Autumn Leaves 20.

Bill seděl v kuchyni a hltal večeři stylem, jako by nejedl pěkně dlouhou dobu. Alice ho bázlivě pohladila po zádech a nechápavě kroutila hlavou. Od doby, co si její synáček začal vycházet s Tomem, se jí zdál jako vyměněný. Pořád kontroloval telefon a zasněně se díval před sebe. Naštěstí to nebylo nic horšího, ale i tak si dělala starosti – bála se, aby kvůli tomu chlapci neodsouval školu na druhé místo. Přeci jen, měl již dokončovat bakalářské studium a nebylo by tak úplně super, aby ho kvůli nějakému klukovi nedokončil.

„Bille, my ti to s maminkou nesníme,“ zasmál se Herbert, Billův adoptivní otec. Zakroutil hlavou a vytáhl obočí. On i Alice pořád měli talíře téměř plné, ale Bill měl svůj prázdný. Nechápal, kam to do něj může tak rychle padat.

„Já vím, já jenom… No, potřebuju si ještě zavolat,“ pokrčil rameny a usmál se.

„Komu zavolat?“ naklonila hlavu žena a zvědavě našpulila rty.

„No, ehm…“ pousmál se černovlásek a zakroutil hlavou. Pomalu se zvedl ze židle a vzal svůj talíř, aby jej uklidil. „Chtěl jsem mluvit s Tomem… A pak asi pokecám s Gustavem.“

„Hm… Zajímavé,“ přikývla Alice a usmála se. „Takže s tím Tomem… Je to mezi vámi vážné?“ vytáhla obočí. Pamatovala si, jak jí Bill říkal, že je ženatý. Rozhodl se snad její chlapeček udělat konečně něco pro sebe? Už jí unavovalo, že nemá jednoho stálého partnera. Nevadilo jí, že je Bill homosexuál, to vůbec. Byla ale nešťastná z toho, že se zahazuje s kdekým a dávala to za vinu sobě.

„Neřekl bych, že nějak zvlášť. Ale… Myslím si, že mě má rád a já jeho taky,“ odpověděl Bill a uklidil svůj talíř do myčky.

„Co kdyby k nám o víkendu přišel?“ naklonila žena hlavu a prohlédla si svého syna. „Myslím si, že bychom mohli s tátou poznat, s kým se stýkáš… Ne?“

„Nemyslím si, že je to moc dobrej nápad,“ nakrčil Herbert nos a zakroutil hlavou. „My jsme si taky nepředstavovali rodiče takhle… Hned.“

„Táta má pravdu, mami. Já ti sem nechci vodit kdekoho, hm? Až si budu jistý, že je ta správná chvíle, tak se s vámi domluvím. Můžu už jít prosím nahoru?“ pousmál se a zakroutil hlavou. Na jednu stranu se mu matčin zájem o jeho život moc líbil, ale… Sám nevěděl, jaké trvání bude mít jejich vztah. Co když to bude otázkou pár dní a Tom se bude chtít vrátit zpátky domů za manželkou? Nechtěl si to připouštět, ale dost dobře věděl, že může nastat i tohle.

„Jasně, běž, zlatíčko…“

Bill poděkoval za propuštění a úlevně vydechl. Šel do svého pokoje a zakroutil hlavou. Byl zlý? Možná… Ale nemohl jinak. Prozradil by třeba nevědomky víc, než by sám chtěl – například o večeru v klubu. Ne, že by se svěřoval se svým intimním životem, ale občas z něj myšlenka vylétla tak rychle, že nestihl držet ústa u sebe. Kdyby řekl tohle, matka by ztratila i ty poslední iluze, které mohla mít o ženatém muži.

*

Tom seděl rozvalený na gauči v obýváku, přecvakával z jednoho programu na druhý ve snaze najít něco přijatelného, na co by se mohl dívat. Ve druhé ruce držel telefon, kdyby se rozezvonil, tak aby nepropásl hovor. Samozřejmě, že ten od Billa – na jiném by mu tolik nezáleželo. Měl pro něj totiž návrh, on z něj byl velmi šťastný a tak doufal, že bude i Bill. Respektive nepočítal s možností, že to zamítne, protože měl dokonalý nápad! Chtěl se mu s ním svěřit, ale ne po sms zprávě. A také mu nechtěl volat první, protože nevěděl, jestli nemá náhodou svůj program, o kterém by se mu nezmínil. Přeci jen, posílání zpráv nijak extra nerušilo, alespoň ne tolik, jako vyzvánějící telefon.

