autor: Steinsgrrl
„Babičko, můžu dostat více hrášku, prosím?“ Janni poklepala hroty vidličky proti prázdnému místu na svém talíři, kde předtím byla hromada čerstvého hrášku.
Simone přikývla a podala mísu do Tomovy natažené ruky. Nebyl tu žádný způsob, jak by si Janni mohla přidat více zeleniny na svůj talíř sama; mísa byla příliš těžká, a to i poté, co už z ní dříve bylo ubráno. Když Tom přidal více hrášku na její talíř, začala do něj nemotorně píchat vidličkou.
„Janni, proč nepoužiješ lžičku? Bylo by to jednodušší.“ Simone zvedla lžíci, která byla hned vedle Jannina talíře.
„Mm.“ Janni zavrtěla hlavou a rychle kousala. Spolkla většinu svého sousta, aby jí Tom nevynadal, že mluví s plnou pusou, než odpověděla Simone. „Nechci.“
„Okay, v pořádku. Udělej to těžším způsobem.“ Simone lžíci položila a vzala si svou vlastní vidličku pro nabodnutí a kousnutí si do sekané. „Tak co je to za novou práci, kterou zítra budeš mít?“
Tom spolkl mléko, které pil a zabořil lžíci do svých šťouchaných brambor. „Je to obal knihy pro marketingovou příručku.“
„To je… vzrušující.“ Simone se zašklebila a přesunula Janninu sklenici od okraje stolu.
Tom na ni ukázal svou vidličkou. „Víš, já si myslím, že to na tom bude právě ta vzrušující část.“
„Cože?“ Simone zvedla obočí a vypadala zmateně.
„Ta věc je nudná, že? Ale teď mám před sebou výzvu, snažit se k tomu vytvořit obal, který lidi přinutí, aby tomu věnovali druhý a třetí pohled, a možná si to i koupili.“ Nabral zbytek svých brambor se sekanou a nacpal si to do úst.
Simone to sledovala s úžasem, její obočí se svraštilo. „Tome. To je nechutné. Co to učíš svou dceru?“
Tom žvýkal své obrovské sousto a pohlédl na Janni s tázavě zvednutým obočím. V odpovědi Janni strčila prsty do svého hrášku a několik si jich hodila do úst se širokým úsměvem. Tom si odfrkl, Janni se rozhihňala a Simone si mohla jen povzdechnout.
Nastala pauza v hovoru a Tom cítil, jak to ticho těžce roste. Jeho matka přemýšlela. Věděl, že ano. K čertu, znal ji celý svůj život; věděl, kdy byla naštvaná nebo unavená, znal všechny její nálady. A právě teď si chtěla promluvit. A Tom měl docela dobrou představu, o čem chce mluvit.
„Tome-„
Tom zavrtěl hlavou a pohlédl na Janni. Simone si silně povzdechla a vzala si další sousto. Opravdu nechtěl, aby o tom mluvili před jeho dcerou. Bylo to něco, co by jí rád vysvětlil, ale ve svém vlastním čase a svým vlastním způsobem.
Zrovna když se napil ze své sklenice mléka, Janni se snažila dát svou sklenici zpět na stůl, zavadila o okraj talíře a vysypala zbytek své sekané, na které byl kečup, a zbytek svého hrášku, dolů na své šaty a po celé podlaze. Zalapala po dechu a ztuhla, její sklenice se stále vznášela nad stolem.
„Oh, Janni, co-“ Tom pevně zavřel oči a promnul si čelo.
„Uh oh.“ Janniny oči byly obrovské, když střídavě přecházely z Toma na Simone. Začaly se plnit slzami a Tom odsunul svou židli od stolu. Vstal a natáhl se pro její sklenici, aby ji postavil doprostřed stolu.
„To je v pořádku. To je v pořádku. Uklidíme to.“ Tom položil ruku kolem jejích ramen a stiskl, opatrně, aby se kečup nedostal na jeho oblečení. Políbil ji na spánek a řekl jí, aby se odsunula, zatímco jí ometal zbytek jídla z oblečení. Když Janni slezla ze židle a odnesla svůj talíř do kuchyně, Tom a Simone uklízeli nepořádek na podlaze, zatímco Simone celou dobu mlčela.
Tom ubrouskem setřel zbytek kečupu z podlahy. „Nechej mě ji uložit do postele a pak si promluvíme.“ Pohlédl na svou matku, která shrnovala na hromádku hrášek, který se skutálel ze stolu.
„Dobře, tak běž. Vyčistím tady ten zbytek a uklidím stůl.“ Simone ho odmávla a Tom zavolal na Janni, aby šla nahoru.
—
Voda do vany stále tekla, když do ní Janni lezla a přidržovala se při tom Tomova ramene. Pod umyvadlem byla velká láhev pěny do koupele a Tom ji otevřel a naléval tenký proud pod tekoucí vodu. Jeho mysl se na to nesoustředila. Nemyslela ani na Jannino koupání, ani na rozhovor se svou matkou, a určitě ani nad nápady pro jeho nový projekt. Dnes byl schopen myslet jen na Billa. Přehrával si dokola jejich včerejší večer, jak jej nakonec políbil, a úsměv, který mu za to Bill potom věnoval. Nebylo pochyb o tom, že ten muž vypadal úžasné, ale na potemnělé verandě, s Billovou pikantní vůní všude kolem něj, a to, jak se na něj Bill podíval, jeho rty se přibližovaly-
„Tati!“ zařičela Janni a vrátila tím Toma rychle do současnosti.
