autor: Steinsgrrl
„Ahoj.“ Tom se usmál do telefonu i přes brzkou hodinu. Normálně by už byl vzhůru, protože bylo docela obtížné spát déle s Janni lezoucí mu po posteli, povídající si s ním, píchající ho do očí a tahající ho za dredy. Pohlédl ospale na hodiny a uvědomil si, že Janni musela zaspat. „Jak se máš?“
„Lépe, teď když slyším tvůj hlas.“ Tom se zavrtal do přikrývky, přičemž telefon si vzal s sebou a přitiskl si jej pevněji k uchu. Nebyli schopni se sejít celý týden, ale Bill Tomovi volal téměř každý večer a mluvili spolu, dokud se jim vyčerpáním nezavřely oči. „Ale nechtěl jsem tě probudit. Mám příšerné načasování.„
„Nevadí mi to.“ Tom si pomyslel, že by se neměl zmiňovat, že miluje, když Bill volá. Stále ještě měl nějakou důstojnost. I když už jí bylo jen trochu.
„Dobře.“ Tom mohl slyšet úsměv v Billově hlase a představoval si ho tak jasně, až se mu sevřel žaludek. Klouzal svou dlaní dolů po svém boku a přes boxerky, miloval tu intimitu ležení v posteli a při tom poslouchat Billův hlas. Tomova mysl se začala potulovat k jinému scénáři, možná budoucímu scénáři a i když cítil, že by to mohlo být špatné, protože na to bylo ještě dost brzy v jejich vztahu, nechal prsty přejet přes okraj svých boxerek a nakonec vklouzl i lehce pod něj. „Myslel jsem, že možná ty a já a Janni bychom mohli dnes odpoledne něco podniknout.“
Tom odtáhl telefon dál od sebe a vydechl. Billova zmínka o Janni tyhle myšlenky zabila. „Jo? A co máš na mysli?“
„Ve skutečnosti jsem tak trochu doufal, že bys mi s tím mohl pomoct,“ řekl Bill rozpačitě. „Chci tě vidět a doufal jsem, že bych mohl lépe poznat i Janni, ale nevím přesně, jak na to.“
Tom se usmál tak široce, až jej zabolely tváře. Bill ho chtěl vidět. Už to samo o sobě byl skvělý start do Tomova dne, ale také chtěl poznat Janni. To nebylo něco, co by od Billa už očekával, pokud vůbec někdy, opravdu, protože si stále nebyl jistý, jak daleko tento vztah zajde a nedokázal zadržet nadšení ve svém hlase, když odpověděl: „Mám perfektní nápad.“
—
„Janni,“ zašeptal Tom, sedící na kraji její postele. Zvedl pramen jejích vlasů a polechtal ji s ním na nose. „Hej, vstávej.“
„Janniny oči se pevně sevřely a rukou odstrčila jak vlasy, tak i Tomovu ruku. „Tati, přestaň. Já spím.“ Začala se otáčet zády k němu, ale Tom ji držel na místě. Zakňučela a snažila se víc.
„Hej, Bill volal.“ Janni otevřela oči a pohlédla na něj zamlženým pohledem. „Chce nás vzít na piknik do parku.“ Janni si promnula oči a posadila se. „Jsi pro?“ Zeptal se Tom.
Janni už vylézala z postele a vrhla se k prádelníku, ve kterém se začala přehrabovat a vyhazovala oblečení na podlahu.
„Jo, to jsem si myslel.“ Tom se uchechtl, vstal a zamířil ke dveřím pokoje. „Vyber si, co se rozhodneš nenosit a vrať to zpět do šuplíku.“
„Okay,“ odpověděla Janni, evidentně rozptýlená svým úkolem.
Zatímco se Janni oblékala, Tom zamířil do kuchyně, aby pro sebe a Janni nachystal malou snídani. Vstali tak pozdě, že už snídani vlastně prošvihli, ale pomyslel si, že bude chvíli trvat, než Bill dorazí a nemohl nechat Janni bez jídla, dokud se nedostanou do parku. Stále jim zbývalo několik zralých banánů, a tak dva oddělil a položil je na stůl spolu se dvěma sklenicemi mléka.