„Do prdele,“ zanadával Tom, když mu mobil začal v ruce vibrovat. Upustil ovladač, ze kterého vypadly baterky, a nevěděl, jestli se s ním nestalo i něco horšího. Ačkoliv hovor víceméně čekal, stejně se lekl. Rychle ho přijal a dal si telefon k uchu.

„Ahoj,“ usmál se, přestože ho osoba na druhé straně nemohla vidět.

„Ahoj, uhm… Neruším?“ Billův hlas byl váhavý. Tom nad tím zakroutil hlavou a olízl si rty. Bill byl vážně sladký.

„Bille, ty nikdy nerušíš. To si pamatuj,“ zakroutil hlavou a sebral ovladač. Baterky do něj vrátil a úlevně vydechnul, když zjistil, že nic horšího se s dálkovým ovládáním nestalo. Vypnul zvuk u televize, aby ho nic nerušilo a pohodlněji se usadil. „Jak ses měl?“

„Já? To víš, škola. Dneska jsem měl jen nudné předměty, takže nic moc,“ zasmál se černovlásek. „A co ty? Přežil jsi to doma, když jsi nebyl v práci?“

„No, vlastně…“ nakrčil nos. Díky tomu, že nebyl v práci, ho napadl jeho nápad. Vlastně měl být Ashley vděčný za to, že ho bez jeho vědomí omluvila. „Díky tomu, že jsem nebyl v práci, tak mě něco napadlo.“

„Co tě napadlo?“ v Billově hlase byly cítit obavy. Napadalo ho samozřejmě jen to nejhorší, co mohla Toma napadnout. Jako například, že spolu už nic nebudou mít.

„Klid, kotě,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou. „Nic až tak hrozného, neboj.“

„Tome, neříkej mi ‚kotě‘. Je to odporný,“ syknul Bill a zakroutil hlavou. Špulil uraženě rty, ačkoliv to nešlo přes telefon vidět. Jemu to pomáhalo a to bylo důležité.

„Panenko? Lepší?“ naklonil Tom hlavu. „A nešpul rty, když tě na ně nemůžu políbit…“

„Tome…“ Bill to už nemohl vydržet a musel se začít smát. „Jsem prostě Bill, hm?“

„Nechci, abys byl jenom Bill. Něco ti spolu vymyslíme, hm?“

„Jo… dobře, jak myslíš,“ pousmál se černovlásek a zakroutil hlavou. Zastrčil si za ucho pramen vlasů, který mu padal do obličeje. „Řekni mi, co tě napadlo, honem.“

„Nedočkavý… Moc nedočkavý,“ zasmál se Tom a opřel si hlavu o opěrku. Přivřel oči a olíznul si rty. Bill se prostě musí na jeho plán chytit jako ryba na udici! „Co děláš o víkendu?“

„O víkendu? Asi nic moc…“ přiznal a pousmál se. „Proč?“

„Nic? Tak to je super! Byl jsi už někdy v Hamburku?“

„V Hamburku? Ne… Nebyl.“

„Takže v pátek tě vyzvednu u školy a vrátíme se v neděli, co ty na to? Uděláme si takovej malej výlet, budem jenom spolu. Bude to skvělý… Co ty na to?“ naklonil Tom hlavu. Modlil se, aby s ním Bill souhlasil. Zneklidňovalo ho ticho, které na druhé straně bylo.

„Tome, myslíš to vážně? Chceš se mnou být úplně celý víkend? Sám? Však se ještě moc neznáme, co když se pohádáme? Nebo si nebudeme mít co říct? Myslím si, že je to ještě příliš brzy…“ vydechnul černovlásek a zakroutil hlavou. Samozřejmě, chtěl s Tomem být a moc, ale bál se přesně toho, co řekl.

