Zákon ulice 10.

autor: Cherie

Po strašně dlouhé době zdravím všechny moje (pravidelné i nepravidelné) čtenáře. Ano, tahle povídka bude po téměř čtyřech měsících pokračovat. Nechci se vymlouvat, ale tohle období pro mě bylo dost náročné, hlavně kvůli škole, ale také po stránce zdravotní, takže snad pochopíte, že na psaní jsem neměla vůbec náladu a přiznávám se, že ani nápad. Teď jsem se však dokopala konečně (!) po sto letech něco napsat, snad si povídku ještě pamatujete a bude se vám tento díl líbit, přeji krásné počtení všem. 🙂

Bill se stal na několik následujících dní téměř nesnesitelným. Neustále jenom seděl a mlčel, a když na něj někdo promluvil, odbyl ho protivnou nebo uštěpačnou poznámkou, proto se mu po nějaké době začali ostatní radši vyhýbat, proto se jenom pořád sám otráveně ploužil po nemocnici s protivnou náladou. Dnes se však Gustavovi povedlo ho přemluvit, aby s ostatními šel do klubu a přišel tak aspoň na trošku jiné myšlenky.

Nyní seděl na rohové sedačcem lokty byl opřený o stolek a z téměř prázdné plechovky vysrkával brčkem Colu. Zbytek gangu byl někde na parketu, nebo se v temných uličkách oddávali zcela jiným věcem. Bill však dnes vůbec neměl na nic náladu, jeho myšlenky se neustále točily kolem Toma a jeho řetízku. Bill uznával, že s Tomem sice nijak extra skvěle nevycházel, spíš naopak, ale stále se mu nechtělo začít věřit tomu, že by Tom dokázal někoho zabít.

Nevěděl, jak dlouho se utápěl ve vlastních myšlenkách, když se vedle něj někdo posadil a plácnul jej po rameni.

„No tak, Bille, ty dneska stávkuješ, nebo co se děje?“ Gustav se zasmál a loknul si z piva, které si nechal odložené na stolku předtím, než odešel. Zároveň si rukou otřel zpocené čelo. Bill pokrčil rameny, něco nesouvisle zamručel a začal s brčkem otáčet mezi prsty.

„Bille? Děje se něco?“ Gustav se naklonil, aby viděl Billovi do obličeje. Bill sebou trhnul.

„Cože?“ Nechápavě na něj pohlédl. Gustav si povzdechnul.

„Poslední dobou jsi, jako kdybys to už nebyl ty, s nikým nemluvíš, nikam nechodíš, jenom se poflakuješ po nemocnici nebo sedáváš na zdi. Začínáme o tebe mít strach, jsi si jistý, že ti nic není?“ Gustav mu starostlivě položil ruku na rameno. Bill mu pohlédl do očí a polil ho neskutečný pocit viny, když uviděl jeho starostlivý pohled.

„Ne to ne, jen jsem prostě poslední dobou nebyl ve své kůži, ale nic mi opravdu není, myslím, že už to i přešlo,“ usmál se na Gustava, doufaje, že mu uvěří. Gustav jenom přikývl a položil si ruce na stehna.

„Ale víš, že kdyby byl nějaký problém, jakýkoliv, tak můžeš přijít, že jo? Vždycky se mi můžeš se vším svěřit, pokaždé bysme ti pomohli, vždyť jsme rodina.“ Gustav si opřel lokty o nohy a pohlédl na něj. Bill se na něj usmál a přikývl.

„Tak jo, kdyby sis to rozmyslel tak přijď za námi, na parketu je místa dost a jsou tam pěkný holky,“ Gustav na něj zamrkal a Bill se zasmál a přikývl.

Gustav odešel a Bill zůstal opět sám. Rozhlédl se po klubu a na první pohled ho nic nezaujalo, když však přejel místnost pohledem podruhé, všiml si, že v rohu naproti němu sedí osamělá osoba. Tom. Než se stihl zamyslet, všiml si, že ho jeho nohy nesou skrz místnost k němu. Dřív, než se stihnul obrátit, stál už u něj. Tom k němu zvednul hlavu.

„Co je? Přišel ses mi vysmívat za to, že úžasný Tom je poslední dobou taková troska, že už se nedokáže ani bavit? Posluž si.“ Zkřivil na něj obličej a natáhl se po krabičce cigaret, z které si jednu vytáhl a zapálil.