Janni seskákala schody s kartáčem na vlasy a gumičkami zrovna ve chvíli, kdy si Tom sedl ke stolu. „Tati, mohl bys mi zaplést francouzský cop?“
Tom se rozesmál. „Holčičko, co tě vede k tomu si myslet, že vím, jak udělat francouzský cop?“ Stáhl slupku ze svého banánu a kousnul si.
„Ale Ashley v mé třídě ho nosí pořád a říká, že jí ho dělá její tatínek.“ Janni se postavila před něj a napřáhla k němu kartáč s prosebným výrazem.
„Ale já nevím, jak ho udělat. Můžeme místo toho udělat culíky? Ty umím.“ Tom odložil banán a natáhl ruku pro kartáč.
Janni si povzdechla a podala mu kartáč i gumičky. „Okay.“
Tom jí pečlivě kartáčoval vlasy a rozdělil všechny vlasy na dvě strany. Zrovna když se snažil i na druhé straně vytvořit culík, ozvalo se zaklepání na dveře.
Janni se odtáhla od Tomových rukou, upravovala si culík a přitom se rozběhla ke dveřím, které prudce otevřela, usmívajíc se na Billa na druhé straně.
„Ahoj, Bille!“ Zahlaholila. Než Bill vůbec stihl říct ahoj, už brebentila a točila se před ním, až se jí rozhoupaly culíky. „Podívej se na moje culíky, které mi udělal tatínek! Chtěla jsem francouzský cop, ale tatínek nevěděl, jak ho udělat.“
Bill si nemohl pomoct, ale zazubil se nad jejím nadšením. „Já vím jak.“
Janni přestala houpat svými vlasy a zírala na něj. „Opravdu? Uděláš mi ho?“ Aniž by čekala na odpověď, popadla Billa za ruku a začala ho tahat směrem k jídelně. Tom stál v chodbě, opřený ramenem o stěnu a s pažemi zkříženými na hrudi.
„Ahoj.“ Tom si pomyslel, že Billův úsměv musí být nakažlivý, když cítil, jak se mu zvedají koutky úst.
„Ahoj.“ Bill si vždycky myslel, že si pamatuje, jak nádherný Tom je, ale stále byl zaskočený pokaždé, když ho uviděl. Dělal dobrý dojem na Billův smysl pro módu, měl svůj skutečný styl, což bylo něco, co opravdu moc často neviděl mimo velká města, ale mimo to, ten muž vyloženě zářil. A ty jeho oči, s řasami tak dlouhými-
„Tati, může mi Bill udělat francouzský cop? On ví jak!“ Janni zatahala za Billovu ruku, aby se na ni znovu podíval.
Tom zvedl obočí směrem k Billovi, který na něj jen pokrčil rameny. „Měl jsem přítelkyni na střední škole, která mě to naučila.“
Bill si pomyslel, že Tom dobře skryl své překvapení, když jen nepatrně rozšířil oči. „Přítelkyni, hm?“
„Jo. Ona, ehm, pomohla mi potvrdit to, co už jsem věděl,“ odpověděl Bill s úšklebkem. „Rozešli jsme se jako dobří přátelé.“
„Tati!“ Janni mezi nimi téměř vibrovala.
Tom v sobě dusil smích, když odpověděl: „Jen pokud to Bill chce udělat.“
„Prosím?“ Janni podala Billovi kartáč.
„Pojď si sednout.“ Bill Janni usadil na židli a postavil se za ni, sundal jí culíky, pročesal vlasy a zapletl rychlý a pevný cop z jejích zlatých pramenů.
„Jsem ohromen!“ Tom vsedě sledoval celý proces. „Ale pořád to nechápu.“
Bill podal Janni její kartáč. „To je okay, někdy ti to ukážu.“ Pohlédl na napůl snězený banán a mléko na stole. „Jsme připraveni?“
„Jo.“ Zatímco si Janni běžela pro své boty, Tom uklidil stůl, vrátil mléko do lednice a nesnědený banán zpět na pult. Druhý, napůl snězený banán podal Janni, když vybíhala ze dveří, zvedl deku, kterou měl připravenou na piknik a následoval Billa k autu.
—
„Kde bychom měli tyhle věci připravit?“ Stáli na okraji parku a Bill držel koš, který připravil pro jejich piknik.