Janni zvedla láhev, kterou Tom držel a přerušila tak tenký proud tekoucí do vany a bylo zřejmé, proč křičela. Holčička měla bublinky téměř až po svůj nos. Voda začínala být hluboká a Tom se vrhl na kohoutky, aby ji vypnul.
„Uf, proč jsi mi něco neřekla dřív, holčičko?“ Tom zavřel láhev a dal ji zpět na místo pod umyvadlem, než otevřel skříňku a vytáhl žínku, kterou hodil do vany.
„Dával jsi mi spoustu bublinek.“ Janni pokrčila rameny. Alespoň si to Tom myslel, podle způsobu, jakým se bublinky pohnuly. Ve skutečnosti nemohl vidět její ramena pod horou růžové pěny, kterou byly přikryté.
„Ještě chvilku a měla bys bublinky až po oči. A co potom?“ Tom se posadil na zavřený záchod a opřel si lokty o kolena.
„Zaplavala bych si v nich!“ Janni se zasmála, když vystřelila na konec vany, pak zpátky na druhý konec a vytvářela vlny, které cákaly vodu do stran a na podlahu.
Tom sevřel rty, aby skryl úsměv. „Janni, přestaň. Podlaha bude celá mokrá.“ Hodil ručník přes kaluže, které Janni vytvořila. Vytáhl žínku z vany, vyždímal ji a natáhl se pro Janninu paži.
„Ne! Zvládnu to sama.“ Janni zvedla nos do vzduchu a natáhla ruku, pro žínku.
Tom povytáhl obočí, ale žínku jí podal. „Janni, jsi unavená?“
„Ne.“ Zajela žínkou pod vodu a zakroužila kolem sebe, než ji vytáhla na druhé straně. Tom dokázal říct, že jen bojovala se spánkem tím, jak její brada pravidelně poklesával k její hrudi.
„Podívej se, hrát si můžeš, ale zároveň se u toho budeš muset umýt. Je to potřeba.“ Tom sáhl do kbelíku vedle vany a vytáhl jednu z Janniných mořských panen, které byly určené do vany, a nabídl ji Janni. „Co ty na to? Tvá mořská víla vypadá, že by také potřebovala koupel. Mohla bys vždy umýt kousek jejího těla a potom kousek svého? Myslíš, že by to šlo?“
Janni přikývla, bublinky jí poletovaly s tím pohybem kolem hlavy a vzala si vílu. Zvedla žínku a za Tomova dohledu se dala do práce. Zanedlouho už byla Janni i její víla naprosto čisté a Janniny oči získaly tak skleněný pohled, který znamenal, že zanedlouho usne.
Když Tom vytáhl Janni z vany, přemýšlel, jestli by Bill byl kdy schopen jednat s takovým dítětem. Opravdu se nezdál být tím typem člověka, který by trávit moc času v okolí dětí, ale posadil se a vybarvoval si s ní omalovánky, když jej o to zřejmě požádala. Bill nemusel být Jannin otec, ale Tom si myslel, že by bylo nejlepší, kdyby se kolem ní cítil pohodlně. Rozhodl se, že si o tom s Billem příště promluví.
Dostat Janni do její noční košile a do postele, bylo jako zacházet s hadrovou panenkou. Tom předpokládal, že se tak unavila hraním ve školce a snažil se jí co nejrychleji rozčesat mokré vlasy, rychle a pečlivě, než ji uložil do peřin. Její oči se zavřely dříve, než se mohl dokonce ujistit, že Šotek je zastrčený pod její rukou, a políbil ji na spánek, než zhasnul světla.
Simone umyla nádobí a seděla na gauči, kde čekala na Toma. Odložila svůj časopis, jakmile Tomova noha narazila na spodní schod a on ji uviděl, ale zvedl prst, aby jí naznačil, že musí ještě počkat a šel si do kuchyně pro sodu.
Se sodou v ruce se Tom usadil do křesla naproti gauče. Ani jeden z nich nic neřekli, a Tom si nebyl úplně jistý, jak začít. Proč bylo tak těžké něco takového vysvětlit? Ani si nebyl jistý, proč by měl vlastně něco vysvětlovat. Byl to pro ni šok, to ano, ale proč by jí nemohl prostě říct, že je to tak, jak to je a ať se s tím vypořádá. Ale to by jí nemohl udělat. Nebyla by to moc vyspělá odpověď, i když to byla ta, kterou by v tu chvíli nejraději použil. A po pravdě řečeno, Tom jí dlužil víc než to. Byla jeho matka. Porodila ho, dávala na něj pozor, starala se o něj a milovala ho všechny ty roky, a on před ní schovával tak velkou část sama sebe. Pokud vysvětlení bylo to, co chce, tak ho taky dostane.
