Autumn Leaves 24.

Ranní odměna se bohužel pro Toma nekonala. Billovi bylo tak špatně, že byl rád, když se zvednul a šel zvracet do koupelny. Několikrát opakoval, že se už v životě alkoholu nedotkne, protože vážně umíral. Nepamatoval si, kdy naposled měl tak šílenou kocovinu! Paradoxem bylo, že si moc nevybavoval večer v baru, ale přesunutí se do pokoje si pamatoval úplně celé. Zaúpěl, když Tom roztáhl závěsy. Bylo už odpoledne, takže podzimní slunce si vesele vstupovalo do dosud zatemněné místnosti.

„Zlatíčko, je mi to líto, ale pokud chceme jet za světla, měli bychom vyrazit,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou. Posadil se vedle Billa a pohladil ho po paži.

„Řekni mi… Proč jsi mi dovolil opít se tak moc?“ zamumlal a pomalu se posadil. Prohrábnul si vlasy a promnul si oči. Podíval se na Toma. „Co koukáš… tak smutně?“

„Nic, je mi jen líto, že je neděle,“ zalhal a políbil ho na krk. Musí mu říct, co si myslí. Kdyby to neudělal teď, znovu by se neodhodlal. A musel to vůbec vědět?

„Jo, to mně taky,“ černovlásek nakrčil obočí a postavil se na nohy. „Ale není to snad poslední společnej víkend, ne? Nesmíme truchlit, musíme se těšit na společnej čas!“ vyndal si ze své cestovní tašky čisté oblečení, aby se mohl převléknout, až se osprchuje. Nechtěl jet špinavý a byl si jistý, že voda ho zajisté probudí.

„Máš pravdu,“ přitakal a opřel se o čelo postele. „Nemusíš se ani malovat. Nikdo tě neuvidí a mně se líbíš takový, jaký jsi,“ řekl mu. Stejně bude potřebovat, aby se odlíčil, protože mu chtěl dokázat, že mezi nimi musí být větší spojení, než jen partnerské. Nechtěl být na to sám.

„Namaluju se, to mi nerozmluvíš,“ zakroutil hlavou a zazíval, než se odebral do sprchy.

Tom přecházel po celém hotelovém pokoji, přišlo mu, že je Bill v koupelně celou věčnost! Všechno ho tížilo u srdce. Přemýšlel, jak bude Bill asi tak reagovat, až mu řekne, že si myslí, že jsou bratři, dokonce dvojčata? Bude křičet? Vztekat se? Popírat to? Možná… Plakat? Bylo to neuvěřitelně těžké. Hlavně kvůli tomu, že nemohl jen tak přijít a říct, že si to myslí. Musí mu to nějak dokázat! Ráno se dohladka oholil a pokud Bill vyjde z koupelny nalíčený, tak už věděl, co udělá. Odlíčí mu půlku obličeje a půlku svého si nechá namalovat. Ať už bude vypadat jako totální blbec, nebo ne… Dokáže tím, co si myslí! Vlastně počkat, nemohl vypadat jako blbec, protože to by musel i Bill.

„Bille, už budeš?“ zaklepal zoufale na dveře a opřel se vedle nich, kdyby se náhodou otevřely. Promnul si kořen nosu a přivřel oči. Mimo jiné se vůbec netěšil domů, protože se nechtěl potkat s Ashley. Jak mohla tak lhát a udělat špatného jen z něj?!

„Jo, už jdu,“ zavolal Bill a vyšel z koupelny. Vlasy mu splývaly podél perfektně nalíčeného obličeje. Měl volnější šedé tričko s malým výstřihem a jak jinak, než upnuté černé kalhoty. Tom párkrát polknul a sám pro sebe si kývnul. Vzal Billa za ruku a vedl ho do ložnice. Posadil se na postel a místo na svá kolena poklepal na místo vedle sebe. Černovlásek nechápavě vytáhnul obočí, ale na místo se posadil. Tom ho ihned chytil za ruku a stiskl mu ji. Podíval se mu do očí a párkrát nasucho polknul, pořád hledal odvahu!

