacie puto?
To hľadanie plyšáka ma pobavilo:D
Vidíte? Říkala jsem vám, ať počkáte pár dílů, že se vše bude v dobré obracet!! 🙂
Děkuji moc, moc, moc za komentáře! Neskutečně si jich vážím a jsem ráda, že mě podporujete! ♥
Wow, tak v tomhle díle mám obrat téměř o 180 stupňů oprati dílům minulým. Vlastně mi v dnešním díle bylo Toma až strašně líto, protože je jasné, že v 21 letech má asi trochu problém s tím mít dítě, když ví, že si toho moc neužil. Vážně jsem jeho pocity chápala, protože kdyby teď někdo nutil mě, tak bych to fakt nezvládla. Navíc s Ashley jsou od sebe celkem dost roků. Chápu, že ona už dítě chce, má na to už pomalu i věk, kdežto u chlapů je to hold jinak. Řekla bych, že to Tom dělal ze začátku i nejvíce proto, že dítě chtěla ona. On chtěl prostě jen to, co Ashley, kterou miloval. A teď, když si začíná myslet na někoho jiného, než na svou manželku, tak si začíná uvědomovat celý svůj život.
Těší mě, že Tom tak na Billa myslí! 🙂 No a závěr byl strašně smutný. Neumím si představit, jak se Tom musí cítit díky tomu ultrazvuku. Nemám ponětí, co bych v takové situaci dělala já, musí to být šílené.
Děkuji za díl! 🙂
Konečně se trochu rozhoupal ale mám obavy že to dvojče je Bill a proto se Tomovi zdálo že má očí jako jeho táta.
Kncne se mi podarilo Toma pochopit. Byl moc mlady, kdyz se zenil, moc mlady, kdyz se stal reditelem banky a td jeste dite a nakonec si do sceny, aby toho nebylo malo, hopsne Bill 😀 Extremne sexy kouk 😀 No ja bych asi taky vypenila a rozhodla se ac mozna ne uplne chtene, delat nerozumne veci .. Prece jen, ja byt Tom z Billa bych taky ztratila rozum 😀 Chudak si musel pro medvidka 😀 No ale nasel neco uplne jineho. Hodne me zajima, proc mu lhali, ze zadne fotky z tehotenstvi neexistuji 🙁 Takze uz je adi jasne, kdo Bill je, ale proc byl v detskem domove? Proc ho dala Simone pryc? :O Toma urcite brzo napadne, ze to Bill je jeho dvojce, uz o tom prece jednou uvazoval, ted je to jasnejsi nez lampicka .
Jsem napjata, jak to bude dal a Gordon vypada jako fajn chlapek 😀 Urco vi, o cem mluvi 🙂 a ma pravdu Tome, rozvod je nejlepsi reseni, i kdyby Bill nebyl, s Ashley si 'nejste souzeni' 😀 🙁 Ale je mi lito Laury, Ashley mela rada a urcite se tesila na novou rodinu 🙁 No nuze… Dekuju za dil 🙂
Nebudem opakovať to, čo všetci ostatný, ale myslím si to isté. Toto este bude "sranda"! 😛
Už konečně Tomovi rozumím, jeho duše je ovšem dost neprokouknutelná
Je vidět, že ani Tom to nemá lehké.. V minulých dílech se mi zdál trochu sobecký, to je pravda, ale teď už ne.. Už si víceméně přiznal, že má Billa hodně rád a chtěl by s ním začít nový život.. A jak jsem neměla moc ráda Ashley, v tomto díle jsem ji přece jen politovala, ono když manžel uvažuje, že vás opustí kvůli někomu jinému, tak to bolí.. ale stává se to.. Tak Tomovi a Billovi strašně moc fandím, ale zároveň se docela bojím, protože myslím, že to nebudou mít moc jednoduché.. A hlavně jim přeji, aby jim jejich odhodlání být spolu vydrželo.. 🙂 A jsem moc zvědavá, jestli Tomn bude nějak řešit "tu záhadu" z půdy.. Děkuji za díl, těším se na další.. 🙂