„Když to dopadne tak, jak říkáš, pojedeme zpátky, hm? Bille, můžem to alespoň zkusit. Myslím si, že to bude skvělé, vážně,“ usmál se Tom a trochu se zatáhl za vlasy. Jak má Billovi asi tak ukázat pozitivní věci na společném víkendu, když má takový názor. „Můžem to alespoň zkusit, prosím.“

„A co tvoje manželka?“

„Ví o tobě… Nebude to tak těžké.“

„To snad…“ Bill zalapal po dechu. Jak to Tom mohl říkat tak s klidem? Ashley věděla o jeho nevěře a on ho ještě lákal na společný víkend? Měl vážně sebevražedné sklony.

„Bille, řekni mi jen jedno. Strávíš se mnou romantickej víkend v Hamburku? Myslím si, že už nemáme co skrývat. Je jasné, že se máme rádi.“

„Ano, ale…“

„Žádné ale tady není. No tak, řekni mi, jestli ano nebo ne. Nic zařizovat nemusíš, všechno zvládnu sám. Na tobě je jenom rozhodnout se, abych věděl, jestli mám zarezervovat místa v hotelu…“ promnul si palcem a ukazovákem kořen nosu a prsty poté překřížil. Vesmír snad musí vyslyšet jeho přání… Nebo ne?

„Dobře, ale pokud to nepůjde, vrátíme se. Ano?“

„Bože, Bille, jsi úžasný!“ Tom radostí téměř vypísknul jako malá puberťačka. Nejraději by si začal po obýváku tancovat vítězný taneček. „Slibuju ti, že pokud mi řekneš, že chceš domů… Tak hned pojedem.“

„Nepřeháněj zase,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. „Jsem zvědavý, jak nám to spolu půjde, když jsme spolu zatím trávili vždycky jen chvilku.“

„Budu se snažit být co nejlepší, abys mě neměl brzo plný zuby,“ slíbil Tom a protočil oči, když slyšel klíče v zámku. Znamenalo to jediné – Ashley přicházela a on by měl hovor ukončit. „Zlato, já se ti ještě ozvu, ano?“ vydechnul a zakroutil hlavou. Podíval se ze dveří, manželka se blížila nebezpečně rychle.

„Dobře, já… Stejně musím ještě zavolat Gustavovi,“ pousmál se Bill a přikryl si nohy peřinou. „Víš, říct mu co a jak.“

„Je mi to jasný, musíš se svěřit jak malá holka,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou. Musel si z Billa utahovat ať chtěl nebo ne, protože když se rozčiloval, byl tak zatraceně krásnej! Byl šíleně sexy, když naštvaně špulil rty a ruce měl založené na hrudníku.

„Přesně tak,“ Bill se taky zasmál a pokrčil rameny. „Napíšem si, hm?“ bylo mu naprosto jasné, proč svůj rozhovor musí ukončit. Nebyl ale naštvaný, protože Tom měl patřit o víkendu jemu. Jen a jen jemu, nemohl tomu uvěřit! Už si představoval, jak se budou spolu celou noc mazlit, budou se milovat, procházet po městě… Skoro až nemohl uvěřit tomu, že to chtěl původně odmítnout.

„Napíšu ti. Zatím ahoj,“ rozloučil se Tom a hovor ukončil. Věděl, že kdyby tak neučinil sám, tak by Billa poslouchal tak dlouho, jak jen by to šlo.

Ashley vešla do obýváku, posadila se na pohovku vedle Toma a koukla mu do očí. Slyšela část jeho rozhovoru s Billem, když vcházela dovnitř. Skousnula si ret a pousmála se. Pohladila manžela po paži, ale nebyla v tom vášeň, nic. Skoro jako by nikdy spolu neměli nic intimního.

„Ahoj,“ usmála se. „Je celkem zvláštní sedět vedle tebe… A nepolíbit tě,“ přiznala a trošku se ušklíbla. Vážně nevěděla, co má udělat a co ne. „Ale trochu jsem… přemýšlela. Je tady jedna věc, kterou bys měl taky vědět.“

„Jaká věc?“ Tom nechápavě vytáhl obočí. „Co se stalo?“

„No…“ Ashley si položila ruku na břicho. „Jsem těhotná.“

„Co…“ Tom se rozkašlal a párkrát zamrkal. Slyšel dobře? Ashley mu tvrdila, že čeká dítě? To bylo naprosto nemožné, oba dobře věděli, že on děti mít nemůže. Navíc, včera se opíjela. Kdyby o miminku věděla, nehazardovala by se zdravím nenarozeného dítěte. „Víš stejně jako já, že je to nemožné. O co jde, Ashley?“

„Není to nemožné,“ pokrčila rameny a po bříšku se pohladila. „Miminko není… není tvoje,“ podívala se mu do očí. Tom zalapal po dechu a nasucho polknul. Znamenalo to snad, že jeho dokonalá ženuška má bokovku… Někde jako on?

