autor: mohanrocks
Bill si položil polštář přes hlavu a zasténal. Byla vzácná příležitost, že Gustav aktuálně uspěl, podařilo se mu přivést si dívku domů a právě teď se navzájem poznávali v Gustavově pokoji. Bylo tam docela dost vrčení z jeho strany a její sténání znělo spíše jako mňoukání. Bill doufal, že nehrají nějaké perverzní zvířecí role, protože něco takového prostě nechtěl slyšet.
Vzdal nedostatečnou pomoc polštáře, popadl svůj iPod a nasadil si sluchátka, než se se zahučením opřel zpět o polštář s překříženýma rukama. Jeho hlava se lehce pohybovala do rytmu písně, zatímco si žvýkal svůj spodní ret, zíral na strop a přemýšlel, jak to bude dál. Hudba totiž buď naprosto utopila veškeré jeho myšlenky, anebo je naopak ještě více pobídla kupředu, a Bill měl v poslední době sakra hodně myšlenek.
Jeho mysl náhle udeřila Tomova tvář a Bill pevně zavřel oči a zaskřípal zuby. To, co bylo kdysi vítaným pohledem, se nyní stalo bolestivou připomínkou toho, co už Bill neměl. Poté, co se minulou noc potkali, Bill cítil úlevu, že už k němu není Tom tak chladný. Ale po důkladnějším uvážení si Bill uvědomil, že by možná bylo lepší, kdyby k němu byl Tom dále chladný, protože by to znamenalo, že je stále naštvaný z jejich konce.
Na druhou stranu, možná, že když byl Tom teď více sám sebou, byl to jeho způsob, jak říct, že ve skutečnosti nebyl až tak naštvaný a poté, co bude po boji, by mohl být připravený s Billem pokračovat.
„Do prdele,“ Bill zasténal a změnil píseň v naději, že s ní odejde i Tomův obličej. Už strávil až příliš času přemýšlením a příští večer se měl s Tomem sejít, což znamenalo, že bude mít opět spoustu dalších nových myšlenek. Jen chtěl nějaké odpovědi a jakési řešení, ale nic z toho nedostal.
Bill měl hotový svůj domácí úkol a Tom mu napsal čas příštího setkání a řekl mu, že je připravený začít cvičit, což znamenalo, že se cítí lépe. Pro Billa to byla úleva, když se to dozvěděl, ale opravdu se příliš netěšil na fyzický kontakt s Tomem v tom bojovém smyslu, namísto toho žádoucího.
Olízl si rty a zabubnoval prsty na postel, snažil se uklidnit svůj dech. Nebyly to jen myšlenky na Toma, které navštěvovaly Billovu mysl, ale i vzpomínky. I špatné, jistě, ale většinou ty dobré. Ty, ze kterých Billovi vířilo v žaludku a červenaly mu tváře.
Obvykle, když vztah skončil kvůli Billovi, netrávil už ani vteřinu myšlenkami na sex, protože věděl, že ho už stejně mít nebude. Také většina z jeho předchozích milenců byla z jeho i jejich experimentálních fází, takže všechna setkání bývala nervózní a plná nedostatečné, řekněme, výdrže. Ale Tom… Tom obrátil celý Billův svět vzhůru nohama.
Ale Tom už nebyl jeho, takže když začal přemýšlet nad jejich sexem, cítil se provinile. Přesunul polštář, který měl předtím na své tváři, do rozkroku, ve snaze ignorovat své spodní partie, ale jako vždy, jeho penis měl svůj vlastní rozum.
Bylo úžasné, jak se mohl cítit tak na dně, ale jeho penis mohl být tak nahoře. S frustrovaným povzdechem si přejel rukou přes holé břicho a do svých boxerek, kde dlaní přitlačil na svou erekci. Kousl se do rtu, aby zabránil jakýmkoliv zvukům, když se začal cíleně hladit, obočí měl nakrčené slastí a jeho dech se stával stále těžším.
Upřímně to prostě jen chtěl mít za sebou, aby mohl spát, a tak v mysli vyvolal obrazy, o kterých věděl, že se díky nim bude cítit co nejlépe, a to i v případě, že později se bude cítit na hovno. Představoval si Tomovu ruku, jak jej tvrdě hladí, zatímco do něj rychle a rytmicky přiráží, jejich těla spolu splynula a jejich orgasmy pomalu přicházely. Bill ze sebe vydal tichý sten a zvedl boky, ruka se mu při tom pohybu roztřásla a Bill otočil hlavu a se sténáním zabořil tvář do polštáře, jak mu jeho uvolnění stékalo po břiše.
Pomalu chytil dech a slepě se natáhl po kapesníku, aby se mohl otřít, zatímco si drsně olízl své suché rty. Bolest a hanba začaly přicházet, ale naštěstí jeho potřeba spánku vyhrála a byl schopen usnout, aniž by dál myslel na cokoliv. Až se probudí, bude to jiný den, ale ten stejný příběh, a jediná věc, na kterou se mohl těšit, byla ta, jak zábavně trapné bude sledovat Gustava druhý den ráno spolu s jeho náhodnou mňoukající návštěvou.
—
Zatímco Tomovi a Billovi bylo mizerně, věci v Bushidově životě se zdály, že se zlepšují. Chystal se vydělat spoustu peněz z boje těch opovrženíhodných milenců a taky se buď Prisse nadobro zbaví, anebo mu konečně ukáže jeho místo. Ať tak či onak, Bushido byl spokojený.
A tak si šel v klidu vyzvednout svou dceru na víkend. Oholil se a oblékl si něco hezkého, co mělo daleko k jeho zastrašujícímu pouličnímu oděvu, protože její matka netušila, jak Bushido vydělává peníze. Stejně jí to bylo jedno.
Bushido zvedl obočí, když otevřela dveře s naštvaným pohledem. „Ach, to jsi ty,“ povzdechla si.
„Klid, Mel,“ Bushido obrátil oči v sloup.