„Jo, tak to jsme na tom stejně,“ Bill se též ušklíbl a posadil se vedle Toma. Vytáhl si z Tomovy krabičky cigaretu a vložil si ji do úst. Tom mu ji beze slova podpálil. Chvíli seděli mlčky, než se k němu Tom obrátil a zahleděl se na něj. „Co na mě tak čumíš?“ Bill povytáhl obočí a potáhnul si z cigarety. Tom tuhle poznámku přešel bez problému a típnul cigaretu o popelník.

„Stalo se ti někdy, že ses dostal do tak velikýho průseru, že jsi nevěděl, jak z něho?“ Tom k němu stočil pohled. Bill přikývl. „A jak jsi to vyřešil?“

„Gang mi pomohl. Když máš rodinu, která stojí za tebou, není žádný problém neřešitelný,“ pokrčil rameny. Tom jen přikývl a dál neřekl nic.

***

Bill se převalil na druhý bok a povzdechnul si. Hodiny ukazovaly čtvrtou ráno a on stále nemohl usnout. Stále přemýšlel nad tím, co mu Tom řekl. Skopnul ze sebe peřinu a protřel si obličej. Otočil se na Gabriela, který ležel ve svojí posteli zavrtaný do peřiny a se spokojeným výrazem spal. Bill nechápal, jak je možné, že ona věc s řetízkem ho téměř nezasáhla i přes to, že s Tomem strávil téměř celý život, zatímco Billa, pro kterého byl Tom vždy úhlavním nepřítelem, to tolik tížilo. Posadil se na posteli a ze stolku zvedl sklenici, ze které se napil, potom si stoupnul a po špičkách se vydal ke dveřím. S ujištěním, že Gabriela nevzbudilo bouchnutí dveří, se tiše vydal chladnou a temnou chodbou na její úplný konec, kde byl Tomův pokoj. Věděl to, protože s Tomem tento pokoj dřív obýval Zecke, člen jejich původního gangu, který je po tom, co se dozvěděl, že mu zemřela matka, opustil, aby se postaral o mladší nemocnou sestru, takže Tom zůstal v pokoji sám.

Nezabýval se klepáním, prostě otevřel dveře a vklouzl dovnitř, Tom ležel na zádech s rukou svěšenou přes postel. Bill se připlížil k posteli a šťouchnul do něj. Tom se však jenom pootočil a spal dál. Bill do něj tedy šťouchl větší silou, Tom se okamžitě zvedl do sedu a dle Billova očekávání začal křičet. Bill mu rychle rukou přikryl pusu dříve, než stačí vzbudit celý gang.

„Ne, ne ticho, to jsem já, ty blbečku!“ Bill mu jednou rukou držel pusu a sehnul se, aby mu Tom mohl vidět do obličeje. Jakmile ho Tom poznal, uklidnil se a přestal vyvádět, Bill spustil ruku dolů.

„Sakra Bille, co tady do hajzlu děláš!“ Tom na něj nechápavě hleděl. „A proč nemáš kalhoty?!“ ukázal na Billovy nahé nohy a s nechápavým pohledem natočil hlavu na stranu.

„Přišel jsem si promluvit,“ Bill se posadil vedle něj na postel. „Jak jsi dnes mluvil o tom průseru, myslel jsi tím ten řetízek, že jo?“ Bill zvednul nohy z podlahy, protože byl bosý a kamenná podlaha ho studila do chodidel. Tom na něj vrhnul nevěřícný pohled.

„Jak to sakra víš? To Gabriel, že jo? Vykecal ti to. Přísahám, že ho zabiju!“ Tom ze sebe naštvaně odkopl deku. Bill zavrtěl hlavou.

„Gab mi nic neřekl, slyšel jsem vás a viděl jsem, jak ti ho předává.“

„A ty jsi mě s tím teď přišel vydírat, že jo. Něco v tom smyslu, že když odsud nevypadnu a už se nikdy nevrátím, tak všem řekneš, že jsem vrah. Nebo co chceš? Mám vykrást banku?“

„Přišel jsem ti pomoct, ty kreténe!“ Bill zavrtěl hlavou.

„Cože? Ty mi chceš pomoct? Jak?“ Tom na něj podezřívavě pohlédl.

„To ještě nevím, ale něco určitě vymyslíme. Nevěřím tomu, že bys Shirley zabil. Možná seš namyšlenec a kretén, ale vrah rozhodně ne.“ Bill pohlédl na Toma, který zamyšleně hleděl do země. Bill tiše čekal, co mu Tom řekne.

„Děkuju,“ prohlásil Tom, když k němu zvedl hlavu.

autor: Cherie