„A čí je? Sakra, Ashley!“ postavil se a začal přecházet po pokoji. „Nemůžeš být těhotná. Včera jsi pila víno.“

„Tome, uklidni se,“ zakroutila brunetka hlavou a přivřela oči. „Nevěděla jsem to. Kolegyně si dělala těhotenskej test… A bála se sama. Tak jsem si ho udělala taky, věděla jsem, že bude negativní. Ale… nebyl, byly tam dvě čárky. Dvě krásné čárky…“ vydechla spokojeně a olízla si rty. To se ale rozhodně nedalo říct o Tomovi, který byl v obličeji brunátný. Ano, manželku podváděl, ale tohle bylo… Tak jiné!

„Kdo ti to udělal?“ ušklíbnul se a opřel se o o stůl. „Komu můžu jít pogratulovat, hm? Komu jsi vlezla do postele? A jak to, kurva, trvá dlouho?“

„Tome, myslím, že by ses měl uklidnit. Nejsem jediná, kdo je nevěrnej,“ zakroutila hlavou brunetka a lépe se posadila. Otevřela oči a podívala se na manžela před sebou. „A netvrď mi, že je to něco jiného, protože není.“

„Ale tohle je něco jiného, Ashley! Nemám k němu žádné takové závazky jako… ten chlap má teď k tobě. Uvědomuješ si, co je to mít dítě? Nedokážeš si to absolutně představit. Myslíš si, že je to něco tak nádherného, dokonalého… A já nevím co ještě. Nad Laurou ses rozplývala, ale oba víme, že to nezvládneš tak, jak si představuješ. Já…“ zakroutil hlavou a promnul si kořen nosu. „Představuješ si to jako pohádku,“ syknul a chystal se odejít. Ashley ho ale zastavila tím, že se prudce postavila a zatlačila ho zpátky ke stolu.

„Teď mě poslouchej, Tome,“ zamrkala pár slz a zakroutila hlavou. Absolutně nechápala, kde se v jejím partnerovi bere tolik zlosti, ale… Budiž. „Jediné, co jsem si kdy opravdu přála, bylo mít dítě. Vlastní dítě… Když to nevyšlo s tebou, tak dobře. Smířila jsem se s tím, že si nějaké alespoň adoptujeme. Pořád jsem ale doufala, že náhodou… A povedlo se. Otcem mého dítěte je Christian a já si ho nechám, ať zůstanu sama nebo ne,“ koukala mu do očí a pohladila ho po boku. „Ty jsi stejně šťastnější s Billem, takže… Asi nemáme co řešit.“

„Ashley, já…“ zakroutil hlavou a chytl ji za tváře. Párkrát ji políbil a pohladil po vlasech. „Já nejsem gay, Ashley. S Billem se mi to líbí, ale… Možná kvůli tomu, že je to něco novýho? Vážně nevím. Navíc, ten teplouš se určitě o dítě nepostará a ty zůstaneš sama.“

„Chceš mi snad říct, že zůstaneme spolu, ale budeš chodit za Billem? A až tě omrzí nebo naopak, zase budeme nejlepší manželský pár? Tome, ne. Já Christianovi řeknu o miminku… A uvidím, jak zareaguje. My dva spolu ale už být nemůžeme, chápeš?“

„Ashley…“ vydechnul Tom a prohrábnul si vlasy. „Dobře. S Billem budu o víkendu v Hamburku. Můžem si to oba promyslet?“

„Zlato, není si co promýšlet. Myslím si, že sis už vybral, protože jinak bys s ním netrávil celej víkend. Tome, chci, abychom byli oba šťastní, hm? Ty budeš šťastný s ním a já s miminkem. Oba chceme něco jiného… Musíme se jenom domluvit co a jak s Laurou. Přijde mi hloupé, abychom se už vůbec neozvali. Ale také si ji vzít nemůžeme, to je snad jasné,“ Ashley se dívala do manželových očí a hladila ho po boku. „Bill je vážně moc krásný. Hodíte se k sobě.“