„Tam to vypadá dobře.“ Tom ukázal do oblasti nedaleko od dětského hřiště, ale dost daleko na to, aby měli šanci si promluvit, aniž by byli rušeni příliš velkým křikem.
Janni kolem nich běhala v kruzích, nabitá energií a připravená utíkat. „Tati, můžu si jít hrát?“ Znovu kolem nich proběhla. „Madison a Becca jsou tady!“
Tom jí se smíchem řekl, aby šla, ale že ji později zavolá na jídlo. Janni vypískla a rozběhla se plnou rychlostí směrem k houpačkám, kde už se houpaly dvě holčičky v Jannině věku.
„Je vždycky tak… nadšená?“ Zeptal se Bill, když se dostali na místo, které Tom vybral.
Tom rozložil deku a vzal od Billa košík. „Ne, obvykle ne. Myslím, že je jen šťastná, že jsme mohli jít znovu do parku. Byli jsme tu jen před pár dny a obvykle se sem nedostaneme tak často.“
„Aha,“ Bill se usadil na deku vedle Toma, koš byl mezi nimi u jejich nohou. „Už jsi připraven k jídlu?“
„Ne, opravdu ne. Pokud nejsi ty.“ Tom si ukradl pohled na Billa, který měl náhodou upřený svůj pohled na Toma. „Ty chceš?“
Tom se opravdu snažil a Bill to věděl. Malé věci, které říkal, prozrazovaly jeho nejistotu, a zatímco některým by to možná přišlo nepříjemné, Billovi se to zdálo roztomilé. Věděl, že Tom měl zájem zjistit, kam by tento vztah mohl pokračovat a co by pro sebe mohli vzájemně znamenat, a to způsobovalo, že Bill se pro něj chtěl snažit ještě více. Nutilo to Billa, aby s ním zacházel správně, citlivě, aby ho rozmazloval.
„Ne, můžu chvíli počkat.“ Bill se usmál a sundal si boty, než se posunul blíže k Tomovi a zastrčil si nohy pod sebe.
Chvíli sledovali, jak si děti hrají a jen se vyhřívali na sluníčku a poslouchali zvuky kolem sebe, dokud Bill nevytáhl skicák a balíček tužek z košíku.
„Nebude ti to vadit? Dostal jsem nápad.“ Bill zvedl tužky nahoru.
„Ne, jdi do toho.“ Tom si lehl na bok a zapřel se o loket. „Ale je to legrační, i když nepracuješ, tak pracuješ.“
Bill zvedl hlavu s očima stále na stránce před sebou, kde pohyboval tužkou v hladkých liniích. „Myslím, že máš pravdu. Někdy si myslím, že den nemá dost hodin na všechny věci, které bych chtěl udělat.“
„Jsi workoholik?“ Tom utrhl kousek trávy u okraje deky.
„Ano a ne. Chci říct,“ Bill gumou udělal na stránce malé úpravy, „já nechci pracovat celou dobu, opravdu. A myslím, že nepracuju, jen dostávám nápady a potřebuju si je poznamenat, než je zapomenu.“
„Ach, to vidím. Mám to tak trochu stejné s obaly a s reklamami, které mám dělat. Ale snažím si nastavit svůj čas u počítače, abych mohl trávit dost času s Janni.“ Tom vzhlédl k houpačkám, kde Janni houpala větší dívka v jarních šatech.
Bill něco zabroukal v odpověď, téměř hotový s náčrtem, který by mohl snadno dokončit později. Dokončil poslední tahy a položil skicák i tužky stranou. Tom ležel na zádech s rukama pod hlavou a pozoroval mraky, když se k němu Bill otočil a přisunul se blíže.
Bill se zapřel o loket a utrhl další dlouhý kus trávy, kterým přejížděl lehce přes Tomovy paže a užíval si úsměv, který tím vyvolal. „Musí to být těžké, být jen jediný rodič.“
„Jo. Ale nikdy to nebylo jinak.“ Tom po Billovi střelil pohledem, než se podíval zpět na oblohu. „Když Nikki byla na živu, nebývala moc poblíž.“
Bill přikývl. Už dostal ten dojem od Toma dříve, ale nemyslel si, že by mu příslušelo vyptávat se na Tomovu bývalou manželku a na to, proč tam nebývala pro svého manžela a dítě. Nebylo správné si myslet o mrtvých něco špatného, ale nedokázal si pomoct, aby jej nezajímalo, co mohlo být důležitější než tenhle muž nebo jejich nádherná dcera.