„Ty víš, že nemám ráda, když mi tak říkáš,“ řekla a poklepala svými dlouhými, falešnými nehty na rám dveří. „Sasha je téměř připravená.“
„Říkal jsem ti tak roky…“ Bushido vzdychl a pohlédl za ni, kde Sasha běžela k němu.
„Tati!“ Omotala kolem něj paže v téměř bojovném objetí, což samozřejmě s robustním mužem ani nepohnulo.
„Ahoj, prcku!“ Sklonil se a políbil ji na temeno hlavy. „Připravená vyrazit?“
„Jo, jdeme dneska večer na ten film?“ Zeptala se sladkým hlasem.
„Samozřejmě, miláčku. Jdi na mě počkat do auta, ano? Musím na vteřinku mluvit s mámou,“ řekl jemně a ona poslechla. Když se Bushido obrátil zpátky k Melisse, nevypadala nadšeně.
„Co chceš?“ Zkřížila ruce na prsou. „Mám i svůj život, který nezahrnuje tebe.“
Bushido se udržel, aby ji nenazval mrchou a pokračoval ve své původní myšlence. „Myslel jsem, že bych mohl vzít Sashu na menší výlet někdy příští měsíc… V práci mi zvýší plat a…“
„Já si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ zvedla ruku, aby ho zastavila. „Chci říct… Nikdy jsi ji neměl na delší dobu než na víkend.“
„Jo… Protože jsi mi nikdy nedovolila ji mít déle…“ připomněl jí a snažil se kontrolovat svůj rostoucí vztek.
„Existuje pro to důvod. Nejsi zodpovědný a já nevěřím tvé výbušné náladě…“ zavrtěla hlavou. „A ty víš, že mám pro to dobrý důvod.“
„Já kolem ní nikdy nejsem naštvaný. Kromě toho, vždycky jsi věděla, že jsem měl problémy se vztekem… Ale stejně ses rozhodla být se mnou, že…“ povystrčil ret.
„No, všichni víme, jak to dopadlo,“ pokrčila rameny. „Je venku, víš…“ dodala po chvíli.
Bushido zamrkal a jeho čelist se napjala. „Kdo?“
„Ty víš kdo…“ Melissa zvedla obočí. „Před pár dny se dostal ven z vězení na podmínku.“
„Jak to vlastně víš?“ Zeptal se Bushido napjatým hlasem a skrýval jakýkoliv záchvěv neklidu.
„Pořád jsme v kontaktu…“ řekla váhavě, „celé ty roky. Taky se stěhuje do města.“
„Vidím…“ Bushido se snažil zůstat v klidu. „Opravdu je mi to jedno. Ale on neví o Sashe, že ne? Nebyla jsi tak hloupá, abys mu to řekla, nebo ano?“
Melissa se kousla do rtu a polkla, najednou našla něco velmi zajímavého na podlaze, aby se vyhnula jeho pohledu.
„Ty… Ty si ze mě děláš, kurva, srandu? Vážně, Melisso? Pěkné, opravdu pěkné. Nemůžu uvěřit, že mu i po tom všem věříš!“ Bushido se ušklíbl.
„On už není takový člověk, jako býval! Změnil se, okay? Bleak je dobrý chlap a jen to chtělo nějakou tu disciplínu, aby se to ukázalo,“ argumentovala Melissa, ale její hlas byl opatrný.
„Ty jsi neuvěřitelná…“ Bushido zavrčel a prohrábl si své krátké vlasy.
Melissa polkla a podívala se neklidně na auto. „Jestli jsi naštvaný, pak by sis ji možná zrovna teď neměl brát…“
„Nebudeš držet Sashu pryč ode mě,“ zavrtěl hlavou. „Jestli ho chceš zpátky ve svém životě, fajn, ale drž ho zatraceně dál od mé dcery. Nemáš ponětí, čeho je schopný,“ varoval ji a odešel od dveří, aby se připojil ke své dceři v autě. Rozhodl se, že si nenechá svým vztekem zničit čas strávený s ní. Ale jak ji vezl domů, jeho srdce se nervózně rozbušilo při pomyšlení, že Bleak je volný a někde poblíž.
—
Gustav se následující den svalil na pohovku vedle Billa s krabicí skautských cookies. Bill mu věnoval boční pohled a Gustav se široce usmál, se svými tmavě hnědými zuby z mátovo-čokoládových sušenek, kterých očividně snědl hodně.
„Fuj, vole, vyčisti si zuby,“ Bill po něm hodil polštář.
Gustav se ani nehnul, když jej trefil do obličeje. „V žádném případě, nemá žádný význam si čistit zuby, když budu ještě jíst,“ popadl láhev vody a pořádně se napil. „Je to lepší?“
„Jo… Ale pořád jsi nechutný,“ povzdechl si Bill, příliš vyčerpaný na to, aby vymyslel další vtipnou urážku.
„Óóóó, Klub rváčů,“ Gustav zavrtěl zadkem, aby se uvelebil mezi polštáři při pohledu na televizi s plochou obrazovkou. „Ale proč se na to díváš, když je to teď něco jako tvůj život?“ Zeptal se a sundal si brýle, aby si z nich vyčistil čokoládovou šmouhu spodním okrajem svého trička.
„Protože Tom chce, abych to sledoval a tím se připravoval…“ Bill si přitáhl kolena k hrudi a pokrčil rameny. „Dřív mi to připadalo zábavné, ale teď to prostě vypadá až příliš reálné.“
„Jak jdou vlastně věci s Tomem?“ Gustav jej šťouchl do paže.
„Jsme v nějakém druhu nevyjasněné vztahové situace, já nevím. Nedokážu ani říct, jestli jsme vůbec přátelé, nebo jestli se jen snaží být milý, abych spolupracoval ohledně toho boje,“ Bill si hlasitě povzdechl a promnul si nos.
„Jsem si docela jistý, že zase všechno až moc analyzuješ. Víš, anal není vždy dobrá věc, chlape,“ podotknul Gustav věcně.