„Jo, asi… Asi máš pravdu,“ zakroutil Tom hlavou a trochu se usmál. „Zařídíš to s tou Laurou ty?“

„Uhm…“ Ashley si skousla ret. „Jo, nějak to zvládnu. Myslím, že v takových situacích mluvím lépe než ty.“

„Děkuju,“ mrknul Tom a vtiskl Ashley na čelo malý polibek. „Půjdu se projít, dobře?“

„Pozdravuj ho. Já se stejně musím sejít s Christianem…“

Tom bloumal uličkama, ani sám nevěděl, kam ho nohy nesly. Díval se zamyšleně do země a přemýšlel, jak mohla být Ashley tak v klidu, když mluvila o své nevěře. Přemýšlel, kde udělal chybu, že zrovna jemu se něco takového mohlo stát. Kdyby alespoň neotěhotněla… Nebylo by to pro něj tak strašné. Takhle si ale opravdu přišel jako bezcenný kus ničeho. Samozřejmě, on měl také pletky s Billem, ale ten s ním nebyl těhotný! Navíc, jak dlouho to mohlo mezi nimi trvat? Rozhodně neotěhotněla zničehonic. Nevěděl, jestli chtěl vědět, v jakém je měsíci. Nasucho polknul a zakroutil hlavou. Když přišla za ním do kanceláře a našla tam Billa… Udělala šílenou scénu, i potom doma. A ona hledala bůhvíjak dlouho útěchu v jiné náruči? Nechápal to. Kdyby nebyla těhotná, nic by mu snad… neřekla? Skoro se mu tomu nechtělo věřit. Právě kvůli jistotě věrnosti s Ashley zůstával tak dlouho, přesto, že věděl, že láska mezi nimi už není taková jako dřív.

„Kurva!“ zakřičel do tiché ulice. Jako chlap zklamal na celé čáře. Nezplodil dítě, byl zlý na partnerku a ještě k tomu ji podváděl a nepřišlo mu na tom nic divného. Bylo mu špatně ze sebe samého, nejraději by se ani neviděl. Ale když… S Billem mu bylo opravdu krásně. Cítil se s ním uvolněně, mladě, milovaně. Polknul a proplesknul se. Přemýšlel jak naprostý idiot.

***

Hodiny ukazovaly jednu hodinu po půlnoci. Bill byl stále vzhůru a už hodinu držel Gustava na telefonu. Byl rád za neomezené tarify, protože jinak by se za fakturu nedoplatil.

„Oh, Gustave!“ zasmál se černovlásek a lehnul si na břicho. „Budu s Tomem celý víkend, chápeš? Bude to naprosto úžasné! Já už se tak moc těším.“

„Jo, to celkem chápu,“ zasmál se kamarád. „Taky bych se těšil, kdybych měl před sebou vidinu prošukaného víkendu.“

„Idiote,“ Bill se znovu zasmál a zakroutil hlavou. Olíznul si rty. „Myslíš, že to budem dělat několikrát?“

„Naprosto, Bille. Kdo by tě nechtěl šukat celou noc, tak by musel být naprosto slepej. Já vím, ty se sice nevidíš, ale jak kroutíš tou svojí malou prdelkou, jsi namalovaný… Vypadáš neuvěřitelně. Svůdně. Vsadím se, že se půjdete někam pobavit a on se na tebe vrhne už ve výtahu. Všechno mi pak povíš, hm?“

„Úplně všechno?“ zamrkal černovlásek a vytáhl obočí. Nebyl si jistý, že by chtěl Gustav slyšet naprosto všechno.

„Detaily si samozřejmě necháš pro sebe,“ zasmál se Gustav. „Ty poznám z toho, jak moc dobře se budeš v pondělí schopnej pohybovat.“

„Počkej… Někdo zvoní,“ zakroutil hlavou černovlásek a zvednul se z postele. „Zajímalo by mě, kdo tak pozdě otravuje,“ protočil oči a šoural se pomalu ze schodů. Zvonek zazvonil znovu.

„Nebojíš se tam jít?“

„Samozřejmě, že ne. Co by se mi tak mohlo stát?“ protočil oči Bill a podíval se ke dveřím ložnice. Snad se neprobudili rodiče.

„To nevím, ale buď opatrný.“

„Ano, mami,“ zaúpěl a strčil telefon do kapsy u tepláků.