„No?“ Simone překřížila nohy a usadila se zpátky do rohu gauče.
„No, co?“ Odpověděl Tom. „Co chceš vědět? A nepůjdu do žádných detailů, mami. Jen abys věděla.“
Simone nakrčila nos. „Já nechci žádné detaily, díky. Ale chci vědět, proč to je něco, o čem sis myslel, že bys mi nemohl říct.“
Tom si povzdechl, a když odpovídal, jeho hlas byl jemnější. „Já nevím.“ Jeho pohled se zdál být přilepený v jeho klíně a on se přinutil vzhlédnout. „Ne, to není pravda. Já to vím.“ Napil se své sody a postavil ji na stůl. „Je to děsivá věc pro dítě, když přijde na to, že ho přitahují obě pohlaví. Zvlášť, když je všude tolik nenávisti a každý ti říká, že je to špatné, špatné, špatné to takhle cítit. Není to něco, co chceš jít jen tak vykřičet ze střechy.“
„Samozřejmě že ne,“ řekla Simone soucitně. „Ale já jsem tvoje matka. Neměl jsi pocit, že bys mi mohl věřit?“
„Tak to není, opravdu. Samozřejmě, že jsem ti mohl věřit. Ale už tak ses musela postarat o tolik věcí, když táta odešel a k tomu práce a účty. Pokud jsem nemusel být jen s kluky, pokud jsem mohl být stejně šťastný při chození s holkama, tak proč bych ti měl přidělávat další starost?“ Tom zčervenal jen při mluvení o myšlence, jak randí s muži a byl si jistý, že to byl jeden z důvodů, proč to taky své matce neřekl. „Kromě toho jsem věděl, že mě nenazveš hříšníkem a nevyhodíš mě ven z domu nebo tak něco, ale myslím, že jsem měl strach z…“
Tom si zatahal za šev na svých džínách a snažil se získat čas, protože to, co chtěl říct, mu v krku vytvořilo knedlík, který bylo těžké spolknout.
„Strach z čeho?“ Simone se posunula dopředu a sedla si na okraj pohovky.
Tom se na ni podíval, zamrkal a těžce polknul. „Bál jsem se, že budeš zklamaná.“
„Oh, ne.“ Simone rychle vstala a přešla pár kroků k Tomovi, poklekla před ním na zem a vzala jeho hlavu do rukou. „Ne, ne, ne, nejsem zklamaná, Tomasi. Já bych byla zklamaná, pokud bys nedělal to, co tě dělá šťastným.“
Toma začaly pálit oči, než je se zahučením zavřel, a opřel si čelo o matčino. Roztřeseně vydechl. „Díky.“
„Není zač.“ Simone jej políbila na vrchol hlavy a natáhla ruce. „Teď mi pomoz z té zatracené podlahy. Jsem příliš stará na to být tady dole.“
Tom se uchechtl, uchopil její ruce, a zvedl ji na nohy. Když ji pustil, jeho telefon začal v kapse zvonit a vibrovat a oba dva sebou škubli. Tom nad matčiným tázavým pohledem pokrčil rameny a natáhl se pro telefon. Po přečtení jména volajícího se na Simone zašklebil.
Simone se rozesmála a natáhla se pro svou kabelku pod konferenční stolek. „Jdi na to. Promluvíme si zítra.“ Rozešla se ke dveřím a přes rameno na něj mávla.
Tom doufal, že volající uslyší úsměv v jeho hlase, když přijal hovor. „Ahoj, Bille.“
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
tak sem ráda, že jeho rozhovor s mamkou proběhl dobře 🙂 a těšim se na další setkání s Billem a Janni ^^
Bill volá, taky jsem zvědavá, co bude. Je hezké, že Simone to vzala v klidu a byla Tomovi oporou.
Děkuji za překlad 🙂
Je dobře že to matka vzala rozumně jsem zvědava proč Bill volal.
Bála som sa, že keď sa maminka tak veľmi chystala na vážny rozhovor, bude mať niečo proti Billovi, ale dopadlo to nádherne. Keby bolo na svete stále viac takých chápavých a dobrých rodičov:) Ďakujem za kapitolu:)
Byla jsem na tom obdobně jako Zuzka, taky jsem se trošku obávala toho, jak bude probíhat rozhovor, protože jsem se moc ještě neuměla Tomovu maminku zaškatulkovat, ačkoli se posledně zdála celkem v pohodě, jen vyvedená z míry překvapením. Nakonec to ale dopadlo úplně v pořádku a já jsem za to víc než ráda, protože ne každý rodič by na tuhle informaci reagoval takhle v pohodě. Jsem opravdu ráda, že Tom do toho všeho ještě nemusí řešit mamčino zklamání. 🙂
Moc se těším na pokračování a na další setkáná kluků! Moc děkuji za překlad! 🙂
Toto rozhovoru s mamou som sa trochu bála, ale našťastie šlo všetko dobre. Som rada, že Tomovi nič nevyčítala ani nič také a proste to prijala – hlavne, že je on šťastný 🙂