„Co to…“ Bill se podíval na svého spolubydlícího nevěřícně a rozesmál se. „Překvapuje mě, že si myslíš, jak jsi chytrý, když říkáš takovéhle sračky.“
„Jen říkám, jdi s proudem a udělej to, co musíš udělat. Až budeš volný z celé té věci, možná ty a Tom budete mít další šanci. Jedna věc je zatraceně jistá, není tady žádný způsob, jak by to mohlo fungovat, pokud z toho ten svůj hubený zadek nedostaneš ven. Takže se přestaň sám sobě hrabat v hlavě a soustřeď se na to, abys Toma zmlátil,“ Gustav Billovi podal cookie.
Bill si ji vzal, strčil do úst a pokračoval v mumlání. „Děkuju. Setkám se s ním dnes večer, takže uvidíme.“
Gustav nakrčil nos, když sledoval, jak Bill mluví s plnou pusou. „Opravdu, ty mi říkáš, že jsem nechutný? Nechápu, jak někdo tak hezký může být tak nechutný…“ nesouhlasně zamlaskal a vstal z pohovky.
„Hej, mimochodem…“ Bill polkl. „Nechtěl jsem se ptát, ale, co jste k čertu ty a ta holka včera v noci dělali…? Slyšel jsem zvířecí zvuky, kámo.“
„Ach…“ Gustav se otřásl. „Přinutila mě, abych ji honil po místnosti a štěkal jako pes, člověče. Je úžasné, co všechno dokážu snést, abych nějakou dostal. Každopádně, vzala celou tu věc, být jako kočka zatraceně vážně. Měl bys vidět ty škrábance na zádech!“ Začal si vyhrnovat tričko a Bill si zakryl oči.
„Neeee, nechci je vidět,“ zavrtěl Bill neústupně hlavou.
„Wow, jsi docela velký slaboch na někoho, kdo si vydělává mlácením lidí,“ Gustav se rozesmál a zamířil ke svému pokoji. „Hodně štěstí s Tomem později. Nebuď hlupák.“
„Jo, díky…“ to si bude muset připomínat. Tak moc, jako to nerad přiznával, když měl Gustav pravdu, tak měl pravdu. Bill se jen potřeboval dostat sám přes sebe, jako vždy, a zaměřit se na spolupráci v boji. A tak pozorně sledoval film a dělal si mentální poznámky o způsobu, jakým herci a kaskadéři hýbali svými těly a blokovali, aby způsobili ´škodu´. Poté, co už bojoval ve skutečnosti, Bill dokázal rozeznat rozdíl mezi skutečným a falešným bojem, což znamenalo, že Bushido by měl být schopný to poznat taky. Tohle všechno bude mnohem těžší, než si původně myslel.
—
„Dobrý, to je dobrý,“ Tom přikývl, sledujíc Billa, jak sázel údery do pytle s pískem, který měl Tom zavěšený ve stodole jako provizorní řešení, jelikož neměli hezčí pomůcky, které Bushido poskytoval.
Bill rozdával rány mírně odlišným a více neefektivním způsobem, jak jej Tom právě naučil. Technika, kterou cvičil a snažil se nacpat do své mysli, byla taková, která Tomovi tak moc neublíží, až se Billova pěst setká s jeho tváří. Nebyl to ten správný způsob úderu, ale vypadalo to skutečně, a nenadělalo to takovou škodu jako legitimní úder.
„Potřebuju pauzu,“ Bill lapal po dechu a sklonil se, aby si zapřel ruce o kolena.
„Jo, můžeme si dát pět minut,“ svolil Tom při pohledu na své hodinky.
Bill si povzdechl a otřel si pot kapající mu z čela spodní částí svého tílka, tváře mu zahořely, když při tom na sobě ucítil Tomův pohled. Pustil tílko a sroloval rty, když spatřil, jak Tom polknul. Bill by se uchechtl a poškádlil jej, ale nemohl se přinutit k pohybu, napětí jej drželo na místě.
Po chvilce napětí si Tom hlasitě povzdechl a dlouze se napil vody, otřel si rty hřbetem ruky. „Dobře, zdá se, že už ses rozehřál…“ poznamenal. „Chci vyzkoušet, abys mě zasáhl kolenem vedle kyčle, ale aby to vypadalo, jako že ses trefil do spodní části břicha, okay?“
Bill zamrkal a hluboce si povzdechl. „Od tebe to zní tak snadně,“ protáhl si krk ze strany na stranu a obrátil se na Toma opatrně.
„Ne, Bille, ten boj není mezi dvěma želvama, je to mezi dvěma muži, kteří by měli tvrdě bojovat,“ Tom se natáhl, popadl Billovu paži a nečekaně jej přitáhl blíž. „Teď jsem se zbavil vzdálenosti, takže stačí, abys mě praštil,“ zvedl obočí.
V Billovi byla stále váhavost, a to jej štvalo, protože věděl, že je to jen zdržovalo. Pokud nemohl Toma praštit, když tu byli jen oni dva, tak tady nebyla žádná šance, že by toho mohl být schopen před obrovským davem lidí. „Kurva, já…“
Tom protočil oči a strčil Billa do ramen. „No tak, zasáhni mě,“ řekl velitelským tónem.
Bill zúžil oči a zakroutil ramenem dozadu, když se Tom pohnul, aby do něj znovu strčil. „Jdi do prdele, dostávám se do toho,“ zavrčel.
„Není čas na přemýšlení, Bille, prostě reaguj,“ Tom jej loktem udeřil do boku a Bill zvedl druhou ruku, aby jej zablokoval, než to mohl udělat znovu. „Nenuť mě, abych ti ublížil víc…“ řekl Tom varovným tónem, který říkal, že to opravdu nechtěl.
Na Tomově tváři se objevilo zklamání, když Bill nervózně polkl a sklopil paže. Tom s omluvným povzdechem napřáhl pěst a Bill zareagoval rychle. Přikrčil se, aby se vyhnul Tomovu úderu a popadl jej za ramena, zatímco svým kolenem vystřelil proti jeho levé kyčelní kosti, až Tom zasténal a klopýtl dozadu.
