Pak Bill zaslechl zavrzání podlahy pod pár lehkými kroky a ztuhnul na místě. „Wilheme, tady jsi. Kde jsi, proboha, byl?“ zeptala se jeho matka s kapkou hořkosti a zklamání v hlase.
Co nejpomaleji chlapec otevřel oči a ještě jednou se pořádně nadechl, než se otočil, aby se setkal s matčiným pohledem. „Nahoře, matko, přišel jsem si dolů pro sklenici vody,“ zkusil jednu malou lež, přičemž se snažil tvářit co nejvíc neutrálně.
Žena se podívala na svého syna a semkla rty. „Samozřejmě, Wilhelme, ale je velmi zajímavé, že jsem tě neviděla jít do kuchyně. Seděla jsem tam poslední půlhodinu.“
Bill se, na rozdíl od ní, tak snadno neuklidnil.
Podlomila se mu kolena a roztřásly se mu nohy, vlna závrati spláchla jeho tělo a srazila ho na zem. Ozvala se tichá rána, které by si však nikdo nevšiml. Zábradlí bylo pryč z Billova dosahu. Chlapec klesl na podlahu. Duchem byl nepřítomný. Zkroutil nohy do pohodlnější pozice, posunul se na spodní schod a omotal prsty kolem spodní části zábradlí, opřel si o ně čelo. Stále zíral do ztemnělé místnosti.
Jeho smrti…
Chytil se pevněji zábradlí, aby ustál další vlnu závrati, která stahovala jeho tělo do temnoty a bezvědomí. Ale Bill to ustál a zvládnul zůstat v realitě, odmítal omdlít.
Je to, sakra, peklo.
Bylo to prosté datum, nic víc než několik čísel spojených dohromady, aby označila jeden určitý den v roce. Ale nějakým způsobem dostala tenhle význam a mnohem větší důležitost.
Bill padnul na zábradlí, uvolnil všechny svaly, stočil se do klubíčka. Už nebyl schopný udržet hlavu vzpřímeně. Únavu a vyčerpání nemohl snášet déle. Přemohlo to nejen jeho tělo, ale i mysl. V hlavě se mu začaly míchat myšlenky složené z nesouvislých slov a výjevů.
Ale pořád to byla jen snůška hloupých čísel a navíc je to až za rok. Měl ještě čas.
A v tenhle moment si nepřál nic víc než být v ochranitelské teplé Tomově náruči, spočinout svým unaveným tělem na jeho, které vypadalo, že k němu perfektně zapadá, jako by ti dva byli stvoření pro to, aby byli spolu. Bill zoufale vydechl a představil si to bezpečí, které kolem svého těla cítí, když je Tomovi nablízku. Napětí mu pomalu prostupovalo unavenými údy, jakmile si jenom představil Tomovu náruč. Stačilo mu to, aby se probral.
Pocítil vlnu jistoty, jež se převalila přes jeho tělo. Postavil se na poslední schod a pustil se zábradlí. Otočil se, pomalu vystoupal po schodech a zamířil do své ložnice ve druhém patře. To všechno s představou Toma po jeho boku. Jenom tahle věc v jeho mysli dokázala umlčet ta strašná čísla a hrůzu ze zítřejší večeře.
Maje na paměti, že nemůže použít budoucnost jako únik, kdykoliv bude potřebovat, vstoupil do místnosti a zkolaboval na postel, tělo zabořil do matrace. Stulil se do klubíčka a usnul s myšlenkami na dredatého chlapce s koketním úšklebkem, který žil 100 let v budoucnosti. Ta jediná myšlenka ho zavedla do snového světa, v němž mohl ten koketní úšklebek vidět, kdykoliv chtěl.
***
Tu noc ležel Tom na posteli a nepřítomně zíral do stropu.
Ale bez ohledu na to, jak moc se převaloval a kolik oveček napočítal, spánek se Tomovi pořád vyhýbal.
autor: Izzap
Chudák Bill…je mi z toho smutno. Ale bylo moc pěkné, jak se uklidnil, když si vzpoměl na Toma. Nechci ani pomyslet, jak bude probíhat ta večere. Snad Bill vymyslí způsob, jak se z toho vyvléct…
Díky za kapitolu
Chudák Bill jen doufám že se ještě z Tomem setkaj.
Billovi opravdu neni co zavidet. Ale nevyslechnul si, ze se proste nejak ztratil… doufam, ze prave do budoucnosti k Tomimu. Na tu veceri jsem zvedava, i na to, jestli mu fakt budou pripravovat svatbu. To by bylo dost divny. No uvidime 🙂
Moc dekuji za preklad 😉
Tohle byl moc smutný díl. 🙁 Ale zároveň je krásné, jak moc myslí a touží po tom druhém! 🙂
Díky za překlad!
Škoda, že sa Bill nedozvedel ako je to s jeho smrťou… možno by mu došlo, čo má urobiť. Bolo to krásne ako obaja mysleli jeden na druhého:)
Oooh, tohle bylo smutné. 🙁 Ovšem ne, že bych čekala něco jiného. Bylo jasné, že se Bill z tohoto buď zhroutí a nebo bude prostě na dně. Tohle by muselo zamávat s každým, když by spatřil přesné datum svého úmrtí. Jak už psaly holky, je strašná škoda, že si to od Toma nevyslechl všechno, třeba by jej myšlenka toho, že se prostě ztratil, uklidnila. Kdo ví, jestli to bude skutečně tak, že Bill prostě půjde do budoucnosti za Tomem. I v tom vidím velké potíže a překážky, takže ať to nakonec dopadne jakkoli, pro Toma ani Billa to jednoduché prostě nebude.
Moc děkuji za překlad, budu se těšit na další část! 🙂