Bill otevřel dveře a nestál před nimi nikdo jiný než Tom. Pohladil ho po paži a nechápavě vytáhl obočí. Jak se sem dostal? Branka byla přeci zamčená!

„Tome, co tu…“

„Pst,“ zamručel Tom a vtlačil Billa zpátky do dveří. Nohou je zavřel a přitiskl ho na stěnu. „Bille, tak moc jsi mi chyběl…“ vydechl vzrušeně a přitisknul se k němu. Bill mu to oplácel a hladil ho po boku.

„Jo, ale… Co tady děláš?“ zašeptal mu proti rtům a nechal se na stěnu víc přirazit. Skousnul Tomovi ret a nechal ho vklouznout jazykem do své pusy. Zachvěl se a rozepnul Tomovi bundu, ten si ji hned sundal a hodil ji na zem. Otřel se svým klínem o Billův a vzdychnul mu do rtů.

„Bože, Bille!“ vzdychnul a sjel mu dlaněmi na zadek, který stisknul. Bill se ale odtáhnul a zakroutil hlavou. Byl Tom snad… Podíval se mu do očí. Jo, Tom byl totálně opilý.

„Tome, já mám doma rodiče. Měl bys spát, jsi opilý.“

„Nejsem opilý, pusinko,“ zamumlal a párkrát ho políbil na krk. Prohrábnul mu vlasy, za které jemně zatáhnul.

„Pojď, nechám tě tu vyspat se, ano?“ zakroutil Bill hlavou a usmál se, pohladil Toma po tváři. Chytnul ho za ruku a snažil se ho táhnout do svého pokoje. Tom byl ale jiného názoru. Volnou rukou Billa pořád ohmatával, ten ale jen uhýbal a trochu se smál.

„Necháš mě vyspat se s tebou?“ zamumlal a nevinně našpulil rty.

„Nechám tě spát vedle sebe,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Pustil Tomovu ruku a chytnul ho kolem pasu, aby se mu šlo lépe do schodů. Kdyby totiž upadnul, jen těžko by ho sbíral.

„Nemůžeš být na mě tak zlý,“ našpulil rty a zakroutil hlavou. „Nebo se ti snad nelíbím?“

„Líbíš se mi, ale víš stejně dobře jako já, že jakmile si lehneš, budeš spát,“ pousmál se Bill a líbnul Toma na tvář. „Myslíš, že budeš zvracet?“

„Tomi nikdy nezvrací,“ zasmál se Tom a plácnul Billa po zadku. „Vyspíš se se mnou zítra ráno?“

„Možná.“

„Možná vždycky znamená ne,“ našpulil rty a zklamaně zamrkal. Bill se zasmál a zakroutil hlavou, vtlačil Toma do svého pokoje.

„Když budeš moc hodný a nebude ti moc zle, tak uvidíme.“

„Vykouříš mi ho aspoň?“ Tom zazíval a položil se na postel.

Bill mu na to nic neodpověděl a jen se usmál. Toma mlčky svlékal a užíval si pohled na jeho tělo. Jemně kroužil prsty po jeho kůži a prostě si to užíval. Když se chtěl zeptat, jestli má donést čistou vodu, tak Tom už tiše chrápal. Chtěl se začít smát, ale jen nad tím mávnul rukou. Podíval se na telefon, který měl v kapse. Gustav hovor ukončil, samozřejmě. Položil ho tedy na stolek a šel k malému gauči na druhé straně pokoje. Nedokázal si představit, jak se na něj složí, ale Gustav to vždycky taky zvládnul, ne? Tak bude muset i on. Připravil si tam polštář a lehnul si. Nohy musel mít sice pokrčené, ale zatím mu to nijak nevadilo. Přikryl se dekou a zavřel oči. Sice řekl, že bude spát vedle Toma, ale ten už byl na posteli tak rozvalený, že by se k němu sotva vešel. Sám pro sebe se usmíval. Tom byl roztomilý, když byl opilý. A taky neuvěřitelně nadržený… Polknul, když mu zacukalo v rozkroku. Oči pootevřel a podíval se na Toma. Nemohl si přeci ulevit, když tam tak nevinně spal. Potichu zaúpěl a zaklonil hlavu. Bude to muset nějak zvládnout.

autor: Catherine