Bill ztuhl, když si Tom třel bolavé místo se sklopenou hlavou. Po chvíli ji pomalu zvedl a na jeho rtech se objevil malý, hrdý usměv. „Takže v tobě zůstal nějaký ten bojový duch.“
Bill předstíral, že se škrábe na tváři svým zvednutým prostředníček. „Mám ho spoustu.“
„Jo? Ukaž mi víc…“ Tom si navlhčil rty a bez varování se objevil za Billem a chytil ho pevně svými pažemi.
Bill se mu vzpíral a frustrovaně zavrčel, než Tomovi konečně šlápl na nohu a loktem jej za zády udeřil těsně pod žebra, jak o tom dříve mluvili. Když Tomovo sevření trochu povolilo, Bill použil svá předloktí proti Tomovým, aby se osvobodil. Rychle se otočil a udeřil jej do čelisti, až se jeho hlava prudce zhoupla do strany.
Bill si přiložil ruku na hruď a lapal po dechu, čekal na Tomovu reakci na úder. Bill nechtěl dávat během boje rány do Tomova obličeje, ale i on věděl, že by to nevypadalo reálně, pokud by se obličeji vyhýbal. Ale po Tomových instrukcích a Billově cvičení na pytli s pískem netušil, jestli to provedl správně.
Tom zvedl obočí a opět otočil hlavu tváří k němu se slabým zasmáním. „Sakra… To nebylo špatné. Myslím, že tvoje koule taky stále pracují.“
„Ty víš, že moje koule pracují naprosto fajn,“ posmíval se mu Bill a byl schopen zadržet ruměnec pod Tomovým intenzivním pohledem, který mu věnoval, zatímco si třel svou čelist a ignoroval Billovo prohlášení.
„To je přesně to, co potřebujeme. Musíme na to jít tvrdě, ale ne tak silně, abychom ze sebe vymlátili duši,“ promluvil Tom znovu, jako kdyby jeho pokyny byly tak snadné.
„No…“ Bill se lehce kousl do rtu a šoural nohu proti špinavé zemi, když se přetrvávající myšlenka protlačila do popředí jeho mysli. „Co když Bu zjistí, že je to falešné? Mám na mysli… Co když si všimne, že nebojujeme tak tvrdě, jak můžeme…“
Tom si zhluboka povzdechl a chytil se rukou za zátylek. „Pokud se to stane, pak… Do toho půjdeme reálně.“
Bill zamrkal a jeho oči se rozšířily nad tou myšlenkou. „C-co? To je absurdní! Říkáš, že budeme opravdu muset bojovat, naplno?“
„Pokud si Bu všimne, že se navzájem šetříme, kurva, ano. Bille, opravdu chceš, aby odvolal naši dohodu a nepustil tě? Tohle je zatraceně tvoje možnost, jak být volný a ať se propadnu, jestli prohraješ, protože couvneš,“ řekl Tom přísně. „Myslím to vážně, Bille. Pokud si všimnu, že Bu nás podezřívá, dám ti znamení, abys začal dávat opravdové údery.“
„Já nemůžu, ne!“ Bill začal chodit tam a zpět a vrtěl hlavou. „Tohle není to, na čem jsme se dohodli. Jediný důvod, proč jsem souhlasil, byl ten, že jsi řekl, že to budeme předstírat.“
„A budeme,“ Tom mu pohlédl do očí. „Ale musíme brát v úvahu všechny možnosti… Bushido mě zná, okay? On ví, jak bojuju, a když bude dávat opravdu pozor, bude moct říct, že se držím zpátky. Takže… Možná nakonec budeme muset skutečně bojovat.“
Bill se upřímně cítil, jako by měl začít brečet, ale ne proto, že by byl smutný, ale proto, že byl tak kurevsky frustrovaný tím, jak jej Bushido vlastní. A právě z toho důvodu věděl, že musí udělat to, co řekl Tom. Musel hrát podle pravidel, ještě naposledy.
„Fajn. Ale mám jednu podmínku a neexistuje žádný způsob, jak bys mohl říct ne,“ obrnil se Bill a zvedl obočí.
„Co je to?“ Tom řekl lehce nepříjemně, zřejmě očekával, že bude mít Bill nějakou připomínku.
„Pokud ti ublížím… Musíš mi dovolit, abych se o tebe potom postaral, jen dokud nebudu vědět, že jsi v pořádku. Pak půjdu nebo udělám, co budeš chtít,“ Bill mluvil jasně a pevně.
Tom zaváhal a věnoval mu bolestný pohled, než lehce pokýval hlavou. „Okay… Ale pokud nebudu zraněný tak moc, pak ne.“
„Ne, necháš mě, abych se o tebe postaral, i když nebudeš zraněný tak špatně. Myslím, že… Myslím, že dlužíme sami sobě prostě jen mluvit a být spolu trochu, než tohle…“ Bill zvedl ruku do strany a těžce polknul, „než tohle všechno skončí.“
Pokud by Bill neviděl konfliktní výraz na Tomově tváři dřív, než sklopil hlavu, myslel by si, že Tom už se přes to opravdu přenesl a nic necítil. „Okay. Budeš… ty budeš taky zraněný. Ujistím se, že jsi v pořádku a pak tě může převzít tvůj spolubydlící. Odvede dobrou práci.“
„Už jsem se zmínil, že je to, kurva, na hovno? Všechno tohle….“ Bill zvedl svou láhev s vodou a napil se. „Já opravdu nechci, aby se poslední den, který strávíme společně, skládal z toho, jak si navzájem nakopeme zadky, víš?“
„Bille, prosím,“ Tom zvedl ruku. „Nechme to teď být. Ani ty ani já nemáme ponětí, co se bude dít. Prostě se… přizpůsobíme. Okay?“
Opět Tom řekl něco, co znělo tak snadně, i když to opravdu nebylo. „Jo, okay,“ Bill přikývl, věděl, že by to jen zhoršil tím, kdyby se dostával víc do tohoto bolestivého tématu. V tomto bodě byla fyzická bolest snesitelnější než ta emocionální.