„Bille, je tady něco, co ti musím říct,“ zakroutil hlavou a přiložil mu prst na rty. „Prosím, nepřerušuj mě. Je tady něco, co musíš vědět,“ vydechnul, trochu se pousmál. Vážně to bylo těžší než cokoliv. „Já… Bille, myslím si, že jsme bratři,“ podíval se mu do očí. Bill se začal smát a okamžitě zakroutil hlavou.

„Ne, nejsme bratři. Tome, já jsem adoptovaný. Bratra jsem nikdy neměl a ani nemám…“ vytáhnul obočí. Co to jenom Toma takhle najednou napadlo?

„Nesměj se tomu, prosím. Bille, máme naprosto stejné obličeje, když jsi odlíčený. Máme stejně hnědé oči, ty je máš po mém tátovi, já po mámě. To jak si rozumíme… Myslíš si, že je to normální? Zas tak dlouho se neznáme. Od doby, co jsem tě poznal, mám pocit, že jsem kompletní. Jsme stejně staří. Myslíš si, že je to pořád málo?“ díval se mu do očí a pohladil ho po tváři. „Na půdě jsem našel fotku z mamky ultrazvuku. Byly tam dvě miminka. To jedno jsi byl určitě ty.“

„Tome, ne, ne!“ zakřičel Bill a rychle se postavil. „To je jenom shoda náhod, dobře? Spousta lidí má hnědé oči a prostě… Rozumíme si, protože se máme rádi. Proč by vaši dali k adopci jen jedno miminko? To druhé mohlo při porodu umřít. Prosím, už neříkej takové věci…“ zakroutil hlavou a posadil se do křesla. Tom se na něj díval, po chvilce kývnul. Bylo v pořádku, že se Bill zlobil, naprosto to chápal. On by reagoval podobně, kdyby na něj někdo tohle vytasil. Zvedl se a postavil se před něj, podíval se mu do očí.

„Dobře, tak… Něco vyzkoušíme, ano? Když nejsme bratři, nic to znamenat nebude. Dones si šminky a namaluj mi půlku obličeje.“

„Ale proč?“ vydechnul Bill a podepřel si hlavu. Přivřel oči, protože ho už zase pobolívala hlava. Teda, lépe řečeno, bolela ho pořád. Teď se to akorát stupňovalo.

„Protože. Kosmetickou taštičku máš pořád v koupelně, viď?“

„Jo, na umyvadle,“ zakroutil hlavou a trochu se pousmál. Bylo to vážně bláznovství, oni dva nemohli být bratři a Tomovi to dokáže!

Tom šel do koupelny a bez přemýšlení popadl taštičku plnou zázraků, alespoň dle Billa. Podíval se do zrcadla a sám na sebe se povzbudivě usmál. Za chvilku se odhalí pravda, kterou bude ještě potřebovat potvrdit. Ale co bude pak? Nemohl ho nechat být, ale zároveň… Pokud vážně byli bratři, nemohli být pár.

Bill se zvedl z křesla, do kterého se ihned usadil Tom. Vzal si od Toma svou kosmetickou taštičku, položil ji na stůl a rozkázal mu, aby zavřel oči. Pohladil ho po tváři a chvíli si ho jen prohlížel. Zkoumal každičký detail a potichu dýchal. Možná tam nějaká podoba byla, ale… Rozhodně jen minimální. Sklonil se a dlouze ho políbil na rty. Užíval si ten okamžik celým svým tělem. Nemohl o Toma přijít. Jak on řekl před chvílí, cítil se konečně úplný. Semknul k sobě rty a zase se zvedl. Opatrně nanášel na Tomovu pravou půlku obličeje makeup. Ani jeden u toho nemluvil. Bill se začínal bát toho, že si vážně budou podobní, až svou práci dokončí. Nanesl na Tomovo víčko černé stíny a řekl mu, aby otevřel oči. Na řasy mu dal trochu řasenky a zachvěl se, když se na něj podíval. Vypadalo to, jako by tam seděla půlka jeho samotného… A půlka Toma. Musel se posadit na postel, aby neupadl.