„Jsem rád, že jsi nás dnes pozval ven. Nečekal jsem to.“ Tom změnil téma a Bill si pomyslel, že to tak možná bylo lepší.
„Jo? Proč ne?“ Bill jej stéblem trávy polechtal na krku a Tom se zahihňal a schoulil své ucho k rameni. Bill se rozesmál spolu s ním. „Tak roztomilé.“
Tom ani neměl čas o tom popřemýšlet. Chytil Billa za ruku a přitáhl jej dolů, až se Bill vznášel těsně nad ním. „Roztomilé, jo?“ Zašeptal. „Já ti ukážu roztomilé.“
Tom pustil jeho ruku, jen aby se svými prsty dotkl jemně jeho brady a přisunul si ji blíže. Bill po Tomově doteku téměř přestal dýchat. Jejich rty se otřely a přitiskly k sobě a Bill si byl intenzivně vědom všeho; Tomovy ruky, pevnosti Tomova břicha, kde měl položenou ruku, aby na něj neupadl, Tomova dechu, který voněl po banánu. Byl si velmi dobře vědom toho, jak moc tohle chtěl, jak moc chtěl jeho, a nutkání vrhnout se na Toma přímo tam, na dece v parku, s hřejícím sluncem svítícím na ně, bylo téměř až příliš silné na to, aby mu odolal.
Z hřiště se ozval dětský výkřik a Bill ukončil jejich polibek a lehce se odtáhl. „Ví to Janni?“
Tom lehce zasténal na protest při ztrátě jejich polibku. „Ví Janni co?“ Pohlédl na Billa jako v mrákotách, s očima ztmavlýma touhou, a olízl si rty.
Billovi se sevřel žaludek a jeho rozkrok se ještě více napnul, ale rychle ten pocit potlačil. „Ví Janni o tomhle? O nás?“
Tomovi se rozšířily oči. „O nás? Ne! Ne, neví. Ještě jsem jí to neřekl.“
Bill se posadil a vzdálil se od Toma, aby mezi nimi vytvořil nějaký prostor. „Možná bys jí to chtěl říct, než uvidí něco takového?“ Snažil se dostat svůj dech a rozkrok pod kontrolu.
„Ano, samozřejmě. Měl jsem to v úmyslu, já jen…“ Tom se posadil a upravil si šátek.
„To je okay. Musíš to udělat ve svém vlastním čase.“ Bill přitáhl blíže piknikový koš a otevřel ho. „Možná bychom měli jíst, odvést naše myšlenky od… jiných věcí.“
„Jo,“ řekl Tom, roztřeseně. „Jo, dobrý nápad. Jen zavolám Janni.“ Tom vstal a uhladil si košili, vděčný za to, že je dost dlouhá, aby skryla bouli v jeho džínách, což bylo něco, co teď své dceři rozhodně nechtěl vysvětlovat.
Bill rozbaloval koš, zatímco Tom zavolal Janni k jídlu a dovolil jí a jejím kamarádkám poslední zatočení na kolotoči, než se vrátil k Billovi na dece. Jakmile se posadil a spatřil, co Bill přinesl, poklesl mu žaludek. Nevěděl, co to všechno bylo, ale byl si jistý, že žádné pětileté dítě by se tohle nechystalo sníst. Ale všechno to vypadalo opravdu dobře a tak si myslel, že by mohla alespoň od každého ochutnat.
Střelil pohledem zpět ke kolotoči, kde se Janni honila s kamarádkami a uvědomil si, že tady budou ublížené city, bez ohledu na to, jak se to odehraje. Rozhodl se, že by bylo lepší Billa připravit na možnost, že by Janni mohla odmítnout jíst to, co přinesl, než aby se s Janni pohádal a všichni by byli nešťastní.
Tom nakoukl pod fólii na jednom talíři. „Co jsi zabalil?“
„Tohle jsou chřestové rolky a tohle jsou sendviče s uzeným lososem.“ Stáhl fólii z talíře, na kterém byly naskládané maličké sendviče. „Nechal jsem udělat u Maxe jídlo, které jsem měl jednou v New Yorku, hovězí rolky s artyčokovou nádivkou. I když, myslím, že je to spíš jako předkrm. A jako dezert, nejúžasnější čokoládovo-malinový koláč.“
Bill vypadal tak dychtivě a pyšný sám na sebe, že Tom zaváhal, nakonec se rozhodl, že to Janni bude muset zvládnout, dodržet pravidla a vyzkoušet nové jídlo. Neexistoval žádný způsob, jak by mohl nechat Billa mít špatný pocit, že s tím měl tolik práce pro nic za nic.
Ale když Tom nezareagoval ihned a neřekl nic na Billovo rozplývání se nad těmi lahůdkami, Billův úsměv znejistěl. „Co? Co se děje?“
„Ach bože, neber to špatně!“ Tom se chtěl zahrabat deset metrů pod zem. „Já jen ne…“ Tom stáhnul fólii z hovězích rolek a linula se k němu vůně masa a pikantních artyčoků. „Wow, to voní dobře. Ale Bille, já nevím, jestli to Janni bude jíst.“ Tom svraštil obličej, když čekal na Billovu dopověď.
Bill povadnul.
„Nebude?“
„No, já myslím, že bude milovat čokoládovo-malinový koláč, ale ještě jsem jí nebyl schopný dostat k tomu, aby snědla více než jedno sousto chřestu. A jediná ryba, kterou jí, jsou rybí prsty a tuňák. Ale,“ dodal Tom spěšně, „nechám ji, aby zkusila kousek ode všeho. To je pravidlo. Jen buď připravený, že jí to možná nebude chutnat.“ Natáhl ruku a stiskl Billův loket. „To není tvoje chyba. Takové jsou prostě děti, myslím.“
Tom mohl téměř vidět, jak se Bill smířil, ale nešťastně, s myšlenkou, že se Janni možná nebude líbit, co přinesl. „Okay. Přijde?“
Tom vydechl úlevou, vstal a hvízdl na Janni. Její hlava vykoukla za klouzačkou a zamávala na ně.
Nakonec měl Tom pravdu jen částečně. Janni chutnal čokoládovo-malinový koláč, samozřejmě, ale milovala chřestové i hovězí rolky. Tom se rozhodl jí neříct, co to je a jen jí řekl, že jí to bude chutnat, než je zkusila a nakonec snědla dvě od každého a koláč, než se rozběhla zpátky ke svým kamarádkám, kterým opatrně nesla kousek koláče.
Po nějaké době, když Tom zabalil poslední zbytky a dopil svou limonádu, zavrtěl hlavou. „Myslím, že miluje, dělat ze mě lháře.“
Bill se zasmál a sledoval Janni znovu na houpačkách. „Nedělej si s tím starosti.“
„Ne, cítím se trochu hloupě, když jsem ti řekl to všechno a ona se na to pak vrhne, jako by nejedla několik dní.“ Tom se konečně posadil, překřížil nohy a zapřel se dozadu o dlaně.
Bill poklekl vedle něj tak blízko, že jeho kolena se dotýkala Tomova stehna. „Tome,“ Bill se k němu sklonil a odstranil mu několik dredů z ramene, „vypadá to, že když nemám tolik zkušeností s dětmi, možná tady je několik věcí, které nevím, že?“
Čím blíže Bill byl, tím větší měl Tom problémy s dechem. Teď, když už ty rty ochutnal, chtěl více. Chtěl skutečný polibek, chtěl cítit, jak se mu Bill otevře, aby ho mohl opravdu ochutnat. Něco vzadu v hlavě mu říkalo, že to možná ještě není dobrý nápad, že by se měl odtáhnout, ale s Billovou vůní všude kolem sebe a s tím, jak se na něj Bill díval, mohl stěží přemýšlet, natož se odtáhnout.
„Mám tě rád,“ vydechl Bill na jeho rty a svět kolem nich se rozplynul, „hodně. Budeš mě učit?“
Tom zasténal do Billových rtů a vydechl: „Cokoliv.“
Bill přejel jen špičkou jazyka přes Tomův spodní ret a Tom ztratil poslední zbytky kontroly, kterou ještě měl. Omotal dlaň kolem zadní strany Billova krku, propletl prsty s jeho dlouhými, jemnými vlasy, otevřel ústa a opravdu jej políbil. Okusoval jeho plné rty, přejel mu jazykem přes zuby a ponořil se dále, aby Billa ochutnal tak moc, jak jen mohl. Ve chvíli, kdy Bill položil dlaň na Tomovu tvář, ozval se nad nimi tichý hlas.
„Tati?“
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
To jsem zvědavá, jak bude taťka tohle Janni vysvětlovat 🙂 A jak se ona na to bude tvářit…
Bill je skvělý, jak se snaží. Jeho situace je dost složitá, kdyby se Janni z nějakého důvodu rozhodla, že ho nepřijme, tak s Tomem asi skončili. Naštěstí Janni je vážně moc milá, tak snad všechno půjde dobře…
Díky za kapitolu
Teda…ten konec je zajímavý. Doufám, že se to tím moc nepokazí a že to Tom Janni nějak vysvětlí. Doteď to vypadalo slibně tak snad to tak bude i pokračovat. Díky moc za díl:)
Chudak Janni. Musi byt trochu vykolejena z toho, ze jeji tata se takhle liba s jinym muzem. Nejak si neumim predstavit, jak bych svemu diteti neco takoveho vysvetlovala. Ackoliv, co si budu nalhavat, moje dite uz videlo spoustu objimajicich se muzu na obrazovce monitoru xD
Bill se tak moc snazi, je to od nej hezke. Skoda, ze vzhledem k vlastnim zkusenostem porad hledam, kdy nastane to "ale".
Dekuji za preklad 🙂
noooo tak to sem na Toma zvědavá jak tohle vysvětlí oO ale..je ještě malá tak snad to nějak půjde a bude to dobré mezi nimi ^^ děkuju za další díl ^^
Tak to jsem zvědava jak to Janni příjme myslím že to nebude lehké.
[3]: Tak to jsme na tom stejně… Moje dcera se spolu se mnou zamilovala do toho klipu od Hoziera, který jsem jí samozřejmě musela vysvětlit, a teď pokaždé, když ho hrajou, tak všem okolo dává odbornou přednášku 😀 Ale vychováváme tolerantní generaci a to se cení! 😀
Myslím, že Bill si Janni už získal tým francúzskym vrkočom a tým jedlom:) možno by mohla trochu na ocinka žiarliť, ale dúfam, že jej to Tom dokáže pekne vysvetliť. Vyzerá ako rozumné dievčatko, tak to určite pochopí. Ja som nemala problém deťom vysvetliť, že existuje veľa podôb lásky. Brali to normálne. Deti pochopia veľa vecí, nemajú v sebe nenávisť bez príčiny. To príde až vekom, keď to odkukajú od niekoho iného.
Tenhle díl byl tak milý! ♥
Tak krásně pohodový a usměvavý! Udělal mi ohromnou radost! 🙂 Janni je úžasná, malá holčička a já se při ní musím vždycky usmívat. Trošku se bojím toho, jak bude reagovat na situaci, kterou právě viděla, ale budu prostě doufat, že je Janni dost rozumná a Bill si jí získal tím, jak je bezprostřední, hodný a hlavně že jí udělal její vytoužený cop! 🙂 Zatím vypadá všechno naprosto báječně a já bych byla skutečně nerada, aby se něco pokazilo, byla by to ohromná škoda. No, nebudu nic špatného přivolávat, protostě to dopadne dobře a tečka! 🙂 Bill mě vždycky dostává tím, jak moc se snaží a jak moc má Toma rád a to i přes to, že se prvně zalekl toho, že má Tom dítě a teď začíná mít Janni rád i on a chce se učit, jak se o děti starat. 🙂 Je to nádherné. ♥
Moc děkuji za báječný díl a překlad! ♥
Jaj, toto je dobre! A ten… No way! Sa teším na pokracko.
Toto bolo milé. 🙂
Páči sa mi, ako sa Bill snaží spoznať aj Janni. A keď som počula to jeho menu, tak som sa najskôr tiež trochu bála, či to bude Janni jesť, lebo deti sú predsa len vyberavé 😀 ale našťastie sa trafil a Janni chutilo 🙂
A záver – no, síce sa mi páči, že tak po sebe túžia, ale v tú chvíľu na Janni pozabudli a tá je teraz isto zmätená. Som zvedavá, ako jej to Tom vysvetlí.