„Takže, teď jsi mě praštil…“ změnil Tom téma. „Ale musíš taky cítit, jak to dělám já.“
V Billově mysli probleskla myšlenka, že pokud by někdo zaslechl jejich rozhovor, muselo to znít neuvěřitelně perverzně a podělaně. „Já to zvládnu,“ pokrčil Bill rameny. „Jen se snaž, abys mi neudělal další monokl. Lidé si myslí, že jsem idiot, když nosím sluneční brýle uvnitř.“
Tom se pousmál. „Neboj se, tvoje oči jsou v bezpečí. Můj cíl je úplně na jiném místě,“ řekl, zapraskal svými klouby a natáhl pěst. „Musíš mi říct, pokud budeš mít pocit, že je to příliš tvrdé,“ trval na svém Tom, a než Bill stihl zamrkat, Tom spojil svou pěst s jeho čelistí.
„Kurva,“ Bill zasténal a promnul si čelist rukou, zatímco přemýšlel. „Jo… To nebylo až tak špatné,“ rozhodl se a pomalu kývl. „Dokážu to snést.“
Tom ze sebe vydal slyšitelný povzdech úlevy. „Vynikající, myslím, že opravdu máš tvrdou hlavu,“ popichoval jej Tom a při tom neviděl, jak se Bill rychle přesunul a kopl Toma do zadní části kolen, takže Tom klesl k zemi.
Bill přešel za něj a se smíchem jej chytil do kravaty. „Možná bys měl strávit méně času tím, že si ze mě budeš dělat legraci a více času tím, že si budeš krýt záda.“
Tom se náhle natáhl dozadu a popadl Billovy boky, švihnul sebou prudce vpřed, a zároveň si Billa přehodil přes hlavu, až dopadl zády na zem. Prach kolem nich se zvedl nahoru a Bill se rozkašlal z dopadu a zároveň z prachu.
„Myslím, že zvládnu obojí, že?“ Tom se na něj dolů ušklíbl a vstal, aby si oprášil kolena.
Bill pomalu zvedl hlavu a opřel se o lokty. „Hele, proč mě nenaučíš, jak udělat tohle?“ zakňučel a třel si zadní část hlavy.
„Protože seš schopný se obvykle soustředit jen několik minut, než se zase něčím rozptýlíš,“ Tom si utřel tvář do ručníku.
Bill vstal a očistil si špínu ze zadku, než přistoupil k Tomovi. „Já se soustředím, chci se naučit, jak tě přehodit. Možná, pokud budeme dělat hodně takových věcí, tak si dav a Bushido nevšimnou, že si nedáváme takové rány, jaké bychom mohli. Chci říct, je to všechno o show, ne?“
„Vlastně… to je zatraceně dost dobrý nápad,“ přiznal Tom. „Lidi budou šílet z takových sraček.“
„Vidíš? Moje tvrdá hlava je alespoň chytrá,“ Bill se zašklebil a Tom v ruce zatočil ručníkem a švihl s ním Billa do zad, za což si vysloužil ránu do ramene.
„Sakra, jsi čím dál silnější,“ Tom zvedl rameno se zasténáním a přimhouřil jedno oko. „Dobře, naučím tě, jak udělat to, co jsem právě udělal.“
„Ale počkej… Jsi si jistý, že jsem dost silný na tohle?“ Zeptal se Bill rozpačitě, jeho sebevědomí sláblo.
„To není o síle, je to jen o použití řádného odporu,“ Tom povystrčil ret. „Takže pojď dolů na kolena.“
Bill potlačil úšklebek a Tom zahučel. „Ale no tak,“ Tom zavrtěl hlavou, ale Bill zachytil slabě růžové zbarvení na jeho tvářích a žaludek se mu stáhnul.
Spolupracoval a klesl dolů na kolena, když se Tom přestěhoval za něj. „V pořádku,“ omotal ruku kolem Billova krku. „Tvoje záda udělají většinu práce, když se ohneš, stačí jen, když mě dobře chytneš za mé boky nebo stehna. Podle toho, co bude jednodušší chytit.“
Bill se slepě natáhl dozadu, když tlak na jeho krku lehce vzrostl. Oba ztuhli, když jeho ruka náhodně přejela přes Tomův rozkrok. Bill rychle přesunul ruce na Tomovy boky. „Omlouvám se, já…“
„Rozhodně mě nechytej tam… Dokážu se uzdravit ze spousty věcí, ale ne, pokud mě přehodíš za mého ptáka,“ řekl Tom vážně, ale po vteřině se oba rozesmáli.
„Ach můj bože…“ zasípal Bill, když jej Tom stále svíral kolem krku. „Slavnostně přísahám, že tě nepřehodím za tvého ptáka, Tome.“
„Vidíš! Zase ses přestal soustředit,“ Tom se snažil nadávat, ale stále se ještě trochu smál.
Bill protočil oči a pevně sevřel Tomovy boky, než se předklonil a rozpačitě, ale efektivně, Toma přehodil přes svá záda. Tom přistál na zádech s překvapeným ‚oof‘.
„Myslím, že jsem se soustředil docela dobře,“ Bill si oprášil ruce a podíval se na Tomovu tvář, kterou měl vzhůru nohama.
Tom na něj zamrkal a položil ruce do stran. „Učíš se rychle…“
„Když opravdu chci vědět, jak něco udělat, dokážu se učit velmi rychle,“ zamumlal Bill a polkl nad tím rostoucím napětím, které bylo mezi nimi. Bill byl stále na kolenou a horní část Tomovy hlavy ležela jen kousek od něj. Bill si navlhčil rty a položil si ruce na stehna, srdce mu bušilo v hrudi. „Chystáš se tady ležet celou noc? Vyhrál jsem?“ Pokusil se odlehčit náladu.
Tom se posadil a zavrtěl hlavou. „Já se nevzdávám tak snadno,“ upravil si šátek kolem copánků a obrátil se tváří k Billovi, zvedl se na kolena a nadechl se. „Udělal jsi to dobře, Bille,“ jejich oči se pomalu setkaly.
„Mám dobrého učitele, takže…“ Bill zkroutil rty do nervózního úsměvu, když sledoval, jak se Tom přisunul blíž.
Tom si olízl koutek rtů a očima přejel přes Billovu tvář. „Budeš mít modřinu tam, kde jsem tě praštil…“ zvedl ruku, aby lehce přejel prstem podél Billovy čelisti.
Billovi se zadrhl dech, a snažil se, aby se ani nepohnul, s obavami, že kdyby to udělal, Tom by se vzpamatoval a přestal by se jej dotýkat. Po chvíli Tomova ruka klesla dolů a spolu s ní i jeho hlava. „Bože, Bille…“
„To je v pohodě…“ zamumlal Bill, když znovu nalezl svůj hlas.
„Ne, je to těžší, než jsem si myslel, že to bude…“ Tom pomalu zavrtěl hlavou.
„Je to přesně tak těžké, jak jsem si myslel, že to bude,“ pokrčil Bill rameny. „Možná, že bychom měli pro dnešek skončit?“ Bill byl šokován svou schopností odolávat tomu, co sám tak moc chtěl.
„Jo…“ Tom si povzdechl. „Myslím, že bychom měli,“ podíval se na hodinky. „Jsme tady už čtyři hodiny… Pravděpodobně máš i jiné věci na práci,“ vstal a protáhl si záda, než nabídl Billovi ruku, aby mu také pomohl vstát.
Když ji Bill přijal, napětí mezi nimi ještě zesílilo a on se roztřeseně postavil na nohy. Nerozpojili své ruce a Bill je na krátký, ale intenzivní okamžik studoval. Když se odvážil podívat na Tomovu tvář, našel ho, jak se dívá zpátky na něj.
„Já…“ Tom se tvrdě kousl do spodního rtu. „Omlouvám se…“
„Za co?“ Billův hlas zněl nejistě a nakrčil při tom obočí.
Místo odpovědi se Tom naklonil a přitiskl své rty pevně k těm jeho. Bill se rychle nadechl nosem a svými rty oplatil ten tlak, lehce je po chvíli rozevřel, aby viděl, co Tom udělá. Tom mezi ně vklouzl jen špičkou svého jazyka, zkroutil jej a lehce jím přejel přes Billův jazyk. Bill se zachvěl a chytil Tomovy paže, naklonil přitom hlavu, aby mohl svým jazykem vklouznout hlouběji.
Tom hrubě popadl Billovy boky a přitáhl si je proti sobě, jeho ruce našly Billův zadek a hnětly jej, zatímco jeho zuby přejely přes Billův spodní ret. Billovo zasténání bylo utlumeno líbáním a své ruce omotal kolem Tomova krku, přičemž olízl jeho horní ret.
Oba muži se otřásli, když jejich těla pohltil nával horka a Bill zamotal ruce do Tomových copánků, lehce za ně zatahal a jejich jazyky se spolu proplétaly mezi jejich pootevřenými rty. Příliš brzy se Tom stáhl zpět s vlhkým mlasknutím, jak se jejich rty rozdělily.
Opřeli o sebe navzájem svá čela a dýchali si na rty, zatímco Bill čekal, až Tom začne vyšilovat, protože věděl, že to přijde.
Jak očekával, Tom pustil Billovu ruku, obrátil se k němu zády a potřásl hlavou. „Kurva, kurva…“
„Klid… Je to okay,“ začal Bill slabým hlasem.
„Ne, to není. Pořád jsem ti říkal, že je po všem a pak jsem to já, kdo tě políbí… Neměl jsem na to žádné právo,“ zamumlal Tom a přitiskl si ruce na spánky.
„Měl jsi každé zatracené právo to udělat,“ začal Bill naštvaně. „Nevidím velký problém v tom, žes mě líbal. Dělali jsme to už dříve, Tome, a hodně.“
„Bude to stejné jako minule, Bille. Budeme tím úplně pohlcení a začneme uklouzávat a budeme odbývat naši práci,“ Tom se obrátil s rukama zkříženýma na prsou, rty mírně oteklými. „Je mi líto, ale nemůžu nechat, aby se historie opakovala. Nemám v úmyslu, aby k tomu došlo.“
„Tak proč jsi mě, sakra, políbil? Vedli jsme si dobře,“ zahučel Bill a popadl svou bundu.
„Řekl jsem, že se omlouvám,“ argumentoval Tom. „Nemohl jsem odolat…“
„Jo, no, nemůžeš ze mě mít jen část. Nemůžeš mě políbit, kdykoli budeš chtít, a pak se omluvit, a myslet si, že to bude okay,“ Bill sám sebe šokoval svými vlastními slovy.
„Bille… Sám jsi před chvílí řekl, že to je okay…“ řekl Tom zmateným hlasem. Upřímně řečeno, Bill ho nevinil za to, že se tak cítil.
„Myslel jsem, že je okay mě políbit, pokud budeš chtít víc. Pokud chceš, aby to bylo jako dřív. Ale nemůžeš mě prostě políbit, když máš ten pocit, a hned potom být zase zpátky chladný. Omlouvám se, ale mé city už prošly prakticky mixérem. Nepotřebuju s nimi otřást ještě více,“ prohlásil Bill a nasadil si bundu.
Tom naklonil hlavu a studoval Billovu tvář, než hlavu zahanbeně sklopil. „Máš pravdu… Máš naprostou pravdu. Už se to znovu nestane, to ti přísahám.“
„Počkej…“ Bill napřáhl ruku. „To taky není to, co chci. Kurva… Neříkej, že se to nestane znovu. Prostě… pojďme se držet pravidel, až do boje, a jak jsi řekl… Uvidíme, kam to půjde. Ale Tome, nemůžu se do tebe zamilovat víc, pokud se mě potom chystáš zase nechat… Opravdu nemůžu.“
„Chápu…“ řekl Tom pevně a těžce polknul. „Naprosto.“
„No tak… Je pozdě, půjdeme,“ zamumlal Bill roztřeseně, celá situace se zdála být tak absurdní.
Bill si překřížil paže na hrudi, když jej ovanul chladný noční vzduch a on mohl vidět svůj dech. Hlasitý zvuk Tomova zamykání stodoly přerušovalo ticho kolem nich, takže Bill se cítil nesvůj.
Tom pohlédl na auto a pak zpět na Billa, s omluvou stále v očích. „Doufám, že to ne… nezkazí, jak dobře jsme byli schopní spolu vycházet.“
„Nebude to mít vliv na nic,“ Bill zavřel oči a zavrtěl hlavou, lehce se otřásl. „Pojďme do auta, protože tady, kurva, mrznu.“
Tom přikývl a natáhl se, aby jej poplácal po paži, než se rozešel směrem k místu, kde bylo zaparkované auto, skryté několika stromy, jen pro případ. „Mluvil jsem s Bu… Jelikož jsem znovu v provozu, boj bude za týden. Neřekl jsem ti to předtím, protože jsem nechtěl, aby tě to stresovalo… Můžeme se setkat ještě párkrát, ale myslím, že tady už není moc dalších věcí, jak se ještě můžeme připravit.“
„Skvělé, kurva, skvělé…“ Bill vzdychl nahlas a kopl do uvolněného štěrku.
„Bille… Už je skoro konec. Už jsi z toho téměř venku a pak už budeš rozhodovat jen sám za sebe,“ řekl Tom jemně.
„A ty-“ začal Bill.
„Já se budu starat sám o sebe, jako vždy,“ připomněl mu Tom pevně. „To už není nic, o co by sis musel dělat starosti.“
Bill popotáhl, ale skryl na své tváři bolest, kterou mu Tomova slova způsobila. „Jo, já vím, že se umíš postarat sám o sebe. Ale prostě… Pamatuj na naši dohodu, jo?“
„Pamatuju si to a nechám tě, aby ses o mě trochu postaral po boji, pokud budu zraněný,“ Tom pomalu přikývl a odemkl auto.
„Dobře… Kde ten boj vlastně bude?“ Zeptal se Bill a unaveně otevřel dveře.
„Je tady několik různých míst, které má Bushido vyhlídnuté,“ Tom protočil oči. „Ale můj odhad je, že půjde po tom největším. Je tady v okolí starý amfiteátr, který je dočasně uzavřen kvůli opravám. Je to riskantní, ale, přitáhne to ještě větší dav,“ Tom si povzdechl a nasedl do auta, nastartoval ho a zapnul topení, k Billově radosti.
„Já se prostě nemůžu dočkat, až to budu mít za sebou,“ řekl Bill upřímně při pohledu z okna a poslechu zvuku pneumatik jedoucích přes štěrk. „Je mi špatně, jen co na to pomyslím.“
„Bude to okay, Bille,“ Tom se váhavě natáhl a položil ruku na Billovo koleno s lehkým stisknutím.
Bill se otočil pohledem na Toma a jejich oči se setkaly. „Jsi si tím jistý?“
„Jo…“ Tom se podíval na silnici a pak zpět na Billa s pomalým přikývnutím, jeho ruka vyhledala Billovu a propletl jejich prsty. „Jsem si jistý.“
Bill se podíval dolů na jejich ruce, jako by to byly cizí předměty, na jejichž význam se snažil přijít. Než aby přidal tuto událost mezi nekonečná tajemství a myšlenky v jeho hlavě, rozhodl se na to zeptat. „Chceš říct, že si myslíš, že bychom mohli mít šanci po tomhle všem…?“
Tom si promnul rty a vklouzl rukou na volant, slabě přikývl. „Nemyslím si, že dokážu zůstat daleko od tebe. Nevím, jak jsem přesvědčil sám sebe, že bych možná mohl.“
Billovi se zadrhl dech a srdce mu začalo bít trapně hlasitým zvukem. „Až tohle všechno skončí, tak to nějak vymyslíme,“ Bill si položil tvář proti opěrce hlavy při pohledu na Toma a mnul palec přes Tomovy klouby. „I když to nějakou dobu potrvá a budeme muset projít dalšími sračkami, myslím, že už jsme prokázali, že to zvládneme.“
Tom na něj pohlédl se smutným, ale upřímným úsměvem. „Máš pravdu… Ale to neznamená, že se můžeš držet zpátky, až budeme bojovat. Víš to, že?“
„Teď mám ještě větší důvod, proč se nedržet zpátky,“ Bill zvedl jejich ruce a stiskl tu Tomovu. „Neboj se, já se ujistím, abych to vyhrál a dostal se z toho všeho… Abych tady mohl být pro tebe, až to uděláš taky.“
Tom si k sobě přitáhl Billovu ruku a políbil ji na hřbet. Ten pocit byl tak důvěrně známý a pohodlný, ale také drásal Billovi nervy. Zdálo se to být milionkrát tak posrané, že jediný důvod, proč celý tenhle boj dělá, je ten, aby mohl být s Tomem, a přitom Tom je ta osoba, se kterou bude bojovat. Bushido byl bastard skrz naskrz a bez ohledu na to, co Bill bude muset udělat, chtěl, aby zaplatil za všechno, co jim dvěma způsobil.
………
Proplížil se ven z ochrany lesa a sledoval odjíždějící auto, jeho mysl zpracovávala vše, co zaslechl od těch dvou mužů. Rozpoznal jednoho z nich, Strikera, ale byl teď starší a s vysokým a štíhlým mužem, kterého neznal. Opřel se zády o zeď stodoly, liboval si v nostalgii, která ho tam přivedla, když se mu na tváři objevil ponurý úsměv.
„Nemůžeš se přede mnou schovat, Bushido. Něco mi dlužíš a vypadá to, že se spolu setkáme za týden na boji.“ Bleak si prokřupal klouby a vydal ze sebe chraplavý smích, jeho zlaté a stříbrné korunky na zubech odrážely měsíční svit.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
No konečně…už mi to Tomovo chování k Billovi vážně šlo na nervy. A už se těším na jejich na jejich souboj, pokud pak budou moct být spolu, tak ať už to mají za sebou.
Ale třeba ani žádný boj nebude…? Dorazí tam Bleak, nakope Bushidovi zadek, idéalně by je pak mohli oba na hodně dlouho zavřít do basy a kluci budou mít po problémech…
Díky za překlad
Vypada to, ze Bushido ma velky problem. Nejdriv mu nakope prdel Bill, pak Tom a nakonec i Bleak. Jooo, asi z nej moc nezbude 😀
Jsem naprosto nadsena a nevim co jeste z toho navratu kluku k sobe. Ale ze jim to trvalo! Snad se sblizi uplne a budou zase mazlicci 🙂 jsem zvedava, co predvede ten Bleak a jestli Bu pozna, ze kluci hraji divadlo. Snad ne, jinak budou mit oba pekne rozbite tlamicky… a to nechceme, kdyz uz se tak hezky muckaji 😀
Moc hezky dil, dekuji za preklad!
Jsem ráda že si to kluci z částí vyříkali a doufám že Bleak pořádně zavaří ale malé neublíží.
Vydýchla som si a zo srdca mi spadol kus obrovského balvanu. Tom sa konečne spamätal:) Bolo to krásne ako sa už viac nedokázal hrať na chladného. A veľmi sa mi páčilo ako mu Bill vysvetľoval, že ho nemôže pobozkať a zase sa tváriť ako mraziaci box a keď Tom povedal, že to už neurobí, tak Bill zase protestoval:) sú podarení, dúfam, že Bushido dostane poriadne po papuli a prestane ich otravovať:) Ďakujem za skvelú kapitolu.
Ježiš marjá, asi tisíc infarktů jsem měla během četby 😀 Nejdřív jsem se teda zasmála nad Gustavovým sexuálním zážitkem 😀 (a celou část s ním jsem si užívala, on je prostě super :)) a pak už mi jenom bušilo srdce s každou větou o Tomovi a Billovi… Asi stokrát jsem si řekla, že teď, teď už to přijde, teď už se prostě musí políbit 😀 A nakonec bylo moje přání vyslyšeno… Už Už jsem chtěla tleskat, ale pak Tom zase zpanikařil a Billa odstrčil, tak jsem byla zase naštvaná, ale na konci jim dal ten kluk jeden ušatá copánková zase naději… Takže jsem po tomhle díle přejetá jako parní válec, ale nakonec jsem spíš ráda, rozhodně nejsem nešťastná jako po předchozích dvou epizodách 🙂
No, ale ten poslední odstavec!!! Jsem zvědavá, co je ten chlápek zač a co chystá… Doufam, že Bushidovi naseká na holou 😛
Moc díky za překlad a těším se na další díl 🙂
Úplne úžasný diel!!! Dúfam, že boj dopadne dobre a Tom s Billom ostanú spolu a šťastný… Som zvedavá ako nakoniec skončí Bu…Ďakujem ešte raz za skvelú časť 🙂
Ooooh, tak teprve teď se mi pořádně ulevilo! Po celou dobu dílu jsem strašně trnula a měla jsem strach, co ještě přijde. Opět, kluci byli spolu celkem v pohodě, ale nelíbilo se mi to, že nic nemají vyříkané a že očividně oba dva trpí a nic s tím nedělají. Vážně jsem byla děsně frustrovaná a na Toma děsně naštvaná, jak to nechal zajít daleko. Když jej pak Tom políbil, tak jsem se upřímně nemohla ani radovat, protože jsem přesně čekala, že si Tom najednou uvědomí, co dělá, a přestane s tím. A skutečně k tomu došlo. V tu chvíli jsem vážně myslela, že Tomovi něco udělám. Bill mě pak strašně moc potěšil tím, že řekl, že jej Tom nemůže líbat jak se mu zachce a pak se omlovat a dělat, že se nic neděje. Ve zkratce jsem měla pořádně hrozný pocit ze všeho a bylo mi až do breku! Na závěr to Tom ale rozhodně vylepšil, a když Billa chytl za ruku, tak mi poskočilo srdce. Mám takovou radost! ♥ a teď už věřím, že to mezi nimi může dopadnout nakonec dobře! Jsem ráda, že se tomu Tom poddal a uvědomil si, že prostě nemůže bez Billa být a že se o to už ani nebude pokoušet a po boji to prostě zkusí a uvidí, co z toho bude. Vždyť je totak zjevné, jak moc se ti dva milují a Toman dělá akorát ve všem zmatky a trápí sebe i Billa! Konečně se Tomovi rozsvítilo v hlavičce a pokudk Billovi nadále nebude tak škaredě chladný, tak mu i všechno odpustím! 😀 Vážně, tenhle díl mu udělal ohromnou radost! Především závěr! 🙂
Ha, a Bushida mi začíná být až líto! 😀 Asi to chudák pořádně schytá, ale dobře mu tak! Vážně by bylo nejlepší, aby tam vtrhli policajti, Bushida i Blakea zavřeli a byl by klid! 😀 Bill i Tom by byli volní a nikdo by se nemusel ničeho bát. 😀 Předpokládám, že tenhle hezký scénář se nejspíš nevyplní :-D, protože pochybuju, že by to měli kluci najednou tak jednoduché, ale každopádně by to bylo moc hezké! 🙂
Moc se těším na další díl a snad ten boj mezi klukama nakonec nedopadne tak hrozně. Moc se mi nelíbí představa toho, že by si nějak moc ublížili.
Ohromně moc děkuji za překlad, Zuzu! ♥♥♥