„To snad…“ zašeptal a zakroutil hlavou. Položil obličej do dlaní, cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Proč, když byl konečně šťastný, se muselo stát něco takového? Co komu, sakra, udělal?! Proč se mu děly takhle špatné věci? Tom si klekl před něj a konejšivě ho pohladil po paži.

„Zlatíčko, prosím, pusť si ten obličej. Ještě něco zkusím já,“ políbil ho na hřbet dlaně a jemně mu sundal dlaně z obličeje.

„Co chceš ještě… zkoušet?“ zašeptal černovlásek a pohladil Toma po tváři. „Pořád to nemusí být pravda…“ zašeptal a zakroutil hlavou.

„Tohle,“ odpověděl Tom. Postavil se, vzal Billovo odličovací mléko a pár tampónků. Na druhou část věty neodpověděl, raději. Opatrně mu odlíčil pravou půlku obličeje a posadil se vedle něj. „Jsi připravený jít se mnou k zrcadlu?“ řekl po chvilce, kdy vedle sebe jen mlčky seděli.

„Myslím, že ano…“ souhlasil černovlásek a šel do koupelny. Tom ho následoval a postavil se za něj. Obejmul ho kolem pasu a hlavu mu položil bradou na pravé rameno. Společně se dívali na odraz v zrcadle, který byl naprosto totožný.

„Kdy ses narodil?“ řekl Tom potichu a pohladil Billa po břiše. Ten s ním propletl prsty a ruku mu stisknul.

„Prvního září, co ty?“

„Zkus hádat,“ odpověděl a zakroutil hlavou. Teď už jim bylo více než jasné, že jsou dvojčata. Byli stejní, oba se narodili ve stejný den, dokončovali věty toho druhého. Nebylo mezi nimi jen partnerské pouto, ale především to bratrské, o kterém nic nevěděli. Otázkou bylo, pro které se rozhodnou, protože bylo nad slunce jasné, že spojení obou dohromady rozhodně nepůjde.

***

Bill seděl v autě vedle Toma, na očích měl velké sluneční brýle. Po tvářích se mu koulely slzy, které nemohl zastavit. Úspěchem ale bylo, že nevzlykal! Nechtěl, aby rušil Toma při řízení auta. Co chvíli si slzy sice otíral, Tom ale dost dobře věděl, že jeho partner, bratr a dvojče v jednom, pláče. Bylo mu z toho divně, hlavně mu bylo příšerně ze sebe samotného. Měl si to celé nechat pro sebe a nezatěžovat tím i Billa! Netvrdil, že jeho to netrápilo, ale nebrečel. Nesnášel se za to, že mu takhle ublížil a měl vztek na svoje rodiče! Proč o ničem nevěděl? Proč mu to celou dobu tajili? Mysleli si snad, že na to nikdy nepřijde? Rozhodl se, co udělá. Pozve k nim sebe i Billa na večeři a bude se s ním snažit zjistit co nejvíc. Nebylo to zrovna ideální seznámení, ale co mohl jiného dělat?

„Tome, to je… To je hrozné,“ zaštkal černovlásek, když Tom zastavil před domem, kde bydlel. Dal si brýle do vlasů a promáčeným kapesníčkem si otřel oči. Měl je celé rudé. Až vejde do domu, bude si muset brýle nechat na očích, protože až se na něj Alice podívá, rozhodně mu nebude věřit, že si užil víkend plný romantiky. Nebo bude, pokud jí řekne, že plakal kvůli tomu, že už končí.

„Já vím. Já vím, zlatíčko,“ zašeptal Tom a odepnul si bezpečností pás. Hned na to odepnul i Billovo a přitulil si ho do náruče. „Zvládneme to, ano?“ vtiskl mu do vlasů polibek a pohladil ho po zádech.

„Myslíš, že to zvládneme? Nemůžeme mít oba vztahy a… Nemůžeme být partneři, pokud jsme vážně bratři a není to jen pitomá shoda náhod.“

„Nikdo neví, že jsme sourozenci,“ zašeptal Tom a políbil Billa párkrát na rty. „Víme to jen my dva… A rodiče. Teda, ti neví o tobě jako takovém teď, ale musí vědět, že existuješ, když ses narodil se mnou. Nikomu jinému to neřekneme hm?“ chlácholil ho a přitáhl si ho na klín. Pohladil ho po boku a povzbudivě se usmál. Potřeboval, aby se Bill uklidnil a jediná možnost byla, aby mu říkal takové věci.

„Miluju tě,“ řekl Bill najednou a skousnul si ret. „Miluju tě jako partnera, ne jako bratra,“ dodal po chvilce, co na něj Tom šokovaně koukal. Kousal si ret a dal mu ruce kolem krku. Opětuje mu vyjádření citů, nebo je to pro něj příliš brzy? Ať tak, či onak, on to ze sebe konečně potřeboval dostat a tohle se tvářilo jako skvělá příležitost.

„Bille, to je… já vážně nevím, co na to říct,“ zamrkal Tom a pohladil ho po tváři. „Já… Já tě…“

„Nic neříkej,“ zakroutil černovlásek hlavou a propletl s Tomem prsty. Nechtěl slyšet, že ho má rád, ale že ho miluje. To se mu ale asi zas tak rychle nesplní.

„Dobře, nebudu,“ přikývl a opřel si čelo o jeho. Přivřel oči a vychutnával si společný okamžik, který skončí, až Bill z jeho auta odejde. Hladil ho po zádech a potichu dýchal, aby tuhle atmosféru moc nenarušoval. Co chvíli spolu propletli prsty a ruku si stiskli.

Bill se váhavě sklonil k Tomovým rtům a začal ho líbat, ne nesměle, ne vášnivě, ale naléhavě. Potřeboval ujištění, že je tady s ním a už teď se mu stýská, stejně jako jemu. Pohladil ho po týle, za který si ho více přitáhl a do rtů mu téměř bolestně zaúpěl. Špičkou jazyka mu po rtech přejel, Tom ho pustil dál a okamžitě s ním propletl svůj jazyk. Trochu zaklonil hlavu, když se na něj Bill víc tiskl a pohladil ho po stehně. Zajel mu jazykem do pusy a omotal kolem něj ruce jako chobotnice. Více si ho natlačil do klína a kousek se odtáhnul.

„Nepokračuj, zlatíčko. Jinak tě tu přefiknu,“ zašeptal a políbil ho na bradu. „A to bys rodičům těžko vysvětloval,“ trochu se zasmál a zamával z okýnka, když si všiml, že u branky stojí dva lidé, asi tak ve věku jeho rodičů. Ti mu zamávali nazpět a šli do zahrady. Bill se podíval jeho směrem a bolestně zasténal.

„Och, bože. Jak dlouho tam stojí?“ zaúpěl a zakroutil hlavou. Z Toma slezl a pohladil ho po stehně. Měl by jít dovnitř, protože už tak se nevyhne smršti otázek.

„Nevím, snad moc dlouho ne,“ zakroutil Tom hlavou a pohladil Billa po tváři. „Zavoláme si večer?“ zašeptal a ještě ho políbil na rty.

„Jo, zavoláme si. Ahoj. A děkuju moc za nádherný víkend. Opravdu jsem si ho užil, vážně,“ odpověděl a ještě se naklonil pro polibek, než vystoupil z auta.

